LETEM MÝM SVĚTEM

" NÁVRAT DO DĚTSKÝCH LET "

Sobota v 19:06
ZÁŘÍ 2018


Dnes se konečně dostávám k tomu, abych napsala něco o svém pobytu na "Retro táboře pro seniory" jehož motem bylo -"Žijeme spartakiádou."
Trocha nervozity panovala u nás doma před odjezdem, balení nemám ráda a cestování už vůbec ne, zvláště do neznáma, ale to, že jedeme společně s kamarádkou, mě uklidňovalo. Jak jsme podobné našim dětem a vnoučatům, pomyslela jsem si, ještě nyní mě zní v uších jejich slova "budu tam sám, sama a má odpověď ne budou tam i jiné děti a s nimi se brzo skamarádíš".
Nadešel den "D" a v určený čas naložil mě můj muž i s kufrem do auta synovi mé kamarádky, který nás vezl do tábora. Se slovy kdyby něco, tak volej, hned pro vás přijedu. Návštěvu jsem zakázala jak manželovi, tak i dceři, která se tam za námi v týdnu chystala a dobře jsem udělala, nebyl čas málem ani na odpolední kafíčko, program byl zaplněn do poslední minuty. Tedy kdo se jej chtěl zúčastnit, vše bylo na dobrovolnosti.
Přijeli jsme na místo určení Horní Bečva - Rališka, mé oblíbené Beskydy. Celý týden bude určitě prima počasí, nebude tu takový pařák jak ve městě, vy se máte trochu závistivě, ale přejícně halasil náš doprovod. To už jsem byla v chodbě rekreačního střediska a volala do prostoru, dobrý den hlásíme se o trochu dříve do tábora, z jídelny vyšla překvapená paní Zelinová vedoucí a pořadatelka tábora. Znala jsem ji z fotografií od vnuka Ondřeje z jejich Táborové kroniky, se slovy to víte náš mladý, ten chtěl mít byt co nejdříve pro sebe, tak nás "bábi" naložil a jsme tu o hodinu dřív. Bohumín zdraví Havířov, to už u nás byla paní Helenka, kterou jsem znala z Krajského setkání seniorů" a dozvěděly jsme se, že bude naše oddílová vedoucí. Ubytovaly jsme se v přiděleném pokoji, při loučení s kamarádčiným synem začalo pršet. To nemá chybu, výhled do lesa, vzduch jedna báseň a dokonce prší, to chce kafíčko a něco k tomu nabízely jsme našemu doprovodu.
Mezitím přijížděli auta a tak jako nás, mnohé seniory přivezly jejich děti, pár jich přijelo autobusem k přehradě a odtud je na tábor i s jejich kufry přivezli naši mladí instruktoři. Kdo měl chuť a sílu vyšlápl do mírného kopce sám.
Konečně začalo být na táboře živo, vydaly jsme se prozkoumat terén zvenku i zevnitř. Sluníčko už zase kralovalo na obloze a my se vzájemně zdravili potkávajíc známé i neznámé tváře.
Z našeho klubu nás bylo osm, my dvě poprvé, šest bylo podruhé a hned začalo, to co nemáme rády - loni bylo to, nebylo ono, zarazily jsme je hned z počátku se slovy, holky pro boha, není vždy vše stejné. Blížila se první hodina společného setkání v jídelně, stoly byly přidělené hned při nástupu do tábora současně s pokojem. Samozřejmě naše holky hned reklamovaly u naší vedoucí Helenky, že my dvě nesedíme u stolu s nimi a sedí tam někdo jiný.Nám to vůbec nevadilo, naopak stačily jsme se seznámit se sympatickými spolustolovníky, dvěma seniorkami z Příboru, manželi z Čech, jedním pánem s Benešova, druhým z Bohumína a nakonec, když jsme si začali společně povídat, byly jsme vyzvány naší vedoucí Helenkou k výměně místa u stolu. Naše kolegyně nás ke spokojenosti dvou seniorek z Třince vyreklamovaly ke svému stolu. Na dotaz zda nejsou seniorky z Třince zklamané, šeptla jedna z nich kamarádce, že jsou šťastné, neboť naše "děvčata" již zažila loni a jsou nám vděčná za výměnu míst. To nic, my je zpacifikujeme, šeptla kolegyně zpět do ouška šťastné seniorce.
Každopádně večeří a vlastně následujícím zahájením nám nastal perný týden, kdy jsme neměly čas, pokud jsme se zapojily do všech pořádaných akcí, vše bylo na dobrovolnosti. Mohu říct, že pokud nám síly a nohy stačily, absolvovaly jsme všechny akce až na pár výjimek.
Po večeři byla hodinka na vzpamatování a pak nastalo to, co nás dostalo - vystoupení našich vedoucích a instruktorů v rytmu spartakiádního vystoupení "Poupata", následoval zábavný program, který jsme si všichni užili včetně početného družstva z Jeseníků, kteří byli dobrou partou, která nezkazí žádnou legraci. Dohromady se nás sjelo na tábor sedmdesát osm seniorů, kteří se postupně dostávali do dětských let ať už formou her, výletů, soutěží, či večerních tanečků v přiměřeném rytmu, nebo jen tak při posezení v přátelském povídání. Kdo chtěl a měl svůj vlastní program, bližší poznávání Beskyd, vzal si na místo oběda balíček a přišel až na večeři. Ranní rozcvičky, bodování pokojů, odpolední klid, to vše bylo v duchu táborů z dětských let, často bylo slyšet od vedlejších stolů, páni, opravdu se vracíme do dětství.
Co následovalo další dny, tak o tom až příště, všem vám přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví vaše Fukčarinka

" V BESKYDECH ROSTOU "

13. září 2018 v 22:04
ZÁŘÍ 2018


Nedá mě to, abych neukázala, co mě čekalo za překvapení na balkoně po návratu manžela z výletu do Beskyd. Ač se nevypravil na houby, přece jen jsem mu do "ledvinky" k pití přibalila plátěnou tašku a nožík, když mě volal, že našel houby, stačilo prozradit, že má sebou plátěnku i s nožíkem.
Takové množství jsem však nečekala.
Trochu jsem si při úpravě fota pohrála, větvičku jehličí jsem si přidala ze zdroje:
Zdravím vás všechny, momentálně nestíhám, trochu mě zlobí průdušky, zřejmě dostaly šok z návratu z hor zpět do města. Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" NÁVRAT DOMŮ "

9. září 2018 v 17:38
ZÁŘÍ 2018
Sláva vlasti, výletu, nezmokli jsme, už jsme tu.
Doufám, že si takto notovalo dalšíchsedmdesát pět účastníků Retro tábora pro seniory, kterého jsem se zúčastnila. Zdravím vás všechny, oznamuji svůj návrat domů.
Tábor byl opravdu "Retro", vrátila jsem se společně s ostatními spolu táborníky do dětství, měla jsem tak trochu náskok, neboť pár týdnů před našim termínem byl na stejném táboře náš vnuk Ondřej. V mailové táborové kronice jsme každý den mohli sledovat jejich táborové dění a tudíž jsem tak trochu tušila, do čeho jdu. Samozřejmě vše bylo přizpůsobené pro nás seniory, program her a soutěží byl stejný, tak jak měly děti, lišil se pouze tematicky. Ten náš byl zaměřen na téma "Žijeme spartakiádou", vše bylo podmíněno zdravotním stavem, pokud se někdo necítil, nebylo nutností zúčastnit se.
Přesto se i tak zabavil, buď jako divák, nebo si zvolil svůj vlastní program - vycházku po okolí, čtení luštění, či posezení u kávy, čaje. Pokud nechtěl, tak nikdy nebyl sám a nikdy se nenudil, naši instruktoři včetně paní vedoucí byli vstřícní a ohleduplní, včetně personálu. Jedním slovem to byl moc hezký týden uprostřed lesů a hor.
Pořídila jsem pár fotografií, na podrobnější popsání aktivit dojde později, nechci zde uvádět až příliš a tak jen sdělím, že každý tábor má své stránky, tak i má ten náš.

Složení osazenstva bylo opravdu různorodé, sešli jsme se ze všech koutů Čech i Moravy, nebyl pro nás problém utvořit pět družstev a utkat se v soutěžích, ale o tom až příště.

Spřáním pohodových dnů prožitých ve zdraví vaše Fukčarinka

" PRVNÍ V ZÁŘÍ "

1. září 2018 v 17:01
ZÁŘÍ 2018
Na " Retro táborový pobyt pro seniory " mám sbaleno, vše zdokumentováno. Budeme ubytovaní v rekreačním středisku s příslušenstvím na pokoji, tedy stanový tábor to není, to jen na okraj. Resty, které zůstávaly a daly se klidně odložit až do mého návratu domů, byly rovněž splněny.
Zašla jsem k Ružence do Kavárny a nyní si říkám, že napíši ještě první zářijový článek. Pro ty z vás, kdo se pozastaví nad "u" bez kroužku ve jméně Ruženka, mohu ubezpečit, že Ruženka mající blogovou Kavárnu je opravdu bez kroužkovaného "ů".
K napsání článku mě přiměl podivný zvuk linoucí se z vedlejší místnosti. Dobré půlhodinové burácení zvenčí se střídá s burácením mého slastně spícího muže. Znaven dnešní přípravou oběda a také určitě včerejším pobytem vnuka, který manžela opět řádně vytočil. Náš nejmladší vnuk má z našich pěti vnuků největší dar vytáčet mého muže. Možná je to tím, že je jako mnoho jiných dětí vychováván jak dnes mladí říkají "svobodně". Jsem jiného názoru a stále tvrdím, že dítě potřebuje řád a respekt již od útlého věku ve všech směrech. V tom se s mým mužem co se pobytu a výchovy vnuků u nás rozcházíme a nyní sklízí, jak se říká "ovoce." Já byla vždy tou přísnou, která vyžadovala důslednost ve všech směrech a vnoučata i naše děti to respektovali, neboť u nás pobývali velmi často, zvláště v době jejich nemoci, či prázdnin. Nejmladší vnuk mě dokonce jednou nazval "babičkou zakazovačkou," což mě rozesmálo, ale na druhou stranu trochu zamrzelo, neboť tak zbytečně dochází mezi ním a manželem ke střetu. Nejdříve povinnosti, učení, hygiena, úklid hraček a podobně a pak zábava, například výlet, procházka nebo vyprávění, či jiná poklidná činnost před usnutím. Nic neodkládat, nevršit předměty, jsem opět u toho neoblíbeného slova - "řád". Co vy, máte rádi také "řád" ať už se to týká výchovy dětí, vnoučat, ale i vaší osoby v životě. Není to myšleno tak, že je vše dané, ale že se učíme odpovědnosti, taktu a chování. Může se mnou o tom vnuk diskutovat, můžeme se dohodnout, ale ne si vynucovat, nebo být až drzý. Je potřeba vést dítě k úctě a pokoře a hlavně k rozlišení, co si může kdy dovolit a ke komu. Jiné je to ve skupině vrstevníků, jiné ve vztahu k dospělému, byť je to rodina.
S přáním pohodových dnů prožitých ve zdraví vaše Fukčarinka

" PRÁZDNINY KONČÍ "

30. srpna 2018 v 18:38
SRPEN 2018
Prázdniny se kvapem blíží ke konci, jeřabiny jsou již dávno zbarveny do krásné oranžovo červené, nejsou tak úmorná vedra od božího rána. Zkrátka a dobře začíná nejen pro malé i velké další etapa života.
Pro školáky škola, pro vystudované a vyučené nástup do práce, tedy pokud mají štěstí a práci sehnali, pak elán a hlavně snahu pracovat. Co začíná koncem prázdnin a začátkem nového školního roku pro vás ostatní, nemám potuchy.
V mém případě se rýsuje v uvozovkách návrat do dětských let, poprvé budu účastnicí společně s dalšími klubovými kolegyněmi " RETRO TÁBORA PRO SENIORY."
Kolegyně tento tábor, který se uskutečňuje již řadu let v krásné přírodě Beskyd, úspěšně absolvovaly v loňském roce. Letos jedou opět a tak jsem se rozhodla, že pojedu s nimi.
Poslední dny věnuji nejen dopisováním seznamu potřebných věcí k táboření, přípravou jídla do mrazničky pro mého muže, který tvrdí, že se nemám starat, sám, že si uvaří, ale také spoustou jiných pro mě "důležitých" činností před odjezdem. Dnešní den hned po probuzení pohledem na garnýž, kde si kralovala nádherná můra, řekla jsem dost vaření, dost bylo všech příprav, jdeme do přírody.
Manžel neprotestoval, ba naopak velmi ochotně souhlasil. Po dlouhé době jsme opět MHD zajeli k našemu blízkému lesu a kochali se přírodou.
Co se mě líbilo ...
Překvapilo mě mraveniště kousek od cesty ...




Hodinovou procházku po zdolání nejhoršího úseku ke konci našeho výletu obsahujícího výšlap do kopce mezi zahrádkami a rodinnými domky, proloženého občasnou zastávkou s tím, že si vyfotím to či ono, abych se v klidu nadechla, došli jsme k hospůdce, kde jsme si dali zasloužené pivečko.

Já černé citrónové a manžel svou oblíbenou značku.
Přeji vám všem pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví vaše Fukčarinka

" LÁZNĚ "

26. srpna 2018 v 0:41
SRPEN 2018

Včerejším dnem konečně vedra vystřídalo, chladnější počasí. Pohoda, hned se lépe dýchá a hlavně, se našla chvilka, kdy mohu usednout a napsat něco o našem pobytu v lázních Turčianské Teplice.
Mezi námi, v období našeho pobytu tam panovaly rovněž úmorná vedra s občasným odpoledním, či večerním osvěžujícím deštíkem. I to však bylo málo a při pomyšlení na proceduru, kdy vám plesknout na ramena, či kříže parafín mě ještě nyní obchází mráz.
Do Turčianských Teplic jsme jezdívali po několik roků, střídali jsme tak jeden rok pobyt u moře, druhý v lázních, až nakonec zvítězily lázně, jednak ze zdravotních důvodů a jednak nechutí vydávat se v dnešní době daleko od domova.
Jsme ze staré školy a Slovensko stále považujeme za součást naší vlasti. Zřejmě je to tím, že v našem regionu žije spousta lidí pocházející ze Slovenska, kdysi pracujících v dolech a hutích. Báječně si tam odpočineme a všude jak mezi personálem, tak místními jsme bráni jako blízcí, vždyť jste přece naši Ostraváci. Dokonce i mezi hosty se krajané najdou, tak tomu bylo i letos. Manžel pak vždy dodá ono známé "Slovan všude bratry má". Nastal den "D" a my po několika letech pauzy, kdy jsme cestovali po vlastech Českých, se opět vydali na Slovensko do Turčianských Teplic, do stejného hotelu jako před léty. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že je plno nových silnic a odboček, které tam kdysi nebyli a že není navigace jako navigace. No nebyli jsme jediní, kteří tápali, leč přinutila jsem svého muže, ať zastaví u hlídky policie a zeptá se kudy - tudy. Ochotní policisté nás několik km dokonce doprovodili a nasměrovali správným směrem. Nevím, zda by nám u nás takto vyšli vstříc, ale na druhou stranu, mám sama osobně s policií jak městskou, tak státní zkušenost kladnou.
Ovšem nejsem řidič, pouze spolucestující a jsem neúprosná k dodržování pravidel silničního provozu. Pokud je přestupek spáchán, tak plať, byť je to můj muž, nebo někdo z rodiny. Nemám ráda, když někdo ohrožuje bezpečnost druhých, že jich je plno kolem nás, jsem se opět na cestě do lázní přesvědčila. Nakonec jsme dojeli do cíle cesty zdraví a šťastní, nevyhnuli jsme se ani takové hrozné silnici, která se však konečně po tolika letech dočkala opravy.
Něco málo z historie o Turčianských Teplicích zde ze zdroje:
Mimo jiné jsem se dočetla, že se tam léčí jako v jediných lázních na Slovensku choroby ledvin a součástí dospělých klientů jsou i děti s doprovodem. To mě připomnělo naše setkání s malou velmi živou asi čtyřletou holčičkou přímo v našem pokoji.
Než jsme stačili zavřít dveře a přemístit zavazadla do našeho pokoje, najednou kde se vzala, tu se vzala, na mém lůžku seděla usměvavá holčička. Manžel zkoprněl a nezmohl se na slovo, já zůstala taky paf a vyběhla na chodbu s hlasitým dotazem do prostoru: nehledá někdo malou holčičku? To už s ní manžel komunikoval, kdepak má maminku a já na chodbě s radostí mladé paní oznamovala, že ta její holčička sedí u nás na pokoji.
Malá nechtěla jít, chtěla zůstat s námi, spokojeně si seděla na lůžku a až po chvilce slibování, že se ještě uvidíme, náš pokoj opustila. Mám ráda děti, ale musím se přiznat, že jsme potom vždy rychle zmožení procedurami dveře do pokoje zavírali.
Ubytování bylo báječné s velkou terasou a vyhlídkou na hory, které mám ráda. V podvečerních hodinách, kdy jsme tam čím dál častěji posedávali u sklenky dobrého vína a pozorovali zapadající slunce.



Následně pak měnící se barevný vodotrysk na místo dřívějšího večerního hýření a posedávání v přilehlých zahradních restauracích s tanečními večery jako před léty.
Mezi procedurami anebo před večeří, zašli jsme si na procházky do parku "Slávy", kde byl stín a plno krásných laviček nejrůznějších tvarů. Mě se nejvíce líbila lavička " Baletky", škoda, že jsem si ji nevyfotila blíže
Dvakrát jsme dali večerní posezení v zahradní restauraci za doprovodu krásných melodií, kdy mě manžel překvapil a nechal zahrát k svátku mou oblíbenou písničku "Až na vrcholky hor".
Malým ploužákem jsme zakončili druhý den lázně - ní a byli po dvou hodinách rádi, že jsme v lůžku a se smíchem, už to není, jak za mlada usnuli, abychom přežili druhý den veder.
Jak rádi jsme využívali přes den volného vstupu do minerálního bazénu, přímo ve dvoraně hotelu, kde byla minerální voda o teplotě 28°C. Poslední proceduru parafínu jsem si odpustila a raději se ponořila opět do bazénu a užila si příjemného osvěžení. Masáže, perličkové koupele, následně odpočinek na pokoji, výběr z mnoha jídel z bufetu, kde bylo dostatek zeleniny jak v páře, tak grilované, k tomu spousty různě upravených ryb a druhů masa a také jídla bezmasého. Zrovna tak snídaně s velkým výběrem všeho nač si člověk vzpomene, nemělo chybu až na pár jedinců, většinou pocházejících z východu, kteří si na talíř navalili spousty jídla a pak se v tom povrtali a šli si pro další, nejen nám trochu kazilo pohodu stolování. Jsou nepoučitelní a nevychovaní, jak už jsme zjistili dávno před tím u moře. Personál byl v celém hotelu vstřícný a při našem pobytu i odjezdu jsme nešetřili chválou.
Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" NA HOUPAČCE "

18. srpna 2018 v 20:04
SRPEN 2018

Jak na houpačce, jednou dole, jednou nahoře, tak je to i v životě každého z nás, kdo nesouhlasí, nemusí. A co vy houpete se rádi? Já ano a to už po několik let, nejdříve se svými dětmi, pak s vnoučaty a mezitím také sama.
Zrovna tento týden, zajeli jsme do Hradiště ke svému dvornímu včelaři pro med. Odtud to byl jen kousek do Komorní Lhotky na malou procházku v podhůří Beskyd.
Zrovna tam, kde je právě houpačka pro všechny - děti i dospělé. Nyní je u houpačky nová lavička, jeden se houpe, druhý si pěkně sedí a třeba luští křížovky, nebo si užívá horský vzduch. Musím říct, že tam bylo velmi příjemně, ne jako v přehřátém městě.
Stále bydlí u houpačky velmi příjemná paní, kousek dál se pasou ovečky, hned vedle je pěkné starobylého stavení.
Cestou zpět jsme se zastavili u "hrníčkového plotu" na malé kafíčko, a pak domů do vyhřátého města, kde nás čekalo malé osvěžení v podobě jogurtu s ostružinami.

Včera nás pozval vnuk na koncert jejich kapely " Světlo", jejich nový program měl úspěch a já se dmula pýchou. Užívala si večerní pohody a nemyslela na to, co by bylo, kdyby nebylo anebo bylo …
Nefotila jsem ani nenatáčela, tak něco ze zdroje:

Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" CITRÓNOVÉ OKURKY "

7. srpna 2018 v 22:02
SRPEN 2018
Zdravím všechny návštěvníky mého blogu v prvním srpnovém příspěvku. Původně měl být o lázně ní, které díky počasí bylo téměř nejen k zbláznění, ale také k uvaření.

Jeden si nevybere, naštěstí nás vždy, když bylo nejhůř, zachránil v podvečer vlahý deštík.
Jak by řekla naše babi: "netlachej a přejdi k věci", přejdu i já. Věděli jste, že existují citrónové okurky. Já tedy až do včerejšího dne ne. Zastavil se u nás syn se snachou a přivezli nám něco málo ze zahrádky. Dýni jsem poznala, avšak nevyfotila, okurky zelené i ty druhé také, rajčata zrovna tak, ale ty okrasné dýně jako citrón, ty vidím poprvé.
Informací bylo moc, teplo příšerné, návštěva krátká. Kdy odjíždí vnuk na dovolenou, jsem se vlastně nedozvěděla, následoval telefonát se snachou. Ještě jednou jsem děkovala za zeleninu z jejich zahrádky a za okrasné dýně. Za jaké dýně, no za ty ve tvaru citrónu, na druhé straně se ozval smích, to jsou citrónové okurky. Jsou moc dobré, tvarem jsou citrónové, chutí jak okurky, toho se neboj. Tak jsem se nebála a ochutnala, mohu potvrdit, jsou to výborné. No a už vím, že existují a co vy už jste je také ochutnali?
Všem vám přeji pohodové dny, prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" VČEREJŠÍ DEŠTIVÝ DEN "

19. července 2018 v 21:08
ČERVENEC 2018

Ač deštivý, byl pro mě včerejší den velmi pozitivní. Prožila jsem jedno báječné odpoledne na mezigeneračním setkání, které pořádal sociální odbor našeho města v Centru volnočasových aktivit společně s kluby seniorů.
Děti přišly se svými rodiči, prarodiči, či jinými rodinnými příslušníky na tuto akci nazvanou odpoledne plné her, aneb "Indiánskou stezkou". Na pozvánce bylo uvedeno - koná se za každého počasí.
Lilo jako s konve, muselo se improvizovat, vše bylo nutno provádět pod střechou. Než jsem začala pořizovat snímky, ptala jsem se dětí i doprovodu, zda je mohu fotit. Malá indiánka s krásnou čelenkou, mě ihned zapózovala, málem bych zapoměla, že každá indiánka, či indián měla na soutěžní kartičce své a indiánské jméno.

Naštěstí bylo dost prostoru, aby vznikla různá stanoviště a děti se svým doprovodem mohly plnit dané úkoly.
S klubovou kolegyní a mou kamarádkou jsme měly na starosti stanoviště, kde se poznávaly stromy a byliny. Další dvojice měla za úkol vytvořit pro soutěžící řeku a kajaky, s kterými se přepraví k nám na druhý břeh. Měli byste vidět, jak děti pádlovaly sedíc na židlích, aby byly u nás na druhém břehu a získaly co nejvíce bodů.
Přeskočila jsem první dvě důležitá stanoviště, kde se vyráběli čelenky a tomahavky, to měli na starosti dva senioři, dalším pak bylo rozpoznat stopy zvířat. Každopádně jsme si to užili společně s dětmi. Byli jsme mile překvapeni účastí, přesto, že lilo možná i proto, přišly i děti s doprovodem s příměstského tábora. Při vyhodnocení, dostaly děti drobné dárečky a sladkosti. Na rozloučenou jsme se pozdravily vzájemně indiánským pozdravem s pozváním dětí na podzimní "Bramboriádu ", kde se mimo her budou také péct brambory.
Všem vám přeji pohodové dny ať deštivé, přesto slunečné prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" OD VŠEHO TROCHU"

10. července 2018 v 18:21
ČERVENEC 2018

Nejdříve jsem chtěla dát na svůj na blog pouze fotografie z nedávného výletu do lesa a Sochařského parku. Nakonec při návratu domů a následném posezení na balkoně při kafíčku, neodolala jsem a pochlubím se také balkonovým zákoutím.
Kopřivy rostou doslova jako z vody. Koláž s fotografií kopřiv dříve a nyní …

Také majoránku jsem již nesčetněkrát ostříhala a usušila…
Bazalku si každou chvilku natrháme do salátů z rajčat
Narozeninová chryzantéma, kterou jsem dostala od své kamarádky, odkvetla, ale už nyní má mnoho nových poupat.
Manžel dostal k svátku gladiol, já neodolala a trochu si s fotografií pohrála.
Zvu vás do lesa, kde jsme našli pár hub, ty jsem však nefotila. Zaujaly mě červenající se jeřabiny. Říká se, jak začnou červenat, blíží se konec prázdnin, ty však teprve začaly, příroda je pár kroků vpřed.
V lese bylo příjemně, nerovný terén, kde jsem hledala houby, mě zdolal. Slíbená návštěva hájenky s exkurzí její přilehlé zahrady zachovávané majiteli v přírodním stylu se nekonala.
Marné, na návštěvy a exkurze platí dvojnásob, ohlásit se předem. My jsme však záměr navštívit hájenku z počátku neměli, to si manžel vzpomněl až v lese, že slíbil příležitostně se v hájence zastavit, aby mě majitel provedl krásnou zahradou.
Byl tam takový božský klid, dokreslený zpěvem ptactva. Aniž bych se předem rozmýšlela, vyslovila jsem svou myšlenku probíhající mě hlavou nahlas. Nedivím se, že tu paní nechce dlouho pobýt, mě by taky město chybělo. Jsem městský člověk, dodala jsem.
A co vy, jaký jste tip člověka. Mate rádi stálé ticho a klid anebo občasný pobyt v klidné přírodě a pak zase do města. Nemyslím do ruchu velkoměsta, ale přece jenom do toho svého zabydleného místečka.
Něco málo ze Sochařského parku...


Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ROSTOU "

16. června 2018 v 20:00
ČERVEN 2018
Dnešní slunečné ráno nás postrčilo vyjít si do přírody. Městskou květinovou akci a k tomu připadající kulturní program jsme zamítli. Už jsme jich zažili několik, a abych pravdu řekla, nemáme rádi přeplněné město. Volba padla na blízkou Komorní Lhotku, kde jsme také na chvilku navštívili naše přátele pobývající tam na chatě.
Procházkou kolem řeky Stonávky jsme chtěli završit náš výlet s tím, že si možná pořídím nějaké snímky z přírody, posedíme na lavičce a nabereme čerstvého horského vzduchu do plic.

Dříve byla Komorní Lhotka považována za malé lázně. Manžel vzpomínal na své dětství, kdy jej teta ze strýcem společně ze sestřenicí brávala právě do Komorní Lhotky na letní byt.
Poslouchala jsem jeho vyprávění a v tom jsem je uviděla, rostou, konečně rostou a kolem cesty. To už jsem mířila fotoaparátem na rodinku hřibů - modráků.
Prošla jsem kousek cesty zpátky, to abych si svůj sběr ještě rozmnožila.

Litovala jsem, že sebou nemám nožík na očištění, ale kdopak by se nadál hřibů u cesty lemující po obou stranách hustým porostem stromů, zrovna v těch místech. A vůbec, já šla na úlovky fotoaparátem …
Sluníčko se občas schovávalo, dokonce jednu chvilku to vypadalo, že začne pršet.


Vrátili jsme se k autu zaparkovaného před zavřeným hotelem, zamítli jsme kafíčko u sauny, domů se nám také ještě nechtělo a tak jsme zamířili k Žermanické přehradě.U přehrady jsem nefotila, bylo tam dost otužilců ve vodě, ale mohu vás ujistit, vody spíše ubývá, než přibývá. To Těrlická přehrada je od naší poslední návštěvy plnější. Krátká procházka spojená s kafíčkem a pozdějším obědem nás vrátila do reality. Zase nás čekala cesta přes okraj města, přeplněného zaparkovanými auty návštěvníků dnešního květinového dne. Naštěstí mírná kolona, jeden blokující taxík a jeho pasažéři, které delší dobu sledoval pracovník policie. Nakonec jsme se hnuli bez zásahu policie, pro ně služba dnes dlouho končit nebude. Současně se dnes jel,známý Těrlický okruh. Ve městě právě probíhá další z mnoha koncertů, následovat bude ohňostroj a teprve hluboko po půlnocí se vše zklidní. Pak si budou moci všichni oddechnout včetně policie.Vám všem přeji pohodové dny

"KDYŽ VŠE KVETE "

12. června 2018 v 21:58
ČERVEN 2018







Dnes vám ve fotografii nabídnu ohlédnutí do posledních květnových dnů, kdy jsem pořizovala ještě se svým starým fotoaparátem pár snímků z přírody. Fotoaparát tehdy dost stávkoval a já si moc přála nový.
Jeli jsme s vnukem Ondráškem za oslíky k Žermanické přehradě. Zaujaly nás obrovské lány červenající se již z dálky. Cestou zpět jsme nebyli sami, kteří odbočily na kraj lánu a fotily si tuto krásu.
O trochu lépe se zdařila druhá fotografie, chvílemi byly záběry připomínající pohled přes mikrotenový sáček. Nedalo mě to a vyhledala jsem něco málo o tomto druhu jetele, který je označován jako jetel inkarnát ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jetel_inkarn%C3%A1t
Nevšimla jsem si, že Ondrášek utrhl pár větviček jetele. Dlouho a krásně nám zdobily stůl společně s větvičkami kalanchoe - kolopějky.
Co mě kvetlo a kvete nyní doma a co na balkonové zahrádce. Děti nezapomněly na manželovi oblíbené pivoňky. Dostal je při našem květnovém setkání s části rodiny.
A když mix vzpomínek, tak sem vložím také koláž z mé narozeninové kytice …
A pak ještě co něco z balkonové zahrádky …
A nyní,to co nám právě kvete doma a na okně již s novým fotoaparátem, který jsem dostala k narozeninám od dětí. Konečně začala kvést orchidej a fialka ...


Na parapetu si svůj pobyt pochvaluje chryzanténa ...
Na balkoně se daří nejen kopřivám...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"NEDĚLNÍ DOPOLEDNE SE STARÝM KOZLEM"

14. května 2018 v 21:13
KVĚTEN 2018
Dnes nabídnu něco málo z nedělního dopoledne, kdy jsem zůstala doma a věnovala se mimo jiné vaření a focení. Chtělo by se mě napsat, že jsem zůstala doma se "starým kozlem" a toho kozla vyfotit, leč mohl by to brát někdo jako reklamu, tak se tak neděje. O tom, že by si mohl někdo myslet, že tím myslím mého muže, tak to ani ve snu nepřipouštím. Namísto toho pouze prozradím, že jsem pekla vepřové maso na černém pivu, znalci už ví, co tím bylo myšleno. Vřele doporučuji, a jelikož foto není, to abych vám nedráždila vaše chuťové buňky, jen dodám, že jako příloha byl salát z kysaného zelí, doplněn strouhaným křenem a jablíčkem. Tak teď nevím co vychválit více, zda to maso, nebo ten salát. Každopádně mana nebeská.
Nyní k tomu podstatnému, čemu jsem se věnovala v době, kdy maso bylo v troubě, a salát odpočíval v ledničce.
Kytičky, to je moje, po ročním přemlouvání orchidejí, že si v novém prostředí zvyknou, jsem se s několika bohužel rozloučila. Z počtu asi tak deseti zůstalo pouhých pět silných jedinců, jeden, nedávno narazil poupata. Mezitím jsem pátrala, které kytičky by orchideje nahradily, vyhrál Lopatkovec.

Zakoupila jsem dva, jeden kvetoucí, druhý přemlouvá zajíček ušáček, aby se nenechal zahanbit.
Dokonce nabízí úplatek, kdo z vás vidí pětikačku?
Pohrála jsem si s kytičkou karafiátů…
Pak už maso zavonělo, zvony v blízkém kostele odbíjeli dvanáct. Manžel se vrátil z výletu na kole a byl čas obědvat. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ZAHRADNIČÍM "

12. května 2018 v 19:45
KVĚTEN 2018
Zahradničím, sice na mini balkonové zahrádce, ale i tak mám radost z toho, jak to vše krásně roste. Dokonce jsem už sklidila první kytičku majoránky na sušení.
Nově jsem zakoupila obyčejnou kopřivu, která udělá plno parády. Připoměla mi ji loni Helenka B. V truhlících na okně kvetou muškáty, doufám, že ani Pankrác se Servácem a Bonifácem žádným rostlinkám neublíží.
Na zahradě u syna jsme po zimě zprovozňovali ledničku.
Všechny poličky, šuplíky a mřížky vydezinfikovat, opláchnout čistou vodou a než vše řádně vyschlo, došlo i na kafíčko s kouskem koláče.
Pár snímků ze zahrady, nejvíc se tam snad daří těmto kytičkám, které tam vykvetly, aniž by je někdo zasadil.
Všimla jsem si, že hojně kvetou u sousedů v trávě za plotem. Tak asi dílem větru a zobáčkům ptákům se dostaly o kus dál.


Pivoňky ještě nevykvetly ...
Poslední snímeček, vše dát pod střechu a domů.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" LETEM MÝM SVĚTEM"

7. května 2018 v 16:46
KVĚTEN 2018
Jsme po obědě a já si sedla ještě na chvilku k internetu s tím, že se proberu fotografiemi, kterých mě za poslední dobu přibývá a já nemám čas dát je na blog. Natož si s nimi udělat pořádek, což znamená vyhodnotit, které nechám ve složce a které půjdou do koše. Jak jednoduché oproti fotografování před mnoha léty, nechci rovnou napsat, v dobách mého mládí.
To mě připomnělo nedávnou dobu, kdy jsem vlivem okolí v polovině dubna začala "slavit" svou 65. Slavit je silný výraz, spíše jsem poseděla s přáteli, klubovými kolegy a dnes mohu napsat, že rovněž z části své rozvětvené rodiny. Nevím čím to, ale moc přátel nemá rádo fotografování své osoby, což chápu a respektuji. Zrovna tak vnuci, jen na ně zaměřím svůj foťáček, už slyším, babi né.
Všichni mohou být v klidu, oznamuji, že můj fotoaparát začal tak trochu stávkovat. Občas s ním zaměřím na objekt a vše vidím jak přes igelitový pytlík. Má svá léta zřejmě za sebou, narozeniny jsem už měla, vánoce jsou daleko, tak nevím, zda to spolu ještě vydržíme. Každopádně nějaké foto z těch posledních dnů mám.
Kytiček a hrníčků není nikdy dost a já byla obdarována několika růžemi, ze kterých jsem dnes udělala koláž.
Některé jsou ještě pohromadě ve váze, ale spíše jsou to nyní sušiny. Nic se nedá dělat, půjdou do koše.
Hrníčky, těch není nikdy dost, dva mě přibyly. Jeden od kamarádky, která vtipně využila foto z plesového posezení. Přidala tam vtipný nápis " Martičko na Tvé zdraví", dost často si udělám ranní kávu či čaj právě do tohoto hrníčku.
Druhý hrníček jsem dostala o pár dní později od dcery. Je s láskou ručně malovaný a ten využívám k odpolednímu posezení u kafíčka.
Bonboniéry, obálky a jiné dary jako jsou vínečka, z mého oblíbeného vinařství Templářských sklípků jsem nefotila. Tož ale na zdraví, to jsme si připili …
Hojně s klubovými přáteli, od těch krom jiného jsem dostala kominíčka pro štěstí. Ten od té doby na mě juká spolu s andělem strážným a malou Fukčarinkou od Květy.
Jak tak koukám Fukčarinka právě vybírá jednu ze zatáček, tak honem vyrovnat Fukčarinko a blejsknout znova ...
Počátek mého půl jubilea rozhoupalo zakoupení křesla, ale o tom jsem již psala. Křeslo je báječné, nejenže se v něm dobře čte, ale i spí. No práskla jsem to na sebe, proč ne.
Kytička od manžela s přídavkem poukazu pro dvě osoby do lázní mě potěšila.
Od Ondráška mé oblíbené chryzantémy doplněné tulipány, to bylo jako sluníčko.
Dárek od bloggerky Evičky, k dečce s motýlem přišlo jednoho dne po ránu s krásným přáním loni a nedávno další s motýlkovým zápichem do květináče.

Evičko, ještě jednou moc děkuji a také vám všem za moc hezké blahopřání k narozeninám, která mě přišla mailem, nebo rovnou na blog. Přeji vám pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka.

" JEŽIBABÍ STEZKA "

1. května 2018 v 15:47
KVĚTEN 2018
Přiznám se, občas si řeknu "co se vleče, neuteče", ale dnes raději o "Ježibabí stezce" napíši. Zítra by už bylo pozdě, nebyla by to akce aktuální.
Pálení čarodějnic, stálo na pozvánce jedné z mnoha hospůdek v našem okolí, oheň nemusím a tak velké společenské akce už vůbec ne. Zlákala nás však akce konaná o pár hodin dříve a to "Ježibabí stezka. Vnoučka Ondráška jsem vůbec přemlouvat nemusela, dědečka také ne a tak jsme vyrazili za dobrodružstvím.
Stezka povede lesem, Ondra si vzal opasek s dřevěným mečem, kdyby náhodou, tak tě budu babi chránit.
Přelétla jsem očima osazenstvo naší výpravy, zda je řádně oblečené a nazula obuv. Ouha, jak jsem později zjistila velmi nevhodnou, musím se však přiznat, že jsem mínila své dva chlapi poslat lesem samotná a já na ně chtěla počkat v zahradní restauraci u kafíčka.
Jeden míní, ježibabí mění, hned u prvního zastavení mě strhly zúčastnit se výpravy. Jsem pro každou srandu, tak jsem pokračovala dalších pár km chůze kouzelným lesem.
První zastavení bylo u dvou ježibab, které Ondráška přivítaly slovy, počkat mládenče, ty na nás mečem? Nepustíme tě dále, jedině když splníš úkol. Ondra si měl vybrat, buď ochutná sušené jedovaté houby, nebo červíky a třetí možnost byl žabí sliz. Po velkém váhání, ochutnal sliz a hned si vypláchl pusu vodou. Vysvětlovala jsem, že je to želé, ale zbytečně. Dostal razítko, celkově jich mělo být osm a šli jsme dál.
Lesní muž a další ježibaba, Ondra proběhl pod lanem bez ztráty bodů, razítka přibývala.
Skládání kostí a z nich žirafu, to byl úkol jednoduchý, další razítko a už tu bylo procházení pavučinou, tam uviděl na stole stát dvě lahvová pivečka, což bylo občerstvení pro pavoučí muže, ale Ondra se lekl, že bude muset pivo ochutnat. Domluvili jsme se spolu, že jej klidně v této ochutnávce zastoupím.
Další zastávkou bylo šklebení, po přivítání nabídla ježibaba Ondrovi mlsku a hned po té došlo opravdu ke zkřivení úsměvu, uspěl i ve šklebení, razítko bylo naše.
Trochu jsme se v lese ztratili a došli k zahrádkám, kde pod deštníkem popíjeli nic netušící zahrádkáři kafíčko. Ondra chtěl plnit úkol, plot jej dělil od stolku s kafíčkem, nakonec se vše vysvětlilo a my se kousek cesty vrátili. Nejhorší úkol byl u předposlední hlídky a to ze tří kbelíků vylovit různé havěti.
V zrní byla myš, ve vodě had a v pilinách křeček. Naštěstí všechna havěť byla umělá, nedovedu si představit, kdyby je lovilo všech 55 dětí, kteří se "Ježibabí stezky" zúčastnily.

Pro mě by to byl úkol nesplnitelný, neboť bych se takové havěti nedotkla. Raději jsem na nic nečekala, vyšlapal malý kopeček, kde jsem vyčkala na zbývající osazenstvo naší výpravy.
Konečně jsme dorazili k poslední hlídce a než Ondra zhotovil košťátko, já už seděla v zahradní restauraci.
Kafíčko, šeptla jsem na obsluhu, za chvilku přišel zbytek osazenstva. Ondra s diplomem a dobrotami, manžel s kafíčkem.
Ježibabí stezka byla báječná akce jak hospůdky, která se ve skutečnosti jmenuje "U JEŽIBABI", tak místního Svazu žen, které tam pořádají různé akce na stmelování starousedlíků s novousedlíky.
Určitě, to nebyla první akce, které jsme se zúčastnili. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ČAS ... "

26. dubna 2018 v 21:08
DUBEN 2018
Čas občas letí, občas plyne jako voda, každého promarněného dne je škoda. Opak je pravdou, občas je potřeba zvolnit.
Malý výlet do přírody, třeba na Medvědí česnek ...
nebo k rybníku ...

Nabrat sílu z okolní přírody, ovšem pokud vás neohluší zvuk motorek, jako nás nedávno uprostřed lesa.
Posedět s přáteli u sklenky dobrého vína.
Nabrat sílu ze staletého stromu, bohužel pokáceného.
Věřím tomu, že k pokácení byl důvod, neboť jsme byly na výletě v chráněné krajinné oblasti.
Zdravím všechny návštěvníky mého blogu a přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

" VÝLET K VELIČKŮM "

10. dubna 2018 v 21:56
DUBEN 2018

Kdo nebyl " U VELIČKŮ" nebyl v Beskydech, to se traduje a my se rádi k Veličkům vracíme. Tím chci říct, že do podhůří Beskyd jezdíme často, ne však k Veličkům. Jednou, dvakrát do roka a tak abychom dostáli aspoň té jednoroční návštěvě, vzali jsme to z gruntu hned v pondělí. Při nedělní snídani na otázku mého muže, kam se vydáme na výlet v pondělí, prohlásila jsem, přece k Veličkům pod Lysou horu.
Cílem nedělního výletu byla procházka kolem Olše, ale o tom až příště.
Nyní vzhůru k Veličkům a to rovnou od korýtka, pokud se vydáte do Malenovic, doporučuji zdatnějším zaparkovat auto na parkovišti u Rajské boudy. Kdeže jsou ty časy, kdy jsem se řadila mezi zdatnější, a vyráželi jsme od Rajské boudy.
Ke korýtku se váže tato pověst, více však ze zdroje: http://www.malenovice.eu/ondrasova-skala-v-malenovicich-931cz45/
U korýtka je možné se osvěžit, opláchnout a nabrat sílu. To jsme udělali až při návratu
Stoupání od korýtka je náročné, ale ne dlouhé, cestou vzhůru jsme potkaly několik mužů, kteří se vraceli z výstupu na Lysou horu. Jejich pozdrav "ahoj" mě dodával sílu popojít ještě další kus cesty a až tam si odpočinout. Tvářila jsem se, že mám před sebou náročný výstup, no kdyby chlapi věděli, že míříme pouze k Veličkům.
Cesta tam byla náročná, ale na konci nás čekala odměna v podobě rozkvetlé zahrádky plné bledulí.
Hospůdka byla zavřená, nikde ani človíčka. Poseděli jsme venku a nasávali atmosféru, pokochali se pohledem na Lysou horu, kde bylo vidět místy zbytky sněhu.
Poslední pohled na stavení za zahrádkou...

Se slovy, opět jsme to letos zvládli, na zpáteční cestu jsme zvolili sestup po sjezdovce. Prošli kolem krásné chaloupky, nepodařilo se mě dostatečně zachytit kohouta zdobící střechu.

Na louce kolem malého potůčku kvetly blatouchy, petrklíče a vůbec příroda kolem dávala vědět, že jaro vládne i zde pod Lysou horou.


Po sjezdovce se k nám blížil turista, který už z dálky volal, zda mají Veličkovi otevřeno, neměli, bohužel. Dal se s námi do řeči, pověděl nám, jak to v ty místa vypadalo dříve, otázal se, zda víme o blízkém jezírku. Informace z něj doslova sršeli, bydlel tam v těch místech na protější stráni jako kluk. Chodíval do Malenovic do školy, za každého počasí, což bylo pořádný kus cesty.
Sršela z něj radost ze života, později se svěřil, že prodělal vážnou nemoc, ze které se dostal a nyní je rád, že žije. To jsem mu věřila, ale nepřerušovali jsme jeho vyprávění, neboť taková přímá autentická, jsou velmi zajímavá. Položil poslední otázku, zda víme o Satinských vodopádech, které má probádané a taky, zda víme, že tam ve skalní díře přespávali čundráci. To jsme nevěděli, slíbili jsme, že se příště vydáme k jezírku, které je v úrovni šestého sloupu sjezdovky. Navedl nás kudy tudy příště a věřím, že měl sto chutí nás tam hned doprovodit. My jsme byli ovšem už unavení a zamířili rovnou cestou ke korýtku. Pod námi tekla řeka Satina a místy bylo vidět na dno údolí.
Více o vodopádech se dočtete ve zdroji: http://www.malenovice.eu/vodopady-satiny-930cz45/
Výlet se nám vydařil, počasí nám přálo. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" DNY TAK LETÍ "

2. dubna 2018 v 21:03
BŘEZEN 2018
Velikonoční svátky máme za sebou, před námi jsou, jak říkávala naše babi všední dny. Ovšem "všední" jak pro koho, mě čeká hotový maratón. Při nahlédnutí do kalendáře jsem se až lekla, jak jsem si to mohla takto sama naplánovat - úterý klub, s tím nic nenadělám, přece nebudu chybět. Středa kadeřnice, při pohledu do zrcadla a vzpomínce na telefonát, když jsem se před třemi týdny objednávala a prosebný hlásek na druhé straně, mě oznámil, že má vše plné až do Velikonoc, zda vydržím až do po. Nyní už je zásahu kadeřnice víc jak potřeba a tak rušit objednávku není zhola možné. Čtvrtek, urolog, tam jsem objednaná dlouhodobě a plánovaně, je to nutné dodržet. Kouknu na pátek, zázrak, mám volný den, dobře tak objednám pro klub bowlingovou dráhu. To budou mít zítra naši klubový reprezentanti radost, blíží se totiž bowlingový turnaj seniorů o putovní pohár, jehož jsme iniciátoři. Chybička se vloudila, zapomněla jsem si do velkého kalendáře zapsat z malého diáře pedikúru. Řeknu vám je to honička v seniorském věku. Do toho všeho čekám mailové upozornění z knihovny, že se blíží termín ukončení výpůjčky Husitské epopeje VI a tak se těším, až přijdu z těch všech akcí domů a plácnu sebou do křesla a budu si číst. Mimochodem zde je mé nové křeslo, které jsem si konečně po roce váhání, zda je tak nutně potřebuji, či nepotřebuji, konečně vybrala. Byla jsem dětmi pochválená za dizajn, je pohodlné, zkrátka fajn.

S tím věkem jsem si připomněla, co jsem četla u Ruženky v Kavárně. Jsou prý tři etapy života "MLÁDÍ, STŘEDNÍ VĚK A VYPADÁTE DOBŘE".
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"JEDEN VELIKONOČNÍ "

29. března 2018 v 22:40
BŘEZEN 2018

Jeden Velikonoční, napadlo mě sem dát fotografii z Velikonoc 2013. Ty byly také koncem března a vypadalo to aspoň u nás na Severní Moravě takto. Děti za domem stavěly sněhuláka ...
Ne, nepřivolávám sníh, chci jen tím naznačit těm, kteří láteří na počasí, že by už konečně mělo být …
Počítám se mezi láteřící a doufám v lepší zítřky, tedy aspoň v to lepší počasí.

Chystám se péct "Šoldru", tak snad se povede tak, jako se povedla každým rokem ...


Přišla mě mailem od klubové kolegyně fotografie z předvelikonočního klubového setkání ...

Mějte pohodové dny, ať už jsou sváteční, či všední vaše Fukčarinka

"ACH JÓ..."

25. března 2018 v 20:20
BŘEZEN 2018

Sama "hlídací" prarodič, sice pár hodin, ale vnoučka jsem si užila v plné míře. Jeho prvotním ach jo, když zjistil, že děda nebude hned tak k mání a babi si přece jenom nedovede hrát klučičí hry, vzalo záhy za své. Chvilka povídání, byla vystřídána chvilkou her u notebooku, bez kterého dle vyjádření vnuka by to nebylo ono. Babi, buď se mnou, ale nezkoušej mě z matematiky a nečti si, ani na školu si hrát nebudeme. Budeme jen tak spolu, budou velikonoce, odpověděla jsem a vznesla dotaz, zda bych si při tom být spolu mohla zdobit vajíčka, když ty si budeš hrát.
Za chvilku byl vnuk u mě a zdobil vajíčka se mnou. V duchu jsem si říkala, konečně hry na notebooku vyměnil vnuk za úplně obyčejné zdobení vajec.
Při tom jsme si povídali o všem možném, pár hodin uteklo jako voda a už tu byl konečně děda, který s ním bude hrát klučičí hry.
Abych nezapomněla, matematiku jsme stihli procvičit i tak. Jak sám vnuk říká, s babi mám vojnu, nic mě neodpustí. Ach jó …
Všem vám přeji pohodový nadcházející předvelikonoční týden vaše Fukčarinka

"LETEM MÝM SVĚTEM"

21. března 2018 v 22:38
BŘEZEN 2018
Dnes to bude opravdu letem mým světem. Co mě udělalo radost, byl nedávný mail z knihovny - máte k dispozici Šestý díl Husitské epopeje - nutno vyzvednout do … raději jsem jela do knihovny okamžitě.
Velkou radost mě samozřejmě dělá rodina, to bezpochyby, ovšem nerada se fotí, myšleno vnuci. Dospěláci jsou dospěláci a tak je respektuji, ovšem Ondrášek - nejmladší ten by se fotit nechal, ale za Lego, což se mě vůbec nelíbí.Raději sem dám foto z našich klubových schůzek, které mě dělají občas starosti, ale těch radostí je více. Například posezení k MDŽ ...
Když letem mým světem, nedá mě to, abych se ještě nezmínila o našem zdravotnictví. Na stejném místě jako před pár dny já, zažila dnes kamarádka v jistém centru v odběrové místnosti podobnou lapálii. Přišla na odběr, hlásila poučená z mé zkušenosti na co odběry potřeba. Sestřička její sdělení okomentovala, že tam není o potřebném rozboru zmínka. Sdělila, že ví, co má vědět a na opětovnou poznámku, že se jedná, o vyšetření nadledvinky s jistotou prohlásila, že o "lulince" tam není nic psáno. Nejedná se o gynekologii, sestřičko, ale o nadledvinky, což není "lulinka", ale nadledvinka. Vím, co mám dělat, odpověděla sestra, vzala krev a kamarádka šla na vyšetření ultrazvukem. Cestou se dotázala v ordinaci endokrinoložky na své dnešní odběry a ta ji utvrdila, že dala požadavek stran "nadledvinek", ne "lulinek". Okamžitě volala na patřičná místa a kamarádku poslala znovu do odběrové místnosti, ať odeberou patřičné množství krve. Sestra prohlásila, že i tak bude množství již odebrané stačit a že přidá požadavek, když to tak má být, ona prý ty doktorské zkratky všechny nezná. Na otázku, co tam tedy dělá, zalapala po dechu a v ten moment druhá sestra řekla, že vše zařídí a dohlédne. Další odběr se nekonal, kamarádka se se mnou spojila telefonicky, neboť jsem byla na jiném odběrovém místě v nemocnici a varovala mě před neschopnou sestrou. Já byla na odběru krve pro internistu, kde mě opravdu zkušená sestra nemohla trefit žílu. Prý tam mám uzlíky a pak by mě odběr bolel. Což mohu potvrdit, že právě ve zmíněném Centru mě odběr bolí. Na potřetí mě sestřička odběr provedla a já s rukou se třemi v pichy a vidinou "kopyta" v Centru jsem dnešní odběr zrušila a raději se odebrala domů. Přeobjednala jsem se telefonicky a raději si opět zopakuji dny bez kávy a jiných poživatin a nabídnu za pár dní třeba "kopytu" svoji ruku k odběru krve na vyšetření nadledvinky a ne "lulinky". Docela mě vykolejil další telefonát od kamarádky, kdy ji po 14 hodině volala sestra z Centra a prosila ji, zda by se nemohla v další den dostavit k odběru krve, neboť to množství, které ji ráno odebraly, přece jenom nestačí. Nemám slov, mám jen od lékařky pokyn, že před odběrem mám v čekárně posedět v klidu nejméně 20 minut, jinak se výsledky zkreslí. Samozřejmě, to klidové posezení měla dodržet i kamarádka. Nemohu se dočkat odběru v Dika centru, budu klidná, budu klidná v čekárně, ale co mě čeká v odběrové místnosti …
Věřím v dobré konce a vám všem přeji dny bez odběrů a podobných "kopyt" v našem zdravotnictví. Vaše Fukčarinka

"OPĚT NÁM NASNĚŽILO"

17. března 2018 v 18:39
BŘEZEN 2018
Tak nám včera opět nasněžilo, zima se vrátila, doufám, že na pár dní.


Dnešní ranní teplota v deset hodin dopoledne -5°C, měla jsem od čtvrtka odložené tričko v obchodě a rozmýšlela se, zda to mám nechat propadnout, nebo se vydat v té zimě s poukázkou na slevu, kterou jsem neměla v plánu vůbec použít, neboť ani ve snu mě nenapadlo, že půjdu ve čtvrtek do obchodu a už vůbec ne pro tričko na léto. Co se mě ve čtvrtek přihodilo? V plánu byla půlroční kontrola na endokrinologii. Před tím vždy držím tři dny dietu, při které musím ze svého jídelníčku vynechat ovoce, zeleninu, kakao, čokoládu, vanilín, veškeré čaje, minerálky, džusy a kávu. Bez všeho se to dá, ale kafíčko, nakonec i to se dá tři dny vydržet. Ovšem dožralo mě sdělení lékařky, že jsou výsledky výborné, tlak vynikající, ovšem ty hlavní laboratoř neudělala. Já je měla poznačené, budete muset odběry opakovat i stou dietou nejlépe příští týden, zatemnilo se mě před očima, tlak vyletěl. Lapala jsem po dechu a představovala si další kolečko na odběru. Tam to je vždy o nervy, naposledy se mě sestra ptala, proč tam jsem a co mám za odběry. Vše mají propojené počítači a žádnou žádanku od lékaře pacient nedostane do ruky. Nemohla mě najít, nakonec našla, ale zase se jí nelíbilo, že mám dvě zkumavky sběrného moče. Dostala jsem dvě zkumavky, tak mám dvě. Problém byl s tím, že mě nemá kde píchnout, nakonec měla, ale kolik má vzít ampulí krve toť otázka. Před půlrokem se takto dohadovaly dvě sestry přímo u mé ruky - mám vzít pět, nebo sedm, vezmi raději devět. Nyní si mluvila pro sebe, rady té druhé se nedočkala, že jsem já koza pitomá netrvala na těch devíti. Možná bych měla i ty hlavní výsledky potřebné k celkovému vyhodnocení. Vytočená jsem sdělila lékařce, že raději zajdu s prosíkem do nemocnice, kde již ordinuje nově dosazená endokrinoložka, neboť mě jejich laboratoř i odběrová místnost se sestrami pěkně "sere". Jo, řekla jsem to ošklivé slovo a vůbec se nestyděla. Paní doktorka vykulila oči a sdělila mě, že jí to moc mrzí a moc se omlouvá. Já se omlouvám tímto paní doktorce, chudák mladá a takovou pacientku zažije, to jako mě. Nevím jak kdo, ale já se v Dika centrum necítím dobře, buď mě zapomenou dát roztok, nebo neudělají vyšetření. Na tlak musíte před vyšetřením u odborné lékařky k sestře do druhé budovy, pokud je za vaši lékařku zástup, nedopátráte se v recepci, kde ordinuje. Dokonce se tam sestra diví, že tam mají dva lékaře endokrinology. Ptám se, je to možné, hned si odpovím, je. Kdo to nezažil, neuvěří, budu doufat v lepší časy nejen v odběrové místnosti, ale také co se počasí týká. To hlavní jsem vám nesdělila, sedla jsem do prvního autobusu, který přijel, a zajela se odreagovat do obchodního centra. Napřed jsem chtěla zamířit na kafíčko a pořádný zákusek, ale nakonec jsem i to vzdala a rovnou zamířila koupit si nový hadřík na sebe, nebo se jen tak kochat. Jak to dopadlo, už víte, hadřík mám - krásné tričko na léto. Málem bych zapomněla dát vám všem pro radost fotky tulipánů od dcery a manžela.



Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"NEDĚLNÍ VÝLET"

12. března 2018 v 0:18
BŘEZEN 2018
Dnešní dopolední výlet k Žermanické přehradě jsme nezvolili pouze my. Spousty tatínků a maminek s dětmi, které jsme tam potkávali, svědčilo o tom, že už konečně dlouho očekávané jaro si k nám otevřelo dveře a vytáhlo všechny ven.
Vydat se tak o hodinu později, byly by dnešní fotografie s modrou oblohou. I tak byl krásný pohled na Beskydy, kde na nejvyšším vrcholku kraluje Lysá hora.

Náš vnuk Ondrášek tentokrát s námi nebyl. Je stále nemocný a tak, když jsme se zastavili u oslíků, s pořádným pytlíkem suchého pečiva ochotně se krmení ujaly právě procházející děti. Dokonce se přišla podívat i zvědavá kočka.
Přehrada ještě s vrstvou ledu, ale cedule na blízkém bistru hlásala teplotu vody a vzduchu zcela letními parametry.
Dalo se i sedět na vyhřátých lavičkách, které tam zůstaly v malém rybářském kempu společně s přívěsy a šlapadly připravenými k projížďce. Silná vrstva ledu však ukazovala, že si zájemci ještě musí nějaký ten týden počkat.
Na přehradě bylo živo, dospělí si povídali a děti pobíhaly kolem. Pobavil mě malý chlapeček, který hlásil mamince, že právě šlápl do "hovna". Tatínek ztuhl, ale než stačil něco říct, tak maminka hlásila, že to "hovno" není, že je to jen bláto.

Nejen bláto a to další objevili jsme také my, ale oproti dětem i pár trsů rozkvetlých sněženek.


Procházka se vydařila a vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" PRÁZDNINY KONČÍ "

10. února 2018 v 20:33
ÚNOR 2018
Prázdniny jsou za námi, vnoučata se dostavila, některým mrzl úsměv na tváři, když měli ukázat vysvědčení. Nám nestačilo to kouzelné slůvko "jo, dobrý", došlo na lámání chleba. Ne, nic hrozného, ale naše slova pamatuj, z jedničky lehce sklouzneš na dvojku a trojka je hned se málem potvrdila. Pár slov na povzbuzení a pak už jen posezení a samozřejmě slib, že to závěrečné vysvědčení bude určitě OK.
Dostala jsem kytičky od snachy a dcery …
Věřit a povzbuzovat se má, ale také kontrolovat. Kontroly se ujal dědeček a to hned malým přezkoušením drhnoucího učiva šestého ročníku ZŠ, následně výuky z oblasti Střední školy zaměřené elektrotechnickým směrem. Vše ovšem po společném dobrém obědě a řádném odpočinku.
Vytáhla jsem zbytek koláče z mrazničky a následně upekla nový.
Náš prvňáček Ondrášek s úsměvem na tváři ukazoval své vysvědčení ve stylu, jak jinak to mohlo dopadnout, samé jedničky od shora až dolů. Starší vnuci, jen mávli rukou, že to oni také přece mívali. Pro to, aby Odra takto dále pokračoval, slíbili jsme mu s dědou, že ani o prázdninách školu nebudeme při jeho pobytu u nás zanedbávat. Úsměv na tváři mu okamžitě zamrzl a se slovy ach jo, nakonec rezignoval. O zábavu bylo postaráno, dva dny utekly jako voda a já nakonec byla chvílemi žákyní první třídy, která dělala ve čtení a psaní tolik chyb, že pan učitel Ondra mě musel předvést jak čtení, tak to správné psaní.
Venku nám nasněžilo, došlo i na bobování. Snímky jsem pořídila ve městě cestou na pedikúru …
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka
 
 

Reklama
Reklama