LETEM MÝM SVĚTEM

"NEDĚLNÍ DOPOLEDNE SE STARÝM KOZLEM"

14. května 2018 v 21:13
KVĚTEN 2018
Dnes nabídnu něco málo z nedělního dopoledne, kdy jsem zůstala doma a věnovala se mimo jiné vaření a focení. Chtělo by se mě napsat, že jsem zůstala doma se "starým kozlem" a toho kozla vyfotit, leč mohl by to brát někdo jako reklamu, tak se tak neděje. O tom, že by si mohl někdo myslet, že tím myslím mého muže, tak to ani ve snu nepřipouštím. Namísto toho pouze prozradím, že jsem pekla vepřové maso na černém pivu, znalci už ví, co tím bylo myšleno. Vřele doporučuji, a jelikož foto není, to abych vám nedráždila vaše chuťové buňky, jen dodám, že jako příloha byl salát z kysaného zelí, doplněn strouhaným křenem a jablíčkem. Tak teď nevím co vychválit více, zda to maso, nebo ten salát. Každopádně mana nebeská.
Nyní k tomu podstatnému, čemu jsem se věnovala v době, kdy maso bylo v troubě, a salát odpočíval v ledničce.
Kytičky, to je moje, po ročním přemlouvání orchidejí, že si v novém prostředí zvyknou, jsem se s několika bohužel rozloučila. Z počtu asi tak deseti zůstalo pouhých pět silných jedinců, jeden, nedávno narazil poupata. Mezitím jsem pátrala, které kytičky by orchideje nahradily, vyhrál Lopatkovec.

Zakoupila jsem dva, jeden kvetoucí, druhý přemlouvá zajíček ušáček, aby se nenechal zahanbit.
Dokonce nabízí úplatek, kdo z vás vidí pětikačku?
Pohrála jsem si s kytičkou karafiátů…
Pak už maso zavonělo, zvony v blízkém kostele odbíjeli dvanáct. Manžel se vrátil z výletu na kole a byl čas obědvat. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ZAHRADNIČÍM "

12. května 2018 v 19:45
KVĚTEN 2018
Zahradničím, sice na mini balkonové zahrádce, ale i tak mám radost z toho, jak to vše krásně roste. Dokonce jsem už sklidila první kytičku majoránky na sušení.
Nově jsem zakoupila obyčejnou kopřivu, která udělá plno parády. Připoměla mi ji loni Helenka B. V truhlících na okně kvetou muškáty, doufám, že ani Pankrác se Servácem a Bonifácem žádným rostlinkám neublíží.
Na zahradě u syna jsme po zimě zprovozňovali ledničku.
Všechny poličky, šuplíky a mřížky vydezinfikovat, opláchnout čistou vodou a než vše řádně vyschlo, došlo i na kafíčko s kouskem koláče.
Pár snímků ze zahrady, nejvíc se tam snad daří těmto kytičkám, které tam vykvetly, aniž by je někdo zasadil.
Všimla jsem si, že hojně kvetou u sousedů v trávě za plotem. Tak asi dílem větru a zobáčkům ptákům se dostaly o kus dál.


Pivoňky ještě nevykvetly ...
Poslední snímeček, vše dát pod střechu a domů.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" LETEM MÝM SVĚTEM"

7. května 2018 v 16:46
KVĚTEN 2018
Jsme po obědě a já si sedla ještě na chvilku k internetu s tím, že se proberu fotografiemi, kterých mě za poslední dobu přibývá a já nemám čas dát je na blog. Natož si s nimi udělat pořádek, což znamená vyhodnotit, které nechám ve složce a které půjdou do koše. Jak jednoduché oproti fotografování před mnoha léty, nechci rovnou napsat, v dobách mého mládí.
To mě připomnělo nedávnou dobu, kdy jsem vlivem okolí v polovině dubna začala "slavit" svou 65. Slavit je silný výraz, spíše jsem poseděla s přáteli, klubovými kolegy a dnes mohu napsat, že rovněž z části své rozvětvené rodiny. Nevím čím to, ale moc přátel nemá rádo fotografování své osoby, což chápu a respektuji. Zrovna tak vnuci, jen na ně zaměřím svůj foťáček, už slyším, babi né.
Všichni mohou být v klidu, oznamuji, že můj fotoaparát začal tak trochu stávkovat. Občas s ním zaměřím na objekt a vše vidím jak přes igelitový pytlík. Má svá léta zřejmě za sebou, narozeniny jsem už měla, vánoce jsou daleko, tak nevím, zda to spolu ještě vydržíme. Každopádně nějaké foto z těch posledních dnů mám.
Kytiček a hrníčků není nikdy dost a já byla obdarována několika růžemi, ze kterých jsem dnes udělala koláž.
Některé jsou ještě pohromadě ve váze, ale spíše jsou to nyní sušiny. Nic se nedá dělat, půjdou do koše.
Hrníčky, těch není nikdy dost, dva mě přibyly. Jeden od kamarádky, která vtipně využila foto z plesového posezení. Přidala tam vtipný nápis " Martičko na Tvé zdraví", dost často si udělám ranní kávu či čaj právě do tohoto hrníčku.
Druhý hrníček jsem dostala o pár dní později od dcery. Je s láskou ručně malovaný a ten využívám k odpolednímu posezení u kafíčka.
Bonboniéry, obálky a jiné dary jako jsou vínečka, z mého oblíbeného vinařství Templářských sklípků jsem nefotila. Tož ale na zdraví, to jsme si připili …
Hojně s klubovými přáteli, od těch krom jiného jsem dostala kominíčka pro štěstí. Ten od té doby na mě juká spolu s andělem strážným a malou Fukčarinkou od Květy.
Jak tak koukám Fukčarinka právě vybírá jednu ze zatáček, tak honem vyrovnat Fukčarinko a blejsknout znova ...
Počátek mého půl jubilea rozhoupalo zakoupení křesla, ale o tom jsem již psala. Křeslo je báječné, nejenže se v něm dobře čte, ale i spí. No práskla jsem to na sebe, proč ne.
Kytička od manžela s přídavkem poukazu pro dvě osoby do lázní mě potěšila.
Od Ondráška mé oblíbené chryzantémy doplněné tulipány, to bylo jako sluníčko.
Dárek od bloggerky Evičky, k dečce s motýlem přišlo jednoho dne po ránu s krásným přáním loni a nedávno další s motýlkovým zápichem do květináče.

Evičko, ještě jednou moc děkuji a také vám všem za moc hezké blahopřání k narozeninám, která mě přišla mailem, nebo rovnou na blog. Přeji vám pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka.

" JEŽIBABÍ STEZKA "

1. května 2018 v 15:47
KVĚTEN 2018
Přiznám se, občas si řeknu "co se vleče, neuteče", ale dnes raději o "Ježibabí stezce" napíši. Zítra by už bylo pozdě, nebyla by to akce aktuální.
Pálení čarodějnic, stálo na pozvánce jedné z mnoha hospůdek v našem okolí, oheň nemusím a tak velké společenské akce už vůbec ne. Zlákala nás však akce konaná o pár hodin dříve a to "Ježibabí stezka. Vnoučka Ondráška jsem vůbec přemlouvat nemusela, dědečka také ne a tak jsme vyrazili za dobrodružstvím.
Stezka povede lesem, Ondra si vzal opasek s dřevěným mečem, kdyby náhodou, tak tě budu babi chránit.
Přelétla jsem očima osazenstvo naší výpravy, zda je řádně oblečené a nazula obuv. Ouha, jak jsem později zjistila velmi nevhodnou, musím se však přiznat, že jsem mínila své dva chlapi poslat lesem samotná a já na ně chtěla počkat v zahradní restauraci u kafíčka.
Jeden míní, ježibabí mění, hned u prvního zastavení mě strhly zúčastnit se výpravy. Jsem pro každou srandu, tak jsem pokračovala dalších pár km chůze kouzelným lesem.
První zastavení bylo u dvou ježibab, které Ondráška přivítaly slovy, počkat mládenče, ty na nás mečem? Nepustíme tě dále, jedině když splníš úkol. Ondra si měl vybrat, buď ochutná sušené jedovaté houby, nebo červíky a třetí možnost byl žabí sliz. Po velkém váhání, ochutnal sliz a hned si vypláchl pusu vodou. Vysvětlovala jsem, že je to želé, ale zbytečně. Dostal razítko, celkově jich mělo být osm a šli jsme dál.
Lesní muž a další ježibaba, Ondra proběhl pod lanem bez ztráty bodů, razítka přibývala.
Skládání kostí a z nich žirafu, to byl úkol jednoduchý, další razítko a už tu bylo procházení pavučinou, tam uviděl na stole stát dvě lahvová pivečka, což bylo občerstvení pro pavoučí muže, ale Ondra se lekl, že bude muset pivo ochutnat. Domluvili jsme se spolu, že jej klidně v této ochutnávce zastoupím.
Další zastávkou bylo šklebení, po přivítání nabídla ježibaba Ondrovi mlsku a hned po té došlo opravdu ke zkřivení úsměvu, uspěl i ve šklebení, razítko bylo naše.
Trochu jsme se v lese ztratili a došli k zahrádkám, kde pod deštníkem popíjeli nic netušící zahrádkáři kafíčko. Ondra chtěl plnit úkol, plot jej dělil od stolku s kafíčkem, nakonec se vše vysvětlilo a my se kousek cesty vrátili. Nejhorší úkol byl u předposlední hlídky a to ze tří kbelíků vylovit různé havěti.
V zrní byla myš, ve vodě had a v pilinách křeček. Naštěstí všechna havěť byla umělá, nedovedu si představit, kdyby je lovilo všech 55 dětí, kteří se "Ježibabí stezky" zúčastnily.

Pro mě by to byl úkol nesplnitelný, neboť bych se takové havěti nedotkla. Raději jsem na nic nečekala, vyšlapal malý kopeček, kde jsem vyčkala na zbývající osazenstvo naší výpravy.
Konečně jsme dorazili k poslední hlídce a než Ondra zhotovil košťátko, já už seděla v zahradní restauraci.
Kafíčko, šeptla jsem na obsluhu, za chvilku přišel zbytek osazenstva. Ondra s diplomem a dobrotami, manžel s kafíčkem.
Ježibabí stezka byla báječná akce jak hospůdky, která se ve skutečnosti jmenuje "U JEŽIBABI", tak místního Svazu žen, které tam pořádají různé akce na stmelování starousedlíků s novousedlíky.
Určitě, to nebyla první akce, které jsme se zúčastnili. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ČAS ... "

26. dubna 2018 v 21:08
DUBEN 2018
Čas občas letí, občas plyne jako voda, každého promarněného dne je škoda. Opak je pravdou, občas je potřeba zvolnit.
Malý výlet do přírody, třeba na Medvědí česnek ...
nebo k rybníku ...

Nabrat sílu z okolní přírody, ovšem pokud vás neohluší zvuk motorek, jako nás nedávno uprostřed lesa.
Posedět s přáteli u sklenky dobrého vína.
Nabrat sílu ze staletého stromu, bohužel pokáceného.
Věřím tomu, že k pokácení byl důvod, neboť jsme byly na výletě v chráněné krajinné oblasti.
Zdravím všechny návštěvníky mého blogu a přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

" VÝLET K VELIČKŮM "

10. dubna 2018 v 21:56
DUBEN 2018

Kdo nebyl " U VELIČKŮ" nebyl v Beskydech, to se traduje a my se rádi k Veličkům vracíme. Tím chci říct, že do podhůří Beskyd jezdíme často, ne však k Veličkům. Jednou, dvakrát do roka a tak abychom dostáli aspoň té jednoroční návštěvě, vzali jsme to z gruntu hned v pondělí. Při nedělní snídani na otázku mého muže, kam se vydáme na výlet v pondělí, prohlásila jsem, přece k Veličkům pod Lysou horu.
Cílem nedělního výletu byla procházka kolem Olše, ale o tom až příště.
Nyní vzhůru k Veličkům a to rovnou od korýtka, pokud se vydáte do Malenovic, doporučuji zdatnějším zaparkovat auto na parkovišti u Rajské boudy. Kdeže jsou ty časy, kdy jsem se řadila mezi zdatnější, a vyráželi jsme od Rajské boudy.
Ke korýtku se váže tato pověst, více však ze zdroje: http://www.malenovice.eu/ondrasova-skala-v-malenovicich-931cz45/
U korýtka je možné se osvěžit, opláchnout a nabrat sílu. To jsme udělali až při návratu
Stoupání od korýtka je náročné, ale ne dlouhé, cestou vzhůru jsme potkaly několik mužů, kteří se vraceli z výstupu na Lysou horu. Jejich pozdrav "ahoj" mě dodával sílu popojít ještě další kus cesty a až tam si odpočinout. Tvářila jsem se, že mám před sebou náročný výstup, no kdyby chlapi věděli, že míříme pouze k Veličkům.
Cesta tam byla náročná, ale na konci nás čekala odměna v podobě rozkvetlé zahrádky plné bledulí.
Hospůdka byla zavřená, nikde ani človíčka. Poseděli jsme venku a nasávali atmosféru, pokochali se pohledem na Lysou horu, kde bylo vidět místy zbytky sněhu.
Poslední pohled na stavení za zahrádkou...

Se slovy, opět jsme to letos zvládli, na zpáteční cestu jsme zvolili sestup po sjezdovce. Prošli kolem krásné chaloupky, nepodařilo se mě dostatečně zachytit kohouta zdobící střechu.

Na louce kolem malého potůčku kvetly blatouchy, petrklíče a vůbec příroda kolem dávala vědět, že jaro vládne i zde pod Lysou horou.


Po sjezdovce se k nám blížil turista, který už z dálky volal, zda mají Veličkovi otevřeno, neměli, bohužel. Dal se s námi do řeči, pověděl nám, jak to v ty místa vypadalo dříve, otázal se, zda víme o blízkém jezírku. Informace z něj doslova sršeli, bydlel tam v těch místech na protější stráni jako kluk. Chodíval do Malenovic do školy, za každého počasí, což bylo pořádný kus cesty.
Sršela z něj radost ze života, později se svěřil, že prodělal vážnou nemoc, ze které se dostal a nyní je rád, že žije. To jsem mu věřila, ale nepřerušovali jsme jeho vyprávění, neboť taková přímá autentická, jsou velmi zajímavá. Položil poslední otázku, zda víme o Satinských vodopádech, které má probádané a taky, zda víme, že tam ve skalní díře přespávali čundráci. To jsme nevěděli, slíbili jsme, že se příště vydáme k jezírku, které je v úrovni šestého sloupu sjezdovky. Navedl nás kudy tudy příště a věřím, že měl sto chutí nás tam hned doprovodit. My jsme byli ovšem už unavení a zamířili rovnou cestou ke korýtku. Pod námi tekla řeka Satina a místy bylo vidět na dno údolí.
Více o vodopádech se dočtete ve zdroji: http://www.malenovice.eu/vodopady-satiny-930cz45/
Výlet se nám vydařil, počasí nám přálo. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" DNY TAK LETÍ "

2. dubna 2018 v 21:03
BŘEZEN 2018
Velikonoční svátky máme za sebou, před námi jsou, jak říkávala naše babi všední dny. Ovšem "všední" jak pro koho, mě čeká hotový maratón. Při nahlédnutí do kalendáře jsem se až lekla, jak jsem si to mohla takto sama naplánovat - úterý klub, s tím nic nenadělám, přece nebudu chybět. Středa kadeřnice, při pohledu do zrcadla a vzpomínce na telefonát, když jsem se před třemi týdny objednávala a prosebný hlásek na druhé straně, mě oznámil, že má vše plné až do Velikonoc, zda vydržím až do po. Nyní už je zásahu kadeřnice víc jak potřeba a tak rušit objednávku není zhola možné. Čtvrtek, urolog, tam jsem objednaná dlouhodobě a plánovaně, je to nutné dodržet. Kouknu na pátek, zázrak, mám volný den, dobře tak objednám pro klub bowlingovou dráhu. To budou mít zítra naši klubový reprezentanti radost, blíží se totiž bowlingový turnaj seniorů o putovní pohár, jehož jsme iniciátoři. Chybička se vloudila, zapomněla jsem si do velkého kalendáře zapsat z malého diáře pedikúru. Řeknu vám je to honička v seniorském věku. Do toho všeho čekám mailové upozornění z knihovny, že se blíží termín ukončení výpůjčky Husitské epopeje VI a tak se těším, až přijdu z těch všech akcí domů a plácnu sebou do křesla a budu si číst. Mimochodem zde je mé nové křeslo, které jsem si konečně po roce váhání, zda je tak nutně potřebuji, či nepotřebuji, konečně vybrala. Byla jsem dětmi pochválená za dizajn, je pohodlné, zkrátka fajn.

S tím věkem jsem si připomněla, co jsem četla u Ruženky v Kavárně. Jsou prý tři etapy života "MLÁDÍ, STŘEDNÍ VĚK A VYPADÁTE DOBŘE".
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"JEDEN VELIKONOČNÍ "

29. března 2018 v 22:40
BŘEZEN 2018

Jeden Velikonoční, napadlo mě sem dát fotografii z Velikonoc 2013. Ty byly také koncem března a vypadalo to aspoň u nás na Severní Moravě takto. Děti za domem stavěly sněhuláka ...
Ne, nepřivolávám sníh, chci jen tím naznačit těm, kteří láteří na počasí, že by už konečně mělo být …
Počítám se mezi láteřící a doufám v lepší zítřky, tedy aspoň v to lepší počasí.

Chystám se péct "Šoldru", tak snad se povede tak, jako se povedla každým rokem ...


Přišla mě mailem od klubové kolegyně fotografie z předvelikonočního klubového setkání ...

Mějte pohodové dny, ať už jsou sváteční, či všední vaše Fukčarinka

"ACH JÓ..."

25. března 2018 v 20:20
BŘEZEN 2018

Sama "hlídací" prarodič, sice pár hodin, ale vnoučka jsem si užila v plné míře. Jeho prvotním ach jo, když zjistil, že děda nebude hned tak k mání a babi si přece jenom nedovede hrát klučičí hry, vzalo záhy za své. Chvilka povídání, byla vystřídána chvilkou her u notebooku, bez kterého dle vyjádření vnuka by to nebylo ono. Babi, buď se mnou, ale nezkoušej mě z matematiky a nečti si, ani na školu si hrát nebudeme. Budeme jen tak spolu, budou velikonoce, odpověděla jsem a vznesla dotaz, zda bych si při tom být spolu mohla zdobit vajíčka, když ty si budeš hrát.
Za chvilku byl vnuk u mě a zdobil vajíčka se mnou. V duchu jsem si říkala, konečně hry na notebooku vyměnil vnuk za úplně obyčejné zdobení vajec.
Při tom jsme si povídali o všem možném, pár hodin uteklo jako voda a už tu byl konečně děda, který s ním bude hrát klučičí hry.
Abych nezapomněla, matematiku jsme stihli procvičit i tak. Jak sám vnuk říká, s babi mám vojnu, nic mě neodpustí. Ach jó …
Všem vám přeji pohodový nadcházející předvelikonoční týden vaše Fukčarinka

"LETEM MÝM SVĚTEM"

21. března 2018 v 22:38
BŘEZEN 2018
Dnes to bude opravdu letem mým světem. Co mě udělalo radost, byl nedávný mail z knihovny - máte k dispozici Šestý díl Husitské epopeje - nutno vyzvednout do … raději jsem jela do knihovny okamžitě.
Velkou radost mě samozřejmě dělá rodina, to bezpochyby, ovšem nerada se fotí, myšleno vnuci. Dospěláci jsou dospěláci a tak je respektuji, ovšem Ondrášek - nejmladší ten by se fotit nechal, ale za Lego, což se mě vůbec nelíbí.Raději sem dám foto z našich klubových schůzek, které mě dělají občas starosti, ale těch radostí je více. Například posezení k MDŽ ...
Když letem mým světem, nedá mě to, abych se ještě nezmínila o našem zdravotnictví. Na stejném místě jako před pár dny já, zažila dnes kamarádka v jistém centru v odběrové místnosti podobnou lapálii. Přišla na odběr, hlásila poučená z mé zkušenosti na co odběry potřeba. Sestřička její sdělení okomentovala, že tam není o potřebném rozboru zmínka. Sdělila, že ví, co má vědět a na opětovnou poznámku, že se jedná, o vyšetření nadledvinky s jistotou prohlásila, že o "lulince" tam není nic psáno. Nejedná se o gynekologii, sestřičko, ale o nadledvinky, což není "lulinka", ale nadledvinka. Vím, co mám dělat, odpověděla sestra, vzala krev a kamarádka šla na vyšetření ultrazvukem. Cestou se dotázala v ordinaci endokrinoložky na své dnešní odběry a ta ji utvrdila, že dala požadavek stran "nadledvinek", ne "lulinek". Okamžitě volala na patřičná místa a kamarádku poslala znovu do odběrové místnosti, ať odeberou patřičné množství krve. Sestra prohlásila, že i tak bude množství již odebrané stačit a že přidá požadavek, když to tak má být, ona prý ty doktorské zkratky všechny nezná. Na otázku, co tam tedy dělá, zalapala po dechu a v ten moment druhá sestra řekla, že vše zařídí a dohlédne. Další odběr se nekonal, kamarádka se se mnou spojila telefonicky, neboť jsem byla na jiném odběrovém místě v nemocnici a varovala mě před neschopnou sestrou. Já byla na odběru krve pro internistu, kde mě opravdu zkušená sestra nemohla trefit žílu. Prý tam mám uzlíky a pak by mě odběr bolel. Což mohu potvrdit, že právě ve zmíněném Centru mě odběr bolí. Na potřetí mě sestřička odběr provedla a já s rukou se třemi v pichy a vidinou "kopyta" v Centru jsem dnešní odběr zrušila a raději se odebrala domů. Přeobjednala jsem se telefonicky a raději si opět zopakuji dny bez kávy a jiných poživatin a nabídnu za pár dní třeba "kopytu" svoji ruku k odběru krve na vyšetření nadledvinky a ne "lulinky". Docela mě vykolejil další telefonát od kamarádky, kdy ji po 14 hodině volala sestra z Centra a prosila ji, zda by se nemohla v další den dostavit k odběru krve, neboť to množství, které ji ráno odebraly, přece jenom nestačí. Nemám slov, mám jen od lékařky pokyn, že před odběrem mám v čekárně posedět v klidu nejméně 20 minut, jinak se výsledky zkreslí. Samozřejmě, to klidové posezení měla dodržet i kamarádka. Nemohu se dočkat odběru v Dika centru, budu klidná, budu klidná v čekárně, ale co mě čeká v odběrové místnosti …
Věřím v dobré konce a vám všem přeji dny bez odběrů a podobných "kopyt" v našem zdravotnictví. Vaše Fukčarinka

"OPĚT NÁM NASNĚŽILO"

17. března 2018 v 18:39
BŘEZEN 2018
Tak nám včera opět nasněžilo, zima se vrátila, doufám, že na pár dní.


Dnešní ranní teplota v deset hodin dopoledne -5°C, měla jsem od čtvrtka odložené tričko v obchodě a rozmýšlela se, zda to mám nechat propadnout, nebo se vydat v té zimě s poukázkou na slevu, kterou jsem neměla v plánu vůbec použít, neboť ani ve snu mě nenapadlo, že půjdu ve čtvrtek do obchodu a už vůbec ne pro tričko na léto. Co se mě ve čtvrtek přihodilo? V plánu byla půlroční kontrola na endokrinologii. Před tím vždy držím tři dny dietu, při které musím ze svého jídelníčku vynechat ovoce, zeleninu, kakao, čokoládu, vanilín, veškeré čaje, minerálky, džusy a kávu. Bez všeho se to dá, ale kafíčko, nakonec i to se dá tři dny vydržet. Ovšem dožralo mě sdělení lékařky, že jsou výsledky výborné, tlak vynikající, ovšem ty hlavní laboratoř neudělala. Já je měla poznačené, budete muset odběry opakovat i stou dietou nejlépe příští týden, zatemnilo se mě před očima, tlak vyletěl. Lapala jsem po dechu a představovala si další kolečko na odběru. Tam to je vždy o nervy, naposledy se mě sestra ptala, proč tam jsem a co mám za odběry. Vše mají propojené počítači a žádnou žádanku od lékaře pacient nedostane do ruky. Nemohla mě najít, nakonec našla, ale zase se jí nelíbilo, že mám dvě zkumavky sběrného moče. Dostala jsem dvě zkumavky, tak mám dvě. Problém byl s tím, že mě nemá kde píchnout, nakonec měla, ale kolik má vzít ampulí krve toť otázka. Před půlrokem se takto dohadovaly dvě sestry přímo u mé ruky - mám vzít pět, nebo sedm, vezmi raději devět. Nyní si mluvila pro sebe, rady té druhé se nedočkala, že jsem já koza pitomá netrvala na těch devíti. Možná bych měla i ty hlavní výsledky potřebné k celkovému vyhodnocení. Vytočená jsem sdělila lékařce, že raději zajdu s prosíkem do nemocnice, kde již ordinuje nově dosazená endokrinoložka, neboť mě jejich laboratoř i odběrová místnost se sestrami pěkně "sere". Jo, řekla jsem to ošklivé slovo a vůbec se nestyděla. Paní doktorka vykulila oči a sdělila mě, že jí to moc mrzí a moc se omlouvá. Já se omlouvám tímto paní doktorce, chudák mladá a takovou pacientku zažije, to jako mě. Nevím jak kdo, ale já se v Dika centrum necítím dobře, buď mě zapomenou dát roztok, nebo neudělají vyšetření. Na tlak musíte před vyšetřením u odborné lékařky k sestře do druhé budovy, pokud je za vaši lékařku zástup, nedopátráte se v recepci, kde ordinuje. Dokonce se tam sestra diví, že tam mají dva lékaře endokrinology. Ptám se, je to možné, hned si odpovím, je. Kdo to nezažil, neuvěří, budu doufat v lepší časy nejen v odběrové místnosti, ale také co se počasí týká. To hlavní jsem vám nesdělila, sedla jsem do prvního autobusu, který přijel, a zajela se odreagovat do obchodního centra. Napřed jsem chtěla zamířit na kafíčko a pořádný zákusek, ale nakonec jsem i to vzdala a rovnou zamířila koupit si nový hadřík na sebe, nebo se jen tak kochat. Jak to dopadlo, už víte, hadřík mám - krásné tričko na léto. Málem bych zapomněla dát vám všem pro radost fotky tulipánů od dcery a manžela.



Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"NEDĚLNÍ VÝLET"

12. března 2018 v 0:18
BŘEZEN 2018
Dnešní dopolední výlet k Žermanické přehradě jsme nezvolili pouze my. Spousty tatínků a maminek s dětmi, které jsme tam potkávali, svědčilo o tom, že už konečně dlouho očekávané jaro si k nám otevřelo dveře a vytáhlo všechny ven.
Vydat se tak o hodinu později, byly by dnešní fotografie s modrou oblohou. I tak byl krásný pohled na Beskydy, kde na nejvyšším vrcholku kraluje Lysá hora.

Náš vnuk Ondrášek tentokrát s námi nebyl. Je stále nemocný a tak, když jsme se zastavili u oslíků, s pořádným pytlíkem suchého pečiva ochotně se krmení ujaly právě procházející děti. Dokonce se přišla podívat i zvědavá kočka.
Přehrada ještě s vrstvou ledu, ale cedule na blízkém bistru hlásala teplotu vody a vzduchu zcela letními parametry.
Dalo se i sedět na vyhřátých lavičkách, které tam zůstaly v malém rybářském kempu společně s přívěsy a šlapadly připravenými k projížďce. Silná vrstva ledu však ukazovala, že si zájemci ještě musí nějaký ten týden počkat.
Na přehradě bylo živo, dospělí si povídali a děti pobíhaly kolem. Pobavil mě malý chlapeček, který hlásil mamince, že právě šlápl do "hovna". Tatínek ztuhl, ale než stačil něco říct, tak maminka hlásila, že to "hovno" není, že je to jen bláto.

Nejen bláto a to další objevili jsme také my, ale oproti dětem i pár trsů rozkvetlých sněženek.


Procházka se vydařila a vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" PRÁZDNINY KONČÍ "

10. února 2018 v 20:33
ÚNOR 2018
Prázdniny jsou za námi, vnoučata se dostavila, některým mrzl úsměv na tváři, když měli ukázat vysvědčení. Nám nestačilo to kouzelné slůvko "jo, dobrý", došlo na lámání chleba. Ne, nic hrozného, ale naše slova pamatuj, z jedničky lehce sklouzneš na dvojku a trojka je hned se málem potvrdila. Pár slov na povzbuzení a pak už jen posezení a samozřejmě slib, že to závěrečné vysvědčení bude určitě OK.
Dostala jsem kytičky od snachy a dcery …
Věřit a povzbuzovat se má, ale také kontrolovat. Kontroly se ujal dědeček a to hned malým přezkoušením drhnoucího učiva šestého ročníku ZŠ, následně výuky z oblasti Střední školy zaměřené elektrotechnickým směrem. Vše ovšem po společném dobrém obědě a řádném odpočinku.
Vytáhla jsem zbytek koláče z mrazničky a následně upekla nový.
Náš prvňáček Ondrášek s úsměvem na tváři ukazoval své vysvědčení ve stylu, jak jinak to mohlo dopadnout, samé jedničky od shora až dolů. Starší vnuci, jen mávli rukou, že to oni také přece mívali. Pro to, aby Odra takto dále pokračoval, slíbili jsme mu s dědou, že ani o prázdninách školu nebudeme při jeho pobytu u nás zanedbávat. Úsměv na tváři mu okamžitě zamrzl a se slovy ach jo, nakonec rezignoval. O zábavu bylo postaráno, dva dny utekly jako voda a já nakonec byla chvílemi žákyní první třídy, která dělala ve čtení a psaní tolik chyb, že pan učitel Ondra mě musel předvést jak čtení, tak to správné psaní.
Venku nám nasněžilo, došlo i na bobování. Snímky jsem pořídila ve městě cestou na pedikúru …
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" MÁME JEJ TU "

1. ledna 2018 v 19:10
LEDEN 2018

Máme jej tu, rok 2018. Jaký bude, tuto otázku si položil nejeden z nás. Sama za sebe vám všem přeji, aby rok 2018 byl pro vás rokem co nejmenších zdravotních komplikací, pospolitosti, ohleduplnosti a taktnosti.
Dá se říct, že na Nový rok dodržujeme tradici Novoroční procházky, letos se však žádná nekonala. Probudila jsem se do pozdního rána a pohled z okna mě vůbec na takovou procházku nezlákal. Jak ráda si připomínám pohled na fotografie, které jsem pořídila z procházky zasněženým lesem v sobotu 30. 12. 2017, kdy bylo úžasné počasí a my se vydali v dopoledních hodinách ven do přírody.
Se slovy raději dnes, dokud nám počasí přeje, byli jsme během pár minut na zastávce MHD, pár minut cesty autobusem …


Škoda, že nejsou na fotografiích lépe zachycené třpytící se krůpěje sněhu na větvích.

Jelikož bydlíme mimo střed města a tam se nám přemísťovat vůbec nechtělo, nepočítali jsme krom pár petard s žádným ohňostrojem. Opak byl pravdou, pohled z okna nás vyvedl z omylu. Ohňostroj byl i zde v okolí našeho bydliště, jen ne vždy jsem v pravou chvíli zmáčkla spoušť na fotoaparátu.
Spát jsme šli až kolem druhé ranní, nejdříve se nám zdálo, že se hodiny vlečou, ale nakonec při povídání a hlavně vzpomínání na toto období konce roku 2017, kdy jsme měli byty dva a ani v jednom to nelákalo k poklidnému svátečnímu posezení, jsme vše zvládli. Kdo se stěhoval z jednoho bytu do druhého, dá mě určitě za pravdu. Nenaříkám, jsem ráda, že to vše je za námi a zbylo nám pár fotografií, připomínající loňské sváteční i všední dny roku 2017.
Všem vám přeji pohodové dny ve zdraví prožité vaše Fukčarinka

" VÍCE POHYBU "

25. prosince 2017 v 21:10
PROSINEC 2017

Pryč od cukroví a jiných pokušitelů, které si dopřáváme i přes to "své" rozhodnutí, "letos se budu krotit a nebudu se zbytečně ládovat dobrotami". Více pohybu, méně pojídání a …
Jak je to u vás? My se držíme, tedy když přivřu jedno oko, no raději trochu i to druhé. Štědrý den je u nás počátek dnů otevřených dveří a vždy máme radost, když nás navštíví každoročně švagr s neteří.
Neteř je sluníčko, ničeho se nezalekne a stále má pusu od ucha k uchu. Dovede pobavit, letos jsme se svíjeli smíchy, když se snažila při prohlížení fotografií z manželova mobilu vykřesat z něj "dotykáč". Strejdo, co s tím máš, to nejde. Jsme holt pozadu milá neteři, "dotykáč" nemáme a dobře nám tak. Za to "kafíčko" si s neteří vaříme stejné, mnozí vědí jaké. To bylo taky radosti, že my dvě máme stejný recept na "fajný" kafé. Letos se to trochu obměnilo, milé návštěvy jsme měli už od 23. 12. Postupně se u nás vystřídaly všechny děti a vnoučata. Tam se ďoblo to a zas ono a tak v dnešní podvečer jsme se vydali na procházku. Posvítit rodičům, v dálce je vidět Lysou horu...

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, vaše Fukčarinka

" PEL - MEL "

10. prosince 2017 v 22:03
PROSINEC 2017

Letem mým světem, aneb pel - mel, opravdu to bude dnes od každého trochu.
Začnu jak jinak dnešním malým výletem do blízkého lesa.
Konečně, větvičky mám doma, podle stavu v lese - plno větviček na zemi pod stromy byl snad větrný orkán již ze soboty na neděli.


Dnes byl nádherný slunný den, vítr a dost silný začal až kolem 17 hodiny. V tu dobu jsem na balkoně dokončovala výzdobu do maxi květináče.
Při příchodu domů jsme se zahřáli naší oblíbenou dýňovou polévkou a později odpoledne ochutnávkou lineckého cukroví.
Při stěhování se nám zatoulala neznámo kam krabice s formičkami a vykrajovátky. Než složitě pátrat, bylo schůdnější použít kalíšek na vařené vejce. Tvrzení mého muže, že přesně ví, kam krabici s formičkami dal, jsem s úsměvem vyvrátila. Krabice tam je, ale s talířky, nepátrej, těsto další nemám, až to nebude třeba, najde se.
Zrovna tak, jako vánoční pohledy s ježurami pro Libušku. Před loňskými vánocemi ne a ne najít, až když jsem hledání vzdala, tak se zázrakem na jaře objevili v mé oblíbené knize, k níž se stále vracím.
Úspěšně jsme zakončili s klubovými přáteli rok 2017 malým výletem do blízké automobilky. Když tu napíši, že jsme byli jak v " Jiříkově vidění", nebudu daleko od pravdy. Nejdříve proběhlo krátké posezení v sále s přivítáním a proškolením podmínek exkurze stran naší bezpečnosti a ochrany stran firmy. Jednoznačně daná pravidla a podmínky, mezi kterými bylo zvýrazněno - nefotit! Následoval výklad doplněný filmem, od postavení továrny, průřezem jednotlivých dílen a pak přemístěním do haly. Tam nám průvodci rozdali vesty, brýle stran projíždění svařovnou a rovněž audio zařízení k poslechu výkladu. U posledního jsme se navzájem pobavili, to když proběhla zkouška zařízení. Byli jsme rozděleni do dvou skupin 1 a 2 při zkoušce 1 skupiny se ozývala stále jedna starší kolegyně patřící do skupiny 2, že ona nic neslyší a chce slyšet vše, na to tu jela. Paní je něco málo k 90 letům a všichni jsme ji obdivovali. Spokojeni, že máme spojení, nasedli jsme do dvou vláčků, a jak jsem psala, nestačili jsme zírat na techniku, na prostředí. Viděli jsme výrobu od svitku plechu až po hotový vůz. Občas jsme projížděli halou, kde nebylo vidět človíčka, jen ramena robotů pracovala. Pak projela kolem nás skupina křižujících se vysokozdvižných vozíků a také vozíků s potřebným materiálem. Několikrát kolem nás projelo kolo s vedoucím pracovníkem, to komentovalo mnoho z nás slovy, metelesku - blesku, nebo rovnou uvedením názvu "Marečku podejte mě pero". Já s kolegyní jsme si šeptly, hotová Verneovka a hned na to, bože ještě, že nás to nepotkalo, zlatý důchod. Možná si řeknete, že přeháním, ale po pravdě bych se toho pracovního nasazení zúčastnit již nechtěla. Mladí to berou jinak, sama jsem prošla různými pracovními kurzy, školením a následnými zkouškami, ale klobouk dolů, mají to dnešní pracující těžké a udržet tempo ač mají časté přestávky. No jak říkám, smekám. Jinak mě mile překvapilo prostředí už při vstupu, velká hala s vystavenými vozy, nádherné vazby živých květiny, všude čisto a nejinak tomu bylo v provozu. Tam lemovalo uličku plno květinové výzdoby - orchidejí nevyjímaje, odpočinková zákoutí pro personál ukázková, ale běda přetáhnout limit. Každopádně bylo na co se koukat, co obdivovat. Hodina a půl vyhrazená exkurzi končila, vláček nás dovezl zpět a naše skupinka v počtu čtyřiceti osob plna dojmů se vracela k autobusu. Nošovice si již mnozí z nás nebudou spojovat pouze se vstupní bránou do blízkých Beskyd, s vynikajícím pivem, nebo zelím a brambory, ale také s továrnou na automobily. Paní, kterou jsem zmínila výše, potkala jsem pár dnů po exkurzi, nadšeně mě vykládala, jak synovi vyprávěla, kde byla a co viděla. Moc děkovala za krásný výlet za poznáním. Zahřálo mě to u srdíčka a řekla jsem si, že mě příště nic nerozhází a budu se těšit dál na naše další výlety. Neboť, tento plánovaný a včas zarezervovaný - květen 2017 se tři dny před uskutečněním zdál nedosažitelný. Je to nyní k úsměvu, ale tehdy mě bylo do pláče, holt technika selhala i v tak perfektním dokonalém závodě technicky na vysoké úrovni. Je to paradox, ale je to tak, ale o to až někdy příště. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ČAS - ADVENTNÍ "

26. listopadu 2017 v 18:05
LISTOPAD 2017

Čas letí, slýchávám často a sama vím, jak je to pravdivé. Dá se říct, že se rok s rokem sešel a je tu opět advent. Advent, začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Má být časem zastavení, těšení se na nadcházející čas, myšleno na vánoční svátky a sněmy pokud jsme věřící spojené narození Spasitele. Každý si období adventu prožívá po svém, řekla bych, jak si jej udělá, tak jej i má …
Loni o tomto čase jsme byli s manželem v jednom kole. Připravovali jsme se na stěhování do nového bydlení, což obnášelo spousty zařizování a v závěru konstatování, že pokud nechceme bydlet nejméně čtrnáct dní bez elektřiny, nemá cenu nic uspěchat. Je mě nepochopitelné až dosud, co je za problém se zapojením elektřiny po řádném podání žádosti. Zapojení je totiž otázkou pár minut, ale nač se nyní vracet k nemilé situaci. Loňské období adventu jsme, tudíž dá se říct, prožívali na rozdíl od letošního velmi hekticky, za to jsme se těšili, až vše budeme mít, jak se říká za sebou. A máme, začíná tedy pro nás doufám čas zastavení, rozjímání a těšení …
Včera jsme jeli do lesa na větvičky, vždy si najdu v lese zbytky pokáceného jehličnanu, nebo mě poslouží větrem polámané větve. Cestou jsme se zastavili u koní, pak procházka lesem až ke krmelci, no a nakonec větvičky zůstaly v lese.
Nevadí, zajedeme si zítra, prohlásil cestou domů manžel. Dnes jsem však měla v plánu zdobení a tak větvičky do džbánu a do truhlíku přijdou na řadu jiný den. Snažila jsem se na nic nezapomenout, pytlíky na "Čertovskou nadílku", ty musí být!


Já zdobila a manžel dle pokynů vařil. Měl v plánu bramborák na plech, naše babi této formě bramboráku říkávala "Dráteník". Prý si jej vařili dráteníci, kteří putovali po městech i dědinách a pekli si jej na kuse plechu. Zřejmě myšleno na plátu od kamen, pod kterým si rozdělali oheň.
Každý určitě zná recept na bramborák a má své vylepšení. Můj muž má rád více česneku, majoránky a pak taky kousek na jemňoučko pokrájené klobásy. Vše připravil a já pak zamíchala s postrouhanými bramborami, přidala vejce, dle potřeby hladkou mouku a strouhanku. Další fáze byla na mém muži - dát na plech vyložený pečícím papírem, mírně potřeným sádlem. Pekl vše 30 minut na 180 °C, následně posypal strouhaným sýrem a dopekl do zlatova přibližně 10 minut.
Protože jsme měli pozdější oběd, a Adventní věnec byl hotový, zapálili jsme si první svíčku.
Musím uznat, že "dráteník" v kombinaci se skleničkou piva chutnal skvěle a já málem zapomněla tu dobrotu vyfotit.
Všem vám přeji pohodový Adventní čas, vaše Fukčarinka

" PEL - MEL "

13. října 2017 v 20:35
ŘÍJEN 2017
Každý den si plánuji, že už konečně přidám na blog nový článek. Myšleno tak, že aspoň jeden týdně. Námětů mnoho, ale času málo, ne nadarmo se říká " čas je náš nepřítel". Doslova letecky stíhám vše, co mám, ale je toho spousty, co také nestíhám. Mezi povinnostmi rodinnými a zdravotními vkládám občas odpočinek v podobě návštěv právě probíhajících podzimních koncertů vážné hudby.

Poslední slunné dny jsme využili opět k návštěvě lesa, kde světe div se nacházíme stále houby, kocháme se paletou podzimních barev.




Pomalu se blíží prosinec a s ním i termín posledního klubové setkání, na které mám předložit nový plán činnosti. Letos nás ještě čeká oslava našich klubových jubilantů, chvilka s autorem humorných povídek s prostředí šachty, odpoledne kvízů a testů a na závěr exkurze v automobilce.
K výletu na zámek Kunín, kde probíhala výstava "Růže pro hraběnku" se ještě vrátím v následujících článcích.


Celkově se výlet vydařil a byla jsem moc ráda, že i počasí nám přálo. Cestou zpět jsme se zastavili na přehradě Olešná, kde jsme poobědvali. Došlo i na malou procházku podél přehrady, kde si mnoho z nás nasbíralo kaštany a také námět na rodinný výlet.
Spokojení, až na jednoho "nespokojence" jsme se vrátili v odpoledních hodinách domů, kde skoro celý den propršelo. Opět se potvrdilo ono známé - "není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem". Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

"DNES BYL KRÁSNÝ DEN, POJĎTE SE MNOU VEN "

28. září 2017 v 17:21
ZÁŘÍ 2017
Dnes byl krásný den, pojďte se mnou ven. Kam jsme dnes zamířili, to zas nebude tak těžké uhodnout. Kdo hádá, že do blízkého lesa, má 1***.
Nejdříve se projdeme naší předzahrádkou, kde nedávno zasadila naše nejstarší obyvatelka cibulky narcisků a tulipánů.

Posezení na lavičce využívají obyvatelé převážně za slunných podvečerů, kdy přijde na přetřes mnoho poznatků z jejich bohatého života.



Ti, kteří ještě zvládnou procházku, chodí do blízkého lesa, kam zamíříme i my. Nebudu vám ani psát, že houby stále rostou, ale ukáži jiné krásy lesa.



Na druhé straně rybníka jsem objevila krokodýla, kdo z vás jej najde?
Voda se po vydatném dešti ještě drží na povrchu.

Po procházce v lese jsme se zastavili v malé zahradní restauraci, kde měli moc hezké posezení.
Vše se barví do podzimu ...
Všem vám přeji pohodvé dny vaše Fukčarinka

" KDYŽ SE SLUNKO USMĚJE "

27. září 2017 v 17:29
ZÁŘÍ 2017
Po propršeném víkendu se sluníčko na nás usmívalo v pondělí hned po ránu, nebylo, co řešit zvítězil výlet do lesa. Rychlá snídaně, do tašky dva prázdné kelímky od kilového jogurtu, nožík, papírové kapesníky a láhev s vodou. Pevné boty na nožky, hůlky a už jsme nasedali do auta směr blízký les.
Návštěvníků lesa bylo více, ale každý se naštěstí držel svého pomyslného pruhu, tak se dalo najít pár vzácných hřibů i tak. Koukli jsme s manželem na sebe a vydali se zpět k autu. Zajedeme kousek dál, povídal cestou manžel, snad tam bude lidí méně.
Měl pravdu, až na jednoho houbaře na druhém konci lesa jsme byli sami. V lese byly místa, kde bylo plno vody, což svědčilo o pořádném víkendovém lijáku.
Byly tam taky krásné mochomůrky, nedalo mě to a fotila jsem aspoň mobilem.
Pár hřibů, spousty pýchavek a taky mě neznámých holubinek a snad i žampiónů. Držím se však zásady, co neznám, nesbírám. Ne tak můj muž, ten přinese domů i žampióny, které však na můj nátlak jdou stejně do koše.
Jak já bych ráda na houby vyrazila s mytologem, nebo se s ním na závěr houbařského výletu setkala.

Houbaření zdar vaše Fukčarinka

"LETEM MÝM SVĚTEM"

24. září 2017 v 16:14
ZÁŘÍ 2017

Zrovna jsem byla u Jarušky "Tiché pošty" a tam četla, jak u nich na Táborsku konečně rostou houby a u nás v Moravskoslezském kraji prší a prší. Je to tak, prší několik dní a tak jsme uvězněni doma. Ne tak docela, byla jsem i v dešti na kafíčku z bývalou kolegyní, také na pedikúře, ale vyrazit si třeba na procházku do blízkého lesa to ne.
Manžel využil v páteční podvečer chvilky bez deště a do lesa se vydal. Má svou trasu, delší a kratší, a jelikož se přetahovalo sluníčko s černými mraky, zvolil tu kratší. Za chvilku mě přišla SMS nebudeš věřit, ale našel jsem houby.

Během chvilky z cesty našel takový košíček hub, přinesl je v rezervní igelitce, kterou nosí stále při sobě. Můj muž je totiž "nakupovací", každou chvilku něco "výhodně" nakoupí, zrovna tak nedávno - spousty paprik, rajčat a hned se vařil paprikáš. Tentokrát jsem byla hřibům ráda, ale mrzelo mě, že jsem se na procházku nepřipojila.
Hřibovou polévku jsem uvařila ještě v podvečer s tím, že bude na večeři i druhý den k obědu a hned ráno se vydáme do lesa společně. Z pátku na sobotu lilo jako s konve, přes den zrovna tak, ze hřibů sešlo. Odpoledne přijel syn s Ondráškem a ten u nás zůstal až do dnešního odpoledne. Chvilku si hrál s dědou na rytíře a pana krále,
pak jsem byla zase v kurzu já - školačka první třídy a Ondra pan učitel. To jsem se konečně dozvěděla co je nového u nich ve škole - názorně mě zadal to, co právě ve škole probírali - mezi linkami kolečka, nesměla jsem přetáhnout a pak písmeno M. Pan učitel mě dovolil, že se mohu pod úkol podepsat tiskacíma písmenkem MARTA, ovšem sám mě je bokem do sešitu předepsal, to abych náhodou neudělala chybu - mohla bych prý přeházet písmenka. No co vám mám říkat, byl přísný a já dostala 3 s černým puntíkem. Vzala jsem to učení na lehkou váhu a nenasadila si brýle. Omluva na brýle nebyla vzata na zřetel, pomůcky si mám doma zkontrolovat. Ondra má totiž takto přísnou paní učitelku, pochválí, to jo, ale nic nepromine.
Dnes přestalo na chvilku opět pršet a tak šel manžel s Ondrou na procházku a já se pustila do přípravy koláče s kokosovými hromádkami.Inspiraci jsem našla u Jarušky " Tiché pošty", jen jsem obměnila těsto - držela jsem se osvědčeného receptu od maminky na bublaninu. Na čtvrt plechu jsem dala nektarinky a na zbytek náplň kokosovou.
Co jsem potřebovala:
k přípravě nádivky 120 ml mléka přivést do varu a přidat 10dkg kokosu - nechat přejít varem. Pak přidat 5dkg tuku (másla) a 2 lžíce cukru - promíchat, nechat prochladnou. Mě se zdála náplň řídká a tak jsem přidala lžíci strouhaného perníku, což byla dobrá volba. Perník se může nahradit piškoty anebo strouhankou.
Nádivka chladla a já se pustila do těsta: 4 celá vejce, 1 hrnek cukru, 1, 5 dcl oleje jsem vyšlehala do pěny. Následně přidala 1 dcl mléka, trochu rumu pro vůni a lehkost, 2 hrnky polohrubé mouky a 1 prášek do pečiva - vše zamíchala a nalila na plech vyložený pečícím papírem. Na těsto jsem nakladla hromádky kokosové náplně, vyšla mě na ¾ plechu, na zbylou část jsem pokladla nektarinku pokrájenou na čtvrtky obalenou v polohrubé mouce. Koláč jsem pekla v troubě na 180°C přibližně 20 minut.
Chutná skvěle, kokosová náplň je výtečná. Jeden kousek si dám za chvilku ke kafíčku a vás, vás přece zvu také. Vaše Fukčarinka

" SRPEN JE TU"

2. srpna 2017 v 20:36
Srpen 2017
Přiznám se, napsala jsem v úvodu červencové datum. Snad to není těmi tropickými vedry, co nás postihla, hned jsem si vzpomněla na pana hospodáře od Kitty, který v těch vedrech brázdí lány polí na kombajnu bez klimatizace. Na všechny lidičky co musí být v těch tropech v práci, na nemocné v nemocnicích a také na našeho vnuka Ondráška, jak se mu daří v těch vedrech na táboře.
Každopádně, máme tu srpen a prázdniny se řítí do finiše. To mě připomnělo slib daný své dlouholeté přítelkyni a kamarádce, jak se říká dvě v jednom, že se sejdeme do konce prázdnin. Termín domluvený na dnešní dopoledne sliboval pohodové posezení u kávičky. Déšť bych uvítala, pohled na oblohu to také po ránu sliboval. Rychlá lehká snídaně a pak honem na autobus. Cestou přes naši předzahrádku se mě podařilo splnit další slib a konečně, sice mobilem, pořídila jsem pár fotek.
Je velká škoda, že jsem nefotila, když kvetly růže a magnolie. Zahrádka není zdokumentovaná celá, bylo slyšet, jak autobus přijíždí na zastávku.
Vedro bylo celý den a žádný déšť se nekonal. Naše posezení nemělo chybu, ale polední návrat autobusem domů byl úmorný. Vzpomínala jsem na včerejší podvečerní návštěvu nedaleké Těrlické přehrady, kde jsme si báječně zaplavali.
Všem vám přeji pohodové dny, dodržujte pitný režim a snad doufejte se mnou, že nám snad pár kapek spadne. Vaše Fukčarinka

" PEL - MEL"

27. července 2017 v 20:47
Červenec 2017

Včerejší mimo klubové odpolední setkání bylo naplánované za každého počasí. Od rána jsem si říkal, že to musí vyjít, pršet nebude. Obloha se tvářila porůznu, na balkoně v krátkém rukávu bylo dost chladno. Zahřál a optimismu mě dodal až zvonek, to paní sousedka přišla s talířkem a na něm dva borůvkové kynuté knedlíky. Ještě byly teplé a ta vůně. Otázka paní sousedky, zda si dáme s manželem malé sousto po obědě, mě rozesmála, dáme a rádi. Manžel vykulil oči, neboť v tu chvilku podřimoval, kdeže se před ním nabral voňavý knedlík a než jsem stačila tento okamžik vyfotit, byl talířek prázdný. Mimochodem moc krásný talířek, umyla jsem jej a chtěla vyfotit, když slyším opět zvonění. Otevřu dveře s talířkem v ruce a tam paní sousedka s táckem a na něm dva kousky kynutého koláče. My si přece od vás nemůžeme brát takové dobroty jen tak, bránila jsem se. Jak vám bude chutnat, tak budu ráda, povídala paní sousedka. Věděla jsem, že nedávno můj muž paní sousedce něco opravoval v domácnosti a tak jsem si koláč vzala. Manžel, opět už podřimoval, úsměvem nešetřil, no věřím, borůvkové knedlíky a koláče má moc rád.

Tak aspoň, když ne knedlíky na moc krásném talířku, vyfotila jsem koláč, který manžel z důvodů držení "tajle" nedojedl.
Dojela jsem na místo setkání MHD, klubová parta seděla již na terase u pivečka. Já si dala s příchutí citrusů, sluníčko začalo hřát a čas běžel. Po dvou hodinkách, kdy jsem pomýšlela na návrat domů, se nad námi začaly zatahovat černé mraky. Pár nás zvolilo rychlý návrat MHD, ostatní se vraceli procházkou. Každopádně počasí nám přálo, pršet začalo až později. Další setkání máme naplánované za čtrnáct dní, tak snad k nám počasí bude opět vstřícné.
Dnes se moc počasí nevytáhlo, využili jsme s mužem den bez vnoučat a zajeli do podhůří Beskyd pro med.
Paní včelařka nám potvrdila, že letos medu moc není. Bydlí v krásném prostředí a jejich med je moc dobrý.
Koupili jsme horský med, mšicový nebyl. Ten je sice trošku dražší, ale vynikající, zvláště pak, když se s ním osladí káva. Dodá ji výbornou chuť. Při našem návratu začalo poprchávat a tak jsme zavrhli procházku a vrátili se do města. Stavili jsme se ještě v obchodě a pak už za vydatného deště jeli rovnou domů. Pršet přestalo, doma jsme byli chvilku a opět se venku rozpršelo.
Vzpomněla jsem si na své tvoření v lázních, kdy jsem relaxovala, tak malá ukázka z antistresových omalovánek.

Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" PLNO RADOSTI "

25. července 2017 v 13:08
Červenec 2017

Rok se s rokem sešel, prázdniny jsou v plném proudu a s nimi i naše malá setkání s dětmi a vnuky. S těmi většími vnuky sporadická, tak i s jejich rodiči s nejmenším častá. Včerejší setkání na zahradě spojené s oslavou narozenin syna a vnuka se vydařilo. Počasí si s námi sice zahrávalo, při našem odjezdu na zahradu nás doprovázel mírný deštík, ale pak už nic nebránilo pohodovému setkání.
Ondrášek oslavil sedmé narozeniny a syn čtyřicáté, to se u mužů prozradit může. Před oslavou narozenin jsme si samozřejmě lámali hlavu, čím vnuka potěšit. Hraček má spousty, samá lega a zas lega, knih a jiných drobností plno.
Při pobytu u nás před několika dny mu manžel zhotovil ze starého věšáku luk, ač nedokonalý, nadělal luk vnukovi spousty radostí. To bylo výprav do lesa a na louku, kde se strefovali do zdárně určeného cíle.
Pár dní nato, manžel přivezl domů luk metrový, s originál šípy. Podezřívala jsem jej, že si chce taky zastřílet s pořádného luku a jen se vymlouvá na vnuka. Přitom jsem zajásala při představě, jak bude sice náročné, ale účelné vyhledat bezpečný prostor pro střelbu z luku. Kluci budou střílet a já si budu v přírodě číst, skládací křeslo se do auta přenese lehce. Druhá stránka, taky plus, to samé bude muset zajistit i syn. Najít vhodné a bezpečné místo a tím pádem věnovat se plně vnukovi.
Luk zaujal celou rodinu a já je měla konečně pohromadě, hravé, spokojené a nadšené. A tak jsem fotila a fotila, nikdo nevyžadoval smazat a nefotit …
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" LUHAČOVICKÉ LÁZNĚ - NÍ "

16. července 2017 v 21:00
Červenec 2017

Dnes navazuji na své předešlé povídání o mém láznění, které najdete zde :http://fukcarinka.blog.cz/1707/konecne-lazne-ni-na-pokracovani

Ano, jsme opět v Luhačovicích - první fotografie je lázeňský dům Bedřicha Smetany s fontánou, jenž nás reprezentovala na expo v Bruselu v roce 1958 a je dílem sochaře Jana Kavana. Více se dočtete zde :https://www.turistika.cz/mista/luhacovice-bruselska-fontana/detail
Společenský dům ...
Lázeňský dům Miramare, kde jsem byla ubytována nejen já ...
Nastalo pondělí a zase procedury, nejdříve však kontrola u paní primářky a pak otvírací vana s přísadovou koupelí. V malé chodbičce seděla již pacientka, dáma v krásném věku, co si už prožila určitě mnoho lázně ní, pomyslela jsem si. Úsměv a pozdrav obětovala, v tom mě napadlo, že paní znám, ale odkud. Přišla sestřička, vzala naše kartičky a zeptala se paní jménem, které jsem přeslechla, zda jí nevadí, že nebude v otevírací vaně. Ne, ne nevadí, jen ať tam jde děvčátko, které má potíže. Já to zvládnu i v normální, ozvala jsem se hned. Sestřička mě nasměrovala do otvírací, no jó, to byla paní Bárová, ne ta přece… Pak jsem všemu přišla na kloub, vždyť to je paní Zdeňka Procházková, ta hrála Lídu Bárovou. Na pokoji jsem otevřela not buk a hleděla, oslavila devadesát dva roků a já "děvenka" měla napsánu " otvírací" vanu. Tož klobouk dolů paní Procházková, ještě nyní se červenám.
Mé lázně ní pokračovalo a také pokračovalo setkání s milými lidmi. Mezi takové patří i mé setkání s blokařkou Milenou, které nám vlastně oběma zprostředkovala blokařka Helenka. Díky Helenko za něj a doufám, že i my se setkáme, vždyť jsme skoro sousedky. No a možná také proto je z mé strany, pro kraťoučkou vzdálenost času dost. Ne, zlehčuji vše, určitě se setkáme.
Tak tedy Milena, přijela o týden později a já si vědoma toho, že jsem tápala první dny, kde jsou - procedury, jídelna, lékař, zavolala jsem Mileně, že jsem k dispozici vše ukázat. Slovo dalo slovo a zjistily jsme, že naše pokoje spolu skoro sousedí, překvapení. Odemykáme a už na sebe máváme. Krátké posezení s Milenou a mě připadalo, že se známe léta. Každá z nás měla procedury v jiném termínu, ale potkávaly jsme se, dokonce i na procházce, kterou jsme si trochu prodloužily. Na recitál šansonů Chantal Paulin vzájemně se doprovodily a mohlo toho být i více, ale já přeslechla, že tam je Milena pouze na týden. Týden utekl jako voda a mě začínal už třetí týden mého lázně ní. Cvičení v bazénu už pro mě bylo hračkou, když pominu začátky, přísadové koupele a masáže pohodička, plavání, inhalace a hlavně procházky. Na procházky jsem nebyla lína jít už v šest hodin ráno, kdy ještě spousty lázeňských hostů spalo.
Já s foťákem v ruce směr kolonáda, v půl osmé inhalace a pak masáž, nebo přísadová.

Odpoledne odpočinek s knihou, namísto ručních prací antistresové omalovánky, podvečerní procházky, posezení na lavičce, nebo na kus řeči s náhodně pot kajícími se známými z našeho města, výstavu panenek a nábytku pro panenky jsem si nenechala ujít. Čas letěl a byl tu poslední večer, balení domů a druhý den ráno posnídat a rozloučit se se společností u stolu.
Bylo to nádherné lázně ní, a jak já říkám, zasloužené. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka
 
 

Reklama