LETEM MÝM SVĚTEM

" V PŘÍRODĚ "

7. listopadu 2018 v 19:23
LISTOPAD 2018


Dnešní slunečné ráno a modrá obloha mě lákala jít do přírody, manžel měl namířeno do jisté prodejny, kde měl v úmyslu zakoupit filtr do digestoře, ale nakonec jsme stihli obojí. Tedy návštěvu zmíněné prodejny, kde jsem objevila měsíce marně hledanou houbičku na mytí nádobí s rukojetí, kde se dá doplnit i saponát. To bylo z mé strany radostí, obešla jsem se pro tentokrát bez návštěvy oddělení zahradnictví, kde ráda procházím jak venkovní plochou, tak vnitřní a těšila se do lesa, foťák jsem měla sebou.


Dnes bylo opět teplo, ve vedlejším městě zaznamenali nadprůměrnou dnešní teplotu 20, 1 °C, bylo příjemné jít chvilkami ve stínu. Povšimla jsem si, že jsou malé i větší jehličnany postříkány modravou barvou, zrovna tak tento mrňavý stromeček, na fotografii však modravá barva rozpoznat.
Modře nastříkané jehličnany mě připomněly blížící se vánoce, ale před nimi také blížící se svátek Martina a s ním také termín prodeje mladého Svatomartinského vína, no a pečenou kachničku, namísto husičky, ale rychle pryč, dnešní článek má být o přírodě.

Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" MÁME TU LISTOPAD "

3. listopadu 2018 v 20:02
LISTOPAD 2018
Než jsem se nadála, je tu listopad, realita mě vrátila do stavu, kdy je potřeba zakoupit kalendář a u mě hned dva - stolní, kde je více místa na poznámky a "pidi midi", který nezabere moc místa v kabelce.
Následně do nich zaznamenat pro mě důležité rodinné události v následujícím roce 2019, pak termíny kontrol u lékařů, zde jsem si pomyslela, že sotva jsem jedno kolečko kontrol již skoro uzavřela, bude hned po novém roce následovat další,jiné už to nebude a tak zde nemá cenu naříkat!

A co vy, máte již doma také nový kalendář?
Další bude záznam klubových schůzek a to mě připomíná vypracování plánu jejich náplně, mimo jiné také výletu, který má být dle přání klubových členů nejraději v den, kdy nebude ani teplo, ani zima, nebude pršet, nebude to daleko a budou delší čas z domu. Pak ještě, aby to nebylo namáhavé na chození, někteří by tak výlety dva a hlavně, aby to moc nestálo a za něco to stálo. Každopádně to bude výlet někam, kde se schováme pod střechu, něco pěkného uvidíme, mnohé se dozvíme a moc se nenachodíme.


Minule jsem dala k poslednímu říjnovému článku z výletu do Řeky více fotografií, ale nezveřejnily se všechny a tak je zkusím zde přidat dnes. Taky jsem se nedostala k návštěvě několika vašich blogů, kde mě naskočilo, že blog neexistuje a to jsem si říkala, že na blogu opět úřadují skřítkové. Doufám, že již jejich úřadování skončilo a my se budeme moci navštěvovat, vkládat fotografie a psát dle libosti.
Pohodové dny vám přeje Fukčarinka

" POSLEDNÍ ŘÍJNOVÝ "

31. října 2018 v 22:00
ŘÍJEN 2018



Včerejší den byl perný, hned od brzkého rána kolečko vyšetření na ultrazvuku a to hned dvakrát, kdy jsem si při tom prvním trhla pěknou ostudu, namísto od pasu nahoru jsem se svlékla od pasu dolů. Vás, kteří si myslíte, že "vše", tak to až tak ne, spodní prádlo zůstalo. Každopádně výsledky vyšetření byly skvělé, na ty jsem si musela chvilku počkat v čekárně, kde jsem si krátila čas luštěním křížovek.Po chvilce sezení vedle dvou dam, z nichž jedna velmi intenzívně a hlavně hlasitě kritizovala svou pravděpodobně obvodní lékařku, což nelibě s časopisem v rukách snažila se vyslechnout její sousedka, která namísto, aby řekla, že si chce v klidu číst, velmi viditelně trpěla. Měla jsem se stát další obětí výřečné paní, ale nemusela jsem nic hrotit, šla jsem si hned sednout kousek opodál, baba ztratila na chvilku řeč a pak dodala, no snad jsem nic neřekla, no skoro nic pomyslela jsem si, nedostala příležitost. Naštěstí, šla za chvilku na řadu, paní sedící vedle se viditelně ulevilo, sestřička procházející kolem jen utrousila, měla jste si přesednout, občas se najde i takový člověk, my ji známe. Vzpomněla jsem si na slova svého lékaře, z počátku mé léčby, zde se můžete setkat s různými lidmi, nenechte se vykolejit, když si nechcete s někým povídat, vezměte si časopis, čtěte si, luštěte a hlavně buďte v klidu. O tom jsem ale zdaleka psát nechtěla, chtěla jsem psát o dnešním překrásném dni, kdy jsme si vyjeli kousek za město do podhůří Beskyd do malé obce jménem Řeka.
Byl příjemný podzimní den, prošli jsme známá místa a kochali se paletou barev podzimu.
Něco málo o Řece se dočtete zde:




Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"JEDEN KRÁSNÝ PODZIMNÍ "

22. října 2018 v 18:20
ŘÍJEN 2018

Za pár dní bude konec října, opakovat se, že čas běží, zřejmě nebude to pravé ořechové, ale je to tak.
Dnešní ráno bylo opět nepřívětivé, smog kam se podíváš, vůbec se mě nechtělo jít ven, ale bylo potřeba zajít do lékárny a pak pro pár nezbytných věcí do potravin, do toho blízkého řetězce, kde jsem donedávna byla hrozně nespokojená. Stačilo pár mailů a telefonátů reklamujících nesprávně uvedené cenovky, často k tomu nevhodné poznámky personálu a vida, došlo k markantnímu zlepšení. Musím však dodat, že poslední byl dost nechutný, řešený přímo na prodejně, díky mé duchapřítomnosti a mobilního telefonu v ruce s pořízením záznamu v regálu se nestalo, to co následovalo dost často - odstranění nesprávné cenovky s následným tvrzením do očí, že tam nebyla, že děkují za upozornění a ihned cenovku dodají. Vůbec jim nevadilo, že zákazník platí u pokladny vyšší cenu, než má. Tenkrát to dělalo rovnou 60,- Kč. O tom jsem všakpsát nechtěla, v archívu jsem
našla pár pozitivních fotografií z neděle 14 října, kdy jsme si zajeli za Julčou a Karlem na blízkou Žermanickou přehradu.
Julča a Karel jsou oslíci, které občas jedeme s vnoučkem navštívit, přineseme jim trochu pamlsku v podobě suchého chleba.
Karel je na pravé straně, usoudila jsem dle toho, že Julču stále odháněl a vše by snědl sám, nebo že by to byla Julča?
Voda v přehradě značně poklesla, bylo nádherné dopoledne, rybáři balili své propriety a chystali přívěsy v blízkém kempu na zazimování. Poslední den měl otevřeno také bar v ER zátoce a my si pochutnali venku na kafíčku.
Pár snímků ještě na rozloučenou s krásným prosluněným dnem než zamíříme zpět domů.
Manžel si na chvilku půjčil fotoaparát a mě nezbývalo nic jiného, než malá koláž.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" POSLEDNÍ TÁBOROVÝ "

18. října 2018 v 18:36
ŘÍJEN 2018
Po včerejší klubové oslavě našich jubilantů, kde jsme mimo jiné s ostatními kolegyněmi vzpomínaly na táborové dny, rozhodla jsem se, že dnešní článek bude posledním shrnutím mého pobytu na "Retro táboře pro seniory". Mimo jiné klubová oslava jubilantů se nám vydařila. V minulém článku jsem vám přiblížila táborový program doplněný výlety do okolí, nyní přidám noční stezku odvahy, které jsem se nezúčastnila nejen já, ale i mnoho dalších táborníků, zřejmě u nás převládal pud sebezáchovy. Z jistých důvodů vám jistě známých, raději jsem přistoupila ke koláží fotografií. Ještě jednou tvoření vlajek ...
Tvoření kresby na výkres vyjadřující osobnosti pokoje nám dalo co proto, vadou na kráse bylo to, že nejsme ani jedna výtvarně nadaná. Co budeme dělat, ptaly jsme se jedna druhé při odpoledním klidu, pár pokusů o kresbu vzalo za své a tak jsme si s kamarádkou uvařily kafíčko, zakously něco ke kafíčku a já už přesně věděla, co budeme dělat. Časopis jsme měly, nůžky a lepidlo zase instruktor a nápad byl na světě, za půl hodinky byl úkol splněn, vylepen na našich dveřích do pokoje a my stihly ještě pár minutek odpočinek na lůžku, jako na správném táboře.
Zato čistění lesa spojené s hledáním pokladu a zároveň plnění mnoha úkolů přidaných jako bonus, toho jsme se zúčastnili všichni. Na otázkách kolem spartakiád jsme si byli jistí, ovšem pohořeli jsme u názvu stadiónu, kde se konalo prví masové cvičení, později spartakiáda. Pokud si myslíte na Strahov, pak jste vedle jako my, ukázalo se totiž, že jsme nedávali pozor při přednášce v rámci Spartakiád.a názvů stadiónů viz. něco málo ze zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_strahovsk%C3%BD_stadion Během přednášky se popíjelo vínečko, kafíčko anebo něco jiného, pak se zívalo, neboť jsme byli po celém dni unavení a chyták pro "retro" táborníky byl na světě a bodíky následující den dole!
Po náročném dni čistění lesa a hledání pokladu, bylo další den na programu tvoření mandal, mohli jsme si vybrat z mnoha šablon mandal a barevného písku. Předtím nás paní instruovala, jak mandalu tvořit, co do ní vkládáme a my se ponořili do fantazie. Něco málo o mandale ze zdroje:https://cs.wikipedia.org/wiki/Mandala
Po tvoření mandal, kdo měl zájem, mohl jít na projížďku na koních, osobně mám ke koním respekt a tak jsem dala přednost malé procházce a následnému posezení u kafíčka.

Táborové dny se chýlily ke konci, nervozita v družstvech stoupala a sním i intenzívnější nácvik spartakiádních skladeb jednotlivých družstev, kde bylo zapotřebí dát hlavy dohromady, občas je i zchladit a určit směr nácviku.Stmelit choreografie vzhledem ke složení družstva, k tomu vybrat melodii, to byl kámen úrazu, ale nakonec se vše povedlo. Možná i proto, že jsem na poslední chvilku byla zdravotně indisponovaná, možná ty zvolené " otočky" mě zamotaly hlavu a já se nahlásila jako marod, s tím, že večer ponesu vlajku a vyhnu se "otočkám". Vlajka se neponese, neslo se za mnou, nakonec se ani "otočky" nekonaly a já marod plížící se podél stěn, abych aspoň shlédla úsilí svých druhů a družek dostala sodu, kde mám vlajku, když všechny družstva ji budou mít. Já nemám vlajku, ale mám "zdravý" rozum a nožky bez úrazu, vlajku klidně ponesu. To už naběhlo první družstvo a my honem sedali, aby nám nic neušlo z jejich vystoupení, následovalo další vystoupení a všichni zapomněli na vlajku, bylo se na co koukat. Perfektní choreografie, hudba k tomu, nevím, kdo byl úspěšnější, podle mě všichni, ovšem jedničkou bylo vystoupení našich instruktorů na skladbu "POUPATA", to nemělo chybu. Video dohledám a dám odkaz. Následoval poslední rozlučkový večírek s tombolou, vyhrál každý účastník. Pořádně unavení, ale spokojení odcházeli jsme na pokoje, druhý den po obědě jsme se loučili a s přáním snad se setkáme zase za rok, rozjel se každý směr domov.
S přáním pohodových podzimních dnů s fotografií stále kvetoucích muškátů na balkoně a zakoupeným, ještě nezakomponovaným vřesem

do podzimní výsadby vaše Fukčarinka

" JAK TO BYLO DÁL ... "

14. října 2018 v 21:58
Říjen 2018


Dnešní povídání o dnech strávených na "Retro táboře pro seniory," zahájím druhým dnem pobytu a jak jinak než rozcvičkou. Ve zdravém těle zdravý duch, nebudu lhát, prásknu to na sebe, náš pokoj v počtu dvou osob se této rozcvičky zúčastnil dvakrát. Namísto společného cvičení, protáhly jsme svá těla na pokoji, co se snídaně týká, tu jsme nikdy nevynechaly. Blahé byly dny, kdy se vstávalo později, dokonce jeden den po náročném večerním programu rozcvička odpadla úplně. Nikdo, ani ti zarputilí zastánci výše zmíněného hesla neprotestovali a s chutí si pospali o trochu déle.
Při snídani vždy následovalo seznámení s programem dne, první den rozdělení do pěti družstev k jednotlivým instruktorům, po skupinách seznámení s vnitřními prostory budovy, které jsou dost velké i na program při nevlídném počasí, to nás na štěstí obešlo. Okolí střediska včetně venkovního posezení a vyžití k plnění úkolů, pro jednotlivá družstva bylo prostorné i při neuvěřitelném počtu všech účastníků tábora čítajících 78 seniorů a pět instruktorů. Chvilka volna před obědem, všemi kvitující odpolední klid na kafíčko a pak to nabralo spád, nástup k plnění úkolu prvního dne, nejdříve bylo zapotřebí zhotovit oddílovou vlajku, složit slogan pro svůj oddíl, vzájemně se respektovat a snažit dohromady získat co nejvíce bodů. Naše družstvo bylo v zastoupení tří měst - Zbiroh, Třinec a Havířov, dvanáct žen a jeden muž, naštěstí manžel jedné z nás.
Debata o tom jak má vypadat naše vlajka byla různorodá,velmi a ještě jednou zdůrazňuji, velmi "náročná", za to text k písní se mnohým nabízel sám ...
Náš pokoj, manželů ze Zbirohu a dalších třech seniorek s Třince toto ryze "Retro" oblečení postrádal, o to víc jsme si užívali plnění úkolu.

Další den byl sportovní, skládající se z hodu šipkami, střelby ze vzduchovky, foukačky, hodu na cíl, zdolání překážek, střelba prakem a to vše hodnoceno body pro družstvo. Jak rádi jsme mnozí z nás zjišťovali, kde je možnost si dáchnout, kuřáci k cigaretce potřebovali kafíčko a někteří jen chvilku klidu ve stínu. Konečně vše splněno a chvilka volna před večeří, jak nám pak všem chutnalo. Večer byla přednáška na téma spartakiáda, neboť celý tábor byl v duchu "žijeme spartakiádou", po zahajovacím prvním večeru táborovou diskotékou byla taková přednáška balzámem pro naše zmožené nožky. Konečně jdeme na pokoj, kde dlouho do noci probíráme, co nás ještě čeká. Během táborového pobytu byla možnost zúčastnit se třech výletů, jeden byl na Pustevny, druhý na Bílou spojený s poznáváním vrcholků, výjezd lanovkou a zpět dle zdravotního stavu buď sestupem do údolí, nebo opět lanovkou a návštěvou ZOO koutku u Loveckého zámečku, třetí výlet do Rožnova pod Radhoštěm. Tyto výlety byly v dopoledních hodinách, po obědě hodinka, či dvě odpoledního klidu, pokud ovšem nehrozil nácvik tematických úkolů pro družstva - prvním byla "talentmánie" a druhým vlastní spartakiádní skladba. To byly úkoly přímo hororové, nápadů plno, ale i obracení očí v sloup různorodými návrhy, nakonec jsme vše zvládli. Jak to bylo dál, tak to až někdy příště, dnes jen dodám, že byl moc hezký den a my si vyjeli s manželem kousek za město k blízké Žermanické přehradě, kde jsem pořídila pár snímků, ale to až příště. Dnes jen něco málo ze zdroje: zahájení jednoho z " Retro táborů": https://www.youtube.com/watch?v=NR33HbnKyCo&feature=youtu.be
S přáním pohodových dnů vaše Fukčarinka

" NÁVRAT DO DĚTSKÝCH LET "

22. září 2018 v 19:06
ZÁŘÍ 2018


Dnes se konečně dostávám k tomu, abych napsala něco o svém pobytu na "Retro táboře pro seniory" jehož motem bylo -"Žijeme spartakiádou."
Trocha nervozity panovala u nás doma před odjezdem, balení nemám ráda a cestování už vůbec ne, zvláště do neznáma, ale to, že jedeme společně s kamarádkou, mě uklidňovalo. Jak jsme podobné našim dětem a vnoučatům, pomyslela jsem si, ještě nyní mě zní v uších jejich slova "budu tam sám, sama a má odpověď ne budou tam i jiné děti a s nimi se brzo skamarádíš".
Nadešel den "D" a v určený čas naložil mě můj muž i s kufrem do auta synovi mé kamarádky, který nás vezl do tábora. Se slovy kdyby něco, tak volej, hned pro vás přijedu. Návštěvu jsem zakázala jak manželovi, tak i dceři, která se tam za námi v týdnu chystala a dobře jsem udělala, nebyl čas málem ani na odpolední kafíčko, program byl zaplněn do poslední minuty. Tedy kdo se jej chtěl zúčastnit, vše bylo na dobrovolnosti.
Přijeli jsme na místo určení Horní Bečva - Rališka, mé oblíbené Beskydy. Celý týden bude určitě prima počasí, nebude tu takový pařák jak ve městě, vy se máte trochu závistivě, ale přejícně halasil náš doprovod. To už jsem byla v chodbě rekreačního střediska a volala do prostoru, dobrý den hlásíme se o trochu dříve do tábora, z jídelny vyšla překvapená paní Zelinová vedoucí a pořadatelka tábora. Znala jsem ji z fotografií od vnuka Ondřeje z jejich Táborové kroniky, se slovy to víte náš mladý, ten chtěl mít byt co nejdříve pro sebe, tak nás "bábi" naložil a jsme tu o hodinu dřív. Bohumín zdraví Havířov, to už u nás byla paní Helenka, kterou jsem znala z Krajského setkání seniorů" a dozvěděly jsme se, že bude naše oddílová vedoucí. Ubytovaly jsme se v přiděleném pokoji, při loučení s kamarádčiným synem začalo pršet. To nemá chybu, výhled do lesa, vzduch jedna báseň a dokonce prší, to chce kafíčko a něco k tomu nabízely jsme našemu doprovodu.
Mezitím přijížděli auta a tak jako nás, mnohé seniory přivezly jejich děti, pár jich přijelo autobusem k přehradě a odtud je na tábor i s jejich kufry přivezli naši mladí instruktoři. Kdo měl chuť a sílu vyšlápl do mírného kopce sám.
Konečně začalo být na táboře živo, vydaly jsme se prozkoumat terén zvenku i zevnitř. Sluníčko už zase kralovalo na obloze a my se vzájemně zdravili potkávajíc známé i neznámé tváře.
Z našeho klubu nás bylo osm, my dvě poprvé, šest bylo podruhé a hned začalo, to co nemáme rády - loni bylo to, nebylo ono, zarazily jsme je hned z počátku se slovy, holky pro boha, není vždy vše stejné. Blížila se první hodina společného setkání v jídelně, stoly byly přidělené hned při nástupu do tábora současně s pokojem. Samozřejmě naše holky hned reklamovaly u naší vedoucí Helenky, že my dvě nesedíme u stolu s nimi a sedí tam někdo jiný.Nám to vůbec nevadilo, naopak stačily jsme se seznámit se sympatickými spolustolovníky, dvěma seniorkami z Příboru, manželi z Čech, jedním pánem s Benešova, druhým z Bohumína a nakonec, když jsme si začali společně povídat, byly jsme vyzvány naší vedoucí Helenkou k výměně místa u stolu. Naše kolegyně nás ke spokojenosti dvou seniorek z Třince vyreklamovaly ke svému stolu. Na dotaz zda nejsou seniorky z Třince zklamané, šeptla jedna z nich kamarádce, že jsou šťastné, neboť naše "děvčata" již zažila loni a jsou nám vděčná za výměnu míst. To nic, my je zpacifikujeme, šeptla kolegyně zpět do ouška šťastné seniorce.
Každopádně večeří a vlastně následujícím zahájením nám nastal perný týden, kdy jsme neměly čas, pokud jsme se zapojily do všech pořádaných akcí, vše bylo na dobrovolnosti. Mohu říct, že pokud nám síly a nohy stačily, absolvovaly jsme všechny akce až na pár výjimek.
Po večeři byla hodinka na vzpamatování a pak nastalo to, co nás dostalo - vystoupení našich vedoucích a instruktorů v rytmu spartakiádního vystoupení "Poupata", následoval zábavný program, který jsme si všichni užili včetně početného družstva z Jeseníků, kteří byli dobrou partou, která nezkazí žádnou legraci. Dohromady se nás sjelo na tábor sedmdesát osm seniorů, kteří se postupně dostávali do dětských let ať už formou her, výletů, soutěží, či večerních tanečků v přiměřeném rytmu, nebo jen tak při posezení v přátelském povídání. Kdo chtěl a měl svůj vlastní program, bližší poznávání Beskyd, vzal si na místo oběda balíček a přišel až na večeři. Ranní rozcvičky, bodování pokojů, odpolední klid, to vše bylo v duchu táborů z dětských let, často bylo slyšet od vedlejších stolů, páni, opravdu se vracíme do dětství.
Co následovalo další dny, tak o tom až příště, všem vám přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví vaše Fukčarinka

" V BESKYDECH ROSTOU "

13. září 2018 v 22:04
ZÁŘÍ 2018


Nedá mě to, abych neukázala, co mě čekalo za překvapení na balkoně po návratu manžela z výletu do Beskyd. Ač se nevypravil na houby, přece jen jsem mu do "ledvinky" k pití přibalila plátěnou tašku a nožík, když mě volal, že našel houby, stačilo prozradit, že má sebou plátěnku i s nožíkem.
Takové množství jsem však nečekala.
Trochu jsem si při úpravě fota pohrála, větvičku jehličí jsem si přidala ze zdroje:
Zdravím vás všechny, momentálně nestíhám, trochu mě zlobí průdušky, zřejmě dostaly šok z návratu z hor zpět do města. Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" NÁVRAT DOMŮ "

9. září 2018 v 17:38
ZÁŘÍ 2018
Sláva vlasti, výletu, nezmokli jsme, už jsme tu.
Doufám, že si takto notovalo dalšíchsedmdesát pět účastníků Retro tábora pro seniory, kterého jsem se zúčastnila. Zdravím vás všechny, oznamuji svůj návrat domů.
Tábor byl opravdu "Retro", vrátila jsem se společně s ostatními spolu táborníky do dětství, měla jsem tak trochu náskok, neboť pár týdnů před našim termínem byl na stejném táboře náš vnuk Ondřej. V mailové táborové kronice jsme každý den mohli sledovat jejich táborové dění a tudíž jsem tak trochu tušila, do čeho jdu. Samozřejmě vše bylo přizpůsobené pro nás seniory, program her a soutěží byl stejný, tak jak měly děti, lišil se pouze tematicky. Ten náš byl zaměřen na téma "Žijeme spartakiádou", vše bylo podmíněno zdravotním stavem, pokud se někdo necítil, nebylo nutností zúčastnit se.
Přesto se i tak zabavil, buď jako divák, nebo si zvolil svůj vlastní program - vycházku po okolí, čtení luštění, či posezení u kávy, čaje. Pokud nechtěl, tak nikdy nebyl sám a nikdy se nenudil, naši instruktoři včetně paní vedoucí byli vstřícní a ohleduplní, včetně personálu. Jedním slovem to byl moc hezký týden uprostřed lesů a hor.
Pořídila jsem pár fotografií, na podrobnější popsání aktivit dojde později, nechci zde uvádět až příliš a tak jen sdělím, že každý tábor má své stránky, tak i má ten náš.

Složení osazenstva bylo opravdu různorodé, sešli jsme se ze všech koutů Čech i Moravy, nebyl pro nás problém utvořit pět družstev a utkat se v soutěžích, ale o tom až příště.

Spřáním pohodových dnů prožitých ve zdraví vaše Fukčarinka

" PRVNÍ V ZÁŘÍ "

1. září 2018 v 17:01
ZÁŘÍ 2018
Na " Retro táborový pobyt pro seniory " mám sbaleno, vše zdokumentováno. Budeme ubytovaní v rekreačním středisku s příslušenstvím na pokoji, tedy stanový tábor to není, to jen na okraj. Resty, které zůstávaly a daly se klidně odložit až do mého návratu domů, byly rovněž splněny.
Zašla jsem k Ružence do Kavárny a nyní si říkám, že napíši ještě první zářijový článek. Pro ty z vás, kdo se pozastaví nad "u" bez kroužku ve jméně Ruženka, mohu ubezpečit, že Ruženka mající blogovou Kavárnu je opravdu bez kroužkovaného "ů".
K napsání článku mě přiměl podivný zvuk linoucí se z vedlejší místnosti. Dobré půlhodinové burácení zvenčí se střídá s burácením mého slastně spícího muže. Znaven dnešní přípravou oběda a také určitě včerejším pobytem vnuka, který manžela opět řádně vytočil. Náš nejmladší vnuk má z našich pěti vnuků největší dar vytáčet mého muže. Možná je to tím, že je jako mnoho jiných dětí vychováván jak dnes mladí říkají "svobodně". Jsem jiného názoru a stále tvrdím, že dítě potřebuje řád a respekt již od útlého věku ve všech směrech. V tom se s mým mužem co se pobytu a výchovy vnuků u nás rozcházíme a nyní sklízí, jak se říká "ovoce." Já byla vždy tou přísnou, která vyžadovala důslednost ve všech směrech a vnoučata i naše děti to respektovali, neboť u nás pobývali velmi často, zvláště v době jejich nemoci, či prázdnin. Nejmladší vnuk mě dokonce jednou nazval "babičkou zakazovačkou," což mě rozesmálo, ale na druhou stranu trochu zamrzelo, neboť tak zbytečně dochází mezi ním a manželem ke střetu. Nejdříve povinnosti, učení, hygiena, úklid hraček a podobně a pak zábava, například výlet, procházka nebo vyprávění, či jiná poklidná činnost před usnutím. Nic neodkládat, nevršit předměty, jsem opět u toho neoblíbeného slova - "řád". Co vy, máte rádi také "řád" ať už se to týká výchovy dětí, vnoučat, ale i vaší osoby v životě. Není to myšleno tak, že je vše dané, ale že se učíme odpovědnosti, taktu a chování. Může se mnou o tom vnuk diskutovat, můžeme se dohodnout, ale ne si vynucovat, nebo být až drzý. Je potřeba vést dítě k úctě a pokoře a hlavně k rozlišení, co si může kdy dovolit a ke komu. Jiné je to ve skupině vrstevníků, jiné ve vztahu k dospělému, byť je to rodina.
S přáním pohodových dnů prožitých ve zdraví vaše Fukčarinka

" PRÁZDNINY KONČÍ "

30. srpna 2018 v 18:38
SRPEN 2018
Prázdniny se kvapem blíží ke konci, jeřabiny jsou již dávno zbarveny do krásné oranžovo červené, nejsou tak úmorná vedra od božího rána. Zkrátka a dobře začíná nejen pro malé i velké další etapa života.
Pro školáky škola, pro vystudované a vyučené nástup do práce, tedy pokud mají štěstí a práci sehnali, pak elán a hlavně snahu pracovat. Co začíná koncem prázdnin a začátkem nového školního roku pro vás ostatní, nemám potuchy.
V mém případě se rýsuje v uvozovkách návrat do dětských let, poprvé budu účastnicí společně s dalšími klubovými kolegyněmi " RETRO TÁBORA PRO SENIORY."
Kolegyně tento tábor, který se uskutečňuje již řadu let v krásné přírodě Beskyd, úspěšně absolvovaly v loňském roce. Letos jedou opět a tak jsem se rozhodla, že pojedu s nimi.
Poslední dny věnuji nejen dopisováním seznamu potřebných věcí k táboření, přípravou jídla do mrazničky pro mého muže, který tvrdí, že se nemám starat, sám, že si uvaří, ale také spoustou jiných pro mě "důležitých" činností před odjezdem. Dnešní den hned po probuzení pohledem na garnýž, kde si kralovala nádherná můra, řekla jsem dost vaření, dost bylo všech příprav, jdeme do přírody.
Manžel neprotestoval, ba naopak velmi ochotně souhlasil. Po dlouhé době jsme opět MHD zajeli k našemu blízkému lesu a kochali se přírodou.
Co se mě líbilo ...
Překvapilo mě mraveniště kousek od cesty ...




Hodinovou procházku po zdolání nejhoršího úseku ke konci našeho výletu obsahujícího výšlap do kopce mezi zahrádkami a rodinnými domky, proloženého občasnou zastávkou s tím, že si vyfotím to či ono, abych se v klidu nadechla, došli jsme k hospůdce, kde jsme si dali zasloužené pivečko.

Já černé citrónové a manžel svou oblíbenou značku.
Přeji vám všem pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví vaše Fukčarinka

" LÁZNĚ "

26. srpna 2018 v 0:41
SRPEN 2018

Včerejším dnem konečně vedra vystřídalo, chladnější počasí. Pohoda, hned se lépe dýchá a hlavně, se našla chvilka, kdy mohu usednout a napsat něco o našem pobytu v lázních Turčianské Teplice.
Mezi námi, v období našeho pobytu tam panovaly rovněž úmorná vedra s občasným odpoledním, či večerním osvěžujícím deštíkem. I to však bylo málo a při pomyšlení na proceduru, kdy vám plesknout na ramena, či kříže parafín mě ještě nyní obchází mráz.
Do Turčianských Teplic jsme jezdívali po několik roků, střídali jsme tak jeden rok pobyt u moře, druhý v lázních, až nakonec zvítězily lázně, jednak ze zdravotních důvodů a jednak nechutí vydávat se v dnešní době daleko od domova.
Jsme ze staré školy a Slovensko stále považujeme za součást naší vlasti. Zřejmě je to tím, že v našem regionu žije spousta lidí pocházející ze Slovenska, kdysi pracujících v dolech a hutích. Báječně si tam odpočineme a všude jak mezi personálem, tak místními jsme bráni jako blízcí, vždyť jste přece naši Ostraváci. Dokonce i mezi hosty se krajané najdou, tak tomu bylo i letos. Manžel pak vždy dodá ono známé "Slovan všude bratry má". Nastal den "D" a my po několika letech pauzy, kdy jsme cestovali po vlastech Českých, se opět vydali na Slovensko do Turčianských Teplic, do stejného hotelu jako před léty. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že je plno nových silnic a odboček, které tam kdysi nebyli a že není navigace jako navigace. No nebyli jsme jediní, kteří tápali, leč přinutila jsem svého muže, ať zastaví u hlídky policie a zeptá se kudy - tudy. Ochotní policisté nás několik km dokonce doprovodili a nasměrovali správným směrem. Nevím, zda by nám u nás takto vyšli vstříc, ale na druhou stranu, mám sama osobně s policií jak městskou, tak státní zkušenost kladnou.
Ovšem nejsem řidič, pouze spolucestující a jsem neúprosná k dodržování pravidel silničního provozu. Pokud je přestupek spáchán, tak plať, byť je to můj muž, nebo někdo z rodiny. Nemám ráda, když někdo ohrožuje bezpečnost druhých, že jich je plno kolem nás, jsem se opět na cestě do lázní přesvědčila. Nakonec jsme dojeli do cíle cesty zdraví a šťastní, nevyhnuli jsme se ani takové hrozné silnici, která se však konečně po tolika letech dočkala opravy.
Něco málo z historie o Turčianských Teplicích zde ze zdroje:
Mimo jiné jsem se dočetla, že se tam léčí jako v jediných lázních na Slovensku choroby ledvin a součástí dospělých klientů jsou i děti s doprovodem. To mě připomnělo naše setkání s malou velmi živou asi čtyřletou holčičkou přímo v našem pokoji.
Než jsme stačili zavřít dveře a přemístit zavazadla do našeho pokoje, najednou kde se vzala, tu se vzala, na mém lůžku seděla usměvavá holčička. Manžel zkoprněl a nezmohl se na slovo, já zůstala taky paf a vyběhla na chodbu s hlasitým dotazem do prostoru: nehledá někdo malou holčičku? To už s ní manžel komunikoval, kdepak má maminku a já na chodbě s radostí mladé paní oznamovala, že ta její holčička sedí u nás na pokoji.
Malá nechtěla jít, chtěla zůstat s námi, spokojeně si seděla na lůžku a až po chvilce slibování, že se ještě uvidíme, náš pokoj opustila. Mám ráda děti, ale musím se přiznat, že jsme potom vždy rychle zmožení procedurami dveře do pokoje zavírali.
Ubytování bylo báječné s velkou terasou a vyhlídkou na hory, které mám ráda. V podvečerních hodinách, kdy jsme tam čím dál častěji posedávali u sklenky dobrého vína a pozorovali zapadající slunce.



Následně pak měnící se barevný vodotrysk na místo dřívějšího večerního hýření a posedávání v přilehlých zahradních restauracích s tanečními večery jako před léty.
Mezi procedurami anebo před večeří, zašli jsme si na procházky do parku "Slávy", kde byl stín a plno krásných laviček nejrůznějších tvarů. Mě se nejvíce líbila lavička " Baletky", škoda, že jsem si ji nevyfotila blíže
Dvakrát jsme dali večerní posezení v zahradní restauraci za doprovodu krásných melodií, kdy mě manžel překvapil a nechal zahrát k svátku mou oblíbenou písničku "Až na vrcholky hor".
Malým ploužákem jsme zakončili druhý den lázně - ní a byli po dvou hodinách rádi, že jsme v lůžku a se smíchem, už to není, jak za mlada usnuli, abychom přežili druhý den veder.
Jak rádi jsme využívali přes den volného vstupu do minerálního bazénu, přímo ve dvoraně hotelu, kde byla minerální voda o teplotě 28°C. Poslední proceduru parafínu jsem si odpustila a raději se ponořila opět do bazénu a užila si příjemného osvěžení. Masáže, perličkové koupele, následně odpočinek na pokoji, výběr z mnoha jídel z bufetu, kde bylo dostatek zeleniny jak v páře, tak grilované, k tomu spousty různě upravených ryb a druhů masa a také jídla bezmasého. Zrovna tak snídaně s velkým výběrem všeho nač si člověk vzpomene, nemělo chybu až na pár jedinců, většinou pocházejících z východu, kteří si na talíř navalili spousty jídla a pak se v tom povrtali a šli si pro další, nejen nám trochu kazilo pohodu stolování. Jsou nepoučitelní a nevychovaní, jak už jsme zjistili dávno před tím u moře. Personál byl v celém hotelu vstřícný a při našem pobytu i odjezdu jsme nešetřili chválou.
Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" NA HOUPAČCE "

18. srpna 2018 v 20:04
SRPEN 2018

Jak na houpačce, jednou dole, jednou nahoře, tak je to i v životě každého z nás, kdo nesouhlasí, nemusí. A co vy houpete se rádi? Já ano a to už po několik let, nejdříve se svými dětmi, pak s vnoučaty a mezitím také sama.
Zrovna tento týden, zajeli jsme do Hradiště ke svému dvornímu včelaři pro med. Odtud to byl jen kousek do Komorní Lhotky na malou procházku v podhůří Beskyd.
Zrovna tam, kde je právě houpačka pro všechny - děti i dospělé. Nyní je u houpačky nová lavička, jeden se houpe, druhý si pěkně sedí a třeba luští křížovky, nebo si užívá horský vzduch. Musím říct, že tam bylo velmi příjemně, ne jako v přehřátém městě.
Stále bydlí u houpačky velmi příjemná paní, kousek dál se pasou ovečky, hned vedle je pěkné starobylého stavení.
Cestou zpět jsme se zastavili u "hrníčkového plotu" na malé kafíčko, a pak domů do vyhřátého města, kde nás čekalo malé osvěžení v podobě jogurtu s ostružinami.

Včera nás pozval vnuk na koncert jejich kapely " Světlo", jejich nový program měl úspěch a já se dmula pýchou. Užívala si večerní pohody a nemyslela na to, co by bylo, kdyby nebylo anebo bylo …
Nefotila jsem ani nenatáčela, tak něco ze zdroje:

Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" CITRÓNOVÉ OKURKY "

7. srpna 2018 v 22:02
SRPEN 2018
Zdravím všechny návštěvníky mého blogu v prvním srpnovém příspěvku. Původně měl být o lázně ní, které díky počasí bylo téměř nejen k zbláznění, ale také k uvaření.

Jeden si nevybere, naštěstí nás vždy, když bylo nejhůř, zachránil v podvečer vlahý deštík.
Jak by řekla naše babi: "netlachej a přejdi k věci", přejdu i já. Věděli jste, že existují citrónové okurky. Já tedy až do včerejšího dne ne. Zastavil se u nás syn se snachou a přivezli nám něco málo ze zahrádky. Dýni jsem poznala, avšak nevyfotila, okurky zelené i ty druhé také, rajčata zrovna tak, ale ty okrasné dýně jako citrón, ty vidím poprvé.
Informací bylo moc, teplo příšerné, návštěva krátká. Kdy odjíždí vnuk na dovolenou, jsem se vlastně nedozvěděla, následoval telefonát se snachou. Ještě jednou jsem děkovala za zeleninu z jejich zahrádky a za okrasné dýně. Za jaké dýně, no za ty ve tvaru citrónu, na druhé straně se ozval smích, to jsou citrónové okurky. Jsou moc dobré, tvarem jsou citrónové, chutí jak okurky, toho se neboj. Tak jsem se nebála a ochutnala, mohu potvrdit, jsou to výborné. No a už vím, že existují a co vy už jste je také ochutnali?
Všem vám přeji pohodové dny, prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" VČEREJŠÍ DEŠTIVÝ DEN "

19. července 2018 v 21:08
ČERVENEC 2018

Ač deštivý, byl pro mě včerejší den velmi pozitivní. Prožila jsem jedno báječné odpoledne na mezigeneračním setkání, které pořádal sociální odbor našeho města v Centru volnočasových aktivit společně s kluby seniorů.
Děti přišly se svými rodiči, prarodiči, či jinými rodinnými příslušníky na tuto akci nazvanou odpoledne plné her, aneb "Indiánskou stezkou". Na pozvánce bylo uvedeno - koná se za každého počasí.
Lilo jako s konve, muselo se improvizovat, vše bylo nutno provádět pod střechou. Než jsem začala pořizovat snímky, ptala jsem se dětí i doprovodu, zda je mohu fotit. Malá indiánka s krásnou čelenkou, mě ihned zapózovala, málem bych zapoměla, že každá indiánka, či indián měla na soutěžní kartičce své a indiánské jméno.

Naštěstí bylo dost prostoru, aby vznikla různá stanoviště a děti se svým doprovodem mohly plnit dané úkoly.
S klubovou kolegyní a mou kamarádkou jsme měly na starosti stanoviště, kde se poznávaly stromy a byliny. Další dvojice měla za úkol vytvořit pro soutěžící řeku a kajaky, s kterými se přepraví k nám na druhý břeh. Měli byste vidět, jak děti pádlovaly sedíc na židlích, aby byly u nás na druhém břehu a získaly co nejvíce bodů.
Přeskočila jsem první dvě důležitá stanoviště, kde se vyráběli čelenky a tomahavky, to měli na starosti dva senioři, dalším pak bylo rozpoznat stopy zvířat. Každopádně jsme si to užili společně s dětmi. Byli jsme mile překvapeni účastí, přesto, že lilo možná i proto, přišly i děti s doprovodem s příměstského tábora. Při vyhodnocení, dostaly děti drobné dárečky a sladkosti. Na rozloučenou jsme se pozdravily vzájemně indiánským pozdravem s pozváním dětí na podzimní "Bramboriádu ", kde se mimo her budou také péct brambory.
Všem vám přeji pohodové dny ať deštivé, přesto slunečné prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" OD VŠEHO TROCHU"

10. července 2018 v 18:21
ČERVENEC 2018

Nejdříve jsem chtěla dát na svůj na blog pouze fotografie z nedávného výletu do lesa a Sochařského parku. Nakonec při návratu domů a následném posezení na balkoně při kafíčku, neodolala jsem a pochlubím se také balkonovým zákoutím.
Kopřivy rostou doslova jako z vody. Koláž s fotografií kopřiv dříve a nyní …

Také majoránku jsem již nesčetněkrát ostříhala a usušila…
Bazalku si každou chvilku natrháme do salátů z rajčat
Narozeninová chryzantéma, kterou jsem dostala od své kamarádky, odkvetla, ale už nyní má mnoho nových poupat.
Manžel dostal k svátku gladiol, já neodolala a trochu si s fotografií pohrála.
Zvu vás do lesa, kde jsme našli pár hub, ty jsem však nefotila. Zaujaly mě červenající se jeřabiny. Říká se, jak začnou červenat, blíží se konec prázdnin, ty však teprve začaly, příroda je pár kroků vpřed.
V lese bylo příjemně, nerovný terén, kde jsem hledala houby, mě zdolal. Slíbená návštěva hájenky s exkurzí její přilehlé zahrady zachovávané majiteli v přírodním stylu se nekonala.
Marné, na návštěvy a exkurze platí dvojnásob, ohlásit se předem. My jsme však záměr navštívit hájenku z počátku neměli, to si manžel vzpomněl až v lese, že slíbil příležitostně se v hájence zastavit, aby mě majitel provedl krásnou zahradou.
Byl tam takový božský klid, dokreslený zpěvem ptactva. Aniž bych se předem rozmýšlela, vyslovila jsem svou myšlenku probíhající mě hlavou nahlas. Nedivím se, že tu paní nechce dlouho pobýt, mě by taky město chybělo. Jsem městský člověk, dodala jsem.
A co vy, jaký jste tip člověka. Mate rádi stálé ticho a klid anebo občasný pobyt v klidné přírodě a pak zase do města. Nemyslím do ruchu velkoměsta, ale přece jenom do toho svého zabydleného místečka.
Něco málo ze Sochařského parku...


Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ROSTOU "

16. června 2018 v 20:00
ČERVEN 2018
Dnešní slunečné ráno nás postrčilo vyjít si do přírody. Městskou květinovou akci a k tomu připadající kulturní program jsme zamítli. Už jsme jich zažili několik, a abych pravdu řekla, nemáme rádi přeplněné město. Volba padla na blízkou Komorní Lhotku, kde jsme také na chvilku navštívili naše přátele pobývající tam na chatě.
Procházkou kolem řeky Stonávky jsme chtěli završit náš výlet s tím, že si možná pořídím nějaké snímky z přírody, posedíme na lavičce a nabereme čerstvého horského vzduchu do plic.

Dříve byla Komorní Lhotka považována za malé lázně. Manžel vzpomínal na své dětství, kdy jej teta ze strýcem společně ze sestřenicí brávala právě do Komorní Lhotky na letní byt.
Poslouchala jsem jeho vyprávění a v tom jsem je uviděla, rostou, konečně rostou a kolem cesty. To už jsem mířila fotoaparátem na rodinku hřibů - modráků.
Prošla jsem kousek cesty zpátky, to abych si svůj sběr ještě rozmnožila.

Litovala jsem, že sebou nemám nožík na očištění, ale kdopak by se nadál hřibů u cesty lemující po obou stranách hustým porostem stromů, zrovna v těch místech. A vůbec, já šla na úlovky fotoaparátem …
Sluníčko se občas schovávalo, dokonce jednu chvilku to vypadalo, že začne pršet.


Vrátili jsme se k autu zaparkovaného před zavřeným hotelem, zamítli jsme kafíčko u sauny, domů se nám také ještě nechtělo a tak jsme zamířili k Žermanické přehradě.U přehrady jsem nefotila, bylo tam dost otužilců ve vodě, ale mohu vás ujistit, vody spíše ubývá, než přibývá. To Těrlická přehrada je od naší poslední návštěvy plnější. Krátká procházka spojená s kafíčkem a pozdějším obědem nás vrátila do reality. Zase nás čekala cesta přes okraj města, přeplněného zaparkovanými auty návštěvníků dnešního květinového dne. Naštěstí mírná kolona, jeden blokující taxík a jeho pasažéři, které delší dobu sledoval pracovník policie. Nakonec jsme se hnuli bez zásahu policie, pro ně služba dnes dlouho končit nebude. Současně se dnes jel,známý Těrlický okruh. Ve městě právě probíhá další z mnoha koncertů, následovat bude ohňostroj a teprve hluboko po půlnocí se vše zklidní. Pak si budou moci všichni oddechnout včetně policie.Vám všem přeji pohodové dny

"KDYŽ VŠE KVETE "

12. června 2018 v 21:58
ČERVEN 2018







Dnes vám ve fotografii nabídnu ohlédnutí do posledních květnových dnů, kdy jsem pořizovala ještě se svým starým fotoaparátem pár snímků z přírody. Fotoaparát tehdy dost stávkoval a já si moc přála nový.
Jeli jsme s vnukem Ondráškem za oslíky k Žermanické přehradě. Zaujaly nás obrovské lány červenající se již z dálky. Cestou zpět jsme nebyli sami, kteří odbočily na kraj lánu a fotily si tuto krásu.
O trochu lépe se zdařila druhá fotografie, chvílemi byly záběry připomínající pohled přes mikrotenový sáček. Nedalo mě to a vyhledala jsem něco málo o tomto druhu jetele, který je označován jako jetel inkarnát ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jetel_inkarn%C3%A1t
Nevšimla jsem si, že Ondrášek utrhl pár větviček jetele. Dlouho a krásně nám zdobily stůl společně s větvičkami kalanchoe - kolopějky.
Co mě kvetlo a kvete nyní doma a co na balkonové zahrádce. Děti nezapomněly na manželovi oblíbené pivoňky. Dostal je při našem květnovém setkání s části rodiny.
A když mix vzpomínek, tak sem vložím také koláž z mé narozeninové kytice …
A pak ještě co něco z balkonové zahrádky …
A nyní,to co nám právě kvete doma a na okně již s novým fotoaparátem, který jsem dostala k narozeninám od dětí. Konečně začala kvést orchidej a fialka ...


Na parapetu si svůj pobyt pochvaluje chryzanténa ...
Na balkoně se daří nejen kopřivám...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"NEDĚLNÍ DOPOLEDNE SE STARÝM KOZLEM"

14. května 2018 v 21:13
KVĚTEN 2018
Dnes nabídnu něco málo z nedělního dopoledne, kdy jsem zůstala doma a věnovala se mimo jiné vaření a focení. Chtělo by se mě napsat, že jsem zůstala doma se "starým kozlem" a toho kozla vyfotit, leč mohl by to brát někdo jako reklamu, tak se tak neděje. O tom, že by si mohl někdo myslet, že tím myslím mého muže, tak to ani ve snu nepřipouštím. Namísto toho pouze prozradím, že jsem pekla vepřové maso na černém pivu, znalci už ví, co tím bylo myšleno. Vřele doporučuji, a jelikož foto není, to abych vám nedráždila vaše chuťové buňky, jen dodám, že jako příloha byl salát z kysaného zelí, doplněn strouhaným křenem a jablíčkem. Tak teď nevím co vychválit více, zda to maso, nebo ten salát. Každopádně mana nebeská.
Nyní k tomu podstatnému, čemu jsem se věnovala v době, kdy maso bylo v troubě, a salát odpočíval v ledničce.
Kytičky, to je moje, po ročním přemlouvání orchidejí, že si v novém prostředí zvyknou, jsem se s několika bohužel rozloučila. Z počtu asi tak deseti zůstalo pouhých pět silných jedinců, jeden, nedávno narazil poupata. Mezitím jsem pátrala, které kytičky by orchideje nahradily, vyhrál Lopatkovec.

Zakoupila jsem dva, jeden kvetoucí, druhý přemlouvá zajíček ušáček, aby se nenechal zahanbit.
Dokonce nabízí úplatek, kdo z vás vidí pětikačku?
Pohrála jsem si s kytičkou karafiátů…
Pak už maso zavonělo, zvony v blízkém kostele odbíjeli dvanáct. Manžel se vrátil z výletu na kole a byl čas obědvat. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ZAHRADNIČÍM "

12. května 2018 v 19:45
KVĚTEN 2018
Zahradničím, sice na mini balkonové zahrádce, ale i tak mám radost z toho, jak to vše krásně roste. Dokonce jsem už sklidila první kytičku majoránky na sušení.
Nově jsem zakoupila obyčejnou kopřivu, která udělá plno parády. Připoměla mi ji loni Helenka B. V truhlících na okně kvetou muškáty, doufám, že ani Pankrác se Servácem a Bonifácem žádným rostlinkám neublíží.
Na zahradě u syna jsme po zimě zprovozňovali ledničku.
Všechny poličky, šuplíky a mřížky vydezinfikovat, opláchnout čistou vodou a než vše řádně vyschlo, došlo i na kafíčko s kouskem koláče.
Pár snímků ze zahrady, nejvíc se tam snad daří těmto kytičkám, které tam vykvetly, aniž by je někdo zasadil.
Všimla jsem si, že hojně kvetou u sousedů v trávě za plotem. Tak asi dílem větru a zobáčkům ptákům se dostaly o kus dál.


Pivoňky ještě nevykvetly ...
Poslední snímeček, vše dát pod střechu a domů.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" LETEM MÝM SVĚTEM"

7. května 2018 v 16:46
KVĚTEN 2018
Jsme po obědě a já si sedla ještě na chvilku k internetu s tím, že se proberu fotografiemi, kterých mě za poslední dobu přibývá a já nemám čas dát je na blog. Natož si s nimi udělat pořádek, což znamená vyhodnotit, které nechám ve složce a které půjdou do koše. Jak jednoduché oproti fotografování před mnoha léty, nechci rovnou napsat, v dobách mého mládí.
To mě připomnělo nedávnou dobu, kdy jsem vlivem okolí v polovině dubna začala "slavit" svou 65. Slavit je silný výraz, spíše jsem poseděla s přáteli, klubovými kolegy a dnes mohu napsat, že rovněž z části své rozvětvené rodiny. Nevím čím to, ale moc přátel nemá rádo fotografování své osoby, což chápu a respektuji. Zrovna tak vnuci, jen na ně zaměřím svůj foťáček, už slyším, babi né.
Všichni mohou být v klidu, oznamuji, že můj fotoaparát začal tak trochu stávkovat. Občas s ním zaměřím na objekt a vše vidím jak přes igelitový pytlík. Má svá léta zřejmě za sebou, narozeniny jsem už měla, vánoce jsou daleko, tak nevím, zda to spolu ještě vydržíme. Každopádně nějaké foto z těch posledních dnů mám.
Kytiček a hrníčků není nikdy dost a já byla obdarována několika růžemi, ze kterých jsem dnes udělala koláž.
Některé jsou ještě pohromadě ve váze, ale spíše jsou to nyní sušiny. Nic se nedá dělat, půjdou do koše.
Hrníčky, těch není nikdy dost, dva mě přibyly. Jeden od kamarádky, která vtipně využila foto z plesového posezení. Přidala tam vtipný nápis " Martičko na Tvé zdraví", dost často si udělám ranní kávu či čaj právě do tohoto hrníčku.
Druhý hrníček jsem dostala o pár dní později od dcery. Je s láskou ručně malovaný a ten využívám k odpolednímu posezení u kafíčka.
Bonboniéry, obálky a jiné dary jako jsou vínečka, z mého oblíbeného vinařství Templářských sklípků jsem nefotila. Tož ale na zdraví, to jsme si připili …
Hojně s klubovými přáteli, od těch krom jiného jsem dostala kominíčka pro štěstí. Ten od té doby na mě juká spolu s andělem strážným a malou Fukčarinkou od Květy.
Jak tak koukám Fukčarinka právě vybírá jednu ze zatáček, tak honem vyrovnat Fukčarinko a blejsknout znova ...
Počátek mého půl jubilea rozhoupalo zakoupení křesla, ale o tom jsem již psala. Křeslo je báječné, nejenže se v něm dobře čte, ale i spí. No práskla jsem to na sebe, proč ne.
Kytička od manžela s přídavkem poukazu pro dvě osoby do lázní mě potěšila.
Od Ondráška mé oblíbené chryzantémy doplněné tulipány, to bylo jako sluníčko.
Dárek od bloggerky Evičky, k dečce s motýlem přišlo jednoho dne po ránu s krásným přáním loni a nedávno další s motýlkovým zápichem do květináče.

Evičko, ještě jednou moc děkuji a také vám všem za moc hezké blahopřání k narozeninám, která mě přišla mailem, nebo rovnou na blog. Přeji vám pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka.

" JEŽIBABÍ STEZKA "

1. května 2018 v 15:47
KVĚTEN 2018
Přiznám se, občas si řeknu "co se vleče, neuteče", ale dnes raději o "Ježibabí stezce" napíši. Zítra by už bylo pozdě, nebyla by to akce aktuální.
Pálení čarodějnic, stálo na pozvánce jedné z mnoha hospůdek v našem okolí, oheň nemusím a tak velké společenské akce už vůbec ne. Zlákala nás však akce konaná o pár hodin dříve a to "Ježibabí stezka. Vnoučka Ondráška jsem vůbec přemlouvat nemusela, dědečka také ne a tak jsme vyrazili za dobrodružstvím.
Stezka povede lesem, Ondra si vzal opasek s dřevěným mečem, kdyby náhodou, tak tě budu babi chránit.
Přelétla jsem očima osazenstvo naší výpravy, zda je řádně oblečené a nazula obuv. Ouha, jak jsem později zjistila velmi nevhodnou, musím se však přiznat, že jsem mínila své dva chlapi poslat lesem samotná a já na ně chtěla počkat v zahradní restauraci u kafíčka.
Jeden míní, ježibabí mění, hned u prvního zastavení mě strhly zúčastnit se výpravy. Jsem pro každou srandu, tak jsem pokračovala dalších pár km chůze kouzelným lesem.
První zastavení bylo u dvou ježibab, které Ondráška přivítaly slovy, počkat mládenče, ty na nás mečem? Nepustíme tě dále, jedině když splníš úkol. Ondra si měl vybrat, buď ochutná sušené jedovaté houby, nebo červíky a třetí možnost byl žabí sliz. Po velkém váhání, ochutnal sliz a hned si vypláchl pusu vodou. Vysvětlovala jsem, že je to želé, ale zbytečně. Dostal razítko, celkově jich mělo být osm a šli jsme dál.
Lesní muž a další ježibaba, Ondra proběhl pod lanem bez ztráty bodů, razítka přibývala.
Skládání kostí a z nich žirafu, to byl úkol jednoduchý, další razítko a už tu bylo procházení pavučinou, tam uviděl na stole stát dvě lahvová pivečka, což bylo občerstvení pro pavoučí muže, ale Ondra se lekl, že bude muset pivo ochutnat. Domluvili jsme se spolu, že jej klidně v této ochutnávce zastoupím.
Další zastávkou bylo šklebení, po přivítání nabídla ježibaba Ondrovi mlsku a hned po té došlo opravdu ke zkřivení úsměvu, uspěl i ve šklebení, razítko bylo naše.
Trochu jsme se v lese ztratili a došli k zahrádkám, kde pod deštníkem popíjeli nic netušící zahrádkáři kafíčko. Ondra chtěl plnit úkol, plot jej dělil od stolku s kafíčkem, nakonec se vše vysvětlilo a my se kousek cesty vrátili. Nejhorší úkol byl u předposlední hlídky a to ze tří kbelíků vylovit různé havěti.
V zrní byla myš, ve vodě had a v pilinách křeček. Naštěstí všechna havěť byla umělá, nedovedu si představit, kdyby je lovilo všech 55 dětí, kteří se "Ježibabí stezky" zúčastnily.

Pro mě by to byl úkol nesplnitelný, neboť bych se takové havěti nedotkla. Raději jsem na nic nečekala, vyšlapal malý kopeček, kde jsem vyčkala na zbývající osazenstvo naší výpravy.
Konečně jsme dorazili k poslední hlídce a než Ondra zhotovil košťátko, já už seděla v zahradní restauraci.
Kafíčko, šeptla jsem na obsluhu, za chvilku přišel zbytek osazenstva. Ondra s diplomem a dobrotami, manžel s kafíčkem.
Ježibabí stezka byla báječná akce jak hospůdky, která se ve skutečnosti jmenuje "U JEŽIBABI", tak místního Svazu žen, které tam pořádají různé akce na stmelování starousedlíků s novousedlíky.
Určitě, to nebyla první akce, které jsme se zúčastnili. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ČAS ... "

26. dubna 2018 v 21:08
DUBEN 2018
Čas občas letí, občas plyne jako voda, každého promarněného dne je škoda. Opak je pravdou, občas je potřeba zvolnit.
Malý výlet do přírody, třeba na Medvědí česnek ...
nebo k rybníku ...

Nabrat sílu z okolní přírody, ovšem pokud vás neohluší zvuk motorek, jako nás nedávno uprostřed lesa.
Posedět s přáteli u sklenky dobrého vína.
Nabrat sílu ze staletého stromu, bohužel pokáceného.
Věřím tomu, že k pokácení byl důvod, neboť jsme byly na výletě v chráněné krajinné oblasti.
Zdravím všechny návštěvníky mého blogu a přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

" VÝLET K VELIČKŮM "

10. dubna 2018 v 21:56
DUBEN 2018

Kdo nebyl " U VELIČKŮ" nebyl v Beskydech, to se traduje a my se rádi k Veličkům vracíme. Tím chci říct, že do podhůří Beskyd jezdíme často, ne však k Veličkům. Jednou, dvakrát do roka a tak abychom dostáli aspoň té jednoroční návštěvě, vzali jsme to z gruntu hned v pondělí. Při nedělní snídani na otázku mého muže, kam se vydáme na výlet v pondělí, prohlásila jsem, přece k Veličkům pod Lysou horu.
Cílem nedělního výletu byla procházka kolem Olše, ale o tom až příště.
Nyní vzhůru k Veličkům a to rovnou od korýtka, pokud se vydáte do Malenovic, doporučuji zdatnějším zaparkovat auto na parkovišti u Rajské boudy. Kdeže jsou ty časy, kdy jsem se řadila mezi zdatnější, a vyráželi jsme od Rajské boudy.
Ke korýtku se váže tato pověst, více však ze zdroje: http://www.malenovice.eu/ondrasova-skala-v-malenovicich-931cz45/
U korýtka je možné se osvěžit, opláchnout a nabrat sílu. To jsme udělali až při návratu
Stoupání od korýtka je náročné, ale ne dlouhé, cestou vzhůru jsme potkaly několik mužů, kteří se vraceli z výstupu na Lysou horu. Jejich pozdrav "ahoj" mě dodával sílu popojít ještě další kus cesty a až tam si odpočinout. Tvářila jsem se, že mám před sebou náročný výstup, no kdyby chlapi věděli, že míříme pouze k Veličkům.
Cesta tam byla náročná, ale na konci nás čekala odměna v podobě rozkvetlé zahrádky plné bledulí.
Hospůdka byla zavřená, nikde ani človíčka. Poseděli jsme venku a nasávali atmosféru, pokochali se pohledem na Lysou horu, kde bylo vidět místy zbytky sněhu.
Poslední pohled na stavení za zahrádkou...

Se slovy, opět jsme to letos zvládli, na zpáteční cestu jsme zvolili sestup po sjezdovce. Prošli kolem krásné chaloupky, nepodařilo se mě dostatečně zachytit kohouta zdobící střechu.

Na louce kolem malého potůčku kvetly blatouchy, petrklíče a vůbec příroda kolem dávala vědět, že jaro vládne i zde pod Lysou horou.


Po sjezdovce se k nám blížil turista, který už z dálky volal, zda mají Veličkovi otevřeno, neměli, bohužel. Dal se s námi do řeči, pověděl nám, jak to v ty místa vypadalo dříve, otázal se, zda víme o blízkém jezírku. Informace z něj doslova sršeli, bydlel tam v těch místech na protější stráni jako kluk. Chodíval do Malenovic do školy, za každého počasí, což bylo pořádný kus cesty.
Sršela z něj radost ze života, později se svěřil, že prodělal vážnou nemoc, ze které se dostal a nyní je rád, že žije. To jsem mu věřila, ale nepřerušovali jsme jeho vyprávění, neboť taková přímá autentická, jsou velmi zajímavá. Položil poslední otázku, zda víme o Satinských vodopádech, které má probádané a taky, zda víme, že tam ve skalní díře přespávali čundráci. To jsme nevěděli, slíbili jsme, že se příště vydáme k jezírku, které je v úrovni šestého sloupu sjezdovky. Navedl nás kudy tudy příště a věřím, že měl sto chutí nás tam hned doprovodit. My jsme byli ovšem už unavení a zamířili rovnou cestou ke korýtku. Pod námi tekla řeka Satina a místy bylo vidět na dno údolí.
Více o vodopádech se dočtete ve zdroji: http://www.malenovice.eu/vodopady-satiny-930cz45/
Výlet se nám vydařil, počasí nám přálo. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" DNY TAK LETÍ "

2. dubna 2018 v 21:03
BŘEZEN 2018
Velikonoční svátky máme za sebou, před námi jsou, jak říkávala naše babi všední dny. Ovšem "všední" jak pro koho, mě čeká hotový maratón. Při nahlédnutí do kalendáře jsem se až lekla, jak jsem si to mohla takto sama naplánovat - úterý klub, s tím nic nenadělám, přece nebudu chybět. Středa kadeřnice, při pohledu do zrcadla a vzpomínce na telefonát, když jsem se před třemi týdny objednávala a prosebný hlásek na druhé straně, mě oznámil, že má vše plné až do Velikonoc, zda vydržím až do po. Nyní už je zásahu kadeřnice víc jak potřeba a tak rušit objednávku není zhola možné. Čtvrtek, urolog, tam jsem objednaná dlouhodobě a plánovaně, je to nutné dodržet. Kouknu na pátek, zázrak, mám volný den, dobře tak objednám pro klub bowlingovou dráhu. To budou mít zítra naši klubový reprezentanti radost, blíží se totiž bowlingový turnaj seniorů o putovní pohár, jehož jsme iniciátoři. Chybička se vloudila, zapomněla jsem si do velkého kalendáře zapsat z malého diáře pedikúru. Řeknu vám je to honička v seniorském věku. Do toho všeho čekám mailové upozornění z knihovny, že se blíží termín ukončení výpůjčky Husitské epopeje VI a tak se těším, až přijdu z těch všech akcí domů a plácnu sebou do křesla a budu si číst. Mimochodem zde je mé nové křeslo, které jsem si konečně po roce váhání, zda je tak nutně potřebuji, či nepotřebuji, konečně vybrala. Byla jsem dětmi pochválená za dizajn, je pohodlné, zkrátka fajn.

S tím věkem jsem si připomněla, co jsem četla u Ruženky v Kavárně. Jsou prý tři etapy života "MLÁDÍ, STŘEDNÍ VĚK A VYPADÁTE DOBŘE".
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka
 
 

Reklama