" DOMLUVÍTE SE RUSKY?"

26. března 2015 v 15:03 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Březen - čtvrtek 26. 3. 2015

Dnes budu pokračovat ve vyprávění svých zážitků z nemocničního prostředí - "Vesele i vážně".
Z dnešního pohledu, když to tak vše zhrnu, vracím se v myšlenkách na dny strávené v nemocnici s velkým optimismem.
Ne, nedělám hrdinku, ale jak se říká :" Na nepříjemné se člověk snaží zapomenout, spíše vzpomíná na to příjemné." V mém případě na úsměvné příhody.
Oddělení, kde jsem byla hospitalizovaná bylo smíšené, naštěstí jídlo jsme dostávali na pokoje. Mé putování na ošetřovnu nebylo tak časté, procházky, nebo spíše v mém případě " bolestivé ploužení " po dlouhé chodbě jsem absolvovala s mým mužem v době návštěv . Abych pravdu řekla, nebyla jsem nakloněna producírování se po chodbě, vyžadoval to spíše konkrétně můj pooperační stav. Já si potrpím na estetično a tam to opravdu nešlo dohromady. Dlouhodobý pobyt na lůžku, střídaný ploužením do koupelny k dosažení aspoň minima hygieny, neodpovídal mému běžnému standardu.
Každý z pacientů se snažil v tomto směru dle svých možností, ale byla to bída, každý sebemenší pohyb bolel. Bylo třeba vše překonat, občas nastávaly situace, kdy dotyčný se -" ploužil" nedostatečně oblečen. Župan zůstal na pokoji a pohodlí, či nutnost být bez pyžamových kalhot nebral na zřetel. Ve výhodě byl ten, kdo měl noční košilku- měl vyhráno. Cíl byl jasný - cesta na ošetřovnu, ta bohužel vedla po dlouhé chodbě. Pro nás pacienty to bylo za pár hodin normál, jen personál se snažil vše dát do normy a tak dotaz kde máte župan, nebo jen zvolání "župan" se ozývalo často.
Odvedu pozornost k další příhodě, ta se stala den před mým propuštěním z nemocnice. Běžná hygiena ukončena a odcházím z koupelny. Podotýkám, že jsem se tehdy již skoro " neploužila", v chodbičce před naším pokojem mě zdravotní bratr položil otázku: " Umíte rusky, domluvíte se?" No, jo, zvládla bych to, co potřebujete. Tlumočnici zněla odpověď, následovalo vysvětlení, že dotyčný se domluví anglicky, pacient jen rusky. Nebojte se dáme to spolu, povzbudila jsem bratra. Mám jít s váma hned? Ne, zkusím to nejdříve sám, pozdrav je "DUROK"? Nééé, to je nadávka, zdravstvuj, to je pozdrav. Tak co mě to říkal? Raději zde nebudu jmenovat dobráka radilka, bratra mě bylo lít. Odešel dát medikamenty a pak se vrátil. Opravdu nemluví anglicky, ani nerozumí, víte jak se řekne, že ráno budeme potřebovat střední proud moči? Vykulila jsem oči a zablekotala: No, nebojte se, něco řekneme, něco ukážeme rukama. Já třeba i nakreslím ten proud moči, vysvětlíme. Každopádně děl bratr, vezmu si na pomoc internet a vy se uložte, když tak přijdu.
Nemám mu zatím jít zazpívat jednu ruskou písničku, tu znám. Zapěla jsem úryvek a bratr na mě nevěřícně koukal. Néééé, jděte do lůžka odpočívejte. No já nevím, aby mu nebylo smutno, když nikdo na něj nemluví.
S kolegyní z pokoje jsme šmírovaly co bude dál. Vyřešilo se vše, starší sestřička uměla něco rusky, něco překladač. A já zpěvačka a skoro překladatelka? Jak se říká: " Ani jsem si nevrzla!" Na našem pokoji jsem holkám zapěla, bylo nás tam tehdy pět.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. března 2015 v 15:13 | Reagovat

Už je líp, vidím to i z tvého vyprávění. No v nemocnici se přihodí ledacos. A o NĚČEM se dá i psát. Já jsem po jedné operaci psala i o "černém bobku"... :-)

2 Ježurka Ježurka | Web | 26. března 2015 v 17:01 | Reagovat

[1]: To je dobře, že už máš humor, a doufám, že v těch humorných historkách budeš pokračovat.

3 Hana Hávová Hana Hávová | 26. března 2015 v 17:15 | Reagovat

Copak rusky, to bych ještě nějak dala ( i když dnes už asi horko těžko ), ale horší je, když pacient cizinec mluví maďarsky a pak ještě velmi špatně anglicky. Neumím ani jedno ani druhé. :-(

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. března 2015 v 17:48 | Reagovat

[3]: Pak se vždycky najde někdo jiný, kdo zatlumočí. I kdyby při tom měl předvést celou spartakiádu :-P

5 Jarka Jarka | Web | 26. března 2015 v 19:54 | Reagovat

Taky jsem generace ruštinářů, ovšem už jsem ten jazyk tak dlouho nepoužívala, že nevím, nevím, jak bych se domluvila. 8-O O pobytu v nemocnici píšeš s humorem, ale mezi řádky čtu, že to zas taková procházka růžovým sadem být nemohla. Jsi úžasná, že tě dobrá nálada neopouštěla a ještě jsi ji rozdávala ostatním. :-)

6 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 26. března 2015 v 23:35 | Reagovat

Zvládla jsi to pkně. Možná ta příhoda a zvědavost, jak to dopadlo tě trochu odpoutala od potíží pooperačních, viď? :-)
Já umím havně písničky, ale domluvím se slušně. Díky dopisování   od dětství s jednou Ruskou. Když jsem se s ní setkala po mnoha letech, divila se, že se tak domluvím. :-D

7 Natty Natty | Web | 27. března 2015 v 6:46 | Reagovat

Marti, kdo jiný by měl umět rusky než my. :-D  ;-) Vždyť jsme se jí učili celé školní období, já i maturovala a stále platí: "Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš". :D Dnes se učí děti anglicky a tak jí více či méně ovládají. ;-) A až jednou budou mít jejich děti děti, možná se budou učit arabsky. :-P
Důležité je, že jste to zvládli, určitě se i pobavili a nakonec prospěli i svému zdraví. ;-)S úměvem jde všechno líp. :-D  :-D Pěkný den.

8 Janah Janah | Web | 27. března 2015 v 13:45 | Reagovat

:-D Raz, dva tri, četyre pjať, vyšel zajčik paguljať :-D

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 27. března 2015 v 17:11 | Reagovat

Jsi vtipná! Rusky jsem uměla, ale střední prou moči jsem nepotřebovala. Asi bych to taky nakreslila. :-)

10 Zdenka"ren" Zdenka"ren" | 27. března 2015 v 17:38 | Reagovat

Jasně,člověk přeci jen vše nezapomene :-) Dnešní mladí mě spíš překvapují, že vůbec nerozumí slovenštině,alespoň já se s tím setkávám.

11 JM JM | 27. března 2015 v 23:01 | Reagovat

Prý:
pesimista se učí anglicky,
optimista čínsky,
a realista střílet.

12 Iva Iva | E-mail | Web | 28. března 2015 v 21:06 | Reagovat

Marti, humor jsi neztrácela ani když ti bylo krušně. :-D  ;-)

13 Jitka Jitka | E-mail | Web | 31. března 2015 v 21:55 | Reagovat

No jo, z ruštiny si taky ještě něco pamatuji. Dokonce jsem z ní maturovala.Myslím, že bych se s pomocí rukou a nohou taky ještě domluvila.Písničku neumím, ale básničku děduška Maroz, jolku na priňos, lučšej jolky nět što prinos nám děd. To bych ještě svedla. :-D

14 Hanka Hanka | E-mail | Web | 8. dubna 2015 v 20:54 | Reagovat

Ty jsi byla dobrý pacient, Marti, takové mají v nemocnici rádi.
Podle všeho jsi nefňukala, ale naopak rozdávala optimizmus.
Příhoda s ruštinou je legrační, já uměla rusky dobře, ale nevím, jestli bych tohle dala. ;-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama