VÝLET

"U RYBNÍKA"

20. května 2020 v 8:31
Květen 2020

Poslední dobou je umění dostat nový článek na blog, dnes konečně po marných pokusech se snad zadaří a nový článek o posezení u rybníka v chráněné lokalitě v blízkosti řeky Olše spatří světlo světa.
Tak něco málo o dané lokalitě, kde měli manželovi rodiče chalupu. Na jednu stranu kus krásné přírody se vzácnými druhy obyvatel, myšleno zvířectva a zeleně.
Na druhou stranu musím zde zmínit častý smog, zvláště v zimě. Nakonec je tam měřící stanice a o vysokém obsahu smogu informují veřejnost v médiích.
Tamního obyvatelstva co se lidského týká tak z dob dřívějších i nynějších jsou naše vztahy stále přátelské, zvláště z rybáři mající rybníček na starosti.
Díky hoši rybářští, ani nevíte jak nám je tam u rybníka pohodově. Cesta k rybníku však vede kolem bujných starých stromů, kde čerpáme energii.
Pohybujeme se tiše, vcházíme totiž do oázy klidu, která nás vítá ptačím koncertem.
To už se usadíme u rybníčka, kde po chvilce začíná koncert žabího osazenstva a postupně se přidává ptactvo, včera za sekundace kukačky. Když máme velké štěstí přijde na druhou stranu rybníka srnka, občas proletí kolem vážka a nebo taky rybář na kole.
A to už se vracíme přes most zpět k autu, zde na fotografii je zachycena výstupní stanice pro vodáky, kteří připlouvají po řece z Karviné. My se ještě pohledem rozloučíme s chalupou a odjíždíme domů, příjemný pohled na okraj města, hned za paneláky jsou vidět vrcholky Beskyd. Příroda všude kolem, zapomněla jsem podotknout, že jsme vyjeli z blízkého lesa.
Po příjezdu domů pozdní oběd, kdyby nebyl coronavir, určitě bychom se cestou zastavili na oběd, zřejmě v restauraci " U JELENA", ale stále ještě se obáváme a nakonec mraznička dobrá věc. Guláš a knedlík, zbytek česnekačky od včera, pak hodně pozdní kafíčko na balkoně za hojné sekundace vlaštovek, nevím čím to, ale nalétávaly přímo na balkon. Mihly se kolem nás a už byly pryč, aby se vzápětí vrátily zpět.
Pro dnešek se loučím, vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"SLEZSKÉ HRADČANY"

12. května 2020 v 20:50

Květen 2020

Kam na výlet v době coronavirové, zvláště po nedávném rozvolnění to otázka přímo Nerudovská. Blízké Beskydy a přehrady budou plné výletníků, polemizovali jsme po ránu u snídaně. Každopádně do přírody jsme chtěli zrovna tak, ještě při cestě k autu jsme měli dilema, zda do blízkého lesa, nebo risknout hory, či přehradu. Na poslední chvilku zvítězil výlet do blízké Orlové a to do staré části, kde se nachází kostel Panny Marie a hlavně přilehlý zámecký park, kam jsme měli namířeno.
Kostel je často přirovnáván jako Slezské Hradčany, tato fotografie níže byla pořízená v roce 2016, kdy jsem poprvé navštívila zámecký park. Blížší informace najdete na mém blogu v článku z června 2016 - rubrika výlet - Slezské Hradčany.
První zmínka o osadě Orlová je známá z 12. Století a byla v majetku opolských knížat - Měška a Leška.

Právě Měšek dal postavit první dřevěný kostelík, který stával na místě dnešního kostela.

V pozdější době z důvodu poddolování měl být kostel zbourán a byl zařazen do kulturních památek ČR.

Zanechám historie a vrátím se do současnosti a dodám jen, že volba zámeckého parku byla ideálním cílem našeho výletu.

Poklidná procházka parkem zakončená posezením na lavičce uprostřed přírody bylo to, co jsme očekávali.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" CHVILKA U PŘEHRADY "

17. dubna 2020 v 22:01
DUBEN 2020-04-17
Dnešní den byl výletový, tak žádné foto od rodiny, ale své vlastní. Kam dnes vyrazíme, zazněla otázka mého muže při pozdní snídani, má odpověď, že do přírody jej mírně nadzvedla.
To už jsem prohlásila, že ne mezi lidi, ale k přehradě, čemuž jsem se záhy pousmála, že i tam může být plno.

Naštěstí nebylo a tak jsme byli v rozestupu nejméně 20 metrů v prázdném areálu vodního lyžování na Těrlické přehradě společně s dvěma dětmi a jejich tatínkem, pak jedním opalovacím pánem a mladou dvojicí. Na fotografii níže je záběr na areál vodních zachranářů a tam bylo podstatně více lidí, žřejmě tam probíhala údržba před sezónou.
Beskydy byly v obrysech hodně vzdálené, takže kochání jejich vrcholky moc nevyšlo a tak jsme v dálce pozorovali na hladině dva školáky, kteří stáli na prkně a veslovali bez záchranných vest uprostřed přehrady.
Vrtalo mě hlavou, zda o jejich plavbě mají povědomí jejich rodiče, trnula jsem, aby se nestala nehoda. Tak snad doveslovali v pohodě zpět. Cestou zpět mně manžel nabídnul zastávku v zahradnictví, abych si konečně osázela zbytky truhlíků, vím proč, chce uzmout ty zbývající k svému zahradničení. Měl smůlu, zrovna při našem příchodu zavřeli areál a měli polední přestávku, to snad ne, proč já zasténal. V zápětí však zjistil, že není sám vytočený, další dva pánové obdobně okomentovali právě zavřený areál. My ženy jsme jen pokrčily rameny a usmály se na sebe. Opět jsem vše okomentovala slovy naší babi, že co se vleče, neuteče a dobře tak.

Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví, já budu zítra výletovat na balkoně ve společnosti macešek.

"VÝLET DO HISTORIE"

9. ledna 2020 v 18:06
Leden 2020

Při pravidelných lékařských kontrolách ať ve Vítkovické nemocnici, či v Novém Jičíně projížděli jsme kolem několika kostelů, které stály v dálce, či v bezprostřední blízkosti. Při jejich míjení soustředila jsem se na jejich ztvárnění na fotografii, ze které strany by bylo krásné je vyfotit. Manžel nabízel, že zajede blíže, zda se nechci projít, ale odmítla jsem, snad příště. Vidina domova a klidu byla silnější, než toulání a focení v době, kdy mě nebylo do výskání. Tehdy se psal rok 2015 - 2017, až loni ke konci roku 2019, kdy jsme plánovali jedno nedělní ráno výlet do okolí, vzpomněla jsem si na blízký kostel, kousek od našeho bydliště.
Nevím ani kde, dočetla jsem se, že v jeho blízkosti stával zámek, park kolem byl zrenovován a z budov zámku zůstala pouze jedna, kde bydlíval správce.

Nyní tam je po rekonstrukci hudební škola Viléma Wünsche, známého malíře a grafika, který je rodákem ze Šenova, tehdy jako malý chlapec bydlel s rodiči v dřevěnce pod zámkem. Historie nás láká moc a tak jsme se do Šenovského parku vydali.
V kostele právě probíhala bohoslužba, nebylo možno nikde zaparkovat a tak shoda náhod nás zavedla k nedaleké hudební škole. Ač neděle, v hudební škole bylo rušno, z pootevřeného okna se k nám linula melodie k písni meky messer ach můj bože … paráda, prohlásila jsem a šla si přečíst plakát, který zval k předvánočnímu koncertu známého zpěváka Samka v Šenovském evangelickém kostele. Mají tady dokonce dva kostely a hudebníci zkouší na vystoupení s panem Savkou, volala jsem na manžela, který pod okny poslechově kontroloval právě probíhající zkoušku hudebního tělesa, a hned komentoval, který hudební nástroj to plete.
Bylo slunné dopoledne a my jsme se vydali parkem ke kostelu, nakonec jsme vešli i dovnitř, kde probíhala bohoslužba.
Během procházky jsme museli uznat, že park a jeho okolí je moc hezké a stálo by za to se tam ještě vrátit. Poseděli jsme na lavičce,bylo neuvěřitelné teplo i když byl listopad přesně neděle 24. 11.a sledovali jsme cvrkot kolem ukončení bohoslužby, kdy se věřící loučili s ostatními a rozcházeli se do svých domovů.
Dvě zvláštní lavičky přímé u východu z kostela...
Mnozí prošli kolem nás a my se s nimi ač "cizí"zdravili a oni nám srdečně odpovídali, mladší ročníky zdravili nás a bylo to takové velmi příjemné. Mezitím jsme našli v prosklené skříňce starou mapu a podle ní hledali, kde asi zámek stával.
Znovu jsme se posadili na lavičku a nasávali atmosféru tajemna, představa dřívějšího žití a uskupení se nám vryla pod kůži. Mě až tak, že jsem doma bádala po internetu až jsem se dočetla ze zdroje : Svou činnost hudební škola zahájila 1. září 1994. V názvu nese jméno akademického malíře, národního umělce a šenovského rodáka Viléma Wünsche. Nachází se v historické budově, kde dříve bývala zámecká registratura a vrchnostenské kanceláře, které patřily k zámku postavenému někdy koncem 16. století hrabětem Skrbenským. K atraktivitě školy přispívá i její umístění v nádherném prostředí zámeckého parku. V současné době se zde věnuje uměleckému vzdělávání více než 200 dětí
Kostel Prozřetelnosti boží je:
  • Nazýván též "Perlou Slezska".
  • Barokní stavba z roku 1764 je umístěna v areálu zámeckého parku.
  • Krásný oltář z kararského mramoru z Itálie.
  • Velké varhany po přestavbě z r. 1983, umožňující provozovat nejen kvalitní chrámovou hudbu, ale i umělecké koncerty.
  • 4 náhrobní kameny, zobrazující hlavní představitele rodu Skrbenských.
4 boční oltáře s díly Jablonského - obraz znázorňující franského krále Karla Velikého, jak dává bořit pohanské modly a stavAdolf Sobek:
"Černá země"1928, č.7
Zámek pánů Skrbenských zbourán ...Zmizela hradba dávné slávy, srovnána se zemí … Lid skoupil pevné cihly, jež sám mohl rozebírati, svozil je ke svým obydlím za laciný groš. Bude stavěti z nich opět zámky, zámky lidské domácnosti, spokojenosti …Vydržely by v silných zdech včas opraveného zámku druhou epochu svého stáří a místnosti v něm byly by přinesly kraji těšínskému mnoho užitečného
Přimlouvám se moc za přečtení povídání pana Zdeňka Šebesty viz výše. Byla jsem moc ráda, že jsme se vydali vypátrat kus historie a nakonec došli k závěru, že opět platí ono známé:"Co se vleče, neuteče". S přáním pohodových dnů a pamatujte, nic se nemá uspěchat a nebo také jak se říká, lámat přes koleno. V našem případě to stálo počkat si opravdu za to.

" DNES OPĚT KOUSEK ZA MĚSTO "

12. října 2019 v 21:04
ŘÍJEN 2019
Dnes je krásný den, bylo by škoda nejít ven, dosti rýmování a hurá do přírody, prohlásila jsem u dnešní pozdní snídaně. Včera ač se mě chtělo spát, ne a ne usnout, když se na něco moc těším, tak se mě většinou špatně usíná, spala jsem dnes do devíti hodin, tak rychlá snídaně a pak do přírody.
Dnes to bylo kolem meandrů řeky Lučiny táhnoucí se pod Nábřežím, nejdříve autem pod letní kino, kde bylo nedávno zbudované moc hezké hřiště pro děti a to od malých až po velké.Kousek dál je fotbalový stadion, ale to vše jsem nefotila, snad příště, bylo tam spousty dětí a dospělých a určitě by se jim to nelíbilo.
Pokračovali jsme v cestě směr cyklostezka, přešli nově zbudovaný můstek a pokračovali dál, jak já říkám, až budeme vidět vrcholky Beskyd.

Cestou nás míjeli nejen cyklisté, mládež venčící psi, rodiče s dětmi a běžkaři. My vnímali barevný podzim, modré nebe, na kterém se míjela letadla, chvilkami kroužil dravec, kterého ne a ne vyfotit.

Nedošlo ani na vrcholky hor vzdálených několik kilometrů, manžel hlásil konec dnešní trasy, přece nepůjdeme až ke Svatému Jánu, tam bych šla ráda a dala si kafíčko, ale určitě bych nedošla, je to štreka pro zdravé nohy. Otočily jsme se a kochali se přírodou kolem. Došli jsme opět k můstku spojující, tři volitelné trasy jak se dostat do města.
Do kopce bychom došli k altánu a dál už na zastávku MHD, dát se cestou na pravou stranu, došli bychom na Nábřeží, kde je možnost odpočinout na lavičkách a kochat se blízkými horami, pozorovat bruslaře a opět všechny ty co se vrací s procházek, dát si kafíčko nebo něco dobrého v blízké cukrárně, či oběd v restauraci. Lákadel spousty, ale my se vydali zpět pod Letní kino, tam kde jsme zaparkovali auto.
Cestou jsem udělala pár fotek a dostala nápad vylákat mého muže k návštěvě nového sportoviště, které nabízí skatepark, in- line dráhy, koloběžkový okruh, horolezeckou stěnu, workoutové hřiště, pohybové aktivity pro seniory.
Nadšený moc nebyl, už by se nejraději viděl doma, pokud si myslíte, že mě popadl sportovní duch, špatně! Chtěla jsem vidět a překvapit své dva vnuky, kteří tam k mé nevůli našli vyžití. Proč nevůli, jeden metá kotrmelce na koloběžce a kole, druhý se jej snaží dohnat, naštěstí ten nejmladší Ondra jezdí v mých očích s rozvahou "rozumně", dle mého muže bojáclivě. Starší Michal děsivě, stále čekám, kdy přijde k nám na pobyt ovázaný a sádrovaný. Na mistrovství v Pardubicích ve své skupině skončil z 37 zúčastněných na 11 místě. Tenkrát s ním byla dcera a musela mě průběžně informovat, zda vnuk žije, ne takové sporty nejsou pro babičky ani náhodou. Překvapili nás vnuci, nebyl tam ani jeden, později, než jsme si hřiště prohlédli, přijel tam nejmladší vnuk se synem. Podařilo se mě ty naše dva sportovce nenápadně vyfotit a pak už jsme mířili domů na pozdní oběd i kafíčko.
Mějte pohodové dny prožité ve zdraví, ještě dodám na co jsem se to včera těšila, na zítřejší nedělní setkání s našim nejstarším vnukem Danielem.

" SOBOTNÍ VÝLET "

23. září 2019 v 17:42
ZÁŘÍ 2019

Otázku kam se dnes vydáme na výlet, jsem sobotního rána u snídaně od svého muže očekávala. A tak jako poslední dobou, zklamala jsem jej i v sobotu, na žádné kotáry vyjíždět nebudu, to si jeď sám.
Ještě jsem to na sebe zde nepráskla, od jisté doby nemám ráda prudké stoupání autem na vrcholky. Lanovkou ano, ale autem ne, zůstaneme pod horami. Volba padla na blízkou podhorskou vesnici Komorní Lhotku.
Parkování u bývalé restaurace Godula pouze 30 minut, chudáci turisté, pozor novinka!!! Vzpomněla jsem si na nedaleké neoficiální leč hojně využívané parkoviště opodál. Poznámky mého muže, tam to bude plné, jsem nebrala v potaz, díky bohu nebylo a tak jsme zaparkovali. Shodli jsme se, že se projdeme kolem říčky směrem k domovu seniorů, prošli jsme kolem Evangelického kostela, základní kámen byl položen roku 1782. Ve farní zahradě jsou hroby většiny tamních pastorů. Něco málo zdroj.: https://www.hrady.cz/?OID=3329
Jen jsme prošli bránou kostelní zahrady, ozvala se siréna hasičů, že by někde hořelo? Hasičský sbor stál na okraji silnice, auto před chvilkou zaparkované v uličce blokovalo silnici. Záhada vyřešena, jejich kolega se zrovna tuto sobotu ženil a tak mu nachystali překážku. V malém kyblíku rozdělali oheň a bylo na novopečeném ženichovi, aby jej zlikvidoval. Samozřejmě musel do uniformy, stihla jsem něco málo vyfotit.
Museli jsme použít boční únik a tak jsme prošli kolem této dřevěnice.
Pak už procházka kolem říčky Stonávky, která dovede při velké vodě pěkně potrápit.
Pohled na věž evangelického kostela …
Posezení na druhém břehu říčky Stonávky …
Pohled na vrchol Godula
a pak už kousek na parkovišti kolem několika krásných dřevěnic.
Musím se zde zmínit, proč jsme zvolili cestu kolem domova seniorů, můj muž mě chtěl ukázat, kde by si přál strávit své dny, kdy by již nebyl soběstačný nebo mě lezl na nervy. Čímž mě tak vyprovokoval, že jsem zamířila na jejich krásnou zahradu, že jej tam přihlásím okamžitě.
Došli jsme k zaparkovanému autu, a protože se nám nechtělo ještě domů, zajeli jsme si k hotelu Tesárek, opět zaparkovali auto a procházkou jsme se po rovince dostali k penzionu Zátiší na kafíčko. Bývalé rekreační středisko Tepláren Karviná a jeho okolí jsem vůbec nemohla poznat. Vše je opraveno, zvelebeno, jen kávovar na presso stávkoval, ale nakonec jej zprovoznili a já si kafíčko vychutnala.
Mějte pohodové dny vaše

"V LESE "

2. září 2019 v 17:30
ZÁŘÍ 2019
Pryč od negativního pobytu pod Šerákem, řekla jsem si a hned jak to bylo možné, zajeli jsme do našich oblíbených Beskyd.
Naše volba padla na Visalaje, projdeme se lesem, budeme se kochat přírodou, ujišťovali jsme se s mým mužem navzájem.
Pohled na Lysou horu z terasy hotelu Visalaje ...
To, že mám malý nožík na čištění hub a krabičku od zmrzliny v tašce přes rameno jsem prozradila, až když se manžel přiznal, že nožík má taky a papírovou tašku v kapse kraťasů.
Bylo nádherné nedělní dopoledne, les voněl a první hřib nedal na sebe dlouho čekat...
Pár jsme jich ještě našli, na vaječinu bylo …
V lese byl příjemný chládek, za to návrat domů do rozpáleného města nebyl nic moc.
Večer bylo dusno k zalknutí, v noci bouřilo, blesky křižovaly oblohu a stále prší.
No prší, vždyť jsme ten déšť a ochlazení přivolávali, ale až zas tak na první školní den, litovala jsem školáky mířící do blízké školy. Nejvíce vyděšené prvňáky těšící a třeba taky netěšící do školy. Jak jste to měli vy, těšili jste se, obávali nebo vám to bylo fuk. Já se těšila moc, škola to bylo moje, měla jsem štěstí na vyučující, když tak o tom přemýšlím, možná to bylo i tím, že jsme si jich a vůbec dospělých dovedli více vážit a hlavně respekt, ten v dnešní době mnohdy chybí a nejen školákům. Ne nechci polemizovat, jen jsem si tak vzpomněla na školní léta.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše

" DEN S VOJÁKY A ZÁCHRANÁŘI "

1. července 2018 v 20:08
ČERVENEC 2018

Kam se podíváme poslední červnový den, přemýšleli jsme s mým mužem nad cílem našeho společného výletu s vnukem.
V médiích jsem zaslechla, že se v blízkých lázní uskuteční "Den s vojáky a záchranáři".

Bylo rozhodnuto, pokud nebude pršet, tak v sobotu ráno vyrazíme směr Klimkovice. Vnuk si sebou v pátek přinesl dárek za vysvědčení, lego s tankem a celou jeho posádku včetně psa Šarika.Usnul se Šarikem v lůžku a ráno nedal jinak, než, že tank a celou posádku bere sebou.Bez tanku a posádky, nebo nikam nejedeme, zavelela jsem. Doklady, pití, nezapomenout deštník a pláštěnku. Manžel včas připomněl fotoaparát a já teplé oblečení. Sluníčko hřálo přes skla oken, ale venku bylo dost chladno, skoro sněhově.
Cestou jsme vedli debatu, co vše na tam bude za vojenské vybavení, vnuk doufal, že tank a pak taky velké vojenské auto. Den s vojáky si moji hoši užili, viděli jsme ukázky bojového nasazení, setkali jsme se s pejsky cvičenými na "cans tereapii".
Ondra nevěděl kam prvně, zda přímo k tanku, nebo k autu.
Já byla nadšená krásným výhledem na Beskydy, části parku, který jsme si slíbili příště projít.
Přiznám se i velmi dobrým kafíčkem s malou sladkostí, kterou jsme si dopřáli. Přestože nás tam bylo spousty návštěvníků, vše probíhalo v klidném rázu.
Určitě se do Klimkovic vrátíme a okolí lázní si projdeme za příznivějšího počasí.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" VÍKENDOVÉ VÝLETOVÁNÍ "

5. listopadu 2017 v 22:41
LISTOPAD 2017
Sobotní slunného ráno nás vylákalo k návštěvě blízkého rybníku, kde právě probíhal jeho výlov. Těšila jsem se na pořízení fotografií, ale byla jsem zklamaná. Spousty lidí pohybujících se v malém prostoru mezi káděmi mě od všeho odradil. Přicházeli a odcházeli, s kapry v taškách a také na rybářích bylo vidět, jak budou rádi, že se vše ukončí. Tady bychom jenom překáželi, řekla jsem manželovi. Měli jsme v záloze plán "B", domů se nám vůbec nechtělo a tak jsme se vydali na procházku do našeho oblíbeného lesa.


Říkám mu od nedávna "Znojemský", protože je rovinatý, žádné kopce jako lesy v Beskydech. Připomíná mě les z dětství, kam jsme často chodívali.

V lese bylo nádherně, nepotkali jsme tam nikoho, les byl náš.

Nedělní počasí se nenechalo zahanbit, to už jsme byli tři, do naší výletní party přibyl náš vnuk Ondrášek. Lehká snídaně a určení cíle výletu - Žermanická přehrada, obvyklé krmení oslíků a pak procházka podél přehrady.
Pár fotek přehrady s rybáři …
Let divokých husí …
Květ barvínku, no nejsem si jistá, ale dejme tomu …
Na trávníku kvetly také sedmikrásky a pampelišky, ty jsem nefotila, ani černou veverku. Ta byla mimochodem mnohem rychlejší než já. S Ondráškem jsme stačili přečíst pár písmenek označujících letní občerstvení, spočítat několik příkladů a odpovědět na spousty dotazů. Vody v přehradě je dostatek…


Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" NÁVŠTĚVA PŮDY "

28. října 2017 v 17:28
ŘÍJEN 2017

Dnes se na malou chvilku vrátím ještě k návštěvě zámku Kunín.

V minulém článku o zámku byl vnesen v komentářích dotaz, zda jsme neopomněli navštívit také půdu s unikátním barokním komínovým systémem. Přestože nás čekalo další schodiště, tento komínový systém jsme si většina z nás ujít nenechali.
Co se mě nejvíce mimo barokního komínového systému na půdě zámku líbilo?
Nechtěla jsem zabíhat znovu do podrobností, ale při vyhledávání informací mě zaujalo ve zdroji: Architektem zámku byl věhlasný Johann Lucas von Hildebrandt (autor slavného zámku Belveder prince Evžena Savojského ve Vídni). Třicet let působil rovněž ve službách hraběcího rodu Harachů. Pro strýce stavitele, salcburského arcibiskupa Františka Antonína Harracha přebudoval také lezní rezidenci arcibiskupů - známý palác Mirabell. Zahradní průčelí kunínského zámku nápadně připomíná slavnou salcburskou rezidenci. Ne náhodou jí rakouští turisté nazývají také jako "malý moravský Mirrabell"
Vrátím se ve zkratce také k vyučování na zámku, což je k tomu ve zdroji uvedeno: V ústavu panoval mimořádný duch tolerance. Vedle sebe zde studovaly děti všech sociálních tříd: děti poddaných, sirotkové, děti měšťanů, úředníků, ale i šlechticů, katolíci, evangelíci, židé, chlapci i děvčata ve věku od 5 do 15 let, češi i němci.
K nahlédnutí, zrovna tak k pořízení fotografie byl k dispozici pouze rozvrh hodin pro chlapce.
Mimo zdroj napíši, že nyní v nastávající době chřipkové epidemie, jsem si vzpomněla, že se tehdy zavedlo na zámku očkování dětí. Nebylo to určitě proti chřipce, ale bylo to zaměřeno na dětské nemoci.
Nyní se vrátím do současnosti, do podzimních plískanic, na druhé straně však do pozitivních barev podzimu. Těmi jsem si vyzdobila nejen byt, ale také truhlík na parapetu.


Přeji vám pohodové podzimní dny vaše Fukčarinka

"RŮŽE NA ZÁMKU"

23. října 2017 v 21:09
ŘÍJEN 2017
Nevím, zda se mám vrhnout na další pel - mel. Každopádně jsem konečně zde na blogu a budu se věnovat návštěvě zámku Kunín, jak jsem minule přislíbila. Odbočku na Kunín jsem míjela v letech 2015 - 17 při cestě za zdravím do Nového Jičína. Nejstarší písemná zmínka o obci Kunín, dříve Kunvald se datuje do roku 1382. Obyvatelstvo převážně německé se po roce 1945 mění na české (odsun Němců), stěhují se tam naopak Volyňští Češi, a jiné národnosti, dochází k přejmenování Kunvaldu na Kunín - rok 1947. Pročetla jsem kroniku města Kunína a byla překvapena množstvím různorodých událostí, možností práce přímo v Kuníně. O tom však zde nechci psát, ale žasla jsem, jak tato malá obec vzkvétala. Vše jsem si dala do poznámek a cestou do Kunína své poznatky zúročila ve formě vyprávění svým klubovým přátelům.
Mě však lákala návštěva zámku a na tu došlo až nyní začátkem října, kdy na zámku probíhala výstava růží s názvem "Růže pro hraběnku".
Jmenovitě pro hraběnku Walburgu Harachovou, která přebrala panství v letech 1781 ve formě dědictví.
Zaujalo mě nejen vyprávění mimochodem skvělé mladé průvodkyně, ale také vyprávění zde ve zdroji: http://www.radio.cz/cz/rubrika/cestujeme/ke-slavnym-obyvatelum-kuninskeho-zamku-patrila-hrabenka-walburga

Nyní jen ve zkratce, paní hraběnka měla svůj osobní život velmi smutný, co se dětí týká. Měla jich pět, čtyři záhy po narození zemřely, páté syna odvezl manžel do Rakouska a paní hraběnka zůstala na zámku osamocena.
Dovedla si však se svým osamocením poradit, založila na tehdejší dobu něco zcela nečekaného v podobě internátní školy pro děti z různých vrstev - chudé i bohatší.
Nedělala však mezi nimi rozdíly, všechny měly stejné podmínky jak stran oblečení - uniformy, tak stran výuky a bydlení.

Ze známých osobností zmíním žáka Františka Palackého. Učení zde podléhalo přísným pravidlům - viz foto rozvrhu hodin pro chlapce ve věku od pěti let výše. Zda měla děvčata rozvrh stejný, či odlišný mě známo není.
Paní hraběnka však dětem dopřávala také odpočinek v podobě pobytu ve škole v přírodě v délce tří týdnů, během roku brala děti na výlety.
Vrátím se však přímo k výstavě na zámku zbývajícími fotografiemi a připomínkou, že výstava " RŮŽE PRO PANÍ HRABĚNKU" se koná každoročně.


Kdo z vás to má do Kunína blízko, určitě se tam v příštím roce zajeďte podívat. Bylo na co se dívat a obdivovat.
Letos poprvé bylo aranžmá květin ve všech místnostech zámku. S přáním pohodových dnů vaše Fukčarinka

" V LESE "

17. září 2017 v 20:36
ZÁŘÍ 2017
Dnešní den je od rána stále uplakaný jako ten včerejší. Předpověď počasí nám slibuje na zítřek trochu sluníčka - " kdo si počká, ten se dočká" říkávala naše babi a mě se to docela plní. Zrovna tak jako minulý pátek, při snídani manžel prohlásil, že bychom se mohli vydat v sobotu na houby.
Pár dní před tím jsme popíjeli na balkoně kafíčko, to víte, že jsem si uvařila to "své". Pro neznalé vaření toho "mého" speciálního kafíčka jsem rozebírala u Kitty. Kdo z vás tam nakoukne, tak se prosím neděste, ale takto připravené mě po všech mých zdravotních anabázích sedne, jak by naše babi řekla " jako prdel na hrnec" S manželem jsme polemizovali kam v sobotu na výlet, podotýkám, že to bylo minulou sobotu, kdy jsme nebyli hlídací děda a babi. Někam do lesa, určitě - les vyhrál.
V tom jsem zahlédla svou kamarádku, která v naší nynější čtvrti několik roků bydlela. Shodou okolností se stěhovala do rodinného domku v den našeho stěhování sem do nového bytu. Míjely jsme se s našimi stěhovacími vozy po cestě a to doslova a do písmene. Opět bydlíme každá na jiném konci, což je paradox, ale vídáme se s většími či menšími časovými prodlevami stále. Pozvání na kafíčko k nám domů kamarádka neodmítla a po pár minutách nám potvrdila, že v Beskydech houby rostou.
Rostou, ale málo, naše srdíčka pookřála a v sobotu ráno jsme vyrazili do Beskyd na Bílou.
Houbařů plno, hub málo, někdo ani to málo nenašel.
Manžel našel krasavce - choroše travního - houba vzácně se vyskytující, avšak nejedlá. Řekněte sami, ta by se smažila a co by z ní bylo porcí.
Každopádně jsme se báječně prošli - něco málo našli a cestou se stavili na přehradě Olešná. Tímto zdravím Helenku, máte tam u vás moc krásně.
Přehradu Olešnou jsme chtěli ukázat hlavně Vlastičce, mé další kamarádce, kterou jsme na houbaření pozvali.
Poseděli jsme u kafíčka, pozorovali zdatné surfaře, kousek se prošli a spokojeni s výletem jeli domů.
Smaženici a trochu houbové omáčky jsem z toho málo vykouzlila. Večer přijel syn s Ondráškem, ten u nás zůstal na noc a druhý den s dědou zašel na procházku do blízkého lesa, kde od cesty uviděl krásného křemenáče.
Houbařů plno, houby žádné a naproti nim si vykračoval náš Ondra s takovým krásným úlovkem. Domů s dědou dorazil s potutelným úsměvem a slovy - babi, už nejsi jen ty vyhlášená rodinná " houbařka" - já mám také bystré oči.
To byla tedy trefa do černého, takový krasavec, uděláš mě z toho řízečky, prosil Ondrášek. Usmažila jsem řízečky, dovařila houbovou omáčku, pochutnali jsme si všichni. To bylo v neděli, v týdnu jsme šli s manželem na další výpravu k rybníkům, houbařů plno, hřib žádný. V pátek u nás zvonila sousedka, přinesla, na talířku čtyři krásné dubové praváky se slovy nesu trochu hub na smaženici.
Dnes a včera pršelo, na zítřek slibují meteorologové trochu sluníčka, bylo by na čase. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" VÝLET DO LESA "

30. srpna 2017 v 22:26
SRPEN 2017

Včerejší ranní probuzení s kobylkou na rohu kozlíka, nás dnes nakoplo k dnešnímu výletu do přírody.

Předpověď počasí potvrdila, že nám bude nejlépe v lese. Okolní lesy našeho bydliště brázdí můj muž často na kole a dnes měl pro mě překvapení - les v oblasti Kašparkovice.
Něco málo ze zdroje: Historický lexikon obcí 2005
KAŠPARKOVICE v r. 1869 pod názvem Kasparkowitz osada obce Nieder-Suchau v okr. Fryštát, v r. 1880 osada obce Dolní Suchá v okr. Fryštát, v r. 1890 se jako osada neuvádí, v r. 1900-1910 pod názvem Kašparkovice osada obce Dolní Suchá v okr. Fryštát, v r. 1921-1930 osada obce Dolní Suchá v okr. Fryštát, v r. 1950 osada obce Dolní Suchá v okr. Karviná, v dalších letech jako osada zanikla (součást obce Havířov v okr. Karviná)
Naše procházka začala lesem kolem kukuřičného pole, dál pak kolem rybníka.
Les mě připomněl rovinaté lesy kolem Znojma.
Jen ty houby tam chyběly, zato s rybníky jakoby se pytel roztrhnul.
Manžel mě stále upozorňoval, že kdybychom zašli ještě kousek, byl by tam zase rybníček.
Vyvrácený strom nám poskytnul posezení k odpočinku, kohoutková voda přišla také vhod, nemusela být ani chlazená.



Všude byl krásný vlahý vzduch a ticho kolem dokola, které na chvilku narušil mladý muž na mopedu.
V kalužích po cestě uprostřed lesa bylo vidět malé žáby.



Poslední rybníček a pak návrat k autu zaparkovanému o 3 km dál.


Nakonec se nám domů vůbec nechtělo, tak jsme pro změnu zajeli k blízké Těrlické přehradě na kafíčko a pak na pozdější oběd do naší oblíbené pizzerie.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" KYSÚCKÉ BESKYDY "

19. srpna 2017 v 20:02
SRPEN 2017

Ve čtvrtek nám počasí moc nepřálo, náš výlet na Velkou Raču do Kysúckých Beskyd jsme odložili o jeden den. Páteční vstávání do slunného dne bylo příjemné. Ještě jeden pohled na mapu počasí - jak bude u našich sousedů a už jsme vyrazili směr Velká Rača - Oščadnica.

S mým mužem jsme se shodli, že na Rači jsme byli naposledy na lyžích, Řekla bych, že je to tak třicet let, tehdy každý s jiným partnerem. Něco málo o Rači ze zdroje: Velká Rača (slovensky Veľká Rača, polsky Wielka Racza) je nejvyšší slovenský vrch Kysuckých Beskyd (1236 m n. m.). Velkou část pokrývá národní přírodní rezervace vyhlášená v roce 1976 (ochranné pásmo 197 ha). Účel NPR je zachování zbytků původních lesů pralesního charakteru, vyskytují se zde také pseudokrasové jevy (Malá a Veľká skalná diera), na území Kysuc ojedinělé. Vrcholem hory prochází státní hranice Slovenska a Polska. Hned za hranicemi národní přírodní rezervace se nachází zimní i letní sportovní středisko.
Při dobrém počasí poskytuje výhledy na Moravskoslezské Beskydy, Pilsko, Babiu horu (1725 m n. m.), vrchy Malé Fatry (Veľký Rozsutec, 1610 m n. m.), či na Roháče.
Na vrchol jsme si nevyšlápli, ale vyjeli pohodlnou čtyřmístnou lanovkou. Byla jsem překvapena nabídkou atrakcí pro celou rodinu, velkým počtem ubytovacích a občerstvovacích zařízení. Musím přiznat, že i já bych se klidně nechala na některou z nich zlákat - bobová dráha, jízda na laně a koloběžky. Jenže, mám se ráda a jsem ráda, že se mohu na to vše aspoň kochat pohledem. Manžel pro nás nakonec přece jenom vybral nenáročnou trasu panenskou přírodou ...
Žádné námitky a vyrazíme, ať má chlapec radost, řekly jsme si s naší Vlastičkou ...
Opět něco málo ze zdroje: Stredisko Snow Paradise Veľká Rača - Oščadnica sa nachádza v severnej časti stredného Slovenska, neďaleko mesta Čadca, asi 10 km od poľsko-česko-slovenských hraníc. Toto vychýrené lyžiarske stredisko je jedným z medzinárodných stredísk cestovného ruchu. Patrí medzi najvýznamnejšie centrá zimnej i letnej turistiky. Uprostred krásnej prírody si tu na svoje prídu všetci nadšenci lyžovania, snowboardovania a iných aktivít, ktoré sa spájajú s týmto bielym športom.
Unavené jako ten medvěd, který byl součásti lavičky jsme pak všichni tři odpočívali v areálu. My dvě jsme dokonce ochutnaly skutečný šperk - pivečko Zlatý bažant, manžel minerálku. Jízda na laně, mě lákala pak ještě více ...
Ježci. zajíc, orel a ležící medvěd, to byla jedna lavička ...
Nepohrdli jsme ani krátkým posezením v kapličce ...
Kdo byl znaven, mohl se natáhnout na lehátkách ...

Po několika hodinách na vrcholku Rači se vracíme zpět lanovkou do nástupní stanice, kde se činili řezbáři. Ale o to až příště.
Na svahu se pásly krávy ...
Kousek bobové dráhy, která je přes 1 km dlouhá, za chvilku budeme na parkovišti ...
Kdo z vás se mnou dojel až sem, tomu přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Samozřejmě i zbytek toho dnešního deštivého a podmračeného.

" HURÁ NA HRAD "

5. srpna 2017 v 21:29
Srpen 2017

V tom úmorném vedru vás pozvu na Hukvaldy, byli jsme tam sice začátkem července, ale to vůbec nevadí, panovalo počasí podobné dnešnímu, ale nebylo až tak úmorné vedro. Hukvaldy sami osobě jsou známé v hudebním světě - hudební festivaly. Hukvaldy jsou rodištěm skladatele Leoše Janáček. Více se dočtete ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hukvaldy
Naším cílem cesty byla zřícenina hradu Hukvaldy, ke které se bylo možnost dostat dvěma způsoby.
Buď zvolit kratší, ale za to prudší výstup, nebo jít po asfaltce s mírným, ale delším stoupáním. My si zvolili kratší cestu a mohu vám říct, že to byla pro mě náročná cesta. Jak se říká, sáhla jsem si až na dno. Stoupali jsme s vnukem Ondráškem, a když už jsem vůbec nemohla, maskovala jsem svou únavu tím, že se kochám okolím. Po nabrání sil jsme nakonec vylezli až na samý vrch.
Cestou nahoru manžel vyprávěl Ondrovi o historii hradu, kterou se vy dočtete zde ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hukvaldy_(hrad)
Poseděli jsme na lavičce před vstupem na hrad a pokochali se pohledem dolů.

Pomalu jsem se vydala po asfaltce na zpáteční cestu, na hradě jsem byla několikrát a tak jsem nechala své dva chlapi osudu s tím, že na ně dole na lavičce počkám.
Měla jsem jiný cíl, ne lišku Bystroušku ne, tu jsem si nakonec ani nevyfotila. Byli u ní davy lidí a nebylo možno se k ní dostat, tak aby v záběru byla sama. Mým cílem byla obora, kterou světe div se jsem nikdy neviděla.
Zázrak, oboru plnou daňků jsem ten den objevila, je po pravé straně kousek za vstupní branou. Omlouvá mě jen to, že jsem se vždy dívala opačným směrem nebo do dálky a kochala se okolní přírodou. Určitě tomu napomohla náhoda a příšerná únava nohou, vyhledala jsem prázdnou lavičku a z ní pozorovala vcházející lidičky, kteří se zastavovali a cosi si fotili. Stoupla jsem si a už mě bylo jasno - obora v dohledu. Konečně, vzkaz pro Helenku - oboru jsem objevila hurá. Dolů k oboře jsem nešla, sluníčko už pěkně hřálo a já se sluníčkem ze zdravotních důvodů moc nekamarádím. Fotografie daňků je z dost velké dálky.
Kousek dál ještě poslední fotka věže kostela a pak jsem si dopřála kafíčko v blízké cukrárně, kde jsem počkala na své chlapi, kteří se vrátili dolů plni zážitků.
Ondrovi se v prostorách hradu moc líbilo a podle vyprávění, se tam v dávných dobách stalo i to co se nestalo. Manžel si mnohé příhody hlavně o statečných rytířích vymyslel. Měli jsme v plánu navštívit ještě blízké fojtství v Kozlovicích a v nich starou školu, ale horko rozhodlo a my tuto návštěvu odložili na jiný den. Lákal mě vláček Pod Horáček, který jezdí z Hukvald do Kozlovic, kde je nejen fojtství, ale i mlýn to však až někdy příště.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" SOBOTNÍ VÝLET "

26. února 2017 v 21:36
Únor 2017

Sobotní ranní pohled z okna mě lákal ven, manžel však hlásil mínus stupňů a to nás trochu zabrzdilo ...
Nicméně po obědě jsme vyzvedli našeho vnuka Ondráška a zamířili k blízké Žermanické přehradě. Trocha pohybu a pak zastávka u oslíků spojená s krmením.
Sluníčko se občas schovalo a od zamrzlé přehrady se táhl chlad, mým rukavicím bylo dobře doma a mě dobře tak. Nádherný pohled na první pozdrav jara - kočičky ,utajené sněženky jsem ještě ve strouze blízko chat neobjevila
Pohled na vzdálenou Lysou horu ...
Dál pak kolem přehrady, nahoru, kde nebyla taková zima.
Vrátit jsme se museli stejnou cestou a Ondrášek se chtěl podívat až k ledové ploše.
Slezla jsem k vodě a vyfotila ledové království, za zády bylo slyšet malou holčičku jak se dožadovala u svého táty nás následovat. Slova i ta stará paní s hůlkama tam jde a my né mě vyvolala úsměv na tváři ...
Silně přituhlo a já záviděla našemu druhému vnukovi Kubovi, kterého jsme lákali na výlet s námi, že je doma v teploučku. Konečně jsme si vyzvedli obrazy, které byly při stěhování uloženy u dcery. Máme je nyní již umístěné, konečně jsme zabydlení.
Přemyslovská epopej- díl třetí dočten, hned jsem si objednala díl čtvrtý a doufám, že nebudu muset dlouho čekat. Klubové schůzky taky nezanedbávám, minule jsme měli moc užitečnou přednášku, ale o tom až někdy později. Snad jen dodám, že náš Seniorský ples v pořadí již šestý měl opět velký úspěch. Všem vám přeji pohodu a zdravíčko vaše Fukčarinka To jsem celá já, jaro je za dveřmi a já si vzpoměla, že mám foto letošního nej "maxi" sněhuláka - foceno z auta při jízdě ...

" NAKONEC ZDAŘILÝ VÝLET "

18. listopadu 2016 v 19:36
Listopad
Konečně bude sluníčkový den, při nejhorším aspoň dopoledne, pomyslela jsem si ráno při pohledu z okna. Snídaně a při ní plány co dnes podnikneme, doprovázené rachotem vrtačky v patře nad námi, kde probíhá rekonstrukce bytu tři plus jedna na byty dva nás nenechala na omylu, že bychom chtěli strávit celý den doma.
Jedeme na zahradu, potřebujeme tam odvést nějaké věci, domů vzít pytle a vrtačku. Pak uvidíme, rozhodla jsem hned, nepočkáme, až se trochu oteplí, žadonil manžel.
Kdepak, tam se určitě zahřejeme, opak byl pravdou. Syn vzal stříhání vysokého živého plotu tak rázně, že jsme se po příjezdu na zahradu ocitli jak na větrné hůrce. Vždy tam pofukuje, ale dnes to byl "fičák" pořádný. Vyložit potřebné, naložit to pro co jsme přijeli, sousedům ze zahrady předat suchý chleba pro slepičky, ostříhat pár stromků, žádné kafíčko a jedeme domů. V autě bylo teploučko a domů se nám vůbec nechtělo.
Nakonec jsme zamířili k Žermanické přehradě, kde bylo v závětří velmi příjemně.
Prošli jsme se, kochali pohledem do okolí a hlavně si povídali o tom, jak tam bylo dříve živo, deka na dece, spousty rekreantů z blízkých i vzdálených míst. Voda čistá, přehrada naplněná ...

Dnes pár rybářů, zchátralé objekty, ale ty jsem nefotila.



Cestou zpět k autu, pohled do strání a pak hurá domů ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" SOCHAŘSKÝ PARK "

11. října 2016 v 19:06
Říjen - 2016


Několik roků jsme po cestě do blízkých Beskyd míjeli tabuli s označením Sochařský park, vždy s myšlenkou, příště se tam vypravíme. Od otevření parku uběhlo několik roků a soch přibývalo, tedy aspoň tak se o tom píše zde - viz zdroj: http://mediaprolidi.cz/horni-dvur-v-zajeti-kamennych-soch.html
Letos jsme byly v sochařském parku již dvakrát a myslím, že ne naposled. Stále je tam co obdivovat a navíc moc krásný pohled do okolí.
Když se vydaří počasí, je to moc hezké místo na odpočinek a pro zdatné, krásná zastávka na turistickém výšlapu krajinou, tak jak to měli turisté z Ostravy, se kterými jsme se setkali.
Moc se tam líbilo i našemu vnukovi Ondráškovi, posadil se na trůn a velel svému vojsku ...


Mraky se měnily, chvilku bylo slunečno, v zápětí se zamračilo ...
V areálu sochařského parku jsou časté svatební obřady. Důkaz toho je tato osamocená růžička ...


Zákoutí s kamennou lavičkou, kde je za teplého večera určitě příjemné posezení...


Neukázala jsem vám všechny sochy, neuvedla názvy ani autory, trochu o sochařském parku jste se dozvěděli v úvodu ze zdroje. Mým úmyslem bylo ukázat vám místa, která mám ráda, kam se ráda vracím - do podhúří Beskyd. Kdo z vás by si chtěl zahrát na chvilku na pana krále, navštivte sochařský park. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

" LETOŠNÍ DOVOLENÁ "

19. září 2016 v 19:58
ZÁŘÍ 2016

Naše letošní dovolená se skládala převážně z jednodenních výletů a pak pár dnů pobytu na chatě. Mezitím jsme s mým mužem absolvovali různé potřebné vyšetření u odborných lékařů a manžel navíc pobyt v nemocnici. Byly jsme ve finále rádi za jejich příznivé zprávy, a ač jsme si to neřekli přímo, ale v náznacích si dnes a denně připomínáme jak je zdraví nejen pro nás důležité.
Jeden z našich dvou výletů jsme si pro zdraví naordinovali do lázní Darkov, které jsou v blízké Karviné. Ne, žádné procedury pouze pobyt v parku, jen my dva - procházky, posezení jen tak, povídání a knížka. Cílem našeho prvního lázeňského výletování byl park Boženy Němcové.
Bylo slunné dopoledne z blízkého kostela jsme slyšeli zvony, byl konec mše, kolem procházelo spousty věřících. Většinou to byly starší dámy a já měla v ten moment skvělou módní přehlídku a věřte, bylo na co koukat.
Za malou chvilku po módní přehlídce jsem uslyšela zvuk jazz trubky - mladý muž tam hrál pěknou chvilku moc hezké melodie.
Na čtení však vůbec nedošlo, spíš ke komické situaci, kdy jsme se v parku potkali s manželovým kolegou, který si vyjel se svou ženou, tak jako my do klidu lázeňského města - jen oni dva, tak jako my, nikdo známý ani rodina. Nevěřícně na sebe koukali a souhlasně přitakávali, jak je fajn být někde, kde nikdo po vás nic nechce, kde jste pouze sami pro sebe. Chvilku jsme si na lavičce společně povídali a pak šel každý svou cestou, my pokračovali v procházce parkem.
Následující víkend bylo pokračování naší procházky lázeňským parkem Darkov. Nejdříve jsme šli na druhý břeh řeky Olše přes nový most.


Jak vidíte, konalo se i lázeňské kafíčko s moc dobrým zákuskem, to namísto oběda. Domů jsme se vraceli až dost pozdě odpoledne.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" HOUBY ROSTOU"

31. srpna 2016 v 14:17
Srpen 2016

Dnešní výlet, na Ostravici jsme si naplánovali včera, nemohla jsem se dočkat, brouzdaní lesem,za božského ticha.
Článek jsem napsala ve čtvrtek 25.8. 2016, vkládám jej až dnes 31. 8. 2016 a to z důvodu hlasování pro vynikající Havířovskou skupinu "Světlo" našeho vnuka Daniela. Vám všem, kteří jste si písničku " Princezna " a možná i hlasovali moc, moc děkuji. Nyní vás však zvu do lesa ...
Vzpomněla jsem si na jeden záběr v televizi, kdy asi tak dvanáctiletý chlapec prohlásil - houby rostou, poznám to, když mě bolí kolena.

Mě bolí kolena každou chvilku, ale podle nich se neřídím, mě našeptává cosi uvnitř - houby rostou. Následně své pocity tlumočím svému muži s tím, že procházka tichým lesem, by nebyla na škodu.Samozřejmě jen tak, ani košík a poštovní tašku brát nemusíme.

Ráno u venkovních dveří stojí nachystaný košík, já přidám svou tašku - pošťačku a vyrážíme.

Já vím, stačilo by napsat - byla jsem na houbách a nebo - mé houbaření, ale když "jásu tak šťastná", že je mohu stále po těch kopcích s hůlkama, stylem lyžařského sjezdaře sbírat a do té své pošťácké tašky dávat.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY "

24. srpna 2016 v 19:31
Srpen - 2016

Tuto sobotu jsme měli opět po dlouhé době službu při hlídání našeho vnuka Ondráška. Přijel k večeru na kole se synem a byl natěšený na nedělní výlet s dědou. Na neděli však hlásili meteorologové déšť, a proto se vydali na malý výlet ještě ten den. Pomyslela jsem si, že se Ondráškovi bude aspoň lépe usínat, ovšem s tím, že neděle bude dlouhá. Vymýšleli jsme v ten večer, čím Ondru zabavíme, nakonec to vyřešil syn. Nabídl nám volný vstup do areálu Dolních Vítkovic, ano tam, kam bych se sama nevydala, jak jsem se vyjádřila na stránkách Ruženčina blogu, kde psala o výletu jejich turistů právě do oblasti Dolních Vítkovic.
Tehdy jsem psala, že bych to já a mnoho našich klubových přátel neušlapala. Moc nadšení jsme nebyli, ale nakonec nás syn přemluvil a my se do světa techniky vydali. Opět se potvrdilo - "nikdy neříkej nikdy", všichni tři jsme byli výstavou nadšeni. Manžel a Ondrášek nejvíce a já můžu doporučit, tedy pokud máte auto anebo zdravé nohy, tak se do oblasti Dolních Vítkovic vydejte.
Má to ovšem jeden háček, chce to taky "prašule" jak říká náš Ondra, neboť vstupné pro rodiny s dětmi a k tomu něco, pokud nemáte v batůžku, vyjde na dosti "prašulů". My ten batůžek měli a k tomu volný vstup, takže si můžeme dopřát někdy v budoucnu výlet s Ondrou navíc.
Něco málo ze zdroje z malého Světa techniky U6:
Jedinečná výstava je umístěná v budově bývalé VI. energetické ústředny v areálu Dolních Vítkovic v Ostravě. Odhaluje tajemství technických vynálezů od parního stroje až po současnost. Návštěvníci zde najdou celou řadu vynálezů, které významně poznamenaly vývoj průmyslu a technického pokroku na území českých zemí ale i ve světě.
Výstava Malý svět techniky U6 je členěna do osmi tematických expozic inspirovaných názvy knih francouzského spisovatele Julese Verna.
Cesta do středu země je první částí expozice. V uvítacím videu návštěvníka do tématiky zasvětí Jules Verne jako průvodce výstavou. Sekce je zaměřena na vývoj od prvotní manuální práce až po vynález parního stroje a jeho použití v průmyslu. Části na sebe tematicky navazují a celek se uzavírá sekcí strojírenství a interaktivní dílnou, kde je možné si vyzkoušet soustružení nebo frézování.
Tajemství ocelového města, druhá část výstavy, seznamuje s průmyslovou historií Moravskoslezského kraje. Návštěvník pozná taje výroby surového železa, jeho přerod v ocel a dozví se jaké je její praktické využití kolem nás. V části naleznete např. laboratoř hutních materiálů, dozvíte se co je to pudlování nebo jak funguje ocelárna.
Cesta kolem světa za 80 dní,je třetí částí výstavy, kde si návštěvník propojí vědomosti z předchozí sekce a pozná praktické využití oceli nejen při výrobě kolejnic, plechů či mostních konstrukcích. Dozví se také zajímavé informace o vývoji železniční dopravy, přesněji budování železniční sítě v České republice. V závěru může nahlédnout do železniční zastávky Nová Role se stanovištěm výpravčího, vyzkoušet si může telegraf a Morseovu abecedu.
Robur dobyvatel,čtvrtá část výstavy je věnována výrobě elektřiny. Návštěvník zde pochopí principy výroby elektrického proudu od magnetické indukce, průmyslové výroby elektřiny až po její každodenní použití.
Pán světa, pátá část výstavy, pojednává o spalovacích motorech, palivech a dopravních prostředcích. Návštěvníkům je k dispozici mototrenažer Honda nebo autotrenažer Škoda Fabia. V sekci jsou k vidění ukázky aut značky Škoda nebo kabina autobusu Karosa B 932.
Ze Země na Měsíc, závěrečná část expozice v prvním patře mapuje oblast letectví a kosmonautiky se zaměřením na českou stopu ve vesmíru. K dispozici je alegorický model přistávacího modulu Vostok 1 nebo letecký simulátor L-200 Morava. Konečné části expozice vévodí ponorka Nautilus kapitána Nema, kde návštěvník najde dobový interiér a vyzkoušet si může i periskop.
Plující město, sedmá část výstavy uvítá návštěvníky v přízemním podlaží vodní plochou. Mohou zde vidět různé typy vodních kol a turbín, model vodojemu nebo animaci klikové hřídele.
Na výstavě bylo mnoho zajímavého nejen pro děti, ale i pro jejich doprovod.
Byla možnost odpočinku na lavičkách, které jsem hojně využívala a pozorovala děj kolem. Bylo tam hodně rodičů s dětmi, babiček a dědečků, ale i samostatné páry bez dětí. Strávili jsme tam hodně hodin a ještě jsme určitě neprošli vše.
Mě se však nejvíce líbilo v ponorce, ale o tom až někdy příště. Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" PROCHÁZKA LESEM "

16. srpna 2016 v 0:13
Srpen - pondělí

Téma dnešního článku mělo být vaření, ale při úpravě nedělních fotografií z výletu je vše jinak. Zvu vás do lesa, kam jsme si zajeli na procházku v neděli hned po ránu.
Možná to bylo z nostalgie, nevím, ale při nedělní snídani jsme s mým mužem vzpomínali na vesničku, kde bydleli před pár lety rodiče. Na blízký lužní les, na řeku, na naše procházky a jízdy na kole po okolí. Během chvilky jsme se rozhodli, že se do Věřňovic, tak se ta vesnička jmenuje, zajedeme podívat. Pokud někdo doufá v hřibařské úlovky, tak musím zklamat, krom této "babky" a pár holubinek v lese z hřibů nebyl ani jeden. Zato spousty slimáků v ulitách, tyto červení broučci - odborný název bude vědět určitě Jaruška - Tichá pošta ...
Lužní lesy v okolí jsou od 15. 5. 1989 přírodní památkou - více zdroj: http://www.turistika.cz/mista/vernovice. Procházky tam jsou moc hezké za každého ročního období, vyjma dnů inverze, kdy není radno vycházet v oblasti Karvinska ven. Ovšem nedělní dopoledne v lese bylo příjemné.

Moc se mě líbila tato kytička na kraji lesa, kterou jsem ještě nikdy neviděla. Vzala jsem na pomoc Google a vida, je to Černýš hajní, řazený kdysi mezi krtičníky. Černýš proto, že při sušení zčerná. Mě se líbí moc v plném květu neusušený. Trochu mě zklamalo, že je taková krásná kytička jedovatá.
Poslední snímky z okraje lesa a návrat k autu a pak cesta domů. Přes most a řeku Olši, kolem kapličky svatého Isidora.
Nakonec jsme hned domů nejeli, ještě byla zastávka v restauraci Depo na kafíčko.
Mašinka si to přifrčela s naší objednávkou za chvilku a my se smáli a koukali jak malé děti a bylo nám blaze. Ledová káva mě osvěžila natolik, že být tam opravdový Myšák s kytarou, tak se přidám aspoň zpěvem, když ne tancem.
V pozdním nedělním odpoledni, kdy jsme zaslouženě při knížce odpočívali, nás navštívilo naše sluníčko vnuk Míša. Neděle se vydařila, všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ŘEKA MALÁ OBEC V PODHŮŘÍ BESKYD"

9. srpna 2016 v 16:21
Srpen - úterý 2016

Do přírody v podhůří Beskyd jezdíme s mým mužem velice často. Včera to byla obec Řeka, kde jsme se na naší oblíbené procházce kolem řeky Stonávky pokochali pohledem na přírodu a také na dvě roubenky, které stojí v těsné blízkosti. Jedna je velmi letitá a druhá vznikající nedávno, o níž byl také pořad v televizi "Toulky za cechy a řemesly".
Dvě roubenky - na levé straně nově postavená, v pravo letitá ...

Ač jsem věděla, že majitelé nejsou doma, netroufala jsem si jít ke staré dřevěnce blíže ...
Něco málo ze zdroje o obci Řeka:
Řeka je půvabná, typicky horská vesnička na stejnojmenné říčce, která je ukryta v hlubokých údolích stíněných zalesněnými hřbety okolních Moravskoslezských Beskyd dosahujících zde tisícimetrových nadmořských výšek. Podstatná část území obce spadá do chráněné krajinné oblasti Beskydy, je jednou ze dvou obcí mikroregionu obcí povodí Stonávky s největší nabídkou cestovního ruchu v oblasti horské turistiky, rekreace a odpočinku. V současnosti zde žije téměř 500 stálých obyvatel, ale vesnička ožívá především intenzivním cestovním ruchem v zimní i letní turistické sezóně, ale i časně z jara a pozdě na podzim mimo jiné zásluhou místních chatařů.
V samotné obci se nachází několik typických starých roubených chalup, z nichž některé slouží dodnes svému původnímu účelu, jiné jako rekreační chaty obyvatel nedaleké ostravské průmyslové aglomerace. Rekreaci a turistice slouží také několik rekreačních středisek a horských chat ukrytých v okolních horách a koupaliště s ohřívanou vodou. Horské hřbety, údolí i svahy nabízející překrásné výhledy do okolní krajiny a skrývající se malebná přírodní zákoutí jsou zpřístupněna řadou stezek pro pěší, pro cykloturisty i jezdce na koních. V zimním období jsou protkány sítí běžeckých stop, lyžařskými sjezdovkami a vleky. Také okolní obce v podhůří mají návštěvníkům co nabídnout - turistické zajímavosti, řadu společenských akcí a příjemné prostředí, které může zpestřit pobyt návštěvníků Řeky.
Posezení u blízkého splavu bylo příjemné, blízké statné lípy nabízely svůj stín ...
Cestou domů, jsme se na chvilku zastavili v sochařském parku, odkud je moc krásný pohled na Beskydy.
O parku více až v některém mém dalším článku. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" HOUBAŘENÍ "

30. července 2016 v 20:45
Červenec - sobota
Dnešní den bych nenazvala "houbařením", neboť na houby se jezdí dle houbařů hned po ránu, kdy je v lese ještě skoro tma a rosa, to aby bylo hub co nejvíce.
My jeli dnes na výlet do blízkých Beskyd a pro jistotu si vzali sebou košík a nožík, co kdyby náhodou nám přálo skoro v poledne štěstí. Já si přibalila ještě navrch foťák a první co jsem vyfotila byla Lysá hora.
Následoval les a první houby, ty jsme ovšem nesbírali.
Nádherný pařez ...
Pak konečně houby a malý ptáček, co zřejmě vypadl z hnízda, kterého jsem málem zašlápla. Vyfotit a rychle se vzdálit, neboť bylo slyšet volání jeho rodičů.
Kytičky, které nešlo minout ...
A houby, které na mě taky občas vykoukly, plno borůvčí obsypané borůvkami, které jsem pro jistotu netrhala.
To jsme již z lesa venku a já fotila okolí, zatím co manžel dal košík z houbami do kufru auta a volal nasedat, jede se na kávu.Což já moc ráda slyším, neboť dobrou kávu mám moc ráda a když tam je něco malého jako dnes kávové zrno, tak to mám nejraději.
Tak, nakonec ještě ty houby a pak už rozloučení, jak jinak než pohledem na Lysou horu.

Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" KOUSEK ZA MĚSTEM "

15. července 2016 v 14:58
Červenec - 15. 7. 2016

Občas si vyjedeme do přírody kousek za město, minulou sobotu to byly blízké Třanovice z procházkou kolem řeky a posezením u splavu.
Na kafíčko jsme zajeli do blízké Komorní Lhotky do areálu stáje Moncheri, kde je nejen výborné prostředí a milý majitelé, ale mají tam i dobré kafíčko. Většinou tam končí naše výlety, kde si odpočinem.

Své si tam najdou jak milovníci koní, tak přírody, v letních měsících se tam pořádají dětské tábory a nechybí ani hřiště s dětským koutkem. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka
 
 

Reklama