" LELKOVÁNÍ "

Neděle v 16:29 |  ZAMYŠLENÍ
BŘEZEN 2017
Jaro je tu a nebylo o tom pochyb ani při naší včerejší procházce v malé podhorské vesničce Komorní Lhotka. Zašli jsme na známá místa, kde na nás vždy čekají v zastrčeném koutku malé trsy sněženek, sem tam se vyskytne podběl. Voda v řece Stonávce je tou dobou průzračná a je jí po zimě oproti létu dostatek.
Něco málo o řece ze zdroje: Sama říčka pramení v nadmořské výšce kolem 750 m na jihovýchodních svazích vrchu Čupel; celý následující tok pak směřuje zhruba k severu. Po třech kilometrech Stonávka u stejnojmenné osady vystupuje z horského údolí a v Komorní Lhotce se slévá s potokem Ráztoka, čímž více než zdvojnásoubuje svůj objem. Dále Stonávka protéká obcemi Hnojník a Třanovice, postupně přibírá drobnější přítoky Černý potok, Mušalec, Sušovský potok, Hornodvorský potok a Zavadovický potok
Už při projíždění obcí Třanovice nám pohled na vodu valící se tamním říčním korytem prozradil stav vody. Na chvilku jsem uvažovala, že požádám manžela o malou zastávku a zároveň procházku po novém chodníčku kolem řeky, ale nakonec jsem dala přednost co nejrychleji být v cíle cesty. Představa, že v tak krásný den budeme těžko hledat místo k zaparkování u hojně navštěvované sauny, která je zároveň výchozím bodem k výšlapu na horu Prašivá - 843m.
Místo na parkovišti se našlo a my se nepřipojili k turistům mířícím na zmíněnou horu Prašivou, ale vydali jsme se pohodlnou cestou v údolí a kochali se krásou kolem.
Vyrostla krásná jedlička …


Taky trsy sněženek na břehu říčky…
Podběl a znovu sněženky, které mají své místo několik let u kmenu mohutného stromu porostlého mechem …




Pár snímků, pár zastavení a pak už jsem byla ráda, že nám v sauně uvařila paní výbornou kávu. Tu jsme si vypili na lavičce před saunou za zpěvu ptactva a "lelkování" po okolí. Taky jen tak rádi sedíte v přírodě a lelkujete?
Koukala jsem na nový hrníčkový plot a keramickou sovu na stromě. Nic z toho jsem nevyfotila, tak snad příště. Spíš jsem uvažovala, za jak dlouhou dobu budou kvést kaštany, které lemují kousek cesty kolem parkoviště sauny. Při lelkování a uvažování mě napadla moc hezká myšlenka, kterou jsem hned sdělila manželovi - lelkování a podobné uvažování by mělo být dle mého soudu hlavní náplní volného času nás seniorů. Podíval se na mě a pak řekl, že se těší, až budou kvést rododendrony a my si zajedeme do Jablunkova a projdeme se parkem sanatoria.
Sedneme si na lavičku a budeme nasávat tu krásu a klid. Já přidala návštěvu Hukvald v době kvetoucích kaštanů, ale to už mě zvonil mobil a vrátil mě do reality. SMS od dcery, že přijdou zítra odpoledne, další telefon od syna - stavíme se zítra dopoledne. Mé myšlenky hned směřovaly k mému stále se blížícímu termínu lázně ní a myšlence zda tři týdny mimo domov nebudou pro mě bez rodiny k zbláznění. Hned jsem si řekla, že ne, máme přece telefony a mimo jiné, tam mohu taky "lelkovat". Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka
 

" VYMAZAT, NEVYMAZAT "

20. března 2017 v 17:15 |  JEN TAK
Březen 2017
Původně jsem chtěla dát dnešní článek do rubriky zamyšlení. Ale hned jsem se tomu začala usmívat. Zda uveřejním, nebo vymažu objevené fotografie, jedna je dokonce z léta 2016 není až takový čin, nad kterým by bylo potřeba se v tomto případě zamýšlet.
Co je na fotografii za květinu, či rostlinu nevím - foceno v létě 2016 na zahradě restaurace "U SVATÉHO JÁNA"
Spíš mě stále nenapadá, jak osadit balkon. Abych pravdu řekla, moc o tom nepřemýšlím a to bych tedy vzhledem k tomu, že jaro skutečně začalo, měla. Při návratu od kadeřnice jsem procházela naší předzahrádkou, o kterou se starají nejstarší obyvatelé našeho domu. Ta je jarně připravena, vyhrabán trávník, ostříhány přebytečné větve, u keřích růží, obsypané novou zeminou, kde jen třeba. Ti určitě budou vědět, jakému druhu květin by se v na našem balkonu dařilo.
Mám takový pocit, že nám sluníčko brzy před obědem zamává a trápit bude druhou část osazenstva našeho domu. Aspoň tak mě to tvrdí sousedé s dovětkem, buďte rádi, druhá strana má v létě v bytě saunu. Tak jsem ráda, ale všem vám přeji sluníčkovou pohodu, jakou mám já s mým navráceným kozlíkem.
Teprve minulý týden mě jej dcera přivezla, naše stěhování přečkal u ní, to aby nepřišel k úrazu. Na závěr ještě jedna nostalgická fotografie ze starého bytu- RŮŽE PRO RADOST OD DCERY A VNOUČAT ...
Pohodové dny vám přeje vaše Fukčarinka

" JARO V BYTĚ "

18. března 2017 v 16:56 |  JEN TAK
Březen 2017

Včera byl pátek a já měla v kalendáři na tento den poznámku - 10.00 dvě dráhy á 100,- Kč. Znamenalo to rezervaci bowlingové dráhy pro zájemce hry bowlingu z řad našich klubových členů. Původním záměrem bylo zahrát si společně s našimi vnuky, či pravnuky, leč ti se nekonali. Jednomu z možných uchazečů právě začínal hokejový trénink, někteří jeli s rodiči na výlet a některým se nechtělo. Mý dva vnuci patřili do kategorie výlet a tak jsem jela sama. U zastávky již čekala jedna z mých klubových kolegyň, u žen se nemá věk zveřejňovat, ale já udělám výjimku - Helence je 86 a věřte nebo ne, těšila se, jak se dnes na bowlingu rozšoupne. Helenka je na fotografii z loňského bowlingového turnaje s pohárem vítězů.
Což mě velmi pobavilo, nicméně takových nadšenců sice mladších než naše Helenka se sešlo nakonec sedmnáct. Dvě dráhy bylo málo, přikoupila se další a už se soutěžilo. Mezitím vzrostla také skupina fandů a nadšenců soutěžících, do které jsem patřila i já.
Cestou k bowlingové hale jsem sledovala, jak se o slovo hlásí jaro. Keře zlatého deště obsypané květy. Z autobusu jsem dokonce stačila, zahlédnou kousek stráně se sněženkami.
Tak jaro je tu, říkala jsem si a v plné parádě. Hned jak mě manžel vyzvedne, přemluvím jej a zajedeme si aspoň kousek za město. Během bowlingového klání jsem stačila domluvit telefonicky naši klubovou oslavu jubilantů včetně hudby, dopravy a občerstvení - mám před sebou pobyt v lázních a tak jsme se na bowlingu domluvily na dřívějším termínu.
Hodinka uplynula coby dup, chvilka povídání nad čajem a kafíčkem skončila a už jsme se rozcházeli po skupinkách domů. Já zamířila do blízkého obchodu dokoupit něco málo z drogerie a zeleniny a už jsem prozváněla mého muže. Přijel za chvilku, byl ještě na starém bytě zkontrolovat poštu. Můj pohled na něj mě hlásil, žádnou přírodu a výlet, není mu určitě dobře. Cestou zpět mě manžel hlásil, že má zřejmě teplotu, byl se projít vilovou čtvrtí a už se necítil, ale slíbil mě vyzvednout, tak nevolal. Nemám ráda takové hazardování se zdravím, měl mě zavolat a dojela bych autobusem. V tomto je úplný opak mě, do postele vyležet se jde až úplně dobitý. Zlobila jsem se, moc, ale při příchodu domů mě zlost přešla. Ve džbánu na mě čekalo jaro, které mě můj muž přinesl z vycházky.
Trochu jsem si s tím džbánem plného jara vyhrála, přidala tulipány od dcery a vnuků ...
Podělila o jaro džbán i konvici.
Dnes je sobota a můj muž konečně vzal na milost postel. Venku od včerejšího večera pršelo, dopoledne přestalo, ale počasí nic moc a jak je u vás? Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka .
 


" ČAJOVÉ DÝCHÁNKY "

14. března 2017 v 20:26 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Březen

Konečně se mě podařilo nemilou návštěvnici "Rózu virózu" vyprovodit ze dveří. Doufám, že na delší dobu, řeknu vám, že mě letos řádně potrápila.
Zmožená virózou popřála jsem telefonicky svým klubovým přátelům pohodové prožití klubového odpoledne spojené s oslavou MDŽ. S myšlenkami, že budu muset navštívit svou lékařku a požádat o další konzultaci, můj stav se nelepšil, jsem usnula.
Probudila mě žízeň, hektolitry čaje ve mně mizely i vzpomněla jsem si na tvrzení svých slov, při našem lednovém stěhování, že ty darované kazety s různými čaji snad ani nemůžeme spotřebovat. Opak je pravdou, zbylo pár sáčků.
Chutnaly náramně a hlavně pomohly - odplavovaly vše škodlivé z těla, z počátku slazené medem, později neslazené. Zajímavé, že pokud jsem zdravá, čaj vůbec nesladím, při nemoci naopak.
Nevím jak pro koho, ale pro mě prvním příznakem nemoci je nechuť na kávu. Při uzdravování začnu s chutí na kávu laškovat v myšlenkách, což v brzkém čase uskutečním a opět osladím medem. Signál, vše je na dobré cestě, je dán a pak už je vše otázkou času k návratu do normálu.
Chuť na kávu, kytička od manžela, pozdrav jara v podobě primulky a narcisek od dětí mě utvrdily, že nejen jaro, ale i zdraví klepe na dveře.
Zotavila jsem se natolik, že jsem se dnes opět zúčastnila schůzky předsedů klubů seniorů s Magistrátem našeho města.
Probíral se vydařený Ples seniorů, plánovala se organizačně soutěž v křížovkách i sudoku, oslavy jubilantů, soutěž v bowlingu a mnoho dalších aktivit, které nás společně čekají. Do konce prvního pololetí je těch mimo klubových aktivit spousty a tak si snad každý něco vybere.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví a pohodě. U nás začaly jarní prázdniny a tak nás nemine den, či dva společně prožité s vnoučaty. Doufám, že nám bude počasí přát a nebudeme sedět doma vaše Fukčarinka

" RÓZA VIRÓZA "

4. března 2017 v 15:49 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Březen 4. 3. 2016

Navštívila mě " RÓZA VIRÓZA ", nevyhnula se mě, ač jsem tajně doufala. Těch kroků co jsem činila, abych jí unikla, spousty ovoce, zeleniny a naloženého zázvoru. Jak má přijít, tak přijde, řekla jsem si a vzdala se veškeré naděje, že se to vše do rána urovná a já budu fit. Ležím, pospávám a snažím se "Rózu virózu" od sebe odehnat. Chvilkama si čtu, sleduji televizní programy, ale moc mě to nejde.
Mám rozečtený " Sonjin deník " od spisovatelky Pavli Smetanové. Nenásilné čtení o čerstvé maturantce, která se vydala poznávat život doma i v cizině
Všem vám přeji pohodové dny plné zdraví vaše Fukčarinka

" SOBOTNÍ VÝLET "

26. února 2017 v 21:36 |  VÝLET
Únor 2017

Sobotní ranní pohled z okna mě lákal ven, manžel však hlásil mínus stupňů a to nás trochu zabrzdilo ...
Nicméně po obědě jsme vyzvedli našeho vnuka Ondráška a zamířili k blízké Žermanické přehradě. Trocha pohybu a pak zastávka u oslíků spojená s krmením.
Sluníčko se občas schovalo a od zamrzlé přehrady se táhl chlad, mým rukavicím bylo dobře doma a mě dobře tak. Nádherný pohled na první pozdrav jara - kočičky ,utajené sněženky jsem ještě ve strouze blízko chat neobjevila
Pohled na vzdálenou Lysou horu ...
Dál pak kolem přehrady, nahoru, kde nebyla taková zima.
Vrátit jsme se museli stejnou cestou a Ondrášek se chtěl podívat až k ledové ploše.
Slezla jsem k vodě a vyfotila ledové království, za zády bylo slyšet malou holčičku jak se dožadovala u svého táty nás následovat. Slova i ta stará paní s hůlkama tam jde a my né mě vyvolala úsměv na tváři ...
Silně přituhlo a já záviděla našemu druhému vnukovi Kubovi, kterého jsme lákali na výlet s námi, že je doma v teploučku. Konečně jsme si vyzvedli obrazy, které byly při stěhování uloženy u dcery. Máme je nyní již umístěné, konečně jsme zabydlení.
Přemyslovská epopej- díl třetí dočten, hned jsem si objednala díl čtvrtý a doufám, že nebudu muset dlouho čekat. Klubové schůzky taky nezanedbávám, minule jsme měli moc užitečnou přednášku, ale o tom až někdy později. Snad jen dodám, že náš Seniorský ples v pořadí již šestý měl opět velký úspěch. Všem vám přeji pohodu a zdravíčko vaše Fukčarinka To jsem celá já, jaro je za dveřmi a já si vzpoměla, že mám foto letošního nej "maxi" sněhuláka - foceno z auta při jízdě ...

" CO PRÁVĚ ČTU "

14. února 2017 v 23:04 |  KNIHY
Únor 2017

Bude to už nejméně rok, co jsem dočetla druhý díl Husitské epopeje od Vlastimila Vondrušky. Ač hrubá kniha co se stránek týká, četla se rychle. Třetí díl jsem si rezervovala v knihovně a včera mě mail z knihovny oznamoval, že na mě kniha čeká.

"KDO SI POČKÁ, TEN SE DOČKÁ" hned mě prolétlo hlavou. Dopoledne jsem jela na setkání předsedů klubů seniorů a pak do knihovny a těšila se na odpolední čtení. Po přečtení pár řádků v úvodu v Prologu mě zavedlo do dávné historie roku 1426 - 1437 za časů císaře Zikmunda. Podobně jak se v Prologu uvádí - také mě se chtělo utíkat a číst v pamětech rodu Prokopů, jenž poslal dotyčnému přítel z Písku po formanovi. Honem domů, sednout si k oknu do křesla a číst ...
Dnes ráno bylo mrazivo, větve stromů v naší předzahrádce a také v okolí obalené do bílého hávu, lákaly k focení. Autobus nepočká a tak bylo rozhodnuto, žádné focení se nekonalo. Pouze krátký pohled na tu krásu kolem a povzdech, kdy už nebude smog a budu moct být konečně delší dobu venku. Nechci to zakřiknout, ale daří se mě vyhnout nachlazení, ovšem po dnešním setkání předsedů nevím, nevím. Jedna kolegyně mě přišla sdělit ke stolu, že se dlouho nezdrží, neboť je nemocná a není jí dobře. Nechápu, proč chodí mezi zdravé lidi, vždyť se přece dá poslat zástup, nebo jinak vše řešit. Ale to už odbíhám od krásné knihy, kterou milovníkům historie vřele doporučuji a dodávám - nelekejte se počtu stran 619 - kniha se čte sama.
Ještě se zmíním o knihách přečtených v době našeho stěhování, kdy jsem po večerech seděla v pokoji zavalená krabicemi od banánů - v té době mě nalévala sílu knihaSice nedlouho předtím jsem sledovala v televizi seriál natočený podle této knihy, ale čtení nebylo na škodu. Řekla bych, spíše naopak - takové poklidné čtení na stěhování. Knihu jsem dočetla v novém bytě. Jako další odpočinkovou která mě pomohla nastartovat další etapu v novém, byla kniha Cirkus Humberto Vrátila jsem se k ní po mnoha letech a věřte mě, vůbec jsem nelitovala. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" NOVOROČNÍ KONCERT "

5. února 2017 v 18:10 |  DIVADLO,KONCERTY.VÝSTAVY
Únor 2017

Novoroční koncerty jsme až do letošního roku navštěvovali dá se říct pravidelně. Vstupenky na koncert si nadělujeme pod stromeček. Jsme milovníci vážné hudby, ale ten letošní bylo víceméně jasné, že nestihneme stran našeho stěhování. Nevadí, vynahradíme si vše příležitostně.
Přesto jsem na poslední chvilku dvě vstupenky rezervovala, s tím, že se uvidí. Paní Evu Urbanovou spolu se Zlínskou filharmonií a dirigentem Davidem Švecem jsem si nechtěla nechat ujít.
Je pravdou, že v prosinci, nebo snad koncem listopadu 2016 jsme navštívili koncert pana Šporcla, což byl také moc krásný zážitek. Každopádně blížil se den vyzvednutí vstupenek a já tehdy doma obklopena plnými krabicemi od banánů připravené na stěhování, zatlačila slzu a koncert vzdala. Proběhlo naše stěhování a v novém bytě nám zapojili internet. První moje zjištění bylo - koncert se z důvodů nemoci paní Urbanové nekonal a přesouvá se na únor. Rezervace proběhla ve stylu "metelesku - blesku", naše sedadla ve dvanácté řadě uprostřed byla volná. Někdo vrátil lístky, blesklo mě hlavou, neboť ještě na starém bytě jsem sledovala rezervace a prodané lístky ... Včerejší den byl pro nás náramně sváteční už od rána. My jdeme na koncert, vše nám vyšlo. Těšila jsem se tak moc, že jsem v sále odpověděla na pozdrav dvou paní, které si vedle mě sedaly a vůbec jsem si je neprohlédla. Nevím jak vy, ale já mám takové akce spojené s módní přehlídkou - nenápadně, tedy aspoň si to myslím sjíždím oblečení . V šatně jsem minula bez povšimnutí maminku jedné mé žákyňky z MŠ, uvědomila jsem si to zpětně až v sále, že to byla přece známá tvář. Na konci představení jsem zjistila, že paní vedle mě je kolegyně z keramického kroužku.
Koncert byl nádherný, aplaudovalo se ve stoje a paní Urbanová přidávala na třikrát. Tečkou byla árie ježibaby z Rusalky, kdy nás upozornila, že na konci udělá to, o čem bude zpívat ... "Čury mury fuk, ale teď už ani muk"- což také dodržela.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" PÁTÝ NA P "

4. února 2017 v 0:30 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Únor 2017

Poslední můj nadpis článku v roce 2016 začínal na písmeno " P" , v novém roce 2017 jak jinak než " P" a tak to pokračuje.
Pětka v pořadí v nadpisu článku nevadí, horší by byla taková pětka na vysvědčení. KOULE, tak se říkalo pětce za mě ve škole a jak tak slyším kolem sebe občas školáky, říká se jí tak do dnešního dne.
Proč jsem si vzpoměla na koule a vůbec na pětky? To bylo tak, v tom loňském předvánočním shonu u nás balení a příprava na stěhování jsem se včas zabrzdila s pečením cukroví. Ne, že bych nepekla, stihla jsem linecké a kokosky, víc nic, ale to nebyla vada na kráse. Vše jsme zvládli i vánoce, ale do nového bytu jsem taky stěhovala suroviny na oblíbené manželovo cukroví - kokosové přes strojek. Však já ti to upeču, neboj. Manžel na vše zapoměl, ale já ne, ze spíže na mě jukal sáček s kokosem, v ledničce zas tuk. Vydržela jsem si říkat to své oblíbené "příští týden" až do včerejška, kdy jsem podlehla a udělala těsto. Zašila jsem jej do ledničky a dělala jakoby nic, dnes se vrátil manžel domů a ve dveřích hlásil, že to u nás voní jak o vánocích ...
Měl pravdu, na stole na něj čekalo jeho oblíbené kokosové cukroví. Faktem je, že namísto přes strojek jsem kokosové těsto vytvarovala do " koule", zmáčkla vidličkou a pak pro změnu kytičkovou šablonou. Šlo to rychle - šup, šup kokosové bylo na světě, pak už jen upéct a polít čokoládou. U kafíčka manžel prohodil, ještě salát a máme druhé vánoce a taky, že máme. Salát jsme k večeru připravili společně, zítra řízek a je uvařeno. Dokonce i dárek máme, manžel přivezl novou žehličku, stará na novém bytě dosloužila. Druhé vánoce v únoru bez stromku, ale z vánoční hvězdou, která taky přežila to naše stěhování. No občas nemá pravdu jen babička, ale i dědeček.
A ta žehlička, ta žehlí skoro sama. Přeji vám všem pohodové dny vaše Fukčarinka

"PEL - MEL"

2. února 2017 v 23:54 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Únor 2017

Od všeho trochu a začnu hned u našich vnuků, byli nás již v novém bytě navštívit, ovšem zaspala jsem a vyfotila pouze nejmladšího Ondráška na malé procházce se zastávkou na kluzišti.

Bruslil s dědou a já byla na průzkumu okolí kluziště ...
Pár dnů našim orchidejím na starém bytě v sušárně svědčilo - nyní kvetou ...
Konečně také foto s letošním sněhem ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

Další články


Kam dál