LETEM MÝM SVĚTEM

" V PARKU "

19. června 2020 v 17:33

ČERVEN 2020-06-19


Únik do klidu bez lidí, to jsme měli v plánu minulý týden. Popravdě více manžel než já, ani se mu nedivím, měl za sebou maraton plánovaných i neplánovaných posezení s přáteli k příležitosti svých kulatin.
Nastala otázka kam se vydat a nepotkat nikoho, kdo by chtěl opět potřást rukou, dnes ťuknout loktem a "chvilku" posedět na zahrádce restaurace. Nevím proč chlapi tak rádi oslavují narozeniny toho druhého, navíc jsou hrozné drbny. Kdo říká, že my ženské,tak to tedy na ně nemáme.



To už jsem až moc odbočila, naše cesta vedla do blízkého Šenova, do ticha zámeckého parku. V kostele, který je součástí parku, zrovna končila dopolední mše a my to proto vzali oklikou z druhého konce. Obešli jsme bývalou budovu správce zámku, nyní budovu ZUŠ Viléma Wünsche, místního rodáka a malíře z druhé strany.
Více o zámku a historii se můžete dočíst zde:

V budově ZUŠ Viléma Wünsche je také obřadní síň a docela živě jsem si představovala svatební průvod scházející po schodech do parku, kde možná na lavičce posedávají místní lidé, nebo známý svatebčanů.

My jsme na lavičce tiše poseděli a odměnou nám byl ptačí koncert. Kousek od našeho posezení jsem objevila dva stromy liliovníku tulipánokvětého. Bohužel fotografii krásných květů jsem nepořídila, neboť byla kolem dost vysoká tráva a mě bránila obava z klíšťat. Nyní jsem si vzpomněla na návštěvu zámeckého parku v Orlové v roce 2016 jsem tam pořídila snímky květu Liliovníku tupipánokvětného, takže mám své snímky, hledat u strýčka google nemusím.
Venku prší, možná i u vás, ale u mě na blogu se můžete projít zámeckým parkem.
Pokud vás budou bolet nohy usedněte na lavičku ...
Kousek dál je opravená fara ...
V parku jsou staré stromy i nově vysázené.

Všem vám přeji pohodové dny

"OD VŠEHO TROCHU"

28. května 2020 v 19:15

KVĚTEN 2020

Dnes to bude takový malý mix. Začneme včerejším pobytem u Těrlické přehrady.


Využili jsme přízně počasí a na chvilku poseděli v přírodě a kochali se okolní krajinou.

Naše kochání okolím skončilo v pravý čas, začalo se podezřele mračit. Než jsme došli k autu, spadlo pár kapek.
Po návratu domů a odpočinku jsem zašla na naši mini balkonovou zahrádku.

Po žlutých maceškách není ani památky,začaly hynout, truhlíku vládnou tyto krasavice.
Dnes jsem upekla koláč s povidlím a drobenkou, kdo máte chuť, nabídněte si.

Jsem zvědavá, zda se mě podaří článek zveřejnit, na spřátelených blogách byl odmítnut můj komentář, nakonec při návratu někde zveřejněn dodatečně je. Přeji vám všem pohodové dny a bezproblémové blogování.

"OD VODY I Z PŘÍRODY"

29. dubna 2020 v 16:40
Duben 2020

Od vody a z přírody, k tomu všemu zřejmě poslední dubnový příspěvek na mém blogu. Jednak mám spousty času, ale nakonec zjistím, že ten čas tak letí, že nic skoro nestíhám, nebo je to tím, vším opatření stran koronaviru? Možná, zřejmě si šetřím mnoho aktivit na potom a tak vše odložím na indy.
Každopádně to neberte tak, že bych nic nestíhala stran rodiny, komunikace běží přes internet, telefon a s tím i foto pozdravů, tak třeba tyto jsou od vnuka a zrovna se hodí do dnešního příspěvku a jsou, jak sami vidíte od vody.

Na výlet do přírody jsme si vyjeli k Žermanické přehradě tuším 24. dubna, bylo nádherné počasí.
Třešeň u chatové osady byla opsypaná květy, naproti malá, ale milá chatička, nad ní vyrostlo ze země betonové monstrum, raději jsem jej nezabrala.
Jedno foto od vody, kde jsme si na chvilku sedli a kochali se pohledem na vodu. Bylo tam nádherné ticho, jindy by tam bylo plno lidí, ale ...
Nyní se venku honí mraky, byla jsem posbírat prádlo na balkoně, zvedl se vítr. Ve vzduchu je cítit voda, teplota klesla na 16°C, ale ani kapka a to mělo pršet už kolem 15 hodiny, déšť má zpoždění. Jak by řekla naše babí, co je třeba, toho je pomálu. Doufejme, že ten déšť přijde a zalije zahrádky, osvěží vzduch a spláchne sebou i ten koronavirus.
Pokud se potřebujete odreagovat tak se nadechněte a ...

Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

" SVÁTKY JARA"

10. dubna 2020 v 15:16
DUBEN 2020
Dnes jsem zde chtěla původně dát pouze přání k svátkům Jara,ale nakonec jsem si řekla, že se s vámi podělím s fotografiemi ze včerejšího dne.

Tím byl Zelený čtvrtek a my si vyjeli do přírody, mimochodem i oběd byl zelený a to špenát.
Byl opravdu krásný slunečný den akorát tak na vestu a tričko s krátkým rukávem. Poseděli jsme v lese, právě tam probíhal ptačí koncert.
Zajeli jsme na koňskou farmu pro hnojivo, krom koní, koz a majitele tam nebylo človíčka.
Také jsme se zastavili v zahradnictví a konečně máme na balkoně truhlík s květinkami. Kafíčko a péřová buchta chutnaly v podvečer náramně.
O chvilku později volala dcera, což nás potěšilo, hned z rána jsme zase telefonátem potěšili my maminku našeho zetě. Takže vzájemné radosti z toho, že na sebe myslíme, bylo dost, jen ti naši synové a snachy jaksi oproti dcerám a přátelům škobrtají v těch telefonátech, ale na druhou stranu si říkám, že se nic neděje a zavolat můžeme my. Stále zůstáváme v izolaci od rodiny a přátel.

Všem vám přeji ještě jednou, prožijte svátky, byť v izolaci od rodiny a známých ve zdraví a pohodě.

" JEDEN VITAMÍNOVÝ "

8. dubna 2020 v 16:10
DUBEN 2020

Dnešní den jsem zahájila menším ponaučením mého muže, je středa předvelikonoční a říká se jí "Škaredá", nemáme se mračit, jinak nám to zůstane po celý rok. Manžel reagoval slovy a zítra zelený čtvrtek a dodal, špenát jsme měli minulý týden. Nezaskočil mě, sáček špenátu mám v mrazáku, dnes jej uvařím a zůstane i na zítřek. My si můžeme udělat na "Zelený čtvrtek" výlet do přírody, domluveno. A mimochodem špenát máme oba dva moc rádi, takže jej můžeme kdykoliv.
Aby u nás bylo veselo a nikdo se nemračil, začala jsem si zpívat Vitamínový charleston, možná jej také znáte. Text mám ze zdroje:
Lubomír Černík - Vitamínový charleston
(Gustav Brom / Vlastimil Pantůček)

Říkala mě Stázi tobě schází
více ovoce a šťáv
nebuď líný jísti vítamíny
dlouho, dlouho budeš zdráv.

Pak náhle přede mnou schová
svá ústa jahodová
tak jak mám její nápad
vážně chápat,
když právě jahody mám rád.

Říkala mně Stázi tobě schází
více ovoce a šťáv
tak nebuď líný jísti vítamíny
dlouho, dlouho budeš zdráv.

Pak náhle přede mnou schová
svá ústa jahodová
no tak jak mám její nápad
vážně chápat,
když právě jahody mám rád.
Nevím, z jakého důvodu, ale manžel se přesunul pro něco do sklepa, že by mu vadil můj zpěv. Když se vrátil, čekala na něj mísa vitamínu v podobě kysaného zelí, jablíčka a mrkve.
Přeji vám pohodové dny prožité ve zdraví a jezte vitamíny

"JEN TAK"

7. dubna 2020 v 17:16
DUBEN 2020
Po třech týdnech opět venku, nepočítám-li v tomto období pobývání na balkoně. Včera jsem se při zmínce v médiích o promořování zdravě ehm, jak to napsat slušně naštvala. Jistě si domyslíte to druhé, když ve slově naštvala, doplníte namísto š- S, namísto t R, v - vynecháte a vyjde vám, nasrala. Cha, a je to venku, tak jak to bylo před třemi týdny a kde jsem byla?
Žermanická přehrada R zátoka a kolem spousty fialek
Dnes les, který máme, dá se říct za domem a ve kterém roste a kvetou takový ty modrý jarní kytičky, co rostou na zahrádkách.
Někdo z rodinných domků z ulice, kterých je tam plno vyvezl pár množících se jarních kytiček na kraj lesa, a ty se tam rozrostly.
Měli jsme v plánu, pokud to bude možné zastavit se pro dobré domácí uzené a velikonoční bílé klobásy, k té naší krajové Šoldře, tak jsme jeli na výlet autem, což bylo ideální. Procházku lesem bylo možno trochu natáhnout, domů nás vezlo auto. Nestačila jsem se divit, kolik výstavních domů tam bylo nových, kus lesa zmizelo, ale ty domy nebyly postavené namísto lesa, ale pěkně pod lesem, cesta kudy jsme chodily, je rozpůlená a zastavená jedním domem, už není průchozí, ani průjezdná. Řeknu vám, koukala jsem vykuleně, když napíši jako puk, tak nejsem daleko od pravdy. Příště to vezmeme z druhé strany a určitě budu více fotit, dnes to bylo šokující, neboť bych to nečekala, ale musím uznat, že v jednom místě, kde byla krásná velká zahrada i s bazénem a tam odtud výhled na Lysou horu a taky na blízké věžové domy, tak to by se mě také líbilo, myšlena ta vyhlídka na Lysou horu. Jinak příště uvidím prd velebnosti, neboť tam bude určitě vysoký plot anebo, ale to už je jedno.
Ještě musím napsat, že i můj muž byl v šoku a zmaten ovšem musím dodat, že pouze malou chvilku, neboť je domorodec a jako kluk tam běhával a věděl o každé chalupě vše, kdo tam bydlí, kde jsou dobrá jablka, či hrušky.
Svou procházku jsme začali kolem hospůdky "U Ježibaby", tu jsem si raději vyfotila, co kdyby, tak to by nás tedy naštvalo pořádně, neboť tam se vždy zastavíme po procházce a dáme kafíčko, v parných dnech i někteří pivečko.
Dnes ne, stále zavřeno, jen venku pobíhal pes Míťa a hrozně se divil, že si sní manžel, omítnul hrát. Přinesl klacík a čekal tak jako vždy aspoň dva hody a aporty a ono nic, příště určitě, příště nebude potřeba ani uzené, ani klobásy, nebudou velikonoce a určitě bude i kafíčko a spokojená Míťa.
Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

"RADOST I STAROSTI"

21. března 2020 v 14:32
BŘEZEN 2020
Starosti a obava obchází kolem nás a tak maličkosti v podobě byť třeba malé pozornosti nám dovede udělat velkou radost. Těch radostí bylo poslední dobou u nás povícero, tak třeba naše děti, nabídly okamžitou pomoc v podobě nákupů, pak telefonických dotazů a vůbec komunikace takové. Když začalo přituhovat, kontaktovala mě blogerka Hanka a překvapila mě moji výhrou, kterou udělila třem komentujícím na jejím blogu k příležitosti třetího blogového výročí. Hanka losovala z dvaceti pěti komentářů: Její blog najdete zde: http://bavi-mne-to.blog.cz/
Moc tímto za krásný dárek Hance děkuji.
Roušky, které bylo potřeba při pobytu venku začít nosit, jsem nejdříve provizorně manželovi vytvořila dle návodu na internetu z bavlněné utěrky, později z dětské látkové pleny, která u nás ležela v šuplíku více jak dvacet jedna let ještě z doby, kdy se narodil nejstarší vnuk, a my na rozdíl od dcery používali pleny látkové. Takže opětně vyprat, vyvařit a přežehlit, jak byla dobrá, po boku opatřená gumičkami za účelem manželových počátečních procházek v blízkém lese. To už se nám ozvala dcera a přivezla nejen medvědí česnek, ale i ušité roušky s příslibem dodání dalších.
Obšívala celou rodinu a ještě do práce kolegům. Musím zde zmínit, že jsme se vzhledem k našemu věku od všech izolovali a tak veškeré předávání se děje za dveřmi bytu pomocí "předávací židle"a následném hojném mávání z balkonu.
Další milé překvapení nám připravila má dlouholetá kamarádka Blanka. Domácím telefonem mě včera oznámila, že do schránky nám vhodila roušky, to jsem byla moc ráda.
Bohužel mávání z balkonu se nekonalo, než jsem se stačila přiobléknout a vyjít z balkonu, byla kamarádka pryč.
Tímto moc všem zúčastněným na všech výše popsaných radostech děkuji a vám všem přeji, aby vás také někdo potěšil, byť jen tím, že o vás projeví zájem pozdravem ať už telefonicky, emailem či jinými dnes dostupnými prostředky sloužícím ke spojení.
Teprve dnes putovaly do koše poslední dvě růžičky, které jsem dostala k MDŽ od manžela, lilie byla od dcery.
Mějte pohodové dny prožité ve zdraví i v těchto nelehkých dnech

"ZKUŠEBNÍ"

9. února 2020 v 16:02
ÚNOR 2020

Dnešní příspěvek je vlastně takový malý zkušební. Proč zkušební, hned odpovím, na srdci blogu se objevila věta o konci blogu, z počátku jsem to vzala jako apríl, pak jsem si uvědomila, že ten je přece až v dubnu, ale ani tak jsem nepochybovala, že vše skončí suchým sdělením, spíše jsem si řekla, že v tom bude nějaký "rarášek" a to hned v podobě technicky zdatného mladíka, či staříka, který se řádně naštval nad nedokonalostí blogování.
Všechno hezký, ale pro mě a podobně nezdatné blogové babičky a dědy by to byla rána jako blesk z čistého nebe. Naštěstí v neštěstí mám šikovného vnuka, kterého jsem nestačila informovat a tím pádem zbytečně žádat o radu a pomoc, neboť shodou náhod ve stejné dny jsem řešila pro mě zcela jiný a to zdůrazňuji "VELMI ZÁVAŽNÝ" problém v podobě pádu mého muže na chodníku, což se mnohým může zdát jako banalita. Ovšem pokud by to byl pád nevinný a následek klasifikován odborným lékařem a rentgenovým snímkem jako sraženina, která bolí, ale odezní. Můj muž však odborné vyšetření odmítal týden, prohmatával loket sám, sténal, skučel, mazal a jinak procvičoval jednak svůj loket a "MÉ NERVY" jež jsou podobnými případy dosti opotřebované. Po týdnu mého snažení v podobě proseb, výhružek s přidáním pár slov ne zrovna slušného ražení, která mě musel do úst vložit "rarášek", možná právě příbuzný toho, který se zatoulal do srdce blogu. No, vážně, jinak si to vše nedovedu dnes vysvětlit, ale byla účinná a můj muž se po týdnu od svého pádu na chodníku dostal do rukou odborníka, který se zhrozil nad rentgenovým snímkem. Zastaralá tříštivá zlomenina lokte, utržené vazy, malé úlomky zapíchnuté kde všude,(majitel tohoto lokte "dědek starý, nerozumný). To v závorce mě nyní opět zde vepsal "rarášek", kdepak já vážení, já jsem nyní opět KLIDNÁ, VŮBEC NE NASRANÁ NAD NEZODPOVĚDNOSTÍ TOHOTO DĚDKA, KTERÝ BUDE MÍT DLOUHODOBĚ PRAVOU RUKU V HÁJI A JAK VŠE DOPADNE, PO REHABILITACI VÍ SNAD JEN TEN NAHOŘE. On totiž pan doktor vyslovil prognózu takovou, že po dvou až třech měsících půjde dlaha dolů, začne se rehabilitovat a pak se uvidí, zda nebude potřeba další operace. Já vím, stát se může všem, upadne, nevstane, ale abych doma kňučela a nezašla aspoň na druhý den k lékaři, tak to snad může jen chlap! Pánové prominou, přeji zdraví, bystrost a nám ženám trpělivost, všem zdraví a pohodu, raráškům doživotní dovolenou, ba ne, dovolená znamená "dovolovat si" a to zas ne, tak prosím vyhýbejte se "raráškové" srdci blogu a mým ústům. Tak to je pro dnešní den tečka.
Kytičku mě přinesla dcera,zřejmě vycítila, že u nás doma stále lítají hromy a blesky, ať zase u nás opět svítí sluníčko

" POSLUŠNĚ HLÁSÍM"

24. ledna 2020 v 21:25
LEDEN 2020
Už několik dnů se chystám podat podrobnou zprávu o divočákovi, kterého vyfotil vnuk v Praze u popelnic.

Možná se někdo polekal tak jako já, co by se stalo, kdyby tak divočák zaútočil. Před několika dny nás vnuk navštívil a vyrazil mě dech sdělením, že divočák není divočák ani "divoké prase", ale je to prase domácí jménem "OLINKA", která se zaběhla a občas si zajde k jejich domu na něco dobrého do rypáčku. Snad prý přebývá v údolí Šárka, ale nevím jistě. Ovšem, na mail mě přišlo video tuším ze Sokolova, kde si ráno v blízkosti gymnázia vesele divočáci pochodovali.
Tak nyní jsem podala zprávu o Olince, na řadě je další zpráva, letošní zima se mě vůbec nelíbí, není sněhu, vím, že někteří řeknou hurá, není ani břečky.
Nyní pozitivum z klubové činnosti - podařilo se mě předat klubovým seniorům modré obálky IN. F. Obálka sloužící jako Forma Ochrany pro složky záchranného systému - hasičům, zdravotníkům, policii, v případě, že se ocitnete v nebezpečí či ohrožení zdraví nebo života ve vaší domácnosti. Obálka má několik rubrik, které je potřeba vyplnit, uzavřít zpět do obálky, tu vložit do ledničky. Nesmí se zapomenout umístit na dveře ledničky nálepku upozorňující, že potřebné informace jsou uvnitř v obálce. Proč toto píši jako pozitivum, při první schůzce a nabídce těchto obálek byl zájem z řad seniorů nevalný, stačilo pár poznámek takzvaných "hrdinů", že to nepotřebují, máme děti a ti vše řeknou. No, nevím, každopádně obálky mám, třeba dojdete k jinému závěru po pár dnech, kdy vše proběhlo v regionálních zprávách, zájem rapidně vzrostl. Obálky si hlavně brali "hrdinové" co je nepotřebovali, děti jim vysvětlily, že ne vždy jsou u nich v domácnosti, dokonce i manželské páry zjistili, že ne vždy jsou společně doma. Ještě bude potřeba několikrát zopakovat, že tyto obálky nebude "NIKDO"v jejich domácnosti kontrolovat, známe podnikavost "ŠMEJDŮ". Další pozitivní zpráva podařila se mě zajistit vstupenky do divadla na Prodanou nevěstu. Představení zcela vyprodané až do března, ale díky dobré duši se podařilo, doufám, že v březnu nebudou sněhové závěje, ach jó! Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" DVEŘE JSOU OTEVŘENÉ..."

21. prosince 2019 v 15:12
PROSINEC 2019


Venku to zdaleka nepřipomíná, že je předvánoční čas, ale mohu dnes napsat, jsme připravení, pohodě a vstřícným návštěvníkům otevíráme dveře.
Trochu sněhu a mrazu za okny, kdy jsme již doma, by neškodilo, ale buďme skromní a berme vše, tak jak přichází.
Já vzala na milost i prapodivně kvetoucí orchidej...
Všem vám přeji pohodový čas prožitý ve zdraví s pohodovými lidmi kolem.

" POMÁHAT A CHRÁNIT "

9. listopadu 2019 v 19:21
LISTOPAD 2019
Ač venku je dosti nevlídné listopadové počasí, rozhodla jsem se naladit pozitivně. Přípitek na zdraví všech Svatomartinským vínemVčerejší den totiž příliš pozitivně nezačal, má dlouhodobě plánovaná návštěva ortopeda byla ohrožena. Mohla jsem si za to však sama, intenzivním odkládáním od poslední březnové konzultace, kdy jsem spadla z lůžka a odnesla to operovaná noha, bylo potřeba zajít na rentgen a zpět k ortopedovi. Ovšem znáte to, noha po klidovém režimu i nadále fungovala a máme přece tolik důležitých věcí, že lékaře odsouváme.
Ohrožení se konalo v důsledku onemocnění nejmladšího vnuka a zajištění hlídání.
Vnuk se fotí nerad, zaujala mě však výzdoba u nich doma...
Leč i to se dalo skloubit a kontrola tudíž proběhla.
K ortopedovi jezdím do soukromé ordinace umístěné ve vilové části, kde je problém zdolání schodů, včera jsem měla štěstí na mladého muže, který tam se mnou přijel současně. Když uviděl mé berle, nabídl pomoc, měla jsem dojem, že byl ochoten mě dokonce i do schodů vynést. Ne, ne, zvládnu sama, ale moc děkuji, odvětila jsem, to už jsme vcházeli do čekárny. Oba dva nás zarazila cedule, dnes pouze objednaní pacienti, byl pátek, ale ne "13". Třináctka a ještě k tomu pátek, je můj šťastný den, včera však bylo osmého co teď, ptal se mladý muž, nejsem objednaný a měl se k odchodu. Kdepak neodcházejte, pan doktor nás vezme, no nevím ozvala se z čekárny starší paní, minule nevzal. Nás vezme, s jistotou jsem tvrdila a byla rozhodnuta se za toho mladého muže přimluvit. Musím mu pomoci, vždyť i on mě chtěl pomáhat. Po chvilce v čekárně mě zaujalo logo na košili mladého muže "POLICIE ČR," hned se mě vybavilo ono známé "pomáhat a chránit", tak to bylo splněno z našich obou stran a to do důsledků. Já měla zajištěnou pomoc při chůzi do schodů, mladík zase přijetí u lékaře.
Vše dobře dopadlo, pan doktor vzal nás oba, jen u mě se podivoval, že jdu v pátek a tvrdím, že jsem objednaná. Má připomínka, že mě v březnu při poslední konzultaci říkal, ať přijdu v pátek, jej rozesmála, ano říkal, ale ne až za osm měsíců. Snímek byl bez známek poškození z pádu, další kontrola leden - únor, nezapomněla jsem se zeptat, zda v pátek a zda bude opět platit, že budu objednaná. Pan doktor se loučil se smíchem, platí pátek leden - únor, vyberete si termín dle počasí, ať mě zase někde nespadnete třeba na náledí.
Všem vám přeji pohodové dny bez pádů prožité ve zdraví.

"ČLOVĚK MÍNÍ, ŽIVOT MĚNÍ"

27. října 2019 v 19:13
ŘÍJEN 2019
"Člověk míní, život mění", dnes se toto rčení opět potvrdilo, ale nebudu předbíhat. Změna času, celkem pro nás bezvýznamné posunutí ručičky na hodinách a trocha přizpůsobení v první dny, dříve se bude stmívat. Večer jsem manželovi připomínala posunutí ručiček s tím, že si je u sebe v pokoji sama posunu, myšleno na hodinkách a mobilu. Ráno jsem na hodinky ani nemrkla, za to na mobil ano, je osm, tak vlastně ve skutečnosti sedm, to si ještě pospím, otočila jsem se v posteli na druhý bok a podřimovala dál. Vzbudil mě menší šramot na chodbě a následně v koupelně, vystrčila jsem hlavu do chodby a volala na manžela, je něco málo po sedmé, máme posunutí času. Posunutí je, ale už je po osmé hodině, to mě zarazilo, jak po osmé, mobil jsem si včera neposunula, v tom jsem si uvědomila, že ten můj se posunul sám. Jo ta technika a naše babička, jako bych slyšela naše vnuky, nepřiznám se jim, ani manželovi.
Při snídani jsme se dohadovali, kam vyrazíme do přírody, moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem byla ráda. Vyhrála Komorní Lhotka a tam je nám vždy dobře.
Auto jsme zaparkovali kousek od bývalého hotelu Godula a šli pěšky podél řeky Stonávky, směrem k hotelu Tesárek.
Dříve byla Komorní Lhotka známá jako lázeňská podhorská ves hojně navštěvována lázeňskými hosty z řad těch bohatších, kteří tam pobývali na letních bytech několik týdnů.
Nebyly to lázně s léčivými prameny, ale s čistým léčivým horským vzduchem, bylinkovými koupelemi a procházkami v údolí, ale také na vrcholky hor - Godula, Ropička a Prašivá.
My zůstáváme již jen v údolí a často se kocháme výhledy do okolí.
Jak jsme se tak kochali a probírali naše plány na příští dny, zazvonil manželovi telefon a vše bylo opět úplně jinak. Volala sestřenice a vůbec pro nás neměla dobrou zprávu, zemřela manželova teta, opět se potvrdilo ono známé rčení: "člověk míní, život mění".

Teta se dožila krásných 96 let, ale poslední roky už byla ležák a již delší dobu nevnímala okolí. Snad to nebude rouhání, když napíši, že to je pro tetu vysvobození. Nám na tetu zůstanou krásné vzpomínky.
Všem vám přeji pohodové dny prožité v poklidu

" JEN TAK "

26. října 2019 v 19:55
ŘÍJEN 2019
V pátek jsem byla na malou chvilku venku, antibiotika jsem dobrala, teplota žádná a tak jsem přikývla manželovi, že zajedeme na hřbitovy jako předvoj rodiny. Máme je v blízkosti bydliště, tak je na nás zajít tam častěji, vše mít jak se říká pod kontrolou.
Pod kontrolou měli hřbitovy zrovna v pátek technické služby a správa hřbitovů. Cestičky na tom starším bez listí, tráva se jen zelenala.
Na tom druhém mě překvapily krásné nové lavičky podél cest, překvapily až tak příjemně, že jsem je nevyfotila.
Fotit hroby jsem nechtěla, spíše barevný podzim, ale pár snímků jsem udělala. Uklidit, posbírat vyhořelé svíčky, však to mnozí z vás znáte.
Byla jsem ráda, když jsme přijeli domů, přece jenom bylo znát, že jsem pár dní nepolehávala pro nic.
Jako bonus za ty fotografie hřbitovní dám ukázku co mě rozkvetlo na balkoně, malé chryzantény, které přežily už dva roky, nejdříve v květináči a letos je manžel zasadil na jaře do truhlíku k muškátům se slovy zasadil jsem i to zelené co bylo v květináči. Byla jsem tenkrát na jaře v lázních a stihla jsem pouze koupit tři muškáty, chryzantény muškát hojně utiskovaly, postupně zabraly celý truhlík. Pohled na ně nám nahrazuje v ponurých dnech sluníčko.
Zítra snad malá procházka, to abych byla fit na úterní klubový den a ve čtvrtek na mezigenerační setkání v našem Centru volnočasových aktivit, kde proběhne "Bramboriáda." Přijdou rodiče, prarodiče, jejich děti a vnoučata. Sebou je nutné přinést co největší brambor a pak splnit úkoly na různých stanovištích. Po návratu na soutěžící čekají pečené brambory a čaj. Hlásí ochlazení a tak teplý čaj přijde vhod. S ostatními dobrovolníky z řad klubů seniorů je potřeba zajistit hladký průběh, nahlásila jsem se prozřetelně k loupání a krájení brambor, to abych byla pěkně v teploučku. Již několikrát jsem zažila službu v hlídce a není to nic s medem stát na stanovišti jak za nepříznivého počasí, tak za slunného. Děti budou nadšené, tak jako každý rok a rodiče, či prarodiče padnou na židli v klubovně a s chutí vypijí kafíčko, či čaj, my určitě také a spokojeni se rozejdeme do svých domovů.
Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

" ŽERMANICKÁ PŘEHRADA "

29. září 2019 v 20:02
ZÁŘÍ 2019
Žermanická přehradu máme velmi blízko našeho bydliště a tak míříme tam na procházku. Nezůstala bez povšimnutí ani dnes.
V pátek jsme byli v blízkém lese na houbách, v sobotu jsme zůstali doma, měli jsme nahlášenu návštěvu syna a vnuka, nakonec k naší radosti přišla i dcera.
Zaparkovali jsme u hráze, z počátku se honily mraky, vítr nás postrkoval dál a dál, ale po chvilce se vše uklidnilo a sluníčko převzalo na pěknou chvilku nadvládu nad mraky.

Toho jsme využili ke krátké přestávce a poseděli na lavičce a kochali se pohledem na blízké vrcholky Beskyd, nejvyšší Lysou horu, která se občas v dálce zahalila do mraků.
Kousek od nás si udělal piknik tatínek s malou holčičkou, připravovali si na krytém ohništi určitě buřt guláš, nasvědčovala tomu linoucí se vůně. Opodál rybáři čekali na své úlovky a mnozí balili stany a karavany. Dnešním dnem končil víkend, k rybářům dojdeme docela často, ale nefotím, respektuji soukromí.
Pěších turistů, zrovna tak i těch na kolech bylo kolem přehrady spousty.

Chataři zazimovávali chaty, bar v Zátoce jak hlásala cedule, měl otevřeno sobotu i dnes v neděli od 12 hodin. Mimochodem, dělají tam výborné langoše. Blízko zátoky je renovovaná bývalá fara ...
Listí na stromech se nádherně barví, nebude dlouho trvat a pokryje všude zelenou trávu. Manžel uviděl vyhřívající se užovku, ale než jsem
stačila vytáhnout mobil, byla pryč. Škoda, mohl to být pěkný úlovek. Všem vám přeji pohodový týden

" PEL - MEL FOTO Z VÝLETŮ "

14. září 2019 v 19:25
ZÁŘÍ 2019
Pel - mel foto z našich výletů, první je kukuřičné pole focené cestou z Komorní Lhotky, kde jsme byli navštívit naše přátele.
Bylo parné léto a my si mysleli, že nám bude v podhůří lépe, opak byl pravdou, bylo srovnatelné dusno s městem. Návštěva byla to milá, tak jako vždy.
Druhé a následující je z druhého výletu na Visalaje...

Snažili jsme se najít houby, více bylo však úlovků fotografických.
V lese ani živáčka, užívala jsem si výhledu na Beskydy …
Můj muž nebývá rád doma, když je venku krásný den, byl pátek "13" a my si zajeli k rybníku v CHKO v obci Věřňovice, kde před pár léty měli manželovi rodiče chalupu. Prošli jsme se podél řeky Olše, byl tam stín, sluníčko ten den docela dost hřálo.
Dost dlouho jsme seděli na lavičce ve stínu a pozorovali pasoucí se srnku na druhém břehu rybníku.
Dnes jsme zůstali doma za pecí, venku nic moc a po včerejší procházce je nutný odpočinek.
Mějte pohodové dny prožité ve zdraví.

" POSLEDNÍ PRÁZDNINOVÝ "

31. srpna 2019 v 19:25
SRPEN 2019
Poslední prázdninový, je to tak, prázdniny končí nejen dětem, ale i ty naše klubové. Hned 3. září budeme otvírat dveře naší klubovny. O tom jsem však nechtěla psát, dnes to bude takový pel - mel z posledních prázdninových dní.
Začnu pobytem ve Velkých Losinách, kam jsme odjeli na pár dní.Cestou jsme se zastavili v Sobotíně,
prošli se zámeckým parkem, pár fotografií z nostalgie pro mého muže, který tam jezdíval na rekreace.
V zámeckém parku, který zel prázdnotou jsme našli mobilní telefon, nový dotykový, komu asi patří.Zkusíme zavolat na první číslo, které objevíme, volaný nedostupný. Sedli jsme si na lavičku a již jsme viděli nešťastníka, který šel po cestičce a očima ji provrtával píď po pídi.
Poznali jsme, že to bude majitel, mou otázku copak hledáte, odpověděl, že mobil. Hned jej popsal, byl to dělník tmavší pleti z nedaleké stavby právě renovovaného hotelu. Jak ten byl šťastný, moc děkoval a hned ukazoval fotografie, na kterých byl s rodinou. Jeho věta: "Jak já jsem šťastný, že jste mobil našli právě vy" nás zahřála na srdíčku, zrovna začínalo poprchávat a tak jsme se srdečně rozloučili a pokračovali v cestě do nedalekých Velkých Losin. Necelých 6 km a už svítilo sluníčko, Velké Losiny nás vítali, jak se patří. Mrzutý manžel, který předpovídal, že bude lít celý náš pobyt, taky pookřál. Ubytování v apartmánu Edita nemělo chybu, vyzkoušené, doporučuji.
Nastal náš obvyklý rituál, vyjed výtahem, společně vkročit a pak následovala otázka mého muže, zda se má pustit do vybalování.
Má odpověď, mimochodem vždy stejná, nebude lepší, když prozkoumáš terén, byla okamžitě bez protestů přijata. Nebylo potřeba, vše tam známe, ale je to taková naše hra, já vybalím, muž si zajde na pivečko, tedy prozkoumá terén a pak přijde pro mě a jdeme na procházku.
Výhled z terasy jsme měli na lázeňský park a vyhlášenou cukrárnu ...
Vybaleno, zdokumentováno malým videem pro rodinu a přátele, sprcha a jdeme na procházku, kafíčko, později na večeři. Mezitím občas sprchlo, ale sluníčko ihned těch pár kapek vysušilo.
Procházky, pobyt v termálním aqvaparku, kafíčko, večeře v pizzerii s dobrým vínečkem, nemělo to chybu. Zrovna byli v zahradě muzea Losinských papírem flašinetáři ...
Poslední den výjezd lanovkou na Šerák.

Zdolali jsme jízdu lanovkou, obsluha vstřícná všemi směry, zdrávy došli až na chatu Jiřího
Počasí při čekání na lanovku nejisté, hnaly se mraky, dokonce i pár kapek a vítr dost silný. Odložit, neodložit, nakonec čekáme, já fotím okolí.
Dole pod námi restaurace Kaťuše, tam si zajdeme, byli jsme tam před pár lety. Sluníčko zvítězilo, mraky odpluli a my jedeme se spousty turistů lanovkou k vrcholu Šeráku.
Konečně šlapeme k chatě Jiřího, větrno, zima, máme dost oblečení v batohu. Nádherné výhledy do okolí, dalekohledem až k nám na Pustevny, Lysou horu, minule nám tak počasí nepřálo.

Nezbytné kafíčko, ještě jednou pár snímků, netroufala jsem si vyfotit pána na vozíčku, ani paní jejíž dcera mě prozradila její úctyhodný věk 88, výlet na Šerák byl dárkem k narozeninám.
A pak už míříme k lanovce na zpáteční cestu, nádherné výhledy do okolí si užíváme, sluníčko hřeje, až doma jsem zjistila, že hřálo příliš. Byla jsem červená jako klaun, nos a tváře, zklidňující krém vše vyřešil.
Usedáme z nostalgie v restauraci Kaťuša, terasa plná, sedíme uvnitř s několika turisty, obsluha se baví, z kuchyně nahlíží nevlídná tvář kuchařky a její pomocnice. Po nejméně deseti minutách dostáváme jídelní lístek, nikdo však nepřichází pro objednávku. Přesouváme se na terasu, kde se uvolnilo místo, je teplo, máme žízeň i hlad, nejsme sami. Servírka prochází kolem a na manželovu objednávku reaguje slovy, počkejte si. Čekáme, posouvám si kovovou židli, usedám a v tom padám, měla jsem štěstí, že jsem se uhodila do nohy židle, propadla jsem dírou v prohnilé podlaze terasy, kterou zakrýval koberec. Žádná cedule " NEPOSOUVAT ŽIDLE, SEDĚT A NEHÝBAT SE," tam nebyla.
Šokována nejen já, ale i okolí odmítám pomoc manžela a jednoho turisty, nechci se zvednout, zkouším, zda jsem si nepochroumala nohy, operovaná je v pořádku, druhá taky, bolí hlava a rameno. Za nabízené pomoci se zvedám, přecházíme k jinému stolu, voláme obsluhu. Mladé děvče mělo takovou drzost, že začala majitele zapírat, nakonec přišel. Mezitím se nedělo nic, stůl a židle nad prohnilou podlahou dál nabízeli k posezení, mohla bych dostat trochu vody, hlesla jsem do prostoru, v tom přišel majitel, vyslechl, co se stalo, a pronesl, že je mu to líto. Na naši žádost o sepsání události neskutečně zíral a nechápal, co po něm chceme. Zabezpečte si ten nebezpečný prostor, vezměte papír a sepište událost. Konečně trocha vody a otázka, zda si něco dáme k jídlu, tady ne, přineste sepsání události. Byla jsem jak v ošklivém snu, vyděšená nostalgie v háji a radost z výletu také.
Domů, já chci domů, připadala jsem si jako mimozemšťan, manžel mě chtěl vést do nejbližší nemocnice, ale já chtěla domůůůů. Až doma zajdu, trvala jsem na svém, po hodině a půl jízdy přišel hlad, pití jsme měli sebou. Zastavíme na Kukačce, dáme kafíčko a možná jídlo rozhodl manžel. Horní Benešov motorest Kukačka, prostředí moc hezké, obsluha milá, jídlo vynikající 1 ***** a kdyby to šlo, tak Michelinskou hvězdu.
Kaťuša ne, když tak restaurace naproti, už nikdy nostalgie, tedy aspoň u mě.
Na závěr moc hezký pohled na květinovou výzdobu nad lanovkou ...
Všem vám přeji pohodovýé dny prožité ve zdraví

"BUDU ZA CHLUBILKU?"

14. srpna 2019 v 15:00
SRPEN 2019
Dolní oblast Vítkovice jsem navštívila celkem čtyřikrát, poprvé s nejmladším vnukem a manželem Malý svět techniky, druhá návštěva byla pozváním nejstaršího vnuka na Gospelový koncert, následovalo třetí a to na natáčení klipu skupiny Světlo - Ztráty a nálezy, kde jsem v roli uvaděčky kina - http://fukcarinka.blog.cz/1907/ztraty-a-nalezy
Nedávno jsme od vnuka dostali opět pozvání do Dolní oblasti Vítkovice na "LÉTO FEST", kde skupina Světlo měla hodinový koncert. Pro kapelu to znamenalo moc, dostat pozvání na takové vystoupení už něco znamená.
Koncert byl úžasný, my s manželem, dcerou a zetěm jsme se jen usmívali, později si sdělili, co vše se nám honilo hlavou.

Začátky vnuka na Základní umělecké škole Leoše Janáčka, později jeho vystoupení a úspěchy na různých soutěžích ve hře na keyboard - klávesy. Manžel se v tomto vnukovi hodně věnoval, cvičil pilně pod manželovým vedením, doprovázel jej do hudební školy a nyní ...
Prostředí Léto Festu pro nás nezvyklé a to jsme se tam zdrželi pouze tři hodiny, dcera odjížděla v brzkých ranních hodinách se zetěm na dovolenou a nám plně stačili ty tři hodiny, vystoupení skupiny Světlo bylo první v pořadí. Nám navíc úplně stačili ty tři hodiny, neboť při našem odchodu jsme zírali na valící se davy lidí proti nám, které teprve čekala, jak dcera řekla ta pravá "Fest šou".
Na to vše byli v oblasti Dolních Vítkovic vybaveni počínaje počtem vystupujících kapel, stánků a jiných důležitých zázemí.
Musím podotknout, že jsem byla jak v Jiříkově vidění, když si uprostřed toho všeho posedali skupinku do škváry a při debatě hodovali, vyčkávající začátku koncertu té "své" kapely.
Byla jsem, viděla, nádhera, úžasné, ale stačilo. Zdravím všechny návštěvníky mého blogu a přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" VÝLET DO BESKYD "

3. srpna 2019 v 15:32
SRPEN 2019
V červnu byli na klubovém výletu v Beskydech, na programu byla návštěva výstavy dřevěných soch na Ostravici a následně v obci Bílá prožít pár hodin v přírodě, dle fyzických možností našich členů.
Ono pořádat výlet pro početný kolektiv je dosti náročné, zvláště pak, když jsou rozličných věkových skupin a zaměření. Musím však napsat, že krom malých připomínek se tehdy výlet opravdu vydařil, výstava se líbila, pobyt v přírodě také a poslední zastavení na výborné frgále v Cyrilově pekařství zrovna tak.
Včera jsme si s mým mužem a kamarádkou výlet do Beskyd zopakovali.


Nejdříve obec Bílá a hned výjezd lanovkou na vrchol Zbojník, bylo to přece jen lepší, než mít na starosti autobus našich klubových přátel.
Nádherný výhled, v dálce Lysá hora a ten vzdoušek.

Kolem nás rodinky s dětmi, dospělý na kolech, houf dětí s maminkami, ale přitom nádherný klid. Manžel ač jinak turista, držel se s námi, stačila procházka kousek na levou stranu, zjištění kam až bychom mohli dojít, kdyby všichni mohli, pak na pravou stranu vrcholu Zbojník, kde manžel prohlásil, že by se klidně pěšky, či na kole vydal dále, ale bude s námi držet basu. Houby s octem, pomyslela jsem si, kolena tě začínají zlobit, ještěže se máš na co vymluvit.
Když jsme se nabažili panoramat, sjeli jsme lanovkou zpět, po cestě jsme v lese viděli maminky s dětmi jak plní na stezce úkoly, také kolaře, kteří už prví jízdu dolů absolvovali a nyní jeli lanovkou opět na další dávku adrenalinu. Trasy na kola, koloběžky a naučné stezky jsou součásti Zbojníku. Mít zdravé nohy, tak se hned pustíme "Medvědí" stezkou a plníme úkoly
Raději jsme využili zpáteční jízdenky na lanovku
Dole pod lanovkou malé posezení u kafíčka a ujíždíme do blízké Ostravice do ráje dřevěných soch.
Můj muž moc nadšen nebyl, ale po vstupu do biskupské zahrady, kde jsou sochy umístěné, byl nadšený.
Opět se ukázalo, že mé vyprávění z našeho výletu mu šlo jedním uchem tam a druhým ven, možná jsem až takové nadšení při vyprávění našich klubových toulek sama neprojevila.
Nyní jsme se kochali úžasnými výtvory řezbářského mistra pana Luďka Vančury. Něco málo ze zdroje:
Úžasné, to je skvělé, nádherná práce linulo se s úst mého muže, je to opravdu nádhera a stojí za návštěvu.
Včerejší den se nám vydařil, spokojeni jsme odjížděli k domovu, do ruchu města a zjišťovali, že už vzdoušek není tak čistý, řidiči jsou až na pár výjimek opět neomalení, zvláště kamionů a menších firemních aut. Jo dnešní uspěchaný profesní život jim nezávidím, jen bych občas za volant posadila jejich šéfy a majitele autodopravy, aby si vyzkoušeli sami, co chtějí po druhých.
Nejen vám, návštěvníkům mého blogu, ale i řidičům a řidičkám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" ACH TY PRÁZDNINY TAK LETÍ "

28. července 2019 v 13:29
ČERVENEC 2019
Pár dní zpět mě na jednom z vašich blogu zarazila zmínka, že první měsíc prázdnin bude u konce. Hrůza, už se to blíží, vždyť ani nestačily řádně začít a už budu muset zpět do práce, buďte v klidu, já ne! To jsou slova naší dcery, která učí starší děti a vždy použije stejná slova ve smyslu, že si nic neužila a opět nastává dřina, ach jó. My ji naoko uklidňujeme, že zase brzo nějaké ty prázdniny budou, to vám povím, nám se totiž zdá, že naši vnuci jsou častěji doma a tím i dcera než ve škole, to je svátek, to je ředitelské volno, vysvědčení, k tomu volný den, pak pololetky, mezitím vánoční, potom velikonoční a tak bych mohla psát a vyjmenovávat dál dny školního volna. Každopádně jsem se posunula k začátku těch letních prázdnin, kdy jsme se s dcerou skoro ve stejný termín vydali do lázní. My do Turčanských Teplic, dcera do Františkových lázní za účelem načerpání sil a odpočinku.Náš pokoj, neměl chybu ...
Obden jsme byli ve spojení, technika je technika a my ji hojně vzájemně využívali.Často jsme pobývali v parku před hotelem,je vidět, že ani u našich sousedů není vláha ...
Našemu lázeňskému pobytu ke konci nepřálo počasí, ochladilo se a dokonce prý v Tatrách, což nebylo daleko, nasněžilo. Přesto jsme chodili s manželem na časté procházky parkem, na kafíčko a vínečko, procedur bylo až nad hlavu a tak jsme o trochu více oproti dřívějším lázeňským pobytům odpočívali.
Vše jsme dokumentovali focením a šokovali naše děti, tak třeba fotka a k ní dovětek, chodím zde do baletních kurzů. V parku bylo plno různorodých laviček, jedna z nich "baletky", neměla chybu.
Druhá, nepublikovatelná fotografie, tatínek se trochu opozdil, na pokoj dorazil až nad ránem.
Příčinou pozdního příchodu mého muže bylo prý upevňování Česko - slovenského přátelství, což se děje pravidelně po několik roků co do Turčanek jezdíme, hodně příbuzenstva jak personálu, tak obyvatelů lázní bydlí v našem městě, kam zamířilo za dob svého mládí za prací.
Pár dní po takto navázaném přátelství se můj muž další dny raději v ta místa již nepouštěl s dovětkem, že ta jejich borovička se nedá takto pít, jak ji pijí naši bratři. Pokud jsme tam přece jenom zavítáli, používal mě jako ochranný štít, se slovy mám zde svou ženu a jdeme po krátkém odpočinku u kávičky dále na procházku do parku.
Soustrastné pohledy okolí přehlížíme a můj muž byl rád, že nemusí opět tu aj boha borovičku.
Naše dny lázeňského pobytu se krátily, počasí se horšilo, procedur zdálo se, jakoby přibývalo a nastalo balení spojené s odjezdem domů. Na cestě tam i zpět nám posloužila konečně navigace s příjemným mužským věcným hlasem, moc toho nenamluvil, ale nádherně navigoval.
Poslední zastavení pod Strečnem, pár fotek práce převozníka, trabant nadšenců
Následně nás v Třanovicích v našem oblíbeném pobeskydí přivitalo sluníčko, kde jsme se zastavili cestou domů na pozdní oběd. Pár hodin před naším příjezdem, tam notně sprchlo, vody v protékající řece však mnoho nebylo mnoho.
Všem vám přeji prožití dalšího měsíce prázdnin ve zdraví a pohodě vaše Fukčarinka

"JEDEN ČERVNOVÝ DEN"

2. července 2019 v 17:59
ČERVENEC 2019
Naše společná rodinná setkání se nevyhnout mnohým z vás známému problému, setkat se všichni v jeden den. Řeknete si, jednou za rok to není možné, ale u nás to opravdu tak je. Setkáváme se jednotlivě během roku, občas se u nás naše děti míjí navzájem.
Neobvyklou, krásnou kytičku vytvořila snacha ...

Letos to vypadalo slibně, na konci školního roku setkání celé rodiny u mladšího syna na zahradě málem vyšlo, chyběl pouze druhý syn s rodinou.
Ten den snad bylo největší horko, jaké může u nás být, panovala však přesto výborná nálada. Vše jistila pergola, kterou občas syn, nebo vnuk poprášil jemnou sprchou, dva mohutné ořešáky a mírný větřík.
Stihlo se vše, dodatečně popřát oslavencům k svátku i k narozeninám, probrat potřebné, získat informace napříč generacím a vůbec potěšit se setkáním samotným. Kytička mini karafiátů od dcery potěšila ...

Zrovna tak orchideje od druhé dcery ...
Kdo z vás si vzpomene na mou přítomnost při natáčení klipu skupiny Světlo, tak jen mohu prozradit, že spatří světlo světa během čtrnácti dnů, vnuk slíbil na mé přání klip zde zveřejnit.
Hned v úvodu jsou mé ruce - má role uvaděčka v kině
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše

"PRÁZDNINY"

20. června 2019 v 19:29
ČERVEN 2019
Včerejším dnem pro mě začaly prázdniny, jste možná zaskočeni, o jakých prázdninách zde píši. Upřesním,mé prázdniny jsou "klubové".
V úterý jsme měli poslední klubové setkání a završili jsme je přímo parádně posezením v hospůdce, kam jsme se vydali MHD a kousek po svých, kde jsme se občerstvili kafíčkem, pivečkem a čím vším možným a v závěru posilnili vynikající vaječinou.
O zvyku smažení vaječiny v našem kraji píši zde: http://fukcarinka.blog.cz/1106/vajecina . Dříve jsme si vaječinu v zahradní restauraci připravovali sami, nyní již vše přenecháme odborníkům, neboť náš klubový kolegy, který nad smažením vaječiny a ohněm šéfoval, bohužel není mezi námi. Ono taky naštípat dříví, včas přiložit, připravit ingredience - špek, cibulku, pažitku, sůl a minimálně ze 105 vajec připravit vaječinu není jen tak. Jednou jsme zkusili a uznali, že vaječina není jak od "našeho" Vaška. Letos nás bylo 35 a vajíček 115, vaječina se povedla, naše klubové setkání budou pokračovat až v září. Nyní si budeme užívat mini prázdninové setkání, jak koho napadne svolat ostatní. Nechám se překvapit, kdo bude prvním iniciátorem, moc brzo to nevidím, podle všeho vnoučata a pravnoučátka zaměstnají mnoho z nás.
Hned začátku června jsme měli ještě jednu klubovou akci a to celodenní výlet do podhúří Beskyd. Jaké bude počasí, si jeden nevybere, takový výlet se plánuje dosti s předstihem. Nám to vyšlo náramně, sluníčko nás doprovázelo po celou dobu našeho pobytu nejdříve na Ostravici, kde jsme si prohlédli výstavu dřevěných soch. Fotit jsem moc nestíhala, zrovna tuto fotografii mám od kamarádky ...
další je již má ...
Poté jsme se přesunuli do obce Bílá, kde bylo osobní volno, a každý se mohl rozhodnout, jak je stráví, zda si udělá menší túru, či si odpočine malou procházkou s posezením na lavičkách v okolí říčky Bílé.
Raritou obce je dřevěný kostel sv. Bedřicha severského stylu.
O obci Bílá jsem psala zde: http://fukcarinka.blog.cz/1411/beskydy-bila
Náš třetí a poslední cíl výletu bylo Cyrilovo pekařství v Hrachovci nedaleko Valašského Meziříčí. Jen jsme vyjeli z Bílé, začalo pršet a pršelo až do Rožnova pod Radhoštěm, pak už opět svítilo sluníčko.
Posezení u kafíčka a zakousnutí do vynikajících frgálů bylo sladkou tečkou našeho celodenního výletu.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" ČAS LETÍ "

8. června 2019 v 14:37
ČERVEN 2019
Zahrádku nemám,pouze pidi midi balkonovou, malé děti zrovna tak, krom devítiletého vnuka, který k nám již dochází sporadicky, neboť se mu u nás nelíbí stran dodržování určitých pravidel a hlavně učení. V podstatě jsem rentiérkou a nemám čas.
To si říkám každý den večer, když zjišťuji, že krom nahlédnutí přes mobil, není čas na napsání článku, na vložení fotografií občas pořízených hekticky na cestách. Nejdříve se zmíním o svém pobytu v lázních Slatinice u Olomouce.Fotografie nahoře - pohled z našeho pokoje z lázeňského domu Balnea do okolí. Kdo hledá klid a plno zeleně, tak ten tam stoprocentně najde, kdo naopak lázeňské hemžení, tak ten bude zřejmě zklamaný.
Fotografie lázeňského domu Hanačka, odsud se chodí na procedury i do okolních lázeňských domů. Všude je zeleň a spousty laviček na odpočinek.
My dvě s kamarádkou jsme si vychutnávaly klid a přírodu, počasí nám celkem přálo, sice občas pršelo, ale i taková procházka po dešti v přírodě má své kouzlo.
Výhodou bylo skvělé bezbariérové ubytování s procedurami pod jednou střechou v lázeňském domě Balnea, odkud byla i výborná dostupnost jak do přírody, tak na náměstí a do ostatních přilehlých prostor okolních lázeňských domů s parky, kde bylo hojnost laviček.
Kultura také nezaostávala, různé zábavné a taneční večery, výlety s průvodcem do okolí, ba i blízký Olomouc a jeho památky bylo možno navštívit. Krom procházek do přírody, posezení u vínečka s přáteli a hojných procedur na mě čekalo poslední večer moc milé a příjemné překvapení. Nejdříve mail od paní Daruše Burdové s omluvou na její skoro roční odmlčení a večer pak osobní telefonát. S paní Burdovou jsem se seznámila zde na blogu u Haničky - Otavínky - http://otavinka.blog.cz/1812/95-narozeniny, něco málo také na mém blogu - http://fukcarinka.blog.cz/1510/co-me-potesilo.
Každopádně jsem na paní Burdovou při mém pobytu ve Slatinicích myslela a shoda náhod nás málem spojila osobně. Tuším, že v březnu, či dubnu byla paní Burdová tak jak každoročně v těchto malých lázních.
To byla opravdu třešinka na dortu mého lázeňského pobytu, druhý den jsme odjížděly domů.
Jeden podvečer po bouřce ...
To byl čtvrtek, v pátek a sobotu jsem již seděla, ve volební komisi na opačném konci našeho města. Jeden by nevěřil, s kolika svými známými jsem se tam potkala. S velkou většinou jsem se neviděla roky a ve snu by mě nenapadlo, že tam bydlí, tedy krom některých rodičů mých žáčků z MŠ. Tak i dva dny voleb uteklo jako voda a čas běžel dál. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

" OPĚT O ROK VÍCE "

27. dubna 2019 v 20:27
DUBEN 2019
Dnešní den hned po ránu začal pro mě velmi příznivě, samé příjemné maily a telefonáty, SMS a určitě dole v poštovní schránce bude aspoň jeden narozeninový pohled. Vím, jsem neuvěřitelná, ale kolem schránky jsem se doslova včera k večeru plížila s vidinou sprchy a lůžka, ráno kontrola u lékaře s velmi pozitivními výsledky, pak doma rychlá příprava oběda, chvilka odpočinku a následně s ostatními dobrovolníky instalace výstavy "Šikovné ruce seniorů", musím se přiznat, že mě nejen včerejší vedro, ale i únava tak zdolala, že jsem se brzo se všemi rozloučila a zamířila k domovu. Nakonec sešlo se nás dost a s tím hlavním vše vybalit a rozložit na stoly a stojany, sbalit všechny obaly, tak aby se opět našly, tak s tím vším jsem pomohla a byla ráda, že jdu domů.
Dokonce jsem ani nefotila, jednak mě strašně bolely nohy a jednak probíhalo ještě přemísťování vystavovaných předmětů a dnes, zrovna tak zítra mám vyhrazené dny pro rodinu. Snad pár snímků z let minulých, to abych dala aspoň malou ochutnávku z prací našich seniorů.



Tak jsem se rozepsala, že bych málem zapomněla vám všem poděkovat za blahopřání, které jste mě poslali právě maily a SMS, děkuji moc, potěšily.
Prvními gratulanty byla dcera s vnukem, ostatní členové její rodiny byly mimo domov v práci a na brigádě, tak prozatím SMS. Vnuk Míša mě překvapil vlastnoručně upečeným dortíkem "Krtkovým" a byl moc dobrý.

Samozřejmě, fotit bych málem nestihla, tedy ten dort, rodina se fotit nenechala, hned protestovali a tak nakonec kytičky navrch, ty neprotestovaly.
Zítra budeme pokračovat s další partou a následně pak kdo nebude moct, tak až se vrátím z lázní, to bude času dost. Jak říkala naše babi, co se vleče, neuteče. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

" PEL MEL, ANEB OD VŠECHO TROCHU"

5. dubna 2019 v 20:30
DUBEN 2019

Dnes to bude od každého trochu a hlavně na přeskáčku, neboť když mám něco před sebou, myšleno uskutečnit v rámci větší akce a být toho součásti, tak mě moc do smíchu není.
Co se tedy dělo, myšlena ta větší akce, které je náš klub iniciátorem a proběhl již šestý ročník, musím dodat, že úspěšný.
Seniorská kuželka - turnaj v bowlingu o Putovní pohár, zúčastnilo se 17 družstev seniorských klubů, první místo obsadilo družstvo klubu seniorů Dukla, druhé místo dalších zbylých 16 družstev. Gratulace všem, nejvíce nejstarším členům z domova seniorů Luna. Velká radost pracovnic sociálního odboru a nás, kteří jsme zajišťovali dozor na dráze, že se soutěžilo ve smyslu onoho známého: "Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se." Cílem této akce bylo ukázat, že se dá zvládnout mnohé napříč omezení, podpořit fyzickou zdatnost, pohybové schopnosti a nejlepší možnou kvalitu života seniorů navzdory jejich věku, různým omezením, či zdravotním postižením. Což se vydařilo a jsem tomu moc ráda, dobré pohoštění dodalo třešničku na pomyslném dortíku.
Já splnila slib a na požádání jsem včera napsala o tom všem dění do Senior tipu, místního tisku a regionálního deníku.
Dalším příjemným bodíkem dnešního pel - mel je kultura, na scénické čtení v podání herce Lukáše Hejlíka mě pozvala koncem dubna kamarádka.
Na scénickém čtení jsem byla poprvé a moc se mě líbilo.
Včerejší brzké vstávání, před cestou do zdravotního zařízení jsem fotila po dlouhé době východ slunce.
A následně rozkvetlý keř v předzahrádce, který má výraznou vůni, je to ostuda, ani neznám název.

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

" TAK NEVÍM ... "

28. března 2019 v 22:32
BŘEZEN 2019
Čím vším jsem už v životě byla, přemýšlela jsem v neděli při čekání v malém kině, na okraji areálu Dolní Vítkovice, které měla hudební skupina Světlo ten den pronajaté k dotočení nového klipu k písní Ztráty a nálezy.
Byla jsem tím vším ráda, každopádně co bych pro svého vnuka, frontmena skupiny Světlo neudělala.
Ten den jsem byla uvaděčkou v kině, zde mé pracoviště.
Něco málo navrch ze zdroje k samotné oblasti Dolní Vítkovice : https://cs.wikipedia.org/wiki/Doln%C3%AD_oblast_V%C3%ADtkovice
Neděle strávená mezi skupinou mladých nadšenců a jejich fanoušků byla pro mě něčím novým, ale řeknu vám komparz je o trpělivosti a to jak ze strany režiséra a všech těch dalších lidiček ze štábu, tak stran komparzu.
Vůbec jsem netušila, co takové "uvaděčce" dá za práci správně utrhnout vstupenku. Jednou jsem ji jako trhala až příliš rychle, pak příliš pomalu, pak byl špatný záběr na vstupenku, na přicházející diváky, pak se loudali, pak šli až příliš rychle až to vypadalo, že se to nedotočí, byl konec. Jó, máme to, hurá, chtělo se mě zvolat a šla jsem si dát kafíčko, přitom jsem se v duchu smála, že tam budou vidět "jen" mé ruce a hned jsem si je prohlížela, zda jsou jako, tako vhodné pro tu scénu.
Vhodné, nevhodné, mladý je rád, že babi souhlasila, když se mě ptal, zda bych mohla být součástí natáčení, lezlo to z něj jak s chlupaté deky. Babi, potřebuji k dotočení klipu paní jako uvaděčku, no víš starší paní, souhlasila jsem, co bych pro tebe neudělala, můžete mě klidně zestarnout, však vy si poradíte. Chvilku bylo ticho a pak vnuk špitnul, to nebude třeba, ty jsi babi vyhovující a nezlobíš se, dodal. Ne, nezlobím a v duchu jsem si řekla, tak už jsem pro mladý stará, však to je pár let zpátky, co jsem byla součástí krátkého filmu natáčeného vnukem pro školní akademii, tehdy byl deváťák a já v tom filmu byla jejich třídní. Průšvih je však v tom, že já se stále cítím být mladá a vůbec, je to průšvih, myslím, že ne.
Jakmile spatří klip světlo světa, určitě dám odkaz, doufám, že ty mé ruce tam budou vyhovující.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví
 
 

Reklama