JEN TAK

"NEJEN POČASÍ SI S NÁMI HRAJE"

Pátek v 20:25

ČERVENEC 2020-07-03

Počasí si s námi hraje, hned je krásně a během chvíle se vše mění. Tak tomu bylo i včera večer před 20 hodinou. Sice byly bouřky hlášené předem, ale i tak se vše seběhlo rychle během chvíle.

Vítr a blesky, k tomu prudký déšť, který se naštěstí po chvilce přeměnil v zahradnický déšť.

O kousek dál však takové štěstí neměli, po průtrži následovaly kroupy, vyvrácené stromy a voda všude tam, kde obvykle nebývá.

U nás do hodiny nádherná duha, vzduch pročištěný a pak po hodince opět mírný déšť.

Ráno nás vylákalo z postele sluníčko, aby následně během dne občas zapršelo. Pokud je nevlídně kocháme se pohledem na květiny, zbytek narozeninových.

Zítra to bude týden a květiny jsou stále svěží...
Všem vám přeji pohodový víkend prožitý ve zdraví a hlavně bez nevítaných návštěvníků na vašem blogu. Dnes jsem opět mazala, zřejmě začnu uzavírat komentáře a bude klid.

"MIŠMAŠ"

26. června 2020 v 21:12

ČERVEN 2020-06-26


Dnešní "Mišmaš" začnu pivoňkami, ty jsou oblíbenou květinou mého muže. Vždy je dostane na své narozeniny, dcera ani letos nezapomněla.

Pivoněk byla velká kytice, rozdělila jsem ji do třech váz...
V Kavárně u Ruženky jsem avizovala, že nám na balkoně rostou houby, o jaký druh se jedná nevím. Jsou určitě jedlé jako každá houba, některá však pouze "jednou".


Dělám si legraci, co neznáme nejíme...
Raději si pochutnáme na jahodách, letos byly obzvlášť dobré jen tak, nebo v podobě knedlíků, jako doplněk naší oblíbené "Péřové buchty"v kombinaci s vanilkovým pudinkem. Neměly chybu ani při podvečerním posezením na balkoně se skleničkou šampaňského.

Počasí nám moc k výletům nepřálo a tak jsme vzali za povděk posezení na balkoně s křížovkou, či knížkou.
V pravém rohu to černé je letadlo, pilot zřejmě spěchal před bouřkou na blízké sportovní letiště...



Ve čtvrtek však bylo nádherně a my si vyjeli do přírody, tentokrát do podhůří Beskyd do naší oblíbené Komorní Lhotky.

Auto jsme zaparkovali u sauny a procházkou jsme se vydali do klidu přírody.
Více o místě, kam rádi jezdíme někdy příště.

Všem vám přeji pohodové dny

"MINI ZAHRADA"

13. června 2020 v 21:28

ČERVEN 2020-06-13


Patřím do skupiny lidí, kteří touhu vlastnit zahradu, dům, nebo chatu nikdy neměli. V ohrožení jsem byla přivdáním do rodiny manžela, kdy jsem musela slíbit manželovi mamince, že až jednou, tak se na chalupu přestěhujeme a švagra vyplatíme. Děs, běs, nerada slíbím něco, co v žádném případě nechci splnit, ale tenkrát po rozhlédnutí kolem a vidině kývajících hlav zbytku rodiny jsem to, ač nerada slíbila. Později poučena švagrem i manželem, že slíbit, "po našemu objecat" není hřích. Hoši již dopředu věděli, že ani jeden tam bydlet nechce, ale nechtěli své rodiče zarmoutit.

Co čert nechtěl touhu vlastnit dům a chatu se zahradou, měli naši synové a svůj sen si splnili. Je na nich vidět, že si svůj majetek s láskou opečovávají, ale popravdě moc si tam neodpočinou, kolem domu je práce pořád, zrovna tak kolem zahrady. Z počátku jsme i my přiložili ruku k dílu, ale nyní už jen nárazově manžel a to sporadicky. Proč o tom všem píši, máme naši mini zahrádku na balkoně a každé ráno se kochám, jak nám vše roste a kvete.
Pažitka a petrželka, dvě sazeničky rajčat, meduňka, bazalka, máta.

Truhlík s muškáty, levandule ...
Věřte nebo ne, shodli jsme se s mým mužem, že nám to stačí ke štěstí.
Ráno zkontrolujeme, dle potřeby zalijeme, vidličkou zkypříme a hotovo. Bylinky na čaj, či do pomazánky máme a co nemáme je k dostání v obchodě, kytičky lahodí oku a některé dokonce při malém vánku zavoní pod nos.

Moc se těším na levanduli, začala kvést...
Ne, není to odrazování vás zahrádkářů, kteří navštěvují můj blog, spíš poklona jak jste pilní a hlavně pohybově zdatní. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

"FOTO -POZDRAVY"

2. června 2020 v 19:25

ČERVEN 2020

Do dnešního článku "Foto - pozdravy od rodiny z cest" jsem vybrala z archívu fotky od dcery, která byla na cyklovýletě na Znojemsku.
Takový výlet by se mi také líbil, ale to kolo by již neprošlo. Každopádně mnohá místa mě známá vyvolaly vzpomínky, vždyť jsem v tomto kraji vyrůstala.
Dost dobře si dovedu představit, ochutnávku vín označené samolepkou " Ještěrka zelená." Určitě se poohlédnu ve vinotéce.

Tyto vína jsou vyráběné z viničních tratí, které jsou současně teritoriem vzácné a moc hezké ještěrky zelené. Latinsky -Lacerta viridis žije v ekologicky čisté krajině a to jim vinice v povodí meandrující řeky Dyje poskytuje svým kamenitým podložím táhnoucím se od Šobesu, přes vinařské obce Hnanice, Havraníky končící v Tasovicích a Krhovicích.

Dceři a jejím kamarádkám přálo počasí a tak určitě bude mít na tento výlet jen dobré vzpomínky. Zajímavé byly i Samoobslužná bistra po cyklostezkách.

Mějte pohodové dny prožité ve zdraví

"SOBOTNÍ ODPOLEDNE"

31. května 2020 v 12:48

KVĚTEN 2020


Při dnešním pohledu z okna se mně nechce ani uvěřit, že včerejší den byl ještě výletový. Dcera byla ve Štramberku, synové na zahradě, manžel na procházce po okolí a já se nakonec dostala díky vnukovi na Těrlickou přehradu.

Předcházelo tomu však malé nahrávání ve studiu, ale co to bylo, zde ani neuvedu, neboť to je prozatím "přísně tajné"! Co mohu prozradit, tak svou velkou trému a knedlík v krku při samotném natáčení a pak ještě třešničku na dortíku, že jsem měla zákaz vyučovat hodiny zpěvu při mém působení coby pedagog v MŠ. Tehdy mě zastupovala paní ředitelka, na mě bylo pouze děti seznámit s obsahem písně. Stejně jsem si, a trvá to stále, ráda zpívala a nevyhnula jsem se ani společnému zpívání s dětmi mimo hudební výchovu. Zpívám dobře, což je za tři, ale ráda.

Natáčení jsme zvládli v rekordním čase, vnuk měl hodinku času a tak navrhl malý výlet k Těrlické přehradě.

Středisko vodního lyžování, to je náš častý cíl, kde obdivujeme nejen lyžaře, ale kocháme se pohledem na okolí.

Všem vám přeji pohodový nadcházející měsíc červen prožitý ve zdraví

"NAŠE MINI ZAHRÁDKA"

26. května 2020 v 16:03
KVĚTEN 2020

Dnešní fotografie z naší pidi - midi balkonové zahrádky nejsou tak krásné jako ty minulé fotopozdravy od vnuka z Botanické zahrady v Tróji. Přesto máme z naší jak zeleninové, tak květinové zahrádky radost.Z počátku tam byly macešky, nevím čím to, ale ty modré umačkaly žluťásky.
Možná se více jednu chvíli zalily. Po třech zmrzlých jsme sázely muškáty a bazalku.
Rajčata, máta a meduňka společně s levandulí a muškáty obahatily zahrádku v jeden den, petržel a pažitka byly už na zahrádce delší dobu.
Ani letos jsem největší květináč nezískala ...
Nic na tom nemění radost až to vše pokvete a snad se i urodí pár rajčat, větvička máty nás osvěží v ledovém čaji při odpoledním posezení na balkoně. Momentálně se honí venku černé mraky, burácí hrom a zvedá se vítr. Snad nepřijde průtrž a okolní zahrádkáři v rodinných domcích kolem nepřijdou o úrodu. Tak je to tady, řekla by naše babi, která by z černých mraků a bouřlivého burácení čekala i kroupy, měla by pravdu, pár drobných jich spadlo. Po pár minutách deště a krup se začíná vyjasňovat, vítr taky utichá, jen občas v dálce zaburácí.Všem vám přeji pohodový podvečer a další dny prožité ve zdraví a pohodě

"VÝJDE, NEVÝJDE?"

24. května 2020 v 17:46
KVĚTEN 2020

Poslední dobou se vracím do dětství a začínám věřit na zázraky, ne nedělám si legraci. Tak třeba dnes, kdy jsem otevřela počítač se záměrem navštívit vaše blogy. Vyjde, nevýjde, tak to bylo první co mě napadlo při načítání stránek. Hurá vyšlo, v ten moment jsem si pomyslela jak málo stačí ke štěstí. Horší to bylo jak se dostat na blog a uveřejnit nový článek. Mám totiž v zásobě další fotopozdravy od nejstaršího vnuka Daniela. Jsou moc hezké, kytičkové a tak se ráda podělím. Ovšem s tím rozpočítáním zda vyjde, nebo nevyjde jsem mohla jít leda tak k šípku.

Nakonec zafungovalo jiné rozpočítadlo - Entetýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Bez klobouku bos, narazil si nos. Hotovo dvacet, jsem tu a nyní ty fotopozdravy.
Nejsem si jista, zda květinka nahoře a dole je pivoňka, znám jen ty klasické.



Doufám, že jste oko potěšili a já se vrhnu opět rozpočítávat, zkusím - vyjde, nevyjde. Mějte se fánfárově jak jen to jde, těším se opět na blogové setkání

"POZDRAV"

5. května 2020 v 20:22
Květen 2020

Opět mě potěšil nejstarší vnuk fotografiemi, které mě posílá z města, kde pracuje. Určitě nemusím psát jméno města
Potěšil záhonem tulipánů
Hned mě zahřálo u srdíčka, že si na nás vzpomněl, za pár dnů zavolal, tak jsme se i slyšeli a snad se brzo i uvidíme "na živo", ovšem za dodržení bezpečné vzdálenosti a spoluúčastí nezbytných roušek.
Občas je potřeba se znova nadechnout a pokračovat dál cestou necestou a věřit, že bude lépe.
NEVÍM ZDA JEŠTĚ CHYTNU DECH NAPODRUHÉ, BYLA JSEM V ŠOKU PO UVEŘEJNĚNÍ TOHOTO DNEŠNÍHO PŘÍSPĚVKU - ČLÁNEK BYL UVEŘEJNĚN, ALE MŮŽE BÝT SMAZÁN, OBSAHUJE - DÍKY, POCHOPILA JSEM A NAPRAVILA, ALE NEVÍM, PROČ NEPŘIŠLO VYSVĚTLENÍ NA STRÁNKÁCH BLOGU PŘÍMO, NEBO JSEM TO PŘEHLÉDLA A TUDÍŽ JSEM UČINILA COS ZAKÁZANÉHO A MÁM SE RADĚJI ODSTĚHOVAT. LAPÁM PO DECHU A NECHCE SE MĚ UVĚŘIT, POKUD NEBUDU SMAZANÁ, MOŽNÁ SE MĚ DOSTANE OD BLOGU VYSVĚTLENÍ. UF, TOŤ JE MÁ VLOŽKA PSANÁ V ŠOKU BLOGU MNOU DOCELA TECHNICKY NEGRAMOTNOU FUKČARINKOU
Snad nebudu působit jako ten krásný páv, v té skupince nadšenců je vnuk a tak si je často pouštím a nadechuji se, jak jen to jde.

Přeji všem pohodové dny prožité ve zdraví a doufám, že neprožijete výše popsaný šok, který jsem nyní zažila já. Tak nevím, zda se na vše nevykašlu a svůj blog nepošlu do háje.

"MALÉ RADOSTI"

2. května 2020 v 16:08
Květen 2020

Konečně jsem vyfotila moji sbírku zvonečků, již značně ochuzenou. Něco se rozbilo, něco jsem darovala a na každý pád rodinu poprosila, již žádné zvonečky!!!
Jsou to lapače prachu tak jako každé jiné pro někoho tretky, pro jiné a k těm se řadím i já milé vzpomínky na dárce nebo na místo, kde byly zakoupené.
Jeden je od mé sestry, dárek k narozeninám z dílny
paní zvonařky Laetitie Dytrychové z Brodku u Přerova. Byl u něj doložen i certifikát.
Další zvonečky jsou od dětí, manžela, kamarádek a některé jsem si sama koupila. Zvoneček "kočka" je od klubových přátel.
Lapačem prachu je také lavička s babi a dědou, kominíček pro štěstí, Fukčarinka od Květy, dřevěná kočka, svícen, který současně rozpéká jablíčka, můj věrný kozlík a dva kamarádi v podobě loutek, nad nimiž kraluje slamák.
Vím to, ale bez těchto drobností by tu bylo sice sterilněji, ale ne útulno.
A co vy, máte také kolem sebe nějaký ten lapač a zároveň s ním i vzpomínky a hlavně pohodu?

"PRVNÍ MÁJOVÝ"

1. května 2020 v 19:28
Květen 2020-05-01

Májový deštík spláchl nečistoty, zda dostatečně zalil, tak to ani náhodou, ale vzduch se pročistil. Vše je na dálku svěží, zelené a kvetoucí. Proč na dálku, sedím doma, respektive nyní, kdy jsem si konečně sedla. První májový den byl u mě pracovní, ne že bych musela, ale chtěla jsem.

Něco málo kolem domácnosti, vždyť jak jinak oslavit "Svátek práce", než prací, vyzkoušela jsem recept na mrkvový koláč a mohu doporučit, Hrstková polévka měla úspěch a zrovna tak špagety s cuketou a sýrem.
Z důvodů májového deště a pozdějších honících se mraků po obloze za občasné asistence sluníčka, rozhodla jsem se jednat stran prevence mého uschnutí.

Váza s kyticí, kterou jsem dostala od mladší dcery, to vše jistila. Letošní políbení neproběhlo ani pod rozkvetlým stromem, nebo větví, ale pod rozkvetlou vázou.
Kvete vše venku, ale i u nás doma, tulipány od dcery vydrželi 6 dní, kolik vydrží kytice od manžela, ukáže čas.





Radost mě dělá i gloxínie od starší dcery, jak říkám kvete a zelená se vše kolem nás.
S přáním zdraví i pohodových dnů

" CHYBIČKA SE VLOUDILA"

27. dubna 2020 v 8:04
DUBEN 2020
Vážení a milý návštěvníci mého blogu, od mnoha z Vás jsem dnes obdržela krásná přání k mým dnešním narozeninám. Moc Vám za ně děkuji a přeji Vám všem a také všem Vašim blízkým a milým lidem kolem Vás zdraví a v nynější době také pokoru, abychom vše zvládli ve zdraví.
Malá chybička se vloudila u jedné blogerečky, kde mě blahopřeje k těm mým 67 narozeninám, Haničko - Otavínko na té fotografii nejsem já. Nevadí, nic se neděje, dám zde svoji fotografii a vše bude v naprostém pořádku.

"SRÁŽKA A DÁM RADĚJ TŘI ..."

22. dubna 2020 v 21:57
DUBEN 2020
Pondělní výměna mezi dveřmi proběhla mezi mnou a dcerou bleskově a to bylo dobře, neboť dcera nestačila zaregistrovat mé smutné oči. Dcera vzala tašku s jídlem a nechala na židli kytičku tulipánů s omluvou, že jsou zatím jen nerozvitá poupátka, dala jsem je do vody a druhý den už dceři poslala fotku s jedním rozkvetlým k radosti nás obou.
Docela jsem se několikrát přistihla, že už na mě z toho všeho padá smutek a při čtení různých názorů také vztek. Punc tomu dodá občasný telefonický hovor s některými známými, kteří se mimo jiné zeptají, zda jsme dostali roušky, že se tedy město nestará. Naposledy to byl dotaz a ten sedl, jak by naše babi řekla jak prdel na nočník. Byl od bývalé profesionální švadleny, nyní v důchodě, ale stále činné, byla jsem přímo šokována, jak se rozčilovala, že sousedka dostala roušku, její přítel také, jen ona ne. Má odpověď, že to dostávají lidé od sedmdesáti let, ji na chvilku umlčela, ale pak následoval pro mě další šok. Stejně nejsou kvalitně šité, a zda nevím kde je u nás rouškomat, pojede tam a podívá se, jaké kvality ty roušky jsou a zda jsou taky tak hnusně šité.
To už jsem se uklidňovala pohledem na rozkvetlé tulipány a převedla řeč na poslední recept, který jsem ji poslala na "Péřovou buchtu" někdo ji také zná jako prošívanou buchtu, čili se při upečení nadouvá jako deka či peřina. Peče se na plechu hlubším s vysokým okrajem. Pekla ji, ale nafoukla se ta buchta a tak se chce zeptat, kde udělala chybu.
To už jsem vyprskla smíchy a řekla ji, že nikde chybu neudělala, tak to má být, má připomínat prošívanou deku. To už jsem se rychle loučila, abychom se nedostaly zpět na téma roušky. Mimochodem, dnes byla ve schránce rouška pro mého muže a kvalitní. Jeho vyděšený výraz mě pobavil, tak jsem mu se smíchem sdělila, že mladicím jej nepřidělují, vzal to sportovně a řekl, že mně ji klidně občas za úplatu půjčí. Nemusí, máme prima kamarádku a dceru,ty nám roušky ušily, možná ta má známá dojde k poznání, že nemusí být kritikem a může přiložit ruku k dílu, ale ...
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"POZDRAV OD RODINY"

20. dubna 2020 v 21:26
DUBEN 2020
Častěji než dříve mě posílá rodina pozdravy v podobě fotografií ze svých cest, či z míst svého působení. Většinou hned nenapíše místo pořízení, ale většinou uhodnu hned na první dobrou.
Nebylo to těžké ani u těchto fotografií od dcery a vnuka.
Toto uhodne už každý ...
U fotografií od neteře jsem také nezaváhala, Vranovská přehrada byla jasná.
Školní výlety, vzpomínky, ale ten most tam tehdy nebyl…
Přeji vám pohodové dny prožité ve zdraví

" FOTO POZDRAVY OD RODINY"

16. dubna 2020 v 1:42
DUBEN 2020
Po delším úsilí dostat se na svůj blog,nebo vložit nový článek, natož na některý spřátelených blogů, jsem se vážení rozhodla k inovaci (až tak na mě dolehla dnešní doba - zdržovat se více doma než - li venku a tak jeden vymýšlí a přemýšlí.)
Napíši dnes o něčem, o čem se mě může dnes už jen zdát a to je výlet na kole. Dnes už bych si na kolo netroufla, jednak z obavy z úrazu a jednak daleko bych nedojela jako dříve. Naštěstí mě rodina zásobí fotografiemi z jejich výletů.
Dcera zařizovala potřebné v Jindřichově ve Slezsku, tehdy bylo letní počasí a tak si vzala sebou kolo a spojila příjemné s užitečným.


Něco málo z historie Jindřichova ze zdroje: https://www.obecjindrichov.cz/informace-o-obci/historicke-pamatky/, dál už jen fotografie od dcery.

Oázu klidu, to bychom potřebovali zřejmě všichni ...
Na závěr to, co k vesnicím patří kostel ...
Pak také z procházek, tak na ty se naštěstí ještě dostanu, dříve hojně za pomocí MHD, nyní už jen autem, což je v dnešní době bezpečnější, myšleno z důvodů koronaviru.
Fotografiemi z procházek mě hojně zásobuje neteř Alice.
Například nad Dalešickou přehradou, kam jsem právě s neteří jezdívala k rodině na chatu a nyní neteř občas zajede na skálu Halířku, která se stala vzpomínkovým místem trempů, kam jezdíval děda neteře, býval šerif.

Kdo se pročetl, až sem zaslouží si odměnu, žemlovku a pokud máte uvařené kafíčko, či čaj věřím, že vám přijde vhod. S přáním pohodového dne

"POJĎME SI HRÁT"

3. dubna 2020 v 18:12
DUBEN 2020
Minule jsme si zpívali, nyní je čas na hraní, to mě napadlo při otevření emailové pošty. Co říkáte, budeme si hrát?
Vyhovuje vám původní kolo s rozdělenými políčky a určení činnosti, nebo dáte změnu. U mě jasná volba portugalština ne, spíš luštění křížovek, kniha vyhovuje, úklid, kdepak i tak stále uklízím. Co tam dát a mám to zavolat rodině, uvařit oběd, přidám ještě pečení a budu doufat, že to často nepadne. Dát si víno, přidám možno změnit na kafíčko, či čaj. Zdraví vás

"ZPÍVÁTE RÁDI"

2. dubna 2020 v 22:43
DUBEN 2020

Nevím, zda to máte ze zpěvem podobně tak jako já. Zpívám ráda, ale nejraději, když mě nikdo neslyší. Ovšem při vínečku si zanotuji i veřejně, to pozbývám studu. V klubu mě strhnou často kolegyně a to pak je zpěv od srdce a mezi svými. Nyní v době viru si často notuji jen tak pro sebe dvě písně.

První je nasnadě, často mě nosí dcera tulipány pro potěšení a tak není divu, že si broukám píseň o Tulipánu od Jiřího Suchého.
Přišel mi k svátku gratulovat Olda
a přinesl mi žlutej tulipán
a pěknou reprodukci od Marolda
je na ní vidět bitva u Lipan.
Proč však Nechoď dál? Na to se váže vzpomínka ze školních let, měli jsme na zpěv v období 8 - 9 třídy paní učitelku Cigánkovou a ta měla tyto dvě písně v oblibě a tak nás je naučila. Později při setkání po několika letech, vyšla pravda najevo, měla těžké období a tyto písně jí pomáhaly. Jak moc těžké nevím, ovšem píseň se mě líbí, zpíval ji pan Matuška a tak si ji notuji i já.
Nechoď dál
Bloumám ulicemi
sem a zase tam,
ty jdeš se mnou jako němý,
k čemu já tě mám.

Bloumám ulicemi
sem a zase tam,
ty jdeš se mnou
jako němý,
k čemu já tě mám.

Nechoď dál a zůstaň
se mnou chvíli stát,
Jestli se ti líbím
tak mi to dej znát.
Jak jste na tom se zpěvem vy, zpíváte rádi a máte s kým anebo si broukáte jen sami pro sebe. Dříve jsem zpívala vnoučatům, zajímavé bylo, že ten předposlední z pěti vnoučat mě při mém zpěvu zakrýval ústa a doprovodil slovy, babičko, nezpívej. Nakonec se mu nedivím, zpívám ráda, ale jsem jistější, když mě nikdo neslyší. Každopádně všem vám přeji pohodové dny i v tak nelehké době a doporučuji, zanotujte si tu svou oblíbenou písničku pro lepší pohodu, vím, že občas nám není do zpěvu, ale pomáhá to, věřte my vážení …

" JEN TAK"

30. března 2020 v 17:26
BŘEZEN 2020

Došlo mě na email, tak snad trocha uvolnění neuškodí, možná i inspirace jak trávit volný čas (čerpáno ze zdroje).
Chodí mě různé ptákoviny na tipy na výlet například od Helenky - projděte všechny kouty, hned na to od známé varování - nedělej to, nakonec budeš zase do nekonečna uklízet


Každopádně vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"VÝLETY "

14. března 2020 v 20:19
BŘEZEN 2020
Rodinná setkání, výlety do okolí, posezení na kafíčku, tak na to prozatím můžeme na nějakou dobu zapomenout. Zkrátka a dobře, ještěže máme mobily a internet díky nim můžeme nejen komunikovat, ale i prohlížet fotografie a připomenout si třeba jarní vycházku do přírody. Konkrétně náš jarní výlet z roku 2017 do Komorní Lhotky …
Tímto zdravím návštěvníky mého blogu a přeji i přes to vše co se kolem nás děje pohodové dny prožité ve zdraví.
Může se stát, že třeba sáhnete častěji, tak jako já po knize, křížovce, nebo jen tak ve vzpomínkách se zatouláte do přírody.

"VZPOMÍNKY"

2. března 2020 v 8:42
BŘEZEN 2020
"Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem", takto mě vítala naše babi na počátku měsíce března, když jsem s malou kytičkou přišla popřát k MDŽ.
Kytičky netrhej, varovala mě vždy, když ještě vše pokrýval sníh a 8. březen se blížil. Já udělám" biskvit" a budeme si povídat, naše babi si ráda povídala, což o to, já taky, ale ten její "biskvit"byl něco příšerného. Namísto nadýchaného piškotu to byl kus lívancového těsta nalitý na malý "kutchan", což nebylo nic jiného než malý plech s vysokým okrajem. Babi věděla, že ten její výtvor mě nechutná a tak vždy podotkla, jak nechceš, nejez a děda, který si dával po obědě na otomanu "šlofíčka"vždy dodal, počkej, připravím svačinku. Zakrojil chleba a za chvilku u mě na stole přistál talíř a na něm kus chleba s pečeným bůčkem a k tomu okurek.
Děda a babi byli s odstupem času pro mě jediní, ke kterým jsem mohla přijít kdykoliv jen tak anebo s něčím. Odcházela jsem spokojená, klidná, protože jsem věděla, že zase mohu přijít vylít si srdíčko. Babi to vše viděla zcela jinak, což nyní vidím i já, byla ráda, že si mohla popovídat, neboť děda byl, jak ona říkávala stále v "luftě" a babi zůstávala sama. Nejhorší jak sama říkávala, byla zima, nejlepší jaro, to už seděla u okna a kdokoliv prošel kolem, tak naše babi okno otevřela a aspoň krátce kolemjdoucího oslovila, odkud pak anebo kam. V zimě byla babi teoretik, to se jen sama hlasitě dohadovala, kam, nebo odkud dotyčný jde. Občas děda podřimující na otomanu ukojil její zvědavost prohlášením, že jde dotyčný do hospody, nebo třeba jde nakoupit, což by on měl vlastně také. Naše babi totiž na nákupy nechodila, vše obstaral děda, a když už, tak jen pro takové ty mini nákupy. Děda tomu říkával, že se babi už tak nudí anebo nemá potřebné informace a tak jde zapátrat o něco dál. Pro informace babi chodívala pouze za pěkného počasí, neboť byla osoba silnější postavy, nohy ji již tak nesloužily a tak využívala různých laviček před domy, kolem kterých procházela. Bylo s podivem, jak to vše babi fungovalo, když jsem byla malá, občas jsem ji i doprovázela, až později jsem pochopila, že ne vždy byla babi ráda. Při choulostivých debatách mě posílala napřed a odůvodňovala to tím, že mám zjistit, zda už má paní Prokopová, či Růžičková před domem lavičku. Často jsem klepávala na vrata dotyčných, když lavička venku nebyla, řešení bylo nasnadě, pokud byl někdo z mladých doma, lavičku vynesl, jinak to jistily kuchyňské židle.
Proč zrovna dnes vzpomínám na naši babi, blíží se jaro a s ním MDŽ. Mnozí dnes tento svátek přehlíží a u nás je to zrovna tak, manžel ne, ten nezapomene, kytičku přinese, mimo to i přes celý rok, jen tak pro radost. Jedná se o naše děti a vnuky, ti jsou velmi rozdílní, jedni MDŽ uznávají, druzí ne, kytičku přinesou přes rok kdykoliv, ale na MDŽ pouze jedna dcera, druhá říká, že ona uznává pouze svátek matek. Jak je to u vás doma?
Vždy máme klubovou sešlost kolem 8. Března, nyní to vyjde na 3. Března, letos ji máme spojenou i s oslavou jubilantů. Svátek žen si připomeneme a hlavně vzkazuji babi tam nahoru na obláček, když už ne s rodinou, tak v klubu si povídáme, škoda jen, že ony tehdy neměly takový klub, kde by se scházely, a mohli si povídat, nemusely by čekat až na jaro, až bude teplo a na těch lavičkách nenachladnou. Dnes je jiná doba, jsou telefony, e- maily, skype, to my jsme neměly. Docela určitě vím, že oproti tomu jsme měli více času a toho se dnes našim dětem a vnukům nedostává. Ne nenaříkám, to ne, jen konstatuji a jsem ráda, že nemusím být tak vázaná na počasí, jak byla naše babi, máme svou krásnou klubovnu, kde je nám dobře, kde si nejen povídáme, ale cos nového z občas pořádaných přednášek se dozvíme, oprášíme své vědomosti pomocí různých kvízů.
Nejen pro babi je tato kytička, je pro vás všechny, kteří sem na můj blog přijdete.

" NENÍ NÁVŠTĚVA JAKO NÁVŠTĚVA "

22. února 2020 v 16:16
ÚNOR 2020
Návštěvy vítám jak doma, tak na blogu, ale jeden si nevybere a občas se mu vloudí "nevhodná", na štěstí pouze na mém blogu a to v podobě komentáře. Ještěže jde komentář zablokovat a to jsem hned udělala. Nebyla to kritika, nakonec tu bych nechala, možná, pokud by nebyla vulgární, bohužel bylo to něco, co mě nedává smysl k mému blogu už vůbec ne, ani k mé osobě.
Každý má možnost založit si blog a dát si tam co sám uzná za vhodné, ale dávat své "myšlení a vyjádření" k někomu, podstrkovat něco v podobách věštby, tak to ne, pro takové mám zavřeno. Ovšem potvrdilo se napříč nepříjemnému zjištění ono známé, všechno zlé je k něčemu dobré. Při zablokování onoho nevítaného jsem objevila přání od Johanese, které bylo z nepochopitelných důvodů v červeném políčku. Dodatečně Johanesi děkuji a věřím, že rok 2020 bude pohodový. Všem vám přeji zdraví a vkládám nádherné tulipány od dcery, které nám včera přinesla.

" ETAPY PŘEDVÁNOČNÍ "

9. prosince 2019 v 15:50
PROSINEC 2019
Předvánočním období má u nás několik etap. Ta první je mnohým z vás známá, nazývám ji "ladící", proč ladící, ladím se na období předvánoční. Zakoupím časopis, kde jsou recepty na cukroví, uvařím si kafíčko a listuji časopisem, když mám k tomu něco sladkého na smlsnutí, nemá to chybu. Pár dní na to, nakoupím potřebné a hned po Mikuláši peču.
Většinou z těch šesti až sedmi druhů, které jsem si umínila, že upeču, jsem ráda, za dva druhy a to linecké a pak neodmyslitelné kokosové přes strojek. Zdobením se snažím naoko nabudit dojem, že je o dva až tři druhy cukroví více, ale ve výsledku je vidět, že jde o dva druhy.

Nu což, hlavně že je napečeno a ukončena druhá etapa a to pečení.
Vše naskládáno do krabic, uloženo na balkoně, kde je zrovna dnes taková zima, že se ani mě, ani manželovi nechce podniknout ochutnávku cukroví. Počkáme, až přijdou naše děti.
Další etapou, která se prolíná s tou první, jsou návštěvy koncertů, vánoční koncert s Modrými houslemi máme za sebou, včera to byl koncert Gospelů.
Velmi působivý, možná snad o to více, že složením byl s dobrovolníků našeho města, nadšených amatérských zpěváků a navíc spojený se sbírkou pro nemocného Františka, šestiletého klučinu.
Mezitím vším jsou obyčejné denní starosti i radosti nejen naše, ale i našich dětí a vnuků. Všichni nám říkají, nestarejte se, ale copak to jde a pak malá setkání s přáteli na kafíčku ať už plánovaná, či neplánovaná. Mezitím mě napadne provést kontrolu dárků, zda jsou všechny maličkosti zakoupené, vánoční tašky dosti pevné a zda by nebylo dobré ještě něco přikoupit. Jelikož se jedná o laskominy ať už vína, bonboniéry, kávy, olivy, sýry a jiné oblíbené pamlsky našich dětí, které jsou v dnešní době lehce k mání, nejedná se o nic závažného a kdykoliv tak mohu vyjít z domu a vše obstarat. Musím se přiznat k občasnému úskoku, kdy zavelím, jedu ještě něco přikoupit a projdu se vánočním městečkem, pokochám se pohledem do výloh, dám si kafíčko a vracím se pak spokojeně z výletu domů. Jo, nejen vánoce, ale i období předvánoční snažím se o to, aby bylo klidové. Občas manžel podlehne panice, že bude fronta na kapra, že nestihneme včas připravit bramborový salát a co teprve rybí polévku, když chceme jit 23. 12. na koncert vnukovi kapely, stihneme, koncert je až večer, no jo, ale bude toho moc. To jsou chvíle, kdy si řeknu a dost, vždyť se nic neděje a v duchu si plánuji další výlet do města, kdy se projdu, dám si kafíčko a budu se dívat v obchodním domě z kavárny v prvním patře, jak dole pode mnou vlečou lidé plné tašky a vozíky. Pak koupím slanečkový salát, mají tam výborný k tomu housku a pojedu domů vyzdobeným městem. Proč zrovna slanečkový salát, no co kdyby už pro nás nezůstal v kádi kapr. Všem vám přeji pohodový předvánoční čas.

" PŘEPNUTO NA VÁNOCE "

6. prosince 2019 v 19:22
PROSINEC 2019
Konečně jsem se ve své mysli přepnula v plné palbě na předvánoční program a dnes připravila na zítřejší pečení linecké a kokosové těsto. Ze zbylých bílků pak upekla na malém plechu něco jak bílkový chlebíček, kandované ovoce nebylo doma k mání, pouze namočené rozinky v rumu a trocha kokosu, v závěru jsem do těsta vmíchala citrónovou šťávu a než manžel přivezl vnuka ze školy, byl koláč na stole.
K radosti manžela, ne však vnuka, ten po školním obědu, trval ihned na pořádném talíři guláše. Probrali jsme co nového ve škole a dozvěděli se, že nic moc nového není, ale že budou brzo prázdniny a zda bude opět guláš. No, nemějte radost z takového jedlíka.
Foto nemám, pokud se vše nesní do zítřka, myšleno koláč pořídím, ale mám jinou fotografii z našeho klubového Mikulášského posezení, kdy mě opět děvčata překvapila, jak vyzdobila stoly.
Musím podotknout, nejen mě, ale i všechny naše klubové přátele. V detailu čertí knoflík a hlavně nápadití andělé, kolegyně, která je velmi zručná vždy něco nového vymyslí ....

Všem vám přeji pohodový adventní čas prožitý ve zdraví

Nový článek

23. listopadu 2019 v 21:02 | "ŠMEJDI JSOU STÁLE, MAJÍ JEN JINÉ METODY"
Listopad 2019

Tak se nám po roce, opět blíží vánoce, připomněla jsem si pohledem na pouliční světla, při čekání na MHD.
Jsou na nich připevněné sněhové vločky, vzpomněla jsem si na posezení u kávy v obchodním domě s bývalou kolegyní, tam vlastně je také vánoční výzdoba, mimochodem moc hezká. Našla jsem v archivu foto z roku 2010...
Úplně jsem zapomněla na časopis s vánočními recepty, který jsem si před více jak deseti dny koupila, doma jej při kafíčku prolistovala a pak dala dál k nahlédnutí kamarádce. Zapomněla jsem na jednu věc a to vyfotit kafíčko spolu s časopisem, takže, foto nemám, ale konstatovat mohu i tak jako každým rokem, mám již napečeno. Začínám prohlížením časopisu s vánočními recepty, vždy přísahám, že péct nebudu a pak zadělám začátkem prosince na linecké a kokosové přes strojek s odůvodněním, že peču pro vůni a taky pro manžela, ten má tyto dva druhy moc rád.
Jo, to bývaly časy, kdy jsem mívala na pečení cukroví pomocníka...
Prozatím jsem přesvědčena, že péct nebudu, ani ty dva druhy a těším se v tom předvánočním čase opět na vánoční koncert. Letos na pana Šporcla, spolu s ním vystoupí místní dětský pěvecký sbor, pak na dvojí Mikulášské posezení, na koncert gospel, kam se mohli zájemci z našeho města hlásit snad do poloviny září a pak již jen zkoušet na jejich první amatérské vystoupení, součástí tohoto sboru bude také náš vnuk.
Na klubovém posezení přišly také na přetřes vánoční dárky a přitom vzdychání, kolik, že to bude výdajů a starostí, byla jsem dotázána, zda mám dárky zakoupené. Má odpověď zřejmě dotazující zarazila, jistěže mám. Dětem dám pro vnoučata finance, tak jak jsme každým rokem zvyklí, nejedná se ovšem o závratnou částku a oni nám dodají zabalený dárek, sami vědí, co si jejich potomci přejí. Nedáváme si velké dary, tak nemá žádná strana extra znepokojující vydání. Děti dostanou dárkové balení jejich oblíbených dobrot, chvilku zavládlo ticho a pak začal výčet nakoupených dárků, který nebral konce. Přerušila jsem je otázkou, zda mají v plánu návštěvu nějakého předvánočních, či novoročního koncertu a odpověď mě šokovala, ne, vždyť je to drahé, nyní budeme mít výdaje za dárky. Tak napište Ježíškovi, dodala jsem, nám také nadělí vstupenky, to je přece krásný dárek, a když je k tomu odvoz tam i zpět, nemá to chybu. Chvilku bylo ticho, než se rozpoutala další debata, kterou bych nazvala výměnný obchod, nestačila jsem se divit, kolik mají doma nakřečkovaných zaručeně "levně" zakoupených předmětů z ne tak dávné éry výletů se "šmejdy" s jejich jediným cílem oblbnutí seniorů. No a jejich děti o to extra zboží nestojí. Po dvou dnech od tohoto setkání mě volala jedna "šmejdka", že bude naším městem projíždět nabídka zdravého spaní a má zrovna pro mě dárek. Na dotaz, kde získala mé číslo, nechtěla prozradit, nakonec se nechala nachytat vidinou dobrého prodeje a prozradila jméno. Šlak mě málem trefil, jmenovala paní z našeho klubu, zrovna tu, co tak naříkala nad předvánoční výdaje a nemožnosti jít za kulturou. Zřejmě dostala dárek za uvedení telefonního čísla, nejsem totiž sama, koho "šmejdka" telefonicky z našeho klubu oslovila. A co vy, jak reagujete na "šmejdky", jsou stále mezi námi a jsou díky hlouposti některých zřejmě úspěšní. Tak nevím, zda na tom našem "Mikuláškém" posezení nebudu číst dopis od čerta s pohrůžkou trestu - "služby v klubové kuchyni po celý rok " jak dá "šmejdům" na kohokoliv z nás kontakt.
Všem vám přeji pohodový týden.

" JAK TO BYLO S POZVÁNÍM NA RYBÍ HODY"

20. listopadu 2019 v 19:39
LISTOPAD 2019
Je to tak týden, co mě manžel "opět" pozval na výlov rybníka, kde měli místní rybáři nejen prodávat ryby, ale i speciality z ryb. Pobavilo mě manželovo ujištění, že to letos opravdu vyjde.Vše hned vysvětlím, již několik roků mě manžel zve na rybí speciality spojené s výlovem rybníka. Dopadne to tak, že je většinou venku tak, že by ani psa nevyhnal a zůstaneme doma, nebo a to se stalo dvakrát, výlov byl, ale bez specialit.
Poučená dřívějšími skutečnostmi, nenechala jsem nic náhodě a před odjezdem umíchala těsto na "naše oblíbené halušky". Kdo nezná, má nyní možnost poznat rychlý recept: vezme se mísa, klepneme jedno až dvě vejce, osolíme, našleháme metličkou spolu se studenou vodou asi tak 1,5dcl, přidáme mouku polohrubou. Já dávám ještě lžíci krupice a na špičku nože prášeku do pečiva. Nyní již mícháme vařečkou a dle potřeby přidáváme vodu, nebo mouku až se nám utvoří těsto takové hustoty, že je pak lehce zaváříme do vroucí vody přes haluškové síto. Halušky jsou uvařené během chvilky a tak doporučuji si předem vyškvařit kousek špeku na polití, my máme moc rádi na povrch halušek dát lžíci bílého jogurtu namísto brynzy. Budete se divit, ale chutná to výtečně. Se slovy jistota je jistota, dala jsem před odjezdem na rybí hody k manželově nelibosti umíchané těsto do lednice. Halušky při nejhorším budou druhý den.
Přijeli jsme na místo, rybník byl vypuštěný, výlov byl včera a rybí hody také, dnes už jen ryby prodáváme domů, oznámil nám porybný.
Manžel byl zklamaný, vidina bramborového salátu s kapřím řízkem byla silná. Chtěl koupit kapra domů, připomněla jsem blížící se vánoce, což zapůsobilo. Byl krásný den a tak jsme zajeli do blízkého lesa, kde jsme ještě nikdy nebyli.
V lese bylo příjemně, vonělo tam spadané listí, samozřejmě jsem koukala po houbách, už jen ze zvyku. Pár jich u cesty bylo, ale nám neznámé, tak jsme nechali houby houbami a kochali se podzimní přírodou.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví
Jo a ty " naše halušky" nám chutnali moc.

" KDYŽ MÁ SLUNCE DOVOLENOU "

10. listopadu 2019 v 19:30
LISTOPAD 2019
Chryzantémy mohu v jakékoliv podobě, tato mě rozkvetla na balkoně.
Na pár dní si vzalo sluníčko zřejmě dovolenou, mě však vítá každý den toto náhradní balkonové. Jak asi ještě dlouho, než udeří mrazy, to si říkám každý den.
Všem přeji pohodový týden
 
 

Reklama