" DNEŠNÍ DEN "

26. listopadu 2016 v 20:21 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Listopad 2016

Dnešní sobotní ráno, nás opět, tak jako v posledních dnech vzbudili dělníci renovující byt v patře nad námi. Musím zde napsat, že jsou sice ohleduplní, začínají z prací po osmé hodině ranní, ale je to občas rachot. Pohled z okna doprovázený dotazem stran manžela, co podnikneme, když je venku tak krásně, podotýkám, venku bylo příšerně, mě nechal velmi klidnou. Navrhla jsem procházku lesem se zastávkou na hřbitově, proloženou malým průzkumem v obchodě s nábytkem a koberci s poznámkou, že se určitě počasí umoudří. Rachot z patra nad námi přiměl manžela k rychlému souhlasu. V obchodě bylo příjemně, málo lidí, velký výběr, ochotný personál, kterému jsme museli několikrát opakovat, že jsme na průzkumu, nic momentálně kupovat nebudeme. Spokojeni, s tím, že je z čeho vybírat, sedli jsme do auta a za chvilku byli v lese …
Sluníčko se snažilo prodrat mezi mraky, svůj zápas sice prohrálo, ale my byli rádi, že není zima, neprší a my se můžeme brouzdat lesem.
Našla jsem jehličnany blízko krmítka, kam bychom mohli zajít s vnoučkem a přinést něco zvířátkům do lesa, pak taky jednu houbu schovanou v listí …

Choroše na pařezu a pár větviček jehličnanu na zemi, které poslouží k výzdobě pro zítřejší první neděli adventní.
Mladé smrčky a jedličky vysázené před pár lety byly před zloději označeny barvou, což je jen dobře.

Cestou z lesa domů, jsme se zastavili na hřbitově, kde jsme z hrobů odstranili uschlou výzdobu, zapálili svíčky a využili nabídku obnovení nápisu, kterou jsme plánovali již delší dobu, ale před svátky zesnulých se nám toto nepodařilo. Část hřbitova prochází rekonstrukcí, hřbitov se nejen opravuje, ale také rozšiřuje. Parta dělníků byla v plné práci, stroje rachotily i tam. Možná ten hluk přiměl mého muže k návrhu zastavit se po cestě v obchodě pro pár věcí, což jsem přivítala, neboť se naskytla příležitost zakoupit vánoční hvězdu a tím pádem mít vše potřebné k zahájení adventu doma.
Mléko, vejce, magnesia, vánoční hvězda, mrkev, bobkový list. Chtěla bych vyzkoušet - zapálit pár bobkových listů v aroma lampičce a pak mít v místnosti ozónový relax. Musím výrazně dbát na zvýšenou bezpečnost, vyšel mě v regionálním tisku článek - "Aby nám doma nehořelo" s doporučením přednášky HZS z nabídky magistrátu našeho města pro kluby seniorů. Byl by to paradox, kdyby vyšla následně v tisku zpráva - doporučovala a sama nedbala. Domů jsme přijeli hodně po obědě, ten jsem však jenom ohřála a než jsem nákup vybalila a vše připravila, manžel inspirovaný paní co nám uklízí chodby, dal se do mytí oken. Po partě dělníků nad námi nebylo vidu ani slechu. Nebýt otázky paní na chodbě, která se nás ptala při mytí oken, jak to vše snášíme, tak jsme si na ně ani nevzpomněli. Dnešní den, který začal nic moc počasím, se nám nakonec vydařil, spousty věcí zařízených, i sluníčko občas vykouklo. Zaslouženě jsme si dali v podvečer dnešního dne Svatomartinský muškát, kterým vám všem připíjím na zdraví. Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka
 

" VAŘENÍ, NENÍ ŽÁDNÉ TRÁPENÍ "

19. listopadu 2016 v 14:59 |  VAŘENÍ PEČENÍ NEMUSÍ BÝT TRÁPENÍ
Listopad

Pokud máte rádi těstoviny, cibuli, česnek a to vše se směsí rajčat, papriky a nezbytného koření. Pak jste na mých stránkách dobře a můžete se dát hned do díla. Nejdříve však bude dobré kouknout do zásob, tak jsem to udělala i já a zjistila co vše je doma: 1 konzerva rajčat - celých a krabička rajčat čerstvých. Na malou chvilku dilema, ale zvítězila konzervovaná, čerstvá chutnají nám i vnukům na chlebíčku s máslem. Cibule, česnek, již zmíněná konzerva rajčat, olej, sůl, pepř, tymián a bazalka - sice sušená, ale i tak dobrá, třtinový cukr a hlavně taky špagety. Ty se sice mohou nahradit jinými těstovinami, ale není to již to pravé ořechové. To, že je doma červené víno, v mém případě Merlot polosuchý je zjištění chvályhodné, k tomu objev dvě zelené papriky, na které bych málem zapomněla, vynikající. Pouštím se do vaření. Nejdříve cibulka a česnek - oloupat, nakrájet na co nejmenší kousky, což mě jde u cibulky dosti ztěžka, ale již je v hrnci a pozvolna se pění na oleji. Přidávám česnek současně s tymiánem a bazalkou, přidám pepř přímo z mlýnku a míchám. V momentě vše zaleji rajčaty, které nechám chvilku pro smahnout, to aby se aspoň trochu zbavily kyselosti. Papriky zbavené jader, nakrájené na proužky v míchám do směsi a chvilku dusím, přileji trochu vody, mírně osolím a pokračuji v dušení.
Nezapomenu zkontrolovat, zda se mě již vaří voda na těstoviny, kterou osolím a přidám do ní před vložením těstovin lžičku oleje. Zkontroluji, zda je doma sýr, máme jej na tuto směs rádi, ale je dobrá i bez sýru. Sýr je doma, než jej budu strouhat, zkontroluji stav směsi, kterou jsem občas promíchala a tak zabránila přichytnutí. Vše Ok, směs vypínám a ochutnávám, je potřeba přidat špetku třtinového cukru - zamíchat a přikrýt pokličkou. Zbývá už jen scedit špagety, dát na talíř a navrch směs, kdo chce, dá si sýr. Já z počátku mám směs na talíři bez sýru, u stolu si přece jen sýr přidávám. Spokojeně si pochutnáváme, zapíjíme sklenkou Merlotu, tato kombinace je vynikající. Opět jsem se přesvědčila, že vaření, není trápení.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" NAKONEC ZDAŘILÝ VÝLET "

18. listopadu 2016 v 19:36 |  VÝLET
Listopad
Konečně bude sluníčkový den, při nejhorším aspoň dopoledne, pomyslela jsem si ráno při pohledu z okna. Snídaně a při ní plány co dnes podnikneme, doprovázené rachotem vrtačky v patře nad námi, kde probíhá rekonstrukce bytu tři plus jedna na byty dva nás nenechala na omylu, že bychom chtěli strávit celý den doma.
Jedeme na zahradu, potřebujeme tam odvést nějaké věci, domů vzít pytle a vrtačku. Pak uvidíme, rozhodla jsem hned, nepočkáme, až se trochu oteplí, žadonil manžel.
Kdepak, tam se určitě zahřejeme, opak byl pravdou. Syn vzal stříhání vysokého živého plotu tak rázně, že jsme se po příjezdu na zahradu ocitli jak na větrné hůrce. Vždy tam pofukuje, ale dnes to byl "fičák" pořádný. Vyložit potřebné, naložit to pro co jsme přijeli, sousedům ze zahrady předat suchý chleba pro slepičky, ostříhat pár stromků, žádné kafíčko a jedeme domů. V autě bylo teploučko a domů se nám vůbec nechtělo.
Nakonec jsme zamířili k Žermanické přehradě, kde bylo v závětří velmi příjemně.
Prošli jsme se, kochali pohledem do okolí a hlavně si povídali o tom, jak tam bylo dříve živo, deka na dece, spousty rekreantů z blízkých i vzdálených míst. Voda čistá, přehrada naplněná ...

Dnes pár rybářů, zchátralé objekty, ale ty jsem nefotila.



Cestou zpět k autu, pohled do strání a pak hurá domů ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka
 


" SICE O DEN POZDĚJI, ALE ... "

13. listopadu 2016 v 2:14 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Listopad


Konečně, sněhový poprašek se nevyhnul ani nám. Martin na bílém koni přijel o den později, ale nakonec nám také nasněžilo. Co nám přichystá ranní pohled z okna, to se nechám překvapit.
V pátek na Martina jsme přesně v jedenáct hodin chtěli dorazit do nákupního centra na prodej Svatomartinského vína, ale pro plné parkoviště jsme museli chvilku počkat na uvolnění místa pro zaparkování. Netrvalo dlouho a mohli jsme začít vybírat - vínečka z moravy - červené s chutí švestek a ostružin, což báječně doplnilo dnešní oběd - chlazenou vodňanskou kachničku se zelím a knedlíkem. Koupili jsme ještě jedno vínečko červené, barvy rubínu, pak bílé - muškát a nakonec růžové.
Vážení, slyšela jsem varování má být mrazivo, tak prosím, neolizujte zábradlí a pokud budete olizovat a přimrznete, tak já k vám letím ...
Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

" PŘECHOD PRO CHODCE "

10. listopadu 2016 v 16:54 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Listopad

S čím vším se setká řidič na rušné silnici, kde se křižují vyjíždějící a přijíždějící autobusy z nádraží s auty, které směřují ke zmíněnému nákupnímu středisku, míjející se s auty, která pokračují za svými cíli.
Ještěže máme na těchto frekventovaných cestách semafory, pomyslela jsem si několikrát, nevyjímaje z toho semafory pro chodce. Po dnešním dopoledním překvapení mě napadlo, kam zařadit chodce - bažanta - pestře zbarveného ptáka.
Stalo se dnes, samozřejmě já coby spolujezdec a spoluúčastník dopravního provozu na již zmíněném úseku, hlásila mému muži - svítí nám červená, sešlápla jsem pro jistotu pomyslnou brzdu s vytřeštěnýma očima na prázdný přechod před námi, kam si mířil již zmíněný bažant. Přešel v klidu přechod a zamířil k blízké pizerii s paneláky opodál.
Nezmohla jsem se na nic jiného, než na konstatování a foťák mám doma, vidíš to taky? Následovaly - "ježkovi oči", dyť mám mobil a pak povel svítí nám zelená jedem. Proto nyní píši o tom, jak nám po přechodu přešel moc krásně zbarvený bažant- foto bažanta i semaforu čerpáno ze zdroje- Dnes můj blog navštívil zřejmě nějaký skřítek, který odstranil foto ze zdroje.
Doufám, že budu příště více pohotová a vyfotím bažanta na přechodu. Nabral směr Pizzerie s blízkými paneláky, tak nevím, zda nebyl pozvaný paní bažantovou na pizzu? Semafor pro chodce měl zelenou, neporušil tudíž předpis, pouze zastihl jednu blokařku zcela nepřipravenou. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, vaše Fukčarinka

" PONURÉ A NEVÁBNÉ "

6. listopadu 2016 v 18:06 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Listopad

Dnes při úklidu naší mini balkonové zahrádky to na mě nějak více dolehlo. Možná to bylo tím, že jsem v noci nemohla usnout. Ranní pohled z okna byl více než zoufalý, namísto krásného zlatavého stromu, koukalo na mě cosi ponurého a nevábného. Nevábného natolik, že jsem neměla pražádnou chuť vzít foťák a zdokumentovat ten žalostný stav. O to víc jsem myslela na to, jak zalovím v archívu a bude na mě koukat opět zlatavá krása předešlých dnů.
Náladu se mě snažil vylepšit můj muž otázkami, co budeme v tom "ponurém" dni dělat a kdy bude Martina a že snad ten bude možná letos pozornější a konečně nasněží.
Pravdou je, že má nálada se po zmínce o svátku Martina vylepšila. Hned jsem začala spřádat plány jak v pátek 11. 11. v 11,00 hodin začne prodej a ochutnávka Svatomartinského vína. Manžel si jen povzdechl a začal své přání sněhu na Martina odvolávat s tím, že není zvědavý odmetávat sníh z auta, když budu chtít se zúčastnit toho 11. 11. v 11, 00 hodin ochutnávky a prodeje Svatomartinského vína.
Každopádně zmínka o blížícím se dni 11. 11. mě náladu pozvedla, umocněna sledováním veřejnoprávního prostředku v podobě pořadu pro zahrádkáře, kde se hovořilo, o Svatomartinském víně. Vše mě naladilo do slavnostní doby očekávání, zda si nakonec domů přivezu tak jako každoročně vínečko bílé, růžové a červené. Jak mě manžel bude zrazovat od koupě od každého druhy dvě sedmičky, ale já se nedám, vymluvím se na zetě, že je přece Martin a pak třeba na synovce Martina. Kdyby bylo třeba, vymluvím se na písmeno "M", kterým začíná mé jméno. A co vy máte doma, nebo ve svém okolí také Martina?
Každopádně, nyní mám náladu sluníčkovou jako ten krásně zářící strom, který jsem donedávna viděla oknem. Nic naplat, musíme se smířit s tím, že listopadové dny budou občas ponuré, ale opět záleží na nás, jaké si je uděláme. Všem vám přeji pohodové dny plné zdravíčka vaše Fukčarinka

" STŘÍPKY Z ŘÍJNOVÉ PŘÍRODY "

3. listopadu 2016 v 16:04 |  JEN TAK
Listopad 2016
Můj dnešní článek by měl nést název předlistopadové střípky, ale nakonec jsem si to rozmyslela. To by tak scházelo i zde zavádět řeč na politiku. Úplně mě stačí vše kolem, nakonec přímé zprávy mám od mého muže, který poslední dobou, čím dál více, hlasitěji komentuje zprávy z veřejnoprávních médií.
To jsem však hodně odbočila, mé střípky budou v podobě fotografií z posledního měsíce října. Zavedou vás do sochařského parku, kde je moc krásný pohled na blízké Beskydy, ale o tom jsem psala již zde: http://fukcarinka.blog.cz/1610/socharsky-park . Těším se už nyní, až bude jaro a léto, kdy si vychutnám pohled do okolí a možná dojde i k tomu, že si tam budu číst knížku.
Mimo jiné mě dnes přišlo potvrzení rezervace v lázních Luhačovice a tam na čtení dobré knihy určitě dojde a doufám, že to bude i na té lavičce. To už opravdu moc předbíhám, tak raději něco málo foto střípků:


Všeho moc škodí a tak jsme se ze sochařského parku vydali na procházku po hrázi Těrlické přehrady, kde mě Ondrášek zapózoval s nezdravou kofolou, čaj jsme zapomněli tehdy doma.
Kousek dál jsem objevila trs kytiček ...
Kytiček není nikdy dost a tak doma mám krom kvetoucích orchidejí také tyto krásné mé oblíbené chryzantény od Ondráška ...
Vám položím otázku, pamatujete si na vázičku vhodnou na ikebanu, kterou ochraňuji jak oko v hlavě? Je z umělé hmoty, nedábno jsem ji zahlédla v televizi, tuším v pořadu, kde ukazovali předměty v domácnostech ze šedesátých, nebo sedumdesátých let. Já na ni nedám dopustit, zrovna tak jako na předpotopní mixér Eta, který tak označují naši vnuci.
Všem vám přeji pohodové, ve zdraví prožité listopadové dny. Vaše Fukčarinka ...

" POSLEDNÍ ŘÍJNOVÝ "

27. října 2016 v 18:09 |  JEN TAK
Říjen 2016

Poslední, nebo bude ještě jeden říjnový článek, tuto otázku jsem si kladla, když jsem počítač zapínala s tím, že si přečtu komentáře k tomu minulému a napíši nový. Nakonec jsem rovnou po zapnutí zašla k Ružence do Kavárny, to abych věděla co se děje nového u Týny, zda je naše blogové "vnouče" na světě, či ještě u Týnky v bříšku a taky Ružence sdělila, že jsem pro ni hlasovala na: http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy-2016
Ruženky blog najdete zde: :http://ruzenka.blog.cz/
Vše splněno, u Týnky nic nového, venku je příjemný podzimní den, na rozdíl od toho včerejšího. Cestou domů z Nového Jičína nám pršelo a tak jsme opět prohlídku města museli odložit.
Vyjeli jsme z domu brzo ráno, v čekárně strávili spousty času, ale výsledky vyšetření na jedničku s třemi hvězdičkami a to je to nejlepší, co rádi od pana doktora slýcháváme. Nový Jičín nemáme až zase tak daleko a tak věřím, že se tam jednou za přívětivého počasí podíváme.
V čekárně jsem si četla knížku od Pavli Procházkové o Korfu - "Příběhy z olivového ostrova", kde se popíjí ouzo a já popíjela při tom pramenitou vodu.
V duchu jsem se ocitla na Korfu, kde jsem nikdy nebyla a neměla ani touhu být. Vyrušil mě pan doktor, který mě volal do ordinace, kde mě hned s úsměvem položil otázku, tak jakoupak ledvinu jsme vám nechali, pravou, nebo levou. V ten moment, kdy jsem byla napůl na Korfu u ouza a napůl v ordinaci jsem odpověděla, že jednu jo a že si tedy vzpomenu hned. Pan doktor se zasmál, a řekl, ať se položím na lehátko, že teda zkontroluje tu zůstávající pravou, jestli tam tedy je a byla. Ouzo a Korfu se vytratilo, byla jsem zvědavá na výsledek vyšetření a na další pokyny pana doktora. Vše bylo OK, další kontrola pokud nebudou potíže, tak za půl roku.
Sestřička mě objednávala na 27. dubna 2017 a přitom si říkala nebo 28. dubna? Pak se zarazila a položila mě otázku, nebude zase toho 28. dubna nějaký svátek? Rozumějte, má kontrola u lékaře byla 26. 10. a pak následoval pátek 28. 10., kdy měla mít sestřička volno - na Státní svátek. Vše doplnila slovy, dnes těch svátků je, že jeden neví. Já jen skromně dodala, že sice svátek 28. 4. 2017 není, ale rozšoupnout se sestřičko můžeme i toho 28. 4., přesunu si oslavu svých narozenin o den a bude "mejdlo" v dubnu i bez Státního svátku. Obě jsme se zasmáli a popřály si pohodový den.
Cestou zpět nám pršelo, řidiči kolem projíždějící byli opět příšerní. Mě bolela noha od pomyslného sešlapávání pedálu, nemusela jsem, manžel jel bezpečně, ale jistota, je jistota a tak občas jsem přibrzdila a nahlas prohlásila - pozor, pozor. Následuje změna rychlosti, zúžení vozovky a taky to je šílenec, doufám, že jej zastaví policajt a bude solit. Taky mě uklouzlo slovo jako hovado, když nás málem přibralo míjející auto, které "myškovalo". Nakonec v dešti jsme dojeli až do našeho města, kde jsme se zastavili na pizzu do naší oblíbené Pizzerie.
Domů jsme dorazili oba vyčerpaní, následovala sprcha, pak zasloužený odpočinek s malým pochrupováním, které nás vzájemně budilo. Na mě navíc spadla knížka o Korfu a ouzu, kterou jsem měla snahu to pozdní odpoledne dočíst.
Měla jsem si dát dnes pizzu s olivami, prohlásila jsem při následném popíjení kafíčka a hned tu byla vzpomínka na náš pobyt v Chorvatsku. Na mou žádost přidat na pizzu více oliv, kralovala uprostřed pouze jedna, mě číšník odpověděl, že olivy nemají. Jak by to asi bylo na Korfu, prohodila jsem k mému muži, no to nevím, dle knížky mají na vše dost času, možná by ses tam ani té pizzy nedočkala. Nakonec jsem usoudila, že by mě možná nechutnalo ani ouzo, což je anýzový nápoj a raději zůstaneme při našem dobrém moravském víně. Mé přání vyslyšeno nebylo, uvařila jsem si následně mátový čaj a dočetla knížku s tím, že si od paní Smetanové její další vydané knihy určitě přečtu. Doufám, že ze sklenkou dobrého moravského, že by "Muškátu"?
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" SLUNÍČKOVÝ DEN "

23. října 2016 v 22:02 |  JEN TAK
Říjen - neděle 23. 10. 2016

Hned v úvodu mě láká napsat - "Sluníčkový den, vylákal nás dnes ven", což je v podstatě pravda. Dnes bylo u nás nádherně sluníčkově. Na otázku mého muže, kampak dnes pojedeme, zněla má odpověď jednoznačně do lesa. Chtěla jsem původně projít trasu našeho seniorského pochodu, ale les mě lákal víc.


Nejdříve les a houby, musím se přiznat, že krom dvou prťavých praváků a třech bedlí jsem nenašla nic, co bych znala. Ostatně, jít do lesa neznamená pouze sběr hřibů, ale také třeba setkání s jelenem. Sotva manžel prohlásil, že ani jelena člověk dnes v lese jen tak neuvidí, za chvilku volal - já ho vidím. Bohužel, já ne, jelen se samozřejmě vylekal a pelášil pryč.

Viděla a vnímala jsem barvy podzimu a za toho neviděného jelena jsme cestou zpět projeli naši trasu pochodu seniorů s krásným pohledem na naše město a taky na blízké hory. Můj muž prohlásil, že jsem jej nádherně obelhala, že trasa měřila tak 2 km, že to odhaduje na 4 km. Trefil se, bylo to přesně 4km, 300 metrů. Dnes mu bylo jasné, proč jsem byla pár dní nepoužitelná, ale trasa se mu líbila, určitě tam jednou půjdeme zkrácenou verzí.
Fotky jsem pořídila pouze v lese v Datyni, což je malebná součást našeho města Havířova.


Chvilka odpočinku při kafíčku v zahrádce restaurace na Nábřeží a procházka blízkým okolím.

Jak jinak také pohledem na vzdálenou Lysou horu byla tečkou za dnešním sluníčkovým dnem.


Pokud jste dočetli až sem, přeji vám pohodové sluníčkové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" RŮŽENKA ŠÍPKOVÁ"

16. října 2016 v 9:31 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Říjen 2016 - neděle

Včera jsem byla za "Šípkovou", spala jsem a spala, venku svítilo sluníčko a vůbec byl nádherný sobotní den. Tou "Šípkovou" není vážení myšlena paní Šípková, která tančí ve Star Dance, tou je myšlena "Šípková Růženka" z pohádky, která spala a spala, když se předtím píchla o trn růže. Já se sice nepíchla o trn růže, ale píchla mě sestřička sérum proti chřipce a tak mám nyní o víkendu raději polehávat a to já, když mám polehávat, tak jsem ráda ta "Šípková" z pohádky a to vždy se na mě manžel "tiše" chodí dívat a sleduje, zda dýchám. Pak zavře dveře, ale ne až tak tiše, ale já se obrátím na druhy bok a jsem opět "Šípková" - nesmím otevřít oči, to bych pak nebyla. Zajímavé, že jsem včera vždy ještě usnula, to asi to sérum a ta únava, no každopádně "Šípkovou" jsem byla až do pozdních dopoledních 10hodin a 10 minut.
Konečná fáze probuzení spočívala v další z nesčetných kontrol, zda dýchám, polibek k úplnému probuzení se nekonal. Zato sluníčko, které mě svítilo po dlouhé době do okna a pohled na krásnou bílou růži, kterou mě den před propadnutím za "Šípkovou" přinesla dcera s vnuky.
Taková sluníčková sobota a ty máš polehávat, uslyšela jsem říkat svého muže už docela probuzená sedíc nad moc dobrou snídani, kterou mě přichystal. Je ti dobře, zvládneš vše sama, mohu jet ven na kole, ptal se mě. Povoleno s podmínkou, že pojede pomalu a bezpečně, nebude trhat rekordy, což bylo míněno, že ani ty "důchodcovské", nebo "seniorské"! A bude se hlásit, což jsem v momentě zamítla, neboť by se mohl hlásit každou chvilku a co kdybych ještě byla za "Šípkovou".
Pokud si někdo z vás myslí, že jsem byla, tak opak je pravdou. Chvilku jsem fotila darovanou růžičku...
Pak osprchovala všechny orchideje, pověsila vyprané prádlo na balkon, kde mě ještě stále kvetou muškáty...
Mezitím jsem se rozhodovala,jakou uvařím polévku…
Zvítězila moc dobrá polévka z červené řepy, na způsob gulášové, dýňová přijde na pořadu dne až příští týden.
Poslední dobou si připadám jako ta spící Růženka i v blogování a proto vložím něco málo snímků, které tu už měly dávno být. Tak třeba - radost při pohlédnutí do žákovské knížky našeho nejmladšího vnuka Ondráška. Ve škole si už zvykl a dělá nám velkou radost…
Tak nevím, kdo nám okouzlil Ondráška, zda škola samotná, či paní učitelka? Každopádně přes prvotní problémy máme z něj všichni velkou radost ...
Každopádně konečně všichni táhneme za jeden provaz, hlavně rodiče a škola.
Všem vám, kteří jste dočetli až sem, přeji pohodové ve zdraví prožité dny následujícího týdne vaše Fukčarinka. Tak to vidíte, stále jsem tak trochu "Šípková", málem bych zapomněla nabídnout borůvkovou bublaninu.

Další články


Kam dál