STRACH

22. srpna 2010 v 18:15 |  JEN TAK
Srpen-neděle 22.8.2010



Téma týdne"STRACH"-strach to má v životě každý tak co psát říkala jsem si na začátku týdne.Jsou určité stupnice strachu a ty opět si každý ať vědomě či nevědomky dělí sám do skupin.Včera byl 21.srpen a mě po přečtení článečku na spřáteleném blogu naskočil můj srpen-21.8.1968.A to bylo před čtyřicetidvěma lety "STRACH" a byl to strach setsakramestký.Mě bylo patnáct, blížil se konec prázdnin,dá se říci pohoda.Ale ráno 21.8.1968 vše jinak,děs a hrůza.Rodiče nebyli doma jen já s mladším bratrem.Na ulicích podivné rušno,ustrašené obličeje a všude se ozývalo zapněte rádio.Z rádia jsme už vůbec moudří nebyli,přece ve škole říkali a nyní takhle, úplně jinak.Čemu mám věřit co bude,kde jsou naši.Co to říká sousedka?Proč rychle do obchodu, proč tam nic nebude?Kam zajít koho se zeptat?Proč vezou na dvojkoláku pytle a plno nákupu ze samoobsluhy? Strach a potom hukot,venku tanky.Běžela jsem pro bratra,domů do bezpečí.Koukám za zavřeným oknem a hlaveň tanku se posouvá k nám míří na naše okno.Beru bratra a běžíme na zahradu až na konec,tanky ale i tam.Co dělat strach?Ne už se promíchal se zoufalstvím,ležíme v trávě a třeseme se.Máma přišla, vzala nás domů.Pamatuji si v tašce síťovce měla kulatou krabičku sýrů trojúhelníčků,řekla nic víc už tam neměli. Táta se záhy vrátil,byl natankovat benzín.Nás prý nechali spát ať nás neděsí.No to se jim povedlo!Nevyděsili nás jen jsme měli "STRACH"!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 euridika euridika | Web | 22. srpna 2010 v 19:04 | Reagovat

Maruško uplne mam husi kužu! To jsi moc krasne napsala i když to o čem jsi psala neni hezky a nenechava pekny vzpominky.
Moc dobre jsi spojila strach a 68. rok. Bravo!!!
Ja si neco podobneho pamatuji. Byla jsem o neco mladši než ty a vubec jsem nechapala co se deje a nikdo mi to neumel, nebo nechtel vysvetlit.
Taky jsme hned šli do obchodu  a tam plno lidi. Všichni kupovali buhvico ale nejvic chleba.
Ano Maruško i ja jsem mela strach a potom jsem pochopyla i proč jsem ho mela, bohužel.
Puseeeeeeeek...

2 Jana Jana | Web | 22. srpna 2010 v 19:10 | Reagovat

Maruš, taky si na to moc dobře vzpomínám. U nás byli vojáci v lese. Moc dobře jsi to napsala. U nás nebylo jeden čas ani máslo. dávala ho prodavačka hlavně matkám, co měly malé děti.

3 Jarka Jarka | Web | 22. srpna 2010 v 19:27 | Reagovat

Můj tatínek byl důstojník a měl poplach, musel do kasáren. U nás ve městě bylo velitelství západního vojenského okruhu, takže dost důležité místo a těch vojáků s tanky jsme tu měli moc. Tanky stály týdny na každém rohu a mamka nás nepouštěla ven. Nějak jsem nechápla proč nás přišli bratři ze SSSR zachraňovat a hlavně jsem nevěděla před čím. To nám pak vysvětlili ve škole, kdy jsme museli všichni povinně přečíst Poučení z krizového vývoje v ČSSR. [:tired:]  ???  8-O

4 Blanka Blanka | Web | 22. srpna 2010 v 20:37 | Reagovat

Maruško,tak tohle já nepamatuju,ještě jsem nebyla na světě,ale věřím,že moc pěkný zážitek to nebyl :-(

5 Hanka Hanka | Web | 22. srpna 2010 v 22:03 | Reagovat

Maruško, mně bylo v té době skoro osmnáct a zrovna jsem byla na pionýrském táboře na brigádě, jako kuchařka. :-) Když jsem se dověděla o okupaci, vůbec jsem tomu nechtěla věřit, to přece bylo naprosto nemyslitelné. Když nás ovšem šupem odváželi předčasně domů a viděla jsem, co se všude kolem děje, strach se dostavil hezky rychle! :-( Něco takového už bych nikdy nechtěla zažít! ???
Maru, děkuji za návštěvu na mém blogu, přeji dobrou noc a krásné následující dny. :-) Hanka
P.S. Mám v plánu nějaké focení Třebíče, doufám, že mi to vyjde! ;-)  :-D

6 Moře lásky Moře lásky | Web | 22. srpna 2010 v 22:07 | Reagovat

Naštěsti komunismus zemřel. A když se to stalo mohly sme hovorit o všech hrůzach co udělal.

7 helena-b helena-b | Web | 23. srpna 2010 v 15:37 | Reagovat

Maruško, asi budeme stejný ročník. Já jsem toho dne jela na chmelovou brigádu. Jezdili jsme denně. Vzpomínám si na zmatky na nádraží, lidi poslouchali tranďáky a nikdo nevěděl, co se děje. My jsme dokonce ten den pracovali na chmelnici a vzpomínám si, že když se nad námi přehnala bratrská letadla, náš pan profesor, který byl v koncentráku, plakal...

8 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 23. srpna 2010 v 20:35 | Reagovat

[7]:Jo Helenko znám také takový případ,myslím tím pláč.Byli jsme zmateni jak staří tak mladí.Nejvíce snad ti co je kdysi vnímali jako osvoboditele.Ročník jsem1953.

9 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 23. srpna 2010 v 20:39 | Reagovat

[5]:Doufám,že už nikdy nic podobného nezažijí ani naši potomci i když nikdy neříkej nikdy.Já měla smůlu a ocitla jsem se v Jugoslávii,kde se dělo něco obdobného-na cestách tanky,vojsko a uzavřené hraniční přechody :-(

10 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 23. srpna 2010 v 20:43 | Reagovat

[4]:Blani o nic jsi nepřišla ale je dobré to vědět.

[3]:Jaruško to jsi měla rozumnou maminku,já zažila pravý opak ale to je jiné povídání,tak až příště-někdy.

[2]:Jani u nás byli také v lese a pekaři jim tam museli vozit chleba,pak se teprve chleba dostal k nám zákazníkům.Někdy až pozdě odpoledne.
Eurediko u tebe na blogu jsem dostala první impuls a celou noc přemítala zda psát či ne.

[1]:

11 Janah Janah | Web | 23. srpna 2010 v 22:11 | Reagovat

Představ, že jsem teď četla, že studenti středních už skoro vůbec nevědí , co se 21.8.68 stalo. :-?  :-(

12 Květa Květa | Web | 23. srpna 2010 v 22:19 | Reagovat

Milá Maruško, já jsem v té době bydlela v Lubech u Chebu, což je na samé hranici s tehdejším NDR. Vojáci to k nám měli co by kamenem dohodil. Měla jsem 22 let a druhé dítě - tříměsíční dceru, která v té době potřebovala nutnou operaci v plzeňské dětské nemocnici. Manžel ji odvážel sanitkou a říkal, že cesta byla hrozná, věude tanky, vojáci, sanitka jela i příkopem. Šlo o život, nejen naší Jance, nerada na tu dobu vzpomínám.... :-!

13 Natty Natty | Web | 24. srpna 2010 v 7:00 | Reagovat

Ahojky Maruško, přišla jsem popřát hezký den beze strachu, i když si myslím, že strach je přirozená obrana člověka a nelze bez něho žít, tedy pokud není člověk "bezcitný" - já kdybych měla napsat článek na téma "strach" - tak by byl o lidských hodnotách, neboť jsme to právě my lidé, kteří strach a s ním vše spojené vyvoláváme - ale znám hezčí téma a tak raději něco veselejšího - máš u mně v NK ten živý plot ;-)  :-D

14 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 24. srpna 2010 v 16:02 | Reagovat

[11]:Četla jsem článek u Aničky(v Altánku)a také mě to dost podivilo.Mezery jsou nejen ve školství ale i v rodinách.Je s podivem co vše dnešní mládež neví. ;-)

15 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 24. srpna 2010 v 16:08 | Reagovat

[12]:Čtu Květo,že rok 1968 jsi také neměla lehký,ke všemu ještě strach o dítě.Jsem ráda,že vše dobře dopadlo.

[13]:Tak raději honem napíši další článeček ať ty vzpomínky na "STRACH"pomyslnně rozmetám.Natty díky za ten živý plot.Už jsem v N.K.byla.Díky. :-)

16 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 24. srpna 2010 v 16:11 | Reagovat

[12]:Květo nejhorší strach je snad strach o své dítě.

[13]:Nattynko díky za vzkaz v N.K.Strach už zastrčím do šuplíku.Beru den beze strachu.Jdu na procházku do lesa,snad tam nebude vlk!!! :-)  :-D

17 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 24. srpna 2010 v 18:55 | Reagovat

[12]:Květo ani se nedivím,že tu dobu nemáš ráda.Vojsko a navíc vážně nemocné mimino.To bylo pro vás obzvlášť těžké.

18 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 24. srpna 2010 v 18:56 | Reagovat

[13]:Nattynko strach odfukuji v dál.Děkuji za zprávu v K.N.Jdu dát na blog něco optimistického. :-)

19 vik vik | 24. srpna 2010 v 19:56 | Reagovat

Nedokážu si tu situaci tenkrát moc představit. Muselo být těžké, plné strachu ... a otázek, co se děje ? Co bude dál ?

20 helena-b helena-b | Web | 24. srpna 2010 v 23:08 | Reagovat

[8]: Je to tak, stejný ročník.... :-D  :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama