LETEM MÝM SVĚTEM

" PEL - MEL "

13. října 2017 v 20:35
ŘÍJEN 2017
Každý den si plánuji, že už konečně přidám na blog nový článek. Myšleno tak, že aspoň jeden týdně. Námětů mnoho, ale času málo, ne nadarmo se říká " čas je náš nepřítel". Doslova letecky stíhám vše, co mám, ale je toho spousty, co také nestíhám. Mezi povinnostmi rodinnými a zdravotními vkládám občas odpočinek v podobě návštěv právě probíhajících podzimních koncertů vážné hudby.

Poslední slunné dny jsme využili opět k návštěvě lesa, kde světe div se nacházíme stále houby, kocháme se paletou podzimních barev.




Pomalu se blíží prosinec a s ním i termín posledního klubové setkání, na které mám předložit nový plán činnosti. Letos nás ještě čeká oslava našich klubových jubilantů, chvilka s autorem humorných povídek s prostředí šachty, odpoledne kvízů a testů a na závěr exkurze v automobilce.
K výletu na zámek Kunín, kde probíhala výstava "Růže pro hraběnku" se ještě vrátím v následujících článcích.


Celkově se výlet vydařil a byla jsem moc ráda, že i počasí nám přálo. Cestou zpět jsme se zastavili na přehradě Olešná, kde jsme poobědvali. Došlo i na malou procházku podél přehrady, kde si mnoho z nás nasbíralo kaštany a také námět na rodinný výlet.
Spokojení, až na jednoho "nespokojence" jsme se vrátili v odpoledních hodinách domů, kde skoro celý den propršelo. Opět se potvrdilo ono známé - "není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem". Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

"DNES BYL KRÁSNÝ DEN, POJĎTE SE MNOU VEN "

28. září 2017 v 17:21
ZÁŘÍ 2017
Dnes byl krásný den, pojďte se mnou ven. Kam jsme dnes zamířili, to zas nebude tak těžké uhodnout. Kdo hádá, že do blízkého lesa, má 1***.
Nejdříve se projdeme naší předzahrádkou, kde nedávno zasadila naše nejstarší obyvatelka cibulky narcisků a tulipánů.

Posezení na lavičce využívají obyvatelé převážně za slunných podvečerů, kdy přijde na přetřes mnoho poznatků z jejich bohatého života.



Ti, kteří ještě zvládnou procházku, chodí do blízkého lesa, kam zamíříme i my. Nebudu vám ani psát, že houby stále rostou, ale ukáži jiné krásy lesa.



Na druhé straně rybníka jsem objevila krokodýla, kdo z vás jej najde?
Voda se po vydatném dešti ještě drží na povrchu.

Po procházce v lese jsme se zastavili v malé zahradní restauraci, kde měli moc hezké posezení.
Vše se barví do podzimu ...
Všem vám přeji pohodvé dny vaše Fukčarinka

" KDYŽ SE SLUNKO USMĚJE "

27. září 2017 v 17:29
ZÁŘÍ 2017
Po propršeném víkendu se sluníčko na nás usmívalo v pondělí hned po ránu, nebylo, co řešit zvítězil výlet do lesa. Rychlá snídaně, do tašky dva prázdné kelímky od kilového jogurtu, nožík, papírové kapesníky a láhev s vodou. Pevné boty na nožky, hůlky a už jsme nasedali do auta směr blízký les.
Návštěvníků lesa bylo více, ale každý se naštěstí držel svého pomyslného pruhu, tak se dalo najít pár vzácných hřibů i tak. Koukli jsme s manželem na sebe a vydali se zpět k autu. Zajedeme kousek dál, povídal cestou manžel, snad tam bude lidí méně.
Měl pravdu, až na jednoho houbaře na druhém konci lesa jsme byli sami. V lese byly místa, kde bylo plno vody, což svědčilo o pořádném víkendovém lijáku.
Byly tam taky krásné mochomůrky, nedalo mě to a fotila jsem aspoň mobilem.
Pár hřibů, spousty pýchavek a taky mě neznámých holubinek a snad i žampiónů. Držím se však zásady, co neznám, nesbírám. Ne tak můj muž, ten přinese domů i žampióny, které však na můj nátlak jdou stejně do koše.
Jak já bych ráda na houby vyrazila s mytologem, nebo se s ním na závěr houbařského výletu setkala.

Houbaření zdar vaše Fukčarinka

"LETEM MÝM SVĚTEM"

24. září 2017 v 16:14
ZÁŘÍ 2017

Zrovna jsem byla u Jarušky "Tiché pošty" a tam četla, jak u nich na Táborsku konečně rostou houby a u nás v Moravskoslezském kraji prší a prší. Je to tak, prší několik dní a tak jsme uvězněni doma. Ne tak docela, byla jsem i v dešti na kafíčku z bývalou kolegyní, také na pedikúře, ale vyrazit si třeba na procházku do blízkého lesa to ne.
Manžel využil v páteční podvečer chvilky bez deště a do lesa se vydal. Má svou trasu, delší a kratší, a jelikož se přetahovalo sluníčko s černými mraky, zvolil tu kratší. Za chvilku mě přišla SMS nebudeš věřit, ale našel jsem houby.

Během chvilky z cesty našel takový košíček hub, přinesl je v rezervní igelitce, kterou nosí stále při sobě. Můj muž je totiž "nakupovací", každou chvilku něco "výhodně" nakoupí, zrovna tak nedávno - spousty paprik, rajčat a hned se vařil paprikáš. Tentokrát jsem byla hřibům ráda, ale mrzelo mě, že jsem se na procházku nepřipojila.
Hřibovou polévku jsem uvařila ještě v podvečer s tím, že bude na večeři i druhý den k obědu a hned ráno se vydáme do lesa společně. Z pátku na sobotu lilo jako s konve, přes den zrovna tak, ze hřibů sešlo. Odpoledne přijel syn s Ondráškem a ten u nás zůstal až do dnešního odpoledne. Chvilku si hrál s dědou na rytíře a pana krále,
pak jsem byla zase v kurzu já - školačka první třídy a Ondra pan učitel. To jsem se konečně dozvěděla co je nového u nich ve škole - názorně mě zadal to, co právě ve škole probírali - mezi linkami kolečka, nesměla jsem přetáhnout a pak písmeno M. Pan učitel mě dovolil, že se mohu pod úkol podepsat tiskacíma písmenkem MARTA, ovšem sám mě je bokem do sešitu předepsal, to abych náhodou neudělala chybu - mohla bych prý přeházet písmenka. No co vám mám říkat, byl přísný a já dostala 3 s černým puntíkem. Vzala jsem to učení na lehkou váhu a nenasadila si brýle. Omluva na brýle nebyla vzata na zřetel, pomůcky si mám doma zkontrolovat. Ondra má totiž takto přísnou paní učitelku, pochválí, to jo, ale nic nepromine.
Dnes přestalo na chvilku opět pršet a tak šel manžel s Ondrou na procházku a já se pustila do přípravy koláče s kokosovými hromádkami.Inspiraci jsem našla u Jarušky " Tiché pošty", jen jsem obměnila těsto - držela jsem se osvědčeného receptu od maminky na bublaninu. Na čtvrt plechu jsem dala nektarinky a na zbytek náplň kokosovou.
Co jsem potřebovala:
k přípravě nádivky 120 ml mléka přivést do varu a přidat 10dkg kokosu - nechat přejít varem. Pak přidat 5dkg tuku (másla) a 2 lžíce cukru - promíchat, nechat prochladnou. Mě se zdála náplň řídká a tak jsem přidala lžíci strouhaného perníku, což byla dobrá volba. Perník se může nahradit piškoty anebo strouhankou.
Nádivka chladla a já se pustila do těsta: 4 celá vejce, 1 hrnek cukru, 1, 5 dcl oleje jsem vyšlehala do pěny. Následně přidala 1 dcl mléka, trochu rumu pro vůni a lehkost, 2 hrnky polohrubé mouky a 1 prášek do pečiva - vše zamíchala a nalila na plech vyložený pečícím papírem. Na těsto jsem nakladla hromádky kokosové náplně, vyšla mě na ¾ plechu, na zbylou část jsem pokladla nektarinku pokrájenou na čtvrtky obalenou v polohrubé mouce. Koláč jsem pekla v troubě na 180°C přibližně 20 minut.
Chutná skvěle, kokosová náplň je výtečná. Jeden kousek si dám za chvilku ke kafíčku a vás, vás přece zvu také. Vaše Fukčarinka

" SRPEN JE TU"

2. srpna 2017 v 20:36
Srpen 2017
Přiznám se, napsala jsem v úvodu červencové datum. Snad to není těmi tropickými vedry, co nás postihla, hned jsem si vzpomněla na pana hospodáře od Kitty, který v těch vedrech brázdí lány polí na kombajnu bez klimatizace. Na všechny lidičky co musí být v těch tropech v práci, na nemocné v nemocnicích a také na našeho vnuka Ondráška, jak se mu daří v těch vedrech na táboře.
Každopádně, máme tu srpen a prázdniny se řítí do finiše. To mě připomnělo slib daný své dlouholeté přítelkyni a kamarádce, jak se říká dvě v jednom, že se sejdeme do konce prázdnin. Termín domluvený na dnešní dopoledne sliboval pohodové posezení u kávičky. Déšť bych uvítala, pohled na oblohu to také po ránu sliboval. Rychlá lehká snídaně a pak honem na autobus. Cestou přes naši předzahrádku se mě podařilo splnit další slib a konečně, sice mobilem, pořídila jsem pár fotek.
Je velká škoda, že jsem nefotila, když kvetly růže a magnolie. Zahrádka není zdokumentovaná celá, bylo slyšet, jak autobus přijíždí na zastávku.
Vedro bylo celý den a žádný déšť se nekonal. Naše posezení nemělo chybu, ale polední návrat autobusem domů byl úmorný. Vzpomínala jsem na včerejší podvečerní návštěvu nedaleké Těrlické přehrady, kde jsme si báječně zaplavali.
Všem vám přeji pohodové dny, dodržujte pitný režim a snad doufejte se mnou, že nám snad pár kapek spadne. Vaše Fukčarinka

" PEL - MEL"

27. července 2017 v 20:47
Červenec 2017

Včerejší mimo klubové odpolední setkání bylo naplánované za každého počasí. Od rána jsem si říkal, že to musí vyjít, pršet nebude. Obloha se tvářila porůznu, na balkoně v krátkém rukávu bylo dost chladno. Zahřál a optimismu mě dodal až zvonek, to paní sousedka přišla s talířkem a na něm dva borůvkové kynuté knedlíky. Ještě byly teplé a ta vůně. Otázka paní sousedky, zda si dáme s manželem malé sousto po obědě, mě rozesmála, dáme a rádi. Manžel vykulil oči, neboť v tu chvilku podřimoval, kdeže se před ním nabral voňavý knedlík a než jsem stačila tento okamžik vyfotit, byl talířek prázdný. Mimochodem moc krásný talířek, umyla jsem jej a chtěla vyfotit, když slyším opět zvonění. Otevřu dveře s talířkem v ruce a tam paní sousedka s táckem a na něm dva kousky kynutého koláče. My si přece od vás nemůžeme brát takové dobroty jen tak, bránila jsem se. Jak vám bude chutnat, tak budu ráda, povídala paní sousedka. Věděla jsem, že nedávno můj muž paní sousedce něco opravoval v domácnosti a tak jsem si koláč vzala. Manžel, opět už podřimoval, úsměvem nešetřil, no věřím, borůvkové knedlíky a koláče má moc rád.

Tak aspoň, když ne knedlíky na moc krásném talířku, vyfotila jsem koláč, který manžel z důvodů držení "tajle" nedojedl.
Dojela jsem na místo setkání MHD, klubová parta seděla již na terase u pivečka. Já si dala s příchutí citrusů, sluníčko začalo hřát a čas běžel. Po dvou hodinkách, kdy jsem pomýšlela na návrat domů, se nad námi začaly zatahovat černé mraky. Pár nás zvolilo rychlý návrat MHD, ostatní se vraceli procházkou. Každopádně počasí nám přálo, pršet začalo až později. Další setkání máme naplánované za čtrnáct dní, tak snad k nám počasí bude opět vstřícné.
Dnes se moc počasí nevytáhlo, využili jsme s mužem den bez vnoučat a zajeli do podhůří Beskyd pro med.
Paní včelařka nám potvrdila, že letos medu moc není. Bydlí v krásném prostředí a jejich med je moc dobrý.
Koupili jsme horský med, mšicový nebyl. Ten je sice trošku dražší, ale vynikající, zvláště pak, když se s ním osladí káva. Dodá ji výbornou chuť. Při našem návratu začalo poprchávat a tak jsme zavrhli procházku a vrátili se do města. Stavili jsme se ještě v obchodě a pak už za vydatného deště jeli rovnou domů. Pršet přestalo, doma jsme byli chvilku a opět se venku rozpršelo.
Vzpomněla jsem si na své tvoření v lázních, kdy jsem relaxovala, tak malá ukázka z antistresových omalovánek.

Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" PLNO RADOSTI "

25. července 2017 v 13:08
Červenec 2017

Rok se s rokem sešel, prázdniny jsou v plném proudu a s nimi i naše malá setkání s dětmi a vnuky. S těmi většími vnuky sporadická, tak i s jejich rodiči s nejmenším častá. Včerejší setkání na zahradě spojené s oslavou narozenin syna a vnuka se vydařilo. Počasí si s námi sice zahrávalo, při našem odjezdu na zahradu nás doprovázel mírný deštík, ale pak už nic nebránilo pohodovému setkání.
Ondrášek oslavil sedmé narozeniny a syn čtyřicáté, to se u mužů prozradit může. Před oslavou narozenin jsme si samozřejmě lámali hlavu, čím vnuka potěšit. Hraček má spousty, samá lega a zas lega, knih a jiných drobností plno.
Při pobytu u nás před několika dny mu manžel zhotovil ze starého věšáku luk, ač nedokonalý, nadělal luk vnukovi spousty radostí. To bylo výprav do lesa a na louku, kde se strefovali do zdárně určeného cíle.
Pár dní nato, manžel přivezl domů luk metrový, s originál šípy. Podezřívala jsem jej, že si chce taky zastřílet s pořádného luku a jen se vymlouvá na vnuka. Přitom jsem zajásala při představě, jak bude sice náročné, ale účelné vyhledat bezpečný prostor pro střelbu z luku. Kluci budou střílet a já si budu v přírodě číst, skládací křeslo se do auta přenese lehce. Druhá stránka, taky plus, to samé bude muset zajistit i syn. Najít vhodné a bezpečné místo a tím pádem věnovat se plně vnukovi.
Luk zaujal celou rodinu a já je měla konečně pohromadě, hravé, spokojené a nadšené. A tak jsem fotila a fotila, nikdo nevyžadoval smazat a nefotit …
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" LUHAČOVICKÉ LÁZNĚ - NÍ "

16. července 2017 v 21:00
Červenec 2017

Dnes navazuji na své předešlé povídání o mém láznění, které najdete zde :http://fukcarinka.blog.cz/1707/konecne-lazne-ni-na-pokracovani

Ano, jsme opět v Luhačovicích - první fotografie je lázeňský dům Bedřicha Smetany s fontánou, jenž nás reprezentovala na expo v Bruselu v roce 1958 a je dílem sochaře Jana Kavana. Více se dočtete zde :https://www.turistika.cz/mista/luhacovice-bruselska-fontana/detail
Společenský dům ...
Lázeňský dům Miramare, kde jsem byla ubytována nejen já ...
Nastalo pondělí a zase procedury, nejdříve však kontrola u paní primářky a pak otvírací vana s přísadovou koupelí. V malé chodbičce seděla již pacientka, dáma v krásném věku, co si už prožila určitě mnoho lázně ní, pomyslela jsem si. Úsměv a pozdrav obětovala, v tom mě napadlo, že paní znám, ale odkud. Přišla sestřička, vzala naše kartičky a zeptala se paní jménem, které jsem přeslechla, zda jí nevadí, že nebude v otevírací vaně. Ne, ne nevadí, jen ať tam jde děvčátko, které má potíže. Já to zvládnu i v normální, ozvala jsem se hned. Sestřička mě nasměrovala do otvírací, no jó, to byla paní Bárová, ne ta přece… Pak jsem všemu přišla na kloub, vždyť to je paní Zdeňka Procházková, ta hrála Lídu Bárovou. Na pokoji jsem otevřela not buk a hleděla, oslavila devadesát dva roků a já "děvenka" měla napsánu " otvírací" vanu. Tož klobouk dolů paní Procházková, ještě nyní se červenám.
Mé lázně ní pokračovalo a také pokračovalo setkání s milými lidmi. Mezi takové patří i mé setkání s blokařkou Milenou, které nám vlastně oběma zprostředkovala blokařka Helenka. Díky Helenko za něj a doufám, že i my se setkáme, vždyť jsme skoro sousedky. No a možná také proto je z mé strany, pro kraťoučkou vzdálenost času dost. Ne, zlehčuji vše, určitě se setkáme.
Tak tedy Milena, přijela o týden později a já si vědoma toho, že jsem tápala první dny, kde jsou - procedury, jídelna, lékař, zavolala jsem Mileně, že jsem k dispozici vše ukázat. Slovo dalo slovo a zjistily jsme, že naše pokoje spolu skoro sousedí, překvapení. Odemykáme a už na sebe máváme. Krátké posezení s Milenou a mě připadalo, že se známe léta. Každá z nás měla procedury v jiném termínu, ale potkávaly jsme se, dokonce i na procházce, kterou jsme si trochu prodloužily. Na recitál šansonů Chantal Paulin vzájemně se doprovodily a mohlo toho být i více, ale já přeslechla, že tam je Milena pouze na týden. Týden utekl jako voda a mě začínal už třetí týden mého lázně ní. Cvičení v bazénu už pro mě bylo hračkou, když pominu začátky, přísadové koupele a masáže pohodička, plavání, inhalace a hlavně procházky. Na procházky jsem nebyla lína jít už v šest hodin ráno, kdy ještě spousty lázeňských hostů spalo.
Já s foťákem v ruce směr kolonáda, v půl osmé inhalace a pak masáž, nebo přísadová.

Odpoledne odpočinek s knihou, namísto ručních prací antistresové omalovánky, podvečerní procházky, posezení na lavičce, nebo na kus řeči s náhodně pot kajícími se známými z našeho města, výstavu panenek a nábytku pro panenky jsem si nenechala ujít. Čas letěl a byl tu poslední večer, balení domů a druhý den ráno posnídat a rozloučit se se společností u stolu.
Bylo to nádherné lázně ní, a jak já říkám, zasloužené. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" KONEČNĚ - LÁZNĚ NÍ NA POKRAČOVÁNÍ "

13. července 2017 v 20:48
Červenec 2017

Dnes vás seznámím s dalšími mými zážitky z lázně ní v Luhačovicích. Kdo z vás není zasvěcen - počátek mého lázně ní najdete zde: http://fukcarinka.blog.cz/1707/konecne Dnes místy použiji výrazy někomu nezvyklé, leč budu se přesně vyjadřovat mluvou dotyčného pána, který nejen mě svým telefonickým rozhovorem pobavil. Bylo vůbec zajímavé být na straně pozorovatele. Tím ovšem nechci ani zdaleka působit dojmem, že bych se někomu chtěla vysmívat. To vůbec ne, taková nejsem a vůbec, cizí hovory neposlouchám. Tenkrát to byla vyjímka ...


Luštím křížovku a najednou slyším od vedlejšího stolu, jó podle papírku to šlo. No jó, tak ti volám, už to umím, koukám a vedle mě sedí u stolku chlap. To už si objednal u slečny tó, kafé s lógrem. Jó to my přineste a pokračoval v telefonování svým asi prvním mobilem. Sdělil dotyčnému, že tu só samý starý vykopávky, čověče a měl sem první proceduru - šlapal sem vodu studenó a pak sem šópnul do teplý a tak. No a holky u stolu mě řekly, že si mám kópit hrnek a kafe my udělajó. Tak teď tu sedím a dal sem si s lógrem, ale pak my holky udělajó na pokoji. Večer du zas na tancovačku, vony tam babi tancujó spolu a tam je bab. Nó, só tu, ale jak říkám starý vykopávky.
Koukala jsem, nejen sama na toho lázeňského šviháka a zadržovala smích. Pak už to nešlo, pohled kolem, a několik nás vybuchlo v salvu smíchu. Později, pán seděl v jídelně u vedlejšího stolu, jsem zaregistrovala, že těm holkám "vykopávkám" nechybějí zuby, zato on je měl ve stavu " not na buben". Holkám to nevadilo, bavil celý stůl a hlavně na tancovačce platil, to jsem zaslechla od "vykopávek" ve výtahu cestou z večeře, no i tak se dá užívat lázně ní. Neodpustila jsem ve zkratce vylíčit jeho telefonát s upozorněním na "vykopávky". Jedna se stačila zeptat, a koho tím myslel? Týden lázně ní uběhl jako voda, procedura střídala proceduru a já byla ráda, že je neděle. V neděli procedury nebyly a tak jsem se rozhodla, že si někam vyšlápnu.
Vyšlápla jsem si k prameni Viola, pěkně do kopce, kdo to v Luhačovicích zná, dá mě za pravdu.
Bylo teplo, šla jsem sama lesem, zastavila jsem se až u pramene Viola, napila se a konstatovala, že Viola je krásné jméno, ale smrdí. Z tašky jsem vytáhla obyčejnou vodu z vodovodu a Violu zapila. Za mnou se ozvalo funění, přimražená jsem se otočila. Byl to cyklista, teprve třetí bytost, kterou jsem potkala. Šlapala jsem dál v ústrety pramene Marie, snad bude chutnější, zastavila jsem se pohledem dolů do údolí.
Pode mnou byla kolonáda a spousty korzujících lidí. Já sama samotinká, Marie v nedohlednu, v zatáčce jsem viděla postávat dalšího chlapa, měla jsem divný pocit.
Půjdu raději dolů a tak jsem se otočila, za chvilku jsem slyšela hlasy, byl to manželský pár s dětmi. To mě uklidnilo, a když mě předcházeli, tak jsem se ptala na pramen Marie, řekli mě, že jsem byla tak pět minut cesty od něj. Je tam altánek, ale je to ještě do kopečka, byla jsem ráda, že jsem se rozhodla k návratu.
V půlce cesty mě zvonil telefon, byla to kamarádka, která mě chtěla překvapit a přijela za mnou do lázní. Luhačovice jsou její srdcovka, no překvapila sama sebe. Já na kopcích a ona u dveří mého pokoje, prý klepala a volala úklidová služba a nic. Daly jsme si sraz ve "Žluté" cukrárně, byla vyděšená, že jsem se sama pustila do samoty, nakonec mě vyděsila taky. Mohla jsi uklouznout, zranit se, mohl ti někdo ublížit, ne jsem již jedním znalcem zařazena do "starých vykopávek", tak akorát by mě mohli zloději okrást, to jo. Vyprávěla jsem ji a dokonce i ukázala autora výše uvedeného titulu. Konstatovala, že od něj to sedí a po zbytek dne jsme se už jen smály. Doprovodila jsem ji na autobus a těšila se na sprchu, na to jak se natáhnu a budu odpočívat. Ten den večer jsem manželovi líčila, kde všude jsem byla, a když za mnou přijel, všemi místy jej provedla, vyjma pramene Viola a Marie.
Dnešní povídání je u konce, když si nyní večer doma lehnu, tak si před usnutím promítám místa, kam jsem ráda chodila. Třeba tento kout nádherné přírody.
Všem vám přeji pohodový den vaše Fukčarinka

" KONEČNĚ"

12. července 2017 v 23:44
Červenec 2017

Je to tady, černém na bílém, mé letošní lázně ní v Luhačovicích. Přesunu se do poloviny května, kdy jsem se do lázní balila. Manžel, který je dost pesimistický, mě nabádal aspoň k dvěma kufrům plných oblečení jak do nepohody, tak do slunných dnů, kterých prý budu mít poskromnu. Bude lít a lít, co tam budeš dělat nevím. Má odpověď, přece odpočívat a nabírat síly jej nechávala hluchým. Podle něj se má jezdit do lázní v létě.
Já si vybrala konec května a začátek června, bez ohledu na počasí. S tím, že tam bude méně lidí, více volných laviček a vůbec, termín bude OK, to musí vyjít. Taky vyšlo, počasí přímo božské, pršelo jedno dopoledne a jeden podvečer nám hrozilo pár hromů a blesků, spadlo snad deset kapek. Jednu noc nad ránem trochu zapršelo a to tak bylo vše. Do kufru, nakonec jednoho jsem napěchovala krom různého oblečení také spousty knih a antistresové omalovánky, přibalila vyšívání a háčkování na panenky Hadračky pro nemocné děti do nemocnice. Musím podotknout, že na vyšívání a háčkování nebyl čas. Druhý kufr na hygienu zastoupila taška, někam jsem musela umístit tu fůru knih a taky slamák, plavky, znáte to, samé potřebné věci, které pak vůbec nepotřebujete. Z domu jsme odjížděli s manželovým proroctvím, že bude lít a lít celou cestu, ba že nás kroupy utlučou. Vyjeli jsme za pošmourného počasí, nelilo, cestou začalo svítit sluníčko, ani kroupy nepadaly. V Luhačovicích bylo nádherně a na mě až příliš čerství vzduch.
V recepci se mě udělalo nevolno, vše se kolem točilo a v ten moment jsem si řekla, že namísto v lázních budu uhánět rychlou do špitálu. Leč doušek vody, opláchnutí a chvilka klidu udělala své. Zbývalo už jen najít "svůj" pokoj v té spleti mohutného lázeňského domu, který byl rozdělen na tři části. Zdálo se mě, že si nikdy nebudu pamatovat kdy, do pátého patra, kdy do třetího a odkud přes prosklený most a vůbec. Uklidnilo mě, že nejsem na tom takto sama, bylo kolem plno rádců a dokonce k dispozici spousty lázeňských šviháků, kteří by byli ochotni mě doprovodit. V duchu jsem si říkala, jsem samostatná jednotka, vše si zjistím sama, až manžel odjede. Na oběd, kterým jsem začínala, trefila jsem hned. Kohopak budu mít u stolu, bude to na tři týdny, letělo mě hlavou. Sešli jsme se u stolu čtyři, sympatický manželský pár v mém věku z Třince, což je kousek od mého bydliště a paní z Vysočiny. Ta na mě působila prvním dojmem, že bude protiva, opak byl pravdou. Na první dojem se nemá dát, zajímalo by mě, jak jsem působila já. Většinou prý působím na okolí slušně řečeno nedostupně, neslušně namyšleně, tak to bylo dříve. Ta namyšlenost byla spíše rázu stydlivého a ustrašeného, nyní se usmívám a taky nejsem ustrašená a stydlivá už vůbec ne. Možná si okolí myslí, že jsem bába princmetálová, ale to nejsem, jsem pouze samostatná jednotka.
Náš stůl byl veselá parta, která nezkazila žádnou legraci. Moc jsme se nasmáli a tak to má být. Personál byl výtečný, jídlo chutné a výběr náramný, mňam ještě nyní vzpomínám.To jsem tomu dala, lázně ní a já melu o dobrém jídle, ale i to k tomu výbornému lázně ní přispívá. Personál, od jídelny, přes úklid, mimochodem údržbář byl usměvavý pohledný mladý muž a jeho úsměv měla moc ráda jedna starší paní, kterou jsem nakonec podezřívala, že chodí stejnou cestou jako on "jen pro ten krásný úsměv". Proč to zde píši, jezdila se mnou do jídelny a svěřila se, že je sakra "fešný" a kdyby byla mladší, mohla mít tak něco málo před osmdesátkou, tak by po něm vyjela. Takže personál pozorný ať už to byl výše zmíněný a nebo zdravotní. Patřila jsem k paní primářce, která mě při mém příchodu přijala, na vše se vyptala a vypsala patřičné procedury. Při pohledu na mé kamarádky francouzské hole si ujasnila potřebu a mé ujištění, že jsem holka šikovná a nic není problém, napsala mě raději koupele přísadové v otvírací vaně. Později objasním, jak jsem byla otvírací vanou v uvozovkách zahanbena. Paní primářce se nezdál můj tlak, to že mě bylo "KO" při příjezdu jsem jí neřekla. Později se tlak upravil, hlídali si mě, to jo. Procedur jsem měla, jak se říká požehnaně, zpočátku zmožená doplazila jsem se na pokoj a byla ráda, že si mohu dle libosti poležet. Dokonce jsem kvitovala, že kafíčko si mohu dát v klidu na pokoji, neboť jak jsem padla, tak jsem se aspoň hodinku, či dvě, pokud nebyla další procedura ani nehla. První den, kdy už manžel odjel jsem na "tajňocha" zůstala krom cesty na procedury, či jídlo na pokoji.
Do telefonu, na manželův dotaz, zda jsem byla na kolonádě, kafíčku a podobně, lhala jsem jak když tiskne, že jó a to víš, že jó. Kolonáda i kafíčko mě mohli být ukradené, já odpočívala po svém u knížky pěkně v posteli s výhledem na korunu lípy, a když jsem jukla z okna, tak na záhon s manželovými oblíbenými pivoňkami.


Druhý den byl obdobný, ale třetí, jsem vyrazila na kafíčko jako správná lázeňská do "Žluté" cukrárny, později jsem podstoupila ve vzdálenosti delší stupínek "cukrárna tam co mají ty spousty zmrzliny", no tam kde kousek dál sedával Náhlovský. " Žlutá" nebyla daleko, pouze přes lávku, slamák, křížovka a časopis mě dělali společnost, sluníčko bohužel taky. Mladá slečna nechápala, proč požaduji roztáhnout deštník, když mám slamák, no sluníčko je pro mě nežádoucí. A jó, vy budete onkologická pacientka, sdělila mě, když přinesla kafíčko, tak já ho teda roztáhnu. Poděkovala jsem a nechala si donést ještě rakvičku plněnou vaječným koňakem navrchu se šlehačkou. Tož onko neonko, dala jsem si do nosu.
Pro dnešní den už dost povídání o mém lázně ní. Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" POZDRAV ZE ZAHRADY "

9. července 2017 v 23:51
Červenec 2017

Zdravím všechny příznivce mého blogu ze zahrady našeho syna.
Odjeli jsme před vedrem do stínu statného ořešáku, který má spousty listí, ale snad ani jeden ořech. Tedy aspoň já jsem žádný neobjevila. Našimi společníky byly knihy, vřele mohu doporučit. Kniha " Lásky slavných" pojednává o fantastické teorií původu významné české spisovatelce Boženě Němcové, dále pak o Lucrezii Borgia, carevně Kateřině, George Sandové, Clara Schumannové, Sarah Bernhardtové, Ema Destinnové, Marie Cermínové - Toyen, Ingrid Bergmanové a Francoise Saganové).
" Přezrálé moruše" je čtivý retro román, který nás nenásilnou formou protáhne obdobím těsně po válce až do doby dnešní. Chce se mě napsat tím, čím si naše generace prošla, ale to by nebyla až tak pravda. Narodila jsem se o pár roků později, ale z vyprávění jsem si dávala ústřižky dohromady s tím, co čtu. Z počátku hodně úsměvná, pak vážná, občas moc. Víc nebudu prozrazovat, dost často se ke knize v duchu vracím ...
Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" MÉ DRUHÉ LÁZNĚ NÍ "

2. července 2017 v 22:21
Červenec 2017
Na skok domů vybalit kufr a znovu lázně ní, že by to mohlo být až takto aktuální by mě ani ve snu nenapadlo. Leč opak byl pravdou a nabídku od mého muže jsem neodmítla.
Po pár dnech strávených doma jsme odjeli do lázní Velké Losiny, kde bylo moc příjemně.
Naše první zastavení bylo na Skřítku. Před pár léty o pár týdnů později jsme tam zrovna tak seděli u kafíčka v očekávání, kdy nám syn sdělí, že se náš nejmladší vnouček přihlásil na svět.
Kousek dál v údolí už byl Sobotín a s ním hrobka rodu Kleinů a hlavně zámek s moc hezkým parkem.
Prošli jsme se parkem, pořídila jsem pár fotografií.
Manžel povzpomínal na doby, kdy se v zámku pořádali rekreace a výlety do okolí Sobotína.

Vy se více o Sobotíně a jeho historii dočtete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sobot%C3%ADn

Konečně lázně Velké Losiny, něco málo z historie zde:https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_Losiny
Pro nás procházky lázeňským a zámeckým parkem, posezení u kafíčka s knížkou či křížovkou, pobyt v termálním areálu. Zkrátka a dobře pohodička, nic násilného.
Odpočívali jsme a kochali se okolím.
Dlouho na své dvojí lázně ní budu vzpomínat.

Zmrzlina tvarohovo - rybízová byla náramná dobrota a zákusky jedna báseň. Vrabčáci loudili drobečky přímo u křesílek ...


Dnes jsem zvolila to své druhé, příště snad dojde na Luhačovice.
Cestou z Velkých Losin tam i zpět mě fascinoval pohled z auta po okolí na nekonečné lány z balíky sena …



Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" JEN TAK"

11. května 2017 v 15:15
Květen 2017

Nevím, kdo vás ráno probouzí, ale mě poslední dny sluníčko. Pěkně si vychutnám to ranní zašimrání a zvláště zjištění, že nikam nemusím. Otočím se na druhý bok a většinou v myšlenkách na rčení - "ranní ptáče dál doskáče" usnu opět na malou chvilku. Občas se taková chvilka protáhne na jednu až dvě hodinky, ale určitě mě dáte za pravdu, jak nikam nespěcháte, není co řešit.
Po chvilce spánku se sluníčkem jsem přece jenom usoudila, že bude lepší vyskočit z postele a něco podniknout. Rychlá snídaně v podobě jogurtu smíchaného s jemňoučko postrouhanou mrkvičkou, doplněné česnekem, solí a pepřem. S plátky dřevorubeckého chleba a kafíčka to byla náramná dobrota. No a u té dobroty jsme s manželem plánovali, co podnikneme.
Zajeli jsme ke koníčkům se zbytky chleba, za odměnu si domů odvezli pár koblížků pod kytičky.
Následně jsme se zastavili pro čerstvý hlávkový salát, který jsme měli k obědu v kombinaci brambor a omelety z domácích vajec. Pak už nám zbývala cesta do zahradnictví, kde jsme koupily truhlíky a květiny k osázení balkonu.
Kytičky vyfocené ještě nemám, ale ze včerejšího tvoření dva páry náhrdelníků. Netvořila jsem nic světoborného,pouze jednoduché navlékání. Na fotu v levo je ukázka z mého dřívějšího tvoření. Přiznám se, ne a ne přijít na tehdy zvolenou techniku, poradí mě určitě klubové kolegyně.
Tak nějak jsem včera v podvečer po delší době měla chuť něco tvořit. Že bych si konečně řekla po všech těch peripetiích v blízkém obchodě ...
Každopádně vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ČAJOVÉ DÝCHÁNKY "

14. března 2017 v 20:26
Březen

Konečně se mě podařilo nemilou návštěvnici "Rózu virózu" vyprovodit ze dveří. Doufám, že na delší dobu, řeknu vám, že mě letos řádně potrápila.
Zmožená virózou popřála jsem telefonicky svým klubovým přátelům pohodové prožití klubového odpoledne spojené s oslavou MDŽ. S myšlenkami, že budu muset navštívit svou lékařku a požádat o další konzultaci, můj stav se nelepšil, jsem usnula.
Probudila mě žízeň, hektolitry čaje ve mně mizely i vzpomněla jsem si na tvrzení svých slov, při našem lednovém stěhování, že ty darované kazety s různými čaji snad ani nemůžeme spotřebovat. Opak je pravdou, zbylo pár sáčků.
Chutnaly náramně a hlavně pomohly - odplavovaly vše škodlivé z těla, z počátku slazené medem, později neslazené. Zajímavé, že pokud jsem zdravá, čaj vůbec nesladím, při nemoci naopak.
Nevím jak pro koho, ale pro mě prvním příznakem nemoci je nechuť na kávu. Při uzdravování začnu s chutí na kávu laškovat v myšlenkách, což v brzkém čase uskutečním a opět osladím medem. Signál, vše je na dobré cestě, je dán a pak už je vše otázkou času k návratu do normálu.
Chuť na kávu, kytička od manžela, pozdrav jara v podobě primulky a narcisek od dětí mě utvrdily, že nejen jaro, ale i zdraví klepe na dveře.
Zotavila jsem se natolik, že jsem se dnes opět zúčastnila schůzky předsedů klubů seniorů s Magistrátem našeho města.
Probíral se vydařený Ples seniorů, plánovala se organizačně soutěž v křížovkách i sudoku, oslavy jubilantů, soutěž v bowlingu a mnoho dalších aktivit, které nás společně čekají. Do konce prvního pololetí je těch mimo klubových aktivit spousty a tak si snad každý něco vybere.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a pohodě. U nás začaly jarní prázdniny a tak nás nemine den, či dva společně prožité s vnoučaty. Doufám, že nám bude počasí přát a nebudeme sedět doma vaše Fukčarinka

" RÓZA VIRÓZA "

4. března 2017 v 15:49
Březen 4. 3. 2016

Navštívila mě " RÓZA VIRÓZA ", nevyhnula se mě, ač jsem tajně doufala. Těch kroků co jsem činila, abych jí unikla, spousty ovoce, zeleniny a naloženého zázvoru. Jak má přijít, tak přijde, řekla jsem si a vzdala se veškeré naděje, že se to vše do rána urovná a já budu fit. Ležím, pospávám a snažím se "Rózu virózu" od sebe odehnat. Chvilkama si čtu, sleduji televizní programy, ale moc mě to nejde.
Mám rozečtený " Sonjin deník " od spisovatelky Pavli Smetanové. Nenásilné čtení o čerstvé maturantce, která se vydala poznávat život doma i v cizině
Všem vám přeji pohodové dny plné zdraví vaše Fukčarinka

" PÁTÝ NA P "

4. února 2017 v 0:30
Únor 2017

Poslední můj nadpis článku v roce 2016 začínal na písmeno " P" , v novém roce 2017 jak jinak než " P" a tak to pokračuje.
Pětka v pořadí v nadpisu článku nevadí, horší by byla taková pětka na vysvědčení. KOULE, tak se říkalo pětce za mě ve škole a jak tak slyším kolem sebe občas školáky, říká se jí tak do dnešního dne.
Proč jsem si vzpoměla na koule a vůbec na pětky? To bylo tak, v tom loňském předvánočním shonu u nás balení a příprava na stěhování jsem se včas zabrzdila s pečením cukroví. Ne, že bych nepekla, stihla jsem linecké a kokosky, víc nic, ale to nebyla vada na kráse. Vše jsme zvládli i vánoce, ale do nového bytu jsem taky stěhovala suroviny na oblíbené manželovo cukroví - kokosové přes strojek. Však já ti to upeču, neboj. Manžel na vše zapoměl, ale já ne, ze spíže na mě jukal sáček s kokosem, v ledničce zas tuk. Vydržela jsem si říkat to své oblíbené "příští týden" až do včerejška, kdy jsem podlehla a udělala těsto. Zašila jsem jej do ledničky a dělala jakoby nic, dnes se vrátil manžel domů a ve dveřích hlásil, že to u nás voní jak o vánocích ...
Měl pravdu, na stole na něj čekalo jeho oblíbené kokosové cukroví. Faktem je, že namísto přes strojek jsem kokosové těsto vytvarovala do " koule", zmáčkla vidličkou a pak pro změnu kytičkovou šablonou. Šlo to rychle - šup, šup kokosové bylo na světě, pak už jen upéct a polít čokoládou. U kafíčka manžel prohodil, ještě salát a máme druhé vánoce a taky, že máme. Salát jsme k večeru připravili společně, zítra řízek a je uvařeno. Dokonce i dárek máme, manžel přivezl novou žehličku, stará na novém bytě dosloužila. Druhé vánoce v únoru bez stromku, ale z vánoční hvězdou, která taky přežila to naše stěhování. No občas nemá pravdu jen babička, ale i dědeček.
A ta žehlička, ta žehlí skoro sama. Přeji vám všem pohodové dny vaše Fukčarinka

"PEL - MEL"

2. února 2017 v 23:54
Únor 2017

Od všeho trochu a začnu hned u našich vnuků, byli nás již v novém bytě navštívit, ovšem zaspala jsem a vyfotila pouze nejmladšího Ondráška na malé procházce se zastávkou na kluzišti.

Bruslil s dědou a já byla na průzkumu okolí kluziště ...
Pár dnů našim orchidejím na starém bytě v sušárně svědčilo - nyní kvetou ...
Konečně také foto s letošním sněhem ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" POKLADY "

1. února 2017 v 18:22
Únor 2017

Za pár dní to bude měsíc, co bydlíme v našem novém bytečku. Vzpomínky na stěhování se pomalu odsouvají do pozadí, vše má už své místo. Poslední doladění se stává skutečností a snad již příští týden dojde na obrazy. V duchu doufám, že označení " příští týden" bude také vzpomínkové. Mám ráda řešit věci ihned, ale nyní se mě to slůvko hodilo, znamenalo pro mého muže mnou nevyřčené, mám toho dost, dejte mě svatý pokoj.
V době - "příští týden" jsem se zavřela aspoň na chvilku ve svém pokoji a pátrala po restech v krabici označené - prozkoumám později. Ta byla léta odsunuta do pozadí, až najednou byla součásti mého odpočinku. Co v ní bylo ukryto, staré recepty od maminky jak od jedné, tak od druhé, kuchařky a hlavně, však to mnohé z nás i nyní provozujeme - odstřižky s recepty a rady pro hospodyňky ...
Dobré rady s červeným rohem č. 10 a 11 z roku 1948 ...


Na tento dort si nepamatuji, recept zřejmě od sousedů, v době, kdy už i já měla svou domácnost, ale na medový, který jsme často jako děti vyžadovaly " Pohádku mládí ů, tak na ten si dobře pamatuji. Musel se nechat rozležet do druhého dne. To bylo nekonečné čekání ...
Metrový závin a nebo "křehotinky", ty spolu s koblížky byly masopustní záležitostí mého mládí ...

Tak jsem si četla a v duchu mlsala, jistil to ve skutečnosti vynikající "mšicový med" od včelaře z Komorní Lhotky, který jsme si koupili od včelaře. Výborný je smíchaný s jogurtem a banánem.
Chvilka odpočinku se vzpomínkami a už se vše lépe zvládalo a slůvko "příští týden" bylo na chvilku zapomenuto.
Křehotinky se nechystám smažit, ale recept zde dám. Pamatuji si, že se z těsta vykrajovaly čtverečky, ty se prořízly - smažily v oleji a na závěr obalily v cukru - kalorická bomba to byla, ale my děti snědly vše.
Smažím, vařím, peču i v novém bytě. Prvním jídlem byla naše oblíbená polévka z červené řepy a konečně koláč po pár dnech zabydlení ke kafíčku.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" POHLED Z OKNA "

24. ledna 2017 v 22:46
Leden 2017

Vážení, nechtíc jsem vás uvedla v omyl. V předešlém příspěvku sice byla fotografie s pohledem na Beskydy, ovšem foceno v roce 2016 v Komorní Lhotce. Včera jsem ještě neměla instalovaný program na fotografie, kdo chodí ke mě pravidelněji, zná mou slabost pro Beskydy. S takovým bydlením doslova pod horami bych si moc fandila, ale ani tak si nenaříkám. Zůstali jsme věrni našemu městu, jen jsme se trochu posunuli. Z okna v novém bydlení vidím Beskydy takto ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" PRVNÍ 2017 "

23. ledna 2017 v 20:28
Leden 2017

Zdravím přátele mého blogu a hlásím, že jsem fit, pouze velmi zaneprázdněna stran stěhování. Vše je OK, tak snad už brzo navštívím vaše blogy, zasednu k Ružence do Kavárny s dobrým kafíčkem.
Výlet do blízkých Beskyd a fotografie z procházek hned tak nebudou, prozatím mě musí stačit pohled z okna na Javorový vrch. Což je však podmíněno příznivým počasím. Všem přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" DNEŠNÍ DEN "

26. listopadu 2016 v 20:21
Listopad 2016

Dnešní sobotní ráno, nás opět, tak jako v posledních dnech vzbudili dělníci renovující byt v patře nad námi. Musím zde napsat, že jsou sice ohleduplní, začínají z prací po osmé hodině ranní, ale je to občas rachot. Pohled z okna doprovázený dotazem stran manžela, co podnikneme, když je venku tak krásně, podotýkám, venku bylo příšerně, mě nechal velmi klidnou. Navrhla jsem procházku lesem se zastávkou na hřbitově, proloženou malým průzkumem v obchodě s nábytkem a koberci s poznámkou, že se určitě počasí umoudří. Rachot z patra nad námi přiměl manžela k rychlému souhlasu. V obchodě bylo příjemně, málo lidí, velký výběr, ochotný personál, kterému jsme museli několikrát opakovat, že jsme na průzkumu, nic momentálně kupovat nebudeme. Spokojeni, s tím, že je z čeho vybírat, sedli jsme do auta a za chvilku byli v lese …
Sluníčko se snažilo prodrat mezi mraky, svůj zápas sice prohrálo, ale my byli rádi, že není zima, neprší a my se můžeme brouzdat lesem.
Našla jsem jehličnany blízko krmítka, kam bychom mohli zajít s vnoučkem a přinést něco zvířátkům do lesa, pak taky jednu houbu schovanou v listí …

Choroše na pařezu a pár větviček jehličnanu na zemi, které poslouží k výzdobě pro zítřejší první neděli adventní.
Mladé smrčky a jedličky vysázené před pár lety byly před zloději označeny barvou, což je jen dobře.

Cestou z lesa domů, jsme se zastavili na hřbitově, kde jsme z hrobů odstranili uschlou výzdobu, zapálili svíčky a využili nabídku obnovení nápisu, kterou jsme plánovali již delší dobu, ale před svátky zesnulých se nám toto nepodařilo. Část hřbitova prochází rekonstrukcí, hřbitov se nejen opravuje, ale také rozšiřuje. Parta dělníků byla v plné práci, stroje rachotily i tam. Možná ten hluk přiměl mého muže k návrhu zastavit se po cestě v obchodě pro pár věcí, což jsem přivítala, neboť se naskytla příležitost zakoupit vánoční hvězdu a tím pádem mít vše potřebné k zahájení adventu doma.
Mléko, vejce, magnesia, vánoční hvězda, mrkev, bobkový list. Chtěla bych vyzkoušet - zapálit pár bobkových listů v aroma lampičce a pak mít v místnosti ozónový relax. Musím výrazně dbát na zvýšenou bezpečnost, vyšel mě v regionálním tisku článek - "Aby nám doma nehořelo" s doporučením přednášky HZS z nabídky magistrátu našeho města pro kluby seniorů. Byl by to paradox, kdyby vyšla následně v tisku zpráva - doporučovala a sama nedbala. Domů jsme přijeli hodně po obědě, ten jsem však jenom ohřála a než jsem nákup vybalila a vše připravila, manžel inspirovaný paní co nám uklízí chodby, dal se do mytí oken. Po partě dělníků nad námi nebylo vidu ani slechu. Nebýt otázky paní na chodbě, která se nás ptala při mytí oken, jak to vše snášíme, tak jsme si na ně ani nevzpomněli. Dnešní den, který začal nic moc počasím, se nám nakonec vydařil, spousty věcí zařízených, i sluníčko občas vykouklo. Zaslouženě jsme si dali v podvečer dnešního dne Svatomartinský muškát, kterým vám všem připíjím na zdraví. Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" SICE O DEN POZDĚJI, ALE ... "

13. listopadu 2016 v 2:14
Listopad


Konečně, sněhový poprašek se nevyhnul ani nám. Martin na bílém koni přijel o den později, ale nakonec nám také nasněžilo. Co nám přichystá ranní pohled z okna, to se nechám překvapit.
V pátek na Martina jsme přesně v jedenáct hodin chtěli dorazit do nákupního centra na prodej Svatomartinského vína, ale pro plné parkoviště jsme museli chvilku počkat na uvolnění místa pro zaparkování. Netrvalo dlouho a mohli jsme začít vybírat - vínečka z moravy - červené s chutí švestek a ostružin, což báječně doplnilo dnešní oběd - chlazenou vodňanskou kachničku se zelím a knedlíkem. Koupili jsme ještě jedno vínečko červené, barvy rubínu, pak bílé - muškát a nakonec růžové.
Vážení, slyšela jsem varování má být mrazivo, tak prosím, neolizujte zábradlí a pokud budete olizovat a přimrznete, tak já k vám letím ...
Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" PŘECHOD PRO CHODCE "

10. listopadu 2016 v 16:54
Listopad

S čím vším se setká řidič na rušné silnici, kde se křižují vyjíždějící a přijíždějící autobusy z nádraží s auty, které směřují ke zmíněnému nákupnímu středisku, míjející se s auty, která pokračují za svými cíli.
Ještěže máme na těchto frekventovaných cestách semafory, pomyslela jsem si několikrát, nevyjímaje z toho semafory pro chodce. Po dnešním dopoledním překvapení mě napadlo, kam zařadit chodce - bažanta - pestře zbarveného ptáka.
Stalo se dnes, samozřejmě já coby spolujezdec a spoluúčastník dopravního provozu na již zmíněném úseku, hlásila mému muži - svítí nám červená, sešlápla jsem pro jistotu pomyslnou brzdu s vytřeštěnýma očima na prázdný přechod před námi, kam si mířil již zmíněný bažant. Přešel v klidu přechod a zamířil k blízké pizerii s paneláky opodál.
Nezmohla jsem se na nic jiného, než na konstatování a foťák mám doma, vidíš to taky? Následovaly - "ježkovi oči", dyť mám mobil a pak povel svítí nám zelená jedem. Proto nyní píši o tom, jak nám po přechodu přešel moc krásně zbarvený bažant- foto bažanta i semaforu čerpáno ze zdroje- Dnes můj blog navštívil zřejmě nějaký skřítek, který odstranil foto ze zdroje.
Doufám, že budu příště více pohotová a vyfotím bažanta na přechodu. Nabral směr Pizzerie s blízkými paneláky, tak nevím, zda nebyl pozvaný paní bažantovou na pizzu? Semafor pro chodce měl zelenou, neporušil tudíž předpis, pouze zastihl jednu blokařku zcela nepřipravenou. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, vaše Fukčarinka

" PONURÉ A NEVÁBNÉ "

6. listopadu 2016 v 18:06
Listopad

Dnes při úklidu naší mini balkonové zahrádky to na mě nějak více dolehlo. Možná to bylo tím, že jsem v noci nemohla usnout. Ranní pohled z okna byl více než zoufalý, namísto krásného zlatavého stromu, koukalo na mě cosi ponurého a nevábného. Nevábného natolik, že jsem neměla pražádnou chuť vzít foťák a zdokumentovat ten žalostný stav. O to víc jsem myslela na to, jak zalovím v archívu a bude na mě koukat opět zlatavá krása předešlých dnů.
Náladu se mě snažil vylepšit můj muž otázkami, co budeme v tom "ponurém" dni dělat a kdy bude Martina a že snad ten bude možná letos pozornější a konečně nasněží.
Pravdou je, že má nálada se po zmínce o svátku Martina vylepšila. Hned jsem začala spřádat plány jak v pátek 11. 11. v 11,00 hodin začne prodej a ochutnávka Svatomartinského vína. Manžel si jen povzdechl a začal své přání sněhu na Martina odvolávat s tím, že není zvědavý odmetávat sníh z auta, když budu chtít se zúčastnit toho 11. 11. v 11, 00 hodin ochutnávky a prodeje Svatomartinského vína.
Každopádně zmínka o blížícím se dni 11. 11. mě náladu pozvedla, umocněna sledováním veřejnoprávního prostředku v podobě pořadu pro zahrádkáře, kde se hovořilo, o Svatomartinském víně. Vše mě naladilo do slavnostní doby očekávání, zda si nakonec domů přivezu tak jako každoročně vínečko bílé, růžové a červené. Jak mě manžel bude zrazovat od koupě od každého druhy dvě sedmičky, ale já se nedám, vymluvím se na zetě, že je přece Martin a pak třeba na synovce Martina. Kdyby bylo třeba, vymluvím se na písmeno "M", kterým začíná mé jméno. A co vy máte doma, nebo ve svém okolí také Martina?
Každopádně, nyní mám náladu sluníčkovou jako ten krásně zářící strom, který jsem donedávna viděla oknem. Nic naplat, musíme se smířit s tím, že listopadové dny budou občas ponuré, ale opět záleží na nás, jaké si je uděláme. Všem vám přeji pohodové dny plné zdravíčka vaše Fukčarinka

" RŮŽENKA ŠÍPKOVÁ"

16. října 2016 v 9:31
Říjen 2016 - neděle

Včera jsem byla za "Šípkovou", spala jsem a spala, venku svítilo sluníčko a vůbec byl nádherný sobotní den. Tou "Šípkovou" není vážení myšlena paní Šípková, která tančí ve Star Dance, tou je myšlena "Šípková Růženka" z pohádky, která spala a spala, když se předtím píchla o trn růže. Já se sice nepíchla o trn růže, ale píchla mě sestřička sérum proti chřipce a tak mám nyní o víkendu raději polehávat a to já, když mám polehávat, tak jsem ráda ta "Šípková" z pohádky a to vždy se na mě manžel "tiše" chodí dívat a sleduje, zda dýchám. Pak zavře dveře, ale ne až tak tiše, ale já se obrátím na druhy bok a jsem opět "Šípková" - nesmím otevřít oči, to bych pak nebyla. Zajímavé, že jsem včera vždy ještě usnula, to asi to sérum a ta únava, no každopádně "Šípkovou" jsem byla až do pozdních dopoledních 10hodin a 10 minut.
Konečná fáze probuzení spočívala v další z nesčetných kontrol, zda dýchám, polibek k úplnému probuzení se nekonal. Zato sluníčko, které mě svítilo po dlouhé době do okna a pohled na krásnou bílou růži, kterou mě den před propadnutím za "Šípkovou" přinesla dcera s vnuky.
Taková sluníčková sobota a ty máš polehávat, uslyšela jsem říkat svého muže už docela probuzená sedíc nad moc dobrou snídani, kterou mě přichystal. Je ti dobře, zvládneš vše sama, mohu jet ven na kole, ptal se mě. Povoleno s podmínkou, že pojede pomalu a bezpečně, nebude trhat rekordy, což bylo míněno, že ani ty "důchodcovské", nebo "seniorské"! A bude se hlásit, což jsem v momentě zamítla, neboť by se mohl hlásit každou chvilku a co kdybych ještě byla za "Šípkovou".
Pokud si někdo z vás myslí, že jsem byla, tak opak je pravdou. Chvilku jsem fotila darovanou růžičku...
Pak osprchovala všechny orchideje, pověsila vyprané prádlo na balkon, kde mě ještě stále kvetou muškáty...
Mezitím jsem se rozhodovala,jakou uvařím polévku…
Zvítězila moc dobrá polévka z červené řepy, na způsob gulášové, dýňová přijde na pořadu dne až příští týden.
Poslední dobou si připadám jako ta spící Růženka i v blogování a proto vložím něco málo snímků, které tu už měly dávno být. Tak třeba - radost při pohlédnutí do žákovské knížky našeho nejmladšího vnuka Ondráška. Ve škole si už zvykl a dělá nám velkou radost…
Tak nevím, kdo nám okouzlil Ondráška, zda škola samotná, či paní učitelka? Každopádně přes prvotní problémy máme z něj všichni velkou radost ...
Každopádně konečně všichni táhneme za jeden provaz, hlavně rodiče a škola.
Všem vám, kteří jste dočetli až sem, přeji pohodové ve zdraví prožité dny následujícího týdne vaše Fukčarinka. Tak to vidíte, stále jsem tak trochu "Šípková", málem bych zapomněla nabídnout borůvkovou bublaninu.
 
 

Reklama