" PES PŘÍTEL ČLOVĚKA - ČLOVĚK PŘÍTEL PSA "

20. května 2018 v 18:36 |  ZAMYŠLENÍ
KVĚTEN 2018

Na blogu u Kitty jsem nedávno četla články na téma " Psí svět a my" http://diviznacka.blog.cz/1805/vyzva-psi-svet-a-my-cast-druha, předcházela tomu část první. Už několikrát jsem se zamýšlela, díky svému okolí, zda rčení "Pes přítel člověka" platí také z té druhé strany a to ze strany majitele, čili člověka. Je vždy člověk, který se rozhodne být majitelem psa jeho přítel?
V mnoha případech se pes do domácnosti pořizuje na přání dětí. Rodiče dají na prosbu dítěte, často se k tomu přidá doporučení odborníků, ve smyslu, že by se dítě mělo o někoho starat a mít tak společníka, myšleno zvíře. Pokud jde o křečka, morče, králíka a možná i nějakého opeřence, je zde předpoklad úspěchu, pokud se nepostará dítě, zastoupí dospělý.
Jiné je to u psů, tam je potřeba denní péče což zahrnuje venčení, pokud by chtěl někdo připomenout, že i to se dá doma, nečtěte prosím dál. Pes, který je chován v paneláku a ne na dvorku, či zahradě, ten to venčení, včetně procházek potřebuje. Jsem laik, nejsem ani majitelka psa, ale za tím si stojím.
Nedávno se vnuk zmínil, že by si přál psa, zhrozila jsem se při pomyšlení, co by bylo, kdyby si psa pořídili. Většinu času tráví jeho rodiče v práci, on ve škole, družině, nebo také u nás. Co by bylo se psem, dítě si nedovede představit, co je to za péči, v našem případě náš ještě ne osmiletý vnuk na vše odpovídal, to nic není, to zvládnu.
Navrhla jsem manželovi, zajít s vnukem do psího útulku, takzvaně vypůjčit si psa na venčení. Zdůraznila jsem, se vším všudy i se sbíráním výkalů.Do útulku se vydali jedno víkendové odpoledne vybaveni nějakým tím krmením pro útulek a k tomu ještě spousty rad.
My to zvládneme, těšil se vnuk, máš zbytečné starosti. Po malém zaškolení a povídání jak se vlastně většina psů do útulku dostane, proběhlo ono venčení v délce jedné hodiny. Vnuk přišel spokojený, unavený ale také rozčarovaný. Přesvědčil se, že to co jsme mu o péči psa povídali doma, zakládá se na pravdě. Hodina venku s velmi živým pejskem mu dala co proto, včetně jeho udivení, že to bude on, který sáček na výkaly bude nejen nosit, ale také používat a to vždy při venčení. Dostalo jej jednak vyprávění pracovnice útulku, že si často děti psa přejí, ale pak se o něj nechtějí a mnohdy neumějí starat. Pes strádá a nakonec rodiče vše řeší útulkem.
Nejvíce psů do útulku přibude pár měsíců po vánocích, z roztomilého štěňátka se záhy stane nevítaný společník, neboť starost o psa není, jen když se nám chce, ale je to starost celodenní. Co říci na závěr, na výzvu manžela po pár hodinách pobytu vnuka doma, že by měli jít opět do útulku a "jejich" psa na dnešní den opět večer vyvenčit. Vnuk jen prohlásil ach jo, to se musí tak často.
Byl velmi rád, že nikam nemusí, s tím, že si raději psa někdy zapůjčí znova, ale dnes už raději zůstane doma. Příště však požádá o pejska, který bude klidnější, nebude tak běhat. Příště se konalo za čtrnáct dní, pejsek byl klidnější, ale práce se sbíráním výkalů byla opět na vnukovi. To se mu moc nelíbilo, to přece by mohl dělat děda. Ne, ne, ty jsi chtěl psa. Ach jo, povídal vnuk, to jsem nevěděl, co vše se musí kolem psa.
Dnes jsme měli v plánu zajít do útulku, ale nakonec byl rád za oslíka u blízké přehrady, kde na něj čekal i nový přírůstek koza "Líza". Doporučovala bych všem, kteří mají touhu být majiteli psa, zvláště pak děti, aby si vyzkoušely péči se vším všudy. Nelitujte čas ani peníze, připomeňte jen, že pes není na jeden den, ale na celý život. Myslím si, že je lepší zajít občas do útulku, než mít doma trpící zvíře a nešťastné dítě společně se zoufalým okolí. Vím, o čem píši, roky bydlel nad námi pes, na kterého neměl nikdo čas. Dovedl štěkat a kňourat celé dopoledne, kdysi darované štěně se stalo obtížným.
 

"NEDĚLNÍ DOPOLEDNE SE STARÝM KOZLEM"

14. května 2018 v 21:13 |  LETEM MÝM SVĚTEM
KVĚTEN 2018
Dnes nabídnu něco málo z nedělního dopoledne, kdy jsem zůstala doma a věnovala se mimo jiné vaření a focení. Chtělo by se mě napsat, že jsem zůstala doma se "starým kozlem" a toho kozla vyfotit, leč mohl by to brát někdo jako reklamu, tak se tak neděje. O tom, že by si mohl někdo myslet, že tím myslím mého muže, tak to ani ve snu nepřipouštím. Namísto toho pouze prozradím, že jsem pekla vepřové maso na černém pivu, znalci už ví, co tím bylo myšleno. Vřele doporučuji, a jelikož foto není, to abych vám nedráždila vaše chuťové buňky, jen dodám, že jako příloha byl salát z kysaného zelí, doplněn strouhaným křenem a jablíčkem. Tak teď nevím co vychválit více, zda to maso, nebo ten salát. Každopádně mana nebeská.
Nyní k tomu podstatnému, čemu jsem se věnovala v době, kdy maso bylo v troubě, a salát odpočíval v ledničce.
Kytičky, to je moje, po ročním přemlouvání orchidejí, že si v novém prostředí zvyknou, jsem se s několika bohužel rozloučila. Z počtu asi tak deseti zůstalo pouhých pět silných jedinců, jeden, nedávno narazil poupata. Mezitím jsem pátrala, které kytičky by orchideje nahradily, vyhrál Lopatkovec.

Zakoupila jsem dva, jeden kvetoucí, druhý přemlouvá zajíček ušáček, aby se nenechal zahanbit.
Dokonce nabízí úplatek, kdo z vás vidí pětikačku?
Pohrála jsem si s kytičkou karafiátů…
Pak už maso zavonělo, zvony v blízkém kostele odbíjeli dvanáct. Manžel se vrátil z výletu na kole a byl čas obědvat. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ZAHRADNIČÍM "

12. května 2018 v 19:45 |  LETEM MÝM SVĚTEM
KVĚTEN 2018
Zahradničím, sice na mini balkonové zahrádce, ale i tak mám radost z toho, jak to vše krásně roste. Dokonce jsem už sklidila první kytičku majoránky na sušení.
Nově jsem zakoupila obyčejnou kopřivu, která udělá plno parády. Připoměla mi ji loni Helenka B. V truhlících na okně kvetou muškáty, doufám, že ani Pankrác se Servácem a Bonifácem žádným rostlinkám neublíží.
Na zahradě u syna jsme po zimě zprovozňovali ledničku.
Všechny poličky, šuplíky a mřížky vydezinfikovat, opláchnout čistou vodou a než vše řádně vyschlo, došlo i na kafíčko s kouskem koláče.
Pár snímků ze zahrady, nejvíc se tam snad daří těmto kytičkám, které tam vykvetly, aniž by je někdo zasadil.
Všimla jsem si, že hojně kvetou u sousedů v trávě za plotem. Tak asi dílem větru a zobáčkům ptákům se dostaly o kus dál.


Pivoňky ještě nevykvetly ...
Poslední snímeček, vše dát pod střechu a domů.
Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka
 


" LETEM MÝM SVĚTEM"

7. května 2018 v 16:46 |  LETEM MÝM SVĚTEM
KVĚTEN 2018
Jsme po obědě a já si sedla ještě na chvilku k internetu s tím, že se proberu fotografiemi, kterých mě za poslední dobu přibývá a já nemám čas dát je na blog. Natož si s nimi udělat pořádek, což znamená vyhodnotit, které nechám ve složce a které půjdou do koše. Jak jednoduché oproti fotografování před mnoha léty, nechci rovnou napsat, v dobách mého mládí.
To mě připomnělo nedávnou dobu, kdy jsem vlivem okolí v polovině dubna začala "slavit" svou 65. Slavit je silný výraz, spíše jsem poseděla s přáteli, klubovými kolegy a dnes mohu napsat, že rovněž z části své rozvětvené rodiny. Nevím čím to, ale moc přátel nemá rádo fotografování své osoby, což chápu a respektuji. Zrovna tak vnuci, jen na ně zaměřím svůj foťáček, už slyším, babi né.
Všichni mohou být v klidu, oznamuji, že můj fotoaparát začal tak trochu stávkovat. Občas s ním zaměřím na objekt a vše vidím jak přes igelitový pytlík. Má svá léta zřejmě za sebou, narozeniny jsem už měla, vánoce jsou daleko, tak nevím, zda to spolu ještě vydržíme. Každopádně nějaké foto z těch posledních dnů mám.
Kytiček a hrníčků není nikdy dost a já byla obdarována několika růžemi, ze kterých jsem dnes udělala koláž.
Některé jsou ještě pohromadě ve váze, ale spíše jsou to nyní sušiny. Nic se nedá dělat, půjdou do koše.
Hrníčky, těch není nikdy dost, dva mě přibyly. Jeden od kamarádky, která vtipně využila foto z plesového posezení. Přidala tam vtipný nápis " Martičko na Tvé zdraví", dost často si udělám ranní kávu či čaj právě do tohoto hrníčku.
Druhý hrníček jsem dostala o pár dní později od dcery. Je s láskou ručně malovaný a ten využívám k odpolednímu posezení u kafíčka.
Bonboniéry, obálky a jiné dary jako jsou vínečka, z mého oblíbeného vinařství Templářských sklípků jsem nefotila. Tož ale na zdraví, to jsme si připili …
Hojně s klubovými přáteli, od těch krom jiného jsem dostala kominíčka pro štěstí. Ten od té doby na mě juká spolu s andělem strážným a malou Fukčarinkou od Květy.
Jak tak koukám Fukčarinka právě vybírá jednu ze zatáček, tak honem vyrovnat Fukčarinko a blejsknout znova ...
Počátek mého půl jubilea rozhoupalo zakoupení křesla, ale o tom jsem již psala. Křeslo je báječné, nejenže se v něm dobře čte, ale i spí. No práskla jsem to na sebe, proč ne.
Kytička od manžela s přídavkem poukazu pro dvě osoby do lázní mě potěšila.
Od Ondráška mé oblíbené chryzantémy doplněné tulipány, to bylo jako sluníčko.
Dárek od bloggerky Evičky, k dečce s motýlem přišlo jednoho dne po ránu s krásným přáním loni a nedávno další s motýlkovým zápichem do květináče.

Evičko, ještě jednou moc děkuji a také vám všem za moc hezké blahopřání k narozeninám, která mě přišla mailem, nebo rovnou na blog. Přeji vám pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka.

" TO NEVYMYSLÍŠ ..."

6. května 2018 v 23:02
KVĚTEN 2018

To nevymyslíš, přesně to mě napadlo, když jsem jela MHD v pátek do města na pedikúru. Rozhodla jsem se vyjet o něco dříve a cestou se zastavit ve fotoateliéru, kousek cesty dojdu pěšky a kouknu do výkladních skříní, uvažovala jsem nahlas u snídaně. Manžel mě nabízel, odvoz autem tam i zpět, ale já odmítla s tím, že bude následovat posezení s kamarádkou u kafíčka. S určitou časovou rezervou sjela jsem výtahem do naší předzahrádky, s tím, že se ještě pokochám rozkvetlými květinami. Z mého kochání však nic moc nebylo, na zastávku právě přijížděla MHD, nějak brzo, ale přidala jsem do kroku. Mladá paní řidička na mě počkala a já s poděkováním a otázkou podivující se nad číslem spoje MHD, který má vždy odjezd až za půl hodiny nastoupila. Opravdu jedete jako 15 a ne jako 13, ptala jsem se pro jistotu znova, byla jsem ujištěna, že číslo spoje MHD je v pořádku. Pro vysvětlení dodám, že pro můj cíl cesty vychovaly oba spoje. Ještě cestou jsem si pomyslela, že už konečně přidali jednu 15 navíc a kdoví, zda jich nepřidali více. Postupně i na dalších stanicích cestující vznesli dotaz, zda byl tento spoj konečně přidaný, neboť s ním mnozí jezdí do zdravotního střediska a doposud hodinový interval je celkem v určitý čas pomálu.
Konečně jsem vystoupila, první kroky vedli k jízdnímu řádu a nejen já, ale i paní řidička vykulila oči. To mohu odpřisáhnout, neboť naše pohledy se střetly. Došlo konečně na má slova, měla jet trasou 13, žádná 15, nic nepřidali, spíš paní řidička jeden spoj, který zajíždí do okrajové části, vynechala. No, nechtěla bych být na místě těch, kteří marně čekali na MHD a už vůbec ne na místě řidičky. To opravdu nevymyslíš, pomyslela jsem si a povzbudivě se usmála na mladou paní za volantem. Doufám, že ji napadlo napojit se na ten správný spoj na konečné autobusového nádraží a aspoň část lidí dovést do cíle. Cestou na pedikúru mě napadla také jedna myšlenka, požádám o přidání několika spojů jisté MHD. S přáním pohodových dnů prožitých ve zdraví vaše Fukčarinka

" JEŽIBABÍ STEZKA "

1. května 2018 v 15:47 |  LETEM MÝM SVĚTEM
KVĚTEN 2018
Přiznám se, občas si řeknu "co se vleče, neuteče", ale dnes raději o "Ježibabí stezce" napíši. Zítra by už bylo pozdě, nebyla by to akce aktuální.
Pálení čarodějnic, stálo na pozvánce jedné z mnoha hospůdek v našem okolí, oheň nemusím a tak velké společenské akce už vůbec ne. Zlákala nás však akce konaná o pár hodin dříve a to "Ježibabí stezka. Vnoučka Ondráška jsem vůbec přemlouvat nemusela, dědečka také ne a tak jsme vyrazili za dobrodružstvím.
Stezka povede lesem, Ondra si vzal opasek s dřevěným mečem, kdyby náhodou, tak tě budu babi chránit.
Přelétla jsem očima osazenstvo naší výpravy, zda je řádně oblečené a nazula obuv. Ouha, jak jsem později zjistila velmi nevhodnou, musím se však přiznat, že jsem mínila své dva chlapi poslat lesem samotná a já na ně chtěla počkat v zahradní restauraci u kafíčka.
Jeden míní, ježibabí mění, hned u prvního zastavení mě strhly zúčastnit se výpravy. Jsem pro každou srandu, tak jsem pokračovala dalších pár km chůze kouzelným lesem.
První zastavení bylo u dvou ježibab, které Ondráška přivítaly slovy, počkat mládenče, ty na nás mečem? Nepustíme tě dále, jedině když splníš úkol. Ondra si měl vybrat, buď ochutná sušené jedovaté houby, nebo červíky a třetí možnost byl žabí sliz. Po velkém váhání, ochutnal sliz a hned si vypláchl pusu vodou. Vysvětlovala jsem, že je to želé, ale zbytečně. Dostal razítko, celkově jich mělo být osm a šli jsme dál.
Lesní muž a další ježibaba, Ondra proběhl pod lanem bez ztráty bodů, razítka přibývala.
Skládání kostí a z nich žirafu, to byl úkol jednoduchý, další razítko a už tu bylo procházení pavučinou, tam uviděl na stole stát dvě lahvová pivečka, což bylo občerstvení pro pavoučí muže, ale Ondra se lekl, že bude muset pivo ochutnat. Domluvili jsme se spolu, že jej klidně v této ochutnávce zastoupím.
Další zastávkou bylo šklebení, po přivítání nabídla ježibaba Ondrovi mlsku a hned po té došlo opravdu ke zkřivení úsměvu, uspěl i ve šklebení, razítko bylo naše.
Trochu jsme se v lese ztratili a došli k zahrádkám, kde pod deštníkem popíjeli nic netušící zahrádkáři kafíčko. Ondra chtěl plnit úkol, plot jej dělil od stolku s kafíčkem, nakonec se vše vysvětlilo a my se kousek cesty vrátili. Nejhorší úkol byl u předposlední hlídky a to ze tří kbelíků vylovit různé havěti.
V zrní byla myš, ve vodě had a v pilinách křeček. Naštěstí všechna havěť byla umělá, nedovedu si představit, kdyby je lovilo všech 55 dětí, kteří se "Ježibabí stezky" zúčastnily.

Pro mě by to byl úkol nesplnitelný, neboť bych se takové havěti nedotkla. Raději jsem na nic nečekala, vyšlapal malý kopeček, kde jsem vyčkala na zbývající osazenstvo naší výpravy.
Konečně jsme dorazili k poslední hlídce a než Ondra zhotovil košťátko, já už seděla v zahradní restauraci.
Kafíčko, šeptla jsem na obsluhu, za chvilku přišel zbytek osazenstva. Ondra s diplomem a dobrotami, manžel s kafíčkem.
Ježibabí stezka byla báječná akce jak hospůdky, která se ve skutečnosti jmenuje "U JEŽIBABI", tak místního Svazu žen, které tam pořádají různé akce na stmelování starousedlíků s novousedlíky.
Určitě, to nebyla první akce, které jsme se zúčastnili. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" ČAS ... "

26. dubna 2018 v 21:08 |  LETEM MÝM SVĚTEM
DUBEN 2018
Čas občas letí, občas plyne jako voda, každého promarněného dne je škoda. Opak je pravdou, občas je potřeba zvolnit.
Malý výlet do přírody, třeba na Medvědí česnek ...
nebo k rybníku ...

Nabrat sílu z okolní přírody, ovšem pokud vás neohluší zvuk motorek, jako nás nedávno uprostřed lesa.
Posedět s přáteli u sklenky dobrého vína.
Nabrat sílu ze staletého stromu, bohužel pokáceného.
Věřím tomu, že k pokácení byl důvod, neboť jsme byly na výletě v chráněné krajinné oblasti.
Zdravím všechny návštěvníky mého blogu a přeji pohodové dny prožité ve zdraví. Vaše Fukčarinka

" VÝLET K VELIČKŮM "

10. dubna 2018 v 21:56 |  LETEM MÝM SVĚTEM
DUBEN 2018

Kdo nebyl " U VELIČKŮ" nebyl v Beskydech, to se traduje a my se rádi k Veličkům vracíme. Tím chci říct, že do podhůří Beskyd jezdíme často, ne však k Veličkům. Jednou, dvakrát do roka a tak abychom dostáli aspoň té jednoroční návštěvě, vzali jsme to z gruntu hned v pondělí. Při nedělní snídani na otázku mého muže, kam se vydáme na výlet v pondělí, prohlásila jsem, přece k Veličkům pod Lysou horu.
Cílem nedělního výletu byla procházka kolem Olše, ale o tom až příště.
Nyní vzhůru k Veličkům a to rovnou od korýtka, pokud se vydáte do Malenovic, doporučuji zdatnějším zaparkovat auto na parkovišti u Rajské boudy. Kdeže jsou ty časy, kdy jsem se řadila mezi zdatnější, a vyráželi jsme od Rajské boudy.
Ke korýtku se váže tato pověst, více však ze zdroje: http://www.malenovice.eu/ondrasova-skala-v-malenovicich-931cz45/
U korýtka je možné se osvěžit, opláchnout a nabrat sílu. To jsme udělali až při návratu
Stoupání od korýtka je náročné, ale ne dlouhé, cestou vzhůru jsme potkaly několik mužů, kteří se vraceli z výstupu na Lysou horu. Jejich pozdrav "ahoj" mě dodával sílu popojít ještě další kus cesty a až tam si odpočinout. Tvářila jsem se, že mám před sebou náročný výstup, no kdyby chlapi věděli, že míříme pouze k Veličkům.
Cesta tam byla náročná, ale na konci nás čekala odměna v podobě rozkvetlé zahrádky plné bledulí.
Hospůdka byla zavřená, nikde ani človíčka. Poseděli jsme venku a nasávali atmosféru, pokochali se pohledem na Lysou horu, kde bylo vidět místy zbytky sněhu.
Poslední pohled na stavení za zahrádkou...

Se slovy, opět jsme to letos zvládli, na zpáteční cestu jsme zvolili sestup po sjezdovce. Prošli kolem krásné chaloupky, nepodařilo se mě dostatečně zachytit kohouta zdobící střechu.

Na louce kolem malého potůčku kvetly blatouchy, petrklíče a vůbec příroda kolem dávala vědět, že jaro vládne i zde pod Lysou horou.


Po sjezdovce se k nám blížil turista, který už z dálky volal, zda mají Veličkovi otevřeno, neměli, bohužel. Dal se s námi do řeči, pověděl nám, jak to v ty místa vypadalo dříve, otázal se, zda víme o blízkém jezírku. Informace z něj doslova sršeli, bydlel tam v těch místech na protější stráni jako kluk. Chodíval do Malenovic do školy, za každého počasí, což bylo pořádný kus cesty.
Sršela z něj radost ze života, později se svěřil, že prodělal vážnou nemoc, ze které se dostal a nyní je rád, že žije. To jsem mu věřila, ale nepřerušovali jsme jeho vyprávění, neboť taková přímá autentická, jsou velmi zajímavá. Položil poslední otázku, zda víme o Satinských vodopádech, které má probádané a taky, zda víme, že tam ve skalní díře přespávali čundráci. To jsme nevěděli, slíbili jsme, že se příště vydáme k jezírku, které je v úrovni šestého sloupu sjezdovky. Navedl nás kudy tudy příště a věřím, že měl sto chutí nás tam hned doprovodit. My jsme byli ovšem už unavení a zamířili rovnou cestou ke korýtku. Pod námi tekla řeka Satina a místy bylo vidět na dno údolí.
Více o vodopádech se dočtete ve zdroji: http://www.malenovice.eu/vodopady-satiny-930cz45/
Výlet se nám vydařil, počasí nám přálo. Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" DNY TAK LETÍ "

2. dubna 2018 v 21:03 |  LETEM MÝM SVĚTEM
BŘEZEN 2018
Velikonoční svátky máme za sebou, před námi jsou, jak říkávala naše babi všední dny. Ovšem "všední" jak pro koho, mě čeká hotový maratón. Při nahlédnutí do kalendáře jsem se až lekla, jak jsem si to mohla takto sama naplánovat - úterý klub, s tím nic nenadělám, přece nebudu chybět. Středa kadeřnice, při pohledu do zrcadla a vzpomínce na telefonát, když jsem se před třemi týdny objednávala a prosebný hlásek na druhé straně, mě oznámil, že má vše plné až do Velikonoc, zda vydržím až do po. Nyní už je zásahu kadeřnice víc jak potřeba a tak rušit objednávku není zhola možné. Čtvrtek, urolog, tam jsem objednaná dlouhodobě a plánovaně, je to nutné dodržet. Kouknu na pátek, zázrak, mám volný den, dobře tak objednám pro klub bowlingovou dráhu. To budou mít zítra naši klubový reprezentanti radost, blíží se totiž bowlingový turnaj seniorů o putovní pohár, jehož jsme iniciátoři. Chybička se vloudila, zapomněla jsem si do velkého kalendáře zapsat z malého diáře pedikúru. Řeknu vám je to honička v seniorském věku. Do toho všeho čekám mailové upozornění z knihovny, že se blíží termín ukončení výpůjčky Husitské epopeje VI a tak se těším, až přijdu z těch všech akcí domů a plácnu sebou do křesla a budu si číst. Mimochodem zde je mé nové křeslo, které jsem si konečně po roce váhání, zda je tak nutně potřebuji, či nepotřebuji, konečně vybrala. Byla jsem dětmi pochválená za dizajn, je pohodlné, zkrátka fajn.

S tím věkem jsem si připomněla, co jsem četla u Ruženky v Kavárně. Jsou prý tři etapy života "MLÁDÍ, STŘEDNÍ VĚK A VYPADÁTE DOBŘE".
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" MÁME HOTOVO"

DUBEN 2018

Dnes byl den "blbec ", tedy aspoň u nás doma a to hlavně v kuchyni. Vnuka přivezla snacha na hlídání ráno hned před desátou. Jelikož je vnuk již od konce února již po třetí nemocen, snažili jsme se jej udržet na lůžku. Cosi trochu pomohla nová stavebnice lego, se kterou se hned mezi dveřmi vytasil a pak také naše střídavá péče.
Nicméně měla jsem v plánu pro naše návštěvy šmigrustníků upéct jak je zde ve Slezsku zvykem "Šoldru", neboli také "Plecník". Recept od manželovi maminky jsem dávala dohromady dva roky, pokus, omyl a nakonec se podařilo. Kynuté těsto zadělané vlažnou polévkou z uzeného masa. Pár roků jsem do kynutého těsta vkládala jak opečenou velikonoční klobásu, tak dva druhy uzeného masa - krček a bůček. Vše v těstě zapekla a následně se koštovalo společně se šmigrustníky, k tomu vínečko, či slivovička. Letos jsem si řekla, že by mohla být změna. Upeču Šoldru z těsta od paní Jitky, jen si je trochu upravím univerzální těsto kynuté od paní Jitky k nahlédnutí zde:http://yorga.blog.cz/0704/univerzalni-recept-na-kynute-buchty
Těsto na Šoldru má být slanějšího rázu, zadělávané vlažnou uzenou polévkou, ta se již v hrnci vařila s cibulí a česnekem, bobkovým listem, s pár kuliček nového koření a pepře.
Do velké zadělávací mísy jsem prosila 1 kg polohrubé mouky, 1, ½ čajovou lžičku soli. Přidala jsem 6 žloutků, promíchala a připravila 2dcl stolního oleje, rovněž pokojové teploty a k tomu dolila 1,5 dcl rozpuštěného sádla. Sádlo prý dodává křehkost.
V hrnečku jsem měla 2 kostky droždí rozdrobené ve vlahé uzené polévce, kam jsem před vložením droždí přisypala 1,5 polévkovou lžíci cukru. Přikryla utěrkou a nechala kvásek vzejít. Ve spolupráci, s mým mužem nejen slovním typu, máš tam dost soli, není tam moc omastku. Myslíš, že bude letos " Šoldra zase fajná". Jsme jednak míchali růčo - fůčo, ale taky pěkně hnětačem. Už jsem měla na jazyku, bude-li pokračovat dál v takto odborných radách, může zůstat v kuchyni sám. Máme totiž malou kuchyňku a tak jsem v ní raději sama. Postupně jsme vmíchávali olej a těsto tvořilo bublinky a dávalo nám tak na srozuměnou, že to už by jako stačilo. Povrch těsta jsem posypala hladkou moukou, uzavřela mísu poklopem a řekla děj se vůle boží. Za hodinku, to už jsme stihli vypít kafíčko, pochválit vnuka za postavené monstrum z nového lega, bylo potřeba věnovat krátký čas "Šoldře". Těsto krásně nakynulo, pracovalo se s ním výtečně a tak brzo se skvěl na plechu s výším okrajem vyloženým pečícím papírem váleček těsta, které bylo potřeba po 15 minutách dalšího kynutí potřít bílkem a pak šoupnout do trouby předehřáté na 200°C.


Celkem jsem pekla 35 minut, po 25 minutách jsem zkusila špejlí, pak troubu vypla a nechala dojít. Po vyndání z trouby pomázla jsem Šoldru po povrchu rozpuštěným máslem. Šoldra je nadýchaná, hebounká, chutná buď jenom tak anebo právě s tou klobásou a uzeným masem. Mějte pohodové dny vaše Fukčarinka

Další články


Kam dál