" ROK 2017 "

Neděle v 23:15 |  ZAMYŠLENÍ
LEDEN 2018

Váhám již několik dní, zda budu bilancovat rok 2017 a moc se mě do toho nechce. Vždy mě zamrazí už jen vzpomínka na naše stěhování. Kdepak, nestěžuji si, pouze bilancuji.
Vše jsme zvládli za pomoci našich dětí a jsme rádi, že to máme za sebou.
Také únorové kolečko po různých vyšetření stran lázní jsem úspěšně zdolala. V březnu jsme si už pomalu zvykli, že nebydlíme tam, kde jsme bydleli. Píši zvykli, já hned v lednu první den po stěhování, manžel však stále ještě zajížděl při návratu z našich výletů, či od lékaře směr staré bydliště. Ostražitá jako spolujezdec musím být stále, co vám budu nalhávat - decentně upozorním, jak jsem ráda, že nyní už máme výtah. Zmínka o výtahu bezpečně pomáhá v orientaci.
Duben, tak abych pravdu řekla, těšila jsem se na lázně. Dojednaný nástup v květnu mě vyhovoval. Dolaďovalo se ještě bydlení, řešili jsme posezení na balkoně, podnikali jsme krátké výlety a procházky v blízkých lesích a na přehradě společně s nejmladším vnoučkem.
Několik návštěv dětí a už tu byl květen a s ním i mé lázně ní v Luhačovicích.
Pokoj sama pro sebe, vycházky do blízkého parku s knížkou, nebo s křížovkami, kafíčko s nezbytnou sladkou tečkou. Návštěva výstavy, divadla, báječné procedury, klid, setkání s milou bloggerkou a také klubovými přáteli, nečekaně na kafíčku. S dětmi i manželem jsem byla ve spojení, mail, telefon, bylo mě dobře, ale domů jsem se těšila. Nejstarší vnuk odmaturoval, další ukončil základní školu, nejmladší se připravoval na svůj první pobyt na táboře a na nástup do první třídy. Změn bylo stran vnuků hodně a o překvapení nebyla nouze.
Červen, návrat z lázní, setkání s rodinou, ukončení prvního půlroku klubových setkání a před námi prázdniny. Červenec a srpen výlety, pobyt v Losinách, posezení s přáteli, společné chvilky s vnuky.

Se staršími sporadicky, s nejmladším častější. Mezi tím kontroly u lékařů a běžné dny strávené v době horka s knížkou na balkoně, v podvečer pak ochlazení na přehradě. Často si vzpomenu po návratech od moře, na mé prohlášení, tak tam už nevlezu. Jak dobrá je nyní přehrada.
Září, nastal školní rok a naše vnuky čekala škola. Ondrášek nastoupil do první třídy, Kuba na střední a Daniel na výšku. Dva zbývající Radim a Míša pokračují na druhém stupni základní školy. Vnuci se od jisté doby neradi fotí, když už, tak babi na blog ne.
Říjen, manžel si splnil sen, ač nerad, tak sám odjel s přáteli do Tater.
Zůstala jsem velice ráda doma s tím, že … budu mít druhé lázně. Opak byl pravdou, denně bylo něco potřeba - lékař, pak klub a pak volební komise. Byla jsem ráda chvilku "sama", ale přece jenom také ráda, že za týden budeme dva. Zapomněla jsem dodat, že během září i října naše dny vyplňoval pobyt v lese, procházky a také má velká vášeň houbaření.
Listopad, kdy více si udělat čas na knihu, posezení s rodinou a přáteli. Rekapitulace restů stran zdraví, konečné potvrzení onkologa s možností ukončení dojíždění na urologii do Jičína. Úleva a zároveň porada s obvodní lékařkou, koho si z oboru zvolit v místě bydliště. Návštěva koncertů, blíží se prosinec a není moc nálada na vánoční výzdobu.
Zlom nastává a manžel přináší ze sklepa krabici s nápisem "vánoce", chytám se a zdobím, dokonce zapaluji dříve první svíčku.
No co, však loňský advent a vánoce 2016 byly tak hektické.
Za to pečení v tom jsem pokulhávala, formičky se naštěstí nenašly a mě to ani nevadilo. Linecké manžel měl jisté a ostatní bylo ve hvězdách, mé dcery "hvězdy" každá něco přinesla a ve výsledku s mým malým přispěním v podobě plněných "Štramberských uší" a koulí bylo cukroví plno.
Tak vidíte a jsem u konce roku 2017. Doufám, že ten letošní rok 2018 bude ve znamení zdraví nejen pro mou rodinu, ale také pro vás všechny a všechny kolem vás. Dodám ještě štěstí, to prý je také potřeba, souhlasím. Vaše Fukčarinka
 

" MÁME JEJ TU "

1. ledna 2018 v 19:10 |  LETEM MÝM SVĚTEM
LEDEN 2018

Máme jej tu, rok 2018. Jaký bude, tuto otázku si položil nejeden z nás. Sama za sebe vám všem přeji, aby rok 2018 byl pro vás rokem co nejmenších zdravotních komplikací, pospolitosti, ohleduplnosti a taktnosti.
Dá se říct, že na Nový rok dodržujeme tradici Novoroční procházky, letos se však žádná nekonala. Probudila jsem se do pozdního rána a pohled z okna mě vůbec na takovou procházku nezlákal. Jak ráda si připomínám pohled na fotografie, které jsem pořídila z procházky zasněženým lesem v sobotu 30. 12. 2017, kdy bylo úžasné počasí a my se vydali v dopoledních hodinách ven do přírody.
Se slovy raději dnes, dokud nám počasí přeje, byli jsme během pár minut na zastávce MHD, pár minut cesty autobusem …


Škoda, že nejsou na fotografiích lépe zachycené třpytící se krůpěje sněhu na větvích.

Jelikož bydlíme mimo střed města a tam se nám přemísťovat vůbec nechtělo, nepočítali jsme krom pár petard s žádným ohňostrojem. Opak byl pravdou, pohled z okna nás vyvedl z omylu. Ohňostroj byl i zde v okolí našeho bydliště, jen ne vždy jsem v pravou chvíli zmáčkla spoušť na fotoaparátu.
Spát jsme šli až kolem druhé ranní, nejdříve se nám zdálo, že se hodiny vlečou, ale nakonec při povídání a hlavně vzpomínání na toto období konce roku 2017, kdy jsme měli byty dva a ani v jednom to nelákalo k poklidnému svátečnímu posezení, jsme vše zvládli. Kdo se stěhoval z jednoho bytu do druhého, dá mě určitě za pravdu. Nenaříkám, jsem ráda, že to vše je za námi a zbylo nám pár fotografií, připomínající loňské sváteční i všední dny roku 2017.
Všem vám přeji pohodové dny ve zdraví prožité vaše Fukčarinka

" VÍCE POHYBU "

25. prosince 2017 v 21:10 |  LETEM MÝM SVĚTEM
PROSINEC 2017

Pryč od cukroví a jiných pokušitelů, které si dopřáváme i přes to "své" rozhodnutí, "letos se budu krotit a nebudu se zbytečně ládovat dobrotami". Více pohybu, méně pojídání a …
Jak je to u vás? My se držíme, tedy když přivřu jedno oko, no raději trochu i to druhé. Štědrý den je u nás počátek dnů otevřených dveří a vždy máme radost, když nás navštíví každoročně švagr s neteří.
Neteř je sluníčko, ničeho se nezalekne a stále má pusu od ucha k uchu. Dovede pobavit, letos jsme se svíjeli smíchy, když se snažila při prohlížení fotografií z manželova mobilu vykřesat z něj "dotykáč". Strejdo, co s tím máš, to nejde. Jsme holt pozadu milá neteři, "dotykáč" nemáme a dobře nám tak. Za to "kafíčko" si s neteří vaříme stejné, mnozí vědí jaké. To bylo taky radosti, že my dvě máme stejný recept na "fajný" kafé. Letos se to trochu obměnilo, milé návštěvy jsme měli už od 23. 12. Postupně se u nás vystřídaly všechny děti a vnoučata. Tam se ďoblo to a zas ono a tak v dnešní podvečer jsme se vydali na procházku. Posvítit rodičům, v dálce je vidět Lysou horu...

Všem vám přeji pohodové dny prožité ve zdraví, vaše Fukčarinka
 


"VÁNOCE, VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ "

23. prosince 2017 v 2:07 |  JEN TAK
PROSINEC 2017

Tak už konečně, klepou nám na dveře, doslova buší, ten kdo méně slyší, tak napíná uši. Každopádně v našem domě je skoro na každých dveřích vánoční věneček a to je velkou nápovědou -"co nám to na ty dveře buší".
Vážení a milý "vánoce" a opět po roce. Zavzpomínejme si, kam před námi ukrývali rodiče dárky pro nás? Kdo z vás je objevil, kdo z vás raději aktivity hledání dárků neopakoval. Podle mě najít si před vánocemi "ten dárek pro vás", to je pak zklamání, nebo jste "hérečky" a "herci" a tak překvapení zahrajete jako roli v Národním.
No, přiznám se, jednou jsem dárek pro sebe našla, bylo mě takových 7 roků. Za prvé nebyl to sporák pro panenky, nebyla to voňavá panenka, už ani nevím, co to bylo. Zato těch slziček ze zklamání bylo moc. V dnešní době mám pocit, že mám malé pomocníčky a ty mě stále mé dárky pro rodinu přehazují z místa na místo. Občas se totiž stane, že ne a ne nějaký dárek najít. Pak třeba šálu co měl dostat vnuk pod stromeček, dostane až v červenci k narozeninám. Ovšem u stavebnice se to nestane, neboť to mě vnuk naviguje. Věřte, nebo ne, tvrdí, že nešmíruje skříně a už vůbec ne prostor pod postelí, ale vždy mě zavede k místu, kde najdeme " tu "stavebnici. Každopádně mějte všichni poklidné svátky vaše Fukčarinka

PŮLNOC

19. prosince 2017 v 14:09 |  DIVADLO,KONCERTY.VÝSTAVY
PROSINEC 2017

Zdravím všechny čtenáře babiččiného blogu! Právě jsme s kapelou SVĚTLO vydali novou píseň s názvem PŮLNOC! Budeme moc rádi za Váš poslech a případný komentář, jak se Vám líbí ❤️

Tak to vidíte z malého vnoučka se vyklubal nakonec - borec! Náš nejmladší vnuk Ondrášek chce dost často pustit "tu píseˇ, kterou Dan zpívá jak "KÁJA", nevím, kde na to přišel. Ondra mě však přesvědčuje, že "Káju"brzo Dan doženeMrkající


Mějte hezký den a příjemně prožité Svátky,
Dan Usmívající se

" PEL - MEL "

10. prosince 2017 v 22:03 |  LETEM MÝM SVĚTEM
PROSINEC 2017

Letem mým světem, aneb pel - mel, opravdu to bude dnes od každého trochu.
Začnu jak jinak dnešním malým výletem do blízkého lesa.
Konečně, větvičky mám doma, podle stavu v lese - plno větviček na zemi pod stromy byl snad větrný orkán již ze soboty na neděli.


Dnes byl nádherný slunný den, vítr a dost silný začal až kolem 17 hodiny. V tu dobu jsem na balkoně dokončovala výzdobu do maxi květináče.
Při příchodu domů jsme se zahřáli naší oblíbenou dýňovou polévkou a později odpoledne ochutnávkou lineckého cukroví.
Při stěhování se nám zatoulala neznámo kam krabice s formičkami a vykrajovátky. Než složitě pátrat, bylo schůdnější použít kalíšek na vařené vejce. Tvrzení mého muže, že přesně ví, kam krabici s formičkami dal, jsem s úsměvem vyvrátila. Krabice tam je, ale s talířky, nepátrej, těsto další nemám, až to nebude třeba, najde se.
Zrovna tak, jako vánoční pohledy s ježurami pro Libušku. Před loňskými vánocemi ne a ne najít, až když jsem hledání vzdala, tak se zázrakem na jaře objevili v mé oblíbené knize, k níž se stále vracím.
Úspěšně jsme zakončili s klubovými přáteli rok 2017 malým výletem do blízké automobilky. Když tu napíši, že jsme byli jak v " Jiříkově vidění", nebudu daleko od pravdy. Nejdříve proběhlo krátké posezení v sále s přivítáním a proškolením podmínek exkurze stran naší bezpečnosti a ochrany stran firmy. Jednoznačně daná pravidla a podmínky, mezi kterými bylo zvýrazněno - nefotit! Následoval výklad doplněný filmem, od postavení továrny, průřezem jednotlivých dílen a pak přemístěním do haly. Tam nám průvodci rozdali vesty, brýle stran projíždění svařovnou a rovněž audio zařízení k poslechu výkladu. U posledního jsme se navzájem pobavili, to když proběhla zkouška zařízení. Byli jsme rozděleni do dvou skupin 1 a 2 při zkoušce 1 skupiny se ozývala stále jedna starší kolegyně patřící do skupiny 2, že ona nic neslyší a chce slyšet vše, na to tu jela. Paní je něco málo k 90 letům a všichni jsme ji obdivovali. Spokojeni, že máme spojení, nasedli jsme do dvou vláčků, a jak jsem psala, nestačili jsme zírat na techniku, na prostředí. Viděli jsme výrobu od svitku plechu až po hotový vůz. Občas jsme projížděli halou, kde nebylo vidět človíčka, jen ramena robotů pracovala. Pak projela kolem nás skupina křižujících se vysokozdvižných vozíků a také vozíků s potřebným materiálem. Několikrát kolem nás projelo kolo s vedoucím pracovníkem, to komentovalo mnoho z nás slovy, metelesku - blesku, nebo rovnou uvedením názvu "Marečku podejte mě pero". Já s kolegyní jsme si šeptly, hotová Verneovka a hned na to, bože ještě, že nás to nepotkalo, zlatý důchod. Možná si řeknete, že přeháním, ale po pravdě bych se toho pracovního nasazení zúčastnit již nechtěla. Mladí to berou jinak, sama jsem prošla různými pracovními kurzy, školením a následnými zkouškami, ale klobouk dolů, mají to dnešní pracující těžké a udržet tempo ač mají časté přestávky. No jak říkám, smekám. Jinak mě mile překvapilo prostředí už při vstupu, velká hala s vystavenými vozy, nádherné vazby živých květiny, všude čisto a nejinak tomu bylo v provozu. Tam lemovalo uličku plno květinové výzdoby - orchidejí nevyjímaje, odpočinková zákoutí pro personál ukázková, ale běda přetáhnout limit. Každopádně bylo na co se koukat, co obdivovat. Hodina a půl vyhrazená exkurzi končila, vláček nás dovezl zpět a naše skupinka v počtu čtyřiceti osob plna dojmů se vracela k autobusu. Nošovice si již mnozí z nás nebudou spojovat pouze se vstupní bránou do blízkých Beskyd, s vynikajícím pivem, nebo zelím a brambory, ale také s továrnou na automobily. Paní, kterou jsem zmínila výše, potkala jsem pár dnů po exkurzi, nadšeně mě vykládala, jak synovi vyprávěla, kde byla a co viděla. Moc děkovala za krásný výlet za poznáním. Zahřálo mě to u srdíčka a řekla jsem si, že mě příště nic nerozhází a budu se těšit dál na naše další výlety. Neboť, tento plánovaný a včas zarezervovaný - květen 2017 se tři dny před uskutečněním zdál nedosažitelný. Je to nyní k úsměvu, ale tehdy mě bylo do pláče, holt technika selhala i v tak perfektním dokonalém závodě technicky na vysoké úrovni. Je to paradox, ale je to tak, ale o to až někdy příště. Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

" VÁNOCE V OHROŽENÍ "

2. prosince 2017 v 19:40 |  ZAMYŠLENÍ
PROSINEC 2017




Letošní vánoce jsou v ohrožení, docela vážně jsem pronesla ve středu směrem k manželovi. Chvilku na mě nechápavě koukal a pak se zeptal, nechce se ti péct, to nevadí. Viděl na mě, že se usmívám, nevydržela jsem to a hned dodala, vyšlo to přesně, tak jak jsem předpokládala. Mám v knihovně k vyzvednutí Husitskou epopej V, rezervovala jsem si ji s tím, že bude volná zrovna kolem 1. 12., tak to vyšlo. Čtvrteční probuzení do zasněženého dne slibovalo návštěvu knihovny a pak poklidné podvečerní počtení. Opět se potvrdilo ono známé rčení: "Člověk míní, pánbůh mění". Po setkání s kolegyněmi na plánovaném kafíčku jsem neměla ani pomyšlení na svého oblíbeného spisovatele pana Vondrušku. Setkání bylo milé, ale smutné, jedna z nich se svěřila s onkologickým problémem, který řeší se svou lékařkou. Potřebovala povzbudit, dodat sílu a mě se v tu chvíli vrátilo vše, čím jsem si prošla. Naštěstí se ujala slova s námi sedící kolegyně a já se za pár vteřin vzpamatovala a kladené dotazy zodpověděla již bez emocí. Řeknu vám, byla to pro mě sprcha, ale jsem moc ráda, že jsme mohli být někomu v první fázi nápomocné. Druhý den telefonát s dalšími dotazy a novým posunem k zahájení kroků k léčbě mě potěšil. Nejvíc však slova kolegyně ve smyslu, tak jo, budu věřit své lékařce, tak jako jsi věřila ty a budu myslet na to, že vše dobře dopadne. To mě potěšilo nejvíce, neboť v jednu chvilku to na našem čtvrtečním posezení docela chybělo. Převažovala tam beznaděj a víra vůbec léčbu a operaci podstoupit, oznámit vše rodině s tím, že nechce kazit. Vánoce, ne vánoce, mám radost a velký dárek k tomu už nyní tím, že jsme dokázaly my tři holky "mušketýrky" nastoupit do boje. Je to boj na dlouhou cestu, ale je třeba jej zdolávat a hlavně včas započat, nečekat až po vánocích. Mějte pohodové dny prožité ve zdraví vaše Fukčarinka

" ČAS - ADVENTNÍ "

26. listopadu 2017 v 18:05 |  LETEM MÝM SVĚTEM
LISTOPAD 2017

Čas letí, slýchávám často a sama vím, jak je to pravdivé. Dá se říct, že se rok s rokem sešel a je tu opět advent. Advent, začátek liturgického roku, období čtyř neděl před vánočními svátky. Má být časem zastavení, těšení se na nadcházející čas, myšleno na vánoční svátky a sněmy pokud jsme věřící spojené narození Spasitele. Každý si období adventu prožívá po svém, řekla bych, jak si jej udělá, tak jej i má …
Loni o tomto čase jsme byli s manželem v jednom kole. Připravovali jsme se na stěhování do nového bydlení, což obnášelo spousty zařizování a v závěru konstatování, že pokud nechceme bydlet nejméně čtrnáct dní bez elektřiny, nemá cenu nic uspěchat. Je mě nepochopitelné až dosud, co je za problém se zapojením elektřiny po řádném podání žádosti. Zapojení je totiž otázkou pár minut, ale nač se nyní vracet k nemilé situaci. Loňské období adventu jsme, tudíž dá se říct, prožívali na rozdíl od letošního velmi hekticky, za to jsme se těšili, až vše budeme mít, jak se říká za sebou. A máme, začíná tedy pro nás doufám čas zastavení, rozjímání a těšení …
Včera jsme jeli do lesa na větvičky, vždy si najdu v lese zbytky pokáceného jehličnanu, nebo mě poslouží větrem polámané větve. Cestou jsme se zastavili u koní, pak procházka lesem až ke krmelci, no a nakonec větvičky zůstaly v lese.
Nevadí, zajedeme si zítra, prohlásil cestou domů manžel. Dnes jsem však měla v plánu zdobení a tak větvičky do džbánu a do truhlíku přijdou na řadu jiný den. Snažila jsem se na nic nezapomenout, pytlíky na "Čertovskou nadílku", ty musí být!


Já zdobila a manžel dle pokynů vařil. Měl v plánu bramborák na plech, naše babi této formě bramboráku říkávala "Dráteník". Prý si jej vařili dráteníci, kteří putovali po městech i dědinách a pekli si jej na kuse plechu. Zřejmě myšleno na plátu od kamen, pod kterým si rozdělali oheň.
Každý určitě zná recept na bramborák a má své vylepšení. Můj muž má rád více česneku, majoránky a pak taky kousek na jemňoučko pokrájené klobásy. Vše připravil a já pak zamíchala s postrouhanými bramborami, přidala vejce, dle potřeby hladkou mouku a strouhanku. Další fáze byla na mém muži - dát na plech vyložený pečícím papírem, mírně potřeným sádlem. Pekl vše 30 minut na 180 °C, následně posypal strouhaným sýrem a dopekl do zlatova přibližně 10 minut.
Protože jsme měli pozdější oběd, a Adventní věnec byl hotový, zapálili jsme si první svíčku.
Musím uznat, že "dráteník" v kombinaci se skleničkou piva chutnal skvěle a já málem zapomněla tu dobrotu vyfotit.
Všem vám přeji pohodový Adventní čas, vaše Fukčarinka

" ZVU VÁS NA VÝSTAVU HRAČEK "

19. listopadu 2017 v 17:43 |  DIVADLO,KONCERTY.VÝSTAVY
LISTOPAD 2017
Pryč od Martina a Svatomartinské husičky, dnes vás pozvu na výstavu hraček. Musím dodat konečně, výstavu jsem navštívila při svém pobytu v lázních Luhačovice na přelomu května a června 2017. Fotila jsem mobilem, takže kvalita a taky počet fotografií nic moc, ale hračky byly nádherné.





V Luhačovicích se mě líbilo moc, udělala jsem malou koláž z míst, kam jsem ráda chodila.
Hlavně do parku, několikrát dokonce po šesté hodině ráno, kdy se mnozí lázeňští hosté teprve probouzeli.
Fascinoval mě dům, který podpíral tento silák v levo na fotografii níže. Dům má jméno Radhošť, do domu s věžičkou jsem chodila na čokoládu. Jméno třetího jsem zapoměla ...


V té době se personál tiše připravoval na perný den. Musím však pět samou chválu v lázeňském domě Mira - Mare jsme měli veškerou péči na velkou 1***. Kachny byly ochočené, tato za mnou přiletěla rovnou na zavolání - poleť, poleť ...
Všem vám přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

"ČERVENÁ ŘEPA"

12. listopadu 2017 v 18:34 |  VAŘENÍ PEČENÍ NEMUSÍ BÝT TRÁPENÍ
LISTOPAD 2017
Včerejší kachnička na místo Svatomartinské husičky byla náramná mňamka. Jak už jsem psala klasika zelíčko, sice jen kysané a knedlík kynutý houskový, namísto obvyklých dvou druhů zelí a knedlíků. Vůně náramná, fotka žádná, neb jsem si na focení vzpomněla, až byl talíř skoro prázdný. Ovšem dnes jsem fotila, kachničku a k tomu pro změnu brambor, ten má manžel ke kachničce raději a já dušenou červenou řepu s jablíčkem a červeným vínem. No mana nebeská …
Kachnička byla pečená s jablíčkem uvnitř pěkně pozvolna do měkka. Červená řepa nastrouhaná nahrubo, vložená na osmahnutou červenou cibuli nakrájenou na měsíčky, zvolna dušenou s nakrájeným jablíčkem, to vše podlité červeným vínem. Okořeněné špetkou tymiánu, bobkovým listem, mletým pepřem a ždibíkem skořice. Na sůl jsem nezapomněla, pokud si někdo z vás myslí, ale jen trošičku, neboť na talíři jsem mísila tuto dobrotu s výpekem z kachničky. Já vím, že se opakuji, ale mana nebeská.
Jak by naše babi řekla: "Včera měla držka hody, dneska stačí doušek vody", držela jsem se toho přísloví a při jednom stání u plotny uvařila jsem na zítřek k obědu polévku z červené řepy. No musí se jíst zdravě a hody nemohou být stále.
Cibulku, pro změnu klasiku osmahla jsem na výpeku z kachničky, přidala nahrubo postrouhanou řepu a červenou mletou papriku, podlila vodou, vhodila nové koření, bobkový list, majoránku, mletý pepř. To už se začala polévka vařit, přidala jsem brambory a pod dohledem manžela také dobrou klobásu. Já ji prý pokud chci držet "tajli" nemusím, rád si ji z mého talíře vyloví. A tak zítra budeme mít k obědu polévku z červené řepy, kterou máme moc a moc rádi s pečivem. Už se na ni těším, až se vrátím z pedikúry, zítra se má ochladit, tak teplá polévka přijde vhod.
Nemyslete si, že nejíme zdravě, takový talíř plný zeleniny v kombinaci sýru je také mana nebeská.
Vám všem přeji pohodové dny vaše Fukčarinka

Další články


Kam dál