" KONEČNĚ"

12. července 2017 v 23:44 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Červenec 2017

Je to tady, černém na bílém, mé letošní lázně ní v Luhačovicích. Přesunu se do poloviny května, kdy jsem se do lázní balila. Manžel, který je dost pesimistický, mě nabádal aspoň k dvěma kufrům plných oblečení jak do nepohody, tak do slunných dnů, kterých prý budu mít poskromnu. Bude lít a lít, co tam budeš dělat nevím. Má odpověď, přece odpočívat a nabírat síly jej nechávala hluchým. Podle něj se má jezdit do lázní v létě.
Já si vybrala konec května a začátek června, bez ohledu na počasí. S tím, že tam bude méně lidí, více volných laviček a vůbec, termín bude OK, to musí vyjít. Taky vyšlo, počasí přímo božské, pršelo jedno dopoledne a jeden podvečer nám hrozilo pár hromů a blesků, spadlo snad deset kapek. Jednu noc nad ránem trochu zapršelo a to tak bylo vše. Do kufru, nakonec jednoho jsem napěchovala krom různého oblečení také spousty knih a antistresové omalovánky, přibalila vyšívání a háčkování na panenky Hadračky pro nemocné děti do nemocnice. Musím podotknout, že na vyšívání a háčkování nebyl čas. Druhý kufr na hygienu zastoupila taška, někam jsem musela umístit tu fůru knih a taky slamák, plavky, znáte to, samé potřebné věci, které pak vůbec nepotřebujete. Z domu jsme odjížděli s manželovým proroctvím, že bude lít a lít celou cestu, ba že nás kroupy utlučou. Vyjeli jsme za pošmourného počasí, nelilo, cestou začalo svítit sluníčko, ani kroupy nepadaly. V Luhačovicích bylo nádherně a na mě až příliš čerství vzduch.
V recepci se mě udělalo nevolno, vše se kolem točilo a v ten moment jsem si řekla, že namísto v lázních budu uhánět rychlou do špitálu. Leč doušek vody, opláchnutí a chvilka klidu udělala své. Zbývalo už jen najít "svůj" pokoj v té spleti mohutného lázeňského domu, který byl rozdělen na tři části. Zdálo se mě, že si nikdy nebudu pamatovat kdy, do pátého patra, kdy do třetího a odkud přes prosklený most a vůbec. Uklidnilo mě, že nejsem na tom takto sama, bylo kolem plno rádců a dokonce k dispozici spousty lázeňských šviháků, kteří by byli ochotni mě doprovodit. V duchu jsem si říkala, jsem samostatná jednotka, vše si zjistím sama, až manžel odjede. Na oběd, kterým jsem začínala, trefila jsem hned. Kohopak budu mít u stolu, bude to na tři týdny, letělo mě hlavou. Sešli jsme se u stolu čtyři, sympatický manželský pár v mém věku z Třince, což je kousek od mého bydliště a paní z Vysočiny. Ta na mě působila prvním dojmem, že bude protiva, opak byl pravdou. Na první dojem se nemá dát, zajímalo by mě, jak jsem působila já. Většinou prý působím na okolí slušně řečeno nedostupně, neslušně namyšleně, tak to bylo dříve. Ta namyšlenost byla spíše rázu stydlivého a ustrašeného, nyní se usmívám a taky nejsem ustrašená a stydlivá už vůbec ne. Možná si okolí myslí, že jsem bába princmetálová, ale to nejsem, jsem pouze samostatná jednotka.
Náš stůl byl veselá parta, která nezkazila žádnou legraci. Moc jsme se nasmáli a tak to má být. Personál byl výtečný, jídlo chutné a výběr náramný, mňam ještě nyní vzpomínám.To jsem tomu dala, lázně ní a já melu o dobrém jídle, ale i to k tomu výbornému lázně ní přispívá. Personál, od jídelny, přes úklid, mimochodem údržbář byl usměvavý pohledný mladý muž a jeho úsměv měla moc ráda jedna starší paní, kterou jsem nakonec podezřívala, že chodí stejnou cestou jako on "jen pro ten krásný úsměv". Proč to zde píši, jezdila se mnou do jídelny a svěřila se, že je sakra "fešný" a kdyby byla mladší, mohla mít tak něco málo před osmdesátkou, tak by po něm vyjela. Takže personál pozorný ať už to byl výše zmíněný a nebo zdravotní. Patřila jsem k paní primářce, která mě při mém příchodu přijala, na vše se vyptala a vypsala patřičné procedury. Při pohledu na mé kamarádky francouzské hole si ujasnila potřebu a mé ujištění, že jsem holka šikovná a nic není problém, napsala mě raději koupele přísadové v otvírací vaně. Později objasním, jak jsem byla otvírací vanou v uvozovkách zahanbena. Paní primářce se nezdál můj tlak, to že mě bylo "KO" při příjezdu jsem jí neřekla. Později se tlak upravil, hlídali si mě, to jo. Procedur jsem měla, jak se říká požehnaně, zpočátku zmožená doplazila jsem se na pokoj a byla ráda, že si mohu dle libosti poležet. Dokonce jsem kvitovala, že kafíčko si mohu dát v klidu na pokoji, neboť jak jsem padla, tak jsem se aspoň hodinku, či dvě, pokud nebyla další procedura ani nehla. První den, kdy už manžel odjel jsem na "tajňocha" zůstala krom cesty na procedury, či jídlo na pokoji.
Do telefonu, na manželův dotaz, zda jsem byla na kolonádě, kafíčku a podobně, lhala jsem jak když tiskne, že jó a to víš, že jó. Kolonáda i kafíčko mě mohli být ukradené, já odpočívala po svém u knížky pěkně v posteli s výhledem na korunu lípy, a když jsem jukla z okna, tak na záhon s manželovými oblíbenými pivoňkami.


Druhý den byl obdobný, ale třetí, jsem vyrazila na kafíčko jako správná lázeňská do "Žluté" cukrárny, později jsem podstoupila ve vzdálenosti delší stupínek "cukrárna tam co mají ty spousty zmrzliny", no tam kde kousek dál sedával Náhlovský. " Žlutá" nebyla daleko, pouze přes lávku, slamák, křížovka a časopis mě dělali společnost, sluníčko bohužel taky. Mladá slečna nechápala, proč požaduji roztáhnout deštník, když mám slamák, no sluníčko je pro mě nežádoucí. A jó, vy budete onkologická pacientka, sdělila mě, když přinesla kafíčko, tak já ho teda roztáhnu. Poděkovala jsem a nechala si donést ještě rakvičku plněnou vaječným koňakem navrchu se šlehačkou. Tož onko neonko, dala jsem si do nosu.
Pro dnešní den už dost povídání o mém lázně ní. Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 13. července 2017 v 0:34 | Reagovat

Ještěže Luhačovice nejsou primárně na hubnutí... :-)

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 13. července 2017 v 10:43 | Reagovat

Príma to začalo a jak vím, vrátila jsi se v poho, takže budu čekat na každé další pokračování tohoto láznícího seriálu. Piš, ať zvím, jak je v Luhačovicích, Taky tam míním na některé láznění zamířit.... :-)

3 Jarka Jarka | Web | 13. července 2017 v 13:15 | Reagovat

V lázních jsem nikdy nebyla, asi bych měla trochu problém se společným fungováním s neznámými lidmi v neznámém prostředí. Já tedy stydlín jsem. 8-O  :-D Podle fotek i vyprávění byl tvůj pobyt parádní! :-D

4 Intuice Intuice | E-mail | Web | 13. července 2017 v 19:16 | Reagovat

Maruško, velmi napínavé čtení. Moc se mi líbí osobní zpověď, je to barvitější. Těším se na pokračování. :-)

5 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. července 2017 v 19:22 | Reagovat

Je to hezké osobní povídání. Já jsem byla c lázních jen po operaci kolena a to chození se omezilo na procedury, jídlo do jídelny a ven kolem budovy. Šatstva jsem moc neměla, jen nejpotřebnější, někdy mne to mrzelo, když jsem viděla, jak v jídelně ženy byly nastrojené. Byla jsem se ale rehabilitovat, ne ukazovat, ne? :-)

6 Hanka Hanka | 13. července 2017 v 23:53 | Reagovat

Marti, napíši po pravdě. V Luhačovicích jsem byla nesčetněkrát, na výletě, v lázních nikdy a vlastně nikde v lázních. Dost se tomu bráním. Nejsem lázeňský typ. Nemám zájem tam někoho balit, čtyřikrát denně se převlékat a natřásat. To fakt ne. Nemám problém navázat kontakt, ale nemám ráda dotěrnost, sama to nedělám. Takže s takovými lidmi je problém. Moje kolegyně tam jede teď v červenci, chce samostatný pokoj, má recht holka. Je tam na měsíc a říká, to tam bude celé ... naše město. A to do lázní jezdí pravidelně. Takže já říkám, ano, zajet tam, jako já loni s přítelem a ... domůůů. Kéž zdraví slouží. Ráda si přečtu tvé zpravodajství. [:tired:]  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama