" PEL - MEL "

13. října 2017 v 20:35 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ŘÍJEN 2017
Každý den si plánuji, že už konečně přidám na blog nový článek. Myšleno tak, že aspoň jeden týdně. Námětů mnoho, ale času málo, ne nadarmo se říká " čas je náš nepřítel". Doslova letecky stíhám vše, co mám, ale je toho spousty, co také nestíhám. Mezi povinnostmi rodinnými a zdravotními vkládám občas odpočinek v podobě návštěv právě probíhajících podzimních koncertů vážné hudby.

Poslední slunné dny jsme využili opět k návštěvě lesa, kde světe div se nacházíme stále houby, kocháme se paletou podzimních barev.




Pomalu se blíží prosinec a s ním i termín posledního klubové setkání, na které mám předložit nový plán činnosti. Letos nás ještě čeká oslava našich klubových jubilantů, chvilka s autorem humorných povídek s prostředí šachty, odpoledne kvízů a testů a na závěr exkurze v automobilce.
K výletu na zámek Kunín, kde probíhala výstava "Růže pro hraběnku" se ještě vrátím v následujících článcích.


Celkově se výlet vydařil a byla jsem moc ráda, že i počasí nám přálo. Cestou zpět jsme se zastavili na přehradě Olešná, kde jsme poobědvali. Došlo i na malou procházku podél přehrady, kde si mnoho z nás nasbíralo kaštany a také námět na rodinný výlet.
Spokojení, až na jednoho "nespokojence" jsme se vrátili v odpoledních hodinách domů, kde skoro celý den propršelo. Opět se potvrdilo ono známé - "není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem". Vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka
 

" KDYŽ MÁME ZÁKAZ "

1. října 2017 v 11:54 |  ZAMYŠLENÍ
ŘÍJEN 2017

Venku je krásné slunné počasí a já jsem uvězněna doma. O tom svém "arestu" nechci vůbec psát, spíš o tom jak moc mě chybí už třetí den zelenina a ovoce v jakékoli podobě. O tom, že už třetí den nemohu kávu, čaje černé i ovocné. Dá se to vše vydržet, to jo, ale nemyslela jsem si, že to bude až takové omezení. Dalšími zakázanými potravinami, které mě až tak nevadí, jsou banány, sýry, alkohol, kakao, ořechy, čokoláda, potraviny s vanilinem, kiwi, ananas, citrusy, ovocné šťávy. Následuje výčet léku nevhodných při sběru moče ke stanovení VHM, HVMA, 5 - HIAA, DOPAC adrenalinu, noradrenalinu a dopaminu. Uf, laicky řečeno to vše je nutné k vyšetření nadledvinek. Tím zde nechci naříkat, jaká jsem to chudinka, spíše mě fascinovalo jak mě po pravdě zelenina, ovoce i to "mé" speciál kafíčko chybí. Jak jste na tom vy? Chybělo by vám něco z toho pro mě na tři dny zakázaného, nebo byste nic z toho při svém běžném žití nepostrádali?
Abych nemusela myslet stále na to kafíčko, navrhl mě manžel včera nákup nové záclony do obývacího pokoje. Nastal problém, musí se upravit, nerada šiji a tak při našem stěhování z důvodu menšího bytu putoval šicí stroj ke snaše. Už nikdy nebudu muset šít, šití ač bych velmi ráda pojala za své hobby, nedokázala jsem překonat odpor z mládí. Můj táta byl panský krejčí a nitě všude mě provázeli už od útlého dětství. Překonala jsem se a vypůjčila si šicí stroj od dcery, sláva, nová záclona je svém místě, dělá nám radost. Co myslíte, že si manžel během mého šití uvařil a sedl si kousek opodál? Kdo hádá voňavé kafíčko, dostává 1***. Smířená s osudem, šila jsem a šila, ňufala vůni kafíčka a připadala si jako malý feťáček.
Dnes při tom krásném počasí mám šanci aspoň s balkonu kochat se výhledem do okolí a kytičkami na balkoně.
Zítra úderem desáté, to už na balkoně budu popíjet to své "speciál kafé", tedy pokud počasí dovolí.
Všem vám přeji pohodové dny a co nejméně zákazu a omezení vaše Fukčarinka

"DNES BYL KRÁSNÝ DEN, POJĎTE SE MNOU VEN "

28. září 2017 v 17:21 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ZÁŘÍ 2017
Dnes byl krásný den, pojďte se mnou ven. Kam jsme dnes zamířili, to zas nebude tak těžké uhodnout. Kdo hádá, že do blízkého lesa, má 1***.
Nejdříve se projdeme naší předzahrádkou, kde nedávno zasadila naše nejstarší obyvatelka cibulky narcisků a tulipánů.

Posezení na lavičce využívají obyvatelé převážně za slunných podvečerů, kdy přijde na přetřes mnoho poznatků z jejich bohatého života.



Ti, kteří ještě zvládnou procházku, chodí do blízkého lesa, kam zamíříme i my. Nebudu vám ani psát, že houby stále rostou, ale ukáži jiné krásy lesa.



Na druhé straně rybníka jsem objevila krokodýla, kdo z vás jej najde?
Voda se po vydatném dešti ještě drží na povrchu.

Po procházce v lese jsme se zastavili v malé zahradní restauraci, kde měli moc hezké posezení.
Vše se barví do podzimu ...
Všem vám přeji pohodvé dny vaše Fukčarinka
 


" KDYŽ SE SLUNKO USMĚJE "

27. září 2017 v 17:29 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ZÁŘÍ 2017
Po propršeném víkendu se sluníčko na nás usmívalo v pondělí hned po ránu, nebylo, co řešit zvítězil výlet do lesa. Rychlá snídaně, do tašky dva prázdné kelímky od kilového jogurtu, nožík, papírové kapesníky a láhev s vodou. Pevné boty na nožky, hůlky a už jsme nasedali do auta směr blízký les.
Návštěvníků lesa bylo více, ale každý se naštěstí držel svého pomyslného pruhu, tak se dalo najít pár vzácných hřibů i tak. Koukli jsme s manželem na sebe a vydali se zpět k autu. Zajedeme kousek dál, povídal cestou manžel, snad tam bude lidí méně.
Měl pravdu, až na jednoho houbaře na druhém konci lesa jsme byli sami. V lese byly místa, kde bylo plno vody, což svědčilo o pořádném víkendovém lijáku.
Byly tam taky krásné mochomůrky, nedalo mě to a fotila jsem aspoň mobilem.
Pár hřibů, spousty pýchavek a taky mě neznámých holubinek a snad i žampiónů. Držím se však zásady, co neznám, nesbírám. Ne tak můj muž, ten přinese domů i žampióny, které však na můj nátlak jdou stejně do koše.
Jak já bych ráda na houby vyrazila s mytologem, nebo se s ním na závěr houbařského výletu setkala.

Houbaření zdar vaše Fukčarinka

"LETEM MÝM SVĚTEM"

24. září 2017 v 16:14 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ZÁŘÍ 2017

Zrovna jsem byla u Jarušky "Tiché pošty" a tam četla, jak u nich na Táborsku konečně rostou houby a u nás v Moravskoslezském kraji prší a prší. Je to tak, prší několik dní a tak jsme uvězněni doma. Ne tak docela, byla jsem i v dešti na kafíčku z bývalou kolegyní, také na pedikúře, ale vyrazit si třeba na procházku do blízkého lesa to ne.
Manžel využil v páteční podvečer chvilky bez deště a do lesa se vydal. Má svou trasu, delší a kratší, a jelikož se přetahovalo sluníčko s černými mraky, zvolil tu kratší. Za chvilku mě přišla SMS nebudeš věřit, ale našel jsem houby.

Během chvilky z cesty našel takový košíček hub, přinesl je v rezervní igelitce, kterou nosí stále při sobě. Můj muž je totiž "nakupovací", každou chvilku něco "výhodně" nakoupí, zrovna tak nedávno - spousty paprik, rajčat a hned se vařil paprikáš. Tentokrát jsem byla hřibům ráda, ale mrzelo mě, že jsem se na procházku nepřipojila.
Hřibovou polévku jsem uvařila ještě v podvečer s tím, že bude na večeři i druhý den k obědu a hned ráno se vydáme do lesa společně. Z pátku na sobotu lilo jako s konve, přes den zrovna tak, ze hřibů sešlo. Odpoledne přijel syn s Ondráškem a ten u nás zůstal až do dnešního odpoledne. Chvilku si hrál s dědou na rytíře a pana krále,
pak jsem byla zase v kurzu já - školačka první třídy a Ondra pan učitel. To jsem se konečně dozvěděla co je nového u nich ve škole - názorně mě zadal to, co právě ve škole probírali - mezi linkami kolečka, nesměla jsem přetáhnout a pak písmeno M. Pan učitel mě dovolil, že se mohu pod úkol podepsat tiskacíma písmenkem MARTA, ovšem sám mě je bokem do sešitu předepsal, to abych náhodou neudělala chybu - mohla bych prý přeházet písmenka. No co vám mám říkat, byl přísný a já dostala 3 s černým puntíkem. Vzala jsem to učení na lehkou váhu a nenasadila si brýle. Omluva na brýle nebyla vzata na zřetel, pomůcky si mám doma zkontrolovat. Ondra má totiž takto přísnou paní učitelku, pochválí, to jo, ale nic nepromine.
Dnes přestalo na chvilku opět pršet a tak šel manžel s Ondrou na procházku a já se pustila do přípravy koláče s kokosovými hromádkami.Inspiraci jsem našla u Jarušky " Tiché pošty", jen jsem obměnila těsto - držela jsem se osvědčeného receptu od maminky na bublaninu. Na čtvrt plechu jsem dala nektarinky a na zbytek náplň kokosovou.
Co jsem potřebovala:
k přípravě nádivky 120 ml mléka přivést do varu a přidat 10dkg kokosu - nechat přejít varem. Pak přidat 5dkg tuku (másla) a 2 lžíce cukru - promíchat, nechat prochladnou. Mě se zdála náplň řídká a tak jsem přidala lžíci strouhaného perníku, což byla dobrá volba. Perník se může nahradit piškoty anebo strouhankou.
Nádivka chladla a já se pustila do těsta: 4 celá vejce, 1 hrnek cukru, 1, 5 dcl oleje jsem vyšlehala do pěny. Následně přidala 1 dcl mléka, trochu rumu pro vůni a lehkost, 2 hrnky polohrubé mouky a 1 prášek do pečiva - vše zamíchala a nalila na plech vyložený pečícím papírem. Na těsto jsem nakladla hromádky kokosové náplně, vyšla mě na ¾ plechu, na zbylou část jsem pokladla nektarinku pokrájenou na čtvrtky obalenou v polohrubé mouce. Koláč jsem pekla v troubě na 180°C přibližně 20 minut.
Chutná skvěle, kokosová náplň je výtečná. Jeden kousek si dám za chvilku ke kafíčku a vás, vás přece zvu také. Vaše Fukčarinka

" V LESE "

17. září 2017 v 20:36 |  VÝLET
ZÁŘÍ 2017
Dnešní den je od rána stále uplakaný jako ten včerejší. Předpověď počasí nám slibuje na zítřek trochu sluníčka - " kdo si počká, ten se dočká" říkávala naše babi a mě se to docela plní. Zrovna tak jako minulý pátek, při snídani manžel prohlásil, že bychom se mohli vydat v sobotu na houby.
Pár dní před tím jsme popíjeli na balkoně kafíčko, to víte, že jsem si uvařila to "své". Pro neznalé vaření toho "mého" speciálního kafíčka jsem rozebírala u Kitty. Kdo z vás tam nakoukne, tak se prosím neděste, ale takto připravené mě po všech mých zdravotních anabázích sedne, jak by naše babi řekla " jako prdel na hrnec" S manželem jsme polemizovali kam v sobotu na výlet, podotýkám, že to bylo minulou sobotu, kdy jsme nebyli hlídací děda a babi. Někam do lesa, určitě - les vyhrál.
V tom jsem zahlédla svou kamarádku, která v naší nynější čtvrti několik roků bydlela. Shodou okolností se stěhovala do rodinného domku v den našeho stěhování sem do nového bytu. Míjely jsme se s našimi stěhovacími vozy po cestě a to doslova a do písmene. Opět bydlíme každá na jiném konci, což je paradox, ale vídáme se s většími či menšími časovými prodlevami stále. Pozvání na kafíčko k nám domů kamarádka neodmítla a po pár minutách nám potvrdila, že v Beskydech houby rostou.
Rostou, ale málo, naše srdíčka pookřála a v sobotu ráno jsme vyrazili do Beskyd na Bílou.
Houbařů plno, hub málo, někdo ani to málo nenašel.
Manžel našel krasavce - choroše travního - houba vzácně se vyskytující, avšak nejedlá. Řekněte sami, ta by se smažila a co by z ní bylo porcí.
Každopádně jsme se báječně prošli - něco málo našli a cestou se stavili na přehradě Olešná. Tímto zdravím Helenku, máte tam u vás moc krásně.
Přehradu Olešnou jsme chtěli ukázat hlavně Vlastičce, mé další kamarádce, kterou jsme na houbaření pozvali.
Poseděli jsme u kafíčka, pozorovali zdatné surfaře, kousek se prošli a spokojeni s výletem jeli domů.
Smaženici a trochu houbové omáčky jsem z toho málo vykouzlila. Večer přijel syn s Ondráškem, ten u nás zůstal na noc a druhý den s dědou zašel na procházku do blízkého lesa, kde od cesty uviděl krásného křemenáče.
Houbařů plno, houby žádné a naproti nim si vykračoval náš Ondra s takovým krásným úlovkem. Domů s dědou dorazil s potutelným úsměvem a slovy - babi, už nejsi jen ty vyhlášená rodinná " houbařka" - já mám také bystré oči.
To byla tedy trefa do černého, takový krasavec, uděláš mě z toho řízečky, prosil Ondrášek. Usmažila jsem řízečky, dovařila houbovou omáčku, pochutnali jsme si všichni. To bylo v neděli, v týdnu jsme šli s manželem na další výpravu k rybníkům, houbařů plno, hřib žádný. V pátek u nás zvonila sousedka, přinesla, na talířku čtyři krásné dubové praváky se slovy nesu trochu hub na smaženici.
Dnes a včera pršelo, na zítřek slibují meteorologové trochu sluníčka, bylo by na čase. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" VÝLET K RYBNÍKŮM "

15. září 2017 v 20:37 |  ZAMYŠLENÍ
ZÁŘÍ 2017
Včera byl sluníčkový den a tak jsme se vydali opět do blízkého lesa k dalšímu rybníku v pořadí čtvrtému. Před několika málo dny namísto očekávaného jednoho, objevil se hned vedle rybník druhý, v našem pořadí třetí.
Směrovka v lese ukazovala směr a hned i název Adošov. Vydali jsme se ve směru šipky, po chvilce chůze přišlo překvapení - prostorná louka s obydlím obloženým dřevem, nedaleko přívěsy a označení soukromý sportovní revír. Trochu jsem váhala, zda se neobrátit, ale lákalo nás prozkoumat terén.
Nádherné dva rybníky, jeden s lekníny a devíti stanovišti pro sportovní rybáře, k dispozici loďky a také řád pro rybáře a jejich doprovod. Rozhodli jsme se, že budeme doprovod a rybáře snad najdeme.
Opak je pravdou, nikdo nikde jen zdálky kokrhal kohout. Prošli jsme se revírem, pořídila jsem pár fotografií. Při zpáteční cestě nás předjelo auto, zřejmě majitel, možná má vše monitorováno. Každopádně se na nás nezlobil a my se vraceli zpět k našemu autu. Doma jsem si dala Adošov do vyhledávače a byla celkem překvapena, že se najdou lidé, co chytnou rybu, vyfotí se s ní a pak ji hodí zpět do vody. No, ale jak říkávala naše babi -" proti gustu, žádný dišputát". Rybník jsme objevili, procházka to byla opět krásná.
Další rybník v pořadí čtvrtý, je vidět už z cesty, tedy procházka krátká, tak jsme se rozhodli rybník obejít.

Oproti Adašovu, byl kolem rybníka pořádný nepořádek. Plno pet lahví, igelitových sáčků se zbytky suchého chleba, který můj muž naházel do vody. Hned se objevilo hejno malých ryb a bylo zřejmě vděčno za kus žvance. Rybník bez názvu, za to se spousty odpadků. Nedaleko pracovalo několik dělníků v lesní školce, ale nepřipadalo mě, že by ten odpad byl od nich. Mít tak sebou nějaký pytel a rukavice, hned bych uklízela. Vzpomněla jsem si na rybník z dětství, na to jak tam bylo krásně. Marně jsem pátrala v paměti, zda tam byly odpadky. Určitě vím, že nebyly, dokonce ani pneumatiky pohozené, tak jak to je zde v našem blízkém lese. Občas si tak říkám, přece děti, na které se občas ledaco svede, toto neudělaly, to musel pohodit dospělý. Dospělý a měl by být zodpovědný, bohužel nebyl a tak doufám, že sebou neměl dítě, které by šlo v jeho šlépějích.
Nedávno jsme byli v lese na Bílé, marně jsme se pokoušeli houbařit, pár hřibů jsme našli, ale bohužel také odpadky. Smutné zjištění, vám všem přeji pohodové vycházky do lesů, bez odpadků. Samozřejmě, vím, že vy si své sáčky a láhve odnesete zpět domů. Vaše Fukčarinka

" JEN TAK "

6. září 2017 v 23:20 |  JEN TAK
ZÁŘÍ 2017

Muškáty na balkoně ...

Husitská epopej přečtená, četla jsem ji jedním dechem od soboty do dnešního dne - středy.
Na další díl mám rezervaci, tak snad se dočkám brzo. Zítra knížku odevzdám v knihovně ať má další čtenář radost z víkendového čtení.
Mám za sebou první klubové setkání po prázdninách, sešlo se nás rovných třicet čtyři z třiceti osmi. V klubovně to chvilkami hučelo jako v úlu. Plánované dva výlety byly schválené, jeden bude v brzké době na zámek Kunín a druhý na exkurzi do blízké automobilky. Na ten si budeme muset ještě pár týdnů počkat, neboť je o ně velký zájem, ale rezervaci již mám.
Radost mě udělala kytička od dcery, návštěva vnuka Jakuba a nejmladšího Ondráška hned první školní den.
Nejen jim, ale všem dětem přeji úspěchy ve škole a nám prarodičům pohodové chvilky s našimi vnoučaty.

" NOVÁ KNIHA - VAŘENÍ V OHROŽENÍ "

2. září 2017 v 20:30 |  JEN TAK
ZÁŘÍ 2017

Naše kuchyně, či lépe řečeno mé vaření a pečení je v ohrožení. Přinesla jsem si z knihovny …
Moc hezké čtení, ale úctyhodných 631 stran textu zabere dost času. Rozhodla jsem se ještě dnes dopoledne naši ledničku předzásobit pořádným hrncem rajské omáčky a také jedním plechem nektarinkové bublaniny.
Rozhodně hlady nezemřeme, mraznička vše jistí a přetrvávající deštivé počasí také. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" NEPLÁNOVANÉ SETKÁNÍ "

1. září 2017 v 20:18 |  RODINA
ZÁŘÍ 2017

Neplánované, za to srdečné bylo setkání části rodiny u našeho syna. O minulém víkendu dceři končily prázdniny a nečekaně zavolala, že by si vzala našeho vnuka na výlet. Byli jsme s manželem opět hlídací víkendoví babi a děda, docela jsme dceřinu nabídku uvítali. Byl teplý a slunečný den, plánovali jsme odpolední posezení ve stínu na balkoně s dobrou knihou.
Jeden telefonát se snachou vše změnil a my strávili příjemné odpoledne u syna na zahradě pod pergolou.
Nejdříve jsme však udělali exkurzi po domě, který si dali naší mladí k obrazu svému, pak po velké zahradě včetně skleníku. Potěšilo nás, co vše si vybudovali. Domeček byl jejich společným snem a ten si splnili.
Syn i vnuk pak ještě něco navrch a tím byla fenka Eisis.
Nedá mě to, nedat sem fotografii starou tak 10 - 11 let z období vánoc s našimi vnuky. Na vrchní fotografii jsem s vnukem Radimem a Eissi, dole pak je Radimek uprostřed. Je to důkaz jak ten čas letí. Další z vnuků sedící vedle mě je Míša a pak Kubík. Dnes chlap jak hora, jo to je nostalgie, čas děsně letí ...

Nakonec tam za námi přijela vrátit našeho nejmladšího vnuka Ondráška i dcera se zetěm.

Nakonec se potvrdilo ono známé - "nikdy neříkej nikdy", myšleno v mém případě s pejsky. S Eissi jsme byly kámarádky ihned.
Všem vám přeji pohodový první zářijový víkend vaše Fukčarinka

Další články


Kam dál