VÝLET

" VÍKENDOVÉ VÝLETOVÁNÍ "

5. listopadu 2017 v 22:41
LISTOPAD 2017
Sobotní slunného ráno nás vylákalo k návštěvě blízkého rybníku, kde právě probíhal jeho výlov. Těšila jsem se na pořízení fotografií, ale byla jsem zklamaná. Spousty lidí pohybujících se v malém prostoru mezi káděmi mě od všeho odradil. Přicházeli a odcházeli, s kapry v taškách a také na rybářích bylo vidět, jak budou rádi, že se vše ukončí. Tady bychom jenom překáželi, řekla jsem manželovi. Měli jsme v záloze plán "B", domů se nám vůbec nechtělo a tak jsme se vydali na procházku do našeho oblíbeného lesa.


Říkám mu od nedávna "Znojemský", protože je rovinatý, žádné kopce jako lesy v Beskydech. Připomíná mě les z dětství, kam jsme často chodívali.

V lese bylo nádherně, nepotkali jsme tam nikoho, les byl náš.

Nedělní počasí se nenechalo zahanbit, to už jsme byli tři, do naší výletní party přibyl náš vnuk Ondrášek. Lehká snídaně a určení cíle výletu - Žermanická přehrada, obvyklé krmení oslíků a pak procházka podél přehrady.
Pár fotek přehrady s rybáři …
Let divokých husí …
Květ barvínku, no nejsem si jistá, ale dejme tomu …
Na trávníku kvetly také sedmikrásky a pampelišky, ty jsem nefotila, ani černou veverku. Ta byla mimochodem mnohem rychlejší než já. S Ondráškem jsme stačili přečíst pár písmenek označujících letní občerstvení, spočítat několik příkladů a odpovědět na spousty dotazů. Vody v přehradě je dostatek…


Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" NÁVŠTĚVA PŮDY "

28. října 2017 v 17:28
ŘÍJEN 2017

Dnes se na malou chvilku vrátím ještě k návštěvě zámku Kunín.

V minulém článku o zámku byl vnesen v komentářích dotaz, zda jsme neopomněli navštívit také půdu s unikátním barokním komínovým systémem. Přestože nás čekalo další schodiště, tento komínový systém jsme si většina z nás ujít nenechali.
Co se mě nejvíce mimo barokního komínového systému na půdě zámku líbilo?
Nechtěla jsem zabíhat znovu do podrobností, ale při vyhledávání informací mě zaujalo ve zdroji: Architektem zámku byl věhlasný Johann Lucas von Hildebrandt (autor slavného zámku Belveder prince Evžena Savojského ve Vídni). Třicet let působil rovněž ve službách hraběcího rodu Harachů. Pro strýce stavitele, salcburského arcibiskupa Františka Antonína Harracha přebudoval také lezní rezidenci arcibiskupů - známý palác Mirabell. Zahradní průčelí kunínského zámku nápadně připomíná slavnou salcburskou rezidenci. Ne náhodou jí rakouští turisté nazývají také jako "malý moravský Mirrabell"
Vrátím se ve zkratce také k vyučování na zámku, což je k tomu ve zdroji uvedeno: V ústavu panoval mimořádný duch tolerance. Vedle sebe zde studovaly děti všech sociálních tříd: děti poddaných, sirotkové, děti měšťanů, úředníků, ale i šlechticů, katolíci, evangelíci, židé, chlapci i děvčata ve věku od 5 do 15 let, češi i němci.
K nahlédnutí, zrovna tak k pořízení fotografie byl k dispozici pouze rozvrh hodin pro chlapce.
Mimo zdroj napíši, že nyní v nastávající době chřipkové epidemie, jsem si vzpomněla, že se tehdy zavedlo na zámku očkování dětí. Nebylo to určitě proti chřipce, ale bylo to zaměřeno na dětské nemoci.
Nyní se vrátím do současnosti, do podzimních plískanic, na druhé straně však do pozitivních barev podzimu. Těmi jsem si vyzdobila nejen byt, ale také truhlík na parapetu.


Přeji vám pohodové podzimní dny vaše Fukčarinka

"RŮŽE NA ZÁMKU"

23. října 2017 v 21:09
ŘÍJEN 2017
Nevím, zda se mám vrhnout na další pel - mel. Každopádně jsem konečně zde na blogu a budu se věnovat návštěvě zámku Kunín, jak jsem minule přislíbila. Odbočku na Kunín jsem míjela v letech 2015 - 17 při cestě za zdravím do Nového Jičína. Nejstarší písemná zmínka o obci Kunín, dříve Kunvald se datuje do roku 1382. Obyvatelstvo převážně německé se po roce 1945 mění na české (odsun Němců), stěhují se tam naopak Volyňští Češi, a jiné národnosti, dochází k přejmenování Kunvaldu na Kunín - rok 1947. Pročetla jsem kroniku města Kunína a byla překvapena množstvím různorodých událostí, možností práce přímo v Kuníně. O tom však zde nechci psát, ale žasla jsem, jak tato malá obec vzkvétala. Vše jsem si dala do poznámek a cestou do Kunína své poznatky zúročila ve formě vyprávění svým klubovým přátelům.
Mě však lákala návštěva zámku a na tu došlo až nyní začátkem října, kdy na zámku probíhala výstava růží s názvem "Růže pro hraběnku".
Jmenovitě pro hraběnku Walburgu Harachovou, která přebrala panství v letech 1781 ve formě dědictví.
Zaujalo mě nejen vyprávění mimochodem skvělé mladé průvodkyně, ale také vyprávění zde ve zdroji: http://www.radio.cz/cz/rubrika/cestujeme/ke-slavnym-obyvatelum-kuninskeho-zamku-patrila-hrabenka-walburga

Nyní jen ve zkratce, paní hraběnka měla svůj osobní život velmi smutný, co se dětí týká. Měla jich pět, čtyři záhy po narození zemřely, páté syna odvezl manžel do Rakouska a paní hraběnka zůstala na zámku osamocena.
Dovedla si však se svým osamocením poradit, založila na tehdejší dobu něco zcela nečekaného v podobě internátní školy pro děti z různých vrstev - chudé i bohatší.
Nedělala však mezi nimi rozdíly, všechny měly stejné podmínky jak stran oblečení - uniformy, tak stran výuky a bydlení.

Ze známých osobností zmíním žáka Františka Palackého. Učení zde podléhalo přísným pravidlům - viz foto rozvrhu hodin pro chlapce ve věku od pěti let výše. Zda měla děvčata rozvrh stejný, či odlišný mě známo není.
Paní hraběnka však dětem dopřávala také odpočinek v podobě pobytu ve škole v přírodě v délce tří týdnů, během roku brala děti na výlety.
Vrátím se však přímo k výstavě na zámku zbývajícími fotografiemi a připomínkou, že výstava " RŮŽE PRO PANÍ HRABĚNKU" se koná každoročně.


Kdo z vás to má do Kunína blízko, určitě se tam v příštím roce zajeďte podívat. Bylo na co se dívat a obdivovat.
Letos poprvé bylo aranžmá květin ve všech místnostech zámku. S přáním pohodových dnů vaše Fukčarinka

" V LESE "

17. září 2017 v 20:36
ZÁŘÍ 2017
Dnešní den je od rána stále uplakaný jako ten včerejší. Předpověď počasí nám slibuje na zítřek trochu sluníčka - " kdo si počká, ten se dočká" říkávala naše babi a mě se to docela plní. Zrovna tak jako minulý pátek, při snídani manžel prohlásil, že bychom se mohli vydat v sobotu na houby.
Pár dní před tím jsme popíjeli na balkoně kafíčko, to víte, že jsem si uvařila to "své". Pro neznalé vaření toho "mého" speciálního kafíčka jsem rozebírala u Kitty. Kdo z vás tam nakoukne, tak se prosím neděste, ale takto připravené mě po všech mých zdravotních anabázích sedne, jak by naše babi řekla " jako prdel na hrnec" S manželem jsme polemizovali kam v sobotu na výlet, podotýkám, že to bylo minulou sobotu, kdy jsme nebyli hlídací děda a babi. Někam do lesa, určitě - les vyhrál.
V tom jsem zahlédla svou kamarádku, která v naší nynější čtvrti několik roků bydlela. Shodou okolností se stěhovala do rodinného domku v den našeho stěhování sem do nového bytu. Míjely jsme se s našimi stěhovacími vozy po cestě a to doslova a do písmene. Opět bydlíme každá na jiném konci, což je paradox, ale vídáme se s většími či menšími časovými prodlevami stále. Pozvání na kafíčko k nám domů kamarádka neodmítla a po pár minutách nám potvrdila, že v Beskydech houby rostou.
Rostou, ale málo, naše srdíčka pookřála a v sobotu ráno jsme vyrazili do Beskyd na Bílou.
Houbařů plno, hub málo, někdo ani to málo nenašel.
Manžel našel krasavce - choroše travního - houba vzácně se vyskytující, avšak nejedlá. Řekněte sami, ta by se smažila a co by z ní bylo porcí.
Každopádně jsme se báječně prošli - něco málo našli a cestou se stavili na přehradě Olešná. Tímto zdravím Helenku, máte tam u vás moc krásně.
Přehradu Olešnou jsme chtěli ukázat hlavně Vlastičce, mé další kamarádce, kterou jsme na houbaření pozvali.
Poseděli jsme u kafíčka, pozorovali zdatné surfaře, kousek se prošli a spokojeni s výletem jeli domů.
Smaženici a trochu houbové omáčky jsem z toho málo vykouzlila. Večer přijel syn s Ondráškem, ten u nás zůstal na noc a druhý den s dědou zašel na procházku do blízkého lesa, kde od cesty uviděl krásného křemenáče.
Houbařů plno, houby žádné a naproti nim si vykračoval náš Ondra s takovým krásným úlovkem. Domů s dědou dorazil s potutelným úsměvem a slovy - babi, už nejsi jen ty vyhlášená rodinná " houbařka" - já mám také bystré oči.
To byla tedy trefa do černého, takový krasavec, uděláš mě z toho řízečky, prosil Ondrášek. Usmažila jsem řízečky, dovařila houbovou omáčku, pochutnali jsme si všichni. To bylo v neděli, v týdnu jsme šli s manželem na další výpravu k rybníkům, houbařů plno, hřib žádný. V pátek u nás zvonila sousedka, přinesla, na talířku čtyři krásné dubové praváky se slovy nesu trochu hub na smaženici.
Dnes a včera pršelo, na zítřek slibují meteorologové trochu sluníčka, bylo by na čase. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" VÝLET DO LESA "

30. srpna 2017 v 22:26
SRPEN 2017

Včerejší ranní probuzení s kobylkou na rohu kozlíka, nás dnes nakoplo k dnešnímu výletu do přírody.

Předpověď počasí potvrdila, že nám bude nejlépe v lese. Okolní lesy našeho bydliště brázdí můj muž často na kole a dnes měl pro mě překvapení - les v oblasti Kašparkovice.
Něco málo ze zdroje: Historický lexikon obcí 2005
KAŠPARKOVICE v r. 1869 pod názvem Kasparkowitz osada obce Nieder-Suchau v okr. Fryštát, v r. 1880 osada obce Dolní Suchá v okr. Fryštát, v r. 1890 se jako osada neuvádí, v r. 1900-1910 pod názvem Kašparkovice osada obce Dolní Suchá v okr. Fryštát, v r. 1921-1930 osada obce Dolní Suchá v okr. Fryštát, v r. 1950 osada obce Dolní Suchá v okr. Karviná, v dalších letech jako osada zanikla (součást obce Havířov v okr. Karviná)
Naše procházka začala lesem kolem kukuřičného pole, dál pak kolem rybníka.
Les mě připomněl rovinaté lesy kolem Znojma.
Jen ty houby tam chyběly, zato s rybníky jakoby se pytel roztrhnul.
Manžel mě stále upozorňoval, že kdybychom zašli ještě kousek, byl by tam zase rybníček.
Vyvrácený strom nám poskytnul posezení k odpočinku, kohoutková voda přišla také vhod, nemusela být ani chlazená.



Všude byl krásný vlahý vzduch a ticho kolem dokola, které na chvilku narušil mladý muž na mopedu.
V kalužích po cestě uprostřed lesa bylo vidět malé žáby.



Poslední rybníček a pak návrat k autu zaparkovanému o 3 km dál.


Nakonec se nám domů vůbec nechtělo, tak jsme pro změnu zajeli k blízké Těrlické přehradě na kafíčko a pak na pozdější oběd do naší oblíbené pizzerie.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" KYSÚCKÉ BESKYDY "

19. srpna 2017 v 20:02
SRPEN 2017

Ve čtvrtek nám počasí moc nepřálo, náš výlet na Velkou Raču do Kysúckých Beskyd jsme odložili o jeden den. Páteční vstávání do slunného dne bylo příjemné. Ještě jeden pohled na mapu počasí - jak bude u našich sousedů a už jsme vyrazili směr Velká Rača - Oščadnica.

S mým mužem jsme se shodli, že na Rači jsme byli naposledy na lyžích, Řekla bych, že je to tak třicet let, tehdy každý s jiným partnerem. Něco málo o Rači ze zdroje: Velká Rača (slovensky Veľká Rača, polsky Wielka Racza) je nejvyšší slovenský vrch Kysuckých Beskyd (1236 m n. m.). Velkou část pokrývá národní přírodní rezervace vyhlášená v roce 1976 (ochranné pásmo 197 ha). Účel NPR je zachování zbytků původních lesů pralesního charakteru, vyskytují se zde také pseudokrasové jevy (Malá a Veľká skalná diera), na území Kysuc ojedinělé. Vrcholem hory prochází státní hranice Slovenska a Polska. Hned za hranicemi národní přírodní rezervace se nachází zimní i letní sportovní středisko.
Při dobrém počasí poskytuje výhledy na Moravskoslezské Beskydy, Pilsko, Babiu horu (1725 m n. m.), vrchy Malé Fatry (Veľký Rozsutec, 1610 m n. m.), či na Roháče.
Na vrchol jsme si nevyšlápli, ale vyjeli pohodlnou čtyřmístnou lanovkou. Byla jsem překvapena nabídkou atrakcí pro celou rodinu, velkým počtem ubytovacích a občerstvovacích zařízení. Musím přiznat, že i já bych se klidně nechala na některou z nich zlákat - bobová dráha, jízda na laně a koloběžky. Jenže, mám se ráda a jsem ráda, že se mohu na to vše aspoň kochat pohledem. Manžel pro nás nakonec přece jenom vybral nenáročnou trasu panenskou přírodou ...
Žádné námitky a vyrazíme, ať má chlapec radost, řekly jsme si s naší Vlastičkou ...
Opět něco málo ze zdroje: Stredisko Snow Paradise Veľká Rača - Oščadnica sa nachádza v severnej časti stredného Slovenska, neďaleko mesta Čadca, asi 10 km od poľsko-česko-slovenských hraníc. Toto vychýrené lyžiarske stredisko je jedným z medzinárodných stredísk cestovného ruchu. Patrí medzi najvýznamnejšie centrá zimnej i letnej turistiky. Uprostred krásnej prírody si tu na svoje prídu všetci nadšenci lyžovania, snowboardovania a iných aktivít, ktoré sa spájajú s týmto bielym športom.
Unavené jako ten medvěd, který byl součásti lavičky jsme pak všichni tři odpočívali v areálu. My dvě jsme dokonce ochutnaly skutečný šperk - pivečko Zlatý bažant, manžel minerálku. Jízda na laně, mě lákala pak ještě více ...
Ježci. zajíc, orel a ležící medvěd, to byla jedna lavička ...
Nepohrdli jsme ani krátkým posezením v kapličce ...
Kdo byl znaven, mohl se natáhnout na lehátkách ...

Po několika hodinách na vrcholku Rači se vracíme zpět lanovkou do nástupní stanice, kde se činili řezbáři. Ale o to až příště.
Na svahu se pásly krávy ...
Kousek bobové dráhy, která je přes 1 km dlouhá, za chvilku budeme na parkovišti ...
Kdo z vás se mnou dojel až sem, tomu přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Samozřejmě i zbytek toho dnešního deštivého a podmračeného.

" HURÁ NA HRAD "

5. srpna 2017 v 21:29
Srpen 2017

V tom úmorném vedru vás pozvu na Hukvaldy, byli jsme tam sice začátkem července, ale to vůbec nevadí, panovalo počasí podobné dnešnímu, ale nebylo až tak úmorné vedro. Hukvaldy sami osobě jsou známé v hudebním světě - hudební festivaly. Hukvaldy jsou rodištěm skladatele Leoše Janáček. Více se dočtete ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hukvaldy
Naším cílem cesty byla zřícenina hradu Hukvaldy, ke které se bylo možnost dostat dvěma způsoby.
Buď zvolit kratší, ale za to prudší výstup, nebo jít po asfaltce s mírným, ale delším stoupáním. My si zvolili kratší cestu a mohu vám říct, že to byla pro mě náročná cesta. Jak se říká, sáhla jsem si až na dno. Stoupali jsme s vnukem Ondráškem, a když už jsem vůbec nemohla, maskovala jsem svou únavu tím, že se kochám okolím. Po nabrání sil jsme nakonec vylezli až na samý vrch.
Cestou nahoru manžel vyprávěl Ondrovi o historii hradu, kterou se vy dočtete zde ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hukvaldy_(hrad)
Poseděli jsme na lavičce před vstupem na hrad a pokochali se pohledem dolů.

Pomalu jsem se vydala po asfaltce na zpáteční cestu, na hradě jsem byla několikrát a tak jsem nechala své dva chlapi osudu s tím, že na ně dole na lavičce počkám.
Měla jsem jiný cíl, ne lišku Bystroušku ne, tu jsem si nakonec ani nevyfotila. Byli u ní davy lidí a nebylo možno se k ní dostat, tak aby v záběru byla sama. Mým cílem byla obora, kterou světe div se jsem nikdy neviděla.
Zázrak, oboru plnou daňků jsem ten den objevila, je po pravé straně kousek za vstupní branou. Omlouvá mě jen to, že jsem se vždy dívala opačným směrem nebo do dálky a kochala se okolní přírodou. Určitě tomu napomohla náhoda a příšerná únava nohou, vyhledala jsem prázdnou lavičku a z ní pozorovala vcházející lidičky, kteří se zastavovali a cosi si fotili. Stoupla jsem si a už mě bylo jasno - obora v dohledu. Konečně, vzkaz pro Helenku - oboru jsem objevila hurá. Dolů k oboře jsem nešla, sluníčko už pěkně hřálo a já se sluníčkem ze zdravotních důvodů moc nekamarádím. Fotografie daňků je z dost velké dálky.
Kousek dál ještě poslední fotka věže kostela a pak jsem si dopřála kafíčko v blízké cukrárně, kde jsem počkala na své chlapi, kteří se vrátili dolů plni zážitků.
Ondrovi se v prostorách hradu moc líbilo a podle vyprávění, se tam v dávných dobách stalo i to co se nestalo. Manžel si mnohé příhody hlavně o statečných rytířích vymyslel. Měli jsme v plánu navštívit ještě blízké fojtství v Kozlovicích a v nich starou školu, ale horko rozhodlo a my tuto návštěvu odložili na jiný den. Lákal mě vláček Pod Horáček, který jezdí z Hukvald do Kozlovic, kde je nejen fojtství, ale i mlýn to však až někdy příště.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" SOBOTNÍ VÝLET "

26. února 2017 v 21:36
Únor 2017

Sobotní ranní pohled z okna mě lákal ven, manžel však hlásil mínus stupňů a to nás trochu zabrzdilo ...
Nicméně po obědě jsme vyzvedli našeho vnuka Ondráška a zamířili k blízké Žermanické přehradě. Trocha pohybu a pak zastávka u oslíků spojená s krmením.
Sluníčko se občas schovalo a od zamrzlé přehrady se táhl chlad, mým rukavicím bylo dobře doma a mě dobře tak. Nádherný pohled na první pozdrav jara - kočičky ,utajené sněženky jsem ještě ve strouze blízko chat neobjevila
Pohled na vzdálenou Lysou horu ...
Dál pak kolem přehrady, nahoru, kde nebyla taková zima.
Vrátit jsme se museli stejnou cestou a Ondrášek se chtěl podívat až k ledové ploše.
Slezla jsem k vodě a vyfotila ledové království, za zády bylo slyšet malou holčičku jak se dožadovala u svého táty nás následovat. Slova i ta stará paní s hůlkama tam jde a my né mě vyvolala úsměv na tváři ...
Silně přituhlo a já záviděla našemu druhému vnukovi Kubovi, kterého jsme lákali na výlet s námi, že je doma v teploučku. Konečně jsme si vyzvedli obrazy, které byly při stěhování uloženy u dcery. Máme je nyní již umístěné, konečně jsme zabydlení.
Přemyslovská epopej- díl třetí dočten, hned jsem si objednala díl čtvrtý a doufám, že nebudu muset dlouho čekat. Klubové schůzky taky nezanedbávám, minule jsme měli moc užitečnou přednášku, ale o tom až někdy později. Snad jen dodám, že náš Seniorský ples v pořadí již šestý měl opět velký úspěch. Všem vám přeji pohodu a zdravíčko vaše Fukčarinka To jsem celá já, jaro je za dveřmi a já si vzpoměla, že mám foto letošního nej "maxi" sněhuláka - foceno z auta při jízdě ...

" NAKONEC ZDAŘILÝ VÝLET "

18. listopadu 2016 v 19:36
Listopad
Konečně bude sluníčkový den, při nejhorším aspoň dopoledne, pomyslela jsem si ráno při pohledu z okna. Snídaně a při ní plány co dnes podnikneme, doprovázené rachotem vrtačky v patře nad námi, kde probíhá rekonstrukce bytu tři plus jedna na byty dva nás nenechala na omylu, že bychom chtěli strávit celý den doma.
Jedeme na zahradu, potřebujeme tam odvést nějaké věci, domů vzít pytle a vrtačku. Pak uvidíme, rozhodla jsem hned, nepočkáme, až se trochu oteplí, žadonil manžel.
Kdepak, tam se určitě zahřejeme, opak byl pravdou. Syn vzal stříhání vysokého živého plotu tak rázně, že jsme se po příjezdu na zahradu ocitli jak na větrné hůrce. Vždy tam pofukuje, ale dnes to byl "fičák" pořádný. Vyložit potřebné, naložit to pro co jsme přijeli, sousedům ze zahrady předat suchý chleba pro slepičky, ostříhat pár stromků, žádné kafíčko a jedeme domů. V autě bylo teploučko a domů se nám vůbec nechtělo.
Nakonec jsme zamířili k Žermanické přehradě, kde bylo v závětří velmi příjemně.
Prošli jsme se, kochali pohledem do okolí a hlavně si povídali o tom, jak tam bylo dříve živo, deka na dece, spousty rekreantů z blízkých i vzdálených míst. Voda čistá, přehrada naplněná ...

Dnes pár rybářů, zchátralé objekty, ale ty jsem nefotila.



Cestou zpět k autu, pohled do strání a pak hurá domů ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" SOCHAŘSKÝ PARK "

11. října 2016 v 19:06
Říjen - 2016


Několik roků jsme po cestě do blízkých Beskyd míjeli tabuli s označením Sochařský park, vždy s myšlenkou, příště se tam vypravíme. Od otevření parku uběhlo několik roků a soch přibývalo, tedy aspoň tak se o tom píše zde - viz zdroj: http://mediaprolidi.cz/horni-dvur-v-zajeti-kamennych-soch.html
Letos jsme byly v sochařském parku již dvakrát a myslím, že ne naposled. Stále je tam co obdivovat a navíc moc krásný pohled do okolí.
Když se vydaří počasí, je to moc hezké místo na odpočinek a pro zdatné, krásná zastávka na turistickém výšlapu krajinou, tak jak to měli turisté z Ostravy, se kterými jsme se setkali.
Moc se tam líbilo i našemu vnukovi Ondráškovi, posadil se na trůn a velel svému vojsku ...


Mraky se měnily, chvilku bylo slunečno, v zápětí se zamračilo ...
V areálu sochařského parku jsou časté svatební obřady. Důkaz toho je tato osamocená růžička ...


Zákoutí s kamennou lavičkou, kde je za teplého večera určitě příjemné posezení...


Neukázala jsem vám všechny sochy, neuvedla názvy ani autory, trochu o sochařském parku jste se dozvěděli v úvodu ze zdroje. Mým úmyslem bylo ukázat vám místa, která mám ráda, kam se ráda vracím - do podhúří Beskyd. Kdo z vás by si chtěl zahrát na chvilku na pana krále, navštivte sochařský park. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

" LETOŠNÍ DOVOLENÁ "

19. září 2016 v 19:58
ZÁŘÍ 2016

Naše letošní dovolená se skládala převážně z jednodenních výletů a pak pár dnů pobytu na chatě. Mezitím jsme s mým mužem absolvovali různé potřebné vyšetření u odborných lékařů a manžel navíc pobyt v nemocnici. Byly jsme ve finále rádi za jejich příznivé zprávy, a ač jsme si to neřekli přímo, ale v náznacích si dnes a denně připomínáme jak je zdraví nejen pro nás důležité.
Jeden z našich dvou výletů jsme si pro zdraví naordinovali do lázní Darkov, které jsou v blízké Karviné. Ne, žádné procedury pouze pobyt v parku, jen my dva - procházky, posezení jen tak, povídání a knížka. Cílem našeho prvního lázeňského výletování byl park Boženy Němcové.
Bylo slunné dopoledne z blízkého kostela jsme slyšeli zvony, byl konec mše, kolem procházelo spousty věřících. Většinou to byly starší dámy a já měla v ten moment skvělou módní přehlídku a věřte, bylo na co koukat.
Za malou chvilku po módní přehlídce jsem uslyšela zvuk jazz trubky - mladý muž tam hrál pěknou chvilku moc hezké melodie.
Na čtení však vůbec nedošlo, spíš ke komické situaci, kdy jsme se v parku potkali s manželovým kolegou, který si vyjel se svou ženou, tak jako my do klidu lázeňského města - jen oni dva, tak jako my, nikdo známý ani rodina. Nevěřícně na sebe koukali a souhlasně přitakávali, jak je fajn být někde, kde nikdo po vás nic nechce, kde jste pouze sami pro sebe. Chvilku jsme si na lavičce společně povídali a pak šel každý svou cestou, my pokračovali v procházce parkem.
Následující víkend bylo pokračování naší procházky lázeňským parkem Darkov. Nejdříve jsme šli na druhý břeh řeky Olše přes nový most.


Jak vidíte, konalo se i lázeňské kafíčko s moc dobrým zákuskem, to namísto oběda. Domů jsme se vraceli až dost pozdě odpoledne.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" HOUBY ROSTOU"

31. srpna 2016 v 14:17
Srpen 2016

Dnešní výlet, na Ostravici jsme si naplánovali včera, nemohla jsem se dočkat, brouzdaní lesem,za božského ticha.
Článek jsem napsala ve čtvrtek 25.8. 2016, vkládám jej až dnes 31. 8. 2016 a to z důvodu hlasování pro vynikající Havířovskou skupinu "Světlo" našeho vnuka Daniela. Vám všem, kteří jste si písničku " Princezna " a možná i hlasovali moc, moc děkuji. Nyní vás však zvu do lesa ...
Vzpomněla jsem si na jeden záběr v televizi, kdy asi tak dvanáctiletý chlapec prohlásil - houby rostou, poznám to, když mě bolí kolena.

Mě bolí kolena každou chvilku, ale podle nich se neřídím, mě našeptává cosi uvnitř - houby rostou. Následně své pocity tlumočím svému muži s tím, že procházka tichým lesem, by nebyla na škodu.Samozřejmě jen tak, ani košík a poštovní tašku brát nemusíme.

Ráno u venkovních dveří stojí nachystaný košík, já přidám svou tašku - pošťačku a vyrážíme.

Já vím, stačilo by napsat - byla jsem na houbách a nebo - mé houbaření, ale když "jásu tak šťastná", že je mohu stále po těch kopcích s hůlkama, stylem lyžařského sjezdaře sbírat a do té své pošťácké tašky dávat.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY "

24. srpna 2016 v 19:31
Srpen - 2016

Tuto sobotu jsme měli opět po dlouhé době službu při hlídání našeho vnuka Ondráška. Přijel k večeru na kole se synem a byl natěšený na nedělní výlet s dědou. Na neděli však hlásili meteorologové déšť, a proto se vydali na malý výlet ještě ten den. Pomyslela jsem si, že se Ondráškovi bude aspoň lépe usínat, ovšem s tím, že neděle bude dlouhá. Vymýšleli jsme v ten večer, čím Ondru zabavíme, nakonec to vyřešil syn. Nabídl nám volný vstup do areálu Dolních Vítkovic, ano tam, kam bych se sama nevydala, jak jsem se vyjádřila na stránkách Ruženčina blogu, kde psala o výletu jejich turistů právě do oblasti Dolních Vítkovic.
Tehdy jsem psala, že bych to já a mnoho našich klubových přátel neušlapala. Moc nadšení jsme nebyli, ale nakonec nás syn přemluvil a my se do světa techniky vydali. Opět se potvrdilo - "nikdy neříkej nikdy", všichni tři jsme byli výstavou nadšeni. Manžel a Ondrášek nejvíce a já můžu doporučit, tedy pokud máte auto anebo zdravé nohy, tak se do oblasti Dolních Vítkovic vydejte.
Má to ovšem jeden háček, chce to taky "prašule" jak říká náš Ondra, neboť vstupné pro rodiny s dětmi a k tomu něco, pokud nemáte v batůžku, vyjde na dosti "prašulů". My ten batůžek měli a k tomu volný vstup, takže si můžeme dopřát někdy v budoucnu výlet s Ondrou navíc.
Něco málo ze zdroje z malého Světa techniky U6:
Jedinečná výstava je umístěná v budově bývalé VI. energetické ústředny v areálu Dolních Vítkovic v Ostravě. Odhaluje tajemství technických vynálezů od parního stroje až po současnost. Návštěvníci zde najdou celou řadu vynálezů, které významně poznamenaly vývoj průmyslu a technického pokroku na území českých zemí ale i ve světě.
Výstava Malý svět techniky U6 je členěna do osmi tematických expozic inspirovaných názvy knih francouzského spisovatele Julese Verna.
Cesta do středu země je první částí expozice. V uvítacím videu návštěvníka do tématiky zasvětí Jules Verne jako průvodce výstavou. Sekce je zaměřena na vývoj od prvotní manuální práce až po vynález parního stroje a jeho použití v průmyslu. Části na sebe tematicky navazují a celek se uzavírá sekcí strojírenství a interaktivní dílnou, kde je možné si vyzkoušet soustružení nebo frézování.
Tajemství ocelového města, druhá část výstavy, seznamuje s průmyslovou historií Moravskoslezského kraje. Návštěvník pozná taje výroby surového železa, jeho přerod v ocel a dozví se jaké je její praktické využití kolem nás. V části naleznete např. laboratoř hutních materiálů, dozvíte se co je to pudlování nebo jak funguje ocelárna.
Cesta kolem světa za 80 dní,je třetí částí výstavy, kde si návštěvník propojí vědomosti z předchozí sekce a pozná praktické využití oceli nejen při výrobě kolejnic, plechů či mostních konstrukcích. Dozví se také zajímavé informace o vývoji železniční dopravy, přesněji budování železniční sítě v České republice. V závěru může nahlédnout do železniční zastávky Nová Role se stanovištěm výpravčího, vyzkoušet si může telegraf a Morseovu abecedu.
Robur dobyvatel,čtvrtá část výstavy je věnována výrobě elektřiny. Návštěvník zde pochopí principy výroby elektrického proudu od magnetické indukce, průmyslové výroby elektřiny až po její každodenní použití.
Pán světa, pátá část výstavy, pojednává o spalovacích motorech, palivech a dopravních prostředcích. Návštěvníkům je k dispozici mototrenažer Honda nebo autotrenažer Škoda Fabia. V sekci jsou k vidění ukázky aut značky Škoda nebo kabina autobusu Karosa B 932.
Ze Země na Měsíc, závěrečná část expozice v prvním patře mapuje oblast letectví a kosmonautiky se zaměřením na českou stopu ve vesmíru. K dispozici je alegorický model přistávacího modulu Vostok 1 nebo letecký simulátor L-200 Morava. Konečné části expozice vévodí ponorka Nautilus kapitána Nema, kde návštěvník najde dobový interiér a vyzkoušet si může i periskop.
Plující město, sedmá část výstavy uvítá návštěvníky v přízemním podlaží vodní plochou. Mohou zde vidět různé typy vodních kol a turbín, model vodojemu nebo animaci klikové hřídele.
Na výstavě bylo mnoho zajímavého nejen pro děti, ale i pro jejich doprovod.
Byla možnost odpočinku na lavičkách, které jsem hojně využívala a pozorovala děj kolem. Bylo tam hodně rodičů s dětmi, babiček a dědečků, ale i samostatné páry bez dětí. Strávili jsme tam hodně hodin a ještě jsme určitě neprošli vše.
Mě se však nejvíce líbilo v ponorce, ale o tom až někdy příště. Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" PROCHÁZKA LESEM "

16. srpna 2016 v 0:13
Srpen - pondělí

Téma dnešního článku mělo být vaření, ale při úpravě nedělních fotografií z výletu je vše jinak. Zvu vás do lesa, kam jsme si zajeli na procházku v neděli hned po ránu.
Možná to bylo z nostalgie, nevím, ale při nedělní snídani jsme s mým mužem vzpomínali na vesničku, kde bydleli před pár lety rodiče. Na blízký lužní les, na řeku, na naše procházky a jízdy na kole po okolí. Během chvilky jsme se rozhodli, že se do Věřňovic, tak se ta vesnička jmenuje, zajedeme podívat. Pokud někdo doufá v hřibařské úlovky, tak musím zklamat, krom této "babky" a pár holubinek v lese z hřibů nebyl ani jeden. Zato spousty slimáků v ulitách, tyto červení broučci - odborný název bude vědět určitě Jaruška - Tichá pošta ...
Lužní lesy v okolí jsou od 15. 5. 1989 přírodní památkou - více zdroj: http://www.turistika.cz/mista/vernovice. Procházky tam jsou moc hezké za každého ročního období, vyjma dnů inverze, kdy není radno vycházet v oblasti Karvinska ven. Ovšem nedělní dopoledne v lese bylo příjemné.

Moc se mě líbila tato kytička na kraji lesa, kterou jsem ještě nikdy neviděla. Vzala jsem na pomoc Google a vida, je to Černýš hajní, řazený kdysi mezi krtičníky. Černýš proto, že při sušení zčerná. Mě se líbí moc v plném květu neusušený. Trochu mě zklamalo, že je taková krásná kytička jedovatá.
Poslední snímky z okraje lesa a návrat k autu a pak cesta domů. Přes most a řeku Olši, kolem kapličky svatého Isidora.
Nakonec jsme hned domů nejeli, ještě byla zastávka v restauraci Depo na kafíčko.
Mašinka si to přifrčela s naší objednávkou za chvilku a my se smáli a koukali jak malé děti a bylo nám blaze. Ledová káva mě osvěžila natolik, že být tam opravdový Myšák s kytarou, tak se přidám aspoň zpěvem, když ne tancem.
V pozdním nedělním odpoledni, kdy jsme zaslouženě při knížce odpočívali, nás navštívilo naše sluníčko vnuk Míša. Neděle se vydařila, všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ŘEKA MALÁ OBEC V PODHŮŘÍ BESKYD"

9. srpna 2016 v 16:21
Srpen - úterý 2016

Do přírody v podhůří Beskyd jezdíme s mým mužem velice často. Včera to byla obec Řeka, kde jsme se na naší oblíbené procházce kolem řeky Stonávky pokochali pohledem na přírodu a také na dvě roubenky, které stojí v těsné blízkosti. Jedna je velmi letitá a druhá vznikající nedávno, o níž byl také pořad v televizi "Toulky za cechy a řemesly".
Dvě roubenky - na levé straně nově postavená, v pravo letitá ...

Ač jsem věděla, že majitelé nejsou doma, netroufala jsem si jít ke staré dřevěnce blíže ...
Něco málo ze zdroje o obci Řeka:
Řeka je půvabná, typicky horská vesnička na stejnojmenné říčce, která je ukryta v hlubokých údolích stíněných zalesněnými hřbety okolních Moravskoslezských Beskyd dosahujících zde tisícimetrových nadmořských výšek. Podstatná část území obce spadá do chráněné krajinné oblasti Beskydy, je jednou ze dvou obcí mikroregionu obcí povodí Stonávky s největší nabídkou cestovního ruchu v oblasti horské turistiky, rekreace a odpočinku. V současnosti zde žije téměř 500 stálých obyvatel, ale vesnička ožívá především intenzivním cestovním ruchem v zimní i letní turistické sezóně, ale i časně z jara a pozdě na podzim mimo jiné zásluhou místních chatařů.
V samotné obci se nachází několik typických starých roubených chalup, z nichž některé slouží dodnes svému původnímu účelu, jiné jako rekreační chaty obyvatel nedaleké ostravské průmyslové aglomerace. Rekreaci a turistice slouží také několik rekreačních středisek a horských chat ukrytých v okolních horách a koupaliště s ohřívanou vodou. Horské hřbety, údolí i svahy nabízející překrásné výhledy do okolní krajiny a skrývající se malebná přírodní zákoutí jsou zpřístupněna řadou stezek pro pěší, pro cykloturisty i jezdce na koních. V zimním období jsou protkány sítí běžeckých stop, lyžařskými sjezdovkami a vleky. Také okolní obce v podhůří mají návštěvníkům co nabídnout - turistické zajímavosti, řadu společenských akcí a příjemné prostředí, které může zpestřit pobyt návštěvníků Řeky.
Posezení u blízkého splavu bylo příjemné, blízké statné lípy nabízely svůj stín ...
Cestou domů, jsme se na chvilku zastavili v sochařském parku, odkud je moc krásný pohled na Beskydy.
O parku více až v některém mém dalším článku. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" HOUBAŘENÍ "

30. července 2016 v 20:45
Červenec - sobota
Dnešní den bych nenazvala "houbařením", neboť na houby se jezdí dle houbařů hned po ránu, kdy je v lese ještě skoro tma a rosa, to aby bylo hub co nejvíce.
My jeli dnes na výlet do blízkých Beskyd a pro jistotu si vzali sebou košík a nožík, co kdyby náhodou nám přálo skoro v poledne štěstí. Já si přibalila ještě navrch foťák a první co jsem vyfotila byla Lysá hora.
Následoval les a první houby, ty jsme ovšem nesbírali.
Nádherný pařez ...
Pak konečně houby a malý ptáček, co zřejmě vypadl z hnízda, kterého jsem málem zašlápla. Vyfotit a rychle se vzdálit, neboť bylo slyšet volání jeho rodičů.
Kytičky, které nešlo minout ...
A houby, které na mě taky občas vykoukly, plno borůvčí obsypané borůvkami, které jsem pro jistotu netrhala.
To jsme již z lesa venku a já fotila okolí, zatím co manžel dal košík z houbami do kufru auta a volal nasedat, jede se na kávu.Což já moc ráda slyším, neboť dobrou kávu mám moc ráda a když tam je něco malého jako dnes kávové zrno, tak to mám nejraději.
Tak, nakonec ještě ty houby a pak už rozloučení, jak jinak než pohledem na Lysou horu.

Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" KOUSEK ZA MĚSTEM "

15. července 2016 v 14:58
Červenec - 15. 7. 2016

Občas si vyjedeme do přírody kousek za město, minulou sobotu to byly blízké Třanovice z procházkou kolem řeky a posezením u splavu.
Na kafíčko jsme zajeli do blízké Komorní Lhotky do areálu stáje Moncheri, kde je nejen výborné prostředí a milý majitelé, ale mají tam i dobré kafíčko. Většinou tam končí naše výlety, kde si odpočinem.

Své si tam najdou jak milovníci koní, tak přírody, v letních měsících se tam pořádají dětské tábory a nechybí ani hřiště s dětským koutkem. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" BRUNTÁLSKO "

9. července 2016 v 0:16
Červenec - 8. 7. 2016

Nedávno jsem měla možnost zúčastnit se výletu - poznej svůj kraj, v mém případě Moravskoslezský - Bruntálsko.Nejdříve jsme navštívili přehradu Slezská Harta, kde nám paní hrázná povyprávěla o přehradě a jejím okolí.
Navštívili jsme blízké rekreačním středisko Avalanche v oblasti Dolní Moravice, kde jsme poobědvali a pak následovala procházka po okolí, prohlídka skanzenu Jesenicka.
Na závěr návštěva hradu Sovinec, kde nám na nádvoří, které má výbornou akustiku přiblížila slečna průvodkyně jeho historii. Dovedu si tam zcela dobře představit koncert vážné hudby.
V prostorách hradu zrovna probíhala k sedumdesátinám výstava fotografa Jindřicha Štraita, kterou měl současně i v Olomouci.
Výlet pořádala Krajská rada seniorů Moravskoslezského kraje a byla jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit. Projížděli jsme krásným krajem, silnice byly občas lemovány stromy třešní, což mě připomělo má dětská léta. Třešně na stromech opravdu byly, jen zastavit a utrhnout. Ještě bych mohla zmínit, že autobus řídila sympatická paní řidička, která doslova a do písmena s úsměvem plula krásnou krajinou.
Ještě poslední ohlédnutí za hradem a pak rovnou domů.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" PLAVBA LODÍ A DRUHÝ DEN PRAHA "

3. července 2016 v 23:26
Červenec - neděle 3. 7.2016

Pár střípků z výletu - večerní plavba lodí král Jiří Poděbrady - Nymburk …
Určitě není potřeba slov, kouzelný zážitek. Pomalu se stmívalo, zapadající sluníčko jsem vnímala pohledem. Den končil...
Valdštejnská zahrada ...
Následná prohlídka budovy Parlamentu - historie a pak opět procházka a posezení v zahradě, kde byl stín ...
Páv se předváděl a měl co ...
Ještě jeden snímek ze zahrady a pak už foťák mířil do kabelky a já se kochala krásou Prahy ...
Všem vám přeji pohodové červencové dny vaše Fukčarinka

" ZÁMECKÉ PARKY "

13. června 2016 v 18:08
Dnes to vezmu letecky a rovnou přes dva parky. Ten první nás zavedl k "Slezským Hradčanům"
- což je kostel Narození panny Marie s přilehlým zámeckým parkem. Do parku i kostela jsme si zajeli během krátké doby dvakrát. Poprvé zde :http://fukcarinka.blog.cz/1606/novy-clanek a podruhé na "Noc kostelů". Něco málo o historii parku ze zdroje: http://www.mesto-orlova.cz/cz/radnice/zivotni-prostredi/ochrana-krajiny-prirody/14136-zamecky-park.html
Bylo příjemné se v parku projít a posedět.
Druhý, shodou okolností taky zámecký park jsme navštívili v neděli s našim vnukem. Je to park Boženy Němcové nacházející se v Karviné Fryštátě. Na své si tam přijdou jak děti, tak dospělí. Park je oázou klidu a kdo chce, také pohybu.
Cestou do Karviné, jsme udělali zastávku u šikmého kostela, známého pod názvem " PISA". Něco málo ze zdroje:

My jsme se zaměřili na část jak odpočinkovou, tak zážitkovou. Doma při zpracování fotografií, mě napadlo, co se tak našemu vnukovi honilo v tu chvilku, kdy jsem jej fotila hlavou. Byla to jízda na kolečkových bruslích parkem, plavba lodičkou po rybníku a nebo tajemná budova sousedící ze vzdělávacím střediskem, kde jsme parkovali? Kdysi dávno tam byl Janečkův mlýn s malou vodní elektrárnou...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" SLEZSKÉ HRADČANY "

10. června 2016 v 15:37
Červen - 10. 6. 2016

Můj středeční ranní pohled na oblohu nenaznačoval ani v nejmenším, že by se měla splnit pranostika - "Medardova kápě, čtyřicet dní kape". Zda ten den později sprchlo, nějak si nevybavuji, ale vím určitě, že do 14 hodiny nepršelo. Krásný den před námi, žádné neodkladné povinnosti nemáme,tak co říkáš, zeptal se mě můj muž, nezajedeme na bezinkový květ? Cestou do blízkého okolí, byla malá změna plánu a my si nejdříve zajeli do Orlové, kterou jsme několik roků vždy projížděli cestou k rodičům.Zajeli jsme na staré náměstí, nad kterým se tyčí kostel, k němuž vedou nádherné schody. Ne vždy tomu tak bylo, trvalo třicet let, než po mnohých opravách kostel a jeho okolí dostalo nynější podobu.
Po schodech jsme nešlapali, dostali jsme se tam z boční strany nádherným parkem, kde stál dříve zámek. Vznik zámku a přilehlého kostela však sahá hluboko do staletí. Něco málo ze zdroje, kde se mimo jiné dočtete o Slezských Hradčanech - http://www.mesto-orlova.cz/cz/mesto/historie-a-soucasnost/




Znak města Orlové se skládá ze tří symbolů - orlice, která je také umístěna nad vstupem do kostela se váže k nejstarším dějinám - vlády Těšínského knížete Měška. Strom - vznik osady v oblasti Lužních lesů a symbol hornictví - dvě zkřížená hornická kladiva.
Znak města Orlové se skládá ze tří symbolů - orlice, která je také umístěna nad vstupem do kostela se váže k nejstarším dějinám - vlády Těšínského knížete Měška. Strom - vznik osady v oblasti Lužních lesů a symbol hornictví - dvě zkřížené hornická kladiva.
Dnes jsem se vrátila pomocí fotografií k nádhernému dni stráveném v místech, které je spojeno s dávnou historií. Kostel uvnitř jsme si mohli prohlédnout tak, jak už to bývá pouze mřížovým. V parku jsme si však poseděli a prošli se jeho zákoutím. Rostou tam moc krásné stromy, ale o tom snad příště. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka.

" OÁZA KLIDU "

9. května 2016 v 19:30
Květen - pondělí 9. 5. 2016

Nejraději mám slunné rána, kdy se probudím a jako správný senior "nic nemusím". Nutno dodat, že " občas nic nemusím", většinou se ono "něco" vždy najde. V sobotu bylo na programu kouzelné "nic" a tak jsme se po snídani vydali s manželem na výlet. Můj návrh k vodopádům řeky Setiny, nebo na Hukvaldy za liškou Bystrouškou, překonal návrh mého muže - návštěva arboreta v Jablunkově. Jeli jsme tam před pár léty, ale nakonec jsme to tehdy pro příšerné kolony aut vzdali. V sobotu jsme jeli bez problémů. Po cestě jsem fotila z auta mé oblíbené Beskydy ...
Něco málo z historie parku a vůbec plicního sanatoria, které bylo budováno a postupně dáno do provozu v letech 1927 - 1935. Následně v roce 1936 - 1938 založen park v krajinářském slohu dle návrhu architekta J. Rulla z více jak 500 druhy vzácných stromů a keřů. Něco málo ze zdroje:
Jsme na místě, hlásíme se ve vrátnici, kde nám paní z bezpečnostní agentury přeje příjemný pobyt.
Jsme na místě, hlásíme se ve vrátnici, kde nám paní z bezpečnostní agentury přeje příjemný pobyt. Později jsem si uvědomila, že jsme vešli do oázy klidu. Most, pod kterým teče řeka Lomná s krásným kamenným korytem a čistou vodou, následována zajímavým zákoutím paloučků, stezek, rybníčků a potůčků. Vše doplněno sochami Vincenta Makovského a Jana Třísky.
Zvu vás na malou procházku, na které nás doprovázel hojný zpěv ptactva. Občas jsme si sedli na lavičku, kochali se pohledem a vnímali to "ticho" kolem…


U jednoho stromu mě zdržel pohyb ptáků, jeden za druhým co chvilku vlétli do malého otvoru v dutině stromu. Zkuste se zadívat na fotografii dole. Možná tam objevíte hlavičku právě vylétajícího ptáčka. Určit druh se mě nepodařilo.



Po čtyřech nádherně prožitých hodinách jsme se vraceli k autu. Ještě pár slov ve vrátnici s paní od bezpečnostní služby a slib, že se naše návštěva v arboretu nebyla poslední…
Všem vám přeji zdraví a pohodové dny vaše Fukčarinka

" JSOU MÍSTA, KTERÉ MÁM RÁDA"

2. března 2016 v 18:26
Březen - 1. 3. 2016
Je spousta krásných míst, v naší malé zemi, kam se rádi vracíme, které máme rádi. Jsou to místa vzdálená, ale také jsou to místa, jak se říká za humny, nebo také můžeme říct, coby kamenem dohodil.
Takovým místem za humny je pro mě Žermanická přehrada.
Procházky tam mám ráda v každé roční době, ale ty zimní, jarní nebo podzimní jsou těmi nejkrásnější. Přehrada se po létu zklidní, změní se barvy v přírodě v jejím okolí. Pokaždé tam na mě čeká nové překvapení.
Jednou jsou to labutě, podruhé zas právě rozkvetlé sněženky, pučící keře nebo také zpěv ptáků lákajících své partnerky k jarnímu špásování.
(Snímek níže je stávající stav vody v Žermanické přehradě - fotografováno v neděli 28. 2. 2016)
Při poslední procházce se dokonce ukázal na okamžik datel, doktor stromů, aby se vzápětí ukryl mezi kmeny a pokračoval tak ve své záslužné práci.
Za slunného počasí jsou tam vidět v dálce Beskydy a jejich královna Lysá hora.
S našim vnukem Ondráškem tam máme naše kamarády oslíky, kterým vždy přineseme něco na zub.
Letošní podzim na přehradě byl nádherně barevný, ale nebylo nám moc veselo při pohledu na hladinu.

Voda začala ubývat, a já se v duchu těšila na zimu, říkala jsem si, že bude sníh, voda přibude a zas bude dobře. Trochu se stav hladiny zvedl od podzimu, ale i tak je stále vody málo.
(Snímek níže - stávající stav vody v Žermanické přehradě - neděle 28.2. 2016)
Budu věřit, že ještě něco nasněží, tak jako tomu bylo včera u nás, či naprší a hladina vody už nebude tak zoufale nízká a my se budeme procházet kolem té naší přehrady a užívat si poklidné jarní procházky, pozorovat a naslouchat měnící se přírodě.
Přeji vám všem pohodové dny a přikládám ještě jeden snímek z dnešního rána - pohled z okna.

" MÍSTO, KTERÉ MÁM RÁDA"

29. února 2016 v 19:35
Únor - pondělí 29. 2. 2016
Pokud jste si pozorně přečetli nadpis mého dnešního článku, tak si mnozí z pravidelných návštěvníku mého blogu mohou tipnout dvě místa, které mám opravdu ráda. Budou to hory, nebo přehrada? Obojí by bylo správné, dnes to budou hory a to, blízké Beskydy, přesněji Komorní Lhotka a naše sobotní procházka pod horami.
Sobotní slunné ráno nás vylákalo ven, a protože se chci zúčastnit jedné fotografické soutěže, která má téma -"Místo, které mám rád", rozhodla jsem se pro Komorní Lhotku. Naši sobotní procházku jsme začali v blízkosti Bylinných lázniček, které se datují svým vznikem roku 1860. Tehdy do Komorní Lhotky jezdilo na ozdravný pobyt panstvo z Vídně, Prahy, z Krakova a mnoha jiných koutů CK Rakouskouherského mocnářství. Komorní Lhotka byla v té době vyhledávanou lokalitou. Více se však dozvíte na stránkách obce samotné: http://www.komorni-lhotka.cz/dokumenty%5B94%5D-%5Bcz%5D-historie-obce
V dálce jsou vidět polské Beskydy
Několi chaloupek rozstoušených po strání.
Pohled na budovu Bylinných lázní - domeček, z kterého stoupá dým a na jeden ze dvou kostelů, které v Komorní Lhotce jsou. Na fotografii je kostel evangelický.
Přesunuli jsme se na druhý konec Komorní Lhotky k sauně, odkud většina turistů vyráží na blízkou horu Prašivou. Potok, který tam teče, byl v létě úplně vyschlý, nyní již vesele zurčí.
My jsme se vydali směr "Prašivka", ale až tam jsme nedošli, zastavili jsme se na vyhlídce, odkud je moc hezký pohled na další horu, která se tyčí nad Komorní Lhotkou a tou je hora Godula.
Na vyhlídce jsou lavičky na posezení a taky nově houpačka, kterou jsem hned vyzkoušela.
Pohled z vyhlídky směr Ostrava …
Cestou zpět k autu jsem fotila dravce, který kroužil nad poli a vyhlížel kořist.
Sobotní počasí nám přálo, užila jsem si procházky v podhůří Beskyd, nafotila spousty snímků. Poslední byl již za jízdy autem …
Cestou kolem Těrlické přehrady jsem neodolala a vyfotila nejen stav vody, ale také letící Kormorány.
Stav vody je zde zoufalý, ale na Žermanické přehradě, tam jsme byly hned následující neděli je velmi příznivý. O tom však až příště. Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" ZA KAMARÁDEM OSLÍKEM "

14. února 2016 v 19:09

Únor - neděle 14. 2. 2016
Možná se někomu z vás bude zdát, že naše výlety směřují většinou k procházce kolem přehrady. Opravdu je to tak, nejinak tomu bylo i minulou sobotu.
Vždy se s ním vítá slovy kamaráde oslíku, jsem zase tady a krmí jej suchým chlebem.V sobotu jej čekalo u břehu však také jiné překvapení - hledač pokladů. Hned šel pána vyzpovídat a zkontrolovat nalezené bohatství. To mu pán ochotně ukázal. Komentoval obsah plechové krabičky slovy, že namísto pokladu tam měl pán nějaké prašule.
Vody v přehradě mírně přibylo, není to tak dávno, co byla loď na suchu ...
Bylo krátce před polednem a výletníků nás u přehrady moc nebylo. Ptáci krásně zpívali, sluníčko hřálo a já fotila. Choroše na stromě, otvory od datla, který nás svým pravidelným ťukáním nenechal ani chvilku na pochybách o své přítomnosti.
Cestou domů jsme se na chvilku zastavili ve stáji podívat se na koně a poníka.
V neděli k nám přišel nejstarší vnuk pozvat nás na sobotní koncert své skupiny "Světlo". Po chvilce povídání neodolal manžel a s Danielem si zahráli pár hitů z našeho "mládí".
Dnes je neděle, konečně mě přestala trápit krátká viróza a já sem dala opožděně dění z minulého víkendu. Tento víkend
jsem skoro celý proležela v lůžku, na sobotní koncert jsem bohužel nešla. Odpoledne nás nečekaně navštívil vnuk Radim, který u nás nebyl již pěkně dlouho, překvapil nás natolik, že jsem úplně zapoměla se s ním vyfotit. Nakonec ani nevím, zda by souhlasil, dát svou fotku k dispozici. Je z něj najednou mladý muž, tak ten čas letí ...
Nelenila jsem a dočetla knížku od Martina Sixmisth - "PHILOMENA"
Pravdivý příběh irské matky, která svého syna porodila v klášteře, následně byla přinucena souhlasit s adopcí. Je až k nevíře číst, že se toto vše v Irsku dělo zcela nedávno.
Na nočním stolku mám připravenou další knihu a tou je kniha "Lékařka" od Noah Gordona.





Dnešní datum je 14. 2., svátek má Valentýna a Valentýn, ne nebudu se ptát, zda slavíte svátek zamilovaných, který také připadá právě na 14. 2. Má otázka zní, máte ve svém okolí Valentýnu, nebo Valentýna? Já ne, je to zvláštní jméno, napadá mě, že si možná Valentýnky nechávají říkat Týnko. Kdo ví? Nejsem Valentýna, ale dobrotu jsem dostala. Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka ...
 
 

Reklama