KNIHY

" CO PRÁVĚ ČTU "

14. února 2017 v 23:04
Únor 2017

Bude to už nejméně rok, co jsem dočetla druhý díl Husitské epopeje od Vlastimila Vondrušky. Ač hrubá kniha co se stránek týká, četla se rychle. Třetí díl jsem si rezervovala v knihovně a včera mě mail z knihovny oznamoval, že na mě kniha čeká.

"KDO SI POČKÁ, TEN SE DOČKÁ" hned mě prolétlo hlavou. Dopoledne jsem jela na setkání předsedů klubů seniorů a pak do knihovny a těšila se na odpolední čtení. Po přečtení pár řádků v úvodu v Prologu mě zavedlo do dávné historie roku 1426 - 1437 za časů císaře Zikmunda. Podobně jak se v Prologu uvádí - také mě se chtělo utíkat a číst v pamětech rodu Prokopů, jenž poslal dotyčnému přítel z Písku po formanovi. Honem domů, sednout si k oknu do křesla a číst ...
Dnes ráno bylo mrazivo, větve stromů v naší předzahrádce a také v okolí obalené do bílého hávu, lákaly k focení. Autobus nepočká a tak bylo rozhodnuto, žádné focení se nekonalo. Pouze krátký pohled na tu krásu kolem a povzdech, kdy už nebude smog a budu moct být konečně delší dobu venku. Nechci to zakřiknout, ale daří se mě vyhnout nachlazení, ovšem po dnešním setkání předsedů nevím, nevím. Jedna kolegyně mě přišla sdělit ke stolu, že se dlouho nezdrží, neboť je nemocná a není jí dobře. Nechápu, proč chodí mezi zdravé lidi, vždyť se přece dá poslat zástup, nebo jinak vše řešit. Ale to už odbíhám od krásné knihy, kterou milovníkům historie vřele doporučuji a dodávám - nelekejte se počtu stran 619 - kniha se čte sama.
Ještě se zmíním o knihách přečtených v době našeho stěhování, kdy jsem po večerech seděla v pokoji zavalená krabicemi od banánů - v té době mě nalévala sílu knihaSice nedlouho předtím jsem sledovala v televizi seriál natočený podle této knihy, ale čtení nebylo na škodu. Řekla bych, spíše naopak - takové poklidné čtení na stěhování. Knihu jsem dočetla v novém bytě. Jako další odpočinkovou která mě pomohla nastartovat další etapu v novém, byla kniha Cirkus Humberto Vrátila jsem se k ní po mnoha letech a věřte mě, vůbec jsem nelitovala. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" KNIHA - DOBRÝ PŘÍTEL ČLOVĚKA "

24. září 2016 v 18:02
Září 2016

Zdravím všechny příznivce dobré knihy.
Jak jsem se zmínila v minulém článku, navštívila mě "Róza viróza" a tak po několikadenním jen tak ležením v lůžku, řádným popíjením čaje, jak jinak než s medem a pravidelným užíváním antibiotik sáhla jsem včera po dobré české detektivce. K čaji doplněném pravým horským medem, jak jinak než kniha z řady původní česká detektivka od spisovatelky J. Procházkové" Když se rojí smrt"
Druhou knihou, kterou bych vřele doporučila je kniha"Slavík "od Kristin Hannahové.
Zavede nás do Francie roku 1939, mnozí z vás už tuší, že to bude o válce a těžkém období pro všechny obyvatele. V malé vesnici Carriveau to nemá lehké ani učitelka Vianne, která stojí mnohdy před těžkým rozhodnutím. Neprozradím více, než jednu maličkost, kniha se stala bestselerem roku 2015 a já na ni hodně dlouho čekala v knihovně v rubrice rezervace. Při četbě jsem se často zamyslela nad tím, jak bylo tehdy pro Viane těžké se rozhodnout.

Třetí knihou, kterou jsem četla nedávno a málem bych na ni zapomněla je opět s prostředí kriminalistů a to vzpomínky legendy pražské mordparty Jiřího Markoviče. Knihu napsal Petr Šámal formou rozhovorů s Jiřím Markovičem, který vzpomíná na různé případy a příhody při jejich objasňování. Občas jsem se zamyslela nad tím, jak mnohdy lidé zbytečně riskují své životy a z druhé strany, co vede delikventy k jejich činům. Nevím, zda bych měla tolik odvahy a odhodlání jaké měl pan Markovič setkat se s nimi po odpykání trestu.
Každopádně vám přeji pohodové dny jak s knihou, tak bez ní. Vaše Fukčarinka

" PRAŽSKÉ PŘÍBĚHY "

23. ledna 2016 v 14:42
Leden - sobota 23. 1. 2016
Opět mám problém, jaké téma dnešního příspěvku zvolit. Zážitků mnoho, návštěva výstavy, zeměpisná přednáška, klubový bowling, nové knihy, něco málo z kuchyně, radost z květů orchidejí, střípky z okolí.
Zůstanu u knih, které jsem si zarezervovala před nedávnem v knihovně. Právě čtu první díl z cyklu "Pražské příběhy" od spisovatele Dana Hrubého. Jsou to příběhy spojené s Malou Stranou a také starou Prahou.
Příběhy, které autor získal z různých rozhovorů, doplněné studiem v archívu.
Následovat bude druhý a třetí díl zabývající se Hradčanami, třetí nás zavede za řeku na Staré město.
Kniha je doplněna obrazovým materiálem předních českých fotografů pocházející se sbírky Dana Hrubého. Na doprovodném dokumentu k výpůjčce je u této knihy označeno velké "R", což značí rychlé navrácení, o knihu je velký zájem. Další označení "R" má kniha "Porodní bába z Benátek".
Autorka nás zavede do roku 1575, bude nám vyprávět o nelehkém životě mladé porodní báby Hany, které se život velmi zkomplikuje zajetím jejího muže na palubě obchodní lodi drženého následně na Maltě jako otroka. Kniha nám slibuje napětí …
Další knihou ze čtveřice je "Philomena" pojednávající o pravdivém příběhu irské matky po ztraceném synovi.
Další knihou ze čtveřice je "Philomena" pojednávající o pravdivém příběhu irské matky po ztraceném synovi. Poslední malá útlá knížečka je od Charlese - Louis Philipe - "Bubu z Montparnassu" - příběh pařížského pasáka Mořice - "Bubu" a jeho dívky.
Na závěr si neodpustím pochlubit se právě kvetoucí žlutozelenou orchidejí.
Přeji vám všem pohodové dny plné zdraví vaše Fukčarinka

" CO MĚ POTĚŠILO "

14. října 2015 v 19:21
Říjen - středa 14. 10. 2015
Jednoho dne poštou ranní přišlo mě na mail psaní a já zajásala. Vzpomněla si na mě již podruhé paní profesorka Daruše Burdová. S paní Burdovou jsem se osobně nikdy nepotkala, ale setkala jsem se s ní na blogu Haničky - Otavínky "Píseček"- http://otavinka.blog.cz/1312/daruse-burdova . Hanička nám představila tehdejší oslavenkyni paní Daruši Burdovou. Popřála jsem s ostatními blogerkami paní Burdové k jejím krásným narozeninám a vyjádřila obdiv k její vitalitě. Povzdechla jsem si při pomyšlení na společnou procházku s paní Burdovou po pamětihodnostech města Olomouce. Paní Burdová mimo jiné své aktivity se také věnovala průvodcovství. Nevím za jak dlouhou dobu, ale bylo to tuším v březnu, kdy mě paní Burdová oslovila mailem a požádala o zaslání kontaktu. Chtěla mě poslat svou knihu vzpomínek, kterou napsala ve svých krásných 89 letech - http://fukcarinka.blog.cz/1404/prave-jsem-docetla


Více o paní profesorce Daruši Burdové vám napoví zdroj - odkaz na stránky :www.rozhlas.cz/olomouc/.../spisovatelkou-v-89-letech--1538462

Od té doby uplynulo jak se říká, mnoho vody a paní Burdová se mě letos ozvala mailem znovu a oznámila mě, že další vydání - pokračování jejich vzpomínek na mě čeká v Ostravě u paní Hildy Dzikové. Tak se stalo, že jsem poznala osobně milou paní Hildu Dzikovou. Strávily jsme spolu krásné zářijové odpoledne, ze kterého jsem si vezla nejen knížku, ale také zážitek z milého setkání. Tímto děkuji nejen paní Burdové a paní Dzikové, ale také Haničce - Otavínce.


Vám všem přeji zdraví a také milé radosti vaše Fukčarinka

" MÁM ZBALENO"

11. února 2015 v 17:18
Únor - středa 11. 2. 2015

Mám zbaleno, zítra nastupuji do nemocnice, tak doufám, že nebude zákaz návštěv. Pobyt v nemocnici je pro mě utrpení, nakonec pro koho by nebylMrkající. Vyjímkou byla porodnice. Také to tak máte?Nedá se nic dělat zbalila jsem si vše co bude potřeba, tedy doufám!Usmívající se
Nezapoměla jsem ani na knížku - "ROMÁN PŮLNOČNÍ RŮŽE"
od Lucinda Riley líčí osudy čtyř generací, jeho děj provádí čtenáře pohádkovými paláci indických mahárádžů i velkolepými panskými sídly anglické šlechty, od idylických časů starosvětských pořádků před první světovou válkou až po hektickou globální společnost moderní doby. Na pozadí dějin sleduje pozoruhodný život krásné a inteligentní Indky Anahity.




Druhou knihou je "FABRIKA" od spisovatelky Kateřiny Tučkové a kolektivu za jeho pomoci byla kniha napsaná.
Moravský Manchester, tak se říkávalo Brnu v dobách jeho největší slávy. Látky ze zdejších textilek zaplavovaly doslova celý svět a bouřlivý průmyslový rozmach v 19. století proměnil město v sebevědomé a moderní centrum. Slavné vily, nádraží, ulice a parky a koneckonců i brněnský hantec, to vše vznikalo v souvislosti s rozvojem textilnictví. Odvrácenou stranou tohoto vzmachu však byly stávky zbídačených dělníků, sociální problémy a sirotčince plné dětí pracujících od rozbřesku do noci v prachu a hukotu tkalcovských strojů. Kniha vypráví příběh pěti generací rodu Johanna Heinricha Offermanna, který do Brna přišel v roce 1776 jako chudý vlnařský odborník. Zanedlouho však založil manufakturu a stal se jedním z nejvýznamnějších textilních baronů. Ve strhujícím vylíčení rodinné historie se odráží i celá 250 let trvající minulost moravského Manchesteru.
Do třetice humorná knížka, na kterou se moc těším je od autora Filipa Hrubého "TÁTA MEZI ŽIRAFAMI".
Kniha vypráví o tom jak autor strávil (zřejmě jako první český muž) mateřskou dovolenou v Nairobi v Keni poté, co zde jeho žena získala pracovní nabídku a on se po osmi letech na manažerské pozici v korporaci rozhodl, že je čas na malou životní změnu. Odjel tedy v roli otce v domácnosti se ženou a dcerami na rok do Afriky.

Milý zlatí, zbaleno mám, knihy jsem si přibalila, optimismem jen srším a říkám si: "Bože ať už je to vše za mnou"PlačícíUsmívající seMrkající Mějte se fanfárově vaše Fukčarinka

" MÁM RADOST"

24. ledna 2015 v 15:21
Leden - sobota 24. 1. 2015


Vážení mám radost,pokud se domníváte, že se tak jmenuje dnešní kniha, kterou vám chci zde představit jste vedle. Naše babi by řekla:" Jste vedle jak jedle"! Mám radost, že jsem při svém dnešním toulání na spřátelených blogách objevila nové příspěvky na blogu u Ivy - http://iva221.blog.cz/ Bohužel Iva nás opustila, toto vše nám oznámil na jejím blogu jednoho dne její manžel. Byla to určitě pro nás všechny velká rána a tak jak já vzpomínám na Ivu, vzpomíná také mnoho z vás blogerů. Kdo jste ji znali, určitě pochopíte proč je v mém úvodu tato krásná kočka. Jednoho dne jsem měla komentář u svého příspěvků od Mirka. Aha, řekla jsem si, nový návštěvník a nemá zřejmě svůj blog. Dnes vím, že to byl pan Mirek a jsem tomu ráda, ráda proto, že našel sílu dál pokračovat v psaní na blogu své ženy. Našel sílu jít kupředu a tak určitě nejen já přeji panu Mirkovi to, co jsem napsala ve svém komentáři - pohodové blogování. Do rubriky jsem si dala opět adresu blogu Ivanky - Mirek od Ivanky.
Mé doporučení - kniha, kterou nyní čtu: "BÁJEČNÝ KRÁMEK S ČOKOLÁDOU" Foto knihy čerpáno ze zdroje, svůj foťák mám daleko - vedle v pokoji.Usmívající se

Anna pracuje v továrně na čokoládu na severu Anglie je ač již třicetiletá, přesto sama. Po úrazu se v nemocnici setkává se svou bývalou učitelkou francouzštiny Claire a obě ženy se spřátelí. Sled událostí, které Annu potkají, přiměje Clair Anně pomoci. Spojí se s dávným přítelem v Paříži a jí nabídne Anně možnost odjet do Paříže a vypomáhat v obchodě proslaveného výrobce čokolády Thierryho Girarda, se kterým kdysi prožila milostný románek. Anna, chvílku váhá, ale nakonec se po propuštění z nemocnice do Paříže vydá. Není si úplně jistá svou francouzštinou. Vsazená do zcela jiného prostředí, než na jaké byla zvyklá, poznává spoustu zajímavých lidí včetně těch, kteří byli součástí Claiřina života, když byla v sedmdesátých letech v Paříži jako au-pair. Příběhy Anny a Claire s odstupem několika desetiletí, kouzlo Paříže a lahodná chuť čokolády se prolínají, aby se nakonec kruh uzavřel.
Mohu doporučit, kniha je čtivá, báječně se čte s kouskem kvalitní čokolády v ústech.Úžasný
Vám všem přeji pohodové dny. Dnešní ráno mě přivítalo pošmourně, s malým popraškem sněhu, který chvílemi ještě padá. Vypadá to na zítřejší procházku s vnukem za našema kamarádama k přehradě za oslíkama a psem Vilíkem. Vaše Fukčarinka

"KNIHY"

16. července 2014 v 21:18
Červenec - středa 16. 7. 2014

Snad snaha odehnat, nebo lépe řečeno oprostit se od tématu v mém minulém příspěvku "Rozum mě to nebere", uvádím zde tipy na prázdninové čtení.



Tajný agent na zaoceánské lodi má za úkol identifikovat pašeráky jihoafrických diamantů pro Al-Kajdu. V době, kdy se mu podaří najít sametový pytlík s drahokamy, zjistí, že za jejich třpytem se pachtí další tajní agenti, teroristé i lupiči. Lehké čtení, právě tak na zapomění všeho, co nám rozum nebere. Mrkající

Druhá kniha, opět detektivka,ve které se setkáme s ambiciózní a svéráznou agentkou českých tajných služeb. Ta odlétá do Dar el Salaamu v Tanzanii, kde má za úkol sledovat dva podezřelé...
Přeji vám, pokud se do některé knihy začtete pohodové chvilky a hlavně zapomění všeho co vám taky rozum nebere vaše ....




"PRÁVĚ JSEM DOČETLA"

11. července 2014 v 23:03
Červenec - pátek 11. 7. 2014

Knih, které jsem v poslední době přečetla jsou z různých oblastí literatury. Některé knihy jsou rázu odpočinkového, pak detektivky plné napětí, jiné z historie. Ty poslední čtu často. Poslední knihou byla Přemyslovská epopej od Vlastimila Vondrušky "Král rytíř III."

Druhou pak kniha od stejného autora historický román s detektivní zápletkou - "Ještě že nejsem kat".
Číst Epopej byl moc hezký zážitek, avšak trochu problémem byla váha knihy, jenž čítá spousty stran.

Od historie jsem přešla k úsměvné knize Frederika Backmana "Muž jménem Ove" - komu z vás se líbil film s Jackem Nicholsonem "Lepší už to nebude", má o zábavu s touto knihou postaráno.

Po přečtení "Muž jménem Ove" jsem se opět vrátila k historii. Napínavý detektivní román "Ještě že nejsem kat", se odehrává v renesanční Praze.
"Lázeňské dobrodružství" od Romana Ráže -
zachycuje pohnuté dny, bojů levice s pravicí o charakter nového českého státu. Na pozadí historických událostí se rozvíjí příběh vídeňské Češky Marie Klánské, která odchází do rodících se moravských lázní Slaňan, kde prožívá nejen své problematické manželství, mateřství, novou lásku, ale i ztrátu všech životních jistot. Hlavně však "dobrodružná" léta války, tolik měnící lidské charaktery.
Je to velmi poutavé vyprávění o této době.















Kniha "Bodyguardka" od Hilji Ilveskerové je napínavý detektivní román. Hlavní postava knihy je "Bodyguartka Hilja, která pracuje pro finskou podnikatelku. Ta podniká v ruských realitách. Ženy se ale těžko snášejí, Hilja po jedné hádce odmítne pro podnikatelku dál pracovat. Více již nebudu prozrazovat.








"Dobrodružství milovníka knih" od Charlieho Loweta
román o lásce, vzácných knihách a jedné literární záhadě. Napínavé čtení jak ze současnosti, tak ze vzdálené historie protkané tělesnou blízskostí ženy a muže a jejich společnou láskou k umění.



Těm z vás, které zaujala některá z mých přečtených knih a rozhodnou se ji přečíst, přeji pohodové chvíle. Ať už to bude formou vypůjčení z knihovny, tak jak to dělám já, nebo zakoupením v knihkupectví.

Všem vám přeji pohodové dny plné zdraví vaše , děkuji také za návštěvy na mém blogu.

"PRÁVĚ JSEM DOČETLA"

24. dubna 2014 v 23:26
Duben - čtvrtek 24. 4. 2014

Knihu od Evi Urbaníkové a Denisi Ogino " Suši v duši" jsem četla dá se říct skoro jedním dechem. Píši skoro, neboť jedním dechem bych byla bývala četla, nebýt přípravy Velikonočních dobrot.
Nakonec jsem stihla vše. Děj knihy nás zavede ze Slovenska až do Japonska. Pokud tušíte, že příběh nám přiblíží jak mladá děva šla hledat štěstí do Japonska, které si mimochodem velmi oblíbila, tak tušíte velice správně. Více vám nebudu prozrazovat .....

Knihu od americké spisovatelky Lafferdy Lindy - "Lazebníkova dcera" jsem tuším zde již zmínila. Historie, daleká minulost, děj se většinou odehrává v Českém Krumlově. Loni jsem v Českém Krumlově byla na pár dní a tak jsem se dosti často při čtení knihy v duchu ocitla pro mě na známých místech.
"V příběhu podle skutečných událostí románu Lazebníkova dcera vracíme se do rudolfínského období - autorka ač američanka, knihu napsala velmi citlivě. Při čtení jsem nabyla dojmu, že nečtu, ale promítám si film z historie.

Další přečtenou knihou, jenž jsem dostala jako dárek přímo od autorky paní Daruše Burdové "VŠECHNO SE MĚNÍ JEN VZPOMÍNKY ZŮSTÁVAJÍ" jsem četla s pocitem, že v době, kterou paní Burdová popisuje, žili mý rodiče. Rodiče mě o této době mnoho nevypravovali a když něco, tak z té druhé strany. Sice táta byl živnostník, máma v domácnosti, ale to mnohem později. Nejdříve táta jako krejčovský učeň ve Vídni, maminka služka u sedláka v Tavíkovicích a později tuším v Plavči. V knize se paní Burdová zmiňuje o brigádě v rodině sedláka v Tavíkovicích.
Vyprávění paní Burdové o tom co prožila jako malá až do své dospělosti. Studovala, žila chtělo by se říct na trochu jiné úrovni, ale byla vedena k pracovistosti a šetrnosti. Mnohé se prolíná, ač se to nezdá s tím co si vybavuji z toho mála co mě rodiče řekli. Tato kniha byla zcela jiné čtení - zamyšlení, obdiv a porovnání s vyprávěním mých rodičů. Mnohé jsem se dozvěděla a určitě budu čerpat při mém příležitostném povídání se svými vnuky. Určitě hodně z vás zná to známé - babi, dědo povídej něco jak jsi byla ty nebo tvá maminka malá. Většinou je to v době, když už mají spát a jim se tak nechce.
Nechala jsem si povídání o této knize až na závěr, ale závěrečnou u mě tato kniha nemá. Bude pro mě námětem na čerpání mnohého právě při povídání mým vnukům ..........

Mám ráda knihy a květiny, nyní mě doma kvetou tyto nádherné orchideje ......


Orchidej úplně v pravo mě kvete už dlouho, tuším, že má dvanáct květů, před několika dny jsem objevila u ní další výhonek s poupaty. Knihy a květiny mě dělají radost, doufám, že i některým z vás jsem udělala dnes radost. Někomu možná tipem na knihu, někomu pohledem na mé krasavice - orchideje.
Všem vám přeji pohodové dny a také zdravíčko. Vaše Fukčarinka



"PRÁVĚ JSEM DOČETLA ..... "

23. února 2014 v 13:13
Únor - nedělě 2014

Mé návštěve knihovny předchází předem napsaný seznam knih, které bych si chtěla vypůjčit. Je to tak díky vám moji milí. Je dobré si navzájem sdělit, která kniha nás zaujala.
Dočetla jsem knihu "NOC V RÁJI" od spisovatelky Candipe Proctor - děj se odehrává v Jižní Welsu roku 1808 - v úvodu na dvoře věznice, kam si v jednom deštivém dni přijel kapitán, jenž nedávno pohřbil svou ženu - pro novou služku, toho času vězeňkyni.....
A dál, dál se rozvíjí příběh hrdé ženy - vězenkyně a naoko drsného farmáře. Spisovatelka sleduje zdárně dění kolem dvou hlavních postav, nezapomene však čtenářům působivě představit život na farmě v daleké Austrálii ..... drsné, svým způsobem něžné a napínavé.

Další z těch šesti půjčených knih je kniha od Ivy Pekárkové - " Sloni v soumraku". Pokud jste již četli něktrou z knih od Ivy Pekárkové, jistě mě dáte za pravdu, že to bývá obvykle pekelný nářez -" Ironie patří k mužům - a k Ivě Pekárkové - takto čerpáno ze zdroje a já se pod to podepisuji - viz. taková je autorka a její knihy já ne.Mrkající Co k tomu dodat - počtěte si neobyčejně drsné příběhy, jsem zvědavá, zda budete kulit oči, tak jako já, zvedat obočí a říkat si je "TO" možnýPřekvapený Mrkající
Na co se velmi těším? Tou je kniha Zory Beránkové "PO MEČI A PO PŘESLICI", škoda jen, že jsem si nepůjčila předcházející díly. No co není může být, mám tu ještě další knihu .....
A tou je kniha od Petra Peterrsona "Na sibiř" - Dánský venkov třicátých let minulého století - kniha nominovaná na Severskou cenu za literaturu.
Dvě poslední knihy jsou od Sabine Ebertové , dočetla jsem se o třech dílech - triologii. Naše paní knihovnice mě sdělila, že dílů je pět. Mám půjčený druhý a třetí díl, tři další jsem si rezervovala. První díl - Tajemství porodní báby, 4čtvrtý díl - KLetba porodní báby a pátý díl - Sen porodní báby.
Doufám že klient knihovny co má knihy půjčené čte rychle. Nejraději bych začala pochopitelně tím prvním dílem.
Při čtení nezapomínám na svou rodinu a něco dobrého jim uvařím, či upeču. Zrovna včera tyto rohlíčky plněné ořechovou náplní. Recept dám příště ..........
Všem vám přeji pohodové dny vaše

" PRÁVĚ JSEM PŘEČETLA"

4. ledna 2014 v 22:38
Leden - sobota 4. 1. 2014

Jsou chvíle, kdy je těžké pochopit, vžít se do dané situace. Dnes odpoledne, když jsem dočetla tuto knihu, mnohé jsem pochopila ..........
Tenkou, nenápadnou, kterou jsem objevila v knihovně mezi knižními novinkami. Stojí opravdu za přečtení ........
Další knížka - detektivka, plná záhad a napínavých momentů je pokračováním kníhy "Mezi zrnky kávy" ...... Nechtělo se mě odbíhat a nyní fotit, fota viz. zdroj.

Knihy Dcery pana Darcyho a Dcera Egypta jsou historické romány.

















Mě ovšem nyní láká otevřít tuto knihu .......
v roce 1919 připlouvá na Tasmánii mladá Francouzka Clementine s půlroční dcerkou Mary. Jejím snem je najít rodinu svého muže, za kterého se provdala během války. Pátrá, ale výsledky nejsou nijak závratné, přesto se rozhodne na Tasmánii zůstat ........
Řekněte sami, neláká vás, tedy pokud jste knihu již nečetli začíst se se mnou. Všem vám přeji pohodové dny vaše

" PŘEČTENÉ KNIHY ...... "

4. listopadu 2013 v 14:52
Listopad - pondělí 4. 11. 2013

Dnes má svátek Karel - Karla, jméno Karla je pro dívku nezvyklé. Já se s tímto jménem úplně poprvé setkala v povídce Boženy Němcové -"Karla" - chlapce vydávala jeho maminka od mala za dívku, chtěla jej uchránit od vojny, tehdy se rukovalo tuším na sedm let?
Ať je to tak, či tak vojna to byla těžká, válčilo se a každá máma se bojí o své dítě. S dalším jménem Karla, tedy dívčím jsem se setkala při návštěvách v kadeřnictví - tam byla recepční se jménem Karla, tato Karlička byla velmi pohledná a milá dáma. Bohužel, není již mezi náma.
Jednou jsem se setkala s Karlou a to Karlou Pražákovou v mých komentářích, vida řekla jsem opět jedna "Karlička", ne že by paní Karla na mě zanevřela občas se u mě objevíUsmívající se. Další Karla, kterou jsem poznala je vnučkou mé klubové kolegyně. Ovšem zcela něco jiného je Karel, tak Karlů, Kájů - i Maříka mezi nimi znám, těch je plno. Nesmím zapomenout při této příležitosti na oslavy svátků Karla, tedy nevím jak nyní, ale dříve v zaměstnání jen tak Karlovi ten svátek neprošel. Jů, to bylo veselo, pak na Josefa a tím vše veselí končilo.
Tak tedy Karličky a Karlové k vašemu svátku přeji zdravíčko
To jsem to odbočila, chtěla jsem zde dát tituly přečtených knih a ono bum bác a byla jsem u Karla - u paní Božene Němcové, však mimo krásnou povídku "Karla", měla doma i dva Karlíky ta paní Božena.
A knížku, kterou jsem přečetla? Jsou dvě - první je
úsměvné čtení o soužití češky a řeka ......
Druhou knížkou, vonící kávou, s pár návody jak tuto omamnou vůni a chuť kávy docílit s přechodem do napínavé četby - vražda, nebo nehoda? Tak toho se dopátrá ten, kdo si knihu přečte až do úplného konce. Já dočetla, ale neprozradím .......
snad jen malá ochutnávka z obalu knihy ......
Kdo mě zná, ví, že čtu vesměs knihy historické. Občas udělám vyjímku a začtu se i do knihy úsměvné, či do detektivky. To co jsem v poslední době četla, nebyly jen tyto dvě knihy, ale také knížka od Ivanky Deváté "Jak jsem se zbláznila" - opět kniha úsměvná. Další knihou byla Paní Boleyová od Brandy Purdyové - zde byly jak jinak velké intriky, jinými slovy: " Kdo jinému jámu kope, sám do ní spadne !"
Od léta jsem měla ještě resty z keramiky, kde jsem si zhotovila ptáčky zpěváčky - docela jsem je vybarvila zvesela a tak nám nyní dělají radost na chodbě ....


PRÁVĚ JSEM DOČETLA .....

1. října 2013 v 19:12
Říjen - úterý 1. 10. 2013


Tato kniha byla pro mne v době mé nemoci to pravé ořechové. Zarazilo mě v poznámce, že celá kniha je fikce, pravda inspirovaná skutečnými zážitky, ale nakonec jsem se začetla a nelitovala. Trocha historie namíchaná s dnešním světem a navíc prolnutá sexem. Jo, román tak akorát do postele, když se vám nic nechce, hlava třeští, v krku bolí. A pak, když se na chvilku uleví a vy vezmete knihu do ruky jako, že si teda něco přečtu, ať vše přežiju a ono vás to chytne! Tak právě tak se mě,vedrala pod kůži tato kniha …….. "KRÁLOVSKÉ TAJEMSTVÍ" od Lenky Cyprisové

Rozečtené mám "STARÉ POVĚSTI PRAŽSKÉ" od Adolfa Weniga
Všem vám přeji pohodové dny, plné zdraví, třeba taky s nějakou knihou, či jinou vám milou činností. Vaše stále ještě nepoletující Fukčarinka .........

" PŘEČTENÉ KNIHY ...... "

15. září 2013 v 19:00
Září - neděle 15. 9. 2013

Čtu hodně a ráda již od ranného dětsví. Dokoce jako dítě školou povinné, bylo to asi v třetí třídě, pomáhala jsem v knihovně knihy ošetřovat. Tehdy paní učitelka Pokorná, místní knihovnice říkala: " Budeme takové lékařky knih, my je ošetříme a vrátíme je zpět do života".
Lepily jsme stránky zpět, přebalovaly, narovnávaly zohýbané listy. Měla jsem tehdy moc dobrý pocit, radost? Ano spíš radost, že můžeme knihy dát zpět do polic k vypůjčení. Občas mě tatínek koupil knihu, tu k narozeninám, či za vysvědčení. Bylo mnoho knih co jsem zdědila po sourozencích, ale taková ta darovaná kniha jen pro mě, to bylo něco moc krásného.
Také od svého dědečka jsem dostala pár knih, sice mámina poznámka, že druhým vnoučatům dává peníze a sladkosti a mě starou knížku na chvilku mráček přinesla, ale ten se záhy rozplynul, jak jsem se začetla do darované "staré" knihy. Byli vesměs úžasné,třeba Honzíkova cesta, k té jsem se často vracela. Měla jsem ji dlouho, svým dětem jsem z ní četla a pak sami ji měly jako povinnou četbu ve škole.
Půjčila jsem ji dětem své známé, aby nemusela za novou utrácet peníze, byla tehdy samoživitelka. No a jak to tak chodí, kniha se mě již domů nevrátila. Škoda, byla nádherná, a hlavně vzpomínky byli moc krásné. Objevila jsem tehdy knihy u dědy na půdě ve starém vojenském kufru .....
Nyní ve věku seniorky začala jsem navštěvovat opět knihovnu a občas jak si tam knihy vybírám, vzpomenu si na tu naši malou knihovničku a na paní učitelku .....

Jsou knihy, které přečtu se zájmem a jsou knihy o kterých přemýšlím dlouho po přečtení. Mezi takové patří i Žítkovské bohyně ......

Další takovou knihou byla ......

Měla jsem štěstí, vybrala jsem si tentokrát v knihovně moc dobře .....
Dokonce i "Hříšný světec Janák" stál za přečtení a poté za zamyšlení ....... třetí kniha o lékařích byla poučná a velmi zábavná .....
Tak a to je k mým přečteným knihám vše, možná vás budou některé titulky inspirovat. V tom případě přeji pohodové čtení. Vám ostatním pohodové dny u vašich koníčků a nebo, jen tak jak já říkám při "LELKOVÁNÍ". Co vy na to, lelkujete občas? Já ano ...... vaše Fukčarinka
A ještě něco málo co mě doma na okně stále kvete od června ........

Co mě přivezl domů můj muž z výletu na kole .....
A nakonec diplom od Nattty
A to už je opravdu vše, teď jen ty pohodové dny a zdravíčko všem ......

" CO PRÁVĚ ČTU"

19. května 2013 v 23:07
Květen - neděle 19. 5. 2013

Poslední dobou hodně čtu. Ruční práce jdou mimo, do kroužků taky nechodím. Poslední dobou ani nefotím co uvařím, nebo upeču. Vše toto plyne kolem ......
Dneska to byla žampiónová omáčka, kousek masa k tomu a nezdravý knedlík. Vše bylo tak dobré, já knedlíky dva. Ten třetí snědl vnuk a dobře udělal. V sobotu jsem upekla bábovku na plech a do těsta přidala vločky, sekané mandle. Dělala jsem těsta dvě, světlé a tmavé. Vonělo to celým bytem a byla to dobrota, která přišla vhod na chatě ke kafíčku.
Sobotní cesta na zahradu, nic moc počasí, ale nevzdali jsme to a věřili v pěkný den........
Nakonec se takhle vyčasilo a užili jsme si krásný den ve společnosti syna a vnuka procházkou po okolí ....
Poměnkový ráj u sousedů ........
Nakonec zbyla i chvilka na knížku, kterou právě čtu. Omlouvám se za nekvalitní snímek .......
Vrátila jsem se po menší odmlce opět ke knize z historie z doby panování Zikmunda Lucemburského. Napsal ji pan Jiří Hanibal, čte se jedním dechem, je moc krásně napsaná ......
Před touto knihou jsem přečetla pár společenských románů ......
Trocha napětí a rivality byla v těchto dvou, vlastně vidíte popletu? Veverky z Central parku teprve vyjdou. První díl je Žluté oči krokodýlů, druhý pak Pomalý valčík želviček ....... První dva díly vedly k napětí a zamyšlení zároveň.
Lanýže byla oddechovka, kde zvítězila zvědavost jak to vše dopadne ......
Při čtení knihy "Opraváři pomatených duší", jsem byla sama pomatená z výsledku té opravy ........, nebo nápravy? Usmívající se
Byla jsem na pár akcích klubových, pak na vystoupení folklórního souboru "Vonička". Čeká nás akademie ZŠ, kde chodí naši tři vnuci. Starší vnuk se mnou natáčel pár výstupů do medailonku na Akademii jejich ZŠ, kde se bue jeho třída loučit se svou třídní. V medailonku představuji jejich třídní v roce 2047.......... legrace kopec a těch textů co jsem se měla naučit ....., no hérečka bych být nechtělaSmějící se
Zúčastnila jsem se akce jedné nadace a byla z toho velmi rozpačitá ........
Čeká mě zúčastnit se soutěže "Člověče nezlob se" v penzionu pro seniory, pak smažení vaječina našeho klubu spojené s kuželkami .......
Pak bych chtěla dokončit oslavy narozenin, které stále s menšími přestávkami pokračují. .......
Všem vám přeji pohodový týden a jak jen to půjde zaletím k vám na vaše blogy ......

"JEŠTĚ, ŽE A NEBO JEŠTĚŽE?"

10. dubna 2013 v 18:38
Duben - středa 10. 4. 2013

Je duben a aspoň tedy u nás ve Slezsku stále platí: "Duben ještě tam budem".
Jen se podívejte na ty fotky. Je to foceno dnes v údolí, ve vesničce s názvem Řeka, 20 km od našeho města. Již jsem se o této vesničce ve svých článcích zmiňovala. Dnes jsme tam s mým mužem dojeli, sice neplánovaně, ale nakonec jak se říká: "Konec dobrý, vše dobré"!
To bylo tak, náš nejmladší vnuk Ondrášek je poslední dobou jen maminky! Bez maminky nedá ani ránu, takže manžel abychom si vnuka užili domluvil společný výlet do přírody. Namířeno jsme měli do blízké Komorní Lhotky, já se mimochodem těšila, že se opět zhoupnu na houpačce, tak jako vždy. Když už jsme dnes čekali ve smluvený čas a "DEN" na naše společné výletníky před jejich domem 10, pak 15 minut, začala jsem mít neblahé předtuchy.
Manžel nechtěl naši Simonku prozvánět telefonem, jen konstatoval, že malý určitě lítá po bytě a nechce se oblékat v předtuše, že výlet bude bez maminky. Nakonec prozvonil, "á" dozvěděl se, že jsou ve školce. Ten výlet byl totiž domluven až na čtvrtek! Dnes je středa, Mrkající a tak si tu žijem senioři, někteří ani neví co je za den.
Oj, oj, povídám dědečku, tak jedem do knihovny, no a "DEN BLBEC" byl rozjetý v celé parádě. Naše knihovna má ve středy až odpoledne babí, zaznělo z úst mého muže. Jo, jó, ale už je po dvanácté, tak tam jsou.
Co myslíte byli? Né, až od 13 hodiny, tak se jelo na hory. A kam, kam babi kam? Na houpačku né, tam pojedem zítra, tak do Řeky.
Fajn jelo se do Řeky, jak tak jedem, začalo pršet, no říkám "DEN BLBEC" byl do nás zakousnutý. Nevadí dáme kapuce a budem se procházet zavelela jsem. V duchu jsem si říkala: "Ještěže mám ty prima knížky"! V knihovně na mě čekala další zarezervovaná kniha, jaká asi bude? Ty co jsem četla nyní, byli takové pohlazení, zvláště ta poslední.
Naše povedená mamička, to bylo zrovna pohlazení po duši. Co jsem se u ní nasmála. Mamička byla tak trochu číslo a autorka tam skvěle líčí různé příhody. Neváhejte a knihu si zkuste půjčit, já ji měla také z knihovny.
Došli jsme až ke sjezdovce s označením "Modrá", kterou jsem zdolala osobně dvakrát. Vždy propocená a k smrti vyděšená. Nejlepší na ní byla jízda nahoru, dolů děs a hrůza .....
Zjistili jsme, že tam mají postavený nový občerstvovací bufet .....
tož tam by se to kafíčkovalo, pomyslela jsem si a nebo grogovalo, kousek dál je malé welnes. Pršet přestalo a my si povídali a procházeli. Nakonec tam bylo fajn ......
Těšila jsem se domů, teda napřed do knihovny, kde už mezitím otevřeli a říkala jsem si: "Ještě, že je mám a nebo ještěže je mám?" Jak se to píše, tak jsem doma nahlédla do zdroje, kde byl dotaz:
Viz. zdroj:
Tedy píše se: "jěště, že" nebo "ještěže" či bez čárky "ještě že"?

Příruční slovník českého jazyka z let 1935-1957 se sice zmiňuje pouze o pravopisné podobě "ještě že", většina slovníků (např. Slovník spisovného jazyka českého z r. 1989, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost z r. 1994, Trávníčkův Slovník jazyka českého z r. 1952) ovšem uvádí jako správné oba dva tvary - "ještě že" i "ještěže". Trávníček hodnotí tvar "ještěže" dokonce jako vhodnější.

Každopádně si říkám jak je fajn si přečíst dobrou knihu.V knihovně na mě čekala - Bohyně odplaty od Lindesey Davisové. Jak jsem usoudila bude to kniha plná záhad a napětí - Katko Usmívající se
Opět - viz. zdroj.
- Léto roku 77 n. l. vrcholí a soukromého informátora Marka Didia Falcona pronásleduje nepřízeň osudu. Pouze práce mu může alespoň na chvíli pomoci zapomenout na smutek ze smrti blízkých. S dlouholetým přítelem Petroniem Longem se vrhá do pátrání po záhadně zmizelém manželském páru, který dodával sochy jeho otci. Hlavními podezřelými jsou nechvalně známí Claudiovci z Pádských bažin. Postupně se ukazuje, že propuštěnci mají hodně dlouhé prsty a ochránce na nejvyšších místech, což ale Falcona s Petroniem nemůže zastavit. Objasnění případu se stůj co stůj snaží zabránit i vrchní špeh Anacrites. Mrtvých přibývá a děsivá pravda pomalu vyplouvá na povrch.
Brrrr, snad se nebudu bát ....MrkajícíMlčící
Tak ještě poslední foto s dnešní vydařené procházky
Domů jsme dojeli už za pěkného počasí, sluníčko začalo opět laškovat a jen jsme zavřeli dveře tak dokonce vykouklo v plné kráse. Na dvorku nám sníh už po většinu roztál, drží se snad jen v místech kam slunko nedosáhne.
Tak to byl můj dnešní den s popleteným dědou a zítra vyrazíme s naším Ondráškem na hory znovu, jo na tu houpačkuMrkající.
Ještě mám přečtenou další knížku, ta je opět pro zasmání, takové odlehčení. Na druhou stranu je fakt málo těch "CHLAPŮ"...... ?

Další knížka byla , ne smutná, ale hodně moc a moc na zamyšlení. Ovšem nelekejte se, byla moc krásná na čtení. Při ní jsem si říkala, jak vše co se mě přihodilo - zůstala jsem sama s dětma, měla různé problémy. No, ty se nakonec málokomu vyhnou, ale po přečtení této knihy jsem si řekla, že to nic, proti tomu co se odehrává jinde ve světě ......

Mějte pohodové dny a pokud máte rádi knihy, tak určitě budete se mnou souhlasit - "JEŠTĚ, ŽE JE MÁME A NEBO TAKY, JEŠTĚŽE ..." vaše

" NA BESEDĚ"

8. prosince 2012 v 20:01
Prosinec 8. 12. 2012 - sobota


Tak nějak bych si to představovala, pytlíky mám, knihu taky, křeslo by také bylo, ale krb není. Nevadí i tak je milo s dobrou knihou. A což teprve si dobrou knihu přečíst a pak se setkat s autorem. To se mě zrovna podařilo nedávno, dočetla jsem knihu "Aljašský deník "od pana Richarda Konkolského a o pár dní později se v naší městské knihovně konala beseda s panem Konkolským.
Psát, že byla zajímavá, poučná a podobně nemá smysl. Ona byla totiž taková domácí, tak jako když se setkají přátelé co se dlouho neviděli a povídají si. Sice více povídal pan Konkolski, a my, přátelé jeho knih tiše seděli a poslouchali. Však měl taky co vypravovat rodák z naší Severní Moravy. Ač již pán v letech, přesto stále akční. Stačil zodpovědět také spoustu našich dotazů, bohužel na všechny se nedostalo, to by se beseda protáhla až do pozdních ranních hodin.
Cestuje stále, s jachtou však nyní pouze ve vzpomínkách, když píše své knihy a vychutnává si pobyt doma u své rodiny v USA v nejmenším státě - Rhode Island v Newportu. Je tam nejdelší pobřeží Atlanského oceánu a já tak trochu podezřívám pana Konkolského, že si toto místo zvolil nejen pro svůj jachtařský klub, ale také zřejmě i pro pocit, že kdyby chtěl, mohl by plout a hned!
Ať je to jak je to, na mé setkání s panem Konkolskim budu dlouho vzpomínat. Obdivuji jeho odvahu pustit se na takové plavby jaké absolvoval a i když se přiznal, že horké chvilky byli často, znovu vyplul.
Fotografii s besedy mám jen jednu a nekvalitní, leč dávám ji zde pro Katku .....


První fotografie použita ze zdroje, zrovna tak níže uvedené fakta o panu Konkolském.

Richard Konkolski (*6. července 1943 Bohumín) je nejslavnější český mořeplavec a vítěz řady námořních závodů, třikrát obeplul sám zeměkouli.
Richard Konkolski se vyučil zedníkem a vystudoval stavební průmyslovku. Už od mládí se věnoval jachtingu , začínal v TJ ŽD Bohumín. V letech 1959 až 1966 se účastnil řady jachtařských závodů, stal se mistrem Severní Moravy.
V roce 1972 se účastnil závodů osamělých mořeplavců OSTAR (Observer Single Handed Transatlantic Race) přes Atlantik z anglického Plymouthu do Newportu. Vzhledem ke zlomenému stěžni a dalším problémům se mu podařilo připlout na celkovém 41. místě.
Po ukončení závodu pokračoval na vlastnoručně vyrobené jachtě Niké I v cestě kolem světa. Po 342 dnech ukončil plavbu v roce 1975 v Plymouthu a později v polském Svinoústí a Štětíně. Stal se prvním Čechoslovákem, který obeplul zeměkouli a Niké I druhým nejmenším plavidlem.
Byl oceněn mimo jiné tituly Zasloužilý mistr sportu a Sportovec roku 1978.
Emigroval v červnu 1982. Během výjimečného stavu v Polsku odjel s manželkou Miroslavou a synem Richardem do Štětína, kde měl loď Niké II. Přistál v naprostém pořádku až v Newportu ve americkém státě Rhode Island, kde žije dodnes.
Po sametové revoluci v roce 1999 udělil Richardu Konkolskému Český svaz jachtingu čestné členství jako ocenění za propagaci českého jachtingu u nás a v zahraničí.
Konkolski je autorem několika knih, filmů a televizních dokumentů. V současnosti vlastní multimediální studio, kde se věnuje výrobě filmů a propagačních materiálů.

Všem vám přeji pohodové dny. A možná, i když je doba převánoční, vyjde vám chvilka usednout do křesla a začíst se do dobré knihy.

" RADOST"

6. října 2012 v 7:43
Říjen - sobota 6. 10. 2012

Jóóó, málem jsem slavila, ale ne měla jsem velkou radost, oslava se nekonalaUsmívající se.
Tak popořádku, začnu od začátku.
Ráda chodím na blog k Renatce " DO DOMÁCÍ ČAJOVNY " a abych pravdu řekla, tak já raději kafíčko. Čaj taky , ale kafíčko radějia nejlépe v dobré kavárně s dobrými přáteli při pohodovém klábosení. Jo, tak to já moc ráda, ale nemusí to být jen v kavárně, ráda si posedím u kafíčka i doma.
Takže jednou takhle pozdě večer, zašla jsem si do "Domácí čajovny" na šálek čaje. Přiznám se nemohla jsem tenkrát spát. No a přitom jsem se zasnila a zároveň soutěžila. To první snění a soutěžení bylo o mazlení a druhé romantické.
Ten z vás, kdo by se chtěl dozvědět více, tak račte do "Domácí čajovny" (cajovnaprozeny.blog.cz), Renatka je dobrá hostitelka, připraví vám opravdu dobrý čaj. No já to vím, jinak bych tam nechodila, ten na spaní umí opravdu výbornýUsmívající se!
Ale teď vážně, za to soutěžení jsem dostala poštou ranní včera psaní! No psaní nééé, ale tento krásný balíček...
a v něm knížky moc hezké. Jedna je návodem na tvoření, určitě se o ni podělím s našim Centrem volnočasových aktivit, nebo s dílničkou Tvoření v domově Seniorů. Uvidím, časem se také sama s ní potěším ..... a snad i něco vytvořím .....
druhá kniha je o mladých romanticích. Tak na tu se již těšíme oba s manželem jak si v ní počteme.
A že to bude to krásné čtení o tom není pochyb. Jak jsem si tak nesla balíček s knihami k nám nahoru, potkala jsem sousedku a ta mě přidala pro naše Centrum volnočasových aktivit ještě jednu knížku Hvězdy z korálků ....
je v ní spoustu návodů na vytváření krásných hvězd .....

Určitě budou mít radost i u nás v Centru volnočasových aktivit a já budu mít radost o to větší.
Včera jsem byla po dlouhé době v kroužku výroby šperků, ale to až příště. Nyní mám za úkol připravit za naši skupinu aranžmá šperků na výstavu do Ostravy na Černou louku. Pěkně se mě to vykouřilo z hlavy a tak vše bude na poslední chvilku. Mám ovšem v našem klubu kolem sebe ty správné lidičky a tak společnými silami vše určitě zvládneme.
Mějte pohodové dny, u nás se zdá bude slunečno k ránu svítily hvězdy jedna báseň.

KNIHY A NEBO TAKY - "JEN TAK"

8. června 2012 v 21:53
Červen - pátek 8. 6. 2012

Čtu a čtu, nebo taky korálkuju a pak taky vařím a různé mohu zde napsat. Však to všichni znáte čas je neúprosný a my máme tolik co bychom chtěli kdyby ......
No a proto jsem dala do nadpisu dnešního článku KNIHY A NEBO TAKY - "JEN TAK"! Takže milý a zlatí čeká vás všehochuť .....
Začnu knihami- "Královské housle", tak to bylo počteníčko hluboko v minulosti o mistru houslaři Antoniu Stradivarim žáku Amatiho. O pouti jeho životem v Itálii v Cremoně, kde žil a zhotovoval své proslulé housle, violi, violoncella a kontrabasy. Dočetla jsem se, že celkem zhotovil na 1100 těchto skvělých hudebních nástrojů. Stojí za to tuto knihu číst.
Druhou knihou byly "POMPEJE" , jak už z obalu je vidno historický román, který jsem četla jedním dechem. Jak jinak než - li kdo nečetl doporučuji ......
Třetí knihou byla ta, co jsem vyhrála v soutěži v Domácí čajovně. Již jsem vám ji zde představila a taky napsala jak se s ní kochám. Už ten obal napovídal, že to bude pro mne příjemné počteníčko.
A bylo, napětí se střídalo s láskou, také něco málo poučení o květinách. To bylo zajímavé, že určité druhy sedly na povahu lidiček kolem mě a taky na mou. Až jsem se divila jak je to přesné, jak je to výstižné. Prima pohodové čtení hodící se k uklidnění toho, kdo je třeba mírně ve stresu a já byla.
Předemnou příprava na setkání celé nejbližší rodiny, pak dva výlety klubové. Jeden na zámek a druhý tak trochu sportovní spojený jednak s kuželkami a pak uskutečněním smažení tradiční vaječiny.
Díky této knize, na kterou jsem se vždy těšila do pelíšku kde jsem se ponořila do pralesa a hledala tu kterou rostlinu s hlavní představitelkou jsem přežila toto vše v pohodě.
Nyní čtu "PRODAVAČE OSTATKŮ" od pana Vlastimila Vondrušky. Opět historický román, ale o tom až příště .....
A to už jsem se vlastně přehoupla od knih ke klubovým aktivitám, které dopadly obě na výbornou. Posledním snímkem se dostávám k dalšímu "JEN TAK". Mému Fukčarinkovi jsem k narozeninám upekla jeho oblíbené kávové řezy.
Na rodinné setkání to byly ovocné se želatinou, které jsem nestačila ani vyfotit. Tyto jsem pekla v den Fukčarinkových narozenin a jelikož jsme byli v ten den sami, tak jsem je i vyfotila.
Jako ozdobu jsem použila višňový džem, jahody se mě k tomu nezdály vhodné.
Všem vám přeji pohodový víkend.

"NÁVŠTĚVA U PANÍ UČITELKY"

7. února 2011 v 18:34
Únor-pondělí 7.2.2011


Ano dnes budu psát o knihách!S knihami mě váže jedna vzpomínka.Bylo mě tehdy 9-10let,chodila jsem do třetí třídy.Při zpětném hodnocení naší tehdejší paní učitelky jsem se již několikrát zamyslela nad její odvahou s jakou probíhala celková její výuka nás dětí.Bylo spousty témat výuky dle osnov předem daných a striktně dodržovaných.U naší paní učitelky slovo strikně jako by znamenalo-vše si uprav sama a hlavně těm dětem neblbni hlavu.Čili dle osnov se to má chápat takto ale pravda je taková:a pak již nám bylo podáno vše tak jak se to většinou nechtělo slyšet s tím,že my jsme se ptaly,divily,uváděly příklady z okolí-knihy, televize a srovnávaly jak vše vlastně v životě chodí.

Nejraději jsem měla hodiny,při kterých nám paní učitelka vyprávěla o cestování jí samotné a jejího muže.Na dobu tehdy více než před padesáti léty to byla aspoň pro nás děti zvláštnost,cestovat po světě. Každý se vypravil do jiného koutu světa,část dovolené tak trávili odděleně. Sbírali poznatky o té které zemi a pak si o nich povídali.A tak my děti jsme se dozvídaly jak se žije v různých zemích přímo v terénu,jejich cestování bylo vždy zaměřeno na poznávací .Na zvídavé otázky proč nejezdíte spolu s manželem nám bylo sděleno,že jsou země kam se obyvatel ČSR nedostane s celou rodinou.Dodala také proč-z obavy aby tam dotyční neemigrovali!Měly jsme díky ní již od dětství srovnávací možnosti-jak se to říká a učí a jak to vlastně je opravdu. Určitě jsme si to ani tak tehdy neuvědomily ale možná později si mnoho z nás na tehdy získané vědomosti během svého života vzpoměl.Jeden takový poznatek za všechny, na který často vzpomínám byl i ten ze Sovětského svazu.Nám bylo vštěpováno jejich žití z té pěkné strany mince,ta nepěkná zůstávala utajována.Naopak západ nám byl přibližován z té nepěkné stránky oné pomyslné mince a ta pěkná byla utajena. Musím ovšem podotknouti,že se nenašel nikdo pokud vím,kdo by tuto výuku naší paní učitelky někdy zpochybnil či dokonce napadl.Vůbec si nejsem jista zda rodiče či učitelský sbor o tomto směru výuky měli vůbec ponětí.Vždy při takovém odbočení řekla a chcete vědět jak to opravdu je?Povídat si o tom tedy budeme jen tu mezi sebou,necháme si to v sobě.Je doba kdy očima a myslí můžete srovnávat.Hodně čtěte a pak až budete dospělí jezděte do světa. Porovnávejte,vy se určitě dočkáte toho,že budete moci jezdit s rodinou do země,kterou se rozhodnete navštívit.Vrátím se ale nyní ke knihám.

Můj vztah k paní učitelce přerostl v úctu a obdiv.Stalo se několikrát,že jsem byla pozvána na návštěvu.Při jedné takové,kdy manžel paní učitelky byl zrovna na poznávacím zájezdu sedly jsme si s čajem do jejich soukromé knihovny.Úžasné,po všech stěnách police s knihami až do stropu! Uprostřed sedací souprava-křesla a stolek,jinak nic jen knihy.Povídaly jsme si o knihách,některé jsme prohlížely,pak jsem se začetla.Byla to nádhera!Knihy mám ráda,dělím je na ty,které přečtu a nemusím se k nim vracet.Dále na knihy ke kterým se vrátím a pak jsou knihy,mé poklady a ty mám doma kolem sebe.Pohladím si je očima, vím o nich,mám je a kdykoliv si je otevřu-za měsíc,rok,nebo i za delší dobu vždy mě potěší.Nezapomínám na ně a zrovna tak nezapomenu na den,kdy jsem u paní učitelky vstoupila do místnosti s knihami.

Fotky knih,které jsem tu dala jsem přečetla během ledna,byli vypůjčené z knihovny.I když čtu knihy ráda,nyní si jich už tolik nekupuji.Jednak cena je dosti vysoká ale to až tak není rozhodující důvod.Likvidovali jsme totiž s mužem bydlení po rodičích a pokud jsme nechtěli být knihami zavaleni a omezováni museli jsme se rozhodnout co s nimi.Těžko přetěžko jsme sháněli jejich důstojné umístění. Nakonec vše vyřešila má návštěva městké nemocnice,kde tyto knihy našly uplatnění.Zmíním se o knize"PUTOVÁNÍ PRO NIC ZA NIC"-jak už obal prozrazuje je zde popisováno cestování světem na kole.Knížka mě pomohla udržet se v klidu ke konci nemoci v lůžku.Zapoměla jsem u ní na svět kolem a byla jsem ráda,že nejsem v kůži cyklistů,kteří za dosti bojových podmínek se rozhodli poznat svět.


Kniha druhá"MODŘÍNOVÁ DUŠE"-neskutečný příběh mladé české studentky při poznávání života na Sibiři.Je až s podivem co vše je ochotná civilizovaná osoba podstoupit při zkoumání života jiných národnostních kultur.Při čtení této knihy jsem pomyslně děkovala bohu,že mé děti se nevydaly podobným směrem.Třetí kniha+CD "CIBULKA NA TOBOGÁNU"poskytla příjemné chvíle.Tomáš Sláma může na onom světě spočívati v klidu.Mohu jen zvolat "pane Tomáši Aleš umíííí"!Čtvrtá kniha"ZBOJNICKÉ LÉTO",odpočinková četba s připomenutím života na horách i pod horami.Loupilo a okrádalo se i v dobách minulých,dnes ani tehdy nic nebylo svaté.Mělo by tedy platit stále"Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne"! V dnešní době se nám často vkrádá myšlenka,že ucho je snad přibetonované!

AŽ DO RÁNA.....

16. května 2010 v 16:47
KVĚTEN-NEDĚLE 16.5.2010






Včera jsem navštívila své spřátelené blogy a dala jsem si za úkol,že ráno vstanu a za dešťivého dne upeču něco na nedělní odpoledne ke kafíčku.Bylo tam totiž plno receptů na různé dobroty.


A jak to dopadlo?Četla jsem až do rána knihu od Václava Matějky JAK SE MILUJE ANNA MARIE ANEB JAK SE VAŘÍ PIVO V ČECHÁCH. Popisuje osud pekařské rodiny Medlínů,představuje mozaiku osudů a příběhů odvíjejících se nezávisle na sobě.Často se však logicky protnou.Odehrávají se v období Pražského jara 1968 a pokračují léty nesvobody,které postihly každou oblast života.Ať už vzdělání,profesní či provozování živnosti.Co bylo ale pro mě tak poutavé,že jsem vydržela číst až do rána?Právě období roku 1968 a pak následující-bylo to období mého dospívání a tak jak je to v knize psáno tak to i bylo.Mnoho příběhů je tam pro mě autentických a vlastně se odehrává i nyní-boj o moc-získaná moc a krátké vládnutí i když na malých postech.O to však více ale dáváno okolí na vědomí,že jsem pan "NĚKDO".Náhlý pád a propad do pozice "PÁN NIKDO".Zde se nabízí ono dávné rčení,které platí v každém režimu "NEPOHRDEJ TĚMI KDO JSOU NÍŽE NEŽ TY"-"NIKDY SE NEPOVYŠUJ NAD OSTATNÍ-LÉPE SE TI PAK BUDE PADAT DOLŮ".Je více takových přirovnání,nejvystižnější je však "ŽÁDNÝ STROM NEROSTE DO NEBE".Toto je pravdivé a poučné pro každou dobu.


VELIKONOCE......VRÁŤA EBR

25. března 2010 v 21:26
4
Březen -čtvrtek 25.3.2010



VELIKONOCE..........

"MALÉ POVÍDÁNÍ O VELKÝCH DNECH"

Při mé poslední návštěvě knihovny zaujala mě malá knížečka s tímto názvem.



vyvýzdoba

Dočetla jsem se v této knize napsané panem Ebrem v duchu veselém a poučném o velikonocích.                                                 Já sama tyto svátky nazývám "JARNÍ".Po dlouhé zimě vše začne v přírodě  se obnovovati(obnovuje se život) a toto obnovení života spojilo tradice Křesťanské s Pohanskými.Jsem toho názoru,že každý si je může pojmout tak jak je cítí osobně.  Nyní něco málo z knihy......Pranostiky..............JE-LI ZELENÝ ČTVRTEK BÍLÝ,TAK JE LÉTO TEPLÉ .......A KDYŽ TO PŘÍRODA PŘEŽENE,V LÉTĚ JE TEPLO,JAK V PEKLE.......NA VELIKONOCE JASNO,BUDE LEVNÉ MÁSLO..........NA VELIKONOCE OBLAČNO BUDEME PÍTI NA LAČNO.....VELKÝ PÁTEK DEŠTIVÝ DĚLÁ ROK ŽÍZNIVÝ.......ŽÍZEŇ JE PŘECE VĚČNÁ,KAŽDÁ PÍPA JE VDĚČNÁ   POVĚRY......POLYKÁNÍ KOČIČEK(JÍVY)..........ZARUČENĚ PROTI BOLESTI V KRKU...POSVĚCENÉ KOČIČKY.....CHRÁNILY PŘED ZLOU MOCÍ..DÁVALY SE NA PŮDU ABY CHRÁNILY PŘED OHNĚM BOUŘKOU,BLESKEM...VEJCE DÁNO KMOTROU DÍTĚTI V DOBĚ PRVNÍCH KRŮČKŮ....DOBŘE PAK CHODILO......

SLEPICE

Co se slepic týká často je slyšet přirovnání........ "JE HLOUPÁ JAKO SLEPICE"...............omyl ...... pan Vratislav Ebr píše,za války běžně používali rusové slepice namísto poštovních holubů.                A víte komu se v době stavby "Karlova mostu" říkalo "TVRDOVAJEČNÍCI"? ...obyvatelům Velvar... pouze oni poslali do Prahy na stavbu mostu vejce vařená na tvrdo....údajně se vápno rozdělávalo pomocí vajec....            KURIOZITY.....ČOKOLÁDOVÁ KRASLICE......... vyrobená v ZOŘE OLOMOUC v 70 létech vážila 128kg.....město Miroslav u Znojma v r.2004 "strom SKOŘÁPOVNÍM"..zavěšeno 3167 vyfouknutých vajec...bylo to počtení milé,vybrala jsem jen pár zajímavostí na ukázku.

3

Vám všem přeji ať už svátky "JARA"neslavíte a nebo slavíte tak či onak příjemné jarní dny po celé "JARO", mnoho pohodových dnů a hlavně zdravíčko.

648
Přípíjím pomyslně na zdraví a zdar jara ve spojení "VÁNOČNÍ hvězdy"(takhle je stále krásná od vánoc),s mým malým námořníkema" Jarní výzdobou".

EMA SRNCOVÁ

7. února 2010 v 14:22
Únor neděle 7.2.2010




Tuším někdy v polovině prosince minulého roku jsem se v jednom povídání zmínila o pracovních vánocích.Jednou jsem zase takhle o vánočních svátcích pracovala.


Byla to práce zajímavá,leč o trávení vánočních svátků jsem věřte měla jiné představy.Abych tedy nebyla tak smutná rozhodla jsem se tenkrát udělat si mimořádnou radost.Vyšla totiž tehdy kniha (r.1997),kterou jsem velmi toužila mít..."EMA SRNCOVÁ".

Je tam spousta obrázků od paní Emi,které mě kdykoliv pohladí po duši.Pak je tam také spousta čtení ze života této paní a jak už to tak bývá ne vždy jí bylo veselo.

NÁMLUVY V DUZE.......
NEBO....... PŘETRŽENÁ PUSA.........(kouzelné)!!!
ZALÉVÁNÍ ZAHRÁDKY......
ÚTĚK Z BETLÉMA.....řekněte sami není to nádhera.....???

Někdy člověk nemusí číst ale může se jen knihou kochat a s touto knihou se já kochám ráda.....

....občas i pomyslně pohledem ze svého křesílka,obracím stránky v duchu na dálku a představuji si cože na dané stránce je za obrázek....

....a jestlipak uhodnete mé přání při představě tohoto obrázku...?

 
 

Reklama