" VČEREJŠÍ DEŠTIVÝ DEN "

Včera v 21:08 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ČERVENEC 2018

Ač deštivý, byl pro mě včerejší den velmi pozitivní. Prožila jsem jedno báječné odpoledne na mezigeneračním setkání, které pořádal sociální odbor našeho města v Centru volnočasových aktivit společně s kluby seniorů.
Děti přišly se svými rodiči, prarodiči, či jinými rodinnými příslušníky na tuto akci nazvanou odpoledne plné her, aneb "Indiánskou stezkou". Na pozvánce bylo uvedeno - koná se za každého počasí.
Lilo jako s konve, muselo se improvizovat, vše bylo nutno provádět pod střechou. Než jsem začala pořizovat snímky, ptala jsem se dětí i doprovodu, zda je mohu fotit. Malá indiánka s krásnou čelenkou, mě ihned zapózovala, málem bych zapoměla, že každá indiánka, či indián měla na soutěžní kartičce své a indiánské jméno.

Naštěstí bylo dost prostoru, aby vznikla různá stanoviště a děti se svým doprovodem mohly plnit dané úkoly.
S klubovou kolegyní a mou kamarádkou jsme měly na starosti stanoviště, kde se poznávaly stromy a byliny. Další dvojice měla za úkol vytvořit pro soutěžící řeku a kajaky, s kterými se přepraví k nám na druhý břeh. Měli byste vidět, jak děti pádlovaly sedíc na židlích, aby byly u nás na druhém břehu a získaly co nejvíce bodů.
Přeskočila jsem první dvě důležitá stanoviště, kde se vyráběli čelenky a tomahavky, to měli na starosti dva senioři, dalším pak bylo rozpoznat stopy zvířat. Každopádně jsme si to užili společně s dětmi. Byli jsme mile překvapeni účastí, přesto, že lilo možná i proto, přišly i děti s doprovodem s příměstského tábora. Při vyhodnocení, dostaly děti drobné dárečky a sladkosti. Na rozloučenou jsme se pozdravily vzájemně indiánským pozdravem s pozváním dětí na podzimní "Bramboriádu ", kde se mimo her budou také péct brambory.
Všem vám přeji pohodové dny ať deštivé, přesto slunečné prožité ve zdraví vaše Fukčarinka
 

"JEDEN PRÁZDNINOVÝ "

Úterý v 14:30 |  JEN TAK
ČERVENEC 2018

Jak jsem se zmínila v minulém článku, jeřabiny jsou stále více a více červené, prázdniny jsou v plné síle a včerejší den byl pekelně letní. Měli jsme u nás nejmladšího vnuka a plnili slib. K jeho splnění byla potřeba výprava na Žermanickou přehradu, s cílem jízdy na šlapadle. Tedy šlapal děda a vnuk kormidloval, já se zúčastnit této spanilé jízdy v tom odpoledním žáru odmítla. Dobře jsem udělala a vše pozorovala s pod slunečníku, dokonce si mohu připsat jeden dobrý skutek.
Na "naši" lavičku umístěnou v mírném svahu pod slunečníkem, která byla v zajetí různých potřebných propriet potřebnými k pobytu u vody - ručníkem, batohem a mou maličkostí přizvala jsem zoufale vyhlížející paní, mimochodem také " babičku v těch nejlepších letech" jako já, leč s berlemi a nohou v sádře. Její manžel a dvě vnoučátka o kousek dál bádali po vhodném prostoru. Tam nedobelhám, volala paní zoufale, právě zdolala schody vedoucí dolu ze svahu. Pojďte si sednout ke mně, vyzvala jsem ji kolegiálně. Dostalo se mě milého a úlevného úsměvu od paní a od pána vřelého poděkování. Vnoučata prchla v okamžiku do vody, však bylo parno. Hledala jsem očima svou posádku na šlapadle, která se blížila sklesle k břehu, začalo se mračit a spadlo pár kapek. Zdokumentováno nemám zhola nic, foťák, který si hlídám, jak oko v hlavě zůstal v kufru auta. Stejně bych nemohla fotit, bylo tam plno rodin s dětmi a psů i přes upozornění na tabuli - Přísný zákaz vodění psů a koupání v přehradě. Sice se psi nekoupali, ale byli tam.
Domů jsme dojeli opět v doprovodu pár kapek deště, vnuka odevzdali snaše s tím, že se uvidíme, až se vrátí z tábora. Jede na stejné místo, kam já pojedu na tábor až v září. Pověřila jsem jej prozkoumání terénu včetně ubytování. Velmi pokleslým hlasem prohlásil, že jsem se mohla přihlásit v termínu, kdy tam bude on sám. Byli bychom spolu, dodal smutně. Já bych tě zkoušela z matematiky, to nevadí, ale byla bys tam se mnou. Ta slova mě potěšila, to přiznám, ovšem dodatek, že bych tam aspoň vařila to ne! Fotila jsem doma na balkoně,nejdříve jsem si však dala sprchu a pak decinku vychlazeného bílého.

Přidám pár fotek z předzahrádky našeho domu, foceno před pár dny...
Rozkvetla tam i lilie, kterou jsem dostala v květináči loni před odjezdem do lázní, po odkvětu ji zasadil manžel do zahrádky. V květináči měla přes dvacet poupat, které se postupně rozvíjely.
Kvete také ibišek zahradní ...
Mějte pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" OD VŠEHO TROCHU"

10. července 2018 v 18:21 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ČERVENEC 2018

Nejdříve jsem chtěla dát na svůj na blog pouze fotografie z nedávného výletu do lesa a Sochařského parku. Nakonec při návratu domů a následném posezení na balkoně při kafíčku, neodolala jsem a pochlubím se také balkonovým zákoutím.
Kopřivy rostou doslova jako z vody. Koláž s fotografií kopřiv dříve a nyní …

Také majoránku jsem již nesčetněkrát ostříhala a usušila…
Bazalku si každou chvilku natrháme do salátů z rajčat
Narozeninová chryzantéma, kterou jsem dostala od své kamarádky, odkvetla, ale už nyní má mnoho nových poupat.
Manžel dostal k svátku gladiol, já neodolala a trochu si s fotografií pohrála.
Zvu vás do lesa, kde jsme našli pár hub, ty jsem však nefotila. Zaujaly mě červenající se jeřabiny. Říká se, jak začnou červenat, blíží se konec prázdnin, ty však teprve začaly, příroda je pár kroků vpřed.
V lese bylo příjemně, nerovný terén, kde jsem hledala houby, mě zdolal. Slíbená návštěva hájenky s exkurzí její přilehlé zahrady zachovávané majiteli v přírodním stylu se nekonala.
Marné, na návštěvy a exkurze platí dvojnásob, ohlásit se předem. My jsme však záměr navštívit hájenku z počátku neměli, to si manžel vzpomněl až v lese, že slíbil příležitostně se v hájence zastavit, aby mě majitel provedl krásnou zahradou.
Byl tam takový božský klid, dokreslený zpěvem ptactva. Aniž bych se předem rozmýšlela, vyslovila jsem svou myšlenku probíhající mě hlavou nahlas. Nedivím se, že tu paní nechce dlouho pobýt, mě by taky město chybělo. Jsem městský člověk, dodala jsem.
A co vy, jaký jste tip člověka. Mate rádi stálé ticho a klid anebo občasný pobyt v klidné přírodě a pak zase do města. Nemyslím do ruchu velkoměsta, ale přece jenom do toho svého zabydleného místečka.
Něco málo ze Sochařského parku...


Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka
 


" BUBLANINA OD JEŽURKY "

5. července 2018 v 13:53 |  VAŘENÍ PEČENÍ NEMUSÍ BÝT TRÁPENÍ
ČERVENEC 2018

Člověk míní a čas mění, zrovna tak to bylo s fotografiemi náramné dobroty, na kterou jsem našla recept u Libušky - "Ježurky". Bublaninu peču často, ale tak jak zněl recept od Libušky, takto ji neznám.
Tu musím co nejdříve vyzkoušet, říkala jsem si a přemýšlela jaké ovoce koupím. Zároveň jsem doma dělala inventuru v potravinách, zda mám vše potřebné k pečení. Bublaninu jsem pekla v červnu a až nyní došlo k vložení fotografií a receptu na blog.
Recept u Libušky - Ježurky najdete zde, ale pozor až v komentářích!!!
Raději jsem jej zkopírovala, snad se Libuška nebude zlobit:
1/4 kg tvarohu,
1/4 kg polohrubé mouky
1/4 kg cukru
1/4 kg hery
2 vejce
1 prášek do pečiva
Heru, vejce a cukr ušleháme,( já tam ještě cvrkla trochu rumu. Jednak pro vůňi, jednak rum snad nadlehčí těst)), pak přidáme mouku, prášek a tvaroh. Je to rychlé a opravdu moc dobré.
Doma krom tvarohu, ovoce a hery bylo vše, dokonce ještě než jsem stačila zajít chybějící koupit, přinesl manžel skvěle vypadající, třešně a meruňky.
Tvaroh a hera, byla zakoupená a za chvilku dokonce upečená bublanina. Jak Libuška píše, tak opravdu třešňová bublanina dle jejího receptu byla vynikající.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" DEN S VOJÁKY A ZÁCHRANÁŘI "

1. července 2018 v 20:08 |  VÝLET
ČERVENEC 2018

Kam se podíváme poslední červnový den, přemýšleli jsme s mým mužem nad cílem našeho společného výletu s vnukem.
V médiích jsem zaslechla, že se v blízkých lázní uskuteční "Den s vojáky a záchranáři".

Bylo rozhodnuto, pokud nebude pršet, tak v sobotu ráno vyrazíme směr Klimkovice. Vnuk si sebou v pátek přinesl dárek za vysvědčení, lego s tankem a celou jeho posádku včetně psa Šarika.Usnul se Šarikem v lůžku a ráno nedal jinak, než, že tank a celou posádku bere sebou.Bez tanku a posádky, nebo nikam nejedeme, zavelela jsem. Doklady, pití, nezapomenout deštník a pláštěnku. Manžel včas připomněl fotoaparát a já teplé oblečení. Sluníčko hřálo přes skla oken, ale venku bylo dost chladno, skoro sněhově.
Cestou jsme vedli debatu, co vše na tam bude za vojenské vybavení, vnuk doufal, že tank a pak taky velké vojenské auto. Den s vojáky si moji hoši užili, viděli jsme ukázky bojového nasazení, setkali jsme se s pejsky cvičenými na "cans tereapii".
Ondra nevěděl kam prvně, zda přímo k tanku, nebo k autu.
Já byla nadšená krásným výhledem na Beskydy, části parku, který jsme si slíbili příště projít.
Přiznám se i velmi dobrým kafíčkem s malou sladkostí, kterou jsme si dopřáli. Přestože nás tam bylo spousty návštěvníků, vše probíhalo v klidném rázu.
Určitě se do Klimkovic vrátíme a okolí lázní si projdeme za příznivějšího počasí.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ROSTOU "

16. června 2018 v 20:00 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ČERVEN 2018
Dnešní slunečné ráno nás postrčilo vyjít si do přírody. Městskou květinovou akci a k tomu připadající kulturní program jsme zamítli. Už jsme jich zažili několik, a abych pravdu řekla, nemáme rádi přeplněné město. Volba padla na blízkou Komorní Lhotku, kde jsme také na chvilku navštívili naše přátele pobývající tam na chatě.
Procházkou kolem řeky Stonávky jsme chtěli završit náš výlet s tím, že si možná pořídím nějaké snímky z přírody, posedíme na lavičce a nabereme čerstvého horského vzduchu do plic.

Dříve byla Komorní Lhotka považována za malé lázně. Manžel vzpomínal na své dětství, kdy jej teta ze strýcem společně ze sestřenicí brávala právě do Komorní Lhotky na letní byt.
Poslouchala jsem jeho vyprávění a v tom jsem je uviděla, rostou, konečně rostou a kolem cesty. To už jsem mířila fotoaparátem na rodinku hřibů - modráků.
Prošla jsem kousek cesty zpátky, to abych si svůj sběr ještě rozmnožila.

Litovala jsem, že sebou nemám nožík na očištění, ale kdopak by se nadál hřibů u cesty lemující po obou stranách hustým porostem stromů, zrovna v těch místech. A vůbec, já šla na úlovky fotoaparátem …
Sluníčko se občas schovávalo, dokonce jednu chvilku to vypadalo, že začne pršet.


Vrátili jsme se k autu zaparkovaného před zavřeným hotelem, zamítli jsme kafíčko u sauny, domů se nám také ještě nechtělo a tak jsme zamířili k Žermanické přehradě.U přehrady jsem nefotila, bylo tam dost otužilců ve vodě, ale mohu vás ujistit, vody spíše ubývá, než přibývá. To Těrlická přehrada je od naší poslední návštěvy plnější. Krátká procházka spojená s kafíčkem a pozdějším obědem nás vrátila do reality. Zase nás čekala cesta přes okraj města, přeplněného zaparkovanými auty návštěvníků dnešního květinového dne. Naštěstí mírná kolona, jeden blokující taxík a jeho pasažéři, které delší dobu sledoval pracovník policie. Nakonec jsme se hnuli bez zásahu policie, pro ně služba dnes dlouho končit nebude. Současně se dnes jel,známý Těrlický okruh. Ve městě právě probíhá další z mnoha koncertů, následovat bude ohňostroj a teprve hluboko po půlnocí se vše zklidní. Pak si budou moci všichni oddechnout včetně policie.Vám všem přeji pohodové dny

" KYNUTÉ TĚSTO NA SLANO "

14. června 2018 v 16:16 |  VAŘENÍ PEČENÍ NEMUSÍ BÝT TRÁPENÍ
ČERVEN 2018

Vaření, pečení, není pro mě trápení. Po pravdě, pokud se mě nechce, tak nevařím, ani nepeču, vytahuji z mrazničky. Občas se i přinutím, ale to výjimečně, neboť vařím ráda, vařím prý i dobře.
Dnes jsem uvažovala co ze zbytkem droždí, nedávno tomu jsem z poloviny dávky upekla reveňový koláč.
Dnes padla volba na pizza šneky z kynutého těsta. Použila jsem univerzální recept na kynuté těsto od paní Jitky. Snad se nebude zlobit, ale je tak moc dobré a moc dobře se s ním pracuje:
Trochu jsem si jej upravila ubráním cukru - toho jsem opravdu dala pouze půl kávové lžičky do vlažného mléka a přidala rozdrobené droždí. Uvažovala jsem, že by tam cukr ani být nemusel, neboť v porovnání s těstem na houskový knedlík tam vlastně taky cukr nedávám.
Cukr už spolu s mlékem a droždím vytvořil kvásek a ten jsem přidala k 25 dkg polohrubé mouky, do které jsem pěkně raději hodně hluboko přidala sůl, tak dvě špetky. Až jsem začala mít obavy, zda to nebude slané. Hluboko proto, že naše babi říkala, že se sůl nemá potkat s droždím, pak těsto nevykyne. Vždy si na naši babi vzpomenu, když připravuji kynutý houskový knedlík, kde mnu droždí se solí. Přímo cituji z receptu " k rozdrobenému droždí přidáme sůl a mneme", rozuměj, mícháme vařečkou. Tak nevím, proč cpu sůl do kynutého těsta ať slaného, či sladkého až na samé dno mouky. Snad pro to známé, maminka a babička má vždy pravdu anebo je to už síla zvyku. K mouce se solí a kvásku, přidala jsem dva žloutky a prohnala hnětačem, přičemž jsem po trochách přidávala deci oleje. Ještě nakonec ručně pár máchanicí s těstem, zasypat po povrchu hladkou moukou a nechat kynout.
Mezitím jsem si měla připravit směs z oloupaných rajčat podušených s česnekem, bazalkou a tymiánem. Tak to se mě dnes nechtělo ani náhodou, šéfa nad sebou nemám žádného. Do misky jsem si dala kečup, přidala tři větší stroužky česneku, tymián a bazalku, promíchala. Do další misky přichystala strouhanou nivu a namísto delší přípravy směsi, měla volno na kafíčko s křížovkou. Přísahám, mít domácí rajčata ze zahrádky, obejdu se bez kafíčka a křížovky. Do obchodu pro rajčata se mě tedy nechtělo, vyluštěno, kafé vypité, těsto vykynuté. Rozváleno na plát, potřela jsem těsto směsí "z rajčat" a posypala strouhanou nivou. Zamotala do tvaru závinu, rozkrájela na menší dílky a ty dala na plech vyložený pečícím papírem. Všechny takto vzniklé šneky potřela bílkem a dala péct do trouby na 190°C.
Vůně libá se linula naší mini kuchyní, to jsem již škrábala brambory na oběd, maso pečené zůstalo od včera, k tomu bylo potřeba připravit okurkový salát s bílým jogurtem. Pokud si pospíšíte, tak šneky ještě máme, nikdo z vnuků dosud nepřišel. Okurkový salát není, ale i tak vám všem přeje pohodový zbytek dne Fukčarinka

"KDYŽ VŠE KVETE "

12. června 2018 v 21:58 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ČERVEN 2018







Dnes vám ve fotografii nabídnu ohlédnutí do posledních květnových dnů, kdy jsem pořizovala ještě se svým starým fotoaparátem pár snímků z přírody. Fotoaparát tehdy dost stávkoval a já si moc přála nový.
Jeli jsme s vnukem Ondráškem za oslíky k Žermanické přehradě. Zaujaly nás obrovské lány červenající se již z dálky. Cestou zpět jsme nebyli sami, kteří odbočily na kraj lánu a fotily si tuto krásu.
O trochu lépe se zdařila druhá fotografie, chvílemi byly záběry připomínající pohled přes mikrotenový sáček. Nedalo mě to a vyhledala jsem něco málo o tomto druhu jetele, který je označován jako jetel inkarnát ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jetel_inkarn%C3%A1t
Nevšimla jsem si, že Ondrášek utrhl pár větviček jetele. Dlouho a krásně nám zdobily stůl společně s větvičkami kalanchoe - kolopějky.
Co mě kvetlo a kvete nyní doma a co na balkonové zahrádce. Děti nezapomněly na manželovi oblíbené pivoňky. Dostal je při našem květnovém setkání s části rodiny.
A když mix vzpomínek, tak sem vložím také koláž z mé narozeninové kytice …
A pak ještě co něco z balkonové zahrádky …
A nyní,to co nám právě kvete doma a na okně již s novým fotoaparátem, který jsem dostala k narozeninám od dětí. Konečně začala kvést orchidej a fialka ...


Na parapetu si svůj pobyt pochvaluje chryzanténa ...
Na balkoně se daří nejen kopřivám...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"JAKÝ BUDE, BUDOU VIDĚT I BESKYDY?"

6. června 2018 v 19:02









ČERVEN 2018

To vše mě prolétlo hlavou, když jsem zaslechla v televizi zprávu o stěhování Sochařského parku. Více ze zdroje:
Pokud patříte mezi stálé návštěvníky mého blogu, víte, že ráda jezdím do blízkých Beskyd. V současné době do podhůří, kde jsou ty doby našich výšlapů. Nejkrásnější byly ty vícedenní, kdy jsme po celém dni dorazili na horskou chatu, kde jsme měli zajištěný nocleh. Posezení v podvečer se zapadajícím sluncem na horské chatě Kamenitý s pohledem do krajiny, kousek za námi hlas zvonků visících ovečkám kolem krku.Ještě dnes si dovedu živě představit tu krásu kolem. Čas plynul, nohy přestaly přát výšlapům a tak zůstaly ve vzpomínkách, které občas opráším a pak opět zastrčím zpět. Tehdy jsem sebou v batohu fotoaparát nenosila. Vypůjčila jsem si dvě fota ze zdroje:

Nicméně podhůří Beskyd pro mě zůstává stále dostupné, občas tam vyrážíme na výlety a při návratech jsme se několikrát zastavili v již zmíněném Sochařském parku. Kdo by chtěl nahlédnout, tak jeden takový výlet najde zde: http://fukcarinka.blog.cz/1610/socharsky-park
Park nabízel za pěkného počasí výhled na hory, svatebčanům pak neobvyklé místo na stvrzení manželského slibu. Pokud nebylo ostré slunce, tak i pěkné posezení. Blížil se náš termín klubového výletu a s ním i pokušení seznámit své klubové přátele se sochařským parkem při návratu domů. Pohrávala jsem si s tou myšlenkou dlouho, ale nakonec zvítězilo mé oblíbené přísloví: "Co se vleče, neuteče" a tím vše skončilo. Následně již výše uvedená zpráva o stěhování soch mě překvapila. Jaký bude ten park, budou vidět Beskydy?
Tajně jsem si pomyslela, kéž by tam byly i lavičky. Pár dnů po oficiálním otevření parku pod Babí horou, na místě bývalého hřbitova jsme se tam s mým mužem vypravili. Park je umístěn na krásném místě, kde nejenže jsou vidět Beskydy, ale jsou tam i stromy, které poskytují dost stínu. Příslibem jsou i lavičky a kousek dál na Babí hoře je v plánu postavit rozhlednu.
Mé obavy se rozplynuly, umístění Sochařského parku nemá chybu, díky citu a rozumu.



Těším se, až bude vše včetně laviček realizováno.Podvečerní posezení si vychutnám nejen já, ale mnozí kolem nás a možná to bude i zastávka při jednoho z našich klubových výletu.
Poslední fotografie je pořízená s auta, při odjezdu ze Sochařského parku ...

Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" PES PŘÍTEL ČLOVĚKA - ČLOVĚK PŘÍTEL PSA "

20. května 2018 v 18:36 |  ZAMYŠLENÍ
KVĚTEN 2018

Na blogu u Kitty jsem nedávno četla články na téma " Psí svět a my" http://diviznacka.blog.cz/1805/vyzva-psi-svet-a-my-cast-druha, předcházela tomu část první. Už několikrát jsem se zamýšlela, díky svému okolí, zda rčení "Pes přítel člověka" platí také z té druhé strany a to ze strany majitele, čili člověka. Je vždy člověk, který se rozhodne být majitelem psa jeho přítel?
V mnoha případech se pes do domácnosti pořizuje na přání dětí. Rodiče dají na prosbu dítěte, často se k tomu přidá doporučení odborníků, ve smyslu, že by se dítě mělo o někoho starat a mít tak společníka, myšleno zvíře. Pokud jde o křečka, morče, králíka a možná i nějakého opeřence, je zde předpoklad úspěchu, pokud se nepostará dítě, zastoupí dospělý.
Jiné je to u psů, tam je potřeba denní péče což zahrnuje venčení, pokud by chtěl někdo připomenout, že i to se dá doma, nečtěte prosím dál. Pes, který je chován v paneláku a ne na dvorku, či zahradě, ten to venčení, včetně procházek potřebuje. Jsem laik, nejsem ani majitelka psa, ale za tím si stojím.
Nedávno se vnuk zmínil, že by si přál psa, zhrozila jsem se při pomyšlení, co by bylo, kdyby si psa pořídili. Většinu času tráví jeho rodiče v práci, on ve škole, družině, nebo také u nás. Co by bylo se psem, dítě si nedovede představit, co je to za péči, v našem případě náš ještě ne osmiletý vnuk na vše odpovídal, to nic není, to zvládnu.
Navrhla jsem manželovi, zajít s vnukem do psího útulku, takzvaně vypůjčit si psa na venčení. Zdůraznila jsem, se vším všudy i se sbíráním výkalů.Do útulku se vydali jedno víkendové odpoledne vybaveni nějakým tím krmením pro útulek a k tomu ještě spousty rad.
My to zvládneme, těšil se vnuk, máš zbytečné starosti. Po malém zaškolení a povídání jak se vlastně většina psů do útulku dostane, proběhlo ono venčení v délce jedné hodiny. Vnuk přišel spokojený, unavený ale také rozčarovaný. Přesvědčil se, že to co jsme mu o péči psa povídali doma, zakládá se na pravdě. Hodina venku s velmi živým pejskem mu dala co proto, včetně jeho udivení, že to bude on, který sáček na výkaly bude nejen nosit, ale také používat a to vždy při venčení. Dostalo jej jednak vyprávění pracovnice útulku, že si často děti psa přejí, ale pak se o něj nechtějí a mnohdy neumějí starat. Pes strádá a nakonec rodiče vše řeší útulkem.
Nejvíce psů do útulku přibude pár měsíců po vánocích, z roztomilého štěňátka se záhy stane nevítaný společník, neboť starost o psa není, jen když se nám chce, ale je to starost celodenní. Co říci na závěr, na výzvu manžela po pár hodinách pobytu vnuka doma, že by měli jít opět do útulku a "jejich" psa na dnešní den opět večer vyvenčit. Vnuk jen prohlásil ach jo, to se musí tak často.
Byl velmi rád, že nikam nemusí, s tím, že si raději psa někdy zapůjčí znova, ale dnes už raději zůstane doma. Příště však požádá o pejska, který bude klidnější, nebude tak běhat. Příště se konalo za čtrnáct dní, pejsek byl klidnější, ale práce se sbíráním výkalů byla opět na vnukovi. To se mu moc nelíbilo, to přece by mohl dělat děda. Ne, ne, ty jsi chtěl psa. Ach jo, povídal vnuk, to jsem nevěděl, co vše se musí kolem psa.
Dnes jsme měli v plánu zajít do útulku, ale nakonec byl rád za oslíka u blízké přehrady, kde na něj čekal i nový přírůstek koza "Líza". Doporučovala bych všem, kteří mají touhu být majiteli psa, zvláště pak děti, aby si vyzkoušely péči se vším všudy. Nelitujte čas ani peníze, připomeňte jen, že pes není na jeden den, ale na celý život. Myslím si, že je lepší zajít občas do útulku, než mít doma trpící zvíře a nešťastné dítě společně se zoufalým okolí. Vím, o čem píši, roky bydlel nad námi pes, na kterého neměl nikdo čas. Dovedl štěkat a kňourat celé dopoledne, kdysi darované štěně se stalo obtížným.

Další články


Kam dál