LETEM MÝM SVĚTEM

" PRÁZDNINY KONČÍ "

10. února 2018 v 20:33
ÚNOR 2018
Prázdniny jsou za námi, vnoučata se dostavila, některým mrzl úsměv na tváři, když měli ukázat vysvědčení. Nám nestačilo to kouzelné slůvko "jo, dobrý", došlo na lámání chleba. Ne, nic hrozného, ale naše slova pamatuj, z jedničky lehce sklouzneš na dvojku a trojka je hned se málem potvrdila. Pár slov na povzbuzení a pak už jen posezení a samozřejmě slib, že to závěrečné vysvědčení bude určitě OK.
Dostala jsem kytičky od snachy a dcery …
Věřit a povzbuzovat se má, ale také kontrolovat. Kontroly se ujal dědeček a to hned malým přezkoušením drhnoucího učiva šestého ročníku ZŠ, následně výuky z oblasti Střední školy zaměřené elektrotechnickým směrem. Vše ovšem po společném dobrém obědě a řádném odpočinku.
Vytáhla jsem zbytek koláče z mrazničky a následně upekla nový.
Náš prvňáček Ondrášek s úsměvem na tváři ukazoval své vysvědčení ve stylu, jak jinak to mohlo dopadnout, samé jedničky od shora až dolů. Starší vnuci, jen mávli rukou, že to oni také přece mívali. Pro to, aby Odra takto dále pokračoval, slíbili jsme mu s dědou, že ani o prázdninách školu nebudeme při jeho pobytu u nás zanedbávat. Úsměv na tváři mu okamžitě zamrzl a se slovy ach jo, nakonec rezignoval. O zábavu bylo postaráno, dva dny utekly jako voda a já nakonec byla chvílemi žákyní první třídy, která dělala ve čtení a psaní tolik chyb, že pan učitel Ondra mě musel předvést jak čtení, tak to správné psaní.
Venku nám nasněžilo, došlo i na bobování. Snímky jsem pořídila ve městě cestou na pedikúru …
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" MÁME JEJ TU "

1. ledna 2018 v 19:10
LEDEN 2018

Máme jej tu, rok 2018. Jaký bude, tuto otázku si položil nejeden z nás. Sama za sebe vám všem přeji, aby rok 2018 byl pro vás rokem co nejmenších zdravotních komplikací, pospolitosti, ohleduplnosti a taktnosti.
Dá se říct, že na Nový rok dodržujeme tradici Novoroční procházky, letos se však žádná nekonala. Probudila jsem se do pozdního rána a pohled z okna mě vůbec na takovou procházku nezlákal. Jak ráda si připomínám pohled na fotografie, které jsem pořídila z procházky zasněženým lesem v sobotu 30. 12. 2017, kdy bylo úžasné počasí a my se vydali v dopoledních hodinách ven do přírody.
Se slovy raději dnes, dokud nám počasí přeje, byli jsme během pár minut na zastávce MHD, pár minut cesty autobusem …


Škoda, že nejsou na fotografiích lépe zachycené třpytící se krůpěje sněhu na větvích.

Jelikož bydlíme mimo střed města a tam se nám přemísťovat vůbec nechtělo, nepočítali jsme krom pár petard s žádným ohňostrojem. Opak byl pravdou, pohled z okna nás vyvedl z omylu. Ohňostroj byl i zde v okolí našeho bydliště, jen ne vždy jsem v pravou chvíli zmáčkla spoušť na fotoaparátu.
Spát jsme šli až kolem druhé ranní, nejdříve se nám zdálo, že se hodiny vlečou, ale nakonec při povídání a hlavně vzpomínání na toto období konce roku 2017, kdy jsme měli byty dva a ani v jednom to nelákalo k poklidnému svátečnímu posezení, jsme vše zvládli. Kdo se stěhoval z jednoho bytu do druhého, dá mě určitě za pravdu. Nenaříkám, jsem ráda, že to vše je za námi a zbylo nám pár fotografií, připomínající loňské sváteční i všední dny roku 2017.
Všem vám přeji pohodové dny ve zdraví prožité vaše Fukčarinka

" VÍCE POHYBU "

25. prosince 2017 v 21:10
PROSINEC 2017

Pryč od cukroví a jiných pokušitelů, které si dopřáváme i přes to "své" rozhodnutí, "letos se budu krotit a nebudu se zbytečně ládovat dobrotami". Více pohybu, méně pojídání a …
Jak je to u vás? My se držíme, tedy když přivřu jedno oko, no raději trochu i to druhé. Štědrý den je u nás počátek dnů otevřených dveří a vždy máme radost, když nás navštíví každoročně švagr s neteří.
Neteř je sluníčko, ničeho se nezalekne a stále má pusu od ucha k uchu. Dovede pobavit, letos jsme se svíjeli smíchy, když se snažila při prohlížení fotografií z manželova mobilu vykřesat z něj "dotykáč". Strejdo, co s tím máš, to nejde. Jsme holt pozadu milá neteři, "dotykáč" nemáme a dobře nám tak. Za to "kafíčko" si s neteří vaříme stejné, mnozí vědí jaké. To bylo taky radosti, že my dvě máme stejný recept na "fajný" kafé. Letos se to trochu obměnilo, milé návštěvy jsme měli už od 23. 12. Postupně se u nás vystřídaly všechny děti a vnoučata. Tam se ďoblo to a zas ono a tak v dnešní podvečer jsme se vydali na procházku. Posvítit rodičům, v dálce je vidět Lysou horu...

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, vaše Fukčarinka

" PEL - MEL "

10. prosince 2017 v 22:03
PROSINEC 2017

Letem mým světem, aneb pel - mel, opravdu to bude dnes od každého trochu.
Začnu jak jinak dnešním malým výletem do blízkého lesa.
Konečně, větvičky mám doma, podle stavu v lese - plno větviček na zemi pod stromy byl snad větrný orkán již ze soboty na neděli.


Dnes byl nádherný slunný den, vítr a dost silný začal až kolem 17 hodiny. V tu dobu jsem na balkoně dokončovala výzdobu do maxi květináče.
Při příchodu domů jsme se zahřáli naší oblíbenou dýňovou polévkou a později odpoledne ochutnávkou lineckého cukroví.
Při stěhování se nám zatoulala neznámo kam krabice s formičkami a vykrajovátky. Než složitě pátrat, bylo schůdnější použít kalíšek na vařené vejce. Tvrzení mého muže, že přesně ví, kam krabici s formičkami dal, jsem s úsměvem vyvrátila. Krabice tam je, ale s talířky, nepátrej, těsto další nemám, až to nebude třeba, najde se.
Zrovna tak, jako vánoční pohledy s ježurami pro Libušku. Před loňskými vánocemi ne a ne najít, až když jsem hledání vzdala, tak se zázrakem na jaře objevili v mé oblíbené knize, k níž se stále vracím.
Úspěšně jsme zakončili s klubovými přáteli rok 2017 malým výletem do blízké automobilky. Když tu napíši, že jsme byli jak v " Jiříkově vidění", nebudu daleko od pravdy. Nejdříve proběhlo krátké posezení v sále s přivítáním a proškolením podmínek exkurze stran naší bezpečnosti a ochrany stran firmy. Jednoznačně daná pravidla a podmínky, mezi kterými bylo zvýrazněno - nefotit! Následoval výklad doplněný filmem, od postavení továrny, průřezem jednotlivých dílen a pak přemístěním do haly. Tam nám průvodci rozdali vesty, brýle stran projíždění svařovnou a rovněž audio zařízení k poslechu výkladu. U posledního jsme se navzájem pobavili, to když proběhla zkouška zařízení. Byli jsme rozděleni do dvou skupin 1 a 2 při zkoušce 1 skupiny se ozývala stále jedna starší kolegyně patřící do skupiny 2, že ona nic neslyší a chce slyšet vše, na to tu jela. Paní je něco málo k 90 letům a všichni jsme ji obdivovali. Spokojeni, že máme spojení, nasedli jsme do dvou vláčků, a jak jsem psala, nestačili jsme zírat na techniku, na prostředí. Viděli jsme výrobu od svitku plechu až po hotový vůz. Občas jsme projížděli halou, kde nebylo vidět človíčka, jen ramena robotů pracovala. Pak projela kolem nás skupina křižujících se vysokozdvižných vozíků a také vozíků s potřebným materiálem. Několikrát kolem nás projelo kolo s vedoucím pracovníkem, to komentovalo mnoho z nás slovy, metelesku - blesku, nebo rovnou uvedením názvu "Marečku podejte mě pero". Já s kolegyní jsme si šeptly, hotová Verneovka a hned na to, bože ještě, že nás to nepotkalo, zlatý důchod. Možná si řeknete, že přeháním, ale po pravdě bych se toho pracovního nasazení zúčastnit již nechtěla. Mladí to berou jinak, sama jsem prošla různými pracovními kurzy, školením a následnými zkouškami, ale klobouk dolů, mají to dnešní pracující těžké a udržet tempo ač mají časté přestávky. No jak říkám, smekám. Jinak mě mile překvapilo prostředí už při vstupu, velká hala s vystavenými vozy, nádherné vazby živých květiny, všude čisto a nejinak tomu bylo v provozu. Tam lemovalo uličku plno květinové výzdoby - orchidejí nevyjímaje, odpočinková zákoutí pro personál ukázková, ale běda přetáhnout limit. Každopádně bylo na co se koukat, co obdivovat. Hodina a půl vyhrazená exkurzi končila, vláček nás dovezl zpět a naše skupinka v počtu čtyřiceti osob plna dojmů se vracela k autobusu. Nošovice si již mnozí z nás nebudou spojovat pouze se vstupní bránou do blízkých Beskyd, s vynikajícím pivem, nebo zelím a brambory, ale také s továrnou na automobily. Paní, kterou jsem zmínila výše, potkala jsem pár dnů po exkurzi, nadšeně mě vykládala, jak synovi vyprávěla, kde byla a co viděla. Moc děkovala za krásný výlet za poznáním. Zahřálo mě to u srdíčka a řekla jsem si, že mě příště nic nerozhází a budu se těšit dál na naše další výlety. Neboť, tento plánovaný a včas zarezervovaný - květen 2017 se tři dny před uskutečněním zdál nedosažitelný. Je to nyní k úsměvu, ale tehdy mě bylo do pláče, holt technika selhala i v tak perfektním dokonalém závodě technicky na vysoké úrovni. Je to paradox, ale je to tak, ale o to až někdy příště. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ČAS - ADVENTNÍ "

26. listopadu 2017 v 18:05
LISTOPAD 2017

Čas letí, slýchávám často a sama vím, jak je to pravdivé. Dá se říct, že se rok s rokem sešel a je tu opět advent. Advent, začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Má být časem zastavení, těšení se na nadcházející čas, myšleno na vánoční svátky a sněmy pokud jsme věřící spojené narození Spasitele. Každý si období adventu prožívá po svém, řekla bych, jak si jej udělá, tak jej i má …
Loni o tomto čase jsme byli s manželem v jednom kole. Připravovali jsme se na stěhování do nového bydlení, což obnášelo spousty zařizování a v závěru konstatování, že pokud nechceme bydlet nejméně čtrnáct dní bez elektřiny, nemá cenu nic uspěchat. Je mě nepochopitelné až dosud, co je za problém se zapojením elektřiny po řádném podání žádosti. Zapojení je totiž otázkou pár minut, ale nač se nyní vracet k nemilé situaci. Loňské období adventu jsme, tudíž dá se říct, prožívali na rozdíl od letošního velmi hekticky, za to jsme se těšili, až vše budeme mít, jak se říká za sebou. A máme, začíná tedy pro nás doufám čas zastavení, rozjímání a těšení …
Včera jsme jeli do lesa na větvičky, vždy si najdu v lese zbytky pokáceného jehličnanu, nebo mě poslouží větrem polámané větve. Cestou jsme se zastavili u koní, pak procházka lesem až ke krmelci, no a nakonec větvičky zůstaly v lese.
Nevadí, zajedeme si zítra, prohlásil cestou domů manžel. Dnes jsem však měla v plánu zdobení a tak větvičky do džbánu a do truhlíku přijdou na řadu jiný den. Snažila jsem se na nic nezapomenout, pytlíky na "Čertovskou nadílku", ty musí být!


Já zdobila a manžel dle pokynů vařil. Měl v plánu bramborák na plech, naše babi této formě bramboráku říkávala "Dráteník". Prý si jej vařili dráteníci, kteří putovali po městech i dědinách a pekli si jej na kuse plechu. Zřejmě myšleno na plátu od kamen, pod kterým si rozdělali oheň.
Každý určitě zná recept na bramborák a má své vylepšení. Můj muž má rád více česneku, majoránky a pak taky kousek na jemňoučko pokrájené klobásy. Vše připravil a já pak zamíchala s postrouhanými bramborami, přidala vejce, dle potřeby hladkou mouku a strouhanku. Další fáze byla na mém muži - dát na plech vyložený pečícím papírem, mírně potřeným sádlem. Pekl vše 30 minut na 180 °C, následně posypal strouhaným sýrem a dopekl do zlatova přibližně 10 minut.
Protože jsme měli pozdější oběd, a Adventní věnec byl hotový, zapálili jsme si první svíčku.
Musím uznat, že "dráteník" v kombinaci se skleničkou piva chutnal skvěle a já málem zapomněla tu dobrotu vyfotit.
Všem vám přeji pohodový Adventní čas, vaše Fukčarinka

" PEL - MEL "

13. října 2017 v 20:35
ŘÍJEN 2017
Každý den si plánuji, že už konečně přidám na blog nový článek. Myšleno tak, že aspoň jeden týdně. Námětů mnoho, ale času málo, ne nadarmo se říká " čas je náš nepřítel". Doslova letecky stíhám vše, co mám, ale je toho spousty, co také nestíhám. Mezi povinnostmi rodinnými a zdravotními vkládám občas odpočinek v podobě návštěv právě probíhajících podzimních koncertů vážné hudby.

Poslední slunné dny jsme využili opět k návštěvě lesa, kde světe div se nacházíme stále houby, kocháme se paletou podzimních barev.




Pomalu se blíží prosinec a s ním i termín posledního klubové setkání, na které mám předložit nový plán činnosti. Letos nás ještě čeká oslava našich klubových jubilantů, chvilka s autorem humorných povídek s prostředí šachty, odpoledne kvízů a testů a na závěr exkurze v automobilce.
K výletu na zámek Kunín, kde probíhala výstava "Růže pro hraběnku" se ještě vrátím v následujících článcích.


Celkově se výlet vydařil a byla jsem moc ráda, že i počasí nám přálo. Cestou zpět jsme se zastavili na přehradě Olešná, kde jsme poobědvali. Došlo i na malou procházku podél přehrady, kde si mnoho z nás nasbíralo kaštany a také námět na rodinný výlet.
Spokojení, až na jednoho "nespokojence" jsme se vrátili v odpoledních hodinách domů, kde skoro celý den propršelo. Opět se potvrdilo ono známé - "není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem". Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

"DNES BYL KRÁSNÝ DEN, POJĎTE SE MNOU VEN "

28. září 2017 v 17:21
ZÁŘÍ 2017
Dnes byl krásný den, pojďte se mnou ven. Kam jsme dnes zamířili, to zas nebude tak těžké uhodnout. Kdo hádá, že do blízkého lesa, má 1***.
Nejdříve se projdeme naší předzahrádkou, kde nedávno zasadila naše nejstarší obyvatelka cibulky narcisků a tulipánů.

Posezení na lavičce využívají obyvatelé převážně za slunných podvečerů, kdy přijde na přetřes mnoho poznatků z jejich bohatého života.



Ti, kteří ještě zvládnou procházku, chodí do blízkého lesa, kam zamíříme i my. Nebudu vám ani psát, že houby stále rostou, ale ukáži jiné krásy lesa.



Na druhé straně rybníka jsem objevila krokodýla, kdo z vás jej najde?
Voda se po vydatném dešti ještě drží na povrchu.

Po procházce v lese jsme se zastavili v malé zahradní restauraci, kde měli moc hezké posezení.
Vše se barví do podzimu ...
Všem vám přeji pohodvé dny vaše Fukčarinka

" KDYŽ SE SLUNKO USMĚJE "

27. září 2017 v 17:29
ZÁŘÍ 2017
Po propršeném víkendu se sluníčko na nás usmívalo v pondělí hned po ránu, nebylo, co řešit zvítězil výlet do lesa. Rychlá snídaně, do tašky dva prázdné kelímky od kilového jogurtu, nožík, papírové kapesníky a láhev s vodou. Pevné boty na nožky, hůlky a už jsme nasedali do auta směr blízký les.
Návštěvníků lesa bylo více, ale každý se naštěstí držel svého pomyslného pruhu, tak se dalo najít pár vzácných hřibů i tak. Koukli jsme s manželem na sebe a vydali se zpět k autu. Zajedeme kousek dál, povídal cestou manžel, snad tam bude lidí méně.
Měl pravdu, až na jednoho houbaře na druhém konci lesa jsme byli sami. V lese byly místa, kde bylo plno vody, což svědčilo o pořádném víkendovém lijáku.
Byly tam taky krásné mochomůrky, nedalo mě to a fotila jsem aspoň mobilem.
Pár hřibů, spousty pýchavek a taky mě neznámých holubinek a snad i žampiónů. Držím se však zásady, co neznám, nesbírám. Ne tak můj muž, ten přinese domů i žampióny, které však na můj nátlak jdou stejně do koše.
Jak já bych ráda na houby vyrazila s mytologem, nebo se s ním na závěr houbařského výletu setkala.

Houbaření zdar vaše Fukčarinka

"LETEM MÝM SVĚTEM"

24. září 2017 v 16:14
ZÁŘÍ 2017

Zrovna jsem byla u Jarušky "Tiché pošty" a tam četla, jak u nich na Táborsku konečně rostou houby a u nás v Moravskoslezském kraji prší a prší. Je to tak, prší několik dní a tak jsme uvězněni doma. Ne tak docela, byla jsem i v dešti na kafíčku z bývalou kolegyní, také na pedikúře, ale vyrazit si třeba na procházku do blízkého lesa to ne.
Manžel využil v páteční podvečer chvilky bez deště a do lesa se vydal. Má svou trasu, delší a kratší, a jelikož se přetahovalo sluníčko s černými mraky, zvolil tu kratší. Za chvilku mě přišla SMS nebudeš věřit, ale našel jsem houby.

Během chvilky z cesty našel takový košíček hub, přinesl je v rezervní igelitce, kterou nosí stále při sobě. Můj muž je totiž "nakupovací", každou chvilku něco "výhodně" nakoupí, zrovna tak nedávno - spousty paprik, rajčat a hned se vařil paprikáš. Tentokrát jsem byla hřibům ráda, ale mrzelo mě, že jsem se na procházku nepřipojila.
Hřibovou polévku jsem uvařila ještě v podvečer s tím, že bude na večeři i druhý den k obědu a hned ráno se vydáme do lesa společně. Z pátku na sobotu lilo jako s konve, přes den zrovna tak, ze hřibů sešlo. Odpoledne přijel syn s Ondráškem a ten u nás zůstal až do dnešního odpoledne. Chvilku si hrál s dědou na rytíře a pana krále,
pak jsem byla zase v kurzu já - školačka první třídy a Ondra pan učitel. To jsem se konečně dozvěděla co je nového u nich ve škole - názorně mě zadal to, co právě ve škole probírali - mezi linkami kolečka, nesměla jsem přetáhnout a pak písmeno M. Pan učitel mě dovolil, že se mohu pod úkol podepsat tiskacíma písmenkem MARTA, ovšem sám mě je bokem do sešitu předepsal, to abych náhodou neudělala chybu - mohla bych prý přeházet písmenka. No co vám mám říkat, byl přísný a já dostala 3 s černým puntíkem. Vzala jsem to učení na lehkou váhu a nenasadila si brýle. Omluva na brýle nebyla vzata na zřetel, pomůcky si mám doma zkontrolovat. Ondra má totiž takto přísnou paní učitelku, pochválí, to jo, ale nic nepromine.
Dnes přestalo na chvilku opět pršet a tak šel manžel s Ondrou na procházku a já se pustila do přípravy koláče s kokosovými hromádkami.Inspiraci jsem našla u Jarušky " Tiché pošty", jen jsem obměnila těsto - držela jsem se osvědčeného receptu od maminky na bublaninu. Na čtvrt plechu jsem dala nektarinky a na zbytek náplň kokosovou.
Co jsem potřebovala:
k přípravě nádivky 120 ml mléka přivést do varu a přidat 10dkg kokosu - nechat přejít varem. Pak přidat 5dkg tuku (másla) a 2 lžíce cukru - promíchat, nechat prochladnou. Mě se zdála náplň řídká a tak jsem přidala lžíci strouhaného perníku, což byla dobrá volba. Perník se může nahradit piškoty anebo strouhankou.
Nádivka chladla a já se pustila do těsta: 4 celá vejce, 1 hrnek cukru, 1, 5 dcl oleje jsem vyšlehala do pěny. Následně přidala 1 dcl mléka, trochu rumu pro vůni a lehkost, 2 hrnky polohrubé mouky a 1 prášek do pečiva - vše zamíchala a nalila na plech vyložený pečícím papírem. Na těsto jsem nakladla hromádky kokosové náplně, vyšla mě na ¾ plechu, na zbylou část jsem pokladla nektarinku pokrájenou na čtvrtky obalenou v polohrubé mouce. Koláč jsem pekla v troubě na 180°C přibližně 20 minut.
Chutná skvěle, kokosová náplň je výtečná. Jeden kousek si dám za chvilku ke kafíčku a vás, vás přece zvu také. Vaše Fukčarinka

" SRPEN JE TU"

2. srpna 2017 v 20:36
Srpen 2017
Přiznám se, napsala jsem v úvodu červencové datum. Snad to není těmi tropickými vedry, co nás postihla, hned jsem si vzpomněla na pana hospodáře od Kitty, který v těch vedrech brázdí lány polí na kombajnu bez klimatizace. Na všechny lidičky co musí být v těch tropech v práci, na nemocné v nemocnicích a také na našeho vnuka Ondráška, jak se mu daří v těch vedrech na táboře.
Každopádně, máme tu srpen a prázdniny se řítí do finiše. To mě připomnělo slib daný své dlouholeté přítelkyni a kamarádce, jak se říká dvě v jednom, že se sejdeme do konce prázdnin. Termín domluvený na dnešní dopoledne sliboval pohodové posezení u kávičky. Déšť bych uvítala, pohled na oblohu to také po ránu sliboval. Rychlá lehká snídaně a pak honem na autobus. Cestou přes naši předzahrádku se mě podařilo splnit další slib a konečně, sice mobilem, pořídila jsem pár fotek.
Je velká škoda, že jsem nefotila, když kvetly růže a magnolie. Zahrádka není zdokumentovaná celá, bylo slyšet, jak autobus přijíždí na zastávku.
Vedro bylo celý den a žádný déšť se nekonal. Naše posezení nemělo chybu, ale polední návrat autobusem domů byl úmorný. Vzpomínala jsem na včerejší podvečerní návštěvu nedaleké Těrlické přehrady, kde jsme si báječně zaplavali.
Všem vám přeji pohodové dny, dodržujte pitný režim a snad doufejte se mnou, že nám snad pár kapek spadne. Vaše Fukčarinka

" PEL - MEL"

27. července 2017 v 20:47
Červenec 2017

Včerejší mimo klubové odpolední setkání bylo naplánované za každého počasí. Od rána jsem si říkal, že to musí vyjít, pršet nebude. Obloha se tvářila porůznu, na balkoně v krátkém rukávu bylo dost chladno. Zahřál a optimismu mě dodal až zvonek, to paní sousedka přišla s talířkem a na něm dva borůvkové kynuté knedlíky. Ještě byly teplé a ta vůně. Otázka paní sousedky, zda si dáme s manželem malé sousto po obědě, mě rozesmála, dáme a rádi. Manžel vykulil oči, neboť v tu chvilku podřimoval, kdeže se před ním nabral voňavý knedlík a než jsem stačila tento okamžik vyfotit, byl talířek prázdný. Mimochodem moc krásný talířek, umyla jsem jej a chtěla vyfotit, když slyším opět zvonění. Otevřu dveře s talířkem v ruce a tam paní sousedka s táckem a na něm dva kousky kynutého koláče. My si přece od vás nemůžeme brát takové dobroty jen tak, bránila jsem se. Jak vám bude chutnat, tak budu ráda, povídala paní sousedka. Věděla jsem, že nedávno můj muž paní sousedce něco opravoval v domácnosti a tak jsem si koláč vzala. Manžel, opět už podřimoval, úsměvem nešetřil, no věřím, borůvkové knedlíky a koláče má moc rád.

Tak aspoň, když ne knedlíky na moc krásném talířku, vyfotila jsem koláč, který manžel z důvodů držení "tajle" nedojedl.
Dojela jsem na místo setkání MHD, klubová parta seděla již na terase u pivečka. Já si dala s příchutí citrusů, sluníčko začalo hřát a čas běžel. Po dvou hodinkách, kdy jsem pomýšlela na návrat domů, se nad námi začaly zatahovat černé mraky. Pár nás zvolilo rychlý návrat MHD, ostatní se vraceli procházkou. Každopádně počasí nám přálo, pršet začalo až později. Další setkání máme naplánované za čtrnáct dní, tak snad k nám počasí bude opět vstřícné.
Dnes se moc počasí nevytáhlo, využili jsme s mužem den bez vnoučat a zajeli do podhůří Beskyd pro med.
Paní včelařka nám potvrdila, že letos medu moc není. Bydlí v krásném prostředí a jejich med je moc dobrý.
Koupili jsme horský med, mšicový nebyl. Ten je sice trošku dražší, ale vynikající, zvláště pak, když se s ním osladí káva. Dodá ji výbornou chuť. Při našem návratu začalo poprchávat a tak jsme zavrhli procházku a vrátili se do města. Stavili jsme se ještě v obchodě a pak už za vydatného deště jeli rovnou domů. Pršet přestalo, doma jsme byli chvilku a opět se venku rozpršelo.
Vzpomněla jsem si na své tvoření v lázních, kdy jsem relaxovala, tak malá ukázka z antistresových omalovánek.

Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" PLNO RADOSTI "

25. července 2017 v 13:08
Červenec 2017

Rok se s rokem sešel, prázdniny jsou v plném proudu a s nimi i naše malá setkání s dětmi a vnuky. S těmi většími vnuky sporadická, tak i s jejich rodiči s nejmenším častá. Včerejší setkání na zahradě spojené s oslavou narozenin syna a vnuka se vydařilo. Počasí si s námi sice zahrávalo, při našem odjezdu na zahradu nás doprovázel mírný deštík, ale pak už nic nebránilo pohodovému setkání.
Ondrášek oslavil sedmé narozeniny a syn čtyřicáté, to se u mužů prozradit může. Před oslavou narozenin jsme si samozřejmě lámali hlavu, čím vnuka potěšit. Hraček má spousty, samá lega a zas lega, knih a jiných drobností plno.
Při pobytu u nás před několika dny mu manžel zhotovil ze starého věšáku luk, ač nedokonalý, nadělal luk vnukovi spousty radostí. To bylo výprav do lesa a na louku, kde se strefovali do zdárně určeného cíle.
Pár dní nato, manžel přivezl domů luk metrový, s originál šípy. Podezřívala jsem jej, že si chce taky zastřílet s pořádného luku a jen se vymlouvá na vnuka. Přitom jsem zajásala při představě, jak bude sice náročné, ale účelné vyhledat bezpečný prostor pro střelbu z luku. Kluci budou střílet a já si budu v přírodě číst, skládací křeslo se do auta přenese lehce. Druhá stránka, taky plus, to samé bude muset zajistit i syn. Najít vhodné a bezpečné místo a tím pádem věnovat se plně vnukovi.
Luk zaujal celou rodinu a já je měla konečně pohromadě, hravé, spokojené a nadšené. A tak jsem fotila a fotila, nikdo nevyžadoval smazat a nefotit …
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" LUHAČOVICKÉ LÁZNĚ - NÍ "

16. července 2017 v 21:00
Červenec 2017

Dnes navazuji na své předešlé povídání o mém láznění, které najdete zde :http://fukcarinka.blog.cz/1707/konecne-lazne-ni-na-pokracovani

Ano, jsme opět v Luhačovicích - první fotografie je lázeňský dům Bedřicha Smetany s fontánou, jenž nás reprezentovala na expo v Bruselu v roce 1958 a je dílem sochaře Jana Kavana. Více se dočtete zde :https://www.turistika.cz/mista/luhacovice-bruselska-fontana/detail
Společenský dům ...
Lázeňský dům Miramare, kde jsem byla ubytována nejen já ...
Nastalo pondělí a zase procedury, nejdříve však kontrola u paní primářky a pak otvírací vana s přísadovou koupelí. V malé chodbičce seděla již pacientka, dáma v krásném věku, co si už prožila určitě mnoho lázně ní, pomyslela jsem si. Úsměv a pozdrav obětovala, v tom mě napadlo, že paní znám, ale odkud. Přišla sestřička, vzala naše kartičky a zeptala se paní jménem, které jsem přeslechla, zda jí nevadí, že nebude v otevírací vaně. Ne, ne nevadí, jen ať tam jde děvčátko, které má potíže. Já to zvládnu i v normální, ozvala jsem se hned. Sestřička mě nasměrovala do otvírací, no jó, to byla paní Bárová, ne ta přece… Pak jsem všemu přišla na kloub, vždyť to je paní Zdeňka Procházková, ta hrála Lídu Bárovou. Na pokoji jsem otevřela not buk a hleděla, oslavila devadesát dva roků a já "děvenka" měla napsánu " otvírací" vanu. Tož klobouk dolů paní Procházková, ještě nyní se červenám.
Mé lázně ní pokračovalo a také pokračovalo setkání s milými lidmi. Mezi takové patří i mé setkání s blokařkou Milenou, které nám vlastně oběma zprostředkovala blokařka Helenka. Díky Helenko za něj a doufám, že i my se setkáme, vždyť jsme skoro sousedky. No a možná také proto je z mé strany, pro kraťoučkou vzdálenost času dost. Ne, zlehčuji vše, určitě se setkáme.
Tak tedy Milena, přijela o týden později a já si vědoma toho, že jsem tápala první dny, kde jsou - procedury, jídelna, lékař, zavolala jsem Mileně, že jsem k dispozici vše ukázat. Slovo dalo slovo a zjistily jsme, že naše pokoje spolu skoro sousedí, překvapení. Odemykáme a už na sebe máváme. Krátké posezení s Milenou a mě připadalo, že se známe léta. Každá z nás měla procedury v jiném termínu, ale potkávaly jsme se, dokonce i na procházce, kterou jsme si trochu prodloužily. Na recitál šansonů Chantal Paulin vzájemně se doprovodily a mohlo toho být i více, ale já přeslechla, že tam je Milena pouze na týden. Týden utekl jako voda a mě začínal už třetí týden mého lázně ní. Cvičení v bazénu už pro mě bylo hračkou, když pominu začátky, přísadové koupele a masáže pohodička, plavání, inhalace a hlavně procházky. Na procházky jsem nebyla lína jít už v šest hodin ráno, kdy ještě spousty lázeňských hostů spalo.
Já s foťákem v ruce směr kolonáda, v půl osmé inhalace a pak masáž, nebo přísadová.

Odpoledne odpočinek s knihou, namísto ručních prací antistresové omalovánky, podvečerní procházky, posezení na lavičce, nebo na kus řeči s náhodně pot kajícími se známými z našeho města, výstavu panenek a nábytku pro panenky jsem si nenechala ujít. Čas letěl a byl tu poslední večer, balení domů a druhý den ráno posnídat a rozloučit se se společností u stolu.
Bylo to nádherné lázně ní, a jak já říkám, zasloužené. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" KONEČNĚ - LÁZNĚ NÍ NA POKRAČOVÁNÍ "

13. července 2017 v 20:48
Červenec 2017

Dnes vás seznámím s dalšími mými zážitky z lázně ní v Luhačovicích. Kdo z vás není zasvěcen - počátek mého lázně ní najdete zde: http://fukcarinka.blog.cz/1707/konecne Dnes místy použiji výrazy někomu nezvyklé, leč budu se přesně vyjadřovat mluvou dotyčného pána, který nejen mě svým telefonickým rozhovorem pobavil. Bylo vůbec zajímavé být na straně pozorovatele. Tím ovšem nechci ani zdaleka působit dojmem, že bych se někomu chtěla vysmívat. To vůbec ne, taková nejsem a vůbec, cizí hovory neposlouchám. Tenkrát to byla vyjímka ...


Luštím křížovku a najednou slyším od vedlejšího stolu, jó podle papírku to šlo. No jó, tak ti volám, už to umím, koukám a vedle mě sedí u stolku chlap. To už si objednal u slečny tó, kafé s lógrem. Jó to my přineste a pokračoval v telefonování svým asi prvním mobilem. Sdělil dotyčnému, že tu só samý starý vykopávky, čověče a měl sem první proceduru - šlapal sem vodu studenó a pak sem šópnul do teplý a tak. No a holky u stolu mě řekly, že si mám kópit hrnek a kafe my udělajó. Tak teď tu sedím a dal sem si s lógrem, ale pak my holky udělajó na pokoji. Večer du zas na tancovačku, vony tam babi tancujó spolu a tam je bab. Nó, só tu, ale jak říkám starý vykopávky.
Koukala jsem, nejen sama na toho lázeňského šviháka a zadržovala smích. Pak už to nešlo, pohled kolem, a několik nás vybuchlo v salvu smíchu. Později, pán seděl v jídelně u vedlejšího stolu, jsem zaregistrovala, že těm holkám "vykopávkám" nechybějí zuby, zato on je měl ve stavu " not na buben". Holkám to nevadilo, bavil celý stůl a hlavně na tancovačce platil, to jsem zaslechla od "vykopávek" ve výtahu cestou z večeře, no i tak se dá užívat lázně ní. Neodpustila jsem ve zkratce vylíčit jeho telefonát s upozorněním na "vykopávky". Jedna se stačila zeptat, a koho tím myslel? Týden lázně ní uběhl jako voda, procedura střídala proceduru a já byla ráda, že je neděle. V neděli procedury nebyly a tak jsem se rozhodla, že si někam vyšlápnu.
Vyšlápla jsem si k prameni Viola, pěkně do kopce, kdo to v Luhačovicích zná, dá mě za pravdu.
Bylo teplo, šla jsem sama lesem, zastavila jsem se až u pramene Viola, napila se a konstatovala, že Viola je krásné jméno, ale smrdí. Z tašky jsem vytáhla obyčejnou vodu z vodovodu a Violu zapila. Za mnou se ozvalo funění, přimražená jsem se otočila. Byl to cyklista, teprve třetí bytost, kterou jsem potkala. Šlapala jsem dál v ústrety pramene Marie, snad bude chutnější, zastavila jsem se pohledem dolů do údolí.
Pode mnou byla kolonáda a spousty korzujících lidí. Já sama samotinká, Marie v nedohlednu, v zatáčce jsem viděla postávat dalšího chlapa, měla jsem divný pocit.
Půjdu raději dolů a tak jsem se otočila, za chvilku jsem slyšela hlasy, byl to manželský pár s dětmi. To mě uklidnilo, a když mě předcházeli, tak jsem se ptala na pramen Marie, řekli mě, že jsem byla tak pět minut cesty od něj. Je tam altánek, ale je to ještě do kopečka, byla jsem ráda, že jsem se rozhodla k návratu.
V půlce cesty mě zvonil telefon, byla to kamarádka, která mě chtěla překvapit a přijela za mnou do lázní. Luhačovice jsou její srdcovka, no překvapila sama sebe. Já na kopcích a ona u dveří mého pokoje, prý klepala a volala úklidová služba a nic. Daly jsme si sraz ve "Žluté" cukrárně, byla vyděšená, že jsem se sama pustila do samoty, nakonec mě vyděsila taky. Mohla jsi uklouznout, zranit se, mohl ti někdo ublížit, ne jsem již jedním znalcem zařazena do "starých vykopávek", tak akorát by mě mohli zloději okrást, to jo. Vyprávěla jsem ji a dokonce i ukázala autora výše uvedeného titulu. Konstatovala, že od něj to sedí a po zbytek dne jsme se už jen smály. Doprovodila jsem ji na autobus a těšila se na sprchu, na to jak se natáhnu a budu odpočívat. Ten den večer jsem manželovi líčila, kde všude jsem byla, a když za mnou přijel, všemi místy jej provedla, vyjma pramene Viola a Marie.
Dnešní povídání je u konce, když si nyní večer doma lehnu, tak si před usnutím promítám místa, kam jsem ráda chodila. Třeba tento kout nádherné přírody.
Všem vám přeji pohodový den vaše Fukčarinka

" KONEČNĚ"

12. července 2017 v 23:44
Červenec 2017

Je to tady, černém na bílém, mé letošní lázně ní v Luhačovicích. Přesunu se do poloviny května, kdy jsem se do lázní balila. Manžel, který je dost pesimistický, mě nabádal aspoň k dvěma kufrům plných oblečení jak do nepohody, tak do slunných dnů, kterých prý budu mít poskromnu. Bude lít a lít, co tam budeš dělat nevím. Má odpověď, přece odpočívat a nabírat síly jej nechávala hluchým. Podle něj se má jezdit do lázní v létě.
Já si vybrala konec května a začátek června, bez ohledu na počasí. S tím, že tam bude méně lidí, více volných laviček a vůbec, termín bude OK, to musí vyjít. Taky vyšlo, počasí přímo božské, pršelo jedno dopoledne a jeden podvečer nám hrozilo pár hromů a blesků, spadlo snad deset kapek. Jednu noc nad ránem trochu zapršelo a to tak bylo vše. Do kufru, nakonec jednoho jsem napěchovala krom různého oblečení také spousty knih a antistresové omalovánky, přibalila vyšívání a háčkování na panenky Hadračky pro nemocné děti do nemocnice. Musím podotknout, že na vyšívání a háčkování nebyl čas. Druhý kufr na hygienu zastoupila taška, někam jsem musela umístit tu fůru knih a taky slamák, plavky, znáte to, samé potřebné věci, které pak vůbec nepotřebujete. Z domu jsme odjížděli s manželovým proroctvím, že bude lít a lít celou cestu, ba že nás kroupy utlučou. Vyjeli jsme za pošmourného počasí, nelilo, cestou začalo svítit sluníčko, ani kroupy nepadaly. V Luhačovicích bylo nádherně a na mě až příliš čerství vzduch.
V recepci se mě udělalo nevolno, vše se kolem točilo a v ten moment jsem si řekla, že namísto v lázních budu uhánět rychlou do špitálu. Leč doušek vody, opláchnutí a chvilka klidu udělala své. Zbývalo už jen najít "svůj" pokoj v té spleti mohutného lázeňského domu, který byl rozdělen na tři části. Zdálo se mě, že si nikdy nebudu pamatovat kdy, do pátého patra, kdy do třetího a odkud přes prosklený most a vůbec. Uklidnilo mě, že nejsem na tom takto sama, bylo kolem plno rádců a dokonce k dispozici spousty lázeňských šviháků, kteří by byli ochotni mě doprovodit. V duchu jsem si říkala, jsem samostatná jednotka, vše si zjistím sama, až manžel odjede. Na oběd, kterým jsem začínala, trefila jsem hned. Kohopak budu mít u stolu, bude to na tři týdny, letělo mě hlavou. Sešli jsme se u stolu čtyři, sympatický manželský pár v mém věku z Třince, což je kousek od mého bydliště a paní z Vysočiny. Ta na mě působila prvním dojmem, že bude protiva, opak byl pravdou. Na první dojem se nemá dát, zajímalo by mě, jak jsem působila já. Většinou prý působím na okolí slušně řečeno nedostupně, neslušně namyšleně, tak to bylo dříve. Ta namyšlenost byla spíše rázu stydlivého a ustrašeného, nyní se usmívám a taky nejsem ustrašená a stydlivá už vůbec ne. Možná si okolí myslí, že jsem bába princmetálová, ale to nejsem, jsem pouze samostatná jednotka.
Náš stůl byl veselá parta, která nezkazila žádnou legraci. Moc jsme se nasmáli a tak to má být. Personál byl výtečný, jídlo chutné a výběr náramný, mňam ještě nyní vzpomínám.To jsem tomu dala, lázně ní a já melu o dobrém jídle, ale i to k tomu výbornému lázně ní přispívá. Personál, od jídelny, přes úklid, mimochodem údržbář byl usměvavý pohledný mladý muž a jeho úsměv měla moc ráda jedna starší paní, kterou jsem nakonec podezřívala, že chodí stejnou cestou jako on "jen pro ten krásný úsměv". Proč to zde píši, jezdila se mnou do jídelny a svěřila se, že je sakra "fešný" a kdyby byla mladší, mohla mít tak něco málo před osmdesátkou, tak by po něm vyjela. Takže personál pozorný ať už to byl výše zmíněný a nebo zdravotní. Patřila jsem k paní primářce, která mě při mém příchodu přijala, na vše se vyptala a vypsala patřičné procedury. Při pohledu na mé kamarádky francouzské hole si ujasnila potřebu a mé ujištění, že jsem holka šikovná a nic není problém, napsala mě raději koupele přísadové v otvírací vaně. Později objasním, jak jsem byla otvírací vanou v uvozovkách zahanbena. Paní primářce se nezdál můj tlak, to že mě bylo "KO" při příjezdu jsem jí neřekla. Později se tlak upravil, hlídali si mě, to jo. Procedur jsem měla, jak se říká požehnaně, zpočátku zmožená doplazila jsem se na pokoj a byla ráda, že si mohu dle libosti poležet. Dokonce jsem kvitovala, že kafíčko si mohu dát v klidu na pokoji, neboť jak jsem padla, tak jsem se aspoň hodinku, či dvě, pokud nebyla další procedura ani nehla. První den, kdy už manžel odjel jsem na "tajňocha" zůstala krom cesty na procedury, či jídlo na pokoji.
Do telefonu, na manželův dotaz, zda jsem byla na kolonádě, kafíčku a podobně, lhala jsem jak když tiskne, že jó a to víš, že jó. Kolonáda i kafíčko mě mohli být ukradené, já odpočívala po svém u knížky pěkně v posteli s výhledem na korunu lípy, a když jsem jukla z okna, tak na záhon s manželovými oblíbenými pivoňkami.


Druhý den byl obdobný, ale třetí, jsem vyrazila na kafíčko jako správná lázeňská do "Žluté" cukrárny, později jsem podstoupila ve vzdálenosti delší stupínek "cukrárna tam co mají ty spousty zmrzliny", no tam kde kousek dál sedával Náhlovský. " Žlutá" nebyla daleko, pouze přes lávku, slamák, křížovka a časopis mě dělali společnost, sluníčko bohužel taky. Mladá slečna nechápala, proč požaduji roztáhnout deštník, když mám slamák, no sluníčko je pro mě nežádoucí. A jó, vy budete onkologická pacientka, sdělila mě, když přinesla kafíčko, tak já ho teda roztáhnu. Poděkovala jsem a nechala si donést ještě rakvičku plněnou vaječným koňakem navrchu se šlehačkou. Tož onko neonko, dala jsem si do nosu.
Pro dnešní den už dost povídání o mém lázně ní. Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" POZDRAV ZE ZAHRADY "

9. července 2017 v 23:51
Červenec 2017

Zdravím všechny příznivce mého blogu ze zahrady našeho syna.
Odjeli jsme před vedrem do stínu statného ořešáku, který má spousty listí, ale snad ani jeden ořech. Tedy aspoň já jsem žádný neobjevila. Našimi společníky byly knihy, vřele mohu doporučit. Kniha " Lásky slavných" pojednává o fantastické teorií původu významné české spisovatelce Boženě Němcové, dále pak o Lucrezii Borgia, carevně Kateřině, George Sandové, Clara Schumannové, Sarah Bernhardtové, Ema Destinnové, Marie Cermínové - Toyen, Ingrid Bergmanové a Francoise Saganové).
" Přezrálé moruše" je čtivý retro román, který nás nenásilnou formou protáhne obdobím těsně po válce až do doby dnešní. Chce se mě napsat tím, čím si naše generace prošla, ale to by nebyla až tak pravda. Narodila jsem se o pár roků později, ale z vyprávění jsem si dávala ústřižky dohromady s tím, co čtu. Z počátku hodně úsměvná, pak vážná, občas moc. Víc nebudu prozrazovat, dost často se ke knize v duchu vracím ...
Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" MÉ DRUHÉ LÁZNĚ NÍ "

2. července 2017 v 22:21
Červenec 2017
Na skok domů vybalit kufr a znovu lázně ní, že by to mohlo být až takto aktuální by mě ani ve snu nenapadlo. Leč opak byl pravdou a nabídku od mého muže jsem neodmítla.
Po pár dnech strávených doma jsme odjeli do lázní Velké Losiny, kde bylo moc příjemně.
Naše první zastavení bylo na Skřítku. Před pár léty o pár týdnů později jsme tam zrovna tak seděli u kafíčka v očekávání, kdy nám syn sdělí, že se náš nejmladší vnouček přihlásil na svět.
Kousek dál v údolí už byl Sobotín a s ním hrobka rodu Kleinů a hlavně zámek s moc hezkým parkem.
Prošli jsme se parkem, pořídila jsem pár fotografií.
Manžel povzpomínal na doby, kdy se v zámku pořádali rekreace a výlety do okolí Sobotína.

Vy se více o Sobotíně a jeho historii dočtete zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Sobot%C3%ADn

Konečně lázně Velké Losiny, něco málo z historie zde:https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A9_Losiny
Pro nás procházky lázeňským a zámeckým parkem, posezení u kafíčka s knížkou či křížovkou, pobyt v termálním areálu. Zkrátka a dobře pohodička, nic násilného.
Odpočívali jsme a kochali se okolím.
Dlouho na své dvojí lázně ní budu vzpomínat.

Zmrzlina tvarohovo - rybízová byla náramná dobrota a zákusky jedna báseň. Vrabčáci loudili drobečky přímo u křesílek ...


Dnes jsem zvolila to své druhé, příště snad dojde na Luhačovice.
Cestou z Velkých Losin tam i zpět mě fascinoval pohled z auta po okolí na nekonečné lány z balíky sena …



Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" JEN TAK"

11. května 2017 v 15:15
Květen 2017

Nevím, kdo vás ráno probouzí, ale mě poslední dny sluníčko. Pěkně si vychutnám to ranní zašimrání a zvláště zjištění, že nikam nemusím. Otočím se na druhý bok a většinou v myšlenkách na rčení - "ranní ptáče dál doskáče" usnu opět na malou chvilku. Občas se taková chvilka protáhne na jednu až dvě hodinky, ale určitě mě dáte za pravdu, jak nikam nespěcháte, není co řešit.
Po chvilce spánku se sluníčkem jsem přece jenom usoudila, že bude lepší vyskočit z postele a něco podniknout. Rychlá snídaně v podobě jogurtu smíchaného s jemňoučko postrouhanou mrkvičkou, doplněné česnekem, solí a pepřem. S plátky dřevorubeckého chleba a kafíčka to byla náramná dobrota. No a u té dobroty jsme s manželem plánovali, co podnikneme.
Zajeli jsme ke koníčkům se zbytky chleba, za odměnu si domů odvezli pár koblížků pod kytičky.
Následně jsme se zastavili pro čerstvý hlávkový salát, který jsme měli k obědu v kombinaci brambor a omelety z domácích vajec. Pak už nám zbývala cesta do zahradnictví, kde jsme koupily truhlíky a květiny k osázení balkonu.
Kytičky vyfocené ještě nemám, ale ze včerejšího tvoření dva páry náhrdelníků. Netvořila jsem nic světoborného,pouze jednoduché navlékání. Na fotu v levo je ukázka z mého dřívějšího tvoření. Přiznám se, ne a ne přijít na tehdy zvolenou techniku, poradí mě určitě klubové kolegyně.
Tak nějak jsem včera v podvečer po delší době měla chuť něco tvořit. Že bych si konečně řekla po všech těch peripetiích v blízkém obchodě ...
Každopádně vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ČAJOVÉ DÝCHÁNKY "

14. března 2017 v 20:26
Březen

Konečně se mě podařilo nemilou návštěvnici "Rózu virózu" vyprovodit ze dveří. Doufám, že na delší dobu, řeknu vám, že mě letos řádně potrápila.
Zmožená virózou popřála jsem telefonicky svým klubovým přátelům pohodové prožití klubového odpoledne spojené s oslavou MDŽ. S myšlenkami, že budu muset navštívit svou lékařku a požádat o další konzultaci, můj stav se nelepšil, jsem usnula.
Probudila mě žízeň, hektolitry čaje ve mně mizely i vzpomněla jsem si na tvrzení svých slov, při našem lednovém stěhování, že ty darované kazety s různými čaji snad ani nemůžeme spotřebovat. Opak je pravdou, zbylo pár sáčků.
Chutnaly náramně a hlavně pomohly - odplavovaly vše škodlivé z těla, z počátku slazené medem, později neslazené. Zajímavé, že pokud jsem zdravá, čaj vůbec nesladím, při nemoci naopak.
Nevím jak pro koho, ale pro mě prvním příznakem nemoci je nechuť na kávu. Při uzdravování začnu s chutí na kávu laškovat v myšlenkách, což v brzkém čase uskutečním a opět osladím medem. Signál, vše je na dobré cestě, je dán a pak už je vše otázkou času k návratu do normálu.
Chuť na kávu, kytička od manžela, pozdrav jara v podobě primulky a narcisek od dětí mě utvrdily, že nejen jaro, ale i zdraví klepe na dveře.
Zotavila jsem se natolik, že jsem se dnes opět zúčastnila schůzky předsedů klubů seniorů s Magistrátem našeho města.
Probíral se vydařený Ples seniorů, plánovala se organizačně soutěž v křížovkách i sudoku, oslavy jubilantů, soutěž v bowlingu a mnoho dalších aktivit, které nás společně čekají. Do konce prvního pololetí je těch mimo klubových aktivit spousty a tak si snad každý něco vybere.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a pohodě. U nás začaly jarní prázdniny a tak nás nemine den, či dva společně prožité s vnoučaty. Doufám, že nám bude počasí přát a nebudeme sedět doma vaše Fukčarinka

" RÓZA VIRÓZA "

4. března 2017 v 15:49
Březen 4. 3. 2016

Navštívila mě " RÓZA VIRÓZA ", nevyhnula se mě, ač jsem tajně doufala. Těch kroků co jsem činila, abych jí unikla, spousty ovoce, zeleniny a naloženého zázvoru. Jak má přijít, tak přijde, řekla jsem si a vzdala se veškeré naděje, že se to vše do rána urovná a já budu fit. Ležím, pospávám a snažím se "Rózu virózu" od sebe odehnat. Chvilkama si čtu, sleduji televizní programy, ale moc mě to nejde.
Mám rozečtený " Sonjin deník " od spisovatelky Pavli Smetanové. Nenásilné čtení o čerstvé maturantce, která se vydala poznávat život doma i v cizině
Všem vám přeji pohodové dny plné zdraví vaše Fukčarinka

" PÁTÝ NA P "

4. února 2017 v 0:30
Únor 2017

Poslední můj nadpis článku v roce 2016 začínal na písmeno " P" , v novém roce 2017 jak jinak než " P" a tak to pokračuje.
Pětka v pořadí v nadpisu článku nevadí, horší by byla taková pětka na vysvědčení. KOULE, tak se říkalo pětce za mě ve škole a jak tak slyším kolem sebe občas školáky, říká se jí tak do dnešního dne.
Proč jsem si vzpoměla na koule a vůbec na pětky? To bylo tak, v tom loňském předvánočním shonu u nás balení a příprava na stěhování jsem se včas zabrzdila s pečením cukroví. Ne, že bych nepekla, stihla jsem linecké a kokosky, víc nic, ale to nebyla vada na kráse. Vše jsme zvládli i vánoce, ale do nového bytu jsem taky stěhovala suroviny na oblíbené manželovo cukroví - kokosové přes strojek. Však já ti to upeču, neboj. Manžel na vše zapoměl, ale já ne, ze spíže na mě jukal sáček s kokosem, v ledničce zas tuk. Vydržela jsem si říkat to své oblíbené "příští týden" až do včerejška, kdy jsem podlehla a udělala těsto. Zašila jsem jej do ledničky a dělala jakoby nic, dnes se vrátil manžel domů a ve dveřích hlásil, že to u nás voní jak o vánocích ...
Měl pravdu, na stole na něj čekalo jeho oblíbené kokosové cukroví. Faktem je, že namísto přes strojek jsem kokosové těsto vytvarovala do " koule", zmáčkla vidličkou a pak pro změnu kytičkovou šablonou. Šlo to rychle - šup, šup kokosové bylo na světě, pak už jen upéct a polít čokoládou. U kafíčka manžel prohodil, ještě salát a máme druhé vánoce a taky, že máme. Salát jsme k večeru připravili společně, zítra řízek a je uvařeno. Dokonce i dárek máme, manžel přivezl novou žehličku, stará na novém bytě dosloužila. Druhé vánoce v únoru bez stromku, ale z vánoční hvězdou, která taky přežila to naše stěhování. No občas nemá pravdu jen babička, ale i dědeček.
A ta žehlička, ta žehlí skoro sama. Přeji vám všem pohodové dny vaše Fukčarinka

"PEL - MEL"

2. února 2017 v 23:54
Únor 2017

Od všeho trochu a začnu hned u našich vnuků, byli nás již v novém bytě navštívit, ovšem zaspala jsem a vyfotila pouze nejmladšího Ondráška na malé procházce se zastávkou na kluzišti.

Bruslil s dědou a já byla na průzkumu okolí kluziště ...
Pár dnů našim orchidejím na starém bytě v sušárně svědčilo - nyní kvetou ...
Konečně také foto s letošním sněhem ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" POKLADY "

1. února 2017 v 18:22
Únor 2017

Za pár dní to bude měsíc, co bydlíme v našem novém bytečku. Vzpomínky na stěhování se pomalu odsouvají do pozadí, vše má už své místo. Poslední doladění se stává skutečností a snad již příští týden dojde na obrazy. V duchu doufám, že označení " příští týden" bude také vzpomínkové. Mám ráda řešit věci ihned, ale nyní se mě to slůvko hodilo, znamenalo pro mého muže mnou nevyřčené, mám toho dost, dejte mě svatý pokoj.
V době - "příští týden" jsem se zavřela aspoň na chvilku ve svém pokoji a pátrala po restech v krabici označené - prozkoumám později. Ta byla léta odsunuta do pozadí, až najednou byla součásti mého odpočinku. Co v ní bylo ukryto, staré recepty od maminky jak od jedné, tak od druhé, kuchařky a hlavně, však to mnohé z nás i nyní provozujeme - odstřižky s recepty a rady pro hospodyňky ...
Dobré rady s červeným rohem č. 10 a 11 z roku 1948 ...


Na tento dort si nepamatuji, recept zřejmě od sousedů, v době, kdy už i já měla svou domácnost, ale na medový, který jsme často jako děti vyžadovaly " Pohádku mládí ů, tak na ten si dobře pamatuji. Musel se nechat rozležet do druhého dne. To bylo nekonečné čekání ...
Metrový závin a nebo "křehotinky", ty spolu s koblížky byly masopustní záležitostí mého mládí ...

Tak jsem si četla a v duchu mlsala, jistil to ve skutečnosti vynikající "mšicový med" od včelaře z Komorní Lhotky, který jsme si koupili od včelaře. Výborný je smíchaný s jogurtem a banánem.
Chvilka odpočinku se vzpomínkami a už se vše lépe zvládalo a slůvko "příští týden" bylo na chvilku zapomenuto.
Křehotinky se nechystám smažit, ale recept zde dám. Pamatuji si, že se z těsta vykrajovaly čtverečky, ty se prořízly - smažily v oleji a na závěr obalily v cukru - kalorická bomba to byla, ale my děti snědly vše.
Smažím, vařím, peču i v novém bytě. Prvním jídlem byla naše oblíbená polévka z červené řepy a konečně koláč po pár dnech zabydlení ke kafíčku.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" POHLED Z OKNA "

24. ledna 2017 v 22:46
Leden 2017

Vážení, nechtíc jsem vás uvedla v omyl. V předešlém příspěvku sice byla fotografie s pohledem na Beskydy, ovšem foceno v roce 2016 v Komorní Lhotce. Včera jsem ještě neměla instalovaný program na fotografie, kdo chodí ke mě pravidelněji, zná mou slabost pro Beskydy. S takovým bydlením doslova pod horami bych si moc fandila, ale ani tak si nenaříkám. Zůstali jsme věrni našemu městu, jen jsme se trochu posunuli. Z okna v novém bydlení vidím Beskydy takto ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" PRVNÍ 2017 "

23. ledna 2017 v 20:28
Leden 2017

Zdravím přátele mého blogu a hlásím, že jsem fit, pouze velmi zaneprázdněna stran stěhování. Vše je OK, tak snad už brzo navštívím vaše blogy, zasednu k Ružence do Kavárny s dobrým kafíčkem.
Výlet do blízkých Beskyd a fotografie z procházek hned tak nebudou, prozatím mě musí stačit pohled z okna na Javorový vrch. Což je však podmíněno příznivým počasím. Všem přeji pohodové dny vaše Fukčarinka
 
 

Reklama