ZAMYŠLENÍ

" PES PŘÍTEL ČLOVĚKA - ČLOVĚK PŘÍTEL PSA "

20. května 2018 v 18:36
KVĚTEN 2018

Na blogu u Kitty jsem nedávno četla články na téma " Psí svět a my" http://diviznacka.blog.cz/1805/vyzva-psi-svet-a-my-cast-druha, předcházela tomu část první. Už několikrát jsem se zamýšlela, díky svému okolí, zda rčení "Pes přítel člověka" platí také z té druhé strany a to ze strany majitele, čili člověka. Je vždy člověk, který se rozhodne být majitelem psa jeho přítel?
V mnoha případech se pes do domácnosti pořizuje na přání dětí. Rodiče dají na prosbu dítěte, často se k tomu přidá doporučení odborníků, ve smyslu, že by se dítě mělo o někoho starat a mít tak společníka, myšleno zvíře. Pokud jde o křečka, morče, králíka a možná i nějakého opeřence, je zde předpoklad úspěchu, pokud se nepostará dítě, zastoupí dospělý.
Jiné je to u psů, tam je potřeba denní péče což zahrnuje venčení, pokud by chtěl někdo připomenout, že i to se dá doma, nečtěte prosím dál. Pes, který je chován v paneláku a ne na dvorku, či zahradě, ten to venčení, včetně procházek potřebuje. Jsem laik, nejsem ani majitelka psa, ale za tím si stojím.
Nedávno se vnuk zmínil, že by si přál psa, zhrozila jsem se při pomyšlení, co by bylo, kdyby si psa pořídili. Většinu času tráví jeho rodiče v práci, on ve škole, družině, nebo také u nás. Co by bylo se psem, dítě si nedovede představit, co je to za péči, v našem případě náš ještě ne osmiletý vnuk na vše odpovídal, to nic není, to zvládnu.
Navrhla jsem manželovi, zajít s vnukem do psího útulku, takzvaně vypůjčit si psa na venčení. Zdůraznila jsem, se vším všudy i se sbíráním výkalů.Do útulku se vydali jedno víkendové odpoledne vybaveni nějakým tím krmením pro útulek a k tomu ještě spousty rad.
My to zvládneme, těšil se vnuk, máš zbytečné starosti. Po malém zaškolení a povídání jak se vlastně většina psů do útulku dostane, proběhlo ono venčení v délce jedné hodiny. Vnuk přišel spokojený, unavený ale také rozčarovaný. Přesvědčil se, že to co jsme mu o péči psa povídali doma, zakládá se na pravdě. Hodina venku s velmi živým pejskem mu dala co proto, včetně jeho udivení, že to bude on, který sáček na výkaly bude nejen nosit, ale také používat a to vždy při venčení. Dostalo jej jednak vyprávění pracovnice útulku, že si často děti psa přejí, ale pak se o něj nechtějí a mnohdy neumějí starat. Pes strádá a nakonec rodiče vše řeší útulkem.
Nejvíce psů do útulku přibude pár měsíců po vánocích, z roztomilého štěňátka se záhy stane nevítaný společník, neboť starost o psa není, jen když se nám chce, ale je to starost celodenní. Co říci na závěr, na výzvu manžela po pár hodinách pobytu vnuka doma, že by měli jít opět do útulku a "jejich" psa na dnešní den opět večer vyvenčit. Vnuk jen prohlásil ach jo, to se musí tak často.
Byl velmi rád, že nikam nemusí, s tím, že si raději psa někdy zapůjčí znova, ale dnes už raději zůstane doma. Příště však požádá o pejska, který bude klidnější, nebude tak běhat. Příště se konalo za čtrnáct dní, pejsek byl klidnější, ale práce se sbíráním výkalů byla opět na vnukovi. To se mu moc nelíbilo, to přece by mohl dělat děda. Ne, ne, ty jsi chtěl psa. Ach jo, povídal vnuk, to jsem nevěděl, co vše se musí kolem psa.
Dnes jsme měli v plánu zajít do útulku, ale nakonec byl rád za oslíka u blízké přehrady, kde na něj čekal i nový přírůstek koza "Líza". Doporučovala bych všem, kteří mají touhu být majiteli psa, zvláště pak děti, aby si vyzkoušely péči se vším všudy. Nelitujte čas ani peníze, připomeňte jen, že pes není na jeden den, ale na celý život. Myslím si, že je lepší zajít občas do útulku, než mít doma trpící zvíře a nešťastné dítě společně se zoufalým okolí. Vím, o čem píši, roky bydlel nad námi pes, na kterého neměl nikdo čas. Dovedl štěkat a kňourat celé dopoledne, kdysi darované štěně se stalo obtížným.

" ROK 2017 "

14. ledna 2018 v 23:15
LEDEN 2018

Váhám již několik dní, zda budu bilancovat rok 2017 a moc se mě do toho nechce. Vždy mě zamrazí už jen vzpomínka na naše stěhování. Kdepak, nestěžuji si, pouze bilancuji.
Vše jsme zvládli za pomoci našich dětí a jsme rádi, že to máme za sebou.
Také únorové kolečko po různých vyšetření stran lázní jsem úspěšně zdolala. V březnu jsme si už pomalu zvykli, že nebydlíme tam, kde jsme bydleli. Píši zvykli, já hned v lednu první den po stěhování, manžel však stále ještě zajížděl při návratu z našich výletů, či od lékaře směr staré bydliště. Ostražitá jako spolujezdec musím být stále, co vám budu nalhávat - decentně upozorním, jak jsem ráda, že nyní už máme výtah. Zmínka o výtahu bezpečně pomáhá v orientaci.
Duben, tak abych pravdu řekla, těšila jsem se na lázně. Dojednaný nástup v květnu mě vyhovoval. Dolaďovalo se ještě bydlení, řešili jsme posezení na balkoně, podnikali jsme krátké výlety a procházky v blízkých lesích a na přehradě společně s nejmladším vnoučkem.
Několik návštěv dětí a už tu byl květen a s ním i mé lázně ní v Luhačovicích.
Pokoj sama pro sebe, vycházky do blízkého parku s knížkou, nebo s křížovkami, kafíčko s nezbytnou sladkou tečkou. Návštěva výstavy, divadla, báječné procedury, klid, setkání s milou bloggerkou a také klubovými přáteli, nečekaně na kafíčku. S dětmi i manželem jsem byla ve spojení, mail, telefon, bylo mě dobře, ale domů jsem se těšila. Nejstarší vnuk odmaturoval, další ukončil základní školu, nejmladší se připravoval na svůj první pobyt na táboře a na nástup do první třídy. Změn bylo stran vnuků hodně a o překvapení nebyla nouze.
Červen, návrat z lázní, setkání s rodinou, ukončení prvního půlroku klubových setkání a před námi prázdniny. Červenec a srpen výlety, pobyt v Losinách, posezení s přáteli, společné chvilky s vnuky.

Se staršími sporadicky, s nejmladším častější. Mezi tím kontroly u lékařů a běžné dny strávené v době horka s knížkou na balkoně, v podvečer pak ochlazení na přehradě. Často si vzpomenu po návratech od moře, na mé prohlášení, tak tam už nevlezu. Jak dobrá je nyní přehrada.
Září, nastal školní rok a naše vnuky čekala škola. Ondrášek nastoupil do první třídy, Kuba na střední a Daniel na výšku. Dva zbývající Radim a Míša pokračují na druhém stupni základní školy. Vnuci se od jisté doby neradi fotí, když už, tak babi na blog ne.
Říjen, manžel si splnil sen, ač nerad, tak sám odjel s přáteli do Tater.
Zůstala jsem velice ráda doma s tím, že … budu mít druhé lázně. Opak byl pravdou, denně bylo něco potřeba - lékař, pak klub a pak volební komise. Byla jsem ráda chvilku "sama", ale přece jenom také ráda, že za týden budeme dva. Zapomněla jsem dodat, že během září i října naše dny vyplňoval pobyt v lese, procházky a také má velká vášeň houbaření.
Listopad, kdy více si udělat čas na knihu, posezení s rodinou a přáteli. Rekapitulace restů stran zdraví, konečné potvrzení onkologa s možností ukončení dojíždění na urologii do Jičína. Úleva a zároveň porada s obvodní lékařkou, koho si z oboru zvolit v místě bydliště. Návštěva koncertů, blíží se prosinec a není moc nálada na vánoční výzdobu.
Zlom nastává a manžel přináší ze sklepa krabici s nápisem "vánoce", chytám se a zdobím, dokonce zapaluji dříve první svíčku.
No co, však loňský advent a vánoce 2016 byly tak hektické.
Za to pečení v tom jsem pokulhávala, formičky se naštěstí nenašly a mě to ani nevadilo. Linecké manžel měl jisté a ostatní bylo ve hvězdách, mé dcery "hvězdy" každá něco přinesla a ve výsledku s mým malým přispěním v podobě plněných "Štramberských uší" a koulí bylo cukroví plno.
Tak vidíte a jsem u konce roku 2017. Doufám, že ten letošní rok 2018 bude ve znamení zdraví nejen pro mou rodinu, ale také pro vás všechny a všechny kolem vás. Dodám ještě štěstí, to prý je také potřeba, souhlasím. Vaše Fukčarinka

" VÁNOCE V OHROŽENÍ "

2. prosince 2017 v 19:40
PROSINEC 2017




Letošní vánoce jsou v ohrožení, docela vážně jsem pronesla ve středu směrem k manželovi. Chvilku na mě nechápavě koukal a pak se zeptal, nechce se ti péct, to nevadí. Viděl na mě, že se usmívám, nevydržela jsem to a hned dodala, vyšlo to přesně, tak jak jsem předpokládala. Mám v knihovně k vyzvednutí Husitskou epopej V, rezervovala jsem si ji s tím, že bude volná zrovna kolem 1. 12., tak to vyšlo. Čtvrteční probuzení do zasněženého dne slibovalo návštěvu knihovny a pak poklidné podvečerní počtení. Opět se potvrdilo ono známé rčení: "Člověk míní, pánbůh mění". Po setkání s kolegyněmi na plánovaném kafíčku jsem neměla ani pomyšlení na svého oblíbeného spisovatele pana Vondrušku. Setkání bylo milé, ale smutné, jedna z nich se svěřila s onkologickým problémem, který řeší se svou lékařkou. Potřebovala povzbudit, dodat sílu a mě se v tu chvíli vrátilo vše, čím jsem si prošla. Naštěstí se ujala slova s námi sedící kolegyně a já se za pár vteřin vzpamatovala a kladené dotazy zodpověděla již bez emocí. Řeknu vám, byla to pro mě sprcha, ale jsem moc ráda, že jsme mohli být někomu v první fázi nápomocné. Druhý den telefonát s dalšími dotazy a novým posunem k zahájení kroků k léčbě mě potěšil. Nejvíc však slova kolegyně ve smyslu, tak jo, budu věřit své lékařce, tak jako jsi věřila ty a budu myslet na to, že vše dobře dopadne. To mě potěšilo nejvíce, neboť v jednu chvilku to na našem čtvrtečním posezení docela chybělo. Převažovala tam beznaděj a víra vůbec léčbu a operaci podstoupit, oznámit vše rodině s tím, že nechce kazit. Vánoce, ne vánoce, mám radost a velký dárek k tomu už nyní tím, že jsme dokázaly my tři holky "mušketýrky" nastoupit do boje. Je to boj na dlouhou cestu, ale je třeba jej zdolávat a hlavně včas započat, nečekat až po vánocích. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" KDYŽ MÁME ZÁKAZ "

1. října 2017 v 11:54
ŘÍJEN 2017

Venku je krásné slunné počasí a já jsem uvězněna doma. O tom svém "arestu" nechci vůbec psát, spíš o tom jak moc mě chybí už třetí den zelenina a ovoce v jakékoli podobě. O tom, že už třetí den nemohu kávu, čaje černé i ovocné. Dá se to vše vydržet, to jo, ale nemyslela jsem si, že to bude až takové omezení. Dalšími zakázanými potravinami, které mě až tak nevadí, jsou banány, sýry, alkohol, kakao, ořechy, čokoláda, potraviny s vanilinem, kiwi, ananas, citrusy, ovocné šťávy. Následuje výčet léku nevhodných při sběru moče ke stanovení VHM, HVMA, 5 - HIAA, DOPAC adrenalinu, noradrenalinu a dopaminu. Uf, laicky řečeno to vše je nutné k vyšetření nadledvinek. Tím zde nechci naříkat, jaká jsem to chudinka, spíše mě fascinovalo jak mě po pravdě zelenina, ovoce i to "mé" speciál kafíčko chybí. Jak jste na tom vy? Chybělo by vám něco z toho pro mě na tři dny zakázaného, nebo byste nic z toho při svém běžném žití nepostrádali?
Abych nemusela myslet stále na to kafíčko, navrhl mě manžel včera nákup nové záclony do obývacího pokoje. Nastal problém, musí se upravit, nerada šiji a tak při našem stěhování z důvodu menšího bytu putoval šicí stroj ke snaše. Už nikdy nebudu muset šít, šití ač bych velmi ráda pojala za své hobby, nedokázala jsem překonat odpor z mládí. Můj táta byl panský krejčí a nitě všude mě provázeli už od útlého dětství. Překonala jsem se a vypůjčila si šicí stroj od dcery, sláva, nová záclona je svém místě, dělá nám radost. Co myslíte, že si manžel během mého šití uvařil a sedl si kousek opodál? Kdo hádá voňavé kafíčko, dostává 1***. Smířená s osudem, šila jsem a šila, ňufala vůni kafíčka a připadala si jako malý feťáček.
Dnes při tom krásném počasí mám šanci aspoň s balkonu kochat se výhledem do okolí a kytičkami na balkoně.
Zítra úderem desáté, to už na balkoně budu popíjet to své "speciál kafé", tedy pokud počasí dovolí.
Všem vám přeji pohodové dny a co nejméně zákazu a omezení vaše Fukčarinka

" VÝLET K RYBNÍKŮM "

15. září 2017 v 20:37
ZÁŘÍ 2017
Včera byl sluníčkový den a tak jsme se vydali opět do blízkého lesa k dalšímu rybníku v pořadí čtvrtému. Před několika málo dny namísto očekávaného jednoho, objevil se hned vedle rybník druhý, v našem pořadí třetí.
Směrovka v lese ukazovala směr a hned i název Adošov. Vydali jsme se ve směru šipky, po chvilce chůze přišlo překvapení - prostorná louka s obydlím obloženým dřevem, nedaleko přívěsy a označení soukromý sportovní revír. Trochu jsem váhala, zda se neobrátit, ale lákalo nás prozkoumat terén.
Nádherné dva rybníky, jeden s lekníny a devíti stanovišti pro sportovní rybáře, k dispozici loďky a také řád pro rybáře a jejich doprovod. Rozhodli jsme se, že budeme doprovod a rybáře snad najdeme.
Opak je pravdou, nikdo nikde jen zdálky kokrhal kohout. Prošli jsme se revírem, pořídila jsem pár fotografií. Při zpáteční cestě nás předjelo auto, zřejmě majitel, možná má vše monitorováno. Každopádně se na nás nezlobil a my se vraceli zpět k našemu autu. Doma jsem si dala Adošov do vyhledávače a byla celkem překvapena, že se najdou lidé, co chytnou rybu, vyfotí se s ní a pak ji hodí zpět do vody. No, ale jak říkávala naše babi -" proti gustu, žádný dišputát". Rybník jsme objevili, procházka to byla opět krásná.
Další rybník v pořadí čtvrtý, je vidět už z cesty, tedy procházka krátká, tak jsme se rozhodli rybník obejít.

Oproti Adašovu, byl kolem rybníka pořádný nepořádek. Plno pet lahví, igelitových sáčků se zbytky suchého chleba, který můj muž naházel do vody. Hned se objevilo hejno malých ryb a bylo zřejmě vděčno za kus žvance. Rybník bez názvu, za to se spousty odpadků. Nedaleko pracovalo několik dělníků v lesní školce, ale nepřipadalo mě, že by ten odpad byl od nich. Mít tak sebou nějaký pytel a rukavice, hned bych uklízela. Vzpomněla jsem si na rybník z dětství, na to jak tam bylo krásně. Marně jsem pátrala v paměti, zda tam byly odpadky. Určitě vím, že nebyly, dokonce ani pneumatiky pohozené, tak jak to je zde v našem blízkém lese. Občas si tak říkám, přece děti, na které se občas ledaco svede, toto neudělaly, to musel pohodit dospělý. Dospělý a měl by být zodpovědný, bohužel nebyl a tak doufám, že sebou neměl dítě, které by šlo v jeho šlépějích.
Nedávno jsme byli v lese na Bílé, marně jsme se pokoušeli houbařit, pár hřibů jsme našli, ale bohužel také odpadky. Smutné zjištění, vám všem přeji pohodové vycházky do lesů, bez odpadků. Samozřejmě, vím, že vy si své sáčky a láhve odnesete zpět domů. Vaše Fukčarinka

" OSMIČKA "

13. srpna 2017 v 19:37
SRPEN 2017

Srpen 2009, nepamatuji si, kolikátého přesně to bylo, ale zato vím, že ten letošní je v pořadí osmý. Osmičku si letos píši jako výroční číslo mého blogování.

Nevím co se děje,mám zprávu od některých z vás, že nejde vložit komentář - "ráno moudřejší večera", snad se vše dá do pořádku.
Přesné založení blogu se mě vymazalo z paměti jednoho listopadového dne, kdy jsem klikla anebo jak naše Jaruš říká "kvikla" na špatnou klávesnici a celý blog zrušila. Ihned jsem volala SOS svého jedenáctiletého vnuka "Kulíška", který mě můj blog pomohl založit.
Tehdy opět "Kulíšek" zabodoval a vše z koše vytáhl a tím pádem mé články psané od srpna 2009 jsou uloženy v listopadové rubrice. Takové čáry máry vytáhnout z koše a přesunout byly pro mne španělskou vesnicí.
Z "Kulíška" je již mladý muž za nedlouho oslaví "20"a už mu tak neříkáme, neboť se to k němu nehodí. Taky se nerad fotí, ale poradí, když je potřeba a to je hlavní. Pokud to budeš číst Dane, tak ten "Kulíšek" tu musel opravdu být uveden.
Co mě blogování dalo, pokud vás to bude zajímat, se dočtete zde: http://fukcarinka.blog.cz/1609/vyroci Často si vzpomenu na spřátelené blogy, které zanikly - blog babi Maňasové, blog Enilli, blog Babs. Na tyto blogy jsem ráda chodila, byly různorodé a vždy jsem tam našla mnoho zajímavého. Při vzpomínání si říkám jak se asi bloggerkám daří. Kam mohu stále zajít to je k "babči", ta blog nezrušila, ale v blogování nepokračuje, najdete ji v mé rubrice oblíbené odkazy a nebudete litovat, když se tam začtete. Jak uzavřít mé dnešní nechci říct bilancování, snad jen poděkováním vám návštěvníkům mého blogu za vaše návštěvy, případné komentáře. Za vaši přízeň a podporu, neboť ani první polovina roku 2016 nebyla po zdravotní stránce pro mne lehkou a byly jste to vy, kteří jste mě podpořili ať už zde na blogu nebo v mailech.
Díky vám všem, přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" NEDEJTE SE "

7. května 2017 v 20:29
Květen 2017

Tak nevím, mám já smůlu na podvodníky, nebo podvodníci na mě. Nestačím se divit, je to lajdáctví, podvod nebo pouze styl obchodních řetězců jak se obohatit. Nedávno jsem psala zde http://fukcarinka.blog.cz/1704/mylne-cenovky-u-zbozi a dnes se stalo něco šokujícího. Ono známé "co není v hlavě, musí být v nohách" prověřilo nechtíc praktiku obchodního řetězce - opět jsem narazila na mylné uvedení cen u potravin - uvedeno 139,- Kč, účtováno 149,-Kč. Opět se opakoval stejný scénář - můj dotaz přímo u obslužného pultu proč je cena ve výsledku rozdílná o deset korun. To kolegyně, v tom měla paní prodavačka pravdu, zrovna před mým nákupem se střídala. Omlouvám se, já to opravím, nebýt toho, že den před mým nákupem reklamoval můj muž také cenu - 6,- Kč více u pokladny než bylo uvedeno na cenovce u zboží a přišel domů vytočený výrazem a postojem jak pokladní, tak vedoucí - co zas není v pořádku, snad bych to i přešla. Sama tomu nevěřím, nepřešla, vytáčí mě zlodějna a tak se volala paní vedoucí - následovala omluva a několik pro mě nepochopitelných frází, mimo jiné argument, že i jinde dojde k takovým omylům. Z mé strany nezájem a následovalo dost příkladů, kdy jsem podobné u nich řešila, byla mě nabídnutá omluva v podobě poukázky na 50,- Kč. Byla jsem v šoku, kdo se ozve a nedá se, dostane 50,- Kč, kdo se nechá, dostane ústní omluvu, kdo mlčí, dále je okrádán. Některým se dostane bonus ve formě, co zas není v pořádku!
Doma jsem vytočila zákaznickou linku a požádala o řešení. Do hodiny jsem dostala mailem písemnou omluvu od manažerky s příslibem, že se vynasnaží, aby se vše v budoucnosti neopakovalo a my byli spokojení zákazníci. Tímto nabádám všechny zákazníky, snažte se také, nedejte se obalamutit omluvou, trvejte na svém a trvejte na omluvách v podobě poukázek 50,- Kč.
Snad konečně bude platit ono známé - "korunky naučí" a my zákazníci nebudeme mnohdy okrádání. No přiznejte si - kontrolujete si ceny ve výsledku uvedené na zboží - u pultů s obslužným prodejem a na balíčku vámi zakoupeného? Možná jste měli vícekrát rozdílnou cenu. Vám, kteří mávnete nad rozdílem třeba 10,- Kč, položím s dovolením otázku - vy sbíráte prašule na chodníku? Já ne, já si je musela dost těžko vydělat a tak se budu bránit. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" MÝLNÉ CENOVKY U ZBOŽÍ "

22. dubna 2017 v 21:27
Duben 2017
Stalo se vám někdy, že byla v obchodě uvedená jiná cena zboží v regále a jiná vyšší markovaná u pokladny? Možná si někteří z vás ani účet nezkontrolují, při vyšší ceně za nákup vám to ani nepřijde. Nebo se vám z domu již reklamovat nechce. Poslední dobou zjišťujeme, že nejmenovaný řetězec v blízkosti našeho bydliště má v ocenění zboží dost velký holubník. Já mám spíš podezření, po dnešním dnu jistotu, že sází na získání větší tržby a tím i odbytu. Málo pokladen, velké fronty a tak vše lehce plyne - pokladní markuje, tak jak jsou ceny zadané. Zákazník jásající, že opět dobře nakoupil, neboť v mém případě byla cena "DUO POLNÍČEK, RUKOLA" velmi příznivá - uvedená cena v regále 15,90, markovaná však na pokladně 34,90. Zaplaceno, slova mého muže, tak to vidíš, zas zarazila paní pokladní. Můj muž tam chodí nakupovat více a tak reklamace tipu - zas tam máte uvedené mylné ceny, slyší od něj paní pokladní častěji. Vždy to byla stejná situace - markování mám dobře, cena na úseku špatná. Můj muž většinou zboží vzal, není trpělivý tak jako já.
Mou reklamaci vyřizovala paní vedoucí, přímo na úseku zeleniny před zmíněným regálem s ochrankou za zády. Její argumenty, že to pracovnice úseku a můžete to vrátit, mě nechaly chladnou. Cenovku následně neodstranila - dvě cenovky vedle sebe - stejné zboží v regálech. Požadovala okamžité řešení, doplněné slovy, že to tak nenechám a zaměřím se na jejich prodejnu všemi směry. Píši příspěvky do regionálních novin, na blog, obrátím se, kam bude třeba, okrádáte takto obyvatele. Opakovanou obhajobu, to pracovnice úseku jsem nepřijala. Vy zodpovídáte, velmi často jsou ceny mylné, mimo jiné souhlasili i zákazníci kolem. Ochranka stála blízko nás, špitla, dám vám zpět peníze za jedno balení. Koupila jsem si totiž dvě za těch 15,90. Ten účet si nechám, špitla, ne ten účet potřebuji, ten mě dáte. Transakce za přihlížení ostatních zákazníků proběhla rychle, doprovázená mými slovy, chudák vaše paní pokladní, ta vaši lajdáckost schytá od zákazníků první a zbytečně. Nechtěla bych pod tak nezodpovědnou vedoucí dělat.
Vím, mají to těžké - málo pracovníků, souhlas, ale tam je takové mylné uvedení cen časté o tom žádná. Byla jsem z toho jednání dost rozhozená, nejdříve jsem chtěla zajít za pár hodin ještě jednou na "kontrolu" zmíněného ocenění. Pak jsem si řekla "velebnosti vyprdněte se na to" a dala jsem se do pečení koláče pro rodinu. Jo a to " DUO POLNÍČEK, RUKOLA" nám chutná báječně. Po takovém šoku je zdravá strava ideál.
Mějte pohodové dny a kontrolujte si účty. Vaše Fukčarinka

" PANÍ ZTP/P "

20. dubna 2017 v 17:01
Duben 2017

Venku vládne doslova bláznivé počasí, sníh, déšť a k tomu studený vítr. Pohled z okna na kvetoucí stromy v okolí, myšlenky na ty, kteří se marně lopotili na svých zahradách a polích. Snad se podaří zachránit, co se dá, ale jak tak sleduji zprávy a v nich nešťastné tváře zahrádkářů a sadařů, moc optimisticky to nevidím, pokud se nepodívám na foto pořízené na velikonoce 1. 4. 2013 ...
Včera jsem se vracela domů z pásma operetek a procházela naší předzahrádkou. Kytičky tulipánů, hyacintů a dalších jarních květin před pár dny zářící na záhoncích působily žalostným dojmem. Na balkonech několika bytů jsem zahlédla lehátko, nebo zahradní židli na jednom dokonce osamělý slunečník. Hned jsem si pomyslela, že na sluníčko a teplé počasí si budeme muset ještě počkat.
Škoda, že není takové pěkné počasí, jaké vládlo pár dní nazpět.
To bylo zcela jiné kafíčko. Jeden takový krásný den jsme jeli s manželem k synovi na zahradu, předtím jsem zašla na poštu poslat několik velikonočních pohledů. Pár lidí přede mnou, to půjde rychle, pomyslela jsem si a v tom se to stalo. Na poštu se vřítila paní v mých letech, a hned ve dveřích nám přítomným oznámila, že chce "jen" tři obálky a je ZTP/P a hned k tomu dodala, že stojí blbě a policajti ji dají pokutu. Paní za mnou se začala smát, vešla těsně před ZTP/P a všem nám oznámila, že paní ZTP/P před chvilkou seskočila z kola, které zaparkovala před poštou a zná její triky. Dodala, že ten s policajty a pokutou používá často. ZTP/P se na nic neohlížela a začala mě a pána přede mnou lámat slovy - vám ukážu, že mám ZTP/P a vy máte povinnost mě pustit dopředu. S ledovým klidem avšak s úsměvem na tváři jsme oba ZTP/P nabídli sezení na čtyřech volných židlí k tomuto účelu tam umístěných. Už jsem to nevydržela a smála se s ostatními na celé kolo, chybělo málo a cvrkla jsem si do kalhot. Paní za mnou ZTP/P upozornila, že já mám francouzské hole, ta se ušklíbla a prohlásila, ať ji ukážu svou průkazku a bude hned jasné, kdo má jít na řadu. Nechápala jsem, ale u okýnka se uvolnilo místo, vyřídila jsem si potřebné a v autě vše vylíčila manželovi. Setkání s paní ZTP/P nebylo poslední, pár dní před velikonocemi profičela kolem mě po chodníku na kole jen tak nalehko obuta v pantoflích - vhodná to obuv pro jízdu na kole, možná je to zvláštní nařízení pro osoby vlastníci průkaz ZTP/P.
Všem přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" LELKOVÁNÍ "

26. března 2017 v 16:29
BŘEZEN 2017
Jaro je tu a nebylo o tom pochyb ani při naší včerejší procházce v malé podhorské vesničce Komorní Lhotka. Zašli jsme na známá místa, kde na nás vždy čekají v zastrčeném koutku malé trsy sněženek, sem tam se vyskytne podběl. Voda v řece Stonávce je tou dobou průzračná a je jí po zimě oproti létu dostatek.
Něco málo o řece ze zdroje: Sama říčka pramení v nadmořské výšce kolem 750 m na jihovýchodních svazích vrchu Čupel; celý následující tok pak směřuje zhruba k severu. Po třech kilometrech Stonávka u stejnojmenné osady vystupuje z horského údolí a v Komorní Lhotce se slévá s potokem Ráztoka, čímž více než zdvojnásoubuje svůj objem. Dále Stonávka protéká obcemi Hnojník a Třanovice, postupně přibírá drobnější přítoky Černý potok, Mušalec, Sušovský potok, Hornodvorský potok a Zavadovický potok
Už při projíždění obcí Třanovice nám pohled na vodu valící se tamním říčním korytem prozradil stav vody. Na chvilku jsem uvažovala, že požádám manžela o malou zastávku a zároveň procházku po novém chodníčku kolem řeky, ale nakonec jsem dala přednost co nejrychleji být v cíle cesty. Představa, že v tak krásný den budeme těžko hledat místo k zaparkování u hojně navštěvované sauny, která je zároveň výchozím bodem k výšlapu na horu Prašivá - 843m.
Místo na parkovišti se našlo a my se nepřipojili k turistům mířícím na zmíněnou horu Prašivou, ale vydali jsme se pohodlnou cestou v údolí a kochali se krásou kolem.
Vyrostla krásná jedlička …


Taky trsy sněženek na břehu říčky…
Podběl a znovu sněženky, které mají své místo několik let u kmenu mohutného stromu porostlého mechem …




Pár snímků, pár zastavení a pak už jsem byla ráda, že nám v sauně uvařila paní výbornou kávu. Tu jsme si vypili na lavičce před saunou za zpěvu ptactva a "lelkování" po okolí. Taky jen tak rádi sedíte v přírodě a lelkujete?
Koukala jsem na nový hrníčkový plot a keramickou sovu na stromě. Nic z toho jsem nevyfotila, tak snad příště. Spíš jsem uvažovala, za jak dlouhou dobu budou kvést kaštany, které lemují kousek cesty kolem parkoviště sauny. Při lelkování a uvažování mě napadla moc hezká myšlenka, kterou jsem hned sdělila manželovi - lelkování a podobné uvažování by mělo být dle mého soudu hlavní náplní volného času nás seniorů. Podíval se na mě a pak řekl, že se těší, až budou kvést rododendrony a my si zajedeme do Jablunkova a projdeme se parkem sanatoria.
Sedneme si na lavičku a budeme nasávat tu krásu a klid. Já přidala návštěvu Hukvald v době kvetoucích kaštanů, ale to už mě zvonil mobil a vrátil mě do reality. SMS od dcery, že přijdou zítra odpoledne, další telefon od syna - stavíme se zítra dopoledne. Mé myšlenky hned směřovaly k mému stále se blížícímu termínu lázně ní a myšlence zda tři týdny mimo domov nebudou pro mě bez rodiny k zbláznění. Hned jsem si řekla, že ne, máme přece telefony a mimo jiné, tam mohu taky "lelkovat". Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

" VÝROČÍ "

18. září 2016 v 20:43
ZÁŘÍ 2016


Minulý článek byl ve znamení času, ten dnešní bude jeho pokračováním. Ne, nelekejte se, nebudu si stěžovat na jeho nedostatek, ba naopak, dnes se bude na mém blogu slavit. Nejsem žádný troškař, slavím hned nadvakrát - sedmé výročí mého blogování a jednadvacáté výročí sňatku.
Co jsem si nadělila a jak jsme vše oslavili?
Nechyběla kytička, to k výročí sňatku - chryzantémy jsou mé oblíbené, nechyběly ani před 21 lety ve svatební kytici.



Návštěvu koncertu, konečně jsem dodržela svůj slib dvěma členkám "ŽENSKÉHO PĚVECKÉHO SBORU ŠÁRKA", že se na jejich vystoupení přijdu podívat. K pozvánce na tento koncert jsem si dala na viditelné místo cedulku "REZERVACE", to abych náhodou na něj nezapomněli.
Musím dodat, že jejich vystoupení k 45. výročí založení souboru nemělo chybu. Součástí koncertu byla také výstava obrazů a fotografií.
Jaké překvapení bylo pro mě zjištění, že jedním z hostů bude také skupina DOUDA BAND, kterou si ráda poslechnu. Stalo se, že jsem je na pozvánce přehlédla, ale šansonu Čerešně jsem se dočkala. Nečekaně mě potěšily květy ochideje, která po přesazení ne a ne rozskvést.
Jak jsem pojala sedmileté výročí mého blogu? Bilancováním - vzpomínkami na jeho zrození, kdy mě byl velmi nápomocen náš nejstarší vnuk Daniel. Tehdy před sedmi léty ještě "Kulíšek", dnes maximálně "Kulda". Nevím, nevím, zda by měl ještě dnes se mnou tak velkou trpělivost. Každopádně mě dal možnost virtuálně se setkávat s vámi blogovými přáteli a také náhodnými návštěvníky mého blogu. Čerpat různé vědomosti, podívat se virtuálně v místa mě neznámá, občas si také postěžovat, ale to až zas tak ne, nebo se aspoň o to snažím.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" VĚTRU ANI DEŠTI NEPORUČÍŠ "

1. června 2016 v 18:10
Červen - středa 1. 6. 2016
Nevím jak kde, ale v našem městě se odpolední oslava Dne dětí moc nevydařila. Při pohledu z okna a pomyšlení, že jsou mnozí na náměstí, kde pro ně byly připraveny různé atrakce, mě běhal mráz po zádech.
Bouřka se hlásila sice dost dlouho předem mraky a hřměním, ale určitě nikdo nečekal takovou spoušť.
Ulicí se během chvilky valily proudy vody, přidaly se kroupy a silný vítr. Hned jsem začala obvolávat své děti a vnuky, zjišťovala jejich místo pobytu. Většina byla již doma, jeden vnuk u kamaráda, druhý se připravoval na koncert v Ostravě, tam snad neprší, doufala jsem. Dcera mě ujistila, že se s ním spojí a tak jsem jí popřála s trochou ironie ke Dni dětí, ovšem co - zdraví to ano, ale pohodový zbytek dne? Byla jsem v té chvilce v rozpacích, snad jen ať už žádná taková bouřka nepřijde a vůbec pomyslela jsem si, ráno paráda, sluníčko a nyní taková spoušť.
Pohled na druhou stranu do dvorku, kroupy a nekonečné proudy vody.
Nechci přehánět, ale byla to hrůza, co musí prožívat lidé v daleko horších situacích,to vše se mě honilo hlavou.
Nyní dvě a půl hodiny po bouřce stále prší, kroupy se pomalu rozpouštějí a mě se honí hlavou vzpomínky na včerejší vydařený klubový výlet. Stačilo málo a počasí by si s námi pěkně zahrálo, včera jsme se domů vraceli za sluníčka a pohody.
Všem přeji pohodové dny bez bouřek a krupobití vaše Fukčarinka.

" VZPOMÍNÁNÍ "

4. února 2016 v 21:08
Únor - čtvrtek 4. 2. 2016
V lednu v rubrice zamyšlení jsem se zmínila o mém setkání s bývalou kolegyní http://fukcarinka.blog.cz/1601/co-muzes-udelat-hned-neodkladej-na-zitrek . Za pár dní po tomto příspěvku jsem naše setkání domluvila, sešly jsme se čtyři. Povzpomínaly, řekly jsme si, tak jak to u takových setkání bývá o událostech uplynulých let. Nebylo toho málo, mnohé z nás změnily profesy, nevyhnuly jsme se ani tématu, tak jak to je nyní zdá se mi nechci říct "módní" před revolucí a po ní.Díky bohu zazněla pouze od jedné z nás snaha hovořit o ublížení díky režimu, zbylé tři jsme se po sobě podívaly a hned očním kontaktem se v duchu shodly, že zrovna dotyčná má z té doby máslo na hlavě. Její snahu zabřednout do této sféry jsme smetly ze stolu, přizpůsobila se a byla pohoda.
Všechny jsme se nakonec shodly, že ať bylo, jak bylo, neprožívaly jsme takové stresy, jak prožívá dnešní generace. Možná, že si nyní někdo z vás myslí opak, ale já to vnímám takto.
Před napsáním dnešního příspěvku jsem se probírala fotkami, které mě připomněly část z mého pracovního procesu. Je nač vzpomínat.
Na našem setkání nemohla chybět má jmenovkyně a kolegyně Marta. Připomněla jsem si ji touto fotografií, kde jsme na procházce s dětmi z DD, kde jsme spolu pracovaly a měly na starosti nejmladší skupinu dětí.
Vánoce v DD s kolegyní Zdeničkou v jídelně a pak s dětmi u stromečku, dnes již dospělými ve věku kolem čtyřicítky. Práce v DD, byla práce v nepřetržitém provozu.
Fotografie níže a vzpomínka na další kolegyni Zdeničku, na mé působení v jiné profesní oblasti.
Mix z naší dovolené v Praze v roce 1980, kde jsem se podivovala nad tehdy nám ještě neznámém druhu poštovní schránky. Připadala jsem si opravdu jak sedlák ve městě. Dcera nás tehdy takto vyfotila, jak obě studujeme kde je otvor pro vhození pohlednic. Dnes se tomu už musím smát, tehdy se nám smála dcera. Z brigády na podnikové chatě v Komorní Lhotce a nakonec z mého působení v jedné expedici zdravotního materiálu.
Tak jak to na světě chodí, jsou vzpomínky různorodé a na našem setkání jsme usoudily, že tím vším co jsem prošla a ne vlastní vinou, ale různými podnikovými úpravami jsem se uměla postavit a přizpůsobit v každé profesi. Složit zkoušky k tomu potřebné, naučit se pracovat v různém prostředí a přizpůsobit se daným poměrům. Výhodou tehdejší doby bylo, že jsme nezůstaly bez práce, tedy do doby před, pak už nastala tvrdá realita dnešní doby …

A co vy a vaše vzpomínky a setkávání? Všem vám tak jako obvykle přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" CO MŮŽEŠ UDĚLAT HNED, NEODKLÁDEJ NA ZÍTŘEK"

10. ledna 2016 v 15:54
Leden - neděle 10. 1. 2016
Snažím se řídit známým heslem: "Co můžeš udělat hned, neodkládej na zítřek", ale občas se stane, že určité věci odložím a pak je lehce splním. Jsou však situace, kdy se ukáže pravý opak, nelze splnit, to co jsme odsunuli na dobu pozdější.
Pár dnů před vánocemi jsem se potkala s bývalou kolegyní, bylo to milé setkání po několika letech, kdy se naše cesty rozešly. Změnily jsme zaměstnání, kolegyně se pak z našeho města odstěhovala. Naše setkání bylo milé, ale hektické a tak možná proto nedošlo ani na výměnu kontaktů. Říkala jsem si, nevadí, zkusím se zkontaktovat s jinou kolegyní a domluvíme se na setkání všech kolegyň, které jsou v dosahu. Nechci zde psát to slůvko, které jsou ještě mezi námi.
Nechtěla jsem, ale okolnosti mě přinutily odložit realizaci tohoto setkání a výsledek? Jedna kolegyně tam s námi bude bohužel již jenom ve vzpomínkách. Dnes jsem obdržela smutnou zprávu, zemřela, bylo jí 84 let. A tak si říkám, že není dobré setkání odkládat, pokud nás k tomu nevedou až tak vážné důvody. Pryč jsou doby, kdy jsme občas s úsměvem na tváří používali hesla typu: "Co můžeš udělat dnes, odlož na zítra", nebo " co můžeš udělat zítra, odlož na pozítří a máš dva dny volno".
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Pokud nemusíte, tak neodkládejte setkání. Vaše Fukčarinka

" ROK 2016"

30. prosince 2015 v 18:59
Prosinec - středa 30. 12. 2015

Za pár dní, vlastně už zítra nám bude končit rok 2015. Jaký byl, tak nějak nemám dost sil ohlédnout se. Nechám to zřejmě na jindy, nebo raději to vezmu hned. Co říkáte po "indicku", šlo by to? Ať to nějak trochu odlehčím, nechám to tedy na "indy".
Vám popřeji především do roku 2016 zdraví, věřte, je to to nejcennější co si můžeme navzájem přát.

" SNY "

7. srpna 2014 v 20:16
Srpen - čtvrtek - 7. 8. 2014

Zdálo se mě má panenko dnes v noci o tobě jak jsme spolu tancovali v tej naší hospodě ...
Na dnešek jsem měla zvláštní sen. Zdálo se mě, že jsem ve svém rodišti, s manželem jsme se vraceli z procházky z blízkého lesa - "Hájku", šli jsme kolem domu, kde bydleli za mého mládí Fantovi. Dveře byly otevřené, v chodbě stála nádherná skříň. Slyšela jsem jak říkám nahlas, to je nádhera. V tom se z chodby se ozvalo - komu se líbí naše skříň? Ve dveřích stál pán, nebyl to pan Fanta, pozval nás dál ať si tu skříň prohlédneme. Pak jsem se objevila na dvoře, kde byl poník - běžel ke mě, mám z koní, tak i poníků respekt. Zázrakem jsme byli spolu kamarádi, manžel šel s pánem do sklepa, já hladila poníka.
Probudila jsem se dnes velice brzo, snad už ve tři hodiny ráno, tak nějak jsem nechtěla, aby sen pokračoval. Snídala jsem nezvykle brzo, manžel ještě spal, ač jsem nechtěla usnula jsem záhy po snídani. Sen nepokračoval, byla jsem ráda. Dopoledne jsem zašla na návštěvu k přítelkyni, probíraly jsme spolu téma naší první klubové schůzky, která se již kvapem blíží. Zprávou o hospitalizaci naší společné zubní doktorky s krvácením do mozku v nemocnici mě moc zarmoutila. Aby toho smutnýho nebylo dost, ve schránce byl smutný dopis od manželovi tety.
Tak nevím, chtěl mě sdělit sen, že bude dnešní den pro mě nemilý co se zpráv týká? Návštěva u přítelkyně byla pohodová, manžel byl dopoledne také mimo domov, pak už jsme byli spolu. Dopis jsme si přečetli a rozhodli se, že tetu co nejdříve navštívíme. Byl to takový podivný den. A co vy věříte na sny?
Odpoledne jsme se vydali do knihovny, snad mě kniha přivede na přijemněší spánek. Beze snů a nebo opět strávím sen s poníkem?
Kterou si vybrat, toť otázka ...
Něco z historie a nebo povídky a fejetony? Každopádně se již na knihu těším.
Venku nám začalo k večeru pršet, jen tak trochu "májově", hned je lepší vzduch. Prádlo, které jsem dala po obědě na balkon a ne a ne uschnout, bylo dusno a vlhko. Když jsem je sbírala, padlo mé oko na manželovu rajčatovou plantáž ...
Už se těším na zítřejší snídani ...
Při odpoledním kafíčku jsme s manželem počítali jak je to dlouho co přestal kouřit. Přesný den je 8. 3. 2014, tak tedy ne tři měsíce bez cigarety, jak jsem psala, ale již pět měsíců. To si opravdu zaslouží pochvalu za vytrvalost a pevnou vůli. Usmívající se. Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" ROZUM MĚ TO NEBERE/2 "

15. července 2014 v 21:19
Červenec - úterý 15. 7. 2014

Včera jsem se vydala na Magistrát našeho města pro informaci, jak postupovat ve věci žádosti o příspěvek na pořízení pomůcek a zařízení pro tělesně postižené. Byla jsem požádána o radu a pomoc ve dvou případech. Píši o nich v mém květnovém příspěvku :

" ROZUM MĚ TO NEBERE "



Nedávno se na mě obrátila paní s telefonickým dotazem v pořadí třetí, kde a jakým způsobem si lze pronajmout polohovací postel pro svého rodinného příslušníka upoutaného na lůžko. Co jsem mohla, tak jsem ji poradila. Upřímně, v mezích svých možností nic moc.Jednalo se spíše o nasměrování a opět na Magistrát města - sociální odbor. Včera jsem se na úřad vydala sama. Dá se říct na průzkum, jak postupovat v takových případech. Před Magistrátem se to černalo, byla jsem později informována, že se sepisovaly žádosti o podpory. Aha, řekla jsem si proto, a v duchu obdivovala soudržnost těchto rodin při vyřizování žádosti. Můj muž by řekl jeho staré známé: "Jak všici, tak všici". Ponechala jsem však ten dav bez podivení a šla za svým cílem. U výtahu při zkoumání informační desky, jsem byla oslovena paní v mém věku. Změřila si mě a pohledem zhodnotila mou návštěvu tamního úřadu slovy: "Pojeďte se mnou, beztak si jdete vyřizovat to co já, tak jakým písmenem začíná vaše příjmení? " No, já jdu vyřizovat za "Z a taky za B", to už jsme jeli výtahem. Paní zůstala u patřičné kanceláře, kde se to pro změnu bělalo a já, přes její protesty šla dál a četla jmenovky na kancelářích. Dopátrala jsem se hledané kanceláře s označením vedoucí. Po upozornění úřednice, že se ještě neúřaduje jsem se představila a svou návštěvu zdůvodnila - nejdu za sebe jdu za STP. Paní vedoucí mě vyslechla, podala informace k mému dotazu, nezapoměla připomenout, že již o mém mailovém dotazu a přesměrování na jejich úřad byla informována. Od nového roku tyto žádosti se vyřizují nově na jejich oddělení a jsou dané určité směrnice postupu zajištění. Zhrnuli vše, jedná se o to, že sami nemohou nabízet kontakty na firmy, jenž zajišťují příslušné zabudování. V našem případě plošiny pro vozičkáře a montáž signalizačního zvonku pro neslyšící. Nemohou pro střed zájmu, byla však zřízena instituce, kde poradí kam se obrátit a popřípadě sepíší žádost. Žadatel, nebo jeho rodinný příslušník v našem případě manželka vozičkáře přijde na úřad s doporučením od lékaře, který vše podstoupí posudkové komisi. Pokud toto vše si nedokáže paní vyřídit, může se obrátit na na instituci, která sepíše atd., ovšem a v tom je jádro pudla směřuje příslušný pracovník na choulostivé téma: "A CO RODINA " ta nepomůže? Máte děti ? Ty to pro vás neudělají?" Přizná se senior, že to jeho děti pro něj nevyřídí? Vě většině případech ne, stydí se a je z toho všeho nešťastný! Jo i takové případy jsou. A tak se ptám, nebylo by lepé zařídit instituci, která by byla kontrolována z hůry a vše zařídila? Sepsala a zkontaktovala potřebné? Bez střetu zájmu a potřeby samotného žadatele kontaktovat dvě firmy v našem případě jedna v místě bydliště, druhá vzdálená 60km. Proč zřizovat další instituci, která sepíše a poradí vše pro instituci, která pak žádost podstoupí dále. Po neochotných úřednicích v případě zmíněných žadatelek nebylo ani potuchy, paní vedoucí se údajně na oddělení ptala jednotlivě. Sama byla ke mě vstřícná, podala obsáhlé informace. Domů jsem přišla notně unavená a pak na balkoně přemýšlela v záplavě zeleně a květů o všech těch zákonech, zasedání různých úřadů a komisí....
Nesmím zapomenout, že jsem ten den také navštívila výstavu keramiky v naší knihovně. Foťák jsem nechala doma, abych pravdu řekla, ani se mě nechtělo fotit mobilem. Jen jsem se kochala.
Balkon máme rozdělen, můj muž pěstuje bylinky a rajčata, já květiny. Muškáty a také, jak každým rokem převislé petúnie. Z venkovní strany, kde je již bohatý převis foto nemám. Dodám později.
Všem vám přeji pohodové dny bez vyřizování čehokoliv na úřadě. Vaše Fukčarinka

" ROZUM MĚ TO NEBERE "

29. května 2014 v 14:06
Květen - 29. 5. 2014

Před nedávnem jsem se setkala u nás v klubu STP s prosbou naší členky, zda bych ji nezjistila kontakt na firmu, která prodává a montuje signalizační zařízení do bytu pro neslyšící. Chvilku jsme si povídaly a já zjistila, že její ošetřující lékař vystavil potvrzení, které ji opravňuje zažádat si na odboru sociálním o příspěvek na zakoupení a montáž signalizace. Paní s tímto potvrzením zašla na příslušný odbor, kde ji řekli, ať si vyhledá svyhledá firmu, nejlépe dvě. Tam si má vyžádat potvrzením o ceně. Až vše bude mít má přijít zpět na odbor sociální. Pak teprve se určí částka a firma, která provede montáž. To vše sdělila naší člence (sedmdesátileté se zbytkovým sluchem) pracovnice odboru sociálního sedící za PC. Na dotaz jak se mám dopátrat firmy, sdělila třeba na internetu. Ten já nemám, tak si někam zajděte, nebo u vás v klubu se zeptejte. Má kolegyně se mě zeptala, sedla jsem si doma k internetu a hledala. Zadala jsem dotaz na tuto adresu: poradnanrzp@nrzp.cz
Odpověď přišla obratem:


Dobrý den,
o příspěvek na kompenzační pomůcku se obvykle žádá na Úřadu práce v místě bydliště žadatele. Pokud jste přímo z Havířova, je to: Svornosti 86/2, Město, 736 01 Havířov 1, odd. dávky pro osoby se zdravotním postižením.
Hezký den,
Také jsem zjistila: /Rychlý kontakt na elektroinstalaci /- nebudu jej zde uvádět, jen chci poukázat co vše se dá během chvilky zjistit na internetu, třeba pracovnicí magistrátu. Leč v našem městě asi ne, možná mají zákaz nevím, ale pokud bych tam pracovala já, tak bych určitě si takové kontakty napsala, vytiskla a měla k dispozici klientům - žadatelům, aby se mohli od něčeho odpíchnout. Vždyť telefon mají všichni.

http://www.unieneslysicichbrno.cz/ - zde možno získat další informace

Předala jsem informace naší člence - telefonní kontakty a celou tu anabázi pustila z hlavy. Až dnes mě ráno probudil telefonát.
Představila se mě paní z Informačního střediska našeho města s prosbou zda bych nemohla pomoci paní, která by ráda pořídila plošinu pro svého manžela vozíčkáře. Paní je po operaci kyčlí, manžel se jí po dlouhé době léčení a pobytů v nemocnici vrátil domů na kolečkovém křesle bez nohy. Má první slova zněla ať se obrátí na soc. odbor našeho města. Byla tam, má si vyhledat dvě firmy, potvrzení o ceně a montáži, pak přijít opět na příslušný odbor. Paní nemá internet, má skoro osmdesát let, je nešťastná, mohla by jste ji prosím pomoci vy? Dovolala jsem se na někoho ze STP ? Ptala se mě paní z Informačního střediska. Rozmýšlela jsem jak to udělat, venku pršelo, klub tento týden není, paní potřebuje pomoc hned. Domů nikoho cizího neber znělo mě v uších varování! Leč na druhou stranu cosi ve mě říkalo zkus pomoci. A jak vše skončilo? Můj muž byl doma a tak jsem dala paní z Informačního střediska kontakt. Během půl hodiny přišla nešťastná paní, zjistila jsem, že se z vidění známe. Opakovala se stejná anabáze jako u naší členky - " Sežeň si třeba na internetu kontakt, cenu a pak přijď".
Paní od nás odešla s kontaktem na firmu VECOM, která se specializuje mimo jiné také na plošiny pro vozičkáře. Zjistila jsem s podivem- sídlo má také v našem město v těsné blízskosti magistrátu.
Co k tomu dodat ? Zkusila jsem se zkontaktovat s odborem soc. věcí, čekám zda se podaří sjednat schůzku s příslušným odpovědným pracovníkem. A tam čekám vysvětlení postupu při podobných žádostí, kdy jsou žadatelé, jednak nešťastní, zoufalý z dané situace a tam je čeká má výše poposaná anabáze. Ne všichni mají k dispozici internet, nebo chodí do klubů STP. Ne všichni zamíří do Informačního střediska příslušného města, kde se setkají s pochopením.
Opravdu, tohle mě rozum nebere!!!
Tak buďte zdraví a v pohodě vaše

"JE LIBO KAFÍČKO"

18. ledna 2014 v 17:47
Leden - sobota 18. 1. 2014

Nedávno jsem byla, v naší nemocnici na odběru krve. Následně jsem se měla zúčastnit schůzky předsedů klubů s Magistrátem města. Časové rezervy jsem využila k návštěvě nemocničního bufetu, kde jsem měla v úmyslu posnídat. Volila jsem mezi čajem a kafíčkem, zvítězilo presso a to jsem si naběhla .....
Ne já, ne ne! Nejsem tvůrce toho ukapaného, či ucintaného hrníčku. Já ne, to prý stroj sdělila mě na můj dotaz prodavačka : " To mě chcete prodat kafíčko v takovém hrníčku? Ten snad nebyl ani umytý, to snad né! Tak stroj, odpověděla jsem a chvilku čekala s ucintaným hrníčkem obráceným chvilku čistou stranou k sobě a ucintanou k prodavačce. Nic se nedělo, taky co by se dělo za 33,- Kč za kafíčko v ucintaném hrníčku. Já vím, řeknete si - žádné i sebelevnější, či sebe dražší kafíčko by nikdo neměl podávat v takovém hrníčku. No a vidíte to, já jej koupila. Co myslíte, jak to bylo dál ....

a.) vzdala jsem to a byla ráda, že za chvilku babu neuvidím .....

b.) nechala jsem si ten hrnek od té baby bez dalšího komentáře z mé strany ......

c.) vzdala jsem to, měla jsem obavu jakým způsobem by ten hrníček otřela

d.) vzdala jsem to, obava jakým způsobem by byl hrníček otřený, ale vyfotila mobilem a zašlu foto paní mluvčí s doporučením zvážit komu a koho tam zaměstnávají

Podotýkám, že jsem byla jediná kupující a prodavačky tam byly dvě. Ta druhá vše sledovala beze slov .....
Snědla jsem šáteček, se smíšeným pocitem vypila " TO KAFÍČKO ", kde se vzala, tu se vzala má kamarádka Vlastička. Podělila jsem se o zážitek, šáteček byl už snědený. A co na to Vlastička, koukla se a řekla - no jó, ta prodávala u řezníka, tam taky nic moc obsluha.
Takže doporučení zní : " Nechodit do Havířovské nemocnice na kafíčko k babě z řeznictvíŠlápnul vedle, jinak šlápnete vedle, tak jako já .....
Přeji vám všem pohodový dny vaše

"STARÝ KONČÍ, NOVÝ NÁM ZAČÍNÁÁ"

31. prosince 2013 v 0:51
Prosinec - pondělí 30. 12. 2013

Starý rok 2013 nám již brzo zkončí. Do nového roku 2014 Vám všem moji milí přeji zdraví, pohodu a vzájemnou tolerantnost. Ať žije společně muž a žena, nebo žena s ženou, mladí s rodiči, či prarodiči, je třeba vzájemně se ctít a také tolerovat. Snad bude rok 2014 pro mnohé z nás rokem pohodovým, bude nám dopřáno zdraví, což je myslím si pro hodně z nás to nejdůležitější. Buďme k sobě navzájem oporou, tak se i zlé a nejisté lépe snáší. Pomyslně zvedněme číše a připijme si .....
Zdraví vás vaše Fukčarinka

"VYLETĚT, ČI NEVYLETĚT Z KŮŽE?"

7. prosince 2013 v 12:23

Prosinec - sobota 7. 12. 2013

MOJI MILÍ, VAŠE KOMENTÁŘE JSEM ČETLA, DALA JSEM SI ČLÁNEK NA ÚPRAVU A PAK NA KOMENTÁŘE. JSTE TAM K PŘEČTENÍ, ŠKODA, ŽE NENÍ VŠE V NOR

"TO CHCE KLID" - říkám si pokaždé, když u vás na vašem blogu čtu moji milý blogový přátelé příspěvky. Komentář napíši, ale ten se neobjeví. Občas je to na "Vyletění z kůže", nebo taky "Na šlak trefení". Moji čertí pomocníci byli dnes vyslání ku pomoci "JÉŽIŠKOVI" od Natty.
To dlouhé "é" je v pořádku, náš "JÉŽIŠEK" má dlouhé "é", lépe se nám s vnuky volá, aby k nám přišel. Voláme tak každým rokem na balkoně a sledujeme, zda už náš "JÉŽIŠEK " leze po žebříku dolů z nebeMrkající. Každým rokem jej sice nevidíme, ale dárky pod stromkem máme, a to je hlavní! Takže, teď nevím, zařídí ten "JÉŽIŠEK" sám, aby nám blog fungoval jak má i stěmi komentáři?

Mám odvolat ty své čerty?
S čerty nejsou žádné žerty,
to my všichni víme.
Na své blogy vzájemně,
rádi chodíme.

Správce blogu, má nás rád,
je přece náš kamarád.
Se svým týmem hned vše spraví,
přejeme jim hodně zdraví.

Všem vám přeji pohodový "Adventní" čas, děkuji za vaše návštěvy a trpělivost při psaní vašich komentářů. Já vím, nakonec se objeví, ale je to jako sázka do loterie -"Vyjde, nevyjde". Vaše

ZELENÁ JE TRÁVA ...

10. listopadu 2013 v 15:28
Listopad - sobota 9. 11. 2013


SPORTU ZDAR!
Gól, jupí, přidej, přidej, dělej, dělej, makej, makej, makééééj !!!!
Tak nějak podobně, znělo povzbuzování trenérů, rodičů a také babiček a dědečků na dnešním fotbalovém utkání mladších žáků FK Těrlicko - Horní Bludovice.
Náš vnuk Kuba za tým FK Těrlicko hraje, a my se dnes vypravili s mým mužem jejich tým povzbudit.
Bude to zápas nic moc, včera prohlásil Kuba, Bludovice jsou slaboši. Budu se v bráně nudit ......
Usmála jsem, nevedli si hoši špatně, je pravda, že se spíše hrálo u branky Bludovic, ale několik perných chvil měl i náš Kuba, coby brankář ....
chytil míč, gól nebyl ......
Vynikající u FK Těrlicko byl hráč v tmavém dresu s číslem 2. Velmi hbitý, svižný, no prostě rozený fotbalista.
Na spodních snímcích náš Kuba v akci ......


Zde dole je foto - "KUK NA BABIČKU"
Prožili jsme moc hezké dopoledne a přesvědčili se, že sportem se nic nezkazí. Děti je třeba podporovat v jejich činnostech a ne je nechat běhat volně venku.

Vám všem přeji pohodové dny ať už sportovní, či jen takové malé procházkové, nebo třeba u pěkné knížky ..... já právě dočetla .......až půjdu do knihovny zeptám se na třetí díl "BROSKVE PRO OTCE FRANCISE". Tak a to je pro dnešek opravdu vše a já letíííím

" PROSBA - PŘÍSLOVÍ"

30. září 2013 v 20:12
Září - pondělí 30. 9. 2013

Přišlo mě mailem :

Na vašem blogu http://fukcarinka.blog.cz/ zanechal návštěvník Mirka (IP: 89.102.217.166) tuto zprávu:
přísloví - nenarodil se ten kdo by se líbil všem . Jak by se toto přísloví dalo nakreslit. Prosím poraďte. Díky Mirka

Znám Mirku? Znám dvě, jedna peče výborné dorty, druhá je fajn "holka" mého věku do nepohody. Tak nevím, je ta Mirka některá z nich? Pravděpodobně ne, jinak by se ozvala telefonem .......
Tak tedy k úkolu: " Nenarodil se ten, kdo by se líbil všem" - "Nenarodil se člověk ten, který by se líbil všem"? Rozeberu to takto:

1. Každému se líbí co do krásy něco jiného.
2. Existuje krása povrchní - vizáž a pak vnitřní.

Dál může přísloví znamenat:

1. Osobu jako takovou - na vedoucím postu, neb jinak zařizující potřebné pro okolí. Tam to tedy sedí a sama občas zažívám .......MrkajícíUsmívající se
2. Máte někdo z vás návštěvníků mého blogu další přirovnání a tím také nápad daného úkolu?

A jsme u zadání úkolu "JAK NAKRESLIT "
1.Já bych vše pojala - postavu a kolem smajlíky - úsměvnéUsmívající se, ty by převažovali, střídající se zamračenýmaZamračený Rozpačitý rozpačitýmaNerozhodnýnerozhodnýma.......

2. Nebo taky usmívající smajlík, či postava a kolem srdíčka a kytičky jako projev sympatií. Opakem by bylo pár blesků prolínajícím se v obraze ......

Tak to vidím já Mirko, jak to vidí ostatní bude na nich zda tu pro tebe zanechají v komentářích vzkaz ........
Všem vám přeji pohodové dny a zdravíčko vaše , no ještě takto moji milí nepoletuji. Spíš poleháváma piji čaj a taky a čtu knížky ........

" BLOGOVÉ VÝROČÍ "

1. září 2013 v 20:25
Září - neděle 1. 9. 2013

Srpen 2009 ....... dnes již den, kdy jsem si založila svůj blog za výdatné pomoci vnuka " Kulíška " už ani nedohledám. Kulíšek je můj nejstarší vnuk, díky němu se dožil můj blog čtvrtých narozenin. Kulíšku velké díky!
Měl jsi se mnou trpělivost, vysvětloval jsi a napravoval, to co jsem zmastila. No já vím, nebylo toho málo a když už jsem si myslela, že moc při blogování neplavu, stačilo dát v nepravou chvilku enter a blog byl fučPřekvapenýZamračený
Volala jsem SOS, Kulíšku pomóc ..... to byl listopad 2009. Ty jsi udělal čáry, máry a zmizelé články byli na světě. Zkusil jsi čarovat, ano přesně tak jako já ti dříve čarovala při našich společných procházkách - tu obchod s dobrotami a nebo "Čokostrom" v lese. Taky jsem svůj blog nazvala "Fukčarinka" ....... stále ještě občas čaruji .....
Poděkování patří také vám všem, kdo na můj blog chodí a nejen těm, kteří zanechají svůj komentář, či radu. Patří i těm, kdo občas nakouknou a třeba mě pak později napíši jak se jim povedl ten, či onen recept. Musím zde přiznat ač nerada, že poslední dobou moc recepty nedávám.
Vařím, smažím, peču, vše toto dělám s láskou, ale nějak zapomínám fotit. Ovšem i u vás, na vašich blogách posbírala jsem nejednu inspiraci a to nejen k vaření.
Nedá mě to, abych nevzpoměla na svou první návštěvu blogu mého švagra Františka. Ten si založil blogy dva - první věnoval svým toulkám po Vysočině, druhý byl vzpomínkový na uplynulá léta. Tehdy věděl, že se jeho život pozemský krátí. Nyní se na nás dívá z hůry .......

Další z mých prvních návštěv blogů, kde jsem načerpala plno optimismu a taky spousty rad jsou tyto dva: http://babcapismenkuje.blogspot.cz/, http://nrecepty.blog.cz/. Snad se nebudou mé oblíbené blogařky zlobit, že jsem zde uvedla jejich blogové adresy.
Také k vám ostatním ráda zajdu ať už je to k Jarušce, Haničkám, Ivankám, Jarmilce, Jitce, Libušce, Ružence - k té do Kavárny i na blog, Elišce, Emě, Enilli, Vikovi, Olince, Katce, Babs, Věrce, Milanovi, Pavlovi, Alence, Romance, Vlastě, Petře, Maruškám, Ivetě, Janah, Helence, Dáši, Blance, Evičce, Amelie. Také na blog Frypat, k Milanovi, k Čerfovi, Pižlíkovi, Ivetce, Ivetě ......Je vás spousty a určitě na někoho z vás zapomenu, moc se omlouvám.
Na závěr bych měla napsat co mě založení a blogování samo o sobě dalo : všeobecně - pozitivum - čerpání mnoha zajímavých informací - neustrnutí doma mezi čtyřmi stěnami, v obklíčení rodiny - ne, rodinu mám moc ráda, ale jak se říká, všeho moc škodí. Tedy nové možnosti seberealizace, blogové přátelství, několik milých osobních setkání, spoustu získaných rad a zkušeností, pocit, že si nejsme navzájem lhostejní - jinými slovy novou velkou rodinu - blogařů.
Všem vám přeji pohodové dny plné zdravíčka a já směle vyletím do pátého roku mého blogaření vaše Fukčarinka

"SEDĚLA JSEM NA TRESTNÉ LAVICI"

8. března 2013 v 6:32
Březen - pátek 8. 3. 2013

Ne, já neporušila pravidla hry, já byla na trestnou lavici posazena, aniž bych se provinila. Řeknu vám, vydýchávám to ještě dnes ač se to stalo před týdnem. Uvažovala jsem zda to tu vůbec dát, a pak, říkám si má ostuda to není.
Začala jsem mít potíže s Karpálními tunely, různé vyšetření a nakonec doporučená rehabilitace v podobě elektroléčby - magnetoterapie a čtyřkomorovky. Kdo nezná, viz zdroj. dvoukomorová nebo čtykomorová lázeň (tzv. dvoukomorovka, resp. čtyřkomorovka):
jedná se o galvanickou lázeň, která se dá využít samostatně jako dvoukomorová galvanická lázeň na horní nebo dolní končetiny, pokud je aplikována na horní a dolní končetiny současně, hovoříme o čtyřkomorové lázni.
Dobrý účinek vlivu galvanického proudu a vody je především u neuritid, neuralgií, poruchy prokrvení, poruchy inervace, paresy, plegie, spasticity, aplikace je též indikována u akutních posttraumatických stavů.
Vše probíhalo bez problémů, paní doktorka předepsala procedúry a já nastoupila léčbu. Magnetoterapie dána dle pokynů lékařky rehabilitační pracovnicí bez námitek, ovšem u čtyřkomorovky jsem se od jiné rehabilitační pracovnice dozvěděla, že se doktorka spletla.
Vás bolí kotníky, zněl dotaz, to je blbost. Jdete na kontrolu, né nejdete, máte to bez kontroly. Já vám dám dvoukomorovku, to stačí .... css, to je blbost škrtnu to a je to! Nač dávat čtyřkomorovku. Strčte ruce do vaniček a nevytahovat,to bude stačit. No jó, spletla se, myšleno paní doktorku.
Bylo mě to divné, že si sestra může dovolit změnit léčbu, to bylo v úterý a v pátek, zrovna na stávku doktorů jsem zastávkovala také. Zašla jsem si za paní doktorkou na konzultaci, nechtělo se mě věřit, že by se spletla. Mám totiž s touto paní asistentkou velmi dobré zkušenosti, po operaci jsem ležela na jejím oddělení a vůbec s celým jejím týmem, který mě měl na starosti. Bez vzájemných konzultací, nebylo žádných změn. Řekla jsem si ono známé : " Líná huba, holé neštěstí", a vyplatilo se.
Pro změnu se z toho vydýchávala paní doktorka, dozvěděla jsem se, že mě rehabilitační pracovnice léčí takto pouze jen částečně a je nepřípustné, aby si ona měnila způsob léčby. Následovala omluva paní asistentky a sjednání nápravy. No a v pondělí jsem se ocitla na oné, již v nadpisu avizované " TRESTNÉ LAVICI " a to tak, že po dání kartičky k procedúrám na příslušný stoleček slyšela jsem: "Už je tu", následovaly pohledy zlostné, procedúry ač uvolněné dříve, mě dány jindy ihned, nyní až přesně na minutu, doprovázené z vedlejší místnosti dotazem k jiné pracovnici, která mě dávala nejdříve na magnoterapii : "Tak co, říkala něco?"
Ne, neříkala jsem nic, nebylo třeba, tedy z mé strany. Seděla jsem povznešena na té "TRESTNÉ LAVICI". Druhý den jsem byla onou pracovnicí oslovena, zda by se mnou mohla mluvit, že by se chtěla moc omluvit a zda trvám na omluvě před paní doktorkou a vedoucí sestrou. Ne, netrvala jsem, jen jsem řekla, že pro mě ta věc skončila nasazením správné léčby.
Tím dnem také skončila má "TRESTNÁ LAVICE", jsem opět léčená ihned po uvolnění přístrojů, tak jak jiní pacienti. Před dveřmi elektroléčby se objevil stoleček s anketními lístky pro pacienty s dotazy - jak jsou spokojeni s obsluhou personálu. Ne, nevyplnila jsem a ani nebudu anketní lístek vyplňovat, stále rozdýchávám a přitom si říkám ono známé rčení, které použil pan Kopecký v jednom seriálu: "Kdyby blbost kvetla ..... ", tak opravdu by se s odpuštěním ona rehabilitační pracovnice v tom svém pracovišti vznášela .....
Paradoxem je, že jsem ono oddělení tehdy při mé tamní hospitalizaci pochválila v našem regionálním tisku. Ovšem tehdy jsem byla opravdu bez výhrad spokojena, stačí ovšem jedna srážka ... a změní se názor ....
Vydýcháme se s paní asistentkou a dobrý ...... budou to mít dobrý i ostaní? Nebude jim nikdo nic svévolně měnit, budou v případě, že ano postupovat jako já? Zařídí si taky nápravu ....
 
 

Reklama