" NÁVRAT DO DĚTSKÝCH LET "

Sobota v 19:06 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ZÁŘÍ 2018


Dnes se konečně dostávám k tomu, abych napsala něco o svém pobytu na "Retro táboře pro seniory" jehož motem bylo -"Žijeme spartakiádou."
Trocha nervozity panovala u nás doma před odjezdem, balení nemám ráda a cestování už vůbec ne, zvláště do neznáma, ale to, že jedeme společně s kamarádkou, mě uklidňovalo. Jak jsme podobné našim dětem a vnoučatům, pomyslela jsem si, ještě nyní mě zní v uších jejich slova "budu tam sám, sama a má odpověď ne budou tam i jiné děti a s nimi se brzo skamarádíš".
Nadešel den "D" a v určený čas naložil mě můj muž i s kufrem do auta synovi mé kamarádky, který nás vezl do tábora. Se slovy kdyby něco, tak volej, hned pro vás přijedu. Návštěvu jsem zakázala jak manželovi, tak i dceři, která se tam za námi v týdnu chystala a dobře jsem udělala, nebyl čas málem ani na odpolední kafíčko, program byl zaplněn do poslední minuty. Tedy kdo se jej chtěl zúčastnit, vše bylo na dobrovolnosti.
Přijeli jsme na místo určení Horní Bečva - Rališka, mé oblíbené Beskydy. Celý týden bude určitě prima počasí, nebude tu takový pařák jak ve městě, vy se máte trochu závistivě, ale přejícně halasil náš doprovod. To už jsem byla v chodbě rekreačního střediska a volala do prostoru, dobrý den hlásíme se o trochu dříve do tábora, z jídelny vyšla překvapená paní Zelinová vedoucí a pořadatelka tábora. Znala jsem ji z fotografií od vnuka Ondřeje z jejich Táborové kroniky, se slovy to víte náš mladý, ten chtěl mít byt co nejdříve pro sebe, tak nás "bábi" naložil a jsme tu o hodinu dřív. Bohumín zdraví Havířov, to už u nás byla paní Helenka, kterou jsem znala z Krajského setkání seniorů" a dozvěděly jsme se, že bude naše oddílová vedoucí. Ubytovaly jsme se v přiděleném pokoji, při loučení s kamarádčiným synem začalo pršet. To nemá chybu, výhled do lesa, vzduch jedna báseň a dokonce prší, to chce kafíčko a něco k tomu nabízely jsme našemu doprovodu.
Mezitím přijížděli auta a tak jako nás, mnohé seniory přivezly jejich děti, pár jich přijelo autobusem k přehradě a odtud je na tábor i s jejich kufry přivezli naši mladí instruktoři. Kdo měl chuť a sílu vyšlápl do mírného kopce sám.
Konečně začalo být na táboře živo, vydaly jsme se prozkoumat terén zvenku i zevnitř. Sluníčko už zase kralovalo na obloze a my se vzájemně zdravili potkávajíc známé i neznámé tváře.
Z našeho klubu nás bylo osm, my dvě poprvé, šest bylo podruhé a hned začalo, to co nemáme rády - loni bylo to, nebylo ono, zarazily jsme je hned z počátku se slovy, holky pro boha, není vždy vše stejné. Blížila se první hodina společného setkání v jídelně, stoly byly přidělené hned při nástupu do tábora současně s pokojem. Samozřejmě naše holky hned reklamovaly u naší vedoucí Helenky, že my dvě nesedíme u stolu s nimi a sedí tam někdo jiný.Nám to vůbec nevadilo, naopak stačily jsme se seznámit se sympatickými spolustolovníky, dvěma seniorkami z Příboru, manželi z Čech, jedním pánem s Benešova, druhým z Bohumína a nakonec, když jsme si začali společně povídat, byly jsme vyzvány naší vedoucí Helenkou k výměně místa u stolu. Naše kolegyně nás ke spokojenosti dvou seniorek z Třince vyreklamovaly ke svému stolu. Na dotaz zda nejsou seniorky z Třince zklamané, šeptla jedna z nich kamarádce, že jsou šťastné, neboť naše "děvčata" již zažila loni a jsou nám vděčná za výměnu míst. To nic, my je zpacifikujeme, šeptla kolegyně zpět do ouška šťastné seniorce.
Každopádně večeří a vlastně následujícím zahájením nám nastal perný týden, kdy jsme neměly čas, pokud jsme se zapojily do všech pořádaných akcí, vše bylo na dobrovolnosti. Mohu říct, že pokud nám síly a nohy stačily, absolvovaly jsme všechny akce až na pár výjimek.
Po večeři byla hodinka na vzpamatování a pak nastalo to, co nás dostalo - vystoupení našich vedoucích a instruktorů v rytmu spartakiádního vystoupení "Poupata", následoval zábavný program, který jsme si všichni užili včetně početného družstva z Jeseníků, kteří byli dobrou partou, která nezkazí žádnou legraci. Dohromady se nás sjelo na tábor sedmdesát osm seniorů, kteří se postupně dostávali do dětských let ať už formou her, výletů, soutěží, či večerních tanečků v přiměřeném rytmu, nebo jen tak při posezení v přátelském povídání. Kdo chtěl a měl svůj vlastní program, bližší poznávání Beskyd, vzal si na místo oběda balíček a přišel až na večeři. Ranní rozcvičky, bodování pokojů, odpolední klid, to vše bylo v duchu táborů z dětských let, často bylo slyšet od vedlejších stolů, páni, opravdu se vracíme do dětství.
Co následovalo další dny, tak o tom až příště, všem vám přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví vaše Fukčarinka
 

" V BESKYDECH ROSTOU "

13. září 2018 v 22:04 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ZÁŘÍ 2018


Nedá mě to, abych neukázala, co mě čekalo za překvapení na balkoně po návratu manžela z výletu do Beskyd. Ač se nevypravil na houby, přece jen jsem mu do "ledvinky" k pití přibalila plátěnou tašku a nožík, když mě volal, že našel houby, stačilo prozradit, že má sebou plátěnku i s nožíkem.
Takové množství jsem však nečekala.
Trochu jsem si při úpravě fota pohrála, větvičku jehličí jsem si přidala ze zdroje:
Zdravím vás všechny, momentálně nestíhám, trochu mě zlobí průdušky, zřejmě dostaly šok z návratu z hor zpět do města. Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" NÁVRAT DOMŮ "

9. září 2018 v 17:38 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ZÁŘÍ 2018
Sláva vlasti, výletu, nezmokli jsme, už jsme tu.
Doufám, že si takto notovalo dalšíchsedmdesát pět účastníků Retro tábora pro seniory, kterého jsem se zúčastnila. Zdravím vás všechny, oznamuji svůj návrat domů.
Tábor byl opravdu "Retro", vrátila jsem se společně s ostatními spolu táborníky do dětství, měla jsem tak trochu náskok, neboť pár týdnů před našim termínem byl na stejném táboře náš vnuk Ondřej. V mailové táborové kronice jsme každý den mohli sledovat jejich táborové dění a tudíž jsem tak trochu tušila, do čeho jdu. Samozřejmě vše bylo přizpůsobené pro nás seniory, program her a soutěží byl stejný, tak jak měly děti, lišil se pouze tematicky. Ten náš byl zaměřen na téma "Žijeme spartakiádou", vše bylo podmíněno zdravotním stavem, pokud se někdo necítil, nebylo nutností zúčastnit se.
Přesto se i tak zabavil, buď jako divák, nebo si zvolil svůj vlastní program - vycházku po okolí, čtení luštění, či posezení u kávy, čaje. Pokud nechtěl, tak nikdy nebyl sám a nikdy se nenudil, naši instruktoři včetně paní vedoucí byli vstřícní a ohleduplní, včetně personálu. Jedním slovem to byl moc hezký týden uprostřed lesů a hor.
Pořídila jsem pár fotografií, na podrobnější popsání aktivit dojde později, nechci zde uvádět až příliš a tak jen sdělím, že každý tábor má své stránky, tak i má ten náš.

Složení osazenstva bylo opravdu různorodé, sešli jsme se ze všech koutů Čech i Moravy, nebyl pro nás problém utvořit pět družstev a utkat se v soutěžích, ale o tom až příště.

Spřáním pohodových dnů prožitých ve zdraví vaše Fukčarinka
 


" PRVNÍ V ZÁŘÍ "

1. září 2018 v 17:01 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ZÁŘÍ 2018
Na " Retro táborový pobyt pro seniory " mám sbaleno, vše zdokumentováno. Budeme ubytovaní v rekreačním středisku s příslušenstvím na pokoji, tedy stanový tábor to není, to jen na okraj. Resty, které zůstávaly a daly se klidně odložit až do mého návratu domů, byly rovněž splněny.
Zašla jsem k Ružence do Kavárny a nyní si říkám, že napíši ještě první zářijový článek. Pro ty z vás, kdo se pozastaví nad "u" bez kroužku ve jméně Ruženka, mohu ubezpečit, že Ruženka mající blogovou Kavárnu je opravdu bez kroužkovaného "ů".
K napsání článku mě přiměl podivný zvuk linoucí se z vedlejší místnosti. Dobré půlhodinové burácení zvenčí se střídá s burácením mého slastně spícího muže. Znaven dnešní přípravou oběda a také určitě včerejším pobytem vnuka, který manžela opět řádně vytočil. Náš nejmladší vnuk má z našich pěti vnuků největší dar vytáčet mého muže. Možná je to tím, že je jako mnoho jiných dětí vychováván jak dnes mladí říkají "svobodně". Jsem jiného názoru a stále tvrdím, že dítě potřebuje řád a respekt již od útlého věku ve všech směrech. V tom se s mým mužem co se pobytu a výchovy vnuků u nás rozcházíme a nyní sklízí, jak se říká "ovoce." Já byla vždy tou přísnou, která vyžadovala důslednost ve všech směrech a vnoučata i naše děti to respektovali, neboť u nás pobývali velmi často, zvláště v době jejich nemoci, či prázdnin. Nejmladší vnuk mě dokonce jednou nazval "babičkou zakazovačkou," což mě rozesmálo, ale na druhou stranu trochu zamrzelo, neboť tak zbytečně dochází mezi ním a manželem ke střetu. Nejdříve povinnosti, učení, hygiena, úklid hraček a podobně a pak zábava, například výlet, procházka nebo vyprávění, či jiná poklidná činnost před usnutím. Nic neodkládat, nevršit předměty, jsem opět u toho neoblíbeného slova - "řád". Co vy, máte rádi také "řád" ať už se to týká výchovy dětí, vnoučat, ale i vaší osoby v životě. Není to myšleno tak, že je vše dané, ale že se učíme odpovědnosti, taktu a chování. Může se mnou o tom vnuk diskutovat, můžeme se dohodnout, ale ne si vynucovat, nebo být až drzý. Je potřeba vést dítě k úctě a pokoře a hlavně k rozlišení, co si může kdy dovolit a ke komu. Jiné je to ve skupině vrstevníků, jiné ve vztahu k dospělému, byť je to rodina.
S přáním pohodových dnů prožitých ve zdraví vaše Fukčarinka

" PRÁZDNINY KONČÍ "

30. srpna 2018 v 18:38 |  LETEM MÝM SVĚTEM
SRPEN 2018
Prázdniny se kvapem blíží ke konci, jeřabiny jsou již dávno zbarveny do krásné oranžovo červené, nejsou tak úmorná vedra od božího rána. Zkrátka a dobře začíná nejen pro malé i velké další etapa života.
Pro školáky škola, pro vystudované a vyučené nástup do práce, tedy pokud mají štěstí a práci sehnali, pak elán a hlavně snahu pracovat. Co začíná koncem prázdnin a začátkem nového školního roku pro vás ostatní, nemám potuchy.
V mém případě se rýsuje v uvozovkách návrat do dětských let, poprvé budu účastnicí společně s dalšími klubovými kolegyněmi " RETRO TÁBORA PRO SENIORY."
Kolegyně tento tábor, který se uskutečňuje již řadu let v krásné přírodě Beskyd, úspěšně absolvovaly v loňském roce. Letos jedou opět a tak jsem se rozhodla, že pojedu s nimi.
Poslední dny věnuji nejen dopisováním seznamu potřebných věcí k táboření, přípravou jídla do mrazničky pro mého muže, který tvrdí, že se nemám starat, sám, že si uvaří, ale také spoustou jiných pro mě "důležitých" činností před odjezdem. Dnešní den hned po probuzení pohledem na garnýž, kde si kralovala nádherná můra, řekla jsem dost vaření, dost bylo všech příprav, jdeme do přírody.
Manžel neprotestoval, ba naopak velmi ochotně souhlasil. Po dlouhé době jsme opět MHD zajeli k našemu blízkému lesu a kochali se přírodou.
Co se mě líbilo ...
Překvapilo mě mraveniště kousek od cesty ...




Hodinovou procházku po zdolání nejhoršího úseku ke konci našeho výletu obsahujícího výšlap do kopce mezi zahrádkami a rodinnými domky, proloženého občasnou zastávkou s tím, že si vyfotím to či ono, abych se v klidu nadechla, došli jsme k hospůdce, kde jsme si dali zasloužené pivečko.

Já černé citrónové a manžel svou oblíbenou značku.
Přeji vám všem pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví vaše Fukčarinka

" LÁZNĚ "

26. srpna 2018 v 0:41 |  LETEM MÝM SVĚTEM
SRPEN 2018

Včerejším dnem konečně vedra vystřídalo, chladnější počasí. Pohoda, hned se lépe dýchá a hlavně, se našla chvilka, kdy mohu usednout a napsat něco o našem pobytu v lázních Turčianské Teplice.
Mezi námi, v období našeho pobytu tam panovaly rovněž úmorná vedra s občasným odpoledním, či večerním osvěžujícím deštíkem. I to však bylo málo a při pomyšlení na proceduru, kdy vám plesknout na ramena, či kříže parafín mě ještě nyní obchází mráz.
Do Turčianských Teplic jsme jezdívali po několik roků, střídali jsme tak jeden rok pobyt u moře, druhý v lázních, až nakonec zvítězily lázně, jednak ze zdravotních důvodů a jednak nechutí vydávat se v dnešní době daleko od domova.
Jsme ze staré školy a Slovensko stále považujeme za součást naší vlasti. Zřejmě je to tím, že v našem regionu žije spousta lidí pocházející ze Slovenska, kdysi pracujících v dolech a hutích. Báječně si tam odpočineme a všude jak mezi personálem, tak místními jsme bráni jako blízcí, vždyť jste přece naši Ostraváci. Dokonce i mezi hosty se krajané najdou, tak tomu bylo i letos. Manžel pak vždy dodá ono známé "Slovan všude bratry má". Nastal den "D" a my po několika letech pauzy, kdy jsme cestovali po vlastech Českých, se opět vydali na Slovensko do Turčianských Teplic, do stejného hotelu jako před léty. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že je plno nových silnic a odboček, které tam kdysi nebyli a že není navigace jako navigace. No nebyli jsme jediní, kteří tápali, leč přinutila jsem svého muže, ať zastaví u hlídky policie a zeptá se kudy - tudy. Ochotní policisté nás několik km dokonce doprovodili a nasměrovali správným směrem. Nevím, zda by nám u nás takto vyšli vstříc, ale na druhou stranu, mám sama osobně s policií jak městskou, tak státní zkušenost kladnou.
Ovšem nejsem řidič, pouze spolucestující a jsem neúprosná k dodržování pravidel silničního provozu. Pokud je přestupek spáchán, tak plať, byť je to můj muž, nebo někdo z rodiny. Nemám ráda, když někdo ohrožuje bezpečnost druhých, že jich je plno kolem nás, jsem se opět na cestě do lázní přesvědčila. Nakonec jsme dojeli do cíle cesty zdraví a šťastní, nevyhnuli jsme se ani takové hrozné silnici, která se však konečně po tolika letech dočkala opravy.
Něco málo z historie o Turčianských Teplicích zde ze zdroje:
Mimo jiné jsem se dočetla, že se tam léčí jako v jediných lázních na Slovensku choroby ledvin a součástí dospělých klientů jsou i děti s doprovodem. To mě připomnělo naše setkání s malou velmi živou asi čtyřletou holčičkou přímo v našem pokoji.
Než jsme stačili zavřít dveře a přemístit zavazadla do našeho pokoje, najednou kde se vzala, tu se vzala, na mém lůžku seděla usměvavá holčička. Manžel zkoprněl a nezmohl se na slovo, já zůstala taky paf a vyběhla na chodbu s hlasitým dotazem do prostoru: nehledá někdo malou holčičku? To už s ní manžel komunikoval, kdepak má maminku a já na chodbě s radostí mladé paní oznamovala, že ta její holčička sedí u nás na pokoji.
Malá nechtěla jít, chtěla zůstat s námi, spokojeně si seděla na lůžku a až po chvilce slibování, že se ještě uvidíme, náš pokoj opustila. Mám ráda děti, ale musím se přiznat, že jsme potom vždy rychle zmožení procedurami dveře do pokoje zavírali.
Ubytování bylo báječné s velkou terasou a vyhlídkou na hory, které mám ráda. V podvečerních hodinách, kdy jsme tam čím dál častěji posedávali u sklenky dobrého vína a pozorovali zapadající slunce.



Následně pak měnící se barevný vodotrysk na místo dřívějšího večerního hýření a posedávání v přilehlých zahradních restauracích s tanečními večery jako před léty.
Mezi procedurami anebo před večeří, zašli jsme si na procházky do parku "Slávy", kde byl stín a plno krásných laviček nejrůznějších tvarů. Mě se nejvíce líbila lavička " Baletky", škoda, že jsem si ji nevyfotila blíže
Dvakrát jsme dali večerní posezení v zahradní restauraci za doprovodu krásných melodií, kdy mě manžel překvapil a nechal zahrát k svátku mou oblíbenou písničku "Až na vrcholky hor".
Malým ploužákem jsme zakončili druhý den lázně - ní a byli po dvou hodinách rádi, že jsme v lůžku a se smíchem, už to není, jak za mlada usnuli, abychom přežili druhý den veder.
Jak rádi jsme využívali přes den volného vstupu do minerálního bazénu, přímo ve dvoraně hotelu, kde byla minerální voda o teplotě 28°C. Poslední proceduru parafínu jsem si odpustila a raději se ponořila opět do bazénu a užila si příjemného osvěžení. Masáže, perličkové koupele, následně odpočinek na pokoji, výběr z mnoha jídel z bufetu, kde bylo dostatek zeleniny jak v páře, tak grilované, k tomu spousty různě upravených ryb a druhů masa a také jídla bezmasého. Zrovna tak snídaně s velkým výběrem všeho nač si člověk vzpomene, nemělo chybu až na pár jedinců, většinou pocházejících z východu, kteří si na talíř navalili spousty jídla a pak se v tom povrtali a šli si pro další, nejen nám trochu kazilo pohodu stolování. Jsou nepoučitelní a nevychovaní, jak už jsme zjistili dávno před tím u moře. Personál byl v celém hotelu vstřícný a při našem pobytu i odjezdu jsme nešetřili chválou.
Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" NA HOUPAČCE "

18. srpna 2018 v 20:04 |  LETEM MÝM SVĚTEM
SRPEN 2018

Jak na houpačce, jednou dole, jednou nahoře, tak je to i v životě každého z nás, kdo nesouhlasí, nemusí. A co vy houpete se rádi? Já ano a to už po několik let, nejdříve se svými dětmi, pak s vnoučaty a mezitím také sama.
Zrovna tento týden, zajeli jsme do Hradiště ke svému dvornímu včelaři pro med. Odtud to byl jen kousek do Komorní Lhotky na malou procházku v podhůří Beskyd.
Zrovna tam, kde je právě houpačka pro všechny - děti i dospělé. Nyní je u houpačky nová lavička, jeden se houpe, druhý si pěkně sedí a třeba luští křížovky, nebo si užívá horský vzduch. Musím říct, že tam bylo velmi příjemně, ne jako v přehřátém městě.
Stále bydlí u houpačky velmi příjemná paní, kousek dál se pasou ovečky, hned vedle je pěkné starobylého stavení.
Cestou zpět jsme se zastavili u "hrníčkového plotu" na malé kafíčko, a pak domů do vyhřátého města, kde nás čekalo malé osvěžení v podobě jogurtu s ostružinami.

Včera nás pozval vnuk na koncert jejich kapely " Světlo", jejich nový program měl úspěch a já se dmula pýchou. Užívala si večerní pohody a nemyslela na to, co by bylo, kdyby nebylo anebo bylo …
Nefotila jsem ani nenatáčela, tak něco ze zdroje:

Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" PŘEBYTKY "

12. srpna 2018 v 16:35 |  JEN TAK
SRPEN 2018
Nezávidím, spíše přeji a to v každém dobrém směru. Ovšem, pokud to není nad lidské síly na úkor zdraví a tím pádem i odpočinku. Mám na mysli hojnou úrodu a její zpracování. Nedávno jsem psala o tom, jak nám syn se snachou přivezli něco málo z jejich zahrádky. O cukety a okurky jsem se podělila s kamarádkou, s dýní to bude zrovna tak.
Z cukety, směsi masa, sýru a rajčat, okořeněné sušeným tymiánem a čerstvou bazalkou z balkonu, upekla jsem výborné "cuketové lasagne".
Neodpustila jsem si to vše zapéct s bešamelem okořeněným muškátovým oříškem, neboť tuto variantu s bešamelem jsem ještě nevyzkoušela. Chutnala nám jak teplá, tak i studená verze s kouskem pečiva.
Proč se zmiňuji z počátku o hojné úrodě a jejím zpracováním na úkor zdraví? Našim domem putují kbelíky špendlíků - mirabelek, které dozrávají v hojné míře na zahradách, kolem cest a u nás také v opuštěných lokalitách, kde dříve stávaly rodinné domy. Také my dostali špendlíky od syna z jejich zahrady, což nám plně stačilo.Foto použito ze zdroje:
Bylo s podivem, s jakou nevolí jsem se setkala, když jsem odmítla další přísun kbelíku výše zmíněného ovoce od sousedů. Nechápali, proč se odmítám v panujících vedrech pachtit u sporáku nad mirabelkovými výtvory, když mi je nabízejí. Ne, ne odmítala jsem úspěšně, ne, ne, děkujeme, odmítal také můj muž a rychle zavíral dveře. Včera si jej zavolala na pomoc další sousedka stran výměny vypínače a manžel přišel domů s malou miskou ovoce s tím, že je doma ve svém bytě zavalena spousty ovoce, které už nestačí zpracovávat.
Mirabelky úspěšně zpracovala v marmeládu, nyní loupe jablíčka, zavařuje švestky a ryngle, ale sama to nestíhá. Pro koho se tak honíte, zeptal se jí můj muž, vždyť to sama nesníte. Bydlí zde sama, má už přes 80 roků. Je to velmi hodná a ochotná paní, která bravurně jezdí se svým malým autíčkem a vozí tu jednoho, tu druhého souseda, či sousedku kam je třeba. Zřejmě dostává zaplaceno - ovocem, ať žijí přebytky, ale až takové zásoby. Nám opravdu stačí malá miska, byť jako úplata za protislužbu.

Dnes jsme úspěšně s mým mužem společnými silami zdolali výrobu leča. Včera jsme se rozhodli k jeho výrobě na základě předpovědi počasí - mírné ochlazení. Zakoupili jsme 2 kg rajčat, to samé papriky, plus cibuli a na závěr přidali hořčici, sůl a mírně cukru, tak jak je to v receptu od paní Ivy - zde:
Dnes, kdy tento článek dokončuji, jsme se vrátili od syna ze zahrady, kde jsme si natrhali košíček švestek, misku sladkých ostružin. Ani my se přebytků jak je vidět jen tak nevyhneme. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" CITRÓNOVÉ OKURKY "

7. srpna 2018 v 22:02 |  LETEM MÝM SVĚTEM
SRPEN 2018
Zdravím všechny návštěvníky mého blogu v prvním srpnovém příspěvku. Původně měl být o lázně ní, které díky počasí bylo téměř nejen k zbláznění, ale také k uvaření.

Jeden si nevybere, naštěstí nás vždy, když bylo nejhůř, zachránil v podvečer vlahý deštík.
Jak by řekla naše babi: "netlachej a přejdi k věci", přejdu i já. Věděli jste, že existují citrónové okurky. Já tedy až do včerejšího dne ne. Zastavil se u nás syn se snachou a přivezli nám něco málo ze zahrádky. Dýni jsem poznala, avšak nevyfotila, okurky zelené i ty druhé také, rajčata zrovna tak, ale ty okrasné dýně jako citrón, ty vidím poprvé.
Informací bylo moc, teplo příšerné, návštěva krátká. Kdy odjíždí vnuk na dovolenou, jsem se vlastně nedozvěděla, následoval telefonát se snachou. Ještě jednou jsem děkovala za zeleninu z jejich zahrádky a za okrasné dýně. Za jaké dýně, no za ty ve tvaru citrónu, na druhé straně se ozval smích, to jsou citrónové okurky. Jsou moc dobré, tvarem jsou citrónové, chutí jak okurky, toho se neboj. Tak jsem se nebála a ochutnala, mohu potvrdit, jsou to výborné. No a už vím, že existují a co vy už jste je také ochutnali?
Všem vám přeji pohodové dny, prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" VČEREJŠÍ DEŠTIVÝ DEN "

19. července 2018 v 21:08 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ČERVENEC 2018

Ač deštivý, byl pro mě včerejší den velmi pozitivní. Prožila jsem jedno báječné odpoledne na mezigeneračním setkání, které pořádal sociální odbor našeho města v Centru volnočasových aktivit společně s kluby seniorů.
Děti přišly se svými rodiči, prarodiči, či jinými rodinnými příslušníky na tuto akci nazvanou odpoledne plné her, aneb "Indiánskou stezkou". Na pozvánce bylo uvedeno - koná se za každého počasí.
Lilo jako s konve, muselo se improvizovat, vše bylo nutno provádět pod střechou. Než jsem začala pořizovat snímky, ptala jsem se dětí i doprovodu, zda je mohu fotit. Malá indiánka s krásnou čelenkou, mě ihned zapózovala, málem bych zapoměla, že každá indiánka, či indián měla na soutěžní kartičce své a indiánské jméno.

Naštěstí bylo dost prostoru, aby vznikla různá stanoviště a děti se svým doprovodem mohly plnit dané úkoly.
S klubovou kolegyní a mou kamarádkou jsme měly na starosti stanoviště, kde se poznávaly stromy a byliny. Další dvojice měla za úkol vytvořit pro soutěžící řeku a kajaky, s kterými se přepraví k nám na druhý břeh. Měli byste vidět, jak děti pádlovaly sedíc na židlích, aby byly u nás na druhém břehu a získaly co nejvíce bodů.
Přeskočila jsem první dvě důležitá stanoviště, kde se vyráběli čelenky a tomahavky, to měli na starosti dva senioři, dalším pak bylo rozpoznat stopy zvířat. Každopádně jsme si to užili společně s dětmi. Byli jsme mile překvapeni účastí, přesto, že lilo možná i proto, přišly i děti s doprovodem s příměstského tábora. Při vyhodnocení, dostaly děti drobné dárečky a sladkosti. Na rozloučenou jsme se pozdravily vzájemně indiánským pozdravem s pozváním dětí na podzimní "Bramboriádu ", kde se mimo her budou také péct brambory.
Všem vám přeji pohodové dny ať deštivé, přesto slunečné prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

Další články


Kam dál