"FOTO -POZDRAVY"

Úterý v 19:25 |  JEN TAK

ČERVEN 2020

Do dnešního článku "Foto - pozdravy od rodiny z cest" jsem vybrala z archívu fotky od dcery, která byla na cyklovýletě na Znojemsku.
Takový výlet by se mi také líbil, ale to kolo by již neprošlo. Každopádně mnohá místa mě známá vyvolaly vzpomínky, vždyť jsem v tomto kraji vyrůstala.
Dost dobře si dovedu představit, ochutnávku vín označené samolepkou " Ještěrka zelená." Určitě se poohlédnu ve vinotéce.

Tyto vína jsou vyráběné z viničních tratí, které jsou současně teritoriem vzácné a moc hezké ještěrky zelené. Latinsky -Lacerta viridis žije v ekologicky čisté krajině a to jim vinice v povodí meandrující řeky Dyje poskytuje svým kamenitým podložím táhnoucím se od Šobesu, přes vinařské obce Hnanice, Havraníky končící v Tasovicích a Krhovicích.

Dceři a jejím kamarádkám přálo počasí a tak určitě bude mít na tento výlet jen dobré vzpomínky. Zajímavé byly i Samoobslužná bistra po cyklostezkách.

Mějte pohodové dny prožité ve zdraví
 

"SOBOTNÍ ODPOLEDNE"

Neděle v 12:48 |  JEN TAK

KVĚTEN 2020


Při dnešním pohledu z okna se mně nechce ani uvěřit, že včerejší den byl ještě výletový. Dcera byla ve Štramberku, synové na zahradě, manžel na procházce po okolí a já se nakonec dostala díky vnukovi na Těrlickou přehradu.

Předcházelo tomu však malé nahrávání ve studiu, ale co to bylo, zde ani neuvedu, neboť to je prozatím "přísně tajné"! Co mohu prozradit, tak svou velkou trému a knedlík v krku při samotném natáčení a pak ještě třešničku na dortíku, že jsem měla zákaz vyučovat hodiny zpěvu při mém působení coby pedagog v MŠ. Tehdy mě zastupovala paní ředitelka, na mě bylo pouze děti seznámit s obsahem písně. Stejně jsem si, a trvá to stále, ráda zpívala a nevyhnula jsem se ani společnému zpívání s dětmi mimo hudební výchovu. Zpívám dobře, což je za tři, ale ráda.

Natáčení jsme zvládli v rekordním čase, vnuk měl hodinku času a tak navrhl malý výlet k Těrlické přehradě.

Středisko vodního lyžování, to je náš častý cíl, kde obdivujeme nejen lyžaře, ale kocháme se pohledem na okolí.

Všem vám přeji pohodový nadcházející měsíc červen prožitý ve zdraví

"OD VŠEHO TROCHU"

28. května 2020 v 19:15 |  LETEM MÝM SVĚTEM

KVĚTEN 2020

Dnes to bude takový malý mix. Začneme včerejším pobytem u Těrlické přehrady.


Využili jsme přízně počasí a na chvilku poseděli v přírodě a kochali se okolní krajinou.

Naše kochání okolím skončilo v pravý čas, začalo se podezřele mračit. Než jsme došli k autu, spadlo pár kapek.
Po návratu domů a odpočinku jsem zašla na naši mini balkonovou zahrádku.

Po žlutých maceškách není ani památky,začaly hynout, truhlíku vládnou tyto krasavice.
Dnes jsem upekla koláč s povidlím a drobenkou, kdo máte chuť, nabídněte si.

Jsem zvědavá, zda se mě podaří článek zveřejnit, na spřátelených blogách byl odmítnut můj komentář, nakonec při návratu někde zveřejněn dodatečně je. Přeji vám všem pohodové dny a bezproblémové blogování.
 


"NAŠE MINI ZAHRÁDKA"

26. května 2020 v 16:03 |  JEN TAK
KVĚTEN 2020

Dnešní fotografie z naší pidi - midi balkonové zahrádky nejsou tak krásné jako ty minulé fotopozdravy od vnuka z Botanické zahrady v Tróji. Přesto máme z naší jak zeleninové, tak květinové zahrádky radost.Z počátku tam byly macešky, nevím čím to, ale ty modré umačkaly žluťásky.
Možná se více jednu chvíli zalily. Po třech zmrzlých jsme sázely muškáty a bazalku.
Rajčata, máta a meduňka společně s levandulí a muškáty obahatily zahrádku v jeden den, petržel a pažitka byly už na zahrádce delší dobu.
Ani letos jsem největší květináč nezískala ...
Nic na tom nemění radost až to vše pokvete a snad se i urodí pár rajčat, větvička máty nás osvěží v ledovém čaji při odpoledním posezení na balkoně. Momentálně se honí venku černé mraky, burácí hrom a zvedá se vítr. Snad nepřijde průtrž a okolní zahrádkáři v rodinných domcích kolem nepřijdou o úrodu. Tak je to tady, řekla by naše babi, která by z černých mraků a bouřlivého burácení čekala i kroupy, měla by pravdu, pár drobných jich spadlo. Po pár minutách deště a krup se začíná vyjasňovat, vítr taky utichá, jen občas v dálce zaburácí.Všem vám přeji pohodový podvečer a další dny prožité ve zdraví a pohodě

"VÝJDE, NEVÝJDE?"

24. května 2020 v 17:46 |  JEN TAK
KVĚTEN 2020

Poslední dobou se vracím do dětství a začínám věřit na zázraky, ne nedělám si legraci. Tak třeba dnes, kdy jsem otevřela počítač se záměrem navštívit vaše blogy. Vyjde, nevýjde, tak to bylo první co mě napadlo při načítání stránek. Hurá vyšlo, v ten moment jsem si pomyslela jak málo stačí ke štěstí. Horší to bylo jak se dostat na blog a uveřejnit nový článek. Mám totiž v zásobě další fotopozdravy od nejstaršího vnuka Daniela. Jsou moc hezké, kytičkové a tak se ráda podělím. Ovšem s tím rozpočítáním zda vyjde, nebo nevyjde jsem mohla jít leda tak k šípku.

Nakonec zafungovalo jiné rozpočítadlo - Entetýky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Bez klobouku bos, narazil si nos. Hotovo dvacet, jsem tu a nyní ty fotopozdravy.
Nejsem si jista, zda květinka nahoře a dole je pivoňka, znám jen ty klasické.



Doufám, že jste oko potěšili a já se vrhnu opět rozpočítávat, zkusím - vyjde, nevyjde. Mějte se fánfárově jak jen to jde, těším se opět na blogové setkání

"UVOLNĚNÍ"

22. května 2020 v 18:15 |  ZAMYŠLENÍ
KVĚTEN 2020

Vážení, tak trochu osvěty v době pokroku, myšleno technického,ovšem od netechnicky zdatné seniorky, která se již několik dní proklikává k možnosti napsat "Nový článek". Hurá po několika možných peripetíí se podařilo, nevím jak, ale podařilo, proto nechtějte po mě návod "JAK", nevím je má odpověď. Ovšem nechci vypadat jak nedobytná pevnost, prozradím, že jsem se byla "vypsat" na srdci blogu, kde píši zdatnější blogeři jak se nemohou dostat kam chtějí. No nemohou, neboť a nyní pozor nevědí, že tecnicky nezdatná seniorka se vykecá, nebo slušně "vypíše" a je občas vpuštěna.
Nebo na tom má podíl můj název blogu Fukčarinka- čáry - máry? Ať je to jak chce, pro pána krále dělejte už s tím něco skřítkové drazí. Dávejte si zde ke mně třeba "Svokru"co vše ví a zná, já nemám ráda ani oslovení "tchýně", ale přežiji, dovolila jsem partnerům mých dětí oslovovat mě jménem a tak doufám, že je "Svokra" zde rozesměje.

Dost už naříkání a dloubání, věřím na zázraky, jsem tu a snad se podaří článek uveřejnit. Opět jsem dostala foto pozdravy od nejstaršího vnuka a tak se s nimi podělím. Západ slunce, trochu něco od vody ...


Mám ráda žirafy a pak taky kytičky - ZOO Trója ...

Fotopozdravy mě vždy potěší a tak díky skřítkům technikům snad potěší i vás. Sláva ač si se mnou kdos zahrává a článek mě uzmul, přec je zde, ale po dlouhém a vypjatém hledání. Mějte pohodové dny vaše

"U RYBNÍKA"

20. května 2020 v 8:31 |  VÝLET
Květen 2020

Poslední dobou je umění dostat nový článek na blog, dnes konečně po marných pokusech se snad zadaří a nový článek o posezení u rybníka v chráněné lokalitě v blízkosti řeky Olše spatří světlo světa.
Tak něco málo o dané lokalitě, kde měli manželovi rodiče chalupu. Na jednu stranu kus krásné přírody se vzácnými druhy obyvatel, myšleno zvířectva a zeleně.
Na druhou stranu musím zde zmínit častý smog, zvláště v zimě. Nakonec je tam měřící stanice a o vysokém obsahu smogu informují veřejnost v médiích.
Tamního obyvatelstva co se lidského týká tak z dob dřívějších i nynějších jsou naše vztahy stále přátelské, zvláště z rybáři mající rybníček na starosti.
Díky hoši rybářští, ani nevíte jak nám je tam u rybníka pohodově. Cesta k rybníku však vede kolem bujných starých stromů, kde čerpáme energii.
Pohybujeme se tiše, vcházíme totiž do oázy klidu, která nás vítá ptačím koncertem.
To už se usadíme u rybníčka, kde po chvilce začíná koncert žabího osazenstva a postupně se přidává ptactvo, včera za sekundace kukačky. Když máme velké štěstí přijde na druhou stranu rybníka srnka, občas proletí kolem vážka a nebo taky rybář na kole.
A to už se vracíme přes most zpět k autu, zde na fotografii je zachycena výstupní stanice pro vodáky, kteří připlouvají po řece z Karviné. My se ještě pohledem rozloučíme s chalupou a odjíždíme domů, příjemný pohled na okraj města, hned za paneláky jsou vidět vrcholky Beskyd. Příroda všude kolem, zapomněla jsem podotknout, že jsme vyjeli z blízkého lesa.
Po příjezdu domů pozdní oběd, kdyby nebyl coronavir, určitě bychom se cestou zastavili na oběd, zřejmě v restauraci " U JELENA", ale stále ještě se obáváme a nakonec mraznička dobrá věc. Guláš a knedlík, zbytek česnekačky od včera, pak hodně pozdní kafíčko na balkoně za hojné sekundace vlaštovek, nevím čím to, ale nalétávaly přímo na balkon. Mihly se kolem nás a už byly pryč, aby se vzápětí vrátily zpět.
Pro dnešek se loučím, vám všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"SLEZSKÉ HRADČANY"

12. května 2020 v 20:50 |  VÝLET

Květen 2020

Kam na výlet v době coronavirové, zvláště po nedávném rozvolnění to otázka přímo Nerudovská. Blízké Beskydy a přehrady budou plné výletníků, polemizovali jsme po ránu u snídaně. Každopádně do přírody jsme chtěli zrovna tak, ještě při cestě k autu jsme měli dilema, zda do blízkého lesa, nebo risknout hory, či přehradu. Na poslední chvilku zvítězil výlet do blízké Orlové a to do staré části, kde se nachází kostel Panny Marie a hlavně přilehlý zámecký park, kam jsme měli namířeno.
Kostel je často přirovnáván jako Slezské Hradčany, tato fotografie níže byla pořízená v roce 2016, kdy jsem poprvé navštívila zámecký park. Blížší informace najdete na mém blogu v článku z června 2016 - rubrika výlet - Slezské Hradčany.
První zmínka o osadě Orlová je známá z 12. Století a byla v majetku opolských knížat - Měška a Leška.

Právě Měšek dal postavit první dřevěný kostelík, který stával na místě dnešního kostela.

V pozdější době z důvodu poddolování měl být kostel zbourán a byl zařazen do kulturních památek ČR.

Zanechám historie a vrátím se do současnosti a dodám jen, že volba zámeckého parku byla ideálním cílem našeho výletu.

Poklidná procházka parkem zakončená posezením na lavičce uprostřed přírody bylo to, co jsme očekávali.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví

"POZDRAV"

5. května 2020 v 20:22 |  JEN TAK
Květen 2020

Opět mě potěšil nejstarší vnuk fotografiemi, které mě posílá z města, kde pracuje. Určitě nemusím psát jméno města
Potěšil záhonem tulipánů
Hned mě zahřálo u srdíčka, že si na nás vzpomněl, za pár dnů zavolal, tak jsme se i slyšeli a snad se brzo i uvidíme "na živo", ovšem za dodržení bezpečné vzdálenosti a spoluúčastí nezbytných roušek.
Občas je potřeba se znova nadechnout a pokračovat dál cestou necestou a věřit, že bude lépe.
NEVÍM ZDA JEŠTĚ CHYTNU DECH NAPODRUHÉ, BYLA JSEM V ŠOKU PO UVEŘEJNĚNÍ TOHOTO DNEŠNÍHO PŘÍSPĚVKU - ČLÁNEK BYL UVEŘEJNĚN, ALE MŮŽE BÝT SMAZÁN, OBSAHUJE - DÍKY, POCHOPILA JSEM A NAPRAVILA, ALE NEVÍM, PROČ NEPŘIŠLO VYSVĚTLENÍ NA STRÁNKÁCH BLOGU PŘÍMO, NEBO JSEM TO PŘEHLÉDLA A TUDÍŽ JSEM UČINILA COS ZAKÁZANÉHO A MÁM SE RADĚJI ODSTĚHOVAT. LAPÁM PO DECHU A NECHCE SE MĚ UVĚŘIT, POKUD NEBUDU SMAZANÁ, MOŽNÁ SE MĚ DOSTANE OD BLOGU VYSVĚTLENÍ. UF, TOŤ JE MÁ VLOŽKA PSANÁ V ŠOKU BLOGU MNOU DOCELA TECHNICKY NEGRAMOTNOU FUKČARINKOU
Snad nebudu působit jako ten krásný páv, v té skupince nadšenců je vnuk a tak si je často pouštím a nadechuji se, jak jen to jde.

Přeji všem pohodové dny prožité ve zdraví a doufám, že neprožijete výše popsaný šok, který jsem nyní zažila já. Tak nevím, zda se na vše nevykašlu a svůj blog nepošlu do háje.

"MALÉ RADOSTI"

2. května 2020 v 16:08 |  JEN TAK
Květen 2020

Konečně jsem vyfotila moji sbírku zvonečků, již značně ochuzenou. Něco se rozbilo, něco jsem darovala a na každý pád rodinu poprosila, již žádné zvonečky!!!
Jsou to lapače prachu tak jako každé jiné pro někoho tretky, pro jiné a k těm se řadím i já milé vzpomínky na dárce nebo na místo, kde byly zakoupené.
Jeden je od mé sestry, dárek k narozeninám z dílny
paní zvonařky Laetitie Dytrychové z Brodku u Přerova. Byl u něj doložen i certifikát.
Další zvonečky jsou od dětí, manžela, kamarádek a některé jsem si sama koupila. Zvoneček "kočka" je od klubových přátel.
Lapačem prachu je také lavička s babi a dědou, kominíček pro štěstí, Fukčarinka od Květy, dřevěná kočka, svícen, který současně rozpéká jablíčka, můj věrný kozlík a dva kamarádi v podobě loutek, nad nimiž kraluje slamák.
Vím to, ale bez těchto drobností by tu bylo sice sterilněji, ale ne útulno.
A co vy, máte také kolem sebe nějaký ten lapač a zároveň s ním i vzpomínky a hlavně pohodu?

Další články


Kam dál