ZAMYŠLENÍ

"UVOLNĚNÍ"

22. května 2020 v 18:15
KVĚTEN 2020

Vážení, tak trochu osvěty v době pokroku, myšleno technického,ovšem od netechnicky zdatné seniorky, která se již několik dní proklikává k možnosti napsat "Nový článek". Hurá po několika možných peripetíí se podařilo, nevím jak, ale podařilo, proto nechtějte po mě návod "JAK", nevím je má odpověď. Ovšem nechci vypadat jak nedobytná pevnost, prozradím, že jsem se byla "vypsat" na srdci blogu, kde píši zdatnější blogeři jak se nemohou dostat kam chtějí. No nemohou, neboť a nyní pozor nevědí, že tecnicky nezdatná seniorka se vykecá, nebo slušně "vypíše" a je občas vpuštěna.
Nebo na tom má podíl můj název blogu Fukčarinka- čáry - máry? Ať je to jak chce, pro pána krále dělejte už s tím něco skřítkové drazí. Dávejte si zde ke mně třeba "Svokru"co vše ví a zná, já nemám ráda ani oslovení "tchýně", ale přežiji, dovolila jsem partnerům mých dětí oslovovat mě jménem a tak doufám, že je "Svokra" zde rozesměje.

Dost už naříkání a dloubání, věřím na zázraky, jsem tu a snad se podaří článek uveřejnit. Opět jsem dostala foto pozdravy od nejstaršího vnuka a tak se s nimi podělím. Západ slunce, trochu něco od vody ...


Mám ráda žirafy a pak taky kytičky - ZOO Trója ...

Fotopozdravy mě vždy potěší a tak díky skřítkům technikům snad potěší i vás. Sláva ač si se mnou kdos zahrává a článek mě uzmul, přec je zde, ale po dlouhém a vypjatém hledání. Mějte pohodové dny vaše

"PF 2020"

31. prosince 2019 v 14:58
PROSINEC 2019

Po dlouhé době, nejsem autorem všech fotografií, které zde uveřejním. Poslali mě je mojí blízcí ze svých toulek městem, či přírodou a dnes, kdy nám končí starý rok 2019 a nový, nám už takřka klepe na dveře, hodí se tyto fotografie, jak se říká do krámu.
První je má "PF 2020", přeji vám všem a také všem dobrým lidem kolem vás zdraví, pohodu a úspěchy ať už v osobním, či profesním životě.
Druhá je pořízena v ulicích Prahy, pokročilá hodina, kdy se vnuk vracel ze studia a kde se vzal, tu se vzal divočák.Hodoval si u popelnic, a jak vidno pochutnával si náramně.
Napadlo mě při prohlížení fotografie jediné, doufám, že se v roce 2020 nepotkáme s divočákem, ať už se jedná o zvíře, či člověka.Střežme si také u sebe rozvážnou mysl, horké hlavy a impulsivní jednání nevedou správnou cestou, a pokud zpočátku ano, mnohokrát se vše nenávratně zvrtne.
Třetí je od dcery s podhůří Beskyd, milé setkání s telátkem.
Zde jen dodám, milé telátko, může však vyrůst v nedůstojnou krávu, tak jak je to v životě. Zkusme se vyhnout střetu s takovým samolibým člověkem, že jich kolem nás je dost, jste se mnozí již přesvědčili.
Čtvrtou mě poslala neteř a k tomu mě napsala, potkali jsme se na procházce v Libušině údolí. Tato fotka mě rozesmála a zároveň se vynořily vzpomínky, kdy jsem tam chodívala právě s touto neteří na procházky.
Neznalým objasním, že toto údolí se nachází v Třebíči. Přeji vám všem v roce 2020 úsměv na tváři a moc se přimlouvám, občas oprašte milé vzpomínky.
Každý den se budím pohledem na tento mě milý koutek, polštářek s nápisem "TO CHCE KLÍDEK" od dcery, loutky od vnoučat, která již vyrostla a do jejich pokoje se "prozatím" již nehodí, ale u babičky jim bude dobře a pak možná…, vše završuje můj oblíbený slamák, který mě ve dnech příliš slunečných zabezpečil stín a dominantou je lampa, kterou mě bylo líto vyhodit a tak jsem ji přestěhovala do nového bytu, kde jednou, možná přijde na řadu její znovu rozsvícení. Řekněte sami, byl by tento koutek tak milý a kouzelný bez oné lampy.
Možná vás napadne, to je štráchů nad starou lampou, loutkami, slamákem a polštářkem, jak pro koho, ale věřte radovat se z maličkostí má své kouzlo. Přimlouvám se nad malým zamyšlením, máte také svůj oblíbený koutek, který vám dělá při pohledu na něj radost? Náš život se skládá nejen ze starostí, ale také radostí a je jen na vás, zda je umíte vnímat.

" MÁ VŮBEC SMYSL CHTÍT POCHOPIT "

4. října 2019 v 14:45
ŘÍJEN 2019

Jak pochopit a vůbec chci já takové lidi kolem sebe chápat, má to smysl? Takové otázky si kladu poslední dny stále dokola, ale k jádru věci. Byla jsem dotázána svými známými, co mají dělat a to již několikrát, řeší otázku kam se přestěhovat. Bydlí u nás ve městě v třetím patře bez výtahu, v lokalitě, která je nyní po zdravotní stránce pro ně zcela nevyhovující. Je dosti vzdálená od zastávky MHD, obchodů a různých služeb včetně lékaře. Věk 70 let a nejraději bych napsala rozum malého dítěte, neboť jejich uvažování nechápu a zřejmě nikdy nepochopím, avšak z úcty k nim to zde jakoby nenapíši. Mají několik možností, z nichž už jedna jim podle jejich slov vybouchla a to výměna bytu naoko, se svým vnukem, který bydlel v domě s výtahem, ten investoval do rekonstrukce a pokud by vyšla výměna, babička by nějakou tu korunu za rekonstrukci pustila. Ovšem nebylo přáno, majitel bytového fondu výměnu neschválil a byt musel dát vnuk do původního stavu. Babičce, nabídl majitel několik dalších bytů k nastěhování i se službami pro seniory, ale ta stále odmítá. Přemýšlí usilovně, zda se nemají odstěhovat na vzdálenější vesnici, kde mají chalupu, kde dostupnost služeb, obchodu a lékaře je horší než zde ve městě, nebo přece jenom dát souhlas k zařazení do čekatelů na bydlení v Pečovatelském domě. Ovšem, když zjistila, že by se měla z velkého 2+1 přestěhovat do malometrážního bytu 2+0 začala intenzívněji zjišťovat, co máme za výhody, krom nižšího nájemného. Výtah, bydleli jsme tak jako vy bez výtahu, nákup si vyvezeme ve vozíku až ke dveřím domu, menší byt a tudíž méně prostoru k uklízení, dostupnost služeb, lékaře, MHD.
Původně jsme bydleli v 1+3, tudíž ji stále nejde do hlavy, jak jsme vše zde umístili. S tím, že musí část věcí oželit se nechce smířit, nyní došlo ke zvýšení nájemného a tak opět telefonáty, zda nelitujeme svého rozhodnutí, že již "tolik" neušetříme. Vše začalo našim přestěhováním do Domova s pečovatelskou službou, nyní nás bombarduje telefonáty častěji. Jsou typu a poraď, kam mám dát věci z chalupy, mám tam ještě oblečení po mamince, na mou radu dej vše upotřebitelné do charity, reaguje slovy zadarmo. Při posledním telefonátu jsem byla zřejmě neslušná, dosti stroze udělila jsem radu, vezmi si papír A4 , rozděl na půl a napiš si body pro a proti. Nám takové bydlení vyhovuje a víc se nebudu o tom bavit, byli jste u nás, viděli, slyšeli a rozhodnutí kam se vrtnete, zůstává pouze na vás. Pak už byl připuštěn z její strany jediný dotaz, zda jsme byli nuceni platit ještě další dva měsíce za dva byty, tak to chodí, jeden máš, druhý dostaneš přidělený, nevíš dopředu kdy a tak dáváš výpověď v den oznámení přidělení. Tím pádem platíš byty dva, původní dáváš do pořádku ty nebo majitel na tvůj účet. Výpověď je dvouměsíční a je jedno, který obýváš a co kauce doptávala se, ano ta je povinná. Tím jsem náš hovor ukončila, netrvalo dlouho a volal její muž, ptal se už poněkolikáté, zda nám někdo chodí do bytu, zda mají klíče a zda ta služba je zdarma, myšleno nákupy, domácnost, zda mohou za námi chodit návštěvy. Už poněkolikáté vám říkám, že to je normální bydlení a pokud služby potřebujete, zažádáte si a platíte. Je to vše na vás a na rovinu, ten váš syn, kterému platíte nájem a který vás vydírá, neboť nikde nepracuje, by zde s vámi mohl těžko bydlet, pro tři je byt opravdu malý. Právě za ty ušetřené peníze, co jste do něj doposud vráželi, toto vše jste mohli zaplatit. Komu není rady, tomu není pomoci, chvilku bylo ticho a pak se ozvalo, to se ani neptám, zda bychom se tam k vám mohli se synem podívat. To se neptej, vy jste u nás byli a vašeho vykutáleného syna tu opravdu nechceme ani na návštěvu. Tak nevím jsem divná svým postojem já, nebo naši známí, stále si však říkám, že synáček ve věku padesáti let by měl být samostatný a ne být na krku rodičům. Vypsala jsem se ze všeho, mám jasno, snad se vyjasní i našim známým.
Všem vám přeji pohodové dny

"LET BALONEM "

13. září 2019 v 23:52
ZÁŘÍ 2019
Patříte mezi odvážlivce, kteří by zvládli let balonem? Já ne a po včerejším zážitku stoprocentně ne. Po malém výletu a posezení u kávičky na balkoně, dala jsem se do trochy zvelebení domácnosti, když mě opět přitáhl k návratu na balkon křik a střelba zvenčí.
Křik patřil dětem a střelba nebyla střelbou, ale podivný zvuk, který se ozýval z právě prolétávajícího balonu nad střechami domů na protějším sídlišti.
Než jsem vyběhla pro mobil, spatřila jsem manévr v podobě podivných zvuků připomínajících střelbu, balon klesal a těsně nad anténou začal stoupat.
To jsem již fotila, najednou jsem zahlédla druhý balon a vzápětí třetí.
Ty si vedli mnohem lépe a já si řekla, že nikdy bych takové riziko, ať už plánované či neplánované kapitánem prvního balonu nepodstoupila.
Adrenalin určitě šílený a ten já nemusím, obejdu se. Jak jste na tom vy, láká vás let balonem nebo vám stačí pouhé kochání pohledem na tu krásu.
Přeji vám pohodový víkend prožitý ve zdraví

" SETKÁNÍ "

23. února 2019 v 21:39
ÚNOR 2019
Dlouhodobé odkládání setkání se nevyplácí, to se mě potvrdilo hned v pondělí. Vyzvánění telefonu mě zastihlo při čtení, brýle na nose, tak to bude okamžité zjištění jména na druhé straně. Marta, má jmenovkyně a bývalá kolegyně, no jo, slíbily jsme si setkání u kafíčka hned v lednu, únor končí za chvilku a my se nesetkaly. Nevadí, napravíme, domluvíme se hned začátkem března, to ne až tak po desátém běželo mě hlavou. Úvodní pozdrav a hned dotaz, nešla bys se mnou na pohřeb, zemřela Marcela. Zaskočilo mě to, pokud nemusím, tak od jisté doby na pohřby nechodím, ale Marcela byla naše kolegyně, která nebyla stejně jako Marta na rozdíl od jiných zákeřná.
Naposledy jsme se potkaly na poště, vypadala unaveně, byla jsem z toho celá špatná, zvala jsem ji na kávu, ale jen poděkovala a řekla, ať se nezlobím, že ji není nadvakrát dobře a těší se, jak si doma odpočine. Od té doby jsem ji neviděla, pouze dva telefony, kdy jsem se ptala, zda něco nepotřebuje.
Růže měla Marcela ráda ...
Kytice karafiátů pro druhou kolegyni, limit 150,- Kč a proplatí jí to klub učitelů, co dodat, nezměnila se, ani ten pohřeb s ní nehnul, jen tam chtěla být, tak jako na všech pohřbech. Cestu měla zadara, vezl nás Marty manžel, nakonec i to kafe zaplatil, na které nás původně zvala. Jak říkala Marcela, jsou lidi a lidičky.
Včera jsme s Martou Marcelu doprovodily na poslední cestě, byla jsem ráda, že jsem šla a nezůstala doma při svíčce a vzpomínkách, tak jak to dělám ve většině případů.
Bylo krásné slunné odpoledne, skoro jaro, sice větrno, ale slunečno. Vzpomínala jsem na naše pobyty s dětmi ve škole v přírodě. Na její občasný varovný prst ať nejsem tak důvěřivá stran některých kolegyň, tvářících se kolegiálně a při tom čekajících na malou chybičku,jedna s námi byla i na tom pohřbu, ale čas vše zavál do minulosti.
Při obstarávání květin jsem byla ráda, že navštívím nové květinářství, nebyla dosud příležitost se tam podívat.
Moc se mě tam líbilo a se svolením paní majitelky dokonce i vyfotila nádherné sovičky.
Po obřadu jsme se zastavily na kafíčko, bylo nás o jednu méně,ale plno krásných vzpomínek …
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" PRO NATTY Z PERNÍKOVÉ CHALOUPKY "

9. února 2019 v 18:00

ÚNOR 2019

Nic není smutnějšího, než zpráva, že již dotyčný není mezi námi, ale mezi anděli. Takto mě dnes překvapila zpráva zanechána v v komentářích u Natty z Perníkové chaloupky: http://nrecepty.blog.cz/1902/utekl-leden#komentare
Má první reakce byla, Natty již nechce pokračovat v blogování? Druhá snad to není pravda, že zde není, vždyť se chystala na běžky, žila zdravě, ráno cvičila, to já jen flákám cvičení, stravu, na druhé straně dost často připravuji salát ze syrové červené řepy, což mě naučila Natty. Hlavou mě běželo mnohé, převládalo však dozvědět se pravdu, přitom jsem si říkala, že to druhé nebude pravda. Natty mě podržela v době mého onemocnění svými povzbuzujícími emaily.
V komentářích u Natty jsem se nakonec dopátrala, že to druhé neuvěřitelné je pravda, nejen v Perníkové chaloupce je velký smutek.

" NESTAREJ SE, POZDĚJI "

15. listopadu 2018 v 20:09
LISTOPAD 2018

Loni mě to časově nevyšlo, letos jsem si návštěvu "Benefičního koncertu" na podporu Oddělení klinické hematologie nemocnice v našem městě ujít nenechala.
Je to už hodně let, kdy jsem učila v MŠ v našem městě, mými třídami prošlo spousty dětí, byli mezi nimi děti různorodé, zrovna tak i jejich rodiče. S mnohými, myšleno rodiči se potkávám dodnes v ulicích města, zdravíme se, prohodíme pár slov, s jinými se míjíme. S pár dětmi v doprovodu maminek jsem měla možnost prohodit pár slov,, samotné by už těžko ve mě učitelku z MŠ poznaly. Bylo jim tehdy 4 - 5 let. K jedné dívence, která prodávala v drogerii blízko mého bydliště, jsem se přihlásila sama, zrovna tak k chlapci, dnes panu učiteli, kterého jsem potkala na vycházce s rodinou, jiné sleduji příležitostně při náhodném setkání, čím to, že je poznám? Svou podobu z dětství moc nezměnily, jen tak trochu povyrostly. Víceméně jsem spíš v kontaktu z jejich maminkami, ne jinak to bylo i v případě velmi zvídavého a bystrého chlapce Davida Starostky, dříve bylo úplně běžné, mít ve třídě 30 - 35 dětí, což byl při plné docházce úctyhodný výkon se dětem jednotlivě věnovat. Dost často za mnou i mou kolegyní, s kterou jsme se překrývaly pouze v době vycházky a oběda přicházel právě malý David s různými dotazy a připomínkami. Dodnes se rdím, že jsme jej hodně často "napomínaly" tipu, Davide, nestarej se, později to vyřešíme, až děti uložíme, pak Davide. Občas vydržel, občas usnul, jaké bylo mé překvapení, když jsem jednoho dne procházela nemocniční chodbou a proti mně v bílém plášti šel David. Nemýlila jsem se, byl to přece David a já se vždy ptala jeho maminky, jak se mu daří, úspěšně studuje, to si myslím, byl vždy zvídavý, ale co studuje, na to nikdy nepřišla řeč.
Babi, když něco nevíš, najeď si na Google a ten ti napoví, vzpomněla jsem si tehdy na radu vnuka, najela jsem a opět se rděla, z Davida se stal úspěšný lékař v oboru hematologie, dokonce primář oddělení. Jak já jsem ráda, že se stará, že úspěšně vede své oddělení a tímto článkem se dodatečně omlouvám za to své dost časté "nestarej se", k tomu abych při náhodném setkání váženého a znalého lékaře byť jen na chvilku zastavila a takto se z očí do očí omluvila, nenašla jsem dosud odvahu. Také si říkám, že na něj čekají pacienti a že by mě taky mohl říct, paní později a to bych nerada, naopak jsem ráda, že se o své pacienty stará a věřte mě, stará se velmi dobře, na jedničky s několika hvězdičkami. Zdravím všechny své návštěvníky mého blogu vaše Fukčarinka

" KALENDÁŘNÍ MĚSÍCE "

5. listopadu 2018 v 16:14
LISTOPAD 2018

Dnešní dopoledne jsem si vyhradila k zápisu potřebného do nového kalendáře, nejdříve do stolního a pak do mini diáře. Při otevření mini diáře mě naskočily maxi vrásky na čele, co to vidím, kalendář je československý.
Nedělám si legraci, je to tak - leden - únor 2019 je psán česky, přechod do března rovněž a hup je tam marec, pokračuje se aprílem, přechází se na máj dále do júna a následně júla.
Nevěříte, je to tak jsme u augusta, přejdeme do septembra, to už jsem si napsala, že se jedná o září.
Co kdybych zazmatkovala při záznamu, kdy mám u lékaře kontrolu, nebo snad u data rodinných narozenin.

Pletou se mě trochu měsíce slovensky a česky, ale říkám si, že mám unikát vydaný k oslavě 100. výročí vzniku Československa.
Jak to máte vy s kalendářními měsíci - českými i slovenskými, zvládáte je rozlišit bez zamyšlení, nebo jste tak trochu zaskočeni jako já náhodným otevřením mini diáře na stránce septembra?
Dlouho neuvažujte, představte si půlroční předstih, kdy vám zdravotní sestra řekne do telefonu termín objednání a vy listujete kalendářem a najednou jsou tam měsíce pojmenovány ...


Přeji vám pohodové přemýšlení, vaše Fukčarinka

" ACH TY TELEFONY "

26. října 2018 v 20:24
ŘÍJEN 2018
Zpropadené telefony, zaklela jsem dnes hned dvakrát. Poprvé ráno, kdy jsem se vracela z kontrolního vyšetření domů MHD. Radovala jsem se, že nemusím dlouho čekat na autobus, neboť v době mého příchodu na zastávku MHD zrovna přijížděla, moc cestujících v autobusu nebylo, cestou ještě přistoupili. Pro jistotu, aby někdo z okruhu mých známých neřekl, že jsem si jej opět nevšimla, přejela jsem očima cestující různého věku, ne nikdo známý zde není. Dál zaměstnána přemýšlející o hladkém průběhu kontroly u lékaře pokračovala jsem v cestě domů, na jedné zastávce mě zaujal mladý muž právě vystupující z té MHD, co jsem s ní jela. Vždyť je to Kuba, náš vnuk, jak jsem jej mohla přehlídnout a on mě, svoji babičku, co se divím, beztak to byl ten mladík se sklopenou hlavou, no jo, pochopila jsem, zatracený telefon, namísto aby se koukal z okna, tak kouká do mobilu. Nezaváhala jsem, vytáhla ten svůj a hned Kubovi psala, že jsme spolu jeli a vůbec se neviděli, hned přišla odpověď, to je škoda babi, no je, pomyslela jsem si, to jsme si mohli cestou povídat. Tak nevím, je mobil výhoda nebo není, aspoň jsme si napsali SMS.
Podruhé to už doma, zvonil mobil a já přijala hovor, číslo viditelné, není to zahraničí, čekám, zda mě nebudou volat z nemocnice, že se vyšetření posouvá, děti mají volno, tak možná bude volno i na rentgenovém pracovišti, sestřička chtěla telefon, co kdyby. Žena neurčitého věku, za to s cizím přízvukem mě pozdravila "zdrávstuj", zaklapla jsem hned, zatracený telefon, kde vzala mé číslo mě neznámá osoba? Nakonec jsem si vzpomněla na občasné komentáře psané azbukou, dokonce i čínskými znaky, které nevyluštím ani, kdybych chtěla, ba napadlo mě, zda je tolik chtivých lidiček louskat mé texty, většinou jsou to v jejich komentářích upoutávky na něco, bez čeho se obejdu, ale jak je vidět, neobejdou se různí lidé bez cizích čísel a pro ně ne zcela přínosných návštěvách na mém blogu. Vám všem, příznivcům mého blogu přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví vaše Fukčarinka

" CO NA NÁS ČEKALO V LESE "

30. září 2018 v 21:38
ZÁŘÍ 2018
Kdo z vás čekal další pokračování z dění na Retro táboře pro seniory, toho zklamu, slibuji však, že brzo bude. I tam bylo součástí jednoho z úkolů čistění lesa, nedávno v regionálním vysílání byla reportáž o proběhnuté akci čistění lesa studenty odborného učiliště v blízkosti našeho bydliště.
Pomyslela jsem si, že takové akce by vůbec nemusely být, kdyby se každý choval k přírodě ohleduplně, pokud si tam sebou nese pití a malou svačinku, obal nepohodí, ale odnese zpět domů. Slunečné dny nás vylákali do přírody, kam zajít, návrhů z mé i manželovi strany bylo více, nakonec zvítězil blízký les. Docela natěšena oželila jsem plánované domácí práce a tak jsme brzo po snídani vyrazili směr rybník uprostřed lesa.
Je tam moc hezky, ticho, tedy pokud se zrovna kolem vás neprožene muž na tříkolce.Cestou lesem střílely mé oči hned na levou a následně na pravou stranu doufajíc v nález hřibů. Marně, ty co známe, nerostou, neznámé nesbíráme, nakonec na mě čekala jedna houba na druhý den u plotu na zahradě u syna. Ta na pravé straně fotografie, na levé straně na trávníku blízko ořešáku opět houba nám neznámá.
Ale zpět do lesa, co nás tam čekalo, to mě vyrazilo dech.
Černá skládka, z fotografie lze tipovat, kdo tam toto svinstvo vyvezl, autoservis, kdo jiný?
Neskutečném lajdáctví, vandalismu, bezohlednosti k přírodě a okolí. Copak nejsou sběrné dvory, neuvěřitelné, pokud vím, tak servis si zaúčtuje případné zlikvidování odpadu, který vznikne při opravě.
Při cestě zpět jsme se setkali se zaměstnancem lesní zprávy, který projížděl autem a zřejmě obhlížel, co nového do lesa přibylo.
Nevím, zda pomohou instalované závory a fotobuňky, vím jen, že jednoho dne dojde k odhalení vandala, ale zda bude potrestán, to je ve hvězdách.
Proč jsem tak pesimistická, nerada svůj blog propojuji s politikou, ale do schránky nám již byly dodány lístky s kandidáty pro volby do zastupitelstva a senátu. Při mém bližším prozkoumání jsem se neudržela hořké poznámce. To nemyslí vážně, zrovna ten a ta, vždyť je znám a kde mohli, tak tam se ulili a nyní nás chtějí zastupovat. Pro druhé by nehnuli prstem, no jo teplé místečko a po mě potopa, sliby chyby, budu uvažovat velmi obezřetně, komu dám svůj hlas. Na závěr vám všem přeji, snadnější výběr kandidátů, byli uvážliví a obezřetní při rozhodování, komu dáte svůj hlas. S přáním pohodových dnů vaše Fukčarinka

" ROK 2017 "

14. ledna 2018 v 23:15
LEDEN 2018

Váhám již několik dní, zda budu bilancovat rok 2017 a moc se mě do toho nechce. Vždy mě zamrazí už jen vzpomínka na naše stěhování. Kdepak, nestěžuji si, pouze bilancuji.
Vše jsme zvládli za pomoci našich dětí a jsme rádi, že to máme za sebou.
Také únorové kolečko po různých vyšetření stran lázní jsem úspěšně zdolala. V březnu jsme si už pomalu zvykli, že nebydlíme tam, kde jsme bydleli. Píši zvykli, já hned v lednu první den po stěhování, manžel však stále ještě zajížděl při návratu z našich výletů, či od lékaře směr staré bydliště. Ostražitá jako spolujezdec musím být stále, co vám budu nalhávat - decentně upozorním, jak jsem ráda, že nyní už máme výtah. Zmínka o výtahu bezpečně pomáhá v orientaci.
Duben, tak abych pravdu řekla, těšila jsem se na lázně. Dojednaný nástup v květnu mě vyhovoval. Dolaďovalo se ještě bydlení, řešili jsme posezení na balkoně, podnikali jsme krátké výlety a procházky v blízkých lesích a na přehradě společně s nejmladším vnoučkem.
Několik návštěv dětí a už tu byl květen a s ním i mé lázně ní v Luhačovicích.
Pokoj sama pro sebe, vycházky do blízkého parku s knížkou, nebo s křížovkami, kafíčko s nezbytnou sladkou tečkou. Návštěva výstavy, divadla, báječné procedury, klid, setkání s milou bloggerkou a také klubovými přáteli, nečekaně na kafíčku. S dětmi i manželem jsem byla ve spojení, mail, telefon, bylo mě dobře, ale domů jsem se těšila. Nejstarší vnuk odmaturoval, další ukončil základní školu, nejmladší se připravoval na svůj první pobyt na táboře a na nástup do první třídy. Změn bylo stran vnuků hodně a o překvapení nebyla nouze.
Červen, návrat z lázní, setkání s rodinou, ukončení prvního půlroku klubových setkání a před námi prázdniny. Červenec a srpen výlety, pobyt v Losinách, posezení s přáteli, společné chvilky s vnuky.

Se staršími sporadicky, s nejmladším častější. Mezi tím kontroly u lékařů a běžné dny strávené v době horka s knížkou na balkoně, v podvečer pak ochlazení na přehradě. Často si vzpomenu po návratech od moře, na mé prohlášení, tak tam už nevlezu. Jak dobrá je nyní přehrada.
Září, nastal školní rok a naše vnuky čekala škola. Ondrášek nastoupil do první třídy, Kuba na střední a Daniel na výšku. Dva zbývající Radim a Míša pokračují na druhém stupni základní školy. Vnuci se od jisté doby neradi fotí, když už, tak babi na blog ne.
Říjen, manžel si splnil sen, ač nerad, tak sám odjel s přáteli do Tater.
Zůstala jsem velice ráda doma s tím, že … budu mít druhé lázně. Opak byl pravdou, denně bylo něco potřeba - lékař, pak klub a pak volební komise. Byla jsem ráda chvilku "sama", ale přece jenom také ráda, že za týden budeme dva. Zapomněla jsem dodat, že během září i října naše dny vyplňoval pobyt v lese, procházky a také má velká vášeň houbaření.
Listopad, kdy více si udělat čas na knihu, posezení s rodinou a přáteli. Rekapitulace restů stran zdraví, konečné potvrzení onkologa s možností ukončení dojíždění na urologii do Jičína. Úleva a zároveň porada s obvodní lékařkou, koho si z oboru zvolit v místě bydliště. Návštěva koncertů, blíží se prosinec a není moc nálada na vánoční výzdobu.
Zlom nastává a manžel přináší ze sklepa krabici s nápisem "vánoce", chytám se a zdobím, dokonce zapaluji dříve první svíčku.
No co, však loňský advent a vánoce 2016 byly tak hektické.
Za to pečení v tom jsem pokulhávala, formičky se naštěstí nenašly a mě to ani nevadilo. Linecké manžel měl jisté a ostatní bylo ve hvězdách, mé dcery "hvězdy" každá něco přinesla a ve výsledku s mým malým přispěním v podobě plněných "Štramberských uší" a koulí bylo cukroví plno.
Tak vidíte a jsem u konce roku 2017. Doufám, že ten letošní rok 2018 bude ve znamení zdraví nejen pro mou rodinu, ale také pro vás všechny a všechny kolem vás. Dodám ještě štěstí, to prý je také potřeba, souhlasím. Vaše Fukčarinka

" VÁNOCE V OHROŽENÍ "

2. prosince 2017 v 19:40
PROSINEC 2017




Letošní vánoce jsou v ohrožení, docela vážně jsem pronesla ve středu směrem k manželovi. Chvilku na mě nechápavě koukal a pak se zeptal, nechce se ti péct, to nevadí. Viděl na mě, že se usmívám, nevydržela jsem to a hned dodala, vyšlo to přesně, tak jak jsem předpokládala. Mám v knihovně k vyzvednutí Husitskou epopej V, rezervovala jsem si ji s tím, že bude volná zrovna kolem 1. 12., tak to vyšlo. Čtvrteční probuzení do zasněženého dne slibovalo návštěvu knihovny a pak poklidné podvečerní počtení. Opět se potvrdilo ono známé rčení: "Člověk míní, pánbůh mění". Po setkání s kolegyněmi na plánovaném kafíčku jsem neměla ani pomyšlení na svého oblíbeného spisovatele pana Vondrušku. Setkání bylo milé, ale smutné, jedna z nich se svěřila s onkologickým problémem, který řeší se svou lékařkou. Potřebovala povzbudit, dodat sílu a mě se v tu chvíli vrátilo vše, čím jsem si prošla. Naštěstí se ujala slova s námi sedící kolegyně a já se za pár vteřin vzpamatovala a kladené dotazy zodpověděla již bez emocí. Řeknu vám, byla to pro mě sprcha, ale jsem moc ráda, že jsme mohli být někomu v první fázi nápomocné. Druhý den telefonát s dalšími dotazy a novým posunem k zahájení kroků k léčbě mě potěšil. Nejvíc však slova kolegyně ve smyslu, tak jo, budu věřit své lékařce, tak jako jsi věřila ty a budu myslet na to, že vše dobře dopadne. To mě potěšilo nejvíce, neboť v jednu chvilku to na našem čtvrtečním posezení docela chybělo. Převažovala tam beznaděj a víra vůbec léčbu a operaci podstoupit, oznámit vše rodině s tím, že nechce kazit. Vánoce, ne vánoce, mám radost a velký dárek k tomu už nyní tím, že jsme dokázaly my tři holky "mušketýrky" nastoupit do boje. Je to boj na dlouhou cestu, ale je třeba jej zdolávat a hlavně včas započat, nečekat až po vánocích. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" KDYŽ MÁME ZÁKAZ "

1. října 2017 v 11:54
ŘÍJEN 2017

Venku je krásné slunné počasí a já jsem uvězněna doma. O tom svém "arestu" nechci vůbec psát, spíš o tom jak moc mě chybí už třetí den zelenina a ovoce v jakékoli podobě. O tom, že už třetí den nemohu kávu, čaje černé i ovocné. Dá se to vše vydržet, to jo, ale nemyslela jsem si, že to bude až takové omezení. Dalšími zakázanými potravinami, které mě až tak nevadí, jsou banány, sýry, alkohol, kakao, ořechy, čokoláda, potraviny s vanilinem, kiwi, ananas, citrusy, ovocné šťávy. Následuje výčet léku nevhodných při sběru moče ke stanovení VHM, HVMA, 5 - HIAA, DOPAC adrenalinu, noradrenalinu a dopaminu. Uf, laicky řečeno to vše je nutné k vyšetření nadledvinek. Tím zde nechci naříkat, jaká jsem to chudinka, spíše mě fascinovalo jak mě po pravdě zelenina, ovoce i to "mé" speciál kafíčko chybí. Jak jste na tom vy? Chybělo by vám něco z toho pro mě na tři dny zakázaného, nebo byste nic z toho při svém běžném žití nepostrádali?
Abych nemusela myslet stále na to kafíčko, navrhl mě manžel včera nákup nové záclony do obývacího pokoje. Nastal problém, musí se upravit, nerada šiji a tak při našem stěhování z důvodu menšího bytu putoval šicí stroj ke snaše. Už nikdy nebudu muset šít, šití ač bych velmi ráda pojala za své hobby, nedokázala jsem překonat odpor z mládí. Můj táta byl panský krejčí a nitě všude mě provázeli už od útlého dětství. Překonala jsem se a vypůjčila si šicí stroj od dcery, sláva, nová záclona je svém místě, dělá nám radost. Co myslíte, že si manžel během mého šití uvařil a sedl si kousek opodál? Kdo hádá voňavé kafíčko, dostává 1***. Smířená s osudem, šila jsem a šila, ňufala vůni kafíčka a připadala si jako malý feťáček.
Dnes při tom krásném počasí mám šanci aspoň s balkonu kochat se výhledem do okolí a kytičkami na balkoně.
Zítra úderem desáté, to už na balkoně budu popíjet to své "speciál kafé", tedy pokud počasí dovolí.
Všem vám přeji pohodové dny a co nejméně zákazu a omezení vaše Fukčarinka

" VÝLET K RYBNÍKŮM "

15. září 2017 v 20:37
ZÁŘÍ 2017
Včera byl sluníčkový den a tak jsme se vydali opět do blízkého lesa k dalšímu rybníku v pořadí čtvrtému. Před několika málo dny namísto očekávaného jednoho, objevil se hned vedle rybník druhý, v našem pořadí třetí.
Směrovka v lese ukazovala směr a hned i název Adošov. Vydali jsme se ve směru šipky, po chvilce chůze přišlo překvapení - prostorná louka s obydlím obloženým dřevem, nedaleko přívěsy a označení soukromý sportovní revír. Trochu jsem váhala, zda se neobrátit, ale lákalo nás prozkoumat terén.
Nádherné dva rybníky, jeden s lekníny a devíti stanovišti pro sportovní rybáře, k dispozici loďky a také řád pro rybáře a jejich doprovod. Rozhodli jsme se, že budeme doprovod a rybáře snad najdeme.
Opak je pravdou, nikdo nikde jen zdálky kokrhal kohout. Prošli jsme se revírem, pořídila jsem pár fotografií. Při zpáteční cestě nás předjelo auto, zřejmě majitel, možná má vše monitorováno. Každopádně se na nás nezlobil a my se vraceli zpět k našemu autu. Doma jsem si dala Adošov do vyhledávače a byla celkem překvapena, že se najdou lidé, co chytnou rybu, vyfotí se s ní a pak ji hodí zpět do vody. No, ale jak říkávala naše babi -" proti gustu, žádný dišputát". Rybník jsme objevili, procházka to byla opět krásná.
Další rybník v pořadí čtvrtý, je vidět už z cesty, tedy procházka krátká, tak jsme se rozhodli rybník obejít.

Oproti Adašovu, byl kolem rybníka pořádný nepořádek. Plno pet lahví, igelitových sáčků se zbytky suchého chleba, který můj muž naházel do vody. Hned se objevilo hejno malých ryb a bylo zřejmě vděčno za kus žvance. Rybník bez názvu, za to se spousty odpadků. Nedaleko pracovalo několik dělníků v lesní školce, ale nepřipadalo mě, že by ten odpad byl od nich. Mít tak sebou nějaký pytel a rukavice, hned bych uklízela. Vzpomněla jsem si na rybník z dětství, na to jak tam bylo krásně. Marně jsem pátrala v paměti, zda tam byly odpadky. Určitě vím, že nebyly, dokonce ani pneumatiky pohozené, tak jak to je zde v našem blízkém lese. Občas si tak říkám, přece děti, na které se občas ledaco svede, toto neudělaly, to musel pohodit dospělý. Dospělý a měl by být zodpovědný, bohužel nebyl a tak doufám, že sebou neměl dítě, které by šlo v jeho šlépějích.
Nedávno jsme byli v lese na Bílé, marně jsme se pokoušeli houbařit, pár hřibů jsme našli, ale bohužel také odpadky. Smutné zjištění, vám všem přeji pohodové vycházky do lesů, bez odpadků. Samozřejmě, vím, že vy si své sáčky a láhve odnesete zpět domů. Vaše Fukčarinka

" OSMIČKA "

13. srpna 2017 v 19:37
SRPEN 2017

Srpen 2009, nepamatuji si, kolikátého přesně to bylo, ale zato vím, že ten letošní je v pořadí osmý. Osmičku si letos píši jako výroční číslo mého blogování.

Nevím co se děje,mám zprávu od některých z vás, že nejde vložit komentář - "ráno moudřejší večera", snad se vše dá do pořádku.
Přesné založení blogu se mě vymazalo z paměti jednoho listopadového dne, kdy jsem klikla anebo jak naše Jaruš říká "kvikla" na špatnou klávesnici a celý blog zrušila. Ihned jsem volala SOS svého jedenáctiletého vnuka "Kulíška", který mě můj blog pomohl založit.
Tehdy opět "Kulíšek" zabodoval a vše z koše vytáhl a tím pádem mé články psané od srpna 2009 jsou uloženy v listopadové rubrice. Takové čáry máry vytáhnout z koše a přesunout byly pro mne španělskou vesnicí.
Z "Kulíška" je již mladý muž za nedlouho oslaví "20"a už mu tak neříkáme, neboť se to k němu nehodí. Taky se nerad fotí, ale poradí, když je potřeba a to je hlavní. Pokud to budeš číst Dane, tak ten "Kulíšek" tu musel opravdu být uveden.
Co mě blogování dalo, pokud vás to bude zajímat, se dočtete zde: http://fukcarinka.blog.cz/1609/vyroci Často si vzpomenu na spřátelené blogy, které zanikly - blog babi Maňasové, blog Enilli, blog Babs. Na tyto blogy jsem ráda chodila, byly různorodé a vždy jsem tam našla mnoho zajímavého. Při vzpomínání si říkám jak se asi bloggerkám daří. Kam mohu stále zajít to je k "babči", ta blog nezrušila, ale v blogování nepokračuje, najdete ji v mé rubrice oblíbené odkazy a nebudete litovat, když se tam začtete. Jak uzavřít mé dnešní nechci říct bilancování, snad jen poděkováním vám návštěvníkům mého blogu za vaše návštěvy, případné komentáře. Za vaši přízeň a podporu, neboť ani první polovina roku 2016 nebyla po zdravotní stránce pro mne lehkou a byly jste to vy, kteří jste mě podpořili ať už zde na blogu nebo v mailech.
Díky vám všem, přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" NEDEJTE SE "

7. května 2017 v 20:29
Květen 2017

Tak nevím, mám já smůlu na podvodníky, nebo podvodníci na mě. Nestačím se divit, je to lajdáctví, podvod nebo pouze styl obchodních řetězců jak se obohatit. Nedávno jsem psala zde http://fukcarinka.blog.cz/1704/mylne-cenovky-u-zbozi a dnes se stalo něco šokujícího. Ono známé "co není v hlavě, musí být v nohách" prověřilo nechtíc praktiku obchodního řetězce - opět jsem narazila na mylné uvedení cen u potravin - uvedeno 139,- Kč, účtováno 149,-Kč. Opět se opakoval stejný scénář - můj dotaz přímo u obslužného pultu proč je cena ve výsledku rozdílná o deset korun. To kolegyně, v tom měla paní prodavačka pravdu, zrovna před mým nákupem se střídala. Omlouvám se, já to opravím, nebýt toho, že den před mým nákupem reklamoval můj muž také cenu - 6,- Kč více u pokladny než bylo uvedeno na cenovce u zboží a přišel domů vytočený výrazem a postojem jak pokladní, tak vedoucí - co zas není v pořádku, snad bych to i přešla. Sama tomu nevěřím, nepřešla, vytáčí mě zlodějna a tak se volala paní vedoucí - následovala omluva a několik pro mě nepochopitelných frází, mimo jiné argument, že i jinde dojde k takovým omylům. Z mé strany nezájem a následovalo dost příkladů, kdy jsem podobné u nich řešila, byla mě nabídnutá omluva v podobě poukázky na 50,- Kč. Byla jsem v šoku, kdo se ozve a nedá se, dostane 50,- Kč, kdo se nechá, dostane ústní omluvu, kdo mlčí, dále je okrádán. Některým se dostane bonus ve formě, co zas není v pořádku!
Doma jsem vytočila zákaznickou linku a požádala o řešení. Do hodiny jsem dostala mailem písemnou omluvu od manažerky s příslibem, že se vynasnaží, aby se vše v budoucnosti neopakovalo a my byli spokojení zákazníci. Tímto nabádám všechny zákazníky, snažte se také, nedejte se obalamutit omluvou, trvejte na svém a trvejte na omluvách v podobě poukázek 50,- Kč.
Snad konečně bude platit ono známé - "korunky naučí" a my zákazníci nebudeme mnohdy okrádání. No přiznejte si - kontrolujete si ceny ve výsledku uvedené na zboží - u pultů s obslužným prodejem a na balíčku vámi zakoupeného? Možná jste měli vícekrát rozdílnou cenu. Vám, kteří mávnete nad rozdílem třeba 10,- Kč, položím s dovolením otázku - vy sbíráte prašule na chodníku? Já ne, já si je musela dost těžko vydělat a tak se budu bránit. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" MÝLNÉ CENOVKY U ZBOŽÍ "

22. dubna 2017 v 21:27
Duben 2017
Stalo se vám někdy, že byla v obchodě uvedená jiná cena zboží v regále a jiná vyšší markovaná u pokladny? Možná si někteří z vás ani účet nezkontrolují, při vyšší ceně za nákup vám to ani nepřijde. Nebo se vám z domu již reklamovat nechce. Poslední dobou zjišťujeme, že nejmenovaný řetězec v blízkosti našeho bydliště má v ocenění zboží dost velký holubník. Já mám spíš podezření, po dnešním dnu jistotu, že sází na získání větší tržby a tím i odbytu. Málo pokladen, velké fronty a tak vše lehce plyne - pokladní markuje, tak jak jsou ceny zadané. Zákazník jásající, že opět dobře nakoupil, neboť v mém případě byla cena "DUO POLNÍČEK, RUKOLA" velmi příznivá - uvedená cena v regále 15,90, markovaná však na pokladně 34,90. Zaplaceno, slova mého muže, tak to vidíš, zas zarazila paní pokladní. Můj muž tam chodí nakupovat více a tak reklamace tipu - zas tam máte uvedené mylné ceny, slyší od něj paní pokladní častěji. Vždy to byla stejná situace - markování mám dobře, cena na úseku špatná. Můj muž většinou zboží vzal, není trpělivý tak jako já.
Mou reklamaci vyřizovala paní vedoucí, přímo na úseku zeleniny před zmíněným regálem s ochrankou za zády. Její argumenty, že to pracovnice úseku a můžete to vrátit, mě nechaly chladnou. Cenovku následně neodstranila - dvě cenovky vedle sebe - stejné zboží v regálech. Požadovala okamžité řešení, doplněné slovy, že to tak nenechám a zaměřím se na jejich prodejnu všemi směry. Píši příspěvky do regionálních novin, na blog, obrátím se, kam bude třeba, okrádáte takto obyvatele. Opakovanou obhajobu, to pracovnice úseku jsem nepřijala. Vy zodpovídáte, velmi často jsou ceny mylné, mimo jiné souhlasili i zákazníci kolem. Ochranka stála blízko nás, špitla, dám vám zpět peníze za jedno balení. Koupila jsem si totiž dvě za těch 15,90. Ten účet si nechám, špitla, ne ten účet potřebuji, ten mě dáte. Transakce za přihlížení ostatních zákazníků proběhla rychle, doprovázená mými slovy, chudák vaše paní pokladní, ta vaši lajdáckost schytá od zákazníků první a zbytečně. Nechtěla bych pod tak nezodpovědnou vedoucí dělat.
Vím, mají to těžké - málo pracovníků, souhlas, ale tam je takové mylné uvedení cen časté o tom žádná. Byla jsem z toho jednání dost rozhozená, nejdříve jsem chtěla zajít za pár hodin ještě jednou na "kontrolu" zmíněného ocenění. Pak jsem si řekla "velebnosti vyprdněte se na to" a dala jsem se do pečení koláče pro rodinu. Jo a to " DUO POLNÍČEK, RUKOLA" nám chutná báječně. Po takovém šoku je zdravá strava ideál.
Mějte pohodové dny a kontrolujte si účty. Vaše Fukčarinka

" PANÍ ZTP/P "

20. dubna 2017 v 17:01
Duben 2017

Venku vládne doslova bláznivé počasí, sníh, déšť a k tomu studený vítr. Pohled z okna na kvetoucí stromy v okolí, myšlenky na ty, kteří se marně lopotili na svých zahradách a polích. Snad se podaří zachránit, co se dá, ale jak tak sleduji zprávy a v nich nešťastné tváře zahrádkářů a sadařů, moc optimisticky to nevidím, pokud se nepodívám na foto pořízené na velikonoce 1. 4. 2013 ...
Včera jsem se vracela domů z pásma operetek a procházela naší předzahrádkou. Kytičky tulipánů, hyacintů a dalších jarních květin před pár dny zářící na záhoncích působily žalostným dojmem. Na balkonech několika bytů jsem zahlédla lehátko, nebo zahradní židli na jednom dokonce osamělý slunečník. Hned jsem si pomyslela, že na sluníčko a teplé počasí si budeme muset ještě počkat.
Škoda, že není takové pěkné počasí, jaké vládlo pár dní nazpět.
To bylo zcela jiné kafíčko. Jeden takový krásný den jsme jeli s manželem k synovi na zahradu, předtím jsem zašla na poštu poslat několik velikonočních pohledů. Pár lidí přede mnou, to půjde rychle, pomyslela jsem si a v tom se to stalo. Na poštu se vřítila paní v mých letech, a hned ve dveřích nám přítomným oznámila, že chce "jen" tři obálky a je ZTP/P a hned k tomu dodala, že stojí blbě a policajti ji dají pokutu. Paní za mnou se začala smát, vešla těsně před ZTP/P a všem nám oznámila, že paní ZTP/P před chvilkou seskočila z kola, které zaparkovala před poštou a zná její triky. Dodala, že ten s policajty a pokutou používá často. ZTP/P se na nic neohlížela a začala mě a pána přede mnou lámat slovy - vám ukážu, že mám ZTP/P a vy máte povinnost mě pustit dopředu. S ledovým klidem avšak s úsměvem na tváři jsme oba ZTP/P nabídli sezení na čtyřech volných židlí k tomuto účelu tam umístěných. Už jsem to nevydržela a smála se s ostatními na celé kolo, chybělo málo a cvrkla jsem si do kalhot. Paní za mnou ZTP/P upozornila, že já mám francouzské hole, ta se ušklíbla a prohlásila, ať ji ukážu svou průkazku a bude hned jasné, kdo má jít na řadu. Nechápala jsem, ale u okýnka se uvolnilo místo, vyřídila jsem si potřebné a v autě vše vylíčila manželovi. Setkání s paní ZTP/P nebylo poslední, pár dní před velikonocemi profičela kolem mě po chodníku na kole jen tak nalehko obuta v pantoflích - vhodná to obuv pro jízdu na kole, možná je to zvláštní nařízení pro osoby vlastníci průkaz ZTP/P.
Všem přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" LELKOVÁNÍ "

26. března 2017 v 16:29
BŘEZEN 2017
Jaro je tu a nebylo o tom pochyb ani při naší včerejší procházce v malé podhorské vesničce Komorní Lhotka. Zašli jsme na známá místa, kde na nás vždy čekají v zastrčeném koutku malé trsy sněženek, sem tam se vyskytne podběl. Voda v řece Stonávce je tou dobou průzračná a je jí po zimě oproti létu dostatek.
Něco málo o řece ze zdroje: Sama říčka pramení v nadmořské výšce kolem 750 m na jihovýchodních svazích vrchu Čupel; celý následující tok pak směřuje zhruba k severu. Po třech kilometrech Stonávka u stejnojmenné osady vystupuje z horského údolí a v Komorní Lhotce se slévá s potokem Ráztoka, čímž více než zdvojnásoubuje svůj objem. Dále Stonávka protéká obcemi Hnojník a Třanovice, postupně přibírá drobnější přítoky Černý potok, Mušalec, Sušovský potok, Hornodvorský potok a Zavadovický potok
Už při projíždění obcí Třanovice nám pohled na vodu valící se tamním říčním korytem prozradil stav vody. Na chvilku jsem uvažovala, že požádám manžela o malou zastávku a zároveň procházku po novém chodníčku kolem řeky, ale nakonec jsem dala přednost co nejrychleji být v cíle cesty. Představa, že v tak krásný den budeme těžko hledat místo k zaparkování u hojně navštěvované sauny, která je zároveň výchozím bodem k výšlapu na horu Prašivá - 843m.
Místo na parkovišti se našlo a my se nepřipojili k turistům mířícím na zmíněnou horu Prašivou, ale vydali jsme se pohodlnou cestou v údolí a kochali se krásou kolem.
Vyrostla krásná jedlička …


Taky trsy sněženek na břehu říčky…
Podběl a znovu sněženky, které mají své místo několik let u kmenu mohutného stromu porostlého mechem …




Pár snímků, pár zastavení a pak už jsem byla ráda, že nám v sauně uvařila paní výbornou kávu. Tu jsme si vypili na lavičce před saunou za zpěvu ptactva a "lelkování" po okolí. Taky jen tak rádi sedíte v přírodě a lelkujete?
Koukala jsem na nový hrníčkový plot a keramickou sovu na stromě. Nic z toho jsem nevyfotila, tak snad příště. Spíš jsem uvažovala, za jak dlouhou dobu budou kvést kaštany, které lemují kousek cesty kolem parkoviště sauny. Při lelkování a uvažování mě napadla moc hezká myšlenka, kterou jsem hned sdělila manželovi - lelkování a podobné uvažování by mělo být dle mého soudu hlavní náplní volného času nás seniorů. Podíval se na mě a pak řekl, že se těší, až budou kvést rododendrony a my si zajedeme do Jablunkova a projdeme se parkem sanatoria.
Sedneme si na lavičku a budeme nasávat tu krásu a klid. Já přidala návštěvu Hukvald v době kvetoucích kaštanů, ale to už mě zvonil mobil a vrátil mě do reality. SMS od dcery, že přijdou zítra odpoledne, další telefon od syna - stavíme se zítra dopoledne. Mé myšlenky hned směřovaly k mému stále se blížícímu termínu lázně ní a myšlence zda tři týdny mimo domov nebudou pro mě bez rodiny k zbláznění. Hned jsem si řekla, že ne, máme přece telefony a mimo jiné, tam mohu taky "lelkovat". Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

" VÝROČÍ "

18. září 2016 v 20:43
ZÁŘÍ 2016


Minulý článek byl ve znamení času, ten dnešní bude jeho pokračováním. Ne, nelekejte se, nebudu si stěžovat na jeho nedostatek, ba naopak, dnes se bude na mém blogu slavit. Nejsem žádný troškař, slavím hned nadvakrát - sedmé výročí mého blogování a jednadvacáté výročí sňatku.
Co jsem si nadělila a jak jsme vše oslavili?
Nechyběla kytička, to k výročí sňatku - chryzantémy jsou mé oblíbené, nechyběly ani před 21 lety ve svatební kytici.



Návštěvu koncertu, konečně jsem dodržela svůj slib dvěma členkám "ŽENSKÉHO PĚVECKÉHO SBORU ŠÁRKA", že se na jejich vystoupení přijdu podívat. K pozvánce na tento koncert jsem si dala na viditelné místo cedulku "REZERVACE", to abych náhodou na něj nezapomněli.
Musím dodat, že jejich vystoupení k 45. výročí založení souboru nemělo chybu. Součástí koncertu byla také výstava obrazů a fotografií.
Jaké překvapení bylo pro mě zjištění, že jedním z hostů bude také skupina DOUDA BAND, kterou si ráda poslechnu. Stalo se, že jsem je na pozvánce přehlédla, ale šansonu Čerešně jsem se dočkala. Nečekaně mě potěšily květy ochideje, která po přesazení ne a ne rozskvést.
Jak jsem pojala sedmileté výročí mého blogu? Bilancováním - vzpomínkami na jeho zrození, kdy mě byl velmi nápomocen náš nejstarší vnuk Daniel. Tehdy před sedmi léty ještě "Kulíšek", dnes maximálně "Kulda". Nevím, nevím, zda by měl ještě dnes se mnou tak velkou trpělivost. Každopádně mě dal možnost virtuálně se setkávat s vámi blogovými přáteli a také náhodnými návštěvníky mého blogu. Čerpat různé vědomosti, podívat se virtuálně v místa mě neznámá, občas si také postěžovat, ale to až zas tak ne, nebo se aspoň o to snažím.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" VĚTRU ANI DEŠTI NEPORUČÍŠ "

1. června 2016 v 18:10
Červen - středa 1. 6. 2016
Nevím jak kde, ale v našem městě se odpolední oslava Dne dětí moc nevydařila. Při pohledu z okna a pomyšlení, že jsou mnozí na náměstí, kde pro ně byly připraveny různé atrakce, mě běhal mráz po zádech.
Bouřka se hlásila sice dost dlouho předem mraky a hřměním, ale určitě nikdo nečekal takovou spoušť.
Ulicí se během chvilky valily proudy vody, přidaly se kroupy a silný vítr. Hned jsem začala obvolávat své děti a vnuky, zjišťovala jejich místo pobytu. Většina byla již doma, jeden vnuk u kamaráda, druhý se připravoval na koncert v Ostravě, tam snad neprší, doufala jsem. Dcera mě ujistila, že se s ním spojí a tak jsem jí popřála s trochou ironie ke Dni dětí, ovšem co - zdraví to ano, ale pohodový zbytek dne? Byla jsem v té chvilce v rozpacích, snad jen ať už žádná taková bouřka nepřijde a vůbec pomyslela jsem si, ráno paráda, sluníčko a nyní taková spoušť.
Pohled na druhou stranu do dvorku, kroupy a nekonečné proudy vody.
Nechci přehánět, ale byla to hrůza, co musí prožívat lidé v daleko horších situacích,to vše se mě honilo hlavou.
Nyní dvě a půl hodiny po bouřce stále prší, kroupy se pomalu rozpouštějí a mě se honí hlavou vzpomínky na včerejší vydařený klubový výlet. Stačilo málo a počasí by si s námi pěkně zahrálo, včera jsme se domů vraceli za sluníčka a pohody.
Všem přeji pohodové dny bez bouřek a krupobití vaše Fukčarinka.

" VZPOMÍNÁNÍ "

4. února 2016 v 21:08
Únor - čtvrtek 4. 2. 2016
V lednu v rubrice zamyšlení jsem se zmínila o mém setkání s bývalou kolegyní http://fukcarinka.blog.cz/1601/co-muzes-udelat-hned-neodkladej-na-zitrek . Za pár dní po tomto příspěvku jsem naše setkání domluvila, sešly jsme se čtyři. Povzpomínaly, řekly jsme si, tak jak to u takových setkání bývá o událostech uplynulých let. Nebylo toho málo, mnohé z nás změnily profesy, nevyhnuly jsme se ani tématu, tak jak to je nyní zdá se mi nechci říct "módní" před revolucí a po ní.Díky bohu zazněla pouze od jedné z nás snaha hovořit o ublížení díky režimu, zbylé tři jsme se po sobě podívaly a hned očním kontaktem se v duchu shodly, že zrovna dotyčná má z té doby máslo na hlavě. Její snahu zabřednout do této sféry jsme smetly ze stolu, přizpůsobila se a byla pohoda.
Všechny jsme se nakonec shodly, že ať bylo, jak bylo, neprožívaly jsme takové stresy, jak prožívá dnešní generace. Možná, že si nyní někdo z vás myslí opak, ale já to vnímám takto.
Před napsáním dnešního příspěvku jsem se probírala fotkami, které mě připomněly část z mého pracovního procesu. Je nač vzpomínat.
Na našem setkání nemohla chybět má jmenovkyně a kolegyně Marta. Připomněla jsem si ji touto fotografií, kde jsme na procházce s dětmi z DD, kde jsme spolu pracovaly a měly na starosti nejmladší skupinu dětí.
Vánoce v DD s kolegyní Zdeničkou v jídelně a pak s dětmi u stromečku, dnes již dospělými ve věku kolem čtyřicítky. Práce v DD, byla práce v nepřetržitém provozu.
Fotografie níže a vzpomínka na další kolegyni Zdeničku, na mé působení v jiné profesní oblasti.
Mix z naší dovolené v Praze v roce 1980, kde jsem se podivovala nad tehdy nám ještě neznámém druhu poštovní schránky. Připadala jsem si opravdu jak sedlák ve městě. Dcera nás tehdy takto vyfotila, jak obě studujeme kde je otvor pro vhození pohlednic. Dnes se tomu už musím smát, tehdy se nám smála dcera. Z brigády na podnikové chatě v Komorní Lhotce a nakonec z mého působení v jedné expedici zdravotního materiálu.
Tak jak to na světě chodí, jsou vzpomínky různorodé a na našem setkání jsme usoudily, že tím vším co jsem prošla a ne vlastní vinou, ale různými podnikovými úpravami jsem se uměla postavit a přizpůsobit v každé profesi. Složit zkoušky k tomu potřebné, naučit se pracovat v různém prostředí a přizpůsobit se daným poměrům. Výhodou tehdejší doby bylo, že jsme nezůstaly bez práce, tedy do doby před, pak už nastala tvrdá realita dnešní doby …

A co vy a vaše vzpomínky a setkávání? Všem vám tak jako obvykle přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" CO MŮŽEŠ UDĚLAT HNED, NEODKLÁDEJ NA ZÍTŘEK"

10. ledna 2016 v 15:54
Leden - neděle 10. 1. 2016
Snažím se řídit známým heslem: "Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek", ale občas se stane, že určité věci odložím a pak je lehce splním. Jsou však situace, kdy se ukáže pravý opak, nelze splnit, to co jsme odsunuli na dobu pozdější.
Pár dnů před vánocemi jsem se potkala s bývalou kolegyní, bylo to milé setkání po několika letech, kdy se naše cesty rozešly. Změnily jsme zaměstnání, kolegyně se pak z našeho města odstěhovala. Naše setkání bylo milé, ale hektické a tak možná proto nedošlo ani na výměnu kontaktů. Říkala jsem si, nevadí, zkusím se zkontaktovat s jinou kolegyní a domluvíme se na setkání všech kolegyň, které jsou v dosahu. Nechci zde psát to slůvko, které jsou ještě mezi námi.
Nechtěla jsem, ale okolnosti mě přinutily odložit realizaci tohoto setkání a výsledek? Jedna kolegyně tam s námi bude bohužel již jenom ve vzpomínkách. Dnes jsem obdržela smutnou zprávu, zemřela, bylo jí 84 let. A tak si říkám, že není dobré setkání odkládat, pokud nás k tomu nevedou až tak vážné důvody. Pryč jsou doby, kdy jsme občas s úsměvem na tváří používali hesla typu: "Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra", nebo " co můžeš udělat zítra, odlož na pozítří a máš dva dny volno".
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Pokud nemusíte, tak neodkládejte setkání. Vaše Fukčarinka

" ROK 2016"

30. prosince 2015 v 18:59
Prosinec - středa 30. 12. 2015

Za pár dní, vlastně už zítra nám bude končit rok 2015. Jaký byl, tak nějak nemám dost sil ohlédnout se. Nechám to zřejmě na jindy, nebo raději to vezmu hned. Co říkáte po "indicku", šlo by to? Ať to nějak trochu odlehčím, nechám to tedy na "indy".
Vám popřeji především do roku 2016 zdraví, věřte, je to to nejcennější co si můžeme navzájem přát.

" SNY "

7. srpna 2014 v 20:16
Srpen - čtvrtek - 7. 8. 2014

Zdálo se mě má panenko dnes v noci o tobě jak jsme spolu tancovali v tej naší hospodě ...
Na dnešek jsem měla zvláštní sen. Zdálo se mě, že jsem ve svém rodišti, s manželem jsme se vraceli z procházky z blízkého lesa - "Hájku", šli jsme kolem domu, kde bydleli za mého mládí Fantovi. Dveře byly otevřené, v chodbě stála nádherná skříň. Slyšela jsem jak říkám nahlas, to je nádhera. V tom se z chodby se ozvalo - komu se líbí naše skříň? Ve dveřích stál pán, nebyl to pan Fanta, pozval nás dál ať si tu skříň prohlédneme. Pak jsem se objevila na dvoře, kde byl poník - běžel ke mě, mám z koní, tak i poníků respekt. Zázrakem jsme byli spolu kamarádi, manžel šel s pánem do sklepa, já hladila poníka.
Probudila jsem se dnes velice brzo, snad už ve tři hodiny ráno, tak nějak jsem nechtěla, aby sen pokračoval. Snídala jsem nezvykle brzo, manžel ještě spal, ač jsem nechtěla usnula jsem záhy po snídani. Sen nepokračoval, byla jsem ráda. Dopoledne jsem zašla na návštěvu k přítelkyni, probíraly jsme spolu téma naší první klubové schůzky, která se již kvapem blíží. Zprávou o hospitalizaci naší společné zubní doktorky s krvácením do mozku v nemocnici mě moc zarmoutila. Aby toho smutnýho nebylo dost, ve schránce byl smutný dopis od manželovi tety.
Tak nevím, chtěl mě sdělit sen, že bude dnešní den pro mě nemilý co se zpráv týká? Návštěva u přítelkyně byla pohodová, manžel byl dopoledne také mimo domov, pak už jsme byli spolu. Dopis jsme si přečetli a rozhodli se, že tetu co nejdříve navštívíme. Byl to takový podivný den. A co vy věříte na sny?
Odpoledne jsme se vydali do knihovny, snad mě kniha přivede na přijemněší spánek. Beze snů a nebo opět strávím sen s poníkem?
Kterou si vybrat, toť otázka ...
Něco z historie a nebo povídky a fejetony? Každopádně se již na knihu těším.
Venku nám začalo k večeru pršet, jen tak trochu "májově", hned je lepší vzduch. Prádlo, které jsem dala po obědě na balkon a ne a ne uschnout, bylo dusno a vlhko. Když jsem je sbírala, padlo mé oko na manželovu rajčatovou plantáž ...
Už se těším na zítřejší snídani ...
Při odpoledním kafíčku jsme s manželem počítali jak je to dlouho co přestal kouřit. Přesný den je 8. 3. 2014, tak tedy ne tři měsíce bez cigarety, jak jsem psala, ale již pět měsíců. To si opravdu zaslouží pochvalu za vytrvalost a pevnou vůli. Usmívající se. Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka
 
 

Reklama