" SVATOMARTINSKÉ "

LISTOPAD
Jak jinak i u nás byl Svatomartinský oběd, sice trochu pozměněný a opožděný, místo husičky byla Vodňanská chlazená kachnička, která se náramně povedla, k tomu nechybělo zelí červené i bílé, knedlík bramborový a také kynutý, víno Svatomartinské - Modrý Portugal. Opět se nám potvrdilo, že drůbež pečenou vcelku musíme před vložením na pekáč nejdříve řádně promasírovat - myšleno v části prsíček, dobré je také takzvaně "naklepat" obráceným příborovým nožem- rukojetí, poté pak uvnitř nejen osolit, ale také vytřít česnekem a majoránkou, vyložit čtvrtky oloupaných jablíček. Než posolíme zbylou vrchní část drůbeže, doporučuji pár vpichů slané vody opět do prsíček. Drůbež pak v této části získá lahodnou chuť, naklepáním pak není vláknité, pak už jen zbývá mírně dosolit z vrchu a můžeme vkládat do pekáče, samozřejmě na špejle, ať se nám zespodu drůbež, v našem případě kachnička nepřichytí. Podlijeme hrnkem vody, omastek nedáváme, ten se nám vypeče sám při pozvolném asi tak dvouhodinovém pečení, kdy co chvíli nejen podléváme, ale také převařenou vodou doplňujeme, tuk vypečený asi tak po hodině vysbíráme, ať nemáme příliš mastnoty. Na závěr zvýšíme přísun tepla, abychom získali vypečenou kůrčičku.
Zelí červené jsem připravila klasicky na cibulce, červené, jak jinak s přidáním oloupaných jablíček, tří hřebíčků, trochu mletého pepře a kmínu, soli a to vše podlité Svatomartinským Modrým Portugalem. Víno necháme odpařit a pak doléváme vodou až do fáze, kdy je zelíčko připravené k dochucení. Na přání mého muže přidala jsem nepatrně zásmažky, neboť dle jeho přesvědčení, zelí bez zásmažky není zelí. Té tam bylo tak nepatrně, že by naše babi dodala své oblíbené: "Vlk se nažral a koza zůstala celá", špetka cukru a octa dodala na chuti a pak už jen zbývalo popřát si dobré chuti a pustit se do jídla.
Všem přeji pohodové dny a připíjím na vaše zdraví Svatomartinským vínem vaše Fukčarinka
 

" V PŘÍRODĚ "

7. listopadu 2018 v 19:23 |  LETEM MÝM SVĚTEM
LISTOPAD 2018


Dnešní slunečné ráno a modrá obloha mě lákala jít do přírody, manžel měl namířeno do jisté prodejny, kde měl v úmyslu zakoupit filtr do digestoře, ale nakonec jsme stihli obojí. Tedy návštěvu zmíněné prodejny, kde jsem objevila měsíce marně hledanou houbičku na mytí nádobí s rukojetí, kde se dá doplnit i saponát. To bylo z mé strany radostí, obešla jsem se pro tentokrát bez návštěvy oddělení zahradnictví, kde ráda procházím jak venkovní plochou, tak vnitřní a těšila se do lesa, foťák jsem měla sebou.


Dnes bylo opět teplo, ve vedlejším městě zaznamenali nadprůměrnou dnešní teplotu 20, 1 °C, bylo příjemné jít chvilkami ve stínu. Povšimla jsem si, že jsou malé i větší jehličnany postříkány modravou barvou, zrovna tak tento mrňavý stromeček, na fotografii však modravá barva rozpoznat.
Modře nastříkané jehličnany mě připomněly blížící se vánoce, ale před nimi také blížící se svátek Martina a s ním také termín prodeje mladého Svatomartinského vína, no a pečenou kachničku, namísto husičky, ale rychle pryč, dnešní článek má být o přírodě.

Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" KALENDÁŘNÍ MĚSÍCE "

5. listopadu 2018 v 16:14 |  ZAMYŠLENÍ
LISTOPAD 2018

Dnešní dopoledne jsem si vyhradila k zápisu potřebného do nového kalendáře, nejdříve do stolního a pak do mini diáře. Při otevření mini diáře mě naskočily maxi vrásky na čele, co to vidím, kalendář je československý.
Nedělám si legraci, je to tak - leden - únor 2019 je psán česky, přechod do března rovněž a hup je tam marec, pokračuje se aprílem, přechází se na máj dále do júna a následně júla.
Nevěříte, je to tak jsme u augusta, přejdeme do septembra, to už jsem si napsala, že se jedná o září.
Co kdybych zazmatkovala při záznamu, kdy mám u lékaře kontrolu, nebo snad u data rodinných narozenin.

Pletou se mě trochu měsíce slovensky a česky, ale říkám si, že mám unikát vydaný k oslavě 100. výročí vzniku Československa.
Jak to máte vy s kalendářními měsíci - českými i slovenskými, zvládáte je rozlišit bez zamyšlení, nebo jste tak trochu zaskočeni jako já náhodným otevřením mini diáře na stránce septembra?
Dlouho neuvažujte, představte si půlroční předstih, kdy vám zdravotní sestra řekne do telefonu termín objednání a vy listujete kalendářem a najednou jsou tam měsíce pojmenovány ...


Přeji vám pohodové přemýšlení, vaše Fukčarinka
 


" MÁME TU LISTOPAD "

3. listopadu 2018 v 20:02 |  LETEM MÝM SVĚTEM
LISTOPAD 2018
Než jsem se nadála, je tu listopad, realita mě vrátila do stavu, kdy je potřeba zakoupit kalendář a u mě hned dva - stolní, kde je více místa na poznámky a "pidi midi", který nezabere moc místa v kabelce.
Následně do nich zaznamenat pro mě důležité rodinné události v následujícím roce 2019, pak termíny kontrol u lékařů, zde jsem si pomyslela, že sotva jsem jedno kolečko kontrol již skoro uzavřela, bude hned po novém roce následovat další,jiné už to nebude a tak zde nemá cenu naříkat!

A co vy, máte již doma také nový kalendář?
Další bude záznam klubových schůzek a to mě připomíná vypracování plánu jejich náplně, mimo jiné také výletu, který má být dle přání klubových členů nejraději v den, kdy nebude ani teplo, ani zima, nebude pršet, nebude to daleko a budou delší čas z domu. Pak ještě, aby to nebylo namáhavé na chození, někteří by tak výlety dva a hlavně, aby to moc nestálo a za něco to stálo. Každopádně to bude výlet někam, kde se schováme pod střechu, něco pěkného uvidíme, mnohé se dozvíme a moc se nenachodíme.


Minule jsem dala k poslednímu říjnovému článku z výletu do Řeky více fotografií, ale nezveřejnily se všechny a tak je zkusím zde přidat dnes. Taky jsem se nedostala k návštěvě několika vašich blogů, kde mě naskočilo, že blog neexistuje a to jsem si říkala, že na blogu opět úřadují skřítkové. Doufám, že již jejich úřadování skončilo a my se budeme moci navštěvovat, vkládat fotografie a psát dle libosti.
Pohodové dny vám přeje Fukčarinka

" POSLEDNÍ ŘÍJNOVÝ "

31. října 2018 v 22:00 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ŘÍJEN 2018



Včerejší den byl perný, hned od brzkého rána kolečko vyšetření na ultrazvuku a to hned dvakrát, kdy jsem si při tom prvním trhla pěknou ostudu, namísto od pasu nahoru jsem se svlékla od pasu dolů. Vás, kteří si myslíte, že "vše", tak to až tak ne, spodní prádlo zůstalo. Každopádně výsledky vyšetření byly skvělé, na ty jsem si musela chvilku počkat v čekárně, kde jsem si krátila čas luštěním křížovek.Po chvilce sezení vedle dvou dam, z nichž jedna velmi intenzívně a hlavně hlasitě kritizovala svou pravděpodobně obvodní lékařku, což nelibě s časopisem v rukách snažila se vyslechnout její sousedka, která namísto, aby řekla, že si chce v klidu číst, velmi viditelně trpěla. Měla jsem se stát další obětí výřečné paní, ale nemusela jsem nic hrotit, šla jsem si hned sednout kousek opodál, baba ztratila na chvilku řeč a pak dodala, no snad jsem nic neřekla, no skoro nic pomyslela jsem si, nedostala příležitost. Naštěstí, šla za chvilku na řadu, paní sedící vedle se viditelně ulevilo, sestřička procházející kolem jen utrousila, měla jste si přesednout, občas se najde i takový člověk, my ji známe. Vzpomněla jsem si na slova svého lékaře, z počátku mé léčby, zde se můžete setkat s různými lidmi, nenechte se vykolejit, když si nechcete s někým povídat, vezměte si časopis, čtěte si, luštěte a hlavně buďte v klidu. O tom jsem ale zdaleka psát nechtěla, chtěla jsem psát o dnešním překrásném dni, kdy jsme si vyjeli kousek za město do podhůří Beskyd do malé obce jménem Řeka.
Byl příjemný podzimní den, prošli jsme známá místa a kochali se paletou barev podzimu.
Něco málo o Řece se dočtete zde:




Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ACH TY TELEFONY "

26. října 2018 v 20:24 |  ZAMYŠLENÍ
ŘÍJEN 2018
Zpropadené telefony, zaklela jsem dnes hned dvakrát. Poprvé ráno, kdy jsem se vracela z kontrolního vyšetření domů MHD. Radovala jsem se, že nemusím dlouho čekat na autobus, neboť v době mého příchodu na zastávku MHD zrovna přijížděla, moc cestujících v autobusu nebylo, cestou ještě přistoupili. Pro jistotu, aby někdo z okruhu mých známých neřekl, že jsem si jej opět nevšimla, přejela jsem očima cestující různého věku, ne nikdo známý zde není. Dál zaměstnána přemýšlející o hladkém průběhu kontroly u lékaře pokračovala jsem v cestě domů, na jedné zastávce mě zaujal mladý muž právě vystupující z té MHD, co jsem s ní jela. Vždyť je to Kuba, náš vnuk, jak jsem jej mohla přehlídnout a on mě, svoji babičku, co se divím, beztak to byl ten mladík se sklopenou hlavou, no jo, pochopila jsem, zatracený telefon, namísto aby se koukal z okna, tak kouká do mobilu. Nezaváhala jsem, vytáhla ten svůj a hned Kubovi psala, že jsme spolu jeli a vůbec se neviděli, hned přišla odpověď, to je škoda babi, no je, pomyslela jsem si, to jsme si mohli cestou povídat. Tak nevím, je mobil výhoda nebo není, aspoň jsme si napsali SMS.
Podruhé to už doma, zvonil mobil a já přijala hovor, číslo viditelné, není to zahraničí, čekám, zda mě nebudou volat z nemocnice, že se vyšetření posouvá, děti mají volno, tak možná bude volno i na rentgenovém pracovišti, sestřička chtěla telefon, co kdyby. Žena neurčitého věku, za to s cizím přízvukem mě pozdravila "zdrávstuj", zaklapla jsem hned, zatracený telefon, kde vzala mé číslo mě neznámá osoba? Nakonec jsem si vzpomněla na občasné komentáře psané azbukou, dokonce i čínskými znaky, které nevyluštím ani, kdybych chtěla, ba napadlo mě, zda je tolik chtivých lidiček louskat mé texty, většinou jsou to v jejich komentářích upoutávky na něco, bez čeho se obejdu, ale jak je vidět, neobejdou se různí lidé bez cizích čísel a pro ně ne zcela přínosných návštěvách na mém blogu. Vám všem, příznivcům mého blogu přeji pohodové dny prožité v přiměřeném zdraví vaše Fukčarinka

" GALAKONCERT "

25. října 2018 v 20:12 |  DIVADLO,KONCERTY.VÝSTAVY
ŘÍJEN 2018
Blížící se výročí našeho sňatku a jeho "oslavu" jsme již dopředu vyřešili s mým mužem včasnou rezervací vstupenek na: "SLAVNOSTNÍ GALAKONCERT 100. VÝROČÍ ZALOŽENÍ REPUBLIKY."

Žádné fotografování, pouze se soustředit na unikátní vystoupení, proto jsem použila plakát ze zdroje.
Byl to pro nás opravdu neskutečný kulturní zážitek, na který budeme dlouho vzpomínat.
Přeji vám pohodové dny vaše Fukčarinka

"JEDEN KRÁSNÝ PODZIMNÍ "

22. října 2018 v 18:20 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ŘÍJEN 2018

Za pár dní bude konec října, opakovat se, že čas běží, zřejmě nebude to pravé ořechové, ale je to tak.
Dnešní ráno bylo opět nepřívětivé, smog kam se podíváš, vůbec se mě nechtělo jít ven, ale bylo potřeba zajít do lékárny a pak pro pár nezbytných věcí do potravin, do toho blízkého řetězce, kde jsem donedávna byla hrozně nespokojená. Stačilo pár mailů a telefonátů reklamujících nesprávně uvedené cenovky, často k tomu nevhodné poznámky personálu a vida, došlo k markantnímu zlepšení. Musím však dodat, že poslední byl dost nechutný, řešený přímo na prodejně, díky mé duchapřítomnosti a mobilního telefonu v ruce s pořízením záznamu v regálu se nestalo, to co následovalo dost často - odstranění nesprávné cenovky s následným tvrzením do očí, že tam nebyla, že děkují za upozornění a ihned cenovku dodají. Vůbec jim nevadilo, že zákazník platí u pokladny vyšší cenu, než má. Tenkrát to dělalo rovnou 60,- Kč. O tom jsem všakpsát nechtěla, v archívu jsem
našla pár pozitivních fotografií z neděle 14 října, kdy jsme si zajeli za Julčou a Karlem na blízkou Žermanickou přehradu.
Julča a Karel jsou oslíci, které občas jedeme s vnoučkem navštívit, přineseme jim trochu pamlsku v podobě suchého chleba.
Karel je na pravé straně, usoudila jsem dle toho, že Julču stále odháněl a vše by snědl sám, nebo že by to byla Julča?
Voda v přehradě značně poklesla, bylo nádherné dopoledne, rybáři balili své propriety a chystali přívěsy v blízkém kempu na zazimování. Poslední den měl otevřeno také bar v ER zátoce a my si pochutnali venku na kafíčku.
Pár snímků ještě na rozloučenou s krásným prosluněným dnem než zamíříme zpět domů.
Manžel si na chvilku půjčil fotoaparát a mě nezbývalo nic jiného, než malá koláž.
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" POSLEDNÍ TÁBOROVÝ "

18. října 2018 v 18:36 |  LETEM MÝM SVĚTEM
ŘÍJEN 2018
Po včerejší klubové oslavě našich jubilantů, kde jsme mimo jiné s ostatními kolegyněmi vzpomínaly na táborové dny, rozhodla jsem se, že dnešní článek bude posledním shrnutím mého pobytu na "Retro táboře pro seniory". Mimo jiné klubová oslava jubilantů se nám vydařila. V minulém článku jsem vám přiblížila táborový program doplněný výlety do okolí, nyní přidám noční stezku odvahy, které jsem se nezúčastnila nejen já, ale i mnoho dalších táborníků, zřejmě u nás převládal pud sebezáchovy. Z jistých důvodů vám jistě známých, raději jsem přistoupila ke koláží fotografií. Ještě jednou tvoření vlajek ...
Tvoření kresby na výkres vyjadřující osobnosti pokoje nám dalo co proto, vadou na kráse bylo to, že nejsme ani jedna výtvarně nadaná. Co budeme dělat, ptaly jsme se jedna druhé při odpoledním klidu, pár pokusů o kresbu vzalo za své a tak jsme si s kamarádkou uvařily kafíčko, zakously něco ke kafíčku a já už přesně věděla, co budeme dělat. Časopis jsme měly, nůžky a lepidlo zase instruktor a nápad byl na světě, za půl hodinky byl úkol splněn, vylepen na našich dveřích do pokoje a my stihly ještě pár minutek odpočinek na lůžku, jako na správném táboře.
Zato čistění lesa spojené s hledáním pokladu a zároveň plnění mnoha úkolů přidaných jako bonus, toho jsme se zúčastnili všichni. Na otázkách kolem spartakiád jsme si byli jistí, ovšem pohořeli jsme u názvu stadiónu, kde se konalo prví masové cvičení, později spartakiáda. Pokud si myslíte na Strahov, pak jste vedle jako my, ukázalo se totiž, že jsme nedávali pozor při přednášce v rámci Spartakiád.a názvů stadiónů viz. něco málo ze zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%BD_strahovsk%C3%BD_stadion Během přednášky se popíjelo vínečko, kafíčko anebo něco jiného, pak se zívalo, neboť jsme byli po celém dni unavení a chyták pro "retro" táborníky byl na světě a bodíky následující den dole!
Po náročném dni čistění lesa a hledání pokladu, bylo další den na programu tvoření mandal, mohli jsme si vybrat z mnoha šablon mandal a barevného písku. Předtím nás paní instruovala, jak mandalu tvořit, co do ní vkládáme a my se ponořili do fantazie. Něco málo o mandale ze zdroje:https://cs.wikipedia.org/wiki/Mandala
Po tvoření mandal, kdo měl zájem, mohl jít na projížďku na koních, osobně mám ke koním respekt a tak jsem dala přednost malé procházce a následnému posezení u kafíčka.

Táborové dny se chýlily ke konci, nervozita v družstvech stoupala a sním i intenzívnější nácvik spartakiádních skladeb jednotlivých družstev, kde bylo zapotřebí dát hlavy dohromady, občas je i zchladit a určit směr nácviku.Stmelit choreografie vzhledem ke složení družstva, k tomu vybrat melodii, to byl kámen úrazu, ale nakonec se vše povedlo. Možná i proto, že jsem na poslední chvilku byla zdravotně indisponovaná, možná ty zvolené " otočky" mě zamotaly hlavu a já se nahlásila jako marod, s tím, že večer ponesu vlajku a vyhnu se "otočkám". Vlajka se neponese, neslo se za mnou, nakonec se ani "otočky" nekonaly a já marod plížící se podél stěn, abych aspoň shlédla úsilí svých druhů a družek dostala sodu, kde mám vlajku, když všechny družstva ji budou mít. Já nemám vlajku, ale mám "zdravý" rozum a nožky bez úrazu, vlajku klidně ponesu. To už naběhlo první družstvo a my honem sedali, aby nám nic neušlo z jejich vystoupení, následovalo další vystoupení a všichni zapomněli na vlajku, bylo se na co koukat. Perfektní choreografie, hudba k tomu, nevím, kdo byl úspěšnější, podle mě všichni, ovšem jedničkou bylo vystoupení našich instruktorů na skladbu "POUPATA", to nemělo chybu. Video dohledám a dám odkaz. Následoval poslední rozlučkový večírek s tombolou, vyhrál každý účastník. Pořádně unavení, ale spokojení odcházeli jsme na pokoje, druhý den po obědě jsme se loučili a s přáním snad se setkáme zase za rok, rozjel se každý směr domov.
S přáním pohodových podzimních dnů s fotografií stále kvetoucích muškátů na balkoně a zakoupeným, ještě nezakomponovaným vřesem

do podzimní výsadby vaše Fukčarinka

" JAK TO BYLO DÁL ... "

14. října 2018 v 21:58 |  LETEM MÝM SVĚTEM
Říjen 2018


Dnešní povídání o dnech strávených na "Retro táboře pro seniory," zahájím druhým dnem pobytu a jak jinak než rozcvičkou. Ve zdravém těle zdravý duch, nebudu lhát, prásknu to na sebe, náš pokoj v počtu dvou osob se této rozcvičky zúčastnil dvakrát. Namísto společného cvičení, protáhly jsme svá těla na pokoji, co se snídaně týká, tu jsme nikdy nevynechaly. Blahé byly dny, kdy se vstávalo později, dokonce jeden den po náročném večerním programu rozcvička odpadla úplně. Nikdo, ani ti zarputilí zastánci výše zmíněného hesla neprotestovali a s chutí si pospali o trochu déle.
Při snídani vždy následovalo seznámení s programem dne, první den rozdělení do pěti družstev k jednotlivým instruktorům, po skupinách seznámení s vnitřními prostory budovy, které jsou dost velké i na program při nevlídném počasí, to nás na štěstí obešlo. Okolí střediska včetně venkovního posezení a vyžití k plnění úkolů, pro jednotlivá družstva bylo prostorné i při neuvěřitelném počtu všech účastníků tábora čítajících 78 seniorů a pět instruktorů. Chvilka volna před obědem, všemi kvitující odpolední klid na kafíčko a pak to nabralo spád, nástup k plnění úkolu prvního dne, nejdříve bylo zapotřebí zhotovit oddílovou vlajku, složit slogan pro svůj oddíl, vzájemně se respektovat a snažit dohromady získat co nejvíce bodů. Naše družstvo bylo v zastoupení tří měst - Zbiroh, Třinec a Havířov, dvanáct žen a jeden muž, naštěstí manžel jedné z nás.
Debata o tom jak má vypadat naše vlajka byla různorodá,velmi a ještě jednou zdůrazňuji, velmi "náročná", za to text k písní se mnohým nabízel sám ...
Náš pokoj, manželů ze Zbirohu a dalších třech seniorek s Třince toto ryze "Retro" oblečení postrádal, o to víc jsme si užívali plnění úkolu.

Další den byl sportovní, skládající se z hodu šipkami, střelby ze vzduchovky, foukačky, hodu na cíl, zdolání překážek, střelba prakem a to vše hodnoceno body pro družstvo. Jak rádi jsme mnozí z nás zjišťovali, kde je možnost si dáchnout, kuřáci k cigaretce potřebovali kafíčko a někteří jen chvilku klidu ve stínu. Konečně vše splněno a chvilka volna před večeří, jak nám pak všem chutnalo. Večer byla přednáška na téma spartakiáda, neboť celý tábor byl v duchu "žijeme spartakiádou", po zahajovacím prvním večeru táborovou diskotékou byla taková přednáška balzámem pro naše zmožené nožky. Konečně jdeme na pokoj, kde dlouho do noci probíráme, co nás ještě čeká. Během táborového pobytu byla možnost zúčastnit se třech výletů, jeden byl na Pustevny, druhý na Bílou spojený s poznáváním vrcholků, výjezd lanovkou a zpět dle zdravotního stavu buď sestupem do údolí, nebo opět lanovkou a návštěvou ZOO koutku u Loveckého zámečku, třetí výlet do Rožnova pod Radhoštěm. Tyto výlety byly v dopoledních hodinách, po obědě hodinka, či dvě odpoledního klidu, pokud ovšem nehrozil nácvik tematických úkolů pro družstva - prvním byla "talentmánie" a druhým vlastní spartakiádní skladba. To byly úkoly přímo hororové, nápadů plno, ale i obracení očí v sloup různorodými návrhy, nakonec jsme vše zvládli. Jak to bylo dál, tak to až někdy příště, dnes jen dodám, že byl moc hezký den a my si vyjeli s manželem kousek za město k blízké Žermanické přehradě, kde jsem pořídila pár snímků, ale to až příště. Dnes jen něco málo ze zdroje: zahájení jednoho z " Retro táborů": https://www.youtube.com/watch?v=NR33HbnKyCo&feature=youtu.be
S přáním pohodových dnů vaše Fukčarinka

Další články


Kam dál