" KYSÚCKÉ BESKYDY "

Včera v 20:02 |  VÝLET
SRPEN 2017

Ve čtvrtek nám počasí moc nepřálo, náš výlet na Velkou Raču do Kysúckých Beskyd jsme odložili o jeden den. Páteční vstávání do slunného dne bylo příjemné. Ještě jeden pohled na mapu počasí - jak bude u našich sousedů a už jsme vyrazili směr Velká Rača - Oščadnica.

S mým mužem jsme se shodli, že na Rači jsme byli naposledy na lyžích, Řekla bych, že je to tak třicet let, tehdy každý s jiným partnerem. Něco málo o Rači ze zdroje: Velká Rača (slovensky Veľká Rača, polsky Wielka Racza) je nejvyšší slovenský vrch Kysuckých Beskyd (1236 m n. m.). Velkou část pokrývá národní přírodní rezervace vyhlášená v roce 1976 (ochranné pásmo 197 ha). Účel NPR je zachování zbytků původních lesů pralesního charakteru, vyskytují se zde také pseudokrasové jevy (Malá a Veľká skalná diera), na území Kysuc ojedinělé. Vrcholem hory prochází státní hranice Slovenska a Polska. Hned za hranicemi národní přírodní rezervace se nachází zimní i letní sportovní středisko.
Při dobrém počasí poskytuje výhledy na Moravskoslezské Beskydy, Pilsko, Babiu horu (1725 m n. m.), vrchy Malé Fatry (Veľký Rozsutec, 1610 m n. m.), či na Roháče.
Na vrchol jsme si nevyšlápli, ale vyjeli pohodlnou čtyřmístnou lanovkou. Byla jsem překvapena nabídkou atrakcí pro celou rodinu, velkým počtem ubytovacích a občerstvovacích zařízení. Musím přiznat, že i já bych se klidně nechala na některou z nich zlákat - bobová dráha, jízda na laně a koloběžky. Jenže, mám se ráda a jsem ráda, že se mohu na to vše aspoň kochat pohledem. Manžel pro nás nakonec přece jenom vybral nenáročnou trasu panenskou přírodou ...
Žádné námitky a vyrazíme, ať má chlapec radost, řekly jsme si s naší Vlastičkou ...
Opět něco málo ze zdroje: Stredisko Snow Paradise Veľká Rača - Oščadnica sa nachádza v severnej časti stredného Slovenska, neďaleko mesta Čadca, asi 10 km od poľsko-česko-slovenských hraníc. Toto vychýrené lyžiarske stredisko je jedným z medzinárodných stredísk cestovného ruchu. Patrí medzi najvýznamnejšie centrá zimnej i letnej turistiky. Uprostred krásnej prírody si tu na svoje prídu všetci nadšenci lyžovania, snowboardovania a iných aktivít, ktoré sa spájajú s týmto bielym športom.
Unavené jako ten medvěd, který byl součásti lavičky jsme pak všichni tři odpočívali v areálu. My dvě jsme dokonce ochutnaly skutečný šperk - pivečko Zlatý bažant, manžel minerálku. Jízda na laně, mě lákala pak ještě více ...
Ježci. zajíc, orel a ležící medvěd, to byla jedna lavička ...
Nepohrdli jsme ani krátkým posezením v kapličce ...
Kdo byl znaven, mohl se natáhnout na lehátkách ...

Po několika hodinách na vrcholku Rači se vracíme zpět lanovkou do nástupní stanice, kde se činili řezbáři. Ale o to až příště.
Na svahu se pásly krávy ...
Kousek bobové dráhy, která je přes 1 km dlouhá, za chvilku budeme na parkovišti ...
Kdo z vás se mnou dojel až sem, tomu přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Samozřejmě i zbytek toho dnešního deštivého a podmračeného.
 

" DOMA MĚ KVETE "

Středa v 19:54 |  JEN TAK
SRPEM 2017

Co mě právě doma kvetě - orchideje, kalanchoe a od 29. 7. až do dnešního dne mě krásně drží žluté chryzantény. Při výměně vody a zastřižení stonku přidám do vody špetku cukru. Cukr se mě osvědčil také u pivoněk.

Muškáty i fuchsie nemají chybu ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" OSMIČKA "

13. srpna 2017 v 19:37 |  ZAMYŠLENÍ
SRPEN 2017

Srpen 2009, nepamatuji si, kolikátého přesně to bylo, ale zato vím, že ten letošní je v pořadí osmý. Osmičku si letos píši jako výroční číslo mého blogování.

Nevím co se děje,mám zprávu od některých z vás, že nejde vložit komentář - "ráno moudřejší večera", snad se vše dá do pořádku.
Přesné založení blogu se mě vymazalo z paměti jednoho listopadového dne, kdy jsem klikla anebo jak naše Jaruš říká "kvikla" na špatnou klávesnici a celý blog zrušila. Ihned jsem volala SOS svého jedenáctiletého vnuka "Kulíška", který mě můj blog pomohl založit.
Tehdy opět "Kulíšek" zabodoval a vše z koše vytáhl a tím pádem mé články psané od srpna 2009 jsou uloženy v listopadové rubrice. Takové čáry máry vytáhnout z koše a přesunout byly pro mne španělskou vesnicí.
Z "Kulíška" je již mladý muž za nedlouho oslaví "20"a už mu tak neříkáme, neboť se to k němu nehodí. Taky se nerad fotí, ale poradí, když je potřeba a to je hlavní. Pokud to budeš číst Dane, tak ten "Kulíšek" tu musel opravdu být uveden.
Co mě blogování dalo, pokud vás to bude zajímat, se dočtete zde: http://fukcarinka.blog.cz/1609/vyroci Často si vzpomenu na spřátelené blogy, které zanikly - blog babi Maňasové, blog Enilli, blog Babs. Na tyto blogy jsem ráda chodila, byly různorodé a vždy jsem tam našla mnoho zajímavého. Při vzpomínání si říkám jak se asi bloggerkám daří. Kam mohu stále zajít to je k "babči", ta blog nezrušila, ale v blogování nepokračuje, najdete ji v mé rubrice oblíbené odkazy a nebudete litovat, když se tam začtete. Jak uzavřít mé dnešní nechci říct bilancování, snad jen poděkováním vám návštěvníkům mého blogu za vaše návštěvy, případné komentáře. Za vaši přízeň a podporu, neboť ani první polovina roku 2016 nebyla po zdravotní stránce pro mne lehkou a byly jste to vy, kteří jste mě podpořili ať už zde na blogu nebo v mailech.
Díky vám všem, přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka
 


" PRVNÍ ZPRÁVY "

8. srpna 2017 v 22:37 |  JEN TAK
Srpen 2017

Konečně, první zprávy z táborového dění v podobě fotografií jsou na světě a tím i odpověď nad mnohdy vyslovenou otázkou - "Jakpak se vede našemu nejmladšímu vnoučkovi Ondráškovi na jeho prvním táborovém pobytu. Má všechno, co je potřeba, převléká se, myje se, jak to vše zvládá? Nadšení ze stanového tábora jsme s naším synem nesdíleli a byli jsme připraveni, při sebemenším zakolísání našeho vnoučka zachránit. Obavy se rozplynuly vyžádaným telefonickým dotazem syna, jak se malému na táboře daří, zda není problém a úplně nám zcela odlehlo po zhlédnutí fotografií. Přece jen se nám zdál na takový tábor nezkušený, stran vedoucího byl syn ubezpečen, že tam mají pouze tři takto nejmladší děti a vedou si velmi zdatně.
To bylo včera radostí nad tímto objevem…
Musel to být zážitek neskutečný zážitek spát pod širákem, mýt se v řece a vůbec celkový program tábora…
S radostí jsme dnes pobývali u syna na zahradě, přes den odpočívali, večer grilovali a nebýt mého vyšetření u lékaře, zůstali bychom na chatě určitě nejméně do zítřka.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" HURÁ NA HRAD "

5. srpna 2017 v 21:29 |  VÝLET
Srpen 2017

V tom úmorném vedru vás pozvu na Hukvaldy, byli jsme tam sice začátkem července, ale to vůbec nevadí, panovalo počasí podobné dnešnímu, ale nebylo až tak úmorné vedro. Hukvaldy sami osobě jsou známé v hudebním světě - hudební festivaly. Hukvaldy jsou rodištěm skladatele Leoše Janáček. Více se dočtete ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hukvaldy
Naším cílem cesty byla zřícenina hradu Hukvaldy, ke které se bylo možnost dostat dvěma způsoby.
Buď zvolit kratší, ale za to prudší výstup, nebo jít po asfaltce s mírným, ale delším stoupáním. My si zvolili kratší cestu a mohu vám říct, že to byla pro mě náročná cesta. Jak se říká, sáhla jsem si až na dno. Stoupali jsme s vnukem Ondráškem, a když už jsem vůbec nemohla, maskovala jsem svou únavu tím, že se kochám okolím. Po nabrání sil jsme nakonec vylezli až na samý vrch.
Cestou nahoru manžel vyprávěl Ondrovi o historii hradu, kterou se vy dočtete zde ve zdroji: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hukvaldy_(hrad)
Poseděli jsme na lavičce před vstupem na hrad a pokochali se pohledem dolů.

Pomalu jsem se vydala po asfaltce na zpáteční cestu, na hradě jsem byla několikrát a tak jsem nechala své dva chlapi osudu s tím, že na ně dole na lavičce počkám.
Měla jsem jiný cíl, ne lišku Bystroušku ne, tu jsem si nakonec ani nevyfotila. Byli u ní davy lidí a nebylo možno se k ní dostat, tak aby v záběru byla sama. Mým cílem byla obora, kterou světe div se jsem nikdy neviděla.
Zázrak, oboru plnou daňků jsem ten den objevila, je po pravé straně kousek za vstupní branou. Omlouvá mě jen to, že jsem se vždy dívala opačným směrem nebo do dálky a kochala se okolní přírodou. Určitě tomu napomohla náhoda a příšerná únava nohou, vyhledala jsem prázdnou lavičku a z ní pozorovala vcházející lidičky, kteří se zastavovali a cosi si fotili. Stoupla jsem si a už mě bylo jasno - obora v dohledu. Konečně, vzkaz pro Helenku - oboru jsem objevila hurá. Dolů k oboře jsem nešla, sluníčko už pěkně hřálo a já se sluníčkem ze zdravotních důvodů moc nekamarádím. Fotografie daňků je z dost velké dálky.
Kousek dál ještě poslední fotka věže kostela a pak jsem si dopřála kafíčko v blízké cukrárně, kde jsem počkala na své chlapi, kteří se vrátili dolů plni zážitků.
Ondrovi se v prostorách hradu moc líbilo a podle vyprávění, se tam v dávných dobách stalo i to co se nestalo. Manžel si mnohé příhody hlavně o statečných rytířích vymyslel. Měli jsme v plánu navštívit ještě blízké fojtství v Kozlovicích a v nich starou školu, ale horko rozhodlo a my tuto návštěvu odložili na jiný den. Lákal mě vláček Pod Horáček, který jezdí z Hukvald do Kozlovic, kde je nejen fojtství, ale i mlýn to však až někdy příště.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" SRPEN JE TU"

2. srpna 2017 v 20:36 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Srpen 2017
Přiznám se, napsala jsem v úvodu červencové datum. Snad to není těmi tropickými vedry, co nás postihla, hned jsem si vzpomněla na pana hospodáře od Kitty, který v těch vedrech brázdí lány polí na kombajnu bez klimatizace. Na všechny lidičky co musí být v těch tropech v práci, na nemocné v nemocnicích a také na našeho vnuka Ondráška, jak se mu daří v těch vedrech na táboře.
Každopádně, máme tu srpen a prázdniny se řítí do finiše. To mě připomnělo slib daný své dlouholeté přítelkyni a kamarádce, jak se říká dvě v jednom, že se sejdeme do konce prázdnin. Termín domluvený na dnešní dopoledne sliboval pohodové posezení u kávičky. Déšť bych uvítala, pohled na oblohu to také po ránu sliboval. Rychlá lehká snídaně a pak honem na autobus. Cestou přes naši předzahrádku se mě podařilo splnit další slib a konečně, sice mobilem, pořídila jsem pár fotek.
Je velká škoda, že jsem nefotila, když kvetly růže a magnolie. Zahrádka není zdokumentovaná celá, bylo slyšet, jak autobus přijíždí na zastávku.
Vedro bylo celý den a žádný déšť se nekonal. Naše posezení nemělo chybu, ale polední návrat autobusem domů byl úmorný. Vzpomínala jsem na včerejší podvečerní návštěvu nedaleké Těrlické přehrady, kde jsme si báječně zaplavali.
Všem vám přeji pohodové dny, dodržujte pitný režim a snad doufejte se mnou, že nám snad pár kapek spadne. Vaše Fukčarinka

" LOUČENÍ "

30. července 2017 v 20:31 |  RODINA

Červenec 2017

Jak začít, loučením, anebo vycházkou v lese. Dnes měl můj foťáček hody a to přímo lukulské, nikdo z rodiny nevydal zákaz fotografování. Již minule jsem se zmínila, že mám zákaz fotit své vnuky. Jen uvidí v mých rukách foťák, hned slyším babííí nefotit. Dnešní den byl výjimečný, Ondrášek náš nejmladší vnouček nestačil ani protestovat. Měl jiné starosti, odjížděl na svůj první pobyt na letní tábor.
Zpočátku byl hrdina, ale jak se blížila doba odjezdu, tak v něm byla malá dušička. Ovšem nebyl sám jak vidno z fotografií. O hodně starší chlapec měl větší problém odloučit se od rodičů. Nakonec si dal říct a do autobusu nastoupil.
Nastalo mávání maminek, tatínků, babiček a dědečků, ne však všech ratolestí sedících v autobuse.
No a tak jako obvykle, když někoho vyprovázíme a loučíme se, tak i dnes vedla naše cesta ven do přírody. Jak já říkám, vše je nejlepší rozchodit. Vydali jsme se do blízkého lesa …
Vyfotit kousek pařezu s mechem, nebyl problém…
Pak najednou kde se vzal, můj první letošní hřib přede mnou stál. Byla jsem tak překvapená, že jsem jej v tom lese nevyfotila, neboť na mě volal manžel z cesty, že hřiby u nás nerostou. Rostou, já zrovna jeden našla, ale pak už žádný jiný a tak jsem po dvaceti minutách hledání vzdala a doma hřib vyfotila.
Byla jsem ranní procházce ráda, neboť zde bylo odpoledne příšerné vedro. S detektivkou na balkoně od spisovatelky Hany Militké bylo odpoledne docela příjemně. Autorčiny knihy mohu vřele doporučit ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" CO NABÍDNU DNES ? "

28. července 2017 v 20:34 |  JEN TAK

Červenec 2017


Nabízím kousek bublaniny, kafíčko k tomu ...
Pohled na kytičky, které nám zdobí byt, rozkvetla orchidej ...
Růže od dcery a vnuků ...
Kvetiny na balkoně...
Všem přeji pohodové dny a nadcházející víkend. Vaše Fukčarinka

" PEL - MEL"

27. července 2017 v 20:47 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Červenec 2017

Včerejší mimo klubové odpolední setkání bylo naplánované za každého počasí. Od rána jsem si říkal, že to musí vyjít, pršet nebude. Obloha se tvářila porůznu, na balkoně v krátkém rukávu bylo dost chladno. Zahřál a optimismu mě dodal až zvonek, to paní sousedka přišla s talířkem a na něm dva borůvkové kynuté knedlíky. Ještě byly teplé a ta vůně. Otázka paní sousedky, zda si dáme s manželem malé sousto po obědě, mě rozesmála, dáme a rádi. Manžel vykulil oči, neboť v tu chvilku podřimoval, kdeže se před ním nabral voňavý knedlík a než jsem stačila tento okamžik vyfotit, byl talířek prázdný. Mimochodem moc krásný talířek, umyla jsem jej a chtěla vyfotit, když slyším opět zvonění. Otevřu dveře s talířkem v ruce a tam paní sousedka s táckem a na něm dva kousky kynutého koláče. My si přece od vás nemůžeme brát takové dobroty jen tak, bránila jsem se. Jak vám bude chutnat, tak budu ráda, povídala paní sousedka. Věděla jsem, že nedávno můj muž paní sousedce něco opravoval v domácnosti a tak jsem si koláč vzala. Manžel, opět už podřimoval, úsměvem nešetřil, no věřím, borůvkové knedlíky a koláče má moc rád.

Tak aspoň, když ne knedlíky na moc krásném talířku, vyfotila jsem koláč, který manžel z důvodů držení "tajle" nedojedl.
Dojela jsem na místo setkání MHD, klubová parta seděla již na terase u pivečka. Já si dala s příchutí citrusů, sluníčko začalo hřát a čas běžel. Po dvou hodinkách, kdy jsem pomýšlela na návrat domů, se nad námi začaly zatahovat černé mraky. Pár nás zvolilo rychlý návrat MHD, ostatní se vraceli procházkou. Každopádně počasí nám přálo, pršet začalo až později. Další setkání máme naplánované za čtrnáct dní, tak snad k nám počasí bude opět vstřícné.
Dnes se moc počasí nevytáhlo, využili jsme s mužem den bez vnoučat a zajeli do podhůří Beskyd pro med.
Paní včelařka nám potvrdila, že letos medu moc není. Bydlí v krásném prostředí a jejich med je moc dobrý.
Koupili jsme horský med, mšicový nebyl. Ten je sice trošku dražší, ale vynikající, zvláště pak, když se s ním osladí káva. Dodá ji výbornou chuť. Při našem návratu začalo poprchávat a tak jsme zavrhli procházku a vrátili se do města. Stavili jsme se ještě v obchodě a pak už za vydatného deště jeli rovnou domů. Pršet přestalo, doma jsme byli chvilku a opět se venku rozpršelo.
Vzpomněla jsem si na své tvoření v lázních, kdy jsem relaxovala, tak malá ukázka z antistresových omalovánek.

Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

" PLNO RADOSTI "

25. července 2017 v 13:08 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Červenec 2017

Rok se s rokem sešel, prázdniny jsou v plném proudu a s nimi i naše malá setkání s dětmi a vnuky. S těmi většími vnuky sporadická, tak i s jejich rodiči s nejmenším častá. Včerejší setkání na zahradě spojené s oslavou narozenin syna a vnuka se vydařilo. Počasí si s námi sice zahrávalo, při našem odjezdu na zahradu nás doprovázel mírný deštík, ale pak už nic nebránilo pohodovému setkání.
Ondrášek oslavil sedmé narozeniny a syn čtyřicáté, to se u mužů prozradit může. Před oslavou narozenin jsme si samozřejmě lámali hlavu, čím vnuka potěšit. Hraček má spousty, samá lega a zas lega, knih a jiných drobností plno.
Při pobytu u nás před několika dny mu manžel zhotovil ze starého věšáku luk, ač nedokonalý, nadělal luk vnukovi spousty radostí. To bylo výprav do lesa a na louku, kde se strefovali do zdárně určeného cíle.
Pár dní nato, manžel přivezl domů luk metrový, s originál šípy. Podezřívala jsem jej, že si chce taky zastřílet s pořádného luku a jen se vymlouvá na vnuka. Přitom jsem zajásala při představě, jak bude sice náročné, ale účelné vyhledat bezpečný prostor pro střelbu z luku. Kluci budou střílet a já si budu v přírodě číst, skládací křeslo se do auta přenese lehce. Druhá stránka, taky plus, to samé bude muset zajistit i syn. Najít vhodné a bezpečné místo a tím pádem věnovat se plně vnukovi.
Luk zaujal celou rodinu a já je měla konečně pohromadě, hravé, spokojené a nadšené. A tak jsem fotila a fotila, nikdo nevyžadoval smazat a nefotit …
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

Další články


Kam dál