"NÁVŠTĚVA U PANÍ UČITELKY"

7. února 2011 v 18:34 |  KNIHY
Únor-pondělí 7.2.2011


Ano dnes budu psát o knihách!S knihami mě váže jedna vzpomínka.Bylo mě tehdy 9-10let,chodila jsem do třetí třídy.Při zpětném hodnocení naší tehdejší paní učitelky jsem se již několikrát zamyslela nad její odvahou s jakou probíhala celková její výuka nás dětí.Bylo spousty témat výuky dle osnov předem daných a striktně dodržovaných.U naší paní učitelky slovo strikně jako by znamenalo-vše si uprav sama a hlavně těm dětem neblbni hlavu.Čili dle osnov se to má chápat takto ale pravda je taková:a pak již nám bylo podáno vše tak jak se to většinou nechtělo slyšet s tím,že my jsme se ptaly,divily,uváděly příklady z okolí-knihy, televize a srovnávaly jak vše vlastně v životě chodí.

Nejraději jsem měla hodiny,při kterých nám paní učitelka vyprávěla o cestování jí samotné a jejího muže.Na dobu tehdy více než před padesáti léty to byla aspoň pro nás děti zvláštnost,cestovat po světě. Každý se vypravil do jiného koutu světa,část dovolené tak trávili odděleně. Sbírali poznatky o té které zemi a pak si o nich povídali.A tak my děti jsme se dozvídaly jak se žije v různých zemích přímo v terénu,jejich cestování bylo vždy zaměřeno na poznávací .Na zvídavé otázky proč nejezdíte spolu s manželem nám bylo sděleno,že jsou země kam se obyvatel ČSR nedostane s celou rodinou.Dodala také proč-z obavy aby tam dotyční neemigrovali!Měly jsme díky ní již od dětství srovnávací možnosti-jak se to říká a učí a jak to vlastně je opravdu. Určitě jsme si to ani tak tehdy neuvědomily ale možná později si mnoho z nás na tehdy získané vědomosti během svého života vzpoměl.Jeden takový poznatek za všechny, na který často vzpomínám byl i ten ze Sovětského svazu.Nám bylo vštěpováno jejich žití z té pěkné strany mince,ta nepěkná zůstávala utajována.Naopak západ nám byl přibližován z té nepěkné stránky oné pomyslné mince a ta pěkná byla utajena. Musím ovšem podotknouti,že se nenašel nikdo pokud vím,kdo by tuto výuku naší paní učitelky někdy zpochybnil či dokonce napadl.Vůbec si nejsem jista zda rodiče či učitelský sbor o tomto směru výuky měli vůbec ponětí.Vždy při takovém odbočení řekla a chcete vědět jak to opravdu je?Povídat si o tom tedy budeme jen tu mezi sebou,necháme si to v sobě.Je doba kdy očima a myslí můžete srovnávat.Hodně čtěte a pak až budete dospělí jezděte do světa. Porovnávejte,vy se určitě dočkáte toho,že budete moci jezdit s rodinou do země,kterou se rozhodnete navštívit.Vrátím se ale nyní ke knihám.

Můj vztah k paní učitelce přerostl v úctu a obdiv.Stalo se několikrát,že jsem byla pozvána na návštěvu.Při jedné takové,kdy manžel paní učitelky byl zrovna na poznávacím zájezdu sedly jsme si s čajem do jejich soukromé knihovny.Úžasné,po všech stěnách police s knihami až do stropu! Uprostřed sedací souprava-křesla a stolek,jinak nic jen knihy.Povídaly jsme si o knihách,některé jsme prohlížely,pak jsem se začetla.Byla to nádhera!Knihy mám ráda,dělím je na ty,které přečtu a nemusím se k nim vracet.Dále na knihy ke kterým se vrátím a pak jsou knihy,mé poklady a ty mám doma kolem sebe.Pohladím si je očima, vím o nich,mám je a kdykoliv si je otevřu-za měsíc,rok,nebo i za delší dobu vždy mě potěší.Nezapomínám na ně a zrovna tak nezapomenu na den,kdy jsem u paní učitelky vstoupila do místnosti s knihami.

Fotky knih,které jsem tu dala jsem přečetla během ledna,byli vypůjčené z knihovny.I když čtu knihy ráda,nyní si jich už tolik nekupuji.Jednak cena je dosti vysoká ale to až tak není rozhodující důvod.Likvidovali jsme totiž s mužem bydlení po rodičích a pokud jsme nechtěli být knihami zavaleni a omezováni museli jsme se rozhodnout co s nimi.Těžko přetěžko jsme sháněli jejich důstojné umístění. Nakonec vše vyřešila má návštěva městké nemocnice,kde tyto knihy našly uplatnění.Zmíním se o knize"PUTOVÁNÍ PRO NIC ZA NIC"-jak už obal prozrazuje je zde popisováno cestování světem na kole.Knížka mě pomohla udržet se v klidu ke konci nemoci v lůžku.Zapoměla jsem u ní na svět kolem a byla jsem ráda,že nejsem v kůži cyklistů,kteří za dosti bojových podmínek se rozhodli poznat svět.


Kniha druhá"MODŘÍNOVÁ DUŠE"-neskutečný příběh mladé české studentky při poznávání života na Sibiři.Je až s podivem co vše je ochotná civilizovaná osoba podstoupit při zkoumání života jiných národnostních kultur.Při čtení této knihy jsem pomyslně děkovala bohu,že mé děti se nevydaly podobným směrem.Třetí kniha+CD "CIBULKA NA TOBOGÁNU"poskytla příjemné chvíle.Tomáš Sláma může na onom světě spočívati v klidu.Mohu jen zvolat "pane Tomáši Aleš umíííí"!Čtvrtá kniha"ZBOJNICKÉ LÉTO",odpočinková četba s připomenutím života na horách i pod horami.Loupilo a okrádalo se i v dobách minulých,dnes ani tehdy nic nebylo svaté.Mělo by tedy platit stále"Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne"! V dnešní době se nám často vkrádá myšlenka,že ucho je snad přibetonované!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 7. února 2011 v 19:42 | Reagovat

Maruško, to bylo krásné vzpomínání na školní léta a paní učitelku, která byla vzácný člověk. Většina z nás měla štěstí na hodné paní učitelky, ale myslím, že málokdo by mohl říct, že k nim byla jejich učitelka tak upřímná. Byla to od ní i velká odvaha, protože jak je známo, děti nepoví, jen to co neví. Asi by se některým lidem nelíbilo, že vám ukazuje život z obou stran mince.
Během ledna jsi přečetla moc zajímavé knihy, zvlášť bych byla zvědavá na Cibulku na Tobogánu. :-)

2 Hanka Hanka | Web | 7. února 2011 v 20:37 | Reagovat

Maruško, paní učitelka měla rozhodně odvahu a možná trochu viděla do budoucnosti. Tebe obdivuju, že si to všechno pamatuješ. :-)
Tvoje lednová četba vypadá zajímavě. :-)  :-)

3 Ella Ella | Web | 7. února 2011 v 22:06 | Reagovat

Marus to mas krasne vzpominky na pani ucitelku skoda ze vsechny nebyli takove.Knihy ktere jsi cetla zni zajimave :-D

4 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 8. února 2011 v 9:23 | Reagovat

Maruško, paní učitelka byla vzácný, moudrý a taky hodně odvážný člověk. Vím, že v té době nebylo snadné říkat pravdu.

5 Moře lásky Moře lásky | Web | 8. února 2011 v 15:48 | Reagovat

Krasně je cestovat a fantazovat o cestovani

6 Iva Iva | Web | 8. února 2011 v 17:32 | Reagovat

Maruško, krásné vzpomínání na paní učitelku, která byla moudrý a vzácný člověk. Taky vzpomínám na jednoho ze svých učitelů, to byl opravdu Pan učitel, smýšlel a jednal podobmě, jako tvoje paní učitelka.

7 natty99 natty99 | Web | 8. února 2011 v 18:10 | Reagovat

Maruško, také ráda vzpomínám na školu, na některé uřitele a na ty, jež ve mě zanechali stopu ... knihy si také půjčuji a nové mám jen darované a pokaždé mě jako dárek potěší. Z titulů co jsi nafotila jsem nečetla nic, ale každá kniha nám obohatí duši - pěkný večer :-D

8 Marie Marie | Web | 8. února 2011 v 20:17 | Reagovat

Maruško, krásná vzpomínka na vzácného člověka. :-) Také mám ráda knihy, jen mám na čtení málo času.... :-(

9 Blanka Blanka | Web | 8. února 2011 v 23:21 | Reagovat

AhojKY Maruško,hezky jsem se tady u tebe začetla :-D

10 Bohunka Bohunka | 9. února 2011 v 12:52 | Reagovat

ahoj Marti,Máš hezké vzpomínky na školu ,ale já víc na spolužáky než na učitelky ,na ty jsem neměla takové štěstí jako ty.

11 Květa Květa | Web | 10. února 2011 v 22:15 | Reagovat

Maruš pěkná vzpomínka na vzácnou učitelku, dnes už ta výuka ve škole vypadá trochu jinak a neřekla bych, že líp... :-)

12 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 10. února 2011 v 22:54 | Reagovat

Opravdu skvělá to byla paní učitelka.Já si cením také jejího vztahu ke knihám a jsem ráda,že jsem měla tu čest paní učitelku Bohunku Spudilovou poznat. :-)Vám díky za přízeň.

13 Romi Romi | Web | 11. února 2011 v 10:02 | Reagovat

Moc pěkně jsi zavzpomínala na svou milou a hodnou paní učitelku:) Knížky vypadají dle titulů zajímavě ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama